Srpen 2010

A ZASE ŠKOLA!!

31. srpna 2010 v 21:51 | Ufonek |  Moje kecy xD
nj
A zase je tady škola...Zítra prvního září...no prostě mazec myslím že zhebnu...napište mi jak to proběhlo arigato...Takže SAYONARA zítra jsem tu zas xD myslím že sté školy fakt jednou zhebnu xD
nj
← toto jsem budoucí já xD tak se mějte pápá

Jak to skončí? 6

31. srpna 2010 v 20:15 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi další dílek xD Plsííííííííííííííííííííík komentáře se hodíííííííííííí

To tlačítko bylo...
Asi vás překvapím protože vlastně jsem to nevěděla. Zmáčkla jsem to a otevřela se jakási zřejmě tajná chodba v pokoji. A proto jsem si sebrala věci a vyrazila tou tajnou chodbou. Přemýšlela jsem jestli mám nějaké ohnivé jutsu když jsem se zastavila skoro na začátku u pochodně. V tom jsem si vzpoměla. Zavřela jsem oči a soustředila se. Popravdě tohle bylo jedno z nejlehčích jutsu. Konečky prstů se rozzářili rudě červenou barvou stačilo se dotknout pochodně a vzplanula. Vzala jsem si ji tedy do ruk a teď už se světlem pokračovala temnou chodbou.
"Sakra" Zaklela jsem když jsem o něco zakopla pak jsem se podívala co to bylo. Zvedla jsem to ze země...Byl to řetízek s Uchiha klanem jako přívěšek. Sevřela jsem ho ve své ruce. Musel patřit Itachihu. Nechala jsem řetízek řetízkem a pokračovala ve své cestě. Už jsem se trochu nudila když jsem spozorovala že to je slepá ulička...Ne nemohla dala jsem pochodeň do místa na pochodně a pečlivě ohmatávala každé místo na stěně. Ejhle! Konečně! Radovala jsem se protože jsem konečně našla něco co jsem mohla zmáčknout. A taky že jsem zmáčkla a pak jsem už konečně pohlédla ven do lesa. Ve kterém bylo schováno sídlo akatsuki. Hurá...Popadla jsem své věci a jakoby mě všechna únava opustila...Vyletěla jsem tryskem na jeden ze stromů a naposledy se podívala na sídlo Akatsuki.
"Sayonara Itachi" Hlesla jsem směrem k sídlu. Pak už jsem se obrátila a skákala z větve na větev za účelem být už konečně doma.
Běžela jsem pořád a začalo svítat. Moc velkou pozornost jsem tomu nevěnovala a běžela jsem dál. Běžela jsem dlouho a to bez zastávky. Byly to asi dva dny a něco a konečně jsem byla před branami Konohy. Prošla jsem branou a hned mě přišli přivítat Izumo a Kotetsu.
"Sakura-san!"
"Sakura-san vrátila jste se" Poskakovali a Izumo to běžel nahlásit Tsunade. A tak jsem se vydala ke kanclu Hokage. Ale ještě před tím jsem se zastavila v Ichiraku ramen. Podivila jsem se že tam Naruto nebyl...Zesmutnila jsem a zeptala se.
"Nebyl tu Naruto?"
"Ano před hcvílí odešel říkal něco o tom že musí za Hokage"
"Arigato" Dobře takže já jdu už hned za Hokage potřebuju vidět Naruta...Sasukeho...Tsunade...
Tak asi za minutu jsem tam byla. Slušně jsem zaklepala a když se ozvalo "Dále" vstoupila jsem a opravdu! Naruto tam byl...
"Tsunade" Usmála jsem se šťastně.
"Sakuro!"
"Sakura-chaaaaaan" Zvolal na mě Naruto a chvíli na to už jsem se ocitla v jeho objetí a rozplakala jsem se. Ne smutkem ale štěstím...
"Naruto" Vzlykla jsem. Pak mě pustil.
"Izumo mě už obeznámil že si tady jak si se od tama dostala? A Sasuke říkal že tam chceš zůstat že miluješ Itachiho!"
"No Tsunade utekla jsem tajnou chodbou a ano v ten den kdy tam byl Sasuke jsem to opravdu řekla. Ale nebylo to z mojí vůle. Bylo to Itachiho genjutsu!"
"Chápu takže to je dobré...můžeš jít...jsme rádi že jsi se vrátila"Usmála se na mě a já jsem odešla. Ještě jsem pak slyšela Naruta jak chtěl jít za mnou ale Tsunade ho uzemnila že ne že teď půjde na misi. Nad tím jsem se pousmála. Šla jsem si domů odložit věci a pak za Sasukem. Tolik jsem se na něj těšila. 
Procházela jsem prázdnou ulicí dřív obývanou lidmi s klanu Uchiha. A pak jsem konečně uviděla jeho dům. Byla jsem nesmírně šťastná. Zaťukala jsem a vešla dovnitř. Sasuke mě zřejmě neslyšel...Nevadí... Vyzula jsem si boty a šla po schodech nahoru, otevřela jsem dveře od Sasukeho pokoje a pousmála jsem se když tam ležel a spal. Takhle vypadal opravdu jako andílek. Přišla jsem k němu a klekla si. Má mě vůbec ještě rád po tom co jsem mu řekla? Nevím ale neodolala jsem a musela ho pohladit po tváři. Asi nespal protože prudce otevřel oči a já jsem se zářivě usmála.
"Sakuro...jestli jsï sen tak se nechci probudit" zanaříkal tak nad tímhle jsem se musela pousmát protože už jsem si jistá že mě má pořád rád...
"Já nejsem sen" Ujistila ho a na tváři se mi roztáhl jeden z mála mých širokých úsměvů. Když jsem to dořekla tak si prudce sedl a já jsem si stoupla. Dívala jsem se mu zpříma do očí. Vůbec ale vůbec jsem neviděla jeho emoce. Že by měl zase ty kamenné výrazy a arogantnost? Že by to byl zase ten starý Sasuke? Z mého přemýšlení mě zrovna on vyrušil.Kdo jiný že?
"A co tady děláš?" Promluvil ke mě ledovým hlasem že jsem měla mráz po celém těle. Nevydržela jsem to. Pevně jsem ho obejmula a začla vzlykat.
"Sasuke...miluju tě to co jsem řekla bylo Itachiho genjutsu...prosím věř mi" Vzlykala jsem dál. K mému uspokojení mě objal taky.
"Saky...miláčku, taky tě miluju" Tahle věta mi pořád hrála v uších nezmohla jsem se na nic a to myslím vážně takže jsem se ani nezmohla zastavit proud slz na mé tváři. Odstoupil ode mě a pozvedl mi bradu tak aby mi viděl do očí. Konečně jsem v nich něci viděla...štěstí, smutek ale i radost. Slzy mi nejdřív utřel, pohladil mou tvář a zširoka se usmál. Jak já miluju ten jeho úsměv, miluju ho celého a už bych asi nepřežila kdyby mě teď od něj někdo odloučil a taky bych nepřežila kdyby to byl sen. Naše rty se konečně spojily. Proklouzl mi dovnitř úst jazykem a prozkoumával každé místečko v nich. Tolik mi chyběl ale teď už se nic nestane. Teď jsme zase spolu.
"Aah" To si ze mě dělaj srandu!! Proč zrovna teď. Skácela jsem se na zem kde mě sužovala neuvěřitelná bolest. Zase se to vrátilo! Zase ta ukrutná bolest. Když jsem byla s Itachim na trénincích tak mě to tam ani tak nebolelo. Sanabi ty kreténe jeden! Konečně to utichlo ale mé srdce zase ovládal Sanabi.
"Si v pořádku?" Ptal se mě.
"Ne" Odsekla jsem mu. Zase jsem měla pocit že ho chci zabít no už byl -ten pocit- menší. Odešla jsem a Sasuke samozřejmě za mnou.

                                                 *Uvnitř Sakury*
"Tak co teď jsi bezbranná" Posmíval se Sanabi Louwí když na ni šlapal svou temnou nohou.
"AAAAAAAAAAAAAA" Vzala Louwí všechny síly a jedním chvatem ze sebe Sanabiho setřásla což samozřejmě způsobilo že měla Sakura další bolesti ale tentokrát ji Sasuke pevně držel za ruku.Louwí teď byla mnohem silnější což bylo asi díky Sakuřiné lásce k Sasukemu.
"UŽ NIKDY MI NEŘÍKEJ ŽE JSEM BEZBRANNÁ!" Naštvala se Louwí a převzala sílu zase nad Sakuřiným tělem. 
                                                  *Konec souboje*
Vzhlédla jsem hlavu a podívala se do těch černočerných uhlových očí.
"Gomen" Omluvila jsem se mu a silně ho objala.
"To nevadí Saky..." Konejšivě mě hladil po vlasech.
"A jestli se můžu zeptat co jste vlastně dělali když si tam byla tak dlouho?" Ptal se mě ale já jsem ro aNI tak moc nevnímala no vnímala jsem to natolik abych mohla odpovědět.
"Trénovali..."
"TrénovalI?" Zopakoval po mě mou odpověď
Jen jsem přikývla a fetovala Sasukeho vůni.
"A co sis natrénovala miláčku?" Zeptal se mě a pohlédl mi do očí.
"Genjutsu" Odpověděla jsem mu po pravdě.
"Miluju tě víš to?" Zeptal se mě jakobych to nevěděla... Napadlo mě něco zákeřného... Jen jsem se ušklíbla... Zařvala jsem a zase se naoko v bolestech skácela k zemi a pak jsem si znovu stoupla s takovým kamenným výrazem jakože má nad mím tělem vládu Sanabi.
"A co když já tebe ne?" POhlédla jsem na něho a viděla jsem jak jeho tvář zkroutila bolestná grimasa. Tvářil se táááááááááááááááááááááááááák sladce. V duchu jsem se tomu pousmála no samozřejmě jsem nemohla zvenčí jinak by to poznal.
"Ále prosimtě je jasny že jo" Ušklíbl se ale stejně se cítil nějak divně. Vím to protože teď mám mnohem lepší cítění než dřív.
Pak jsem se začala hrozně smát. Chvíla na mě jen vyjeveně zíral a pak mu to došlo že jsem si z něho jen vystřelila. Rozeběhl se proti mě a já jsem se rozeběhla nahoru (byli jsme dole v kuchyni když jsem odešla) rozeběhla jsem se do jeho pokoje. Jestli jste hádali že mě chytí tak jste se trefili protože tady jsem neměla kam utéct. Prudce jsem se na něho když jsem byla před postelí otočila a on mě na ni doslova povalil,sedl si na mě obkročmo a začal mě lechtat.
"Tak a teprve teď máš důvod se smát" Smál se se mnou.
"Prosím přestaň!" Smála jsem se dál.
"Jen pokud mi na něco odpovíš" A přestal mě lechtat pak se nade mě naklonil a nadechl se.
"Miluješ mě?" Vyslovil svoji otázku.
"A co když ne?" Zopakovala jsem mou minulou odpověď. Jen se na mě ublíženě podíval a pak řekl. " Tak to máš smůlu protože já tebe ano"
"Tak to je dobře" Pousmála jsem se na něj. "Protože já tě miluju taky" Jeho tvář ozdobil široký úsměv a pak mě hladově políbil. Asi musím být v ráji protože takové polibky jsem od něj ještě nedostala.
"Nevíš co má Naruto za misi?" Zeptala jsem se pak Sasukeho s napsanou nadějí a netrpělivostí v hlase že mi to řekne.
"Vím....Ale tobě to neřeknu" Řekl a začal mě zase lechtat. Myslím že teď už to snad nevydržím.
"Néééé...hahahaa...prosím přestaň...hehe" Žadonila jsem. Protože tohle byla fakt hrůza.
Pak přestal chytil mé ruce těmi svými a dal mi je za hlavu abych s nimi nemohla hýbat protože do té doby jsem s nimi hrozně mlátila aby už toho nechal. Chvíli se mi jen tak díval do očí, pak mě začal zase líbat. htěla jsem mu obtočit ruce kolem jeho krku no teď nemůžu když mi je drží... Může si teď se mnou dělat co chce a myslím že to má taky v plánu protože se ušklíbl. Chytil obě dvě mé ruce do jeho jedné a zašmátral cosi v šuplíku. Pak vytáhl pouta. Víte ne ti co mají policajti. Přivázal s nimi mé ruce k posteli a teď už jsem vážně nemohla nic dělat. Na tváři mu hrál šibalský úsměv.
"Sasuke..." Nestihla jsem to doříct protože mě umlčel svými polibky.
"Nemluv" Hlesl a já jsem ho poslechla. Pomalu mi začal stahovat mou růžovou sukni a taky mé černé leginy. Sakra kdybych měla rozvázané ruce tak....No to je jedno protože je MÁM svázané. Pak si sám vyslékl kalhoty a mě doslova roztrhl tričko protože přes mé ruce by to asi nevyslékl. Chvíli se kochal mým tělem no já jsem samozřejmě nemohla nic dělat. To je na nic. Povzdechla jsem si a pak už jen zase něco hrabl v šuplíku. Byli to nůžky...mou podprsenku nejdřív rozepl a pak rozstřihl. Myslím že tohle mi bude muset zaplatit. Vyslékl si tričko. A pak laskal mé rty. Jel jazykem až dolů k mému krku tak se na chvíli zastavil a jemě sál kůži na mém krku. Pak pkračoval svou cestičku mezi prsy až k pupíku, ten obkroužil, poté jel zpět nahoru k mým ústům a začal mě líbat. Azbytek mého spodního prádla bylo rázem dole. Pak i jeho. Chvíli mě jen hladil a líbal a pak do mě vnikl... Nezadržela jsem vzdychy za zuby. Pořád mě líbal a já mu vzdychala do úst. Přidával na tempu a za chvíli jsme oba vyvrcholili. Dal si hlavu na můj trup a spokojeně odpočíval. A CO MOJE RUCE?! Jakoby věděl na co myslím protože se ohlédl a odvázal mě..konečně. Myslím že teď to pro něj bude peklo. Ušklíbla jsem se. Jestli si myslí že tohle je konec tak se plete. Tentokrát jsem svázala ruce já jemu a JÁ opakuji JÁ si na něho sedla. Začal jsem ho ladit po celém těle a jemě laskala jeho rty. Pak jsem dosedla a znovu se nadzvedla. Viděla jsem jak v těch poutech dává ruce v pěst a zaklání hlavu. Asi po pěti munutách jsem skončila a vydala jsem se svým jazykem za poznáním Sasukeho těla. Jela jsem od jeho pupku k jeho ústům a ty jsem nepřetržitě líbala. Pak jsem mu odvázala pouta a on mě obejmul svými silnými pažemi. A opět povalil pod sebe. Tentokrát nic nebylo jen mě hladil a líbal. Já mu výskala vlasy. Pak se ze mě svalil a lehl si vedle mě. Hleděli jsme si do očí, přitáhl si mě k sobě a já byla naplněna nepopsatelným štěstím. Ještě nikdy mi nebylo tak dobře jako teď, tady a s ním.
"Miluju tě" Hlesnul a přitom se mi díval do očí.
"Taky tě miluju" Řekla jsem mu taky a taky jsem se mu dívala do jeho dvou ónyxů. Nevím kdy ale usnula jsem.
Ráno jsem se probudila a nikdo vedle mě už neležel. Ale za to zezdola se linula nádherná vůně. Čichala jsem a čichala. Pak jsem uslyšela kroky a následně i otevírání dveří. V nich se oběvila hlava Sasukeho.
"Dobré ráno miláčku, udělal jsem ti snídani" Když to dořekl došel ke mě a položil tác na mě.
"To si ani nezasloužím." Řekla jsem mu a políbila ho. Pak si vlezl ke mě a jen mě pozoroval jak jím. Jak jsem dojedla musela jsem se ho zeptat.
"Bylo to výborné a proč si na mě celou tu dobu díval?"
"Jsi nádherná" Pod tímhle jsem se krapet začervenala. " A rozkošná a ještě přímo k nakousnutí když se červenáš" Myslím že jsem zrudla na úroveň rajčete. Na to se rozesmál. A já jsem se naoko urazila a otočila se na druhý bok aby viděl jak moc mě to vzalo. Pak mě pohladil po bocích a znovu zazněl jeho úžasný hlas.
"No ták, až tak si to neber" Pousmál se a já se nemohla neotočit.
"Miluju tě" Hlesla jsem směrem k němu.
"To já vím" usmál se a začal mě líbat.
"Ale ne víc než já tebe" Dodal pak mezi polibky. pak jsem vztala a oblékla se-tedy kromě horní části-.
"Sasí?" Vyslovila jsem jeho jméno tázavě a sedla si k němu na klín (seděl na židli)
"Copak?" Řekl a objal mě.
"Půjčíš mi tričko?" Zeptala jsem se ho nevině. No on pak složil oči k mému roztrhanému tričku.
"Jo jasně, promiň" Kdybyste se veeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeelmi ale opravdu veeeeeeeeeeeeeeeeeelmi pozorně podívali zjistili byste že jeho tvář nabrala trošku růžovější odstín. POsadil mě na postel a něco začal šátrat ve skříni. No pak vytáhl jakési asi jemu nejmenší tričko a podal mi ho. Já jsem si ho s menším úsměvem oblékla. Taky se na mě usmál a šel mě znovu povalit na postel.
"Hééy už toho mám dost jak mě tady takhle do nekonečna povaluješ" Řekla jsem mu. No on se zatvářil trochu ublíženě, pak si na mě doslova lehl a začal mě líbat. Pak se ode mě odpojil aby nabral kyslík.
"Ani si nedovedeš představit jak jsem šťastný že si tu zpět" Na tváři se mu rozzářil jeden z jeho neodolatelných úsměvů.
"Taky si mi chyběl, miláčku" Dořekla jsem a úsměv mu oplatila. Pak nastala další série dobyvačných polibků.
*Tun dun*
"Kterej krypl!" Zaklek Sasuke. Nad tím jsem se musela pousmát. Byl tak roztomilej když se zlobil. No a pak šel otevřít už ze zdola jsem slyšela Narutův hyperaktivní hlas. Zasmála jsem se a sešla dolů.
"Sakura-chaaaaaaaan, nepůjdete na ramen?" Zeptal se. Zase jsem se na něj usmála.
"Nemáme v plánu" Mluvil za mě Sasuke. No já se do toho vložila.
"Hele nemluv za mě...jestli ty nepůjdeš tak já teda půjdu stejně nemůžeme tady jenom pořád trčet ne?" Nasadila jsem nevinný kukuč. Sasuke si jen povzdechl a taky přijmul Narutovi nabídku.
 A tak jsme šli na ramen. U ramenu:
"A Narutíku co Hinátka?" Zeptala jsem se a nasadila šibalský úsměv.
"Jó no coby nic..." Odvětil prostě.
"A pozval jsi ji vůbec na rande jak jsem ti radila?" Zeptala jsem se znovu.
"Jó ale nedalo se s ní moc komunikovat" Usmál se.
"Však víš jaká ona je..." Pousmála jsem se ZASE.
"No jo tichá ale to se mi na ní líbí" Když to dořekl tak jsme dojedli. No Naruto už nejmíň patnáctou misku.

"Tak my už půjdeme viď Saky?" Zeptal se mě tázavě Sasuke.
Jen jsem pokývala hlavou v pozitivní odpověď...
"Tak jo se mějte já tady ještě budu" Usmál se na nás.

"Jak ten Naruto toho může tolik sníst?" Optala jsem se do prázdna no odpověděl mi Sasuke.
"Taky nechápu" Pousmál se. "Saky?"
"Hm?"
"Kde teď budeš bydlet?" Zeptal se. Tak takovou otázku bych opravdu nečekala.
"Já jen že bys mohla bydlet...že bysme bydleli spolu."
"To by šlo, miláčku" Pokyvovala jsem hlavou.
Na tváři se mu zase objevil ten krásný úsměv. "Jdem k tobě"
"A to jako proč?" Podivila jsem se.
"Jdeš se balit" Na tváři se mu mihnul pobavený úsměv a pak si mě k sobě přitáhl kolem pasu.
"Taky tě miluju" Řekla jsem to tak aby vyzněl ten ironický podtón. Protože to jeho pobavení fakt nechápu.
"Nápodobně" Usmál se a pak mě políbil.
Došli jsme až ke mě domů. Tam jsem popadla krosnu a naházela do ní věci. Pak jsme mohly vyrazit. Samozřejmě že když jsme přišly k Sasukemu hned jsem se zabydlela. Jen doufám že Itachiho a to jeho sprosté genjutsu už nikdy neuvidím. Sasuke si asi všiml mého zadumaného pohledu.
"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě z myšlenek.
"Nad Itachim" Doslava jsem to vzdychla. Byla to jen pravda.
"Hele nemáš teď náhodou myslet na mě?" Zase ten šibalský úsměv.
"Proč bych měla na tebe myslet když jsi vedle mě?" Odsekla jsem mu.
"No protože mě miluješ" Usmál se.
"Ty máš odpověď na všechno viď?" Zeptala jsem se ho se značným pobavením.
"No jasně že mám" Oznámil mi a políbil mě. Pak jsem z kuchyně ucítila jakoby se něco pálilo no a pak mě to trklo.
"A máš odpověď i na tohle? PÁLÍ SE TI TO!" Vařil něco v kuchyni.
"A víš že mám? Zapoměl jsem!" Ozval se už Sasuke z kuchyně. Pak přišel v rukou horký hrnec a položil ho na stůl.
"Budeš jíst?" Zeptal se mě trochu podrážděně.
"Ještě aby ne! Chili con carne!"
"Jak si to poznala?" Zeptal se mě jakoby si myslel že jsem to nikdy nejedla.
"Mám čich" Upozornila jsem ho na svůj skvělý čich. A trochu se pousmála.
Jen se ke mě otočil zády a nandal jídlo. Pak jsem si šla sednout.
Po dobré večeři jsme se šli projít. Měla jsem opřenou hlavu o Sasukeho ruku. Teď mi bylo hrozně dobře.
"Miluju tě" Hlesla jsem a přitom mě napadlo že už skoro celý den nade mnou vládne Louwí. Tím líp. Pomyslela jsem si.
"Já to vím, říkáš mi to totiž často ale taky tě miluju" Zširoka se usmál.
"A ty se nějak moc často směješ" Odsekla jsem mu naoko uraženě.
"Copak se normální člověk nesměje? Smích je k životu důležitý!" Upozornil mě na svou chytrost.
"¨Jenomže ty nejsi normální člověk!" Rozesmála jsem se.
"Ne a co jsem?" Teď byl naoko uražený on.
"Ty jsi můj Sasík" Usmála jsem se a ještě víc se k němu přitulila.
"No vidíš" Odvětil a zadíval se do dáli jakoby tam něco viděl.
"Co je?" Zareagovala jsem hned.
"Ale nic" Tvářil se zamyšleně no na mě se pak usmál....
_______________________________________________________________________
Tak lidi doufám že se líbilo. Tak co těšíte se do školy? Já vím blbá otázka no ale co už...

Pro Saskiee, Co si myslíš? Že přijdeš a zničíš mi život?? 1/4

31. srpna 2010 v 11:52 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
.... jinak pěkné počteníčko...

"Hey Itachi !! Už si to slyšel??" Ptala se svého přítele dívka s růžovími vlasy a pronikavě zelenýma očima.
"Co jsem měl slyšet lásko?" Ptal si jí...
"No prý sem má nastoupit jakýsi nový pracovník" Oznamovala mu Sakura událost kterou se dozvěděla od svého šéfa v práci. Má přijít jakýsi nový pracovník do jejich práce. Itachi a Sakura pracovaly spolu a vůbec netušili že jim tohle tak zamotá celý koloběh života.
"A kdy má nastoupit?" Ptal se jí dál.
"Dnes má přijít na pohovor,miláčku, takže ho dnes uvidíme" Řekla a dala letmou pusu Itachimu.
"Tak to je super kdy má přijít?"
"Si nějaký zvědavý"
"To já jsem" Usmál se na ni a objal ji kolem pasu.
"Až po obědě" Oznámila mu Sakura.
"Tak co kdybychom šli na oběd?"
"Můžeme" Usmála se na něj a spolu s ním odešla tam kam ji vedl. Přišli do malé restaurace
ale zato Itachi říkal ýe tu dělají nejlepší pokrmy.

"Co si dáš zlato?" Usmíval se Itachi na Sakuru.
"A co si dáš ty?" Vymlouvala se.
"Já se ptal první" Zasmál se Itachi a nafoukl tváře a našpulil rty, naoko se urazil.
"Já nevím, rýžové knedlíčky?" Ptala se se značným pobavením na tváři.
"Jo to si dám taky" Usmál se na ní a políbil ji. "Prosím dvakrát rýžové knedlíčky!" Zavolal Itachi na číšníka a ten si to zapsal, asi za půl hodiny to měly před sebou. A vypadalo to lahodně. Itachi a Sakura už půl roku spolu chodili.
Dali se dohromady v práci když byla jakási akcička. Od té doby jsou jako jeden.
"Itachi měl si pravdu tady to mají fakticky nejlepší" Usmála se Sakura a lípla mu pusu na tvář. Poté společně odešly zase do práce kde je už měl čekat údajný
"nový."

Vešly do kanceláře šéfa a tam uviděli -samozřejmě kromě šéfa- i záda nějakého nového spolupracovníka. Měl uhlově černé vlasy a do očí mu vidno nebylo.
"Á Sakuro, Itachi tady jste prosím posaďte se" Zavelel jim jejich šéf a oni se posadili.
"Chtěl bych vám přectavit cašeho nového spolupracovníka" Usmál se šéf nebo bych měla říct šéfka Tsunade a poté pokračovala.
"Tohle je Sasuke Uchiha bude tu teď pracovat s vámi. Sakura i Itachi úplně skameněli. Sakura kvůli tomu že to byla její láska z dětství a Itachi protože je to jeho bratr. Sasuke se pak na ně otočil a usmál se.

"Co ty tady děláš?!" Vyjela na něho Sakura protože se jako první probrala.
"Budu tu pracovat ,Sakurko" Ušklíbl se na ni.
"Proč, proč zrovna tady?" Nechápala dál no na to nestihl odpovědět protože to přerušil Itachi.
"Hey Sasuke, to teď budem jako pracovat spolu jo?"
"Už to tak bude bratříčku" Usmál se znovu. Takhle často se nikdy neusmíval .
Proto z toho úsměvu byla Sakura pěkně udivená no vzchopila se a začala ho vraždit pohledem.

Sasukeho pohled:
Když přišli Itachi a Sakura moc vřelé přivítání mě od ní nečekalo. Možná ji to před lety až moc vzalo. Ale musím řícct že opravdu vyrostla, neměl bych říct spíš vyspěla?? Rozhodně je mnohem krásnější než bývala a nebo jsem byl totálně slepej že jsem si toho nevšiml. Tsunade nás pa nechala jít abychom si trochu popovídali, Itachi pak vzal Sakuru kolem pasu.Při tom mě nějak divně bodlo u srdce. Že by spolu něco měli? To vážně nechápu ale asi to bude jen přátelské obejmutí.

"Saky? Nechceš mu představit Naruta a Hinatu?" Ptal se jí můj bratříček.
"No tak dobře" Povzdechla si ale pak ke mě pokynula rukou abych šel za ní.
Konec Sasukeho pohledu.

Chvíli jen tak šli a procházeli různými chodbami. Pak Sakura otevřela jedny dveře kde bylo napsáno "Vězni", pracovaly totiž jako komisaři. Říkali si "Komisaři Konohy" , prošli kolem vězňů a zenadlouho se jim naskytl pohled na blonďatou hlavu nějakého kluka co zrovna vyplňoval nějaký formulář.

"Ahoj Naruto" Pozdravila ho Sakura a objala ho.
"Sakura-chan ohayo! Kdo je tohle?"
"Tohle je náš nový spolupracovník Sasuke...Uchiha" Vraždila ho pohledem. " A kde je vůbec Hináta?" Ptala se růžovláska svého nejlepšího přítele.
"Zrovna zašla dozadu urovnávat protokoly...Za chvíli by měla vyjít" V tu ránu se otevřely zadní dveře a z nich vyšla pohledná, tmavovlasá dívka s jemě levandulovýma očima.
"Sasuke tohle je Hinata Hyuuga, Hin tohle je náš nový spolupracovník Sasuke Uchiha, jo a mimochodem Uchiho tohle je Naruto Uzumaki"
"Ahoj Sasuke jsem Naruto Uzumaki a stanu se nejlepším
komisařem z celé Konohy!" Vyřvával potrhlý blonďák na celou věznici.
Hinata byla velmi drobná dívka, zdála se nesmělá ale přitom byla něco víc než jen dívka. Byla úplně kouzelná.

V tom se ozvala vysílačka.

"Hey kvítku 22, máme naléhavý případ!" Ozvala se z vysílačky Sakury nějaká dívka.
"Kvítku 20 co se stalo? Přepínám" Vzala Sakura vysílačku a naléhavě jí odpověděla.
Nic žádná odezva...

"Hey Ino!! Ino!!" Snažila se růžovláska navázat spojení.
"Sakuro srazil se kamion s dodávkou myslím že to udělal schválně a teď
ten kamion ujíždí, pospěšte si a chyťte ho!" Ozvala se znovu holka pod jménem Ino.
"Rozumím hned tam budeme" Ozvala se znovu Sakura a pak to tipla. A začala dávat rozkazy.
"Hinato doběhni pro Itachiho a všechno mu řekni, Naruto ty běž a zatím nachystej auto, Sasuke ty půjdeš se mnou!" Jak to dořekla všichni se rozutekly včetně ní.
Sakura se Sasukem utíkali zase zpět k šéfce kde už na ně čekal Itachi.
"Itachi máme vzít Uchihu mladšího s sebou?" Ptala se ho rychle.
"Myslím že ne, raději by měl zůstat tady" Lámal si hlavu Itachi.
"Já to zvládnu!" Hájil se Sasuke.
"Itachi je to profesionální kriminalista." Hájila ho taky Tsunade. "Ale asi máš pravdu je tu teď nový a měl by se tu porozhládnout"
Dokončila to. "Vy už běžte musíte rychle!" Zavelela zase.

"Hai" Dořekli a už jich nebylo. Oni měly případ zatímco Sasuke musel tvrdnout na stanici.
Naruto už je čekal netrpělivě v autě. V tom je uviděl a už nastartoval motor. Sakura zasedla na místo spolujezdce a Itachi měl vlastní auto. A už to jelo. Za chvíli byli na místě. Ino jim vše oznámila jak by je mohli obklíčit a už zase jeli.

"Saky tak jaký je ten Sasuke?" Ptal se jí při cestě Naruto.
"No víš, já už ho znám delší dobu a..."
"A co?" Ptal se netrpělivě Naruto.
"No víš on...mi ublížil tak hrozně moc...myslela jsem že se v ten den asi zabiju. Taky že jsem to chtěla udělat a taky že udělala. Ale tys mě zachránil pamatuješ?"
"Tak tohle je ten mizera o kterém si mi povídala co?"

Sakura jen přikývla...Nemínila se o něm bavit. Byli dvoučlení parťáci. Sakura s Narutem a Itachi s Hinatou. Sice chtěli být obráceně ale šéfka říkala že by se moc rozptylovali. Kvítek 20 byla Ino s Nejim a Kvítek 11 byl Sai s Tenten. Ostatní pracovali v jiných městech a na jiných odděleních. Už byli skoro u toho kamionu. Najednou z něho vyskočil páchající a kamion naboural. Naruto bleskurychle zareagoval a zabrzdil. Itachi tak rychlý nebyl a ještě kousek popojel před ně.
"Rychle zavolejte hasiče!" Zavelela Sakura a Hinata už vytahovala mobil zatímco Itachi, Naruto a Sakura se vydali za ním.
"Stůjte!" Křičel za ním Itachi ale nepomáhalo to. Nakonec ho Sakura chytila a strhla mu masku z obličeje.

"Orochimaru zatýkám vás za...." Konečně ho zatknuli. Oro byl největší hrozba silnic. Ten do koho naboural byli Temari, Gaara a Kankuro. Naštěstí jim nic moc nebylo akorát Gaara měl slabý otřes mozku a ostatní nějaké odřeniny. A tak ho odvedli na stanici. Tam už je čekal Sasuke.
"Sakuro jak to dopadlo?" Ptal se jí.
"Tobě nic říkat nemusím Uchiho!" Odsekla mu. Byla na něho naštvaná už za to co jí udělal a taky proto že se vrátil. Pak jak ho odešli do věznice si ho převzal Naruto který ho měl vyslechnout, té chvíle Sasuke využil a zeptal se Sakury.
"Proč si na mě taková?"
"Ty se ještě ptáš? Tak ty se ještě budeš ptát?! To už si nepamatuješ co si mi udělal. Byla jsem hloupá! Že jsem tě měla vůbec ráda! To už jsi nepamatuješ jak si odešel za lepší kriminalistikou a mě říkal že jsem otravná? Já jsem ti tam vylila celé své srdce a ty jsi mi ještě řekl že jsem otravná!" To už Sakuře stékali po tvářích slzy. "Pak se ale objevil někdo by mě mohl mít rád, přátele která mám teď, milovala jsem tě chápeš to? A tys mě vždy jen odbil!" Vyřvala se na něj z hloubi duše.

"A už mě nemiluješ?"

Tohle už na Sakuru bylo moc. "Ne nemiluju! Už mám někoho kdo mě může milovat a řeknu ti jedno tebe už nikdy nebudu mít ráda!"
"No tak Saky uklidni se!" Konejšivě ji objal Itachi. Něžně ji políbil do vlasů...
"Itachi já tu to s ním nevydržím!"
"Ale vydržíš, miláčku, já ti pomůžu!" Usmál se na ni Itachi a poté se trochu uklidnila.
To oslovení Sasukeho zmátlo. Miláčku? Oni spolu něco mají? Po tom co se tady na něho vyřvala a řekla že ho nemiluje byl Sasuke smutný ale samozřejmě nedal nic znát. Divně ho při tom oslovení bodlo u srdce.

Itachi odvedl Sakuru za Hinatou aby se uklidnila a pak už se ho Sasuke mohl zeptat.
"Vy spolu něco máte?"
Ptal se netrpělivě.....                                                                                                                                                                                       _____________________________________________________________________________________________________
Tak lidi a komentujte!!

Dvě praštěný holky xD

30. srpna 2010 v 19:47 | Ufonek |  Moje kecy xD
Tak tohl sem musím napsat!! Teď jsem měla trénink chodím na volejbal do Olomouce =) a tak jsme s kámoškou jeli spátky. A před náma seděly dvě holky úplně odlišné ale přitom úplně stejné xD Jedna měla černé vlasy a černé oči-nenalíčená, druhá měla blonďaté vlasy a modré oči- nalíčená. Nepřipomíná vám to někoho?? Mě teda ano a to Naruta a Sasukeho v podobě holek. Tak prej tam seděl skoro neproti nám akorát křížem (byli jsme v buse) a prej já na kámošku. "Hey ten chlap má fakt stylovej deštník"Zaironizovala jsem. Byl s leopardí kůže. Jakože. No a prej ta holka před kámoškou. (Ta blondýna) Na ten deštník prej.
"Čičí!!!" Tak jsme se začaly hrozně chlámat přes celej bus. No a prej já mám takovýho kamoša. On se jmenuje Karel xD No a my mu říkáme stolku xD už od dětství kvůli jeho čelu (Sakura xD)
No a prej oni se tam bavili o ňákým povýšení a prej já na kamošku.
"Hey stolek už povýšil na, sakra jak se to menuje to jak se odklepává cigareta" Ta holka přede mnou alias Sasuke mě doplnila...
"POpelník??"
"Jo!"
No prostě to bylo uplně super no pak jsme se u domova důchodců musely rozloučit =(
Prej :
"Ahoj!!"
"Tak ahoj!!" Už vystoupili no ale chápejte mě my jsme se tak začali bavit a vůbec jsme se neznali a ani jména jsme si neřekly bylo to fakt good!! Jestli je zase potkám tak budu skákat na jedné noze xD Tak už nebudu kecat jen jsem to sem musela napsat tak se mějte, užívejte večer! Moožná že ještě dnes přidám nějakou povídku xD  !!

Pro Yuiko <3, Mě nedostaneš! 2/2

30. srpna 2010 v 14:31 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Druhá část...teď se snažím co nejrychleji je psát abych se mohla vrhnout na další =) tak snad se líbí

Zítřejší den neproběhl moc dobře...

Yuiko šla do školy s Kibou a ostatními. Zahleděla trochu do dálky a zaostřila. Spatřila záda až moc známé osoby a přitom tak tajemné a nepřístupné, byl to Sasuke. Jen se nad ním ušklíbla a pokračovala se svými přáteli dál ke škole.

Hned jak dorazili do školy všichni si posedali na svá místa akorát Kiba se otočil na Yuiko aby si s ní mohl povídat. Těsně před zvoněním si vyměnily polibek a pak už jen zazvonilo. Na tuto hodinu měly Kakashiho. Každý věděl že chodí pozdě a tak to neřešili a kecaly dál. Do třídy vstoupil Kakashi.
Všichni se postavili.A po poručení aby si sedly tak to udělali a vůbec Kakashiho neposlouchaly.

Sasuke měl dnes špatnou náladu. Jakoby tušil že se něco stane. Očima furt hleděl před sebe na Yuiko. Pak pomyslel na malí dárek co jí nechal ve skříňce. Snad bude ráda. Nad tím se pousmál a pak chvíli věnoval pohled učiteli a pak zase na Yuiko. Zrovna si hrála se svými vlasy a něco mluvila s Ino. No mluvila, šeptala takže tomu nerozuměl.

*CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR*

Zvonění ohlásilo konec hodiny a všichni se trochu víc uvolnily. Yuiko si šla do skříňky pro věci. Vypadla z ní rudá růže. A k ní byl připevněn lísteček."Sasuke". Yuiko tomu nevěnovala pozornost vzala si knihy a na ně položila růži později zašla do třídy ,položila si knihy na stůl i s růží. Sasuke byl rád že ji přijala ale to ještě nevěděl co s ní udělá. Yuiko vstala, vzala růži a mířila si to ke koši. Těsně než růži zahodila se podívala vražedným pohledem na Sasukeho a pak růži přelomila vejpůl. Pak růži teprve zahodila.

Ta přelomená růže bylo jako Sasukeho zlomené srdce ale pořád nepřestal doufat že Kibu opustí i když o tom měl dost silné pochyby. Stoupl si na nohy a svižným krokem se vydal na chodbu.
Tam ho uviděl Kiba.

"Tak co ty pořád otravuješ moji holku? Myslíš si že ta růže ji obměkčí? Asi tě sklamu! NE!" A jednu Sasukemu flákl. Sasuke si to nechtěl nechat líbit a tak mu natáhl taky.
"Tak ty se se mnou chceš ještě bít jo?" Provokoval ho Kiba.
"Dávej si na mě pozor chodil jsem do jiu jitsu!" Upozornil ho na své bojové umění Sasuke.
"Už se tě bojím!" Zaironizoval Kiba. Odehrál se mezi nimi boj. Vyhrál Kiba.

Sakura vyšla na chodbu protože mezitím se bavila s holkama a debatovat o Sasukem jak je krásnej se jí vážně nechtělo!

"Kibo!" Zděsila se když ho uviděla opírajíc se o trám a se skrvaveným obličejem. Doběhla k němu a neubránila se otázce.
"Co jste si udělali?"
"Otravoval tě tak jsem mu dal co proto!" Upozornil na pravdivou informaci.
Pak se Yuiko podívala na bezvládné tělo Sasukeho. Byl v bezvědomí.
"Musíme ho odnést na ošetřovnu! A vůbec, tebe taky!" Zavelela Yuiko a už začla podpírat Sasukeho a tahat oba dva na ošetřovnu.

"Shizune! Shizune!" Volala na sestřičku na ošetřovně Yuiko.
"CO se děje?" Ptala se jí Shizune a pak jí pohled spadl na chlapce.
"Dej je sem" Zavelela Shizune a ukázala na dvě lůžka. A tak je tam YUiko dala teda kromě Kiby ten neustále odporoval že oštřit nepotřebuje ale YUiko se nedala.
Sasukemu diagnostikovala zlomený nos a něco s nohou, Kibovi že má zlomenou ruku protože spadl a na něj se povalil Sasuke.
A tak měl Kiba pěknou chvíli ruku v sádře. Kiba už mohl jít no Yuiko tady ještě zůstala.

Seděla na stoličce u Sasukeho postele. Tomu se víčka zachvěly a pomalu otevíral ty jeho uhlové oči.
"Kde to jsem?" Zeptal se.
"Na ošetřovně." Řekla mu celkem mile.
"A co tu dělám?" Ptal se ji dál.
"Jsi tu protože jsem tě sem spolu s Kibou odnesla, nepamatuješ se na ten váš zápas?" Pousmála se.
Na Sasukeho se pousmála to byl pro Sasukeho jako bonus. Asi už dosáhl vyšší úrovně v jejím žebříčku.
"Jo pamatuju ale co se stalo?"
"Kiba tě porazil co asi?" Přiblížila se k němu na minimetr dalekoa hleděla do jeho očí.
"A ještě něco, už to nikdy nedělej!" Zakázala mu.

Sasuke využil její blízkosti a políbil ji. Yuiko se vzápětí od něj odtrhla.
"Tak tohleto už nikdy nezkoušej! Je ti to jasné?" Naštvala se na něj Yuiko a už byla u dveří.
Sasuke jen smutně sklopil hlavu dolů. Poté Yuiko odešla.

 Šla rovnou na oběd protože tohle byla poslední hodina. Sedla si s Kibou, Ino, Nejim, Tenten a Saiem. Měly na oběd smažený kuřecí řízek s bramborama. Po obědě se šla Yuiko zase podívat za Sasukem. Měl zavřené oči ale nespal. To Yuiko moc dobře věděla, byla opřená o rám dveří.

"Tak už je ti líp?" Ušklíbla se. Sasuke prudce otevřel oči a podíval se za tím zdrojem hlasu a odpověděl. "Bylo i hůř a co že se tak o mě zajímáš?"
"No jen nechci aby z toho Kiba měl průšvih že ti udělal nějaké vážné zranění" Odbila ho. No on se nad tím jen ušklíbnul a nechal to plavat.
Yuiko odešla. Kiba už ji čekal před školou a zádama se opíral o své auto.

"Hey Yui! Nechceš svézt?" Ptal se jí.
Yuiko jen radostně přikývla a na tváři se jí roztáhl široký úsměv. Políbila ho a pak nasedla do auta.
Za necelých pět minut byli u Yuiko doma. Yuiko Kibu zase jen políbila, vystoupila, zamávala a Kiba potom odjel.

Hned jak přišla domů hodila tašku do rohu a svalila se na postel. Její myšlenky teď směřovali k Sasukemu poslední dobou na něj myslela nějak často. Ale jen myslela ona miluje Kibu ne jeho i když teď musí uznat že je hezký možná až krásný ale vědla že kdyby se do něj zamilovala už by nikdy nic nebylo jako dřív. Snad ji nechá být a ona bude moct žít zase ten pokojný život který žila do teď.
Nevěděla jak ani kdy ale usnula. Najednou ji zazvonil mobil. Byly asi čtyři hodiny, nedívala se ani na jméno a zvedla ho.

"Prosím?" Řekla a zívla si.
"Ahoj! Jak se vede?"
"Uchiha??? Co, kde si vzal moje číslo a co chceš?" Ptala se ho naléhavě.
"No číslo s tím neměj starost a nudím se proto ti volám, nechceš přijít?"
"Proč?"
"Jinak řeknu doktorce že je mi ještě něco" Pohrozil jí.
"No tak dobře přijdu." Položila telefon a šla se upravit, přece jenom měla od toho ležení přeležené vlasy.

V ošetřovně ve škole byla asi za 15 minut přece jenom je to rozdíl když jede člověk autem a když jde pěšky.

"Ahoj!" Usmál se Sasuke na Yuiko.
"Nazdar!" Odseka mu uraženě.
Chvíli si s ním povídala a zjistila že není tak špatný jak si myslela, myslí že budou kamarádi. V tu chvíli Yuiko zazvonil mobil.

"Prosím?"
"Ahoj!"
"Ino! Copak?"
"Nechceš jít s námi nakupovat??" Ptala se jí.
"No Jasně!!" Přitakala.
"Tak za půl hodiny před tvým domem OKE? Neji si udělal řidičák a jede někam pryč tak Tenten říkala že nás tam hodí." Usmála se Ino což ovšem Yuiko nemohla slyšet.
"Dobře" Přitakala Yuiko a položila to.

"Copak chtěla Ino?"
"Ale nic, už budu muset tak se měj!"
"Ty taky" Stihl na ni ještě Sasuke zavolat než za sebou zavřela dveře.

Je zajímavý, myslím že budeme dobří přátelé. Pomyslela si cestou domů Yuiko. Dnešek byl fajn s Ino koupili nějaké nové hadříky a teď hurá do postele.

                                                                   *ZÍTŘEK*
Zase vanul ten příjemný teplý větřík a jakoby se dnes mělo zase něco stát.

Na třídu zaklepal znovu Kakashi a ZASE měly učitelku Kurenai.

"Copak potřebujete Kakshi?" Ptala se naštvaná Kurenai protože už po druhé takhle v půlce přerušuje její hodinu.
"Máte dalšího nového spolužáka. Nebo bych spíš měl říct spolužačku" Jak to dořekl pokynul směrem ke dveřím aby šla jak už teď víme nějaká dívka dovnitř.
Měla růžové vlasy a zelené oči. Sasuke při pohledu na ni úplně zkameněl zdála se mu ještě krásnější než Yuiko. Srdce mu vynechávalo údery a měl potíže s dýcháním.
"Jmenuje se Sakura Haruno" Vysvětloval Kakashi a pokynul dívce aby si sedla kde je volno. A to bylo naštěstí pro Sasukeho vedle něho.
Teď už Sasuke věděl co je to láska. A omluvil se Yuiko že ji otravoval že se mu jenom líbila.

                                                               *O půl roku později*
"Hey Kibo nevezmeš YUi a spolu nepůjdem do kina?" Zval svého nejlepšího přítele Sasuke.
"Jasně Sasuke"
"Hey Sasuke! A co ostatní Ino a spol hmmm?" Zapojila se do rozhovoru Sakura která už před měsícem začala chodit se Sasukem.
"Jó!!!!" Přitakala Yuiko!.

Sasuke byl Kibův nej kamarád a naopak. Sakura jak už jste slyšeli se dala dohromady se Sasukem a teď už můžu konečně pokojně ukončit tento příběh.

Tak snad se líbilo a KOMENTUJTE!!

Pro Yuiko <3, Mě nedostaneš! 1/2

30. srpna 2010 v 10:46 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak tady je pár ty x Kibax Sasuke

Vítr příjemně vál a ve škole se to až nepříjemě táhlo. Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel učitel Kakashi.

"Učitelko Kurenai, vedu vám tu nového žáka"
"JIstě prosím představte ho" Požádala Kurenai Kakashiho.

"Děti bude k vám chodit nový spolužák jménem Sasuke Uchiha." Hned jak to dořekl vešel za ním do třídy už na pohled nesympatický mladík s černými vlasy a onyxovýma očima.

"Hey Ino to bude určitě zmetek" Pošeptala své kamarádce v lavice Yuiko.
"Ale hezký zmetek" Snila Ino s otevřenýma očima.

Všechny srdce dívek mu rázem padly až na jedno vzdorovné srdíčko. Kluci a něj nadávaly ale holky se na něj přímo lepily. Jeho onyxové oči se setkaly s očima jedné dívky. Ta ho přímo vraždila pohledem. Byla to Yuiko. Ale Sasuke se jen ušklíbl.

"Sasuke sedni si prosím na nějaké volné místo" Řekl Kakashi a odešel.

Naneštěstí nějaké volné místo bylo za Yuiko. Tak si Sasuke sedl zrovinka tam.

"Hey Kibo!" Zavolala Yuiko na svého přítele před sebou.
"Hm?" Otočil se na ni Kiba.
"Ten bude asi pěkně rozmazlenej co?"Ptala se ho.
"Taky se mi zdá nějaký nesimpatický"

"Třído nemusíte dělat takový rozruch dál se učíme!" Zakřičela na ně Kurenai ale třídy ji vůbec nevnímala jakoby tam ani nebyla. Tak si jen povzdechla a zakroutila hlavou, sedla si za stůl a čekala.

*CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR* Přerušilo hodinu nenadálé zvonění. Kurenai jim popřála pěkný zbytek dne a už jí nebylo.

Sasuke si stoupl z lavice a hned se na něj nalepila nejotravnější holka ze školy, Karin.

"Neotravuj červená hlavo!" Odbil jji Sasuke.
"Já se jmenuji Karin, nešel bys dneska někam??"
"Odprejskni!" Zavelel.

Kolem lavice Yuiko a Ino se zatím utvořil hlouček ostatních normálních holek a začala debata.

"Hey Ino no řekni není krásnej ??"
"Tenten to je ale nemáš náhodou ráda Nejiho?"
"No jo, dneska máme rande" Začervenala se Tenten.
"A jaktože si nám o tom neřekla dříve?" Komandovala ji Yuiko.
"Promiň" Omluvila se jí.

"Jak se jmenuješ?" Zazněl Sasukeho melodický hlas u ucha Yuiko.
"Co tě to zajímá?" Odsekla mu.
"Kočička vytahuje drápky" Ušklíbl se.
"Klidně tě jimi i poškrábe když budeš otravovat" Odbíjela ho dál.

"Neotravuj mojí holku!" Přišel ji na pomoc kiba a chytl Sasukeho za límec od košile. Ale Sasuke se jen ušklíbl.
"Nebo co?"
"Nebo ti pozměním fasádu!"
"Prosimtě to už nepoužívá ani moje babička" Šklebil se dál.

"Ale Kiba to používá!" Bránila ho YUiko.

"Jestli na ni jenom sáhneš tak se setkáme a věř že to nedopadne dobře!"
"Pro tebe možná!"

*CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR*
Zvonění hlásilo začátek hodiny a tak si všichni posedali do svých lavic včetně Sasukeho a Kiby.

ŠKOla se zase tak táhla a zase pofukoval ten příjemný větřík a foukal do oken. Přičemž Yuiko nasávala tu svěží vůni. Najednou ji na lavici přiletěl papírek. A tak ho otevřela.

"Nezašla bys dneska někam?
Sasuke"
"Ne!"
"Proč si tak nepřístupná?"
"Aby ses měl čemu divit!"
"S tebou se tak nesnadno hovoří"
"Hovoří? Spíš odepisuje, BAKA!"
"Pmf! Ty si teda!"
"Co jsem no? CO jsem?"
"Kráva...bůůůů...."

Tohle už Yuiko nevydržela stoupla si a šla směrem ke koši přitom mačkajíc papírek v ruce. Na spáteční cestě se ještě stihla ušklíbnout na Sasukeho.

"Co to bylo Yuiko?" Ptala se jí naléhavě Ino.
"Papírek od tam toho debila za mnou"
"Ale no ták, vždyť je hezkej!" Bránila ho Ino.
"Jo je to nagelovanej a namachrovanej frajírek" Pomlouvala ho dál Yuiko.
"A vlastně co Sai?" Nahodila jiné téma Yuiko.
"No Sai. CO Sai. Ty to nevííš?!! No jo ty si byla v té době nemocná takže no asi před týdnem jsme se dali do kopy. HEČ!"
"No a co ty teda tady meleš o Uchihovi?!" Vyptávala se jí Yuiko dál.
"No jen říkám vzhled!"
"Máš pravdu říkáš vzhled ale uvnitř je úplnej KRETÉN!" To poslední slovo zvýraznila tak že ji snad z celé třídy slyšely včetně učitele a Sasukeho. Sasuke je odposlouchával už pěknou chvíli tak mu neušlo že mluví o něm. Tak trochu zesmutněl ale udržel si svou kamennou tvář.
sa
Zbytek školy se táhl. A konečně tu bylo závěrečné zvonění ohlašující oběd. Po žácích se jen zaprášilo.
Yuiko měla jít dneska s Kibou, Ino a Saiem, TenTen a Nejim ven. Takže se těšila.

Ve tři pro ni Kiba přišel. Chytl ji za pás a šli pro Ino...
A tak se všichni sešli. Různě se procházeli a nebyla by to smůla kdyby nepotkali Sasukeho. No Yuiko si ho moc nevšímala ale Kiba ho doslova propaloval pohledem že se divím že nezačal hořet.
Tak si před ním dali pusu. Což samozřejmě Sasukeho pěkně štvalo.

Tak šli až došli k malému hřišti. Yuiko hned letěla s úsměvem na houpačky jako malé děcko. Měla na sobě stylové jeany a tričko jakýchsi smíšených barev. Ostatní se na ni jen se smíchem dívali.

Byl už večer a nebe bylo poseté hvězdami. A tak si všichni polehali do trávy a pozorovali nebe.

"Miluju tě" Hlesla Yuiko.
"I já tebe" Opáčil Kiba.

Dnes večer si každý pár minimálně jednou řekly ta dvě kouzelná slova.
Procházeli se krajinou a v tomto momentě všichni byli šťastní až na jednu osobu. Sasukeho, který to všechno z dálky pozoroval. Yuiko skutečně miluje, zamiloval se do ní už od prvního pohledu. Toužil ji mít v náručí. Ale její srdce patřilo někomu jinému a ten někdo byl Kiba. Toho z celého svého srdce upřímě nenáviděl. Zato jeho nejlepším kamarádem se stal Naruto. Veselý, usměvavý, vždy optimista. Jeho pravý opak. On je naprosto jiný než on. Zamlklý, lehce se naštve a mnoho dalších protikladů ale právě on byl jeo nejlepším kamarádem. Všechny holky na něho letěly tak proč ONA ne? Spytoval svědomí. Bude se asi muset smířit s tím že asi nikdy nebude jeho, ale on se nevzdá jen tak snadno.
Říkal si když už chtěl jít zalehnout do postele. Ale ještě před tím mu zadrnčel mobil.
S nápisem od koho: Naruto. Nad tím se pousmál a otevřel zprávu.
"Ať tě blechy štípou celou noc TEME!" Odepsal mu podobně akorát s oslovením DOBE.

Naše páry až teď přicházely domů a šli zalehnout ani se neučili na zítřejší písemky. Doslova se na to vysrali. (gomen za výraz)

Zítřejší den neproběhl moc dobře...

Diplomy pro Nana-chan a Ami Sasaki

30. srpna 2010 v 9:32 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
jj
sas
Snad se líbí ♥

Po těch letech se objevil....znovu 2

29. srpna 2010 v 19:42 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi dokopala jsem se aspoň k tomuhle no ikdyž se mu skoro vůbec nechtělo no ale co xDSnad se líbí vím je to zezačátku na bulení ale co už =)


Pak se ode mě odtrhl a řekl. "Tohle by mohl udělat jedině Naruto" Ušklíbl se.
"Co-cože?? Takže ty sis se mnou jen hrál??!"
"Myslíš že bych takovou jako ty mohl někdy milovat?" Znovu se ušklíbl.
"Nenávidím tě Uchiho!" Vynadala jsem mu a rozeběhla jsem se pryč.

 Ještě naposledy jsem se otočila, i přes ten nával slz jsem uviděla jak jeho tvář zkroutila bolestná grimasa. Přišlo mi to divné ale to mi teď bylo jedno. Chtěla jsem být sama. Zaběhla jsem do lesa. Chvíli jsem běžela a nakonec jsem dorazila až na mou oblíbenou mýtinku. Svalila jsem se do mechu. Ještě nikdy mi nebylo tak hrozně. On si se mnou jen hrál a já naivka mu na to naletěla. Brečela jsem a brečela. Nemohla jsem uvěřit tomu že je opravdu takový zmetek. Myslela jsem si že se změnil. Už jsem pomalu přetávala brečet ale pak zase začla. Tak moc to bolelo u srdce. Tak hrozně to bolí že nemůžu skoro ani dýchat. Nenávidím ho a on mě. Nemůžu já už nemůžu. Teď už se na jméno Sakura otáčet nebudu! Maximálně u Naruta. Teď jsem Ariuka Ruukie. Takové jméno mi dali v ANBU. Měla jsem na sobě pořád to růžové kimono. Zvedla jsem se podívala se na svá záda a zděsila jsem se. Byla jsem úplně špinavá. Jen jsem se oprášila a utíkala domů se převléct. Dala jsem si Anbu oblečení a masku a vyrazila za Anbu jestli pro mě nemají nějakou misi.

"Ahoj Ariuka-chan!" Volala na mě má nejlepší kamarádka z ANbu, Saraktis. Je velmi milá ale přitom nelítostivá a nebojácná.
"Ohayo Saraktis-chan" Opáčila jsem naspátek a pak už jsem jen běžela hlavními dveřmi a pozdravila se se šéfem.

"Dobrý den Ariuko, dlouho jsme se neviděli"
"Dobrý den nemáte pro mě nějakou misi?"Ptala jsem se ho a vypadal nějak ustrašeně.
"CO- co je?"
"Máme misi, je jen pro jednoho a je zastrašující čas splnění je neomezen můžete být pryč klidně i půl roku" KOukal na mě.
"Nebojím se, jsem si jistá že to zvládnu o co jde?" Ptala jsem se no a teď se na mě díval jakobych šla na sebevraždu. ALe mě se tahle neomezená mise zrovna hodí aspoň neuvidím toho hroznýho Uchihu který si myslí jaký je dokonalý.
"Dobře jedná se o to abyste zabila Orochimara. Přidáte se k němu a nám budete dávat o něm informace. Musíte ho zabít ale nejdřív si musíte získat jeho důvěru. Je to však velmi nebezpečné ale věřím vám! Dáme informaci Hokage-sama aby si nemyslel že jste se přidala ke zlé straně."
"Hai"
"Vyrážíte zítra ráno, můžete jít" Řekl mi a já jsem jako vždy přikývla že rozumím a šla jsem dö svého pokoje.

Nenávidím ho teď už ho dlouho neuvidím doufám že to tak zůstane i když o tom pochybuji. Chci na něj zapomenout. Docela se mi to dařilo než přišel na ty velký slavnosti. Vlastně ještě jsou ne? Půjdu se tam podívat. ALe co když se tam setkám s ním? Tak se mu vysměju do očí! Nechci ho už nikdy mít ráda a něco víc už nikdy!
"SLYŠÍTE MĚ?? NIKDY!!" Vykřičela jsem z okna mého Anbu pokoje.

Prohrabala jsem se ve skříni a vzala jsem si mé obvyklé oblečení. Vyrazila jsem na slavnosti, teď měl být večerní program. Takže ohňostroj, na ten jsem se těšila celý den a kvůli někomu jako je Uchiha si ho nenechám zkazit.
Jak jsem tak šla, uslyšela jsem zašustění a zpoza keře vyběhla veverka. Oddychla jsem si a pokračovala dál.

"Hin!!" Zavolala jsem na mou nejlepší kamarádku a rozeběhla jsem se za ní. Všimla jsem si že je i s Narutem a...Uchihou.
"Sakuro!"
"Hin..." KOnečně jsem ji doběhla. " Prosím říkej mi Ariuko ok?" Pošeptala jsem jí.
"Ale proč?? Vždyť to je přece tvé Anbu jméno!"
"Já vím no však právě, Sakura Haruno už neexistuje už jsem jen Ariuka Ruukie, musím ti to povědět" Dořekla jsem to a odtáhla ji dál od Naruta a Sasukeho aby jsme si mohli povídat normálně. Poěděla jsem jí jak si se mnou Sasuke zahrál.
"Tak tohle mu nikdy neodpustím! Sak...Ariu." Už chtěla říct moje předchozí jméno ale ovládla se.
"Díky že to chápeš. Nenávidím ho! Už nikdy ho nechci mít ráda nebo něco víc! Slyšíš nikdy!"
"Jo slyším...Tak to jsi byla ty kdo na celou vesnice vyřval " SLYŠÍTE MĚ?? NIKDY!!" slyšela jsem tě, no vlastně všichni tě slyšely ale jen já vím proč!" Uchechtla se.
"Jo to jsem byla já!" POusmála jsem se ale v momentě kdy jsem si zase vzpoměla na Uchihu mi úsměv zmrzl na rtech. Uviděla jsem jak se k nám přibližuje. Chytá Hinatu za loket a odstrkuje ji ode mě.
"Hin" Vzdychnu. "Potřebuji ti pak ještě něco říct OKE?" Zakřičím na ni. Jen se na mě otočí a pokývá hlavou.

"Sakura..." Absolutně ho ignoruju dokud neřekne mé Anbu jméno jakože neřekne nebudu ho poslouchat.
"Saky" Díval se na mě jakoby měl umřít..."Sakuro" Jeho tvář skřivila bolestná grimasa no pak se ale šibalsky usmál jakoby ho trkl nápad, což se dost divím že má Uchiha něco v hlavě a pak vyslovil mé jméno.
"Ariu" Zkoprněla jsem. Jak to ví? Tahleta otázka by mě ještě dlouho svrbila na jazyku tak ji raději řeknu hned a nebudu to protahovat...
"Jak to víš?" Vydechnu a podívám se do jeho černých očí. No dřív než mě jejich čerň stačí pohltit odtrhnu se pohledem.
"Vím a teď mě poslouchej...Omlouvám se" Tak jestli to jde tak jsem zkoprněla ještě víc.
"Nevěřím ti ani slovo!" Zařvu na něj z plných plic a běžím za Hinátou která tráví čas momentálně s Narutem v objetí.

"Hin!" Přiřítím se tam jako stádo koní, tentokrát já popadnu Hinatu za loket a táhnu ji pryč.
"CO?!" Ptá se mě naštvaně, nejspíš kvůli tomu že jsem ji vytrhla z teplé náruče Naruta. Ušklíbnu se.
"No Hin, promiň že jsem tě odtrhla od Naruta ale musím ti něco důležitého říct!"
"Tak to neprotahuj a povídej!" Popoháněla mě.
"Neboj Naruto ti neuteče" POpichovala jsem ji ale pak jsem pokračovala. "No mám se přidat na oko k Orochimarovi a pak ho zabít. Takže nevím jak dlouho na té misi budu. Říkám ti to jen abys byla v obraze, zítra ráno odjíždím, v šest hodin, takže loučím se s tebou"
"Sakuro..."Objala mě,měla slzy na krajíčku já jsem se však na ni podívala vraždícím pohledem.
"Promiň...Ariu." Opravila se. Já jsem se na ni usmála jakože "Tak je to zprávně" a objala ji taky, jak jsme se od sebe odlepili tak jsem se zadívala na ohňostroj. Poté jsem se vydala do Anbu budovy a zalehla. Musím být vyspaná když vstávám o půl páté.

Ráno jsem se probudila svěží a pěkně naladěná. Když jsem šla včera spát tak brzo tak jsem dnes byla vyspaná až až. Sešla jsem dolů do kuchyně a vzala si zelené jablko. PO nějaké době zírání do blba jsem se do něj zahryzla. Pak jsem šla do koupelny ze sebe udělat člověka a taky udělat hygienu. Ohryzek jsem vyhodila do koše a oblékla jsem si Anbu oblečení nevynechané maskou.
Zbalila jsem si ještě věci a už jsem vyrážela najít Orochimara.

Skákala jsem po stromech už asi den a půl. Měla jsem v hlavě pořád myšlenku že tohle budou jen dva dny třeba i ze třech let. No Zatřepala jsem hlavou jakobych ty myšlenky chtěla zahnat někam hodně daleko. Bylo to hrozné. Ty myšlenky se mi furt vracely. No jakmile jsem je setřepala z hlavy moje myšlenky zamířily k Sasukemu. Cože?? Já řekla Sasukemu. Musím říct že jsem se pořádně musela proplesknout za to oslovení. Je to jen prokletej Uchiha. Jako minulé dny jsem zeskočila ze stromu rozdělala oheň, natáhla deku a lehla si.

Další den se mi moc vztávat nechtělo no musela jsem. Běžela jsem a běžela v tom jsem uviděla pramen. Hrozně mě lákolo se jít z něho napít. A tak jsem aji udělala. Ta voda byla tak osvěžující, chutnala prostě skvěle. Uprostřed mého nenasytného pití jsem konečně ucítila Orochimarovi chakru. Hned jsem za ní běžela. Nemusela jsem běžet dlouho. Běžela jsem asi pět minut a už jsem ho nejen cítila ale i viděla. Ušklíbla jsem se a zavolala na něj jeho musím říct slizké jméno.

"Orochimaru!" Zavolala jsem tím jeho slizkým jménem. No nevěnoval mi žádnou pozornost, úplně mě ignoroval a to mě nesmírně štvalo.
"Orochimaru-sama" Změnila jsem oslovení. Sice jsem mu tak nechtěla říkat no budu muset.
"Copak děvče" Už začal poslouchat. Vevnitř jsem se radovala že jsem dokázala upoutat jeho pozornost, vůbec jsem nechápala proč se tak raduju, že bych se vážně chtěla přidat k těm slizouným z temný strany?? Ne to ne. Zatřepala jsem znovu hlavou.
"Mohu se k vám přidat Orochimaru-sama?" Když jsem to dořekla sundala jsem si masku Anbu.
anbu sakura
"Haruno...Sakura" Ušklíbl se. Zajímalo by mě odkud mě zná.
"Odkud to víte?" Musela jsem to říct jinak bych se asi zabila za to že to nevím.
"Sasuke se pochlubil" Ušklíbl se....ZASE. Upřímě mě ten jeho úsklebek dost sšíral.
"Chci se k vám přidat!" I když jsem nechtěla aby mi říkal Sakuro...Kdybych ho poprosila aby mi říkal Ariuko tak bych se mohla prozradit že stále sloužím listové vesnici a jsem v Anbu. I když to má přesný opak.
"A pročpak děvenko?" Zazněl ten jeho slizký hlas.
"Protože už mě to nudí chci nějaké vrušení a toho se v míru asi nedočkám." Řekla jsem takovým cool ledovým a chladným hlasem.
"Tak dobře...pojď tedy se mnou" A já se jako poslušný pejsek vydala za ním.

Běžely jsme asi půl dne čili do noci. Bylo asi 22:23 když jsme dorazili do Orochimarové skrýše...
Vešly jsme dovnitř prošli jsme jakýmisi dřevěnými dveřmi, zřejmě to byla nějaká jeho "svatyně" protože tam měl všude sochy hadů a dokonce i jednu jeho. Pak tam někdo přišel. Ohlédla jsem se a úsměv mi zmrzl na rtech.

"U-Uchiha?" Vykoktala jsem ze sebe.
_________________________________________________________________________________

Tak doufám že se líbilo...POVINNĚ KOMENTOVAT!!

Ploutev nebo nohy 11

29. srpna 2010 v 17:08 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
další dílek =)

Suigetsu chtěl Sakuru uchopit ale Sasuke se před ni postavil.
"Á Sakuřin kluk obraňuje svoji holku, jak dojemné"
Suigetsu mu dal ránu do břicha a Sasuke měl vyraženej dech ale zůstal stát.

"Sasukeee" Vykřikla Sakura.
"Sakuro neboj já tě mu nenechám"
"O to se nebojím já se bojím o tebe!"

"Ó jak dojemné"
"Drž hubu Suigetsu, a Saky neboj"

Sasuke se nedíval a dostal další ránu do břicha. To už ale nevydržel a skácel se na zem.

"Sasuke néé"

Suigetsu už chtěl jít za Sakurou, ale Sasuke se ještě nevzdával a chytl ho za nohu.

"Tak ty ještě nemáš dost ty šmejde!"
"S-a-k-u-r-u  n-e-d-o-s-t-a-n-e-š" Vydal ze sebe přerývaně Sasuke.
Suigetsu ještě do Sasukeho kopl.
"Sasukee" Zařvala Sakura a rozběhla se k němu. Suigetsu ji v tom chtěl zabránit a tak začal boj.

Sakura už Suigetsuovi chtěla jednu natáhnout ale zezadu ji někdo omráčil. Byl to Juugo.

"SOrry Sakuro ale budeš moje" Ušklíbl se Suigetsu.

Suigetsu ji vzal zase na to strašné místo a tam ji už ZASE svázal okovy.
Po půl dni někdo za Sakurou přišel na návštěvu.

"Karin?!" Ptala se Sakura.
Karin ji odpoutala.

"Co proč? Nejsi náhodou s ním?" Ptala se udiveně.
"Honem běž ať už tě tady nevidím! Suigetsu tě plánuje znásilnit a i když jsem tvůj nepřítel z toho by byl malér"
"Díky Karin"
"Tak běž!" Řvala na ni.
Sakura jen přikývla a už jí nebylo.

*Cink, cink*
"Kdo mě budí v tuhle noční hodinu?? Myslím že ho asi zabiju!" Ale já Sakuru dostanu zpět. Přemýšlel Sasuke.

*Otevírání dveří*

"Pořád mě chceš zabít?" Zeptala se Sakura a skočila mu kolem krku.
"Saky, jak si se dostala od nich?" Ptal se a objal jí taky.
"To Karin"..." To ona mě zachránila, odpoutala mě, ach Sasuke tolik jsem se o tebe bála! Už jsi byl v nemocnici?" Ptala se ho.
"Aa, příště se o mě neboj to já se bál o tebe." Řekl Sasuke když si sedali na pohovku.
"Sasuke" Vzdychla Sakura a začala ho líbat.
"A jaktože tě zachránila Karin?"
"Sasuke já nevím kecala cosi o tom že by z toho byl malér a že mě chtěl Suigetsu znásilnit víš."
"To bych nepřežil Saky...miluju tě..." Řekl Sasuke a ještě víc Sakuru tisknul ve svém objetí.
"I já tebe" Opáčila. "Ale už musím jít" Zesmutněla.
"A kam bys teď chodila?" Ptal se jí s nadějí v očích že tu zůstane.
"Plavat" Odpověděla.
"Jdu s tebou" Řekl a šli tedy plavat. Voda byla pro Sasukeho studená ale Sakura to jaksi nevnímala.

Jak tak plavali tak co by nečekali byl Suigetsu.

"Sakuro neznamenáže když tě Karin pustila tak ,že tě nechám být však já už jsem ji potrestal" Uchechtl se Suigetsu.

Před Sakuru se ochranářsky postavil Sasuke.

"Ne Sasí tohle je můj živel to zvládnu a tady Suigetsu dlouho nepřežije tak prosím uhni." Chytila ho za rameno.
"Nějak moc si věříš" Zašklebil se na ni Suigetsu.
"Takyže mám proč" Ušklíbla se nazpět.

Sakura pohla nejdřív jednou rukou a Suigetsu se objevil v jakési bublině. Pak pohla i druhou rukou přičemž řasy vystartovali a stáhly Suigetsa až tak že bolestně sténal.

"Dobře Haruno tuhle bitku si vyhrála ale válku vyhraju já!" Přetákal v Suigetsovi hněv.
"Posluš si" Zašklebila se na něj Sakura.
Suigetsu si jen odfrkl a už ho nebylo.

Poté co vylezly z vody a Sakura si přeměnila nohy tak na ni Sasuke hned vyjekl protože ve vodě mluvit nemohl jako Suigetsu a Sakura.
"Jaktože tohle umíš??Nikdy si se mi nepochlubila"
"To víš to je moje síla" Pousmála se.
"Si úžasná"
"Já vím"

*zpoza rohu*
"Však já ji zbavím iluzí. Jak si myslí že je jedinečná. Mpf!" Hněval se SUigetsu.
__________________________________________________________________________________

"AHoj Saky....Sasuke" POzdravila je Hinata.
"Hin jsem tak ráda že tě vidím musím ti toho tolik povyprávět!" Řekla jí nazpátek Sakura protože jako nejlepší kamarádky si říkaly všechno.
"Ahoj Hináto" Řekl Sasuke a objal Sakuru kolem pasu.
"Neboj já ti ji neseberu" Uchechtla se Hináta.
Sasuke si jen uraženě odfrknul a dál se Sakurou a Hinatou mířili ke školní bráně.

"Sakuraa-chaaaaaan" Přiběhl k nim Naruto.
"Baka Narutoo! Neděs takhle ¨lidi kolem sebe! A jinak ahoj!" Dala Sakura NArutovi pěstí ale pak ho objala jakoby se spolu neviděli týden. Pak NAruto chytil Hinátu kolem ramen.

"Ahoj Hinátko jak pak se máš?" Usmál se na¨ni Naruto.
"DObře...Naruto-kun" Usmála se a dala mu pusu na líce.
Sakura jen pokývala hlavou jakože "tohle nebudu poslouchat" a usedla se Sasukem do lavice.

Den se líně táhl a už nic nemohlo tohle počínání překazit akorát předčasné zvonění a to Sakura jako mořská panna měla v plánu. Už už nataovala ruku aby mohlo začít zvonit a všichni už odejít domů ale někdo ji zastavil.

"Ne Saky nepřipadalo by to učitelům divné?" Šeptal ji Sasuke.
"Copak ty nechceš předčasné zvonění?" Ptala se ho s vytřeštěnýma očima.
"ALe jo ale stejně Saky"
"Ne já si budu dělat co chci" Zakabonila se.
"Ne já si budu dělat co chci" Napodoboval ji Sasuke.
"Tak tohle si posral Sasuke" (Gomen za ty výrazy) Urazila se teď už doopravdy Sakura.
"Proč si tak podrážděná?"Ptal se jí Sasan.
Sakura mu však neodpověděla a začala natahovat ruku ke školnímu zvonku.
"Tak si dělej co chceš!" Naštval se už i Sasuke.
A v tu ránu -díky Sakuře- předčasně zazvonilo.

"Nashledanou paní učitelko!"
"Nashle"
"Nashledanou!"
"Nashledanou paní učitelko!" Volali středoškoláci na paní učitelku.
"Nashledanou děti" Zakřičela učitelka už do prázdna.

"Hey Kurenai nezazvonilo ňák předčasně?" Ptal se Kurenai Iruka.
"Ano Iruka taky se mi zdá, no zřejmě nám jdou blbě hodiny." Pokrčila Kurenai rameny.
I Iruka ji nazpátek pokrčil rameny a odešel.
_______________________________________________________________________________

Už uplynul měsíc od Sakuřiné a Sasukeho hádky a zatím spolu neprohodily ani slovo a do školy chodili se svými vlastními kamarády. A ve školním časopisu byl hlavní titulek "Růžovláska a Uchiha?? Rozchod?"

"Něco ti povím kvůli takovým jako si ty píšou o nás takovéhle věci!"
"Hele Haruno klidni hormon jo? Já za to nemůžu za to můžeš ty!"
"Uchiho ňák si moc věříš nemyslíš??"
"Však věřím ale nebudu se hádat s takovou chudinkou" A odešel.
"A ty si zase pan dokonalý že?!" Zařvala za ním a už měla slzy na krajíčku pak se ale vzchopila.

Sakura si uraženě odfrkla a kráčela si to domů. Už měsíc se Sasukem nebydlela.A bylo jí to čím dál více líto že se s ním pohádala. A teď znovu. Nejraději by to smazala. Ale pro něj je nejspíš jen chudinka která za nic nestojí. Chvíli si dokonce i myslela že čas strávený s ním byl výplod její fantazie.
O dalšího půl měsíce se Sasuke odstěhoval do vesnice ukryté v Kamení a dál o něm Sakura už nic nevědla.
Každý den brečela proč se kvůli takové hlouposti tolik pohadály. Byla si jistá že to kvůli ní se odstěhoval pryč. Miluje ho, pořád. I když si o ní myslí že je jen chudinka. Ona ho vždy bude milovat.

Tak když se odstěhoval začal ji Suigetsu zase otravovat. Docela dobře jí to nějaký čas šlo ale teď když je na tom psychycky úplně hrozně jí sebevědomí kleslo pod bod mrazu. A tak ji Suigetsu znovu zajal. Strhával z ní šaty jakoby byla hadrová panenka. Sakuře po tvářích už stékaly slzy proudem pak jí ale něco trklo. Může použít ještě útok poslední dimenze to Suigetsa poznamená na celý život ale ona zase stratí ploutev. Ale byla si jistá že jí tady už nikdo nepomůže.

Sakura už měla aktivovanou sílu a uhodila ho špičkou prstu do hlavy ale i to stačilo na to aby odletěl o pět metrů dál a měl ruce v p*deli. Tím zablokovala jeho choutky a vyvázla. Pak si odškvařila okovy a běžela pryč.

Běžela za Sasukem miluje ho a on to musí vědět. Je takový zbabělec že utekl.
Zeptala se nějaké osůbky jestli neví kde bydlí a Sasuke tam byl samozřejmě známí.

No a tak ho našla. Sasuke ji viděl rád ,ale nedal to na sobě znát. (To se rýmuje xD ale beze mě byste to asi nevěděli že??xD No tak já už nebudu dál kecat xD)

"Ah, co tady děláš?? Mezi námi je už dávno konec."
"Ale já tě miluju!" Vykřikla na něj a Sasuke se už neudržel a musel ji políbit. Sakura mu obmotala ruce kolem krku a on zase kolem pasu.
"I já tebe, proč jsme se kvůli takové blbosti tolik pohádaly??"
"Nevím, omlouvám se, proč si se odstěhoval?"
"To já se omlouvám a já...chtěl jsem na to zapomenout a to jsem mohl jedině tak že odejdu"
"Sasuke, vrať se!"
"Vrátím...můj kvítku" Řekl a políbil ji do vlasů.

Sasuke se vrátil do KOnohy. Suigetsu už je otravovat nemohl, občas se sice na Sasukeho lepila Karin ale to je netrápilo. Úspěšně vystudovaly a vzaly se.
svatba

KONEC


Tak doufám že se poslední část líbila... =) Teď musím mít víc času makat na těch dvouch a jednorázovkách =)

Pro Lucinka Naomi Deidarinka-chan, Škola je i k něčemu dobrá!2/2

28. srpna 2010 v 21:14 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak tady je druhý dílek

"Mám pro tebe špatnou zprávu"
"Jakou, jakou?" Vyptávala se Naomi své nejlepší kámošky Ami.
"No, Deidara měl včera rande s Ino a včera furt o ní básnil"

FLASHBACK
"Ahoj Ami"
"Ahoj Deidaro co se přihodilo nového?"
"No tak měl jsem rande s Ino, a ona je úplně úžasná víš"
"A nenapadlo tě třeba že tě na světě mají rádi i jené holky než INo??"Myslela Ami na svou nej kámošku Naomi.
"Un!Nó jo ale stejně, Ino je tááááák úžasná, dokonce máme i podobný účes!"
"Tohle já poslouchat nebudu jdu se dívat na telku, NAZDAR!" Naštvala se na něj Ami"
END FLASHBACK

"ALe vždyť já myslela že mě má rád" Fňukala Naomi.
"Já říkala že je to špatná zpráva a nebdeš to chtít vědět" POkárala jí Ami.
"Ne to si neříkala!!" Protestovala Naomi.
"Ale myslela jsem si to"
"No ale myslela a né říkala!!" Hádala se dál Naomi.

Zbytek cesty do školy proběhl nudně, jak jinak, Naomi pořád bádala nad tím jak a jak ?? No a Ami se furt na ní dívala a tlemila se těm jejím výtlemům "přemýšlení".

"Čemu se směješ" Vyjela na ni Naomi když už to nevydržela.
"No raději toho přemýšlení už nech nebo se ti tady uchechtám k smrti"
"Hey! Baka!"
"Nenadávej!" Okřikla ji Ami a přitom se dál tlemila.
"Hele víš co já Deidaru už nebudu vůbec otravovat"
"Tak to bych chtěla vidět jak to vydržíš" uchechtla se Ami.

"A co ty a Sasori?" Nadhodila jiné téma Naomi a přitom se ušklíbla.
" Nó včera pro mě přišel jestli nechci jít ven a teď spolu chodíme" Nahodila andělskou tvář když procházely dveřmi školy.
"Jo a jestě něco ti vyčtu!! Jaktože si mi neřekla že skládáš??!"
"Já ti to chtěla říct a navíc každé máme své tajemství ne??"
"No ale já před tebou žádné nemám" Zakabonila se Naomi.
"Tak až se dostaví Naomi kterou znám a kterou mám ráda tak ať se ozve" Usadila se Ami na své místo a vedle ní Naomi a Naomi na ni jen vyplázla jazyk"

Hodiny plynuly a plynuly. Škola se pomalu chýlila ke konci a Naomi se čím dál tím víc nudila v tom se na ni otočil Dei.

"Čááááu víš o tom že Sasoráč chodí se ségrou"
"Tak ne asi" Odsekla mu Naomi
"Proč si tak nepříjemná??" Optal se blonďáček.
"Aby ses měl čemu divit" Odsekla mu zase.
"Hele když seš tak podrážděná tak tě raději nechám bejt" A otočil se zpět a čučel na učitele i když ho nevnímal.

Naomi si připadala jako by se na ni peklo obrátilo. Co si ta Ami o sobě vůbec myslí že je královnou světa?? Přemýšlela Naomi a otočila se na Ami a viděla jak se k ní zrovna obrací Sasori.
Záviděla jsem jí tak moc jsem jí záviděla že má koho toho chtěla. Točili se Naominy myšlenky.

"Ami, nechceš dneska někam zajít?" Ptal se Sasori Ami.
"Jasně, co máš v plánu?" Opáčila.
"Kino? Nebo třeba picnik? Stačí si vybrat"
"Beru kino" Usmála se na něj.
"Tak jo v 7 se pro tebe stavím OK? "
"Jo Jasně!" Znovu se na něj usmála
"Miluju tě" Opáčil.
"I já tebe" Zase se usmála a dala mu pusu na líce.

"Ami?" Zeptala se Naomi.
"Co chceš?!" Odsekla.
"Já...chtěla bych se ti omluvit...takže...promiň" Omluvila se.
"To je v pořádku" Usmála se na ní a objala ji jakoby se týden neviděly.

"Tak co ty a Sasori"
"No. Jakoby si to nevěděla když si odposlouchávala."
"Hey! Jak víš že sem odposlouchávala?"
" Protože ty vždycky odposloucháváš" Ušklíbla se.
Naomi se na oko urazila.
"Ale prosimtě Naomi! Jdeme do kina"
"Vždyť já vím" Usmála se.

"Dej mi lízátko Aminko, maminko"
"Nedám dceruško Naomi" Obě dvě se pak rozesmály.

"Vypadá to že se tu někdo dobře baví! Husy!"
"Nech je Karin!" Bránil je Deidara.
"Pche, jakoby mě to zajímalo!Sasíííííííííí počkeeeeeej!"Hnala se za ním Karin.

"Jakoby mě nějakej "Sasíííííí" zajímal" Odfrkla si Ami.
Naomi se na to zasmála a už víc se nesmála protože uviděla jak se Deidara s Ino líbají.
Naomi prostě musela jít na záchod a tam se pořádně vybrečet.
Za chvíli za ní Ami přišla a konejšivě ji objala.

"To bude dobrý, uvidíš"
"Díky Ami" *fňuk* " že tě mám"
"Nemáš zač a teď už pojď na oběd. Ami a Naomi si jako obvykle sedli k Sasorimu ale někdo tu chyběl...a ten někdo byl Deidara.

"Hey Sasori kde je Dei?" Zeptala se nesměle Naomi.
"Sedí s "Ininkou"" Napodobil Sasori Deidaru.
"A ty jí nemáš v lásce co?"
"Ne to teda nemám až za mnou přijde že ho podvedla tak mu řeknu že jsem mu to říkal ale on mi nevěří"
"No jo brácha, máš to těžký" Usmála se na něj Ami.
"Raději sedej"
"Vždyť už sedím"

Den se nudně vlekl jako obvykle.
Na druhý den. Zrovna procházeli parkem kolem houpaček a Sasoriho trefila houpačka do hlavy. (xD)A aby toho nebylo málo ještě k tomu stoupl do psího výkalu, když si to chtěl utřít něco s tašky rychle vytáhl a pak toho litoval protože zjistil že si to utřel domácím úkolem. 

"Hey hey Naomi!"
"Nó Ami, nemusíš tak řvát já SLYŠÍM!" To poslední slovo jí zařvala do ucha.
"Víš mám pro tebe dobrou zprávu ale i špatnou pro Deidaru"
"Tak povídej" Usmála se na ni.
"Deidara včera přiletěl asi půl hodiny se díval do blba s očima prázdnýma plné ztráty a pak z něj vyletělo že se rozešel s Ino."
"A co se mu stalo" Vyptávala se Naomi.
"No a řekl mi že když chtěl jít za ní tak bylo otevřeno, no a jak otevíral uviděl Ino se Saiem v posteli a pak na mě začal řvát že jestli s ním navždy zůstanu že ho neopustím a takový kecy"
"A dál?"
"No chtěl abych mu to slíbila ale jako jeho sestra prostě nemůžu to snad víš"
"Jo to vím" Uchechtla se.

Den se zase táhl jako mraky na obloze. A jak se tak táhly Deidarovi myšlenky se taky táhly přímo takto:
Mám to udělat, nemám to udělat. Ino to udělala ale pro proč proč?? Tak mám to udělat nebo nemám to udělat?? Vyptával se sám sebe no asi byste chtěli vědět co? No to se dozvíte v dalším řádku! (=) ;D)
Deidara se pomalu otáčel až spatřil....hádejte koho??....Naši milou Naomi. Jak nečekané! xD!

"Ehm Naomi??"
Naomi ho ale neposlouchala byla až moc zažraná do svých myšlenek.
"Haló Naomi, mával ji před obličejem rukou Dei"
"Eh co co je?" Vyptávala se a následně hned zrudla protože se díval přímo do jejích očí ale nedokázala uhnout pohledem od těch modrých tůní.

"No já...nechtěla bys dneska někam zajít??" Ptal se jí.
Cože on se jí ptá aby s ním někam zašla ? Na to se jí nemusí ptát to je jasný. A ještě se tváří tak nejistě.
Deííííííííííííííííík
"No jasně" Usmála se na něj.
"Tak to je super, napadl mě picnik co ty na to?"
"Skvělý" Usmála se na něj.

Deidara jí úsměv opětoval a pak se otočil.

"Já jen ve tři se pro tebe stavím"

Znovu se otočil a pak se znovu otočil zpět.

"Co je mám něco na tváři??" Zeptala se Naomi protože na ni koukal zkoumavým pohledem.

"Ne jen nemůžu odtrhnout oči od těch tvých" Na tohle se Naomi musela začervenat.
"Jsi tak roztomilá když se červenáš" Tak teď se Naomi přirovnala na úroveň rajčete.
"Rozkošná" Polichotil ji naposled a pak se už otočil na další hodinu.

Den se teď už tak netáhl protože se Naomi těšila a taky měla trému že třeba něco zkazí.

*Tudu du dun* Zazněl zvonek.
"Už jduuu" Zařvala Naomi a vzala si jen do kapsy od ryflí mobil a šla.
"Ahoj" POzdravil jí Deidara.
"Čau" Opáčila.

A tak šli na picnik. Dívali se na mraky a hodně se nasmály.

"Hele podívej tamhle je mrak s hlavou lvice ale tělo auta...ne ne počkej rozpadá se to....Ale podívej tady je zase kočičí hlava tělo úhoře a ocas....Ne počkej úhoř už ocas má a hele tamhle je ubrousek!"
"Hahahahhaaahahaahha" Rozesmála se Naomi hlasitě že se na ně všichni ptáci otočili.A málem spadli z oblohy.

Pak se smát přestali. Leželi vedle sebe na dece a dívali si do očí. Ani nepostřehly že je mezi nimi krátká vzdálenost jako šnečí ulita. A pak už tam nebyla žádná. Naomi nemohla uvěřit ale bylo tomu tak Deidara ji opravdu líbá.
Potom se od sebe odlepili aby nabraly vzduch do plic.

"Dei já jsem si myslela že miluješ Ino"
"No víš mě se už dlouho líbíš ale myslel jsem že nemáš zájem" Usmál se.
"Víš co nikdy nic nevíš dokud to nezkusíš a ještě něco já už tě mám taky dlouho ráda!" Usmála se na něj.
A tímhle tento příběh skončil.
______________________________________________________________________

Tak doufám že se ti to líbilo. A pls komentíky =)


Tak lidišky...

28. srpna 2010 v 9:30 | Ufonek |  Oznámení
No tak dneska bych měla napsat ten druhý díl pro Lucinku Naomi Deidarinku-chan ;) Takže snad to ňák skopu dohromady =)

Gomen-a-sai

25. srpna 2010 v 17:10 | Ufonek |  Oznámení
Velké GOMENE Lucinkce-Naomi-Deidarince-chan Dneska to nedopíšu...Jsem u kámošky

Pro Lucinka Naomi Deidarinka-chan, Škola je i k něčemu dobrá!1/2

24. srpna 2010 v 13:36 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak tohle je na pár Ty x Deidara a Ami x Sasori.

"Deidaro vztávej!" Volala na svého bráchu Ami.
"Mmmm ještě ne" Protestoval Deidara.
"No tak je půl osmé musíme do školy!"
"Prosimtě k čemu mi ta škola bude?!" A dál se hrabal pod polštář rádoby ji neslyšel.
"A co holky Deii nó?"
"Ale prosimtě!"

"Deidaro!!Ami!!Pojďte už!"
Ami vykoukla z okna a tam už je čekali kámoši Sasori a Naomi.
"Už jdeme!" Zakřičela na ně.

"No tak Deidaro vztávej! Už i kámoši na nás čekají! No tak pojď!" Nedala se odbít Ami a tahala Deidaru s postele.
"Vždyť už jdu a teď bych prosil trochu soukromí, chci se převlíct" Svolil nakonec Dei.
Ami si povzdychla a odešla. Za chvíli už byli před domem.

"Měly bychom si pospíšit Deii, už je třičtvrtě na osm" Říkal Sasori svému nejlepšímu příteli.
"Jakoby mě to zajímalo" Odbil ho Dei.
Sasori si jen odrfkl.

"Tak co Naomi těšíš se do školy?"
"Ami to je otázka fakt, To je otázka"
"Promiň, ale máš ten úkol do matiky?"
"On ňákej byl?"
"No ano, Kakashi-senseie máme první hodinu budeš se mu muset omluvit"
"Achych." POvzdychla si Naomi a už kráčela hlavními dveřmi školy a zamířila do třídy společně s klukama a Ami.

"ČÁu Naomi! Jak je Naomi? Co děláš dneska Naomi?" Ptalä se většina ze třídy Naomi. Všichni kluci na ní letěly ale ona chtěla jen jednoho který o ní žádný zájem zatím nejevil.
"Naomi ty máš takový štěstí"
"Nepovídej, já žádnýho z nich nechci!"
"Hmmm... A koho bys tak chtěla?"
"No...víš..no..."
"Když mi to nechceš říct tak to neříkej!"
"Ale ne já ti to chci říct ale tady ne!"

*CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR*

Zvonění si nikdo nevšímal protože všichni věděli že Kakashi přide pozdě.

V tom přišla do třídy učitelka Kurenai.
"Žáci jaktože nejste na svých místech??"
Všichni stichly a posadili se na místa.

"A kde je Kakashi-sensei" Ozval se Naruto.
"Jakoby to zrovna tebe mělo zajímat, musel si něco zařídit"
"Beztak šel někam do bordelu"
"KIbo Inuzuko ste po škole!"
Kiba jen máchl rukou před nosem jakože ho to vůbec nezajímá.

"Vždyť má pravdu paní učitelko"
"Deidaro jak by se vám líbilo jít k výchovnému poradci?"
"Jak by se vám líbilo vylízat mi p*del?"
"Co si to říkal?"
"Ehm promiňte promiňte." Omlouval se.
"Trest vás ale nemine budete mít doučování z Matematiky!"
"S kým prosím vás?" Řekl tak lhostejně Deidara.
"S nejlepší žákyní což je Naomi, promiň Naomi že tě zdržuji ale musím mu dát trest"
Jak to dořekla oboum zmrzl úsměv na rtech.

"To nevadí paní učitelko" Nuceně se usmála Naomi, s někým jiným by ji to vadilo ale že je to Deidara.

"Dobře žáci měly jste nějaký úkol?"
Jen kývali hlavami v negativní odpověď
"Nelžete mi!"
"Nelžeme vám" Oni vědí že si to Kakashi nikdy nazapisuje takže pokud tu není nemá si to jak ověřit.

Škola se tak nudně táhla. Ve škole samozřejmě nikdy nikdo nedával pozor. A tak se to táhlo.

"Hey Sasori nevíš co je na oběd?"
"Jak to mám asi vědět" Sykl na Deidaru.
"Tak sorry že žiju!" A otočil se na Naomi.

"Jé ahoj Naomi nevíš co máme k obědu?"
"Deii nevím" Začervenala se Naomi že se zeptal právě jí. A Deidara se otočil zpět.

"Že ty máš ráda Deidaru?"
"Ale prosimtě Ami jak tě to napadlo?"
"Jinak by ses nečervenala!"
Jinak by ses nečervala! Zopakovala si v duchu Naomi.
"Já se můžu červenat kdy chci" Nafoukla tváře Naomi.
"Já se můžu červenat kdy chci!" Předváděla ji  Ami což Naomi pěkně štvalo.
"Ha! A co ty a Sasori??" Obrátila na protiútok Naomi.
"Já se aspoň přiznám že ho mám ráda víš!" Tak tohle Naomi fakt nečekala. Vytřeštila na ni oči a čelist se pohybovala někde u podlahy.
Ami ji ji ale spátky přiklapla. No ale Naomi zase spadla.
"Teď ti spadla sánka co?"
"No to teda jo, nekecej!"
"No...je to pravda a teď se mi přiznej ty s Deidarou nó?"
"No tak dobře mám ho ráda už od první třídy a byl zázrak že jsme se dostali na stejnou střední"
"Tak proto si byla tak natěšená že si se sem dostala a mě si lhala že tak jásáš že sem se sem dostala i já!"
"Tak promiň odpustíš mi to?"
"Kdyby ne tak už tady nejsem!"

*CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR*

"Hurá na oběd Deii"
"Jo řekl bych že hurá na to co nevím co je!"
Sasori se uchechtl.
"S kým pak si dneska sedneš Deidaríčku?" popichoval ho Sasori.
"No s tebou určitě ne!" Obrátil Deidara.
"Tak ty si se mnou nesedej ale já si s tebou sednu!"
"Můžeš" Usmál se Dei.

Dei a Sasori byly jako první v řadě takže na stůl to měly jednoduché zato Ami s Naomi skončily poslední.

"Kam si sednem Ami" Ptala se Naomi protože bylo všude plno.
"Tak vidíš snad tady volný místo Naomi?"
"Jo u našich brášků"
"Tak na co čekáš?"
"Na tebe, to je otázka"
"Tak nekecej a pojď"

"Můžeme brácho?"
"No Jasně Ami" Řekl Deidara.
"Jo můžete" Přitakal nejistě Sasori. A tak si Naomi s Ami přisedly.
Naomi si dala salát a Ami hamburger s hranolkama.. Kupodivu si dali stejná jídla bráchové.

"Deidaro já tě nepoznávám ty sis dal salát?"
"Hele ségra nestarej se jo?"
"Ty seš určitě nemocnej že sis nedal hamburgera!"
"Ségra už sem ti říkal aby ses nestarala!"
"No jo porád"

"Vy ste si to dneska prohodily že jo protože Sasori má obvykle salát" Přidala se do rozhovoru Naomi.
"Mě je dneska nějak blbě víš" Odsekl Sasori.
"Jo ahááááááááááááááááá tak proto jíš burgra?"Popichovala ho Naomi

"Čau Deidaró" Drkl do Deidary Naruto že se málem zadusil.
"Deidaro nezhebni!" Plácal ho po zádech Sasori.
"Naruto asi tě zabiju! Běž se raději věnovat Uchihovy a mě nech na pokoji!" Vyjel na něj Dei.
"Se poser!" (sorry za ty výrazy)
Deidara už na něj pomalu začínal vrčet.
 "Dete?" Ptala se Ami.
"Jo počkej" Řekli všichni tři. Odnesly tácy vzaly si ještě ze třídy bágly a šli.

"Hey Deidaro, Naomi nemáte tädy náhodou zůstat? Ještě se sem dostaví Kiba."
"Ami, ¨jak znám Kibu tak ten se na to vykašle"
"Tak mu to připomeneš Deidaro"
"No jo tak se mějte!"

"Hey Deii něco ti povím ale nesmíš to říct Ami jo?"
"Jsem jedno velký ucho"
"No....Ami má ráda Sasoriho"
"Hele no já nevim jaký city má Sasori ale nic o tom nevím"
"Já nejsem hele!"
"Tak sorry"
"V pohodě"

"Tak kdy....?..."
"Já nevím Kibo jestli dneska budu moct ven, mám rande se Sakurou. "
"Jo Sasík se nám zamiloval...."

"Hey Kibo nezapomeň máš zůstat tady." Ozval se Dei.
"Starej se vo sebe!" Odsekl mu. Ale zůstal tady.

Za chvíli se tu ukázala Kurenai která si vyzvedla Kibu a šla do jiné učebny aby se mohly Dei a Naomi nerušeně učit.

Co mám dělat co mám dělat. No tak Naomi uklidni se jen se ho zeptej co nechápe a všechno bude v pohodě. Ale když on je tak krásnej. Drmolila si v duchu Naomi.

Dei
"Tak co nechápeš?"
"Hele Naomi nemůžeme se na to vys*at?"
"No...já....." Sklopila hlavu a skoumala zem.
"Tak můžem aspoň dělat že se učíme ale přitom si povídat ne?"
"No tak jo" Přitakala Naomi. 

A tal ji nezbývalo než se bavit s Deidarou...
"Co vlastně celý dny s Ami děláte?"
"No tak Ami se učí, kreslí, skládá, píše apodobné věci"
"Skládá?!"
"No jo však víš jak zpívá s dětskou operou ne? Tak se rozhodla že napíše operu! No já ji fakt nechápu"
"A mě o tom nic neřekne, musím se jí pak zeptat a vynadat, a co děláš ty? " Usmála se
"No já co dělám já, poflakuju se, ležím, čumím na telku, tak různě co ty a brácha?"
"Tak Sasori obvykle něco kuchtí protože chce být kuchař..."
"Cože on chce být kuchař?? Tak o tom mi teda neřekl" Přerušil ji Dei.
"No vidíš jaký máme sourozence mě nic neřekne Ami a tobě zase brácha Sasori" Usmála se. " A já no v podstatě nic, udělám si úkoly a zafixuju se za PC"
Jen přikývl. Pořád musel myslet že Sasori chce být kuchař.
"Hey a od kdy chce být Sasori kuchař?"
"už od dětství"
"Cože?? Tak to mu musím vynadat taky"

Najednou tam přišla učitelka.

"Tak co děcka jak vám to jde"
"No vlastně jsme už u konce" Vymluvila se Naomi
"Tak výborně, šupejte dom, Kibu už jsem taky pustila" Usmála se na ně Kurenai.
"Děkujeme paní učitelko"

Den utekl jako voda a už tu máme zítřek Ami musela Deidaru tahat zase z postele a holky teda vyrazily před klukama.

"Hey Naomi asi tě nepotěším, mám špatnou zprávu"


Tak lidi sorry že to takhle ukončuju ale musí to být trochu napínavý! ;)

Diplom pro Majulík-chan

24. srpna 2010 v 10:05 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
No jo za SB =)

diplomek
Snad se líbí =)

Pro Majulík-chan, Nenuť mě!

23. srpna 2010 v 20:53 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak tady máš jednorázovku =) je na pár Sasusaku jak si chtěla i s těmi vedlejšími páry tak snad se líbí =) Jen tak info: Sakura a Sasuke se nikdy nepoznaly...A Sasuke se vrátil do vesnice. A Sasuke nikdy neznal Karin.

"Co potřebujete Tsunade-sama?"
"Naruto, Sasuke, Hinato, v zemi vln u malého jezírka se objevuje zvláštní stvoření chci abyste přišly na to co to je a případně kdyby to bylo nepřátelské tak to zničily!"
"Hai" Vykřikly unisono.

Běžely a běžely, s listy stromů si pohrával teplý větřík. Pročesával všem vlasy a zpříjemňoval celý den. Přes noc se utábořily a při ohni si povídali.

"Naruto nevíš co by to mohlo být za jev?"
"Sasuke jak bych to asi já mohl vědět"
"Jo máš pravda tvá demence už dosáhla nejvyššího stupně že?" Popichoval ho Sasuke.
"Sasuukee" Chtěl mu Naruto jednu natáhnout ale Sasuke jeho ránu vykryl.
 Všichni měly na sobě letní outfit. Takže jim nebylo ani zima ani teplo.
"No jo Naruto raději se zeptám Hinaty, Hinato? Nevíš co by to mohlo být"
"Um Sasuke-kun...já...dozvěděla jsem se o tom něco... Je to něco jako my ale prostě něco jiného já nevím co" Řekla hanblivě Hinata že se obdivovala že vůbec dokázala říct souvislou větu.
"Arigato aspoň něco protože tady tenhle mi nic asi neřekne" A podíval se směrem k Narutovi který jen nafoukl tváře a našpulil rty
"Naruto kolik že ti vlastně je takhle vypadáš na osm" Zasmál se.
Naruto ještě více nafoukl tváře že to mělo neuvěřitelně dětský nádech.
"Kdepak Šašuke mě šou čiži" Ozval se dětsky Naruto.
"To bych si vživotě nepomyslel že tak malý a už bude plnit mise jó?"
"No jasně" Zasmáli se tomu a pak se odhodlali jít spát. První hlídku měl Naruto potom Sasuke a nakonec Hinata.

Narutovi myšlenky se točily kolem toho co to je a taky kolem toho že už dlouho neměl rámen. V křoví něco zašustilo. Naruto zbystřil ale nevěnoval tomu příliš velkou pozornost až když z křoví vydupal malý ježek.

"Maličký co ty tady děláš? Hm?" Podivil se Naruto a až pak si všiml že má na zádech výbušný lístek.
*BUUCH*
"Naruto co se děje" Křičel na něj právě probuzený Sasuke.
"Sasuke, Hinato někdo nás napadl"
Jen pokývaly hlavou a šly  k sobě zády nebo-li bojová pozice.
A najpjatě čekaly co se bude dít no dobrou minutu se nic nedělo.

"Vylez ať si kde si!" Vykřikl už tak pobouřený Naruto
A tak teda vylezly ale co vůbec nečekaly byl.

"Shikamaru? Co ty tady děláš?" Ptal se vykolejený Sasuke.
"Aah. Je to sice otrava ale krmím jeleny"
"A proč si nás chtěl odprásknout?"
"Gomen lidi ale nevěděl jsem že ste to byli vy!"
"Jo dobře ale co ten ježek? Nemáš být ohleduplný k životnímu prostředí?"
"Naruto ty baka! Ten ježek byl s plastu a na kolečkách!"
"Um..sóka." (myslím že už to víte ale kdyby někdo tak je to aha)
"No nic lidi už du takže Ohayo!"
"Ohayo"
"Hele nepřišlo vám to divný že tu Shikamaru krmí jeleny zrovna v tuhle noční hodinu?"

"Hinato Shikamaru je celý divný tak se o něj nestrachuj"
"Um"POkývala hlavou Hinata.
"Hey lidi chce se vám spát? Jestli ne tak můžeme už vyrazit stejně už vychází slunce"
"Hey Sasuke nech si tu svoji moudrost na jindy jo?"
"Baka Naruto"

Sbalili se a vyrazili cestou neměli ždné potíže až na to že se Narutovi zaklínila noha o větev a myslel si že je to Orochimaru. Bylo asi dvanáct hodin a oni už byli v zemi vln.

"Prosím můžu se vás zeptat kde najdu jezírko s mostem "U kravího skoku"?" Ptal se Sasuke.
"Když půjdete tudy rovně a pak to sčísnete doprava a zase půjdete rovně tak to nemůžete minout."
Řekl jim nějaký puberťák.
"Arigato" Odpověděli a tak teda šly a utábořili se tam.

První hlídku měl Sasuke a pořád hleděl na to jezero.

Asi po hodině jeho hlídky se tam něco objevilo. Podle těla to byla dívka. Kolem ní byli všude barevné bubliny. Dalo by se jí říkat bublinová panna. Měla růžové vlasy a zelené oči. Věděl to jen díky tomu že její tvář osvítil měsíc. Měla červené šaty což v té tmě nešlo moc poznat a v pravé ruce držela nějaký šátek nebo čelenku. Byla krásná když ji Sasuke uviděl tak úplně oněměl. Chodila po vodě. Byla to zřejmě nadpřirozená bytost. Ještě křídla a dalo by se tomu říkat anděl.
sakura- bublinová panna
Jeho oči se setkaly s těmi jejími. Když ho uviděla škubla sebou a zastavila se. Nato všechny bubliny
praskly. Pak ale pohled odvrátila a dále tancovala na vodní hladině a bubliny se opět vytvořily. Sasuke si byl jist že tohle je jeho mise.

"Kdo si?" Zeptal se.
"Ten kdo ty ne" Měla Sametový hlas. Kdyby viděla někoho jiného hned by se stratila ale ona když uviděla jeho, to nedokázala.
"Nemluv v hádankách prosím, prozraď mi své jméno"
"Sasukeeee s kým to tam mluvíš?" Vykoukl ze stanu Naruto.
"Buď sticha hyperaktivní blonďáku!" Zařval na něj -ale potichu-Sasuke. Když se ale otočil ona už tam nebyla. Jen poraženě sklopil hlavu a přemýšlel. Skoro znal její jméno kdyby je Naruto nevyrušil. Je to jeho vina. Musí ji zase vidět. Byla překrásná.A měla sametový hlas.

Od toho dne byl Sasuke zamlklejší. Skleslejší. Jakoby mu dodávala sílu k životu. Už dva dny ačkoliv tam čekal sebedýl ji neviděl.
Sasuke jako vždy seděl na trávě a pozoroval jezero na které stále svítil měsíc. A pak se to stalo. Znovu se objevila a Sasukemu se zdála ještě krásnější než minule. Nevěděl co je to za pocit ale srdce mu najednou bušilo rychleji než dřív a měl potíže s dýcháním.
Najednou se tam oběvila jakási rudovláska. Měla brýle a upírala nenávistný pohled na tu dívku.
Pak promluvila.

-Sasukeho pohled-
"Tak co Sakuro pořád tady ještě děláš ty tvé nesmyslné tance? Tance síly? Nebo jak ty tomu vlastně říkáš! Ale pamatuj si že nikdy nenastřádáš tolik síly co mám já už teď" Tak Sakura se jmenuje jo?
"Karin ty na mě nikdy mít nebudeš, ty neznáš moji sílu, sílu vody! Vím ty máš sílu nebes ale na mě nikdy mít nebudeš! Tuhle sílu střádám celý život a ty si myslíš že přijdeš a obrátíš tenhle svět naruby?! Ale já to tak nenechám! Já tenhle svět ochráním a s ním i všechny na téhle planetě! Věř že ty nebudeš nikdy vládnout!"neměl jsem vůbec páru o čem to mluví ale poslouchal dál.
"Pche a ty si jako myslíš že nade mnou svítězíš? No počkej tohle ti jen tak neprojde!" S tím zmizela. A já dál sledoval růžovlásku teď už jsem věděl jménem Sakuru. Teď tancovala ještě intenzivněji než kdy dřív.
"Víc síly...víc síly...víc síly...VÍC!" S posledním výkřikem "víc" se z ní vynořila jakási síla která směřovala k nebi. Co to říkala sílu nebes? Karin? Ta rudovláska. Pak si klekla a těžce dýchala. její bubliny se na ni začaly lepit a na každou ránu na kterou se přilepila tak zmizela.
"Co to má znamenat? O čem jste se to bavily?!" Vykřiknu svou otázku směrem k ní. Jen na mě ustrašeně pohlédne a zmizí.

Ráno se mě Naruto zeptá.
"Viděl si něco v noci Sasuke?"
"Aa, Ale první hlídku si beru zase já!"
"No jo porád" Vyjekne na mě.
Konec Sasukeho pohledu.
(trochu to urychlím jestli neva)
A byl tu zase večer a sním i Sasuke očekával příchod Sakury. A opravdu se objevila ale s ní i ta rudovláska

"Sakuro dnes se rozhodne jestli tento svět utýrám anebo ty ho zachráníš ale musím ti říct že já se nevzdávám tak snadno"
"Ale Karin vždyť víš že tenhle boj máš předem prohraný a navíc já mám novou techniku kterou bys vživotě nečekala ale řeknu ti že jsem to vypilovala hodně dlouho"
"vždyť ty tomu sama nevěříš!" Když to dořekne tak se Karin naštve a kolem ní se udělají hvězdice síly.

karin
"Ty dě*ko!"Zakřičí na ni Karin a s tím i na ni pošle své hvězdice.
(Zrychlovač no jutsu xD)
Jejich boj byl velmi vyrovnaný ale v Karininém posledním útoku prolomila štíty Sakury a Sakura ležela na vodě velmi vyčerpaná.
"Tak co ty cou*o už máš dost?Jestli teď prohraješ tak už tě nic nezachrání"
"Nepodceňuj mě mám ještě dost chakry na to abych uskutečnila svůj poslední útok a tím tě zneškodnila"
"Nějak si věříš tak to zkus" Popichovala ji Karin.
Sakura zavřela oči a soustředila svou sílu. Najednou se jí rozeplo její tričko a byla vidět i její podprsenka. Přičemž se Sasuke trochu začervenal. V ruce se jí objevil vějíř a tím a silou větru odhodila Karin a teď byla ona kdo ležel na zemi.
Měla na hlavě čelenku s Listovou čož Sasuke vůbec nechápal.A bylo tu ještě něco co nechápal. Měla dlouhé vlasy ale předtím je měla krátké.sakurka "Jak...jakto měla si mít sílu vodu"
"Jak vidíš mám i větru" Pak Karin klesla hlava a zmizela" Sakuře se v tu ránu podlomila kolena a klesla na vodu.
Ale ještě předtím Sasuke uslyšel tiché "Dokázala jsem to"
Sasuke použil chakru do nohou aby mohl běžet po vodě a vzal Sakuru na ruce.
Naruto vykoukl ze Stanu a uviděl Sasukeho jak někoho nese.
"Sasuke kdo to je?"
"To je Sakura ta kvůli níž jsme tady a potichu potřebuje si odpočinout"
"Hm.hm!" Pokýval hlavou Naruto a společně uložily Sakuru ke spánku a oba dva šly taky zalehnout.

Ráno se Sakura probudila a uslyšela dva chlapce a jednu dívku jak se o něčem baví.

"Jmenuje se Sakura a a..." Takže o mě. Pomyslela si.
Sasuke se na ni ohlédl a hned k ní přišel.
"Kdo si?" Ptala se.
"Já jsem Sasuke tohle jsou Naruto a Hinata"
"A proč jsem tady?"
"No nemohl jsem tě tam nechat ležet. Ale jednu věc nechápu proč máš čelenku listové? Nikdy jsem tě tam neviděl!"
"No...protože...nenuť mě abych ti to říkala časem se dovíš" Promluvila zase tím sametovým hlasem.
"A kdo je ta Karin"
"Brzo se dozvíš půjdu s vámi do Konohy!"
Jen všichni přikývly ,zbalili si a vydali se domů.

Asi za den a půl tam byli.
"Tsunade-sama hlásíme splněnou misi" Řekl Sasuke když vešel jako první do kanclu hokage.
"Oukej" Řekla ale pak spatřila Sakuru a protřela si oči jestli se jí to nezdá.
"Sakuro...co ...jak??"
"Ehm vy se znáte??" Ptal se udiveně Naruto.
"Ahoj Tsunade hlásím zachránění světa"Usmála se
"Tys to...zvládla" To už Tsunade vstala a běžela se obejmout se Sakurou přitom jí stékaly slzy štěstí.
"Tak to fakt nechápu" Poklepal si na čelo Sasuke
"Co se stalo s Karin?"
"Pffffffffffffffuuuu.... Ta už čuchá fialky ze spoda" Umála se na ni. A mávla rukou.
"Vysvětlí nám to někdo??" Ptal se Sasuke.
"Gomen Sasuke hned tak se usaďte protože tohle bude na dlouho"5ekla Tsunade
"Hai"

"Dobře začnu od začátku. Sakura je stejně stará jako vy chodila do stejné třídy jako vy akorát že jste se nikdy nemohly spatřit protože chodila na zvláštní školu. Má velmi vzácnou kekkei genkai a to že má sílu vody"
"A větru" Přerušila ji Sakura.
"A už i větru. Pak jsme se dozvěděli že ona jediná dokáže zachránit náš svět před Karin. Chtěla převzít vládu nad světem. Měla sílu nebes a taky velmi vzácnou kekkei genkai.Měla jít na cestu a bojovat proti Karin. Vymlouvaly jsme ji to že je to velmi nebezpečné ale ona se nedala že nás zachrání i za cenu vlastního života. Nakonec se naše cesty opět vydali stejným směrem a to jen díky vaší misi v zemi vln. Předpokládám že tady Sakura zůstane nebo ne?"
"Hai" Přikývla Sakura.

"Sakuro?"
"Co je Sasuke?" Usmála se na něj.
"Jaktože máš teď dlouhé vlasy a předtím si je měla krátké?"
"Kekkei genkai a síla větru i mojí síly" Vymluvila se a znovu se usmála. Takový úsměv u žádné ještě neviděl, byl okouzlující. Teď už si byl jistý který cit k ní chová. Zamiloval se do ní.
"Můžete jít"
"Hai"

Dívky šly stejným směrem a kluci taky.
"hey Naruto přiznej že máš rád Hinatu"
"už dlouho" Začervenal se.
"Víš já jsem se taky zamiloval"
"Neříkej že do Sakury-chan!"
Sasuke ale jen přikývl.
Naruto si písknul a pak na něj vyvalil oči. "To jako fakt?"
Znovu přikývl.
"Co takhle že dnes večer oběma vyznáme naše city, hm?"
"Sasuke, ty se nezdáš!Ale beru."
(Zase zrychluju)

Byl večer a větřík příjemě pofukoval a tak si Naruto vyrazil s Hinatou a Sasuke se Sakurou. Naruto to na Hinatu jak je znám hned vychrlil ale Sasuke si dal na čas.

Chvíli se jen tak procházeli a pak se dali do řeči.
"Sasuke, proč si mě vlastně pozval" ŘEKla Sakura dívajíc se na hvězdy.
"No víš........" V tom uviděl na druhé straně parku kde se procházeli Naruta a Hinatu jak se líbaj.
"Naruto si dal teda na čas" Ušklíbl se
"Nani?"
"Ale nic nic" Zamluvil to.

"Tak já už asi pujdu"
"Ne počkej!" A chytl ji za loket.

Sakuřin pohled:
Chytl mě za ruku a do celého těla mi vyslal elektrický šok bylo mi to příjemné, od té doby co jsem ho poprvé uviděla z něj nemůžu spustit oči, vždy když mě sledoval tak i já jsem ho sledovala i když to neviděl protože mám nadlidskou rychlost. Chtěla bych se mu schoulit v náručí ale to se asi nestane tak jsem jen hlavu sklopila k zemi.
Konec Sakuřina pohledu.

"Co je děje se něco?"
"Ne" Vyhrkla na něj.
Pozvedl jí bradu tak aby jí viděl do očí. Sakura ani nevnímala tu krátkou vzdálenost mezi nimi a za chvíli tam nebyla žádná líbaly by se snad celou věčnost ale bohužel nemohly protože se musely nadechnout. Pak si jen chvíli hleděly do očí a nakonec oba dva vyřkly ta krásná dvě slova které přínáší štěstí ale i smutek. "Miluju tě" Když to dořekly začaly se zase líbat. Nejdřív jemně a potom vášnivě.


Vaše Tarei.
Tak snad se líbilo! Pls komentíky =)

Jak to skončí? 5

23. srpna 2010 v 19:43 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi další je tu........


Chybí mi...Naruto,Hinato,Ino...Sasuke...Z mého přemýšlení mě vytrhl Itachi a Konan.
"Ne Itachi to nemůžeš"Řvala po něm.
"Můžu" Protestoval.Neměla jsem ani páru o čem se to baví.
"Chudák holka" Hm zřejmě mluvili o mě. Chvíli se tam ještě hádaly a pak to utichlo.

Sešla jsem dolů do společenské místnosti kde jmě Itachi odvedl zase do tréninkové haly...

"Tak začneme s tréninkem" Řekl. Ale ještě předtím než to řekl udělal nějaké pečetě a následně i jutsu. Nevím které to bylo ale nic se nezměnilo tak to nechám být.
"Sakuro...jak jsem zjistil jsi genjutsu typ...umíš nějaké genjutsu?" POdívá se na mě tázavým pohledem. Já jen pokývám na negativní odpověď a sklopím zrak k zemi.
Povzdychne si. "No dobře, a víš vůbec něco o genjutsu?"
"Hai" Tentokrát je má odpověď dobrá ale myslím že jsem to trochu spřeházela i když něco málo o tom vím.

"Dobře, teď ti nějaké předvedu ale nepokoušej se to odvolat. Jasné??" To jasné mi přišlo od něj až trochu moc přísné ale pokývala sem hlavou na souhlas. Pak mě uvrhl do svého genjutsu a ozval se mi jeho hlas. "Tohle genjutsu nemá být škodolibé." Byla jsem na louce s Itachim a kolem mě poletovaly motýly a různý hmyz a nad našimi hlavami zase ptáci.
"Jaredazei" (páni) Vydechla jsem.

"Jo tohle má být mučednický ale chtěl jsem ti to jen ukázat" Hned jak to dořekl tak to odvolal a já byla opět v tréninkové hale. Popravdě se mi nic nechtělo dělat byla jsem jako smyslů zbavená a Itachi si toho zřejmě všiml. Jen se usmál a pokynul mi abych šla do svého pokoje. Jako obvykle jsem ho poslechla. Vycupitala jsem schody nahoru a svalila se na postel. Asi za půl hodiny za mnou přišel Itachi s tím abych se šla dolů najíst. Najednou mi připadal neuvěřitelně krásný, začala se mi podlamovat kolena a v břiše lechtat motýlí křídla. Tohle se mi stávalo jen u Sasukeho tak proč teď?
Už jsem nebyla jen smyslu zbavená. Byla jsem cvok!! Něco není v pořádku tohle nemůže být skutečnost já miluju jenom Sasukeho! Ale mé tělo jakoby se zcvoklo a došlo až k Itachimu. Až trochu moc jsem toužila po Itachiho polibku. Jakoby věděl na co myslím. Políbil mě.

Spolupracovala jsem s ním. Když jsme se od sebe odlepily abychom nabrali kyslík. Neudržela jsem se.
"Miluju tě" Vyšlo z mých úst tak jak jsem to ještě nikomu neřekla.
"I já tebe" Usmál se a znovu mě začal líbat. Tentokrát už na kratší dobu a pak mi zase řekl abych se šla najíst že on půjde taky. A tak jsem šla.

 "Večeře byla no....dobrá." Řeknu to raději takhle než abych KOnan urazila, to bych si pomohla. Ještě by se se mnou pak nebavila a to já rozhodně nechtěla. Pak jsem s Itachim šla zase do tréninkové haly. Ale ani jsme nestačily začít a ozvala se rána.

"Itachi...Itachi! Hajaku, Hajaku!"(honem) Křičela na něj Konan z neznámého důvodu. Itachi hned musel odejít a já než abych tady tvrdla jsem šla za ním. Toho kterého jsem spatřila- byl viníkem té rány- mi vyrazilo dech.

"Sa-Sasuke" Vydechla jsem.
"Sakuro" Vyřkl ze svých úst.
"Pojď ke mě musíme utéct!"
"Ne, já se odsud nehnu, já miluju Itachiho!" Nemohla jsem uvěřit co jsem řekla ale byla to pravda. ALe moje podvědomí chtělo jít k němu a schoulit se mu v náručí ale řekla jsem tohle. Chvíli na mě vyjeveně zíral
"Itachi, ty šmejde! Přebral si mi holku!" Řekl se značným naštváním
 ale pak se rozutekl pryč. Zřejmě zpátky do vesnice.

Itachi mě pohladil po vlasech. Bylo mi to více jak příjemné."Hodná holka" hlesnul a usmál se.
Pak mě políbil.
"Pojď jdeme trénovat! Chceš si se mnou dát zápas?" Na tváři mu hrál pobavený úsměv, zřejmě si myslí že ho nedokážu porazit. Ale já to brala naprosto vážně.
"No Jasně!" Vykřikla jsem pak. Udiveně na mě pohlédl ale pak se jeho úsměv změnil v šibalský.
"Jak chceš ale mě neporazíš"
"Tady si někdo o sobě moc myslí. Mě nikdo neporazí já jsem přece velký Itachi Uchiha ó klaňte se mi" Konstatovala jsem a nasadila vtipný hlásek že se za mnou Hidan s Kakuzem rozesmály.

"To nebylo moc vtipný!" Zařval na Hidana Itachi.
"Ó co budu dělat oni se mi smějí" Napodoboval mě Hidan-tedy jako já napodoboval Itachiho. To už jsem se válela -teda válely jsme se- na zemi smíchy.
Itachimu se na čele svraštila žíla, myslím že chytil rapla.
"Nechte toho sakra!" Zařval už i na mě.

"Co se tady děje" Přišel Deidara s Tobim.
"Děláme si z Itachiho srandu" Ozval se hned Hidan.
"A můžu se přidat?"
"No jasně!"
"Sakra nechte toho už!"
"Jejda oni se nechtějí přestat smát asi se rozbrečím" Konstatoval Hidan. Itachi už zoufale nevěděl co má dělat a obličej se mu svraštil do bolestné grimasi.
"Ale no tak Itachíku" Obejmu ho zezadu.
"Itachík to je dobrý" Směje se Deidara.

"Nechte toho už nevidíte jak je zoufalý" Zasáhla jsem už.
"Zoufalý...Itachi?" Smál se dál Hidan no pak se přestal smát a raději i s ostatními odešel.
"Bylo by dobré kdyby sis uměl udělat srandu i ze sebe Itachi" Usmála jsem se na něj.
Jen si něco zamumlal pod vousy a pak mě políbil. Dlouho jsme se tam líbaly ale pak mě odvedl do tréninkové haly.

Boj trval dlouho ale asi uprostřed boje mě Itachi uvrhl do genjutsu.
"Kai" Vykřikla jsem.Tím jsem zrušila všechna Genjutsu která byla mířena na mě.
"Do háje!" Zařval Itachi. Jen jsem si poklepala na čelo a pak jsem se podívala na Itachiho. Mé city se změnily už mi nepřipadal tak úžasný. Zase jsem milovala Sasukeho a zase jsem viděla  Itachiho jen jako kamaráda.Byla jsem si jistá že za tím je Itachi.

"Itachi vysvětlíš mi to?" Hlesla jsem.
"Gomen, Sakuro. Uvrhl jsem tě do genjutsu protože jsem to dál nevydržel. Miloval jsem tě a pořád miluju. To je ten důvod proč jsem tě unesl. Uvrhl jsme tě do genjutsu jak už jsem říkal a v něm tě přinutil mě milovat." Sklopil hlavu dolů. Tak jestli jsem teď byla zmatená pak nedokážu popsat tohle.

"Chápeš to že teď jsem si to u Sasukeho pohnojila? Miluju ho chápeš?" Rozbrečela jsem se.
"Záviděl jsem mu" Vzhlédnu k němu svou uslzenou tvář. " Záviděl jsem mu tak moc že jsem tě musel unést a udělat tohle, gomen, Sakura-chan." Sklopil hlavu dolů.
"Itachi...Co teď bude?? Budete mě tu i nadále držet?" Zeptala jsem se ho plačtivě.
Jen přikývl což mě ještě víc rozhodilo.
"proč...Proč Itachi??"
Nic. Žádná odezva.
"Proč!" Jsem už pěkně naštvaná.
Zase nic.
Doklopýtám k němu a jednu mu natáhnu. To co spatřím mi dělá brnění celého těla jako elektrický šok. Itachi brečí.
"Itachi, proč?" Řeknu mu mile a setřu mu slzy. "No tak nebreč"
"Protože tě miluju Sakuro-chan"Vzhlédne a usměje se. Podepřu ho svýma rukama a doklopýtám s ním k jeho pokoji. Zatahám za kliku a otevřou se dveře, nahlédne se mi jedinečná příležitost vidět Itachiho pokoj. Je skromný ale zato velmi útulný. No dalo by se říct že je stejný jako můj ale má jiné zbarvení. Kontrast černé a červená dělá dokonalý efekt. Moc se tím nezaobírám a položím Itachiho na postel.

"Prospi se" Usměju se.
On mi úsměv oplatí ale je to velmi smutný úsměv.

Sejdu dolů do společenské místnosti a tam se se všemi zapovídám. Tu dobu co už jsem tady jsem se se všemi skamarádila. Nejen že jsou milý a hodní ale také laskaví a přátelští. Můj nejlepší kamarád který mi trochu připomíná Naruta se stal Deidara. Hidan je prostě Hidan miluje vtípky. Sasori je takový zamlklý. Zato tobi až trochu moc užvaněný a věčně Deidarovi za zadkem což jsem už ale říkala. Kisame je spíš takový...modrý. Jak nečekané xD. Zetsu se kamarádí se Sasorim jsou to takový dva němouši. Itachi je velmi upřímný člověk. Kakuzu až trochu moc výbušný a tvrdohlavý.
Konan je prostě holka jak má být. Pein s ní chodí je trochu natvrdlý ale jinak fajn.

"Jak je na tom Itachi?" Zeptá se mě Hidan.
"Bude v pořádku" Usměju se na něj.
On mi úsměv oplatí a bere si svou kosu protože si jde zatrénovat.
hidan
Ještě se mě ptá jestli si nechci jít zatrénovat s ním ale já mu řeknu že si dám něco na jídlo a půjdu spát. Dnes toho na mě bylo až trochu moc. Zdá se mi.
Opravdu. Vzala jsem si jen nějaký rohlík a sýr a zmizela ve svém pokoji.  Dojím rohlík a zalezu do koupelny. Osprchuju se a převleču se do pyžama. Což tvoří Itachiho tričko. Je černé a sahá mi do půlky stehen. Zalezu konečně pod peřinu a přehrávám si že bych se už konečně odsud měla dostat. Když tu byl Sasuke měla jsem jedinečnou příležitost ,ale....Když si na to vzpomenu začnou mi po tvářích klouzat slzy. I když mám oči zavřené nejde to zastavit. V mysli se mi vybaví Sasukeho obraz jak něco říká. "Neplakej, prcku!" Usměje se tak mi totiž s oblibou říkává, protože je o hodně vyšší než já. V tom snu mě pohladí po tváři a dál už nevím protože spím.

Asi někdy o půlnoci se probudím protože slyším z chodby rachot. Pomalu se otevírají dveře od mého pokoje a já napjatě čekám kdo vejde.

"Itachi? Co tady děláš?"
"Promiň nechtěl jsem tě vzbudit. Jen jsem tě chtěl naposledy vidět než odejdu"
"Kam jdeš?"
"Mám misi" Usměje se a já s ním
"Tak dobrou noc Sakuro-chan"
"Dobrou" Řeknu mu a znovu se pokouším usnout. Protože mi to ale nejde tak se zvednu a s tím jdu do kuchyně se napít.
Nalila jsem si jen vodu. Je mi nějak špatně. Jdu nahoru s tím že chci už konečně nerušeně spát.

Ráno se probudím a juknu na hodiny.
Sakra deset pryč měla jsem trénovat.I když teď vlastně už nemám důvod. Zavřu oči a přemístím se za Sasukem co asi dělá. Má mě vůbec ještě rád? Co Tsunade, Naruto.

Bez zaklepání do mého pokoje vtrhne Tobi.
"Sakuro-chaaaaaaan"Trochu mi připomíná Naruta. "Měla byste jít trénovat, Deidara-sampai si s vámi chce dát odvetu."
"No tak dobře za deset minut tam jo?"
"Hai"
PO tomhle probuzení bych zabíjela ale nemám to srdce jim něco udělat. Beru je jako bráchy. Sice k temné straně přidané ale bráchy. Pousměju se nad tím a kráčím si to do koupelny kde ze sebe udělám člověka pak seběhnu dolů dám si něco na snídani- čímž v mém případě bylo jablko- a už si to pádím ven je krásné sluníčko a Tobi říkal že bychom to mohly uskutečnt venku.

"Sakuro dnes jsem si na tebe připravil něco speciálního"
"Já mám taky novou techniku" Usměju se.
"Začneme ne?"
"Proč ne" Dořeknu to a postavím se do bojové pozice.
Dei se na mě vrhá evidentně se svou novou technikou. Jak vidím je to velký pták na kterého si sedne a na mě hází ty malý potvůrky. Všem sem se vyhla ale co to. Zase se nemůžu hýbat.
"Vždyť jsem se všem vyhla!"
"Ne ne právě naopak. Nikdy nedovol nepříteli dostat se ti za záda"
"Sóka, takže ty si použil klona?"
"Přesně tak"
"Opět na sebe použiju svoji bleskovou techniku a ukazuju mu mou novou techniku. Udělám pečetě a pak dám ruku v pěst. Z mé ruky začne proudit chakra doslova z ní vyzařuje.
sakura útok
S touhle silou se vrhnu na Deie ale to ještě neví že to není přími útok. Uchechtnu se.
"Co je ti vtipného?" Ptá se mě.
"Nic jen že za chvíli skončíš na zemi" No měla jsem spíš říct pod zemí ale to by byla asi moc velká pomoc.
Bleskově se mé ráně vyhne ale já ji nasměřuji k zemi kde vzniknou obrovské krátery do kterých Dei spadne.
"Chytré" Usměje se na mě Deidara z pod země.
"Pojď Dei vylez náš souboj je u konce" POdám mu pomocnou ruku kterou přijme. Ale co to on mě tam stáhl. Asi po pěti vteřinách co na sebe hledíme dostaneme oba záchvat smíchu.
Pak oba vylezeme.
"Pojď, prcku...jdeme na oběd." Po tom oslovení sklopím hlavu. Tak mi říkal Sasuke. Tolik mi chybí jeho hřejivé doteky.
"Co je udělal jsem něco?" Ptá se mě vyjeveně Dei.
"Ne...to je v pořádku" Řeknu a utřu si neposlušnou slzu.
"Tak už pojď" Sakra vždyť už jdu musí mě pořád popohánět?!
"Vždyť už jdu sakra!"
A tak jsme společně došli na oběd. Měly jsme ňákou rybu s bramborama.

"Bylo to výborné Konan, ale večeři dělám já jasné?Měla by sis taky někdy odpočinout!"
"Tak dobře" Usměje se na mě.

"Co budeme dneska dělat Deidaro-sempai?" Ptá se Deie Tobi
"Já bych nápad měla! Příhlásím se hned"
"Posloucháme?"
"Co takhle udělat si piknik? Hm? Bude to zábava!"
"Tak jo, ujednáno"
Tak se všichni začaly balit já jsem vzala piknikoví koš a dala do něj nějaké jídlo případně zákusky a mohly jsme vyrazit.
Všichni jsme se dost bavili takže jsme byli smutní že to už skončilo.

                                                             *V Konoze*
"Sasuke konečně si tady co Sakura?Jaktože s tebou není?"
"Nechtěla jít. Miluje prej Itachiho" Už měl Sasuke slzu na krajíčku.
"Tak to je potom problem"

"Tsunade-sama!"
"Co je Shizune?"
Shizune nic neříkala jen jí ukázala bílou holubici a vdruhé ruce psaní.
"Dejte to sem"
"Hai"
Chvíli Tsunade jezdila po řádkách papíru a pak to všem oznámila.
"Sakura nám píše, prý se ještě dnes vrátí do KOnohy"
Sasuke zůstal stát s vytřeštěnýma očima a čelistí někde u podlahy.
                                                          
                                                            *U Akatsuki*
Chvíli jsem štrachala ve skříni protože jsem nemohla najít pyžamo, snad už ta holubice do Konohy přiletěla sice nevím jak to udělám ale do KOnohy se vrátím! Ještě dnes! Najednou jsem nahmatala nějaké tlačítko.
To tlačítko bylo....


Gomen lidi že to takto ukončuju ale bylo by to moc děje na jeden díl =)

Jednorázovka na přání

22. srpna 2010 v 16:49 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak lidi dokopala jsem se k tomu že kdo chce může si objednat jednorázovku. Jestli chcete tak bude i taková jakože nejednorázová =)
1. Na jaký pár?
2. Vedlejší pár.(nemusí být)
3.děj...jestli chcete tak vymyslím =)
4. pravá jednorázovka nebo na více dílů?
5.V jakém světe nebo kde?
A nakonec bych vám chtěla oznámit že by to mohlo chvíli trvat než mě něco napadne ale samozřejmě co nejdřív že jo no a napíšu vám jo?

UŽ NEPÍŠU OC!!!!!!!

Každý smí jen jednu jednorázovku se stejným párem!! Jasny?! Já jsem to překousla ještě 2x ale 4x to fakt na stejnej nezvládnu tak se nezlobte ale pořád to samí je trochu nuda...Arigato goizaimasn

Tak jo!

22. srpna 2010 v 14:06 | Ufonek |  Oznámení
Tak jo lidi jak jste chtěly tak s té povídky "PO těch letech se objevil...znovu" se od teď stává kapitolovka ale je vám jasné že budu muset pár věcí udělat sice trochu smutně ale ono se to ňák dokope! Ale až se k tomu dokopu tak budu šťastná že napíšu aspoň ten jeden díl xD
Ber te tamto jako první díl...Arigato

Tak lidi!

22. srpna 2010 v 12:49 | Ufonek |  Oznámení
Lidi jestli jste četli "po těch letech se objevil...znovu" Tak chtěli byste z toho kapitolovku?? Moc vás prosím! Chtěly nebo ne?? Odpovězte arigatoo!!