Selfish Asshole 7

15. srpna 2016 v 10:33 | Ufonek |  Selfish Asshole
Tak ledový hlas jsem u ní ještě neslyšel. Trochu mne to vyvedlo z míry, lehce jsem potřepal hlavou, skousnul si spodní ret a napřímil se. Opírala se o chladné zábradlí, jako kdyby jí za chvíli měla zmrznout bříška jejích dlouhých prstů.

"Vzpomínám, jak jsem hrávala na klavír." Usmála se a obrátila se na město, v tomto okamžiku prosvícené tisíci hvězdami. Bylo to, jako kdyby mi viděla do hlavy. Opřel jsem se vedle ní a jen sledoval ta světla. Cítil jsem, jak je mi její duch blízko. Znovu ve mně žhnul oheň, který ani na chvíli nepřipustil, aby mi za této mrazivé noci byla zima. Ten oheň byl-
 

Número seis

14. července 2016 v 13:37 | Ufonek |  Skříň
Nový desiiiign po MEGA dlouhé době. Snad se vám líbí. Kdo uhádne, jaký crossover je tohle, má u mě bodík!
P.S. - povídka dole ;-)

Selfish Asshole 6

14. července 2016 v 11:53 | Ufonek |  Selfish Asshole
Moje ruka se ladně protáhla světle šedým oblekem s černými manžetovými knoflíčky. Upravil jsem si svou kravatu na černé košili, v klopě nehnízdila ani růže, ani žádný kapesník. Nechtěl jsem působit příliš formálně.

Dnes je den D. Rozhodně se setkám se Sakurou a chci působit uvolněně. Zradila mě, zpřetrhala pouta, která jsem si tak pečlivě střežil od té doby, co mi umřeli rodiče. Nechtěl jsem nic cítit, ale její něžnost mne k tomu donutila. Nejdříve jsme byli jako bratr a sestra. Věčně jsme se popichovali, ale pak jsem k ní začal cítit mnohem větší náklonnost. Když se se mnou vyspala, byl jsem si jistý, že ona taky, ale jen si se mnou zahrávala. Nic nebylo opravdové.
 


Love

1. července 2016 v 19:40 | Ufonek |  Jednorázovky
Poslední dobou hodně přemýšlím nad věcmi nevyhnutelnými a věcmi, které dokážeme ovlivnit. Můžeme se jakkoliv snažit a stejně to přijde. Stejně vás něco musí praštit jako facka, když děláte něco špatně. Musí vás vyvést na světlo a zpět na vaši cestu, po které kráčíte.

Musíte si uvědomit věci, které tu jsou a žít v přítomnosti, je dobré snít, ale ne přespříliš. Jsem idealista. Vždy jsem byla. Spoustu věcí jsem dělala jako malá, naivní holčička. Ale svou minulost nezměníme. Ta tam vždy je, straší nás po nocích, ale naopak nám dělá dobrého učitele a díky ní víme, co chceme a co ne. Člověk musí zkoušet nové věci. Neměl by lhát, jako to má ve zvyku většina dnešní mládeže. Lhát přímo do očí, to jsme se naučili, takoví jsme srabi.

Mužské slovo

15. března 2016 v 18:53 | Ufonek |  Drabbles
Jak moc platné je mužské slovo? Můžeš vypustit ze svých úst skoro vše a i tak to nebude dávat smysl když to nedodržíš. Držíš mě ve zlaté kleci, když tohle říkáš. Raní mě to, říkáš, že přijdeš a pak dáš stejně přednost něčemu, co je skoro úplně nepodstatné. Květná neděle, říkáš.
Kočičkový průvod. To je něco, co je ti přednější než já?
Už je to tak poněkolikáté. Klame mě to. Mate mě to.
Nechci se s tím už potýkat. Prostě řekni, že se mnou nechceš být a objasni vše, cos do téhle chvíle řekl.

Cherry wine

24. února 2016 v 19:41 | Ufonek |  Drabbles
Ahojte děcka, omlouvám se za příšernou aktivitu ale nějak vůbec nemám čas, zápasy, škola je náročná jak pojď na mě zleva.
Hlavně já a matematika :D
Hrozne se mi zalíbila stejnojmenná píseň od Hoziera tak si ji určitě pusťte!
Doufám, že si tohle krátké drabble užijete.
Mějte se krásně!

The only one 3/3 - Pro Simu

23. prosince 2015 v 12:35 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Dívala se do onyxů, jako za starých časů. Znovu se ponořila do jejich nitra, ve kterém dokázala číst jen ona, i když to sama nevěděla. On byl pánem těch očí a věděl, kdo na něj jak působí.
Když tam tak stáli, uvědomoval si, že ona je jediná, která ho může navždy vyvést na světlo z jeho nekonečné temnoty, která ho už nesmírně vyčerpávala.

Vařečka se neustále válela po zemi a jídlo začínalo být převařené. Jako první se z transu vzpamatoval on, položil květiny na linku, přiskočil k vařiči a vypnul ho, odstavil hrnec. Růžovláska na něj další chvíli jen bezvládně zírala, ale když se uchechtl, rázem byla ta agónie pryč a oni dva se opět museli setkat tváří tvář realitě tak tvrdé, jak jen dokáže být; ona žila s někým jiným a on se plno let neukázal.

Flash

8. listopadu 2015 v 20:42 | Ufonek |  Drabbles
"Našli to…našli to." Klimbala v rohu malinká dívenka stočená do ještě menšího klubíčka. Po tvářích se jí kanuly slzy velké jako hrachy. Stále tomu nemohla uvěřit.
"Našli co?" Vyptával se jí hlas vycházející snad ze stěn. Od toho se odvíjelo tisíce ozvěn, které se jí rozvířily v hlavě. Odhrnula si vlasy z lícních kostí, i když sotva to udělala, její prameny jí zase zasahovaly do jejího strnulého výrazu. Bylo to tak nepřípustné…tak…

The only one 2/? - Pro Simu

1. listopadu 2015 v 11:01 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Měl za sebou opravdu dlouhou cestu, která nebyla vůbec jednoduchá. Na jedné cestě ho chtěli zabít a na té druhé pomalu hlady neviděl. Prošel branami vesnice a bylo to pro něj jako znovuzrození.
Uplynuly dva roky. Opravdu to byla tak dlouhá doba? A co vlastně na své výpravě našel? Klid, uspokojení? Ani zdaleka. Brzy poté, co odešel, znovu začal přemýšlet o tom, že se vrátí. Že začne bojovat o ženu a usadí se. Ženu? Že neměl představu? Ale kdepak. Měl ji až moc.
Myslel si, že na něj bude čekat.

The only one 1/? - Pro Simu

17. října 2015 v 11:02 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
"Uvidíme se, až se vrátím." Vyšlo z jeho úst jen pár dní potom, co válka konečně skončila a všichni si zahojili své rány. Jednou rukou, ostatně jinou ani neměl, ji pohladil po tváři a zadíval se do jejích olivových očí. Ty se zalily slzami.
"Ale Sasuke…" Vzdychla mezi vzlyky. Ano, jistě, doufala, že se vrátí, chtěla na něj čekat.
Otočil se a jí nezbývalo nic jiného, než se dívat na jeho velká oddalující se záda.

Kam dál