Texting in middle of class

Včera v 11:45 | Ufonek |  Drabbles
Další nudná hodina se právě začínala. No další, vlastně to byla první tohoto dne, kdy v tomto ústavu budu muset strávit dalších osm. Povzdychnul jsem si.
Byl jsem ve III.A, kdežto ona ve III.B. Tolik mi chyběla. O přestávkách jsme se vždy scházeli, abychom si řekli co je nového, nebo společně posvačili. Často ale dávala přednost přede mnou Jetovi a Droyovi. Neskutečně mě to žralo. Jen jedno na tom bylo pozitivní. Seč se s nimi bavila daleko více než se mnou (jak snadné, když byli ve stejné třídě a já hnil odděleně), psala si se MNOU.
 


Plume 2/?

26. dubna 2015 v 15:16 | Ufonek |  Jednorázovky
Sakura

"Sak, volá sem nějaký pán a ten říká, že nechce mluvit s nikým jiným než s tebou!" Zatřásla jí ramenem její tmavovlasá přítelkyně.
"Řekni mu, ať chvíli počká, mám na drátě Ino." Podívala se jí do levandulových očí. Musela se dost přemáhat, když ještě asi pět minut musela poslouchat kecy blonďaté, které jí připadaly totálně nezajímavé. S každým kdo zavolal, doufala, že je to Sasuke. To od té chvíle posledně, kdy jí požádal o důvěrnější oslovování. Tehdy zazmatkovala a urychleně to típla. Nevěděla, proč to udělala, ale když v ruce svírala sluchátko, které hlásilo jen čas a velký telefonní seznam, bylo pozdě bycha honiti.

Na přání

25. dubna 2015 v 22:31 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak je to tady, "znovu" si můžete napsat o jednorázovku, stačí se držet těchto pokynů:


Selfish Asshole 5

18. dubna 2015 v 22:05 | Ufonek |  Selfish Asshole
Uběhl asi týden a já chodil do práce stále neklidnější. Jako kdyby se snad vše obracelo vůči mně. Nesčetněkrát, když jsem šel přes chodbu až do mé kanceláře, kopíroval jsem očima každý záhyb a každou židli, jako kdybych snad očekával, že tam jednoho dne růžovláska prostě bude sedět, že se naše oči setkají a že se na mě zářivě usměje. Stále jsem měl v mysli její dokonalé zuby, které ukazovala tak často. Občas jsem jí to oplácel, ale většinu času jsem na ni jen omámeně hleděl, neschopen jakéhokoliv slova. V mysli jsem si znovu představil, jaké to bylo, když jsem bříšky prstů přejížděl po její růžové hřívě.

Número tres

16. dubna 2015 v 20:22 | Ufonek |  Skříň
Představuji vám další design!
Dnes jsem byla v menze (jídelna) na výšce s bráchou a upřímně, to chci taky! :D

Plume 1/?

15. dubna 2015 v 0:10 | Ufonek |  Jednorázovky
Sasuke

"Jsem zpěvák." Začal, když se po dlouhém stresujícím týdnu konečně odvážil tam zavolat. Vždy takovými lidmi pohrdal; těmi slabými. Ti, jenž nebyli jak on, silní. Ale postupem času se jeho noční můra uskutečnila, nápor novinářů a všech těch blbin okolo byl tak nátlakový, že i jeho nezdolný charakter to nevydržel a city se prodraly napovrch. Najednou ho začal zajímat jeho snad jediný přítel a chtěl se s ním sblížit. Přemýšlel, jestli lidi jeho písničky baví a zajímají, nebral to jako samozřejmost.

Ale no tak, lidi

13. dubna 2015 v 21:08 | Ufonek |  Moje kecy xD
Další z mých výlevů, aneb jak si zkrátit večer a ještě se přitom naštvat :D

Arrows and axes - 3. část

11. dubna 2015 v 14:15 | Ufonek |  Arrows and axes
Sakura hleděla ještě dlouho na noční měsíc a přemýšlela, o světě, o trpaslících a elfech. Nesnášela elfy, ale v posledních pár dnech o tom nebyla zas až tak přesvědčená. Ten vysoký elf s havraními vlasy a uhrančivýma očima jí pořádně zavařil. Nevěděla co, ale něco na něm bylo tak zvláštně tajemného. Možná to, že se tak snadno neotvíral, jako třeba Naruto nebo v jistých případech i ona sama. Mluvil tak málo…
Z jejích úst se vydral nepatrný povzdych, svěsila hlavu, načež se postavila na nohy a zhodnotila situaci; je pozdě, tudíž by se měla odebrat do stanu a spát. Sebrala s jeho pomocí vyřezaný šíp, zastrčila si ho do kapsy v tunice a odešla.

Zatmění - část třináctá - Poslední úděl

8. dubna 2015 v 19:54 | Ufonek |  Zatmění
"…tři!" Křičel jsem a sám hodil jeden nabušený kousek pyrotechniky. Pozoroval jsem, jak rychle letí nahoru a pak zase klesá, při tom všem jsem utíkal, jako o závod, abych stihl mé přátele, a spolu jsme uskočili.
Ozval se výbuch. Všichni jsme tak trochu nadskočili, což nás mírně překvapilo, jelikož jsme leželi. Za zády nám žhnul oheň. Já vstal a chvíli pozoroval tu spoušť, kterou jsme natropili. Oheň na mě měl nějaké zvláštní upokojivé účinky, jelikož když jsem koukal do jeho plamenů, musel jsem myslet jen na to, jak zachránit Sakuru a v tu chvíli jsem věděl, že to rozhodně dokážu. Byl jsem o tom více než přesvědčený. Na tvář se mi pomalu vloudil jistý pochybovačný úsměv, jako kdyby se názor mé hlavy lišil od těla.

Psaní SasuSaku i po skončení mangy?

6. dubna 2015 v 20:10 | Ufonek |  Thoughts
Kdo si chce přečíst moje žvásty, případně je okomentovat, here you are!
Aneb Tareika se nad něčím zase zamýšlí! :D A nebojte se, povídky mám v záloze :3
Mimochodem << obrázek uplně žeru! Hlavně u mě platí ta hlasitost ^^"


Kam dál