close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Srpen 2010

Po těch letech se objevil....znovu

21. srpna 2010 v 15:07 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi nějak sem se nudila a tohle je další výplod mé fantasie! xD

Sakuřin pohled:
A je to tu velké slavnosti, po tolika letech znovu Konohou panuje takové nadšení že i kdyby někdo chtěl se hádat tak to zněj okamžitě odpadne jak uvidí malé dětičky natěšené na dnešní velké slavnosti.
Vezmu si nějaké kimono co vyštrachám ze skříně a vyrazím.Vlasy jsem si sepla mašlí. A ofinu jsem nechala volně ať si cuchá jak chce. Malování nemám zapotřebí přijde mi to...jak bych to řekla...nepotřebné. Já věřím na vniřní krásu.
Sakura
Stejně jako všichni velké slavnosti zbožňuju. Ještě jsem se stavila pro Hinatu a Naruta a mohly jsme vyrazit. Velké slavnosti se konaly v centru Konohy takže jsme tam byli  za pár minut.
"Sakura-chan jsi nádherná" Řekl mi ještě Naruto i když mi to řekl i při tom jak mě spatřil. Hinata mi to též řekla, ale já si myslím že je o mnoho krásnější než já. Měla na sobě tmavomodré kimono a její vlasy se třpytily na raním slunci.
"Arigato" Usmála jsem se na Naruta. Cestou jsme nabraly pár známých jako je Ino - měla na sobě žluté kimono- a Saie, Shikamara, Tenten a Nejiho. a šly jsme a opravdu jsme tam byli za pár minut.
Naruto musel hned jít něco vyzkoušet takže jsme se s Hinatou usmály když si šel koupit barevné a velké lízátko a pak zamířil k nějaké hře. Byla tam i pohledná hnědovláska kterou jsem tady jakživ neviděla. Ale stejně mi připadala povědomá. KOukaly jsme společně na Naruta jak se baví z dálky a pak se to stalo. Mé oči se setkaly s těmi jeho. Černočernými. Po tolika letech jsem ho spatřila. Sasukeho Uchihu a za ním jakási jeho fanynka? Ne, vypadalo to na přítelkyni.Měla fialové vlasy a černé oči.Na sobě měla kimono s Uchiha klanem. Takže si ji už osvojil co? Oči jsem upřela opět na Naruta a vyslala mu signál aby se otočil do zadu.
njn
A Naruto se otočil.
"Sasuke...?" Věděla jsem že bude překvapený ale až takhle??
"SASUKE!!" Už zařval a Hinata ho už běžela zklidnit. Ještě jsem stačila pohlednout na Sasukeho a zjistila jsem že za pasem má Katanu.
"Ahoj Naruto" Usmál se. On se usmál! To je snad poprvé za jeho život co jsem ho viděla se usmát. Že by se změnil? Ne stále mnou bude opovrhovat. Sklopila jsem svůj zrak k zemi. Párkrát jsem zamrkala očima a uviděla tmavomodrý krystal. Vybavila jsem si Hinatu, musel se jí rozvázat.
"Ahoj jsem Hinata" Kývla hlavou má nejlepší kamarádka směrem k oné fialovovlasé dívce.
"Jsem Fraisi" Usmála se ona dívka představená jako Fraisi.
"Fraisi Uchiha" Dopověděla. Že by byla Sasukeho příbuzná nebo se už vzali? Sevřela jsem ruku v pěst že jsem málem rozdrtila krystal ale stačila jsem se zastavit a přišla jsem k Hinatě.
"Saky!" Usmála se na mě. Ukázala jsem ji svoji ruku kterou jsem měla stále v pěst. Trochu udiveně se na mě podívala. Pak jsem ji ale rozevřela a ona uviděla svůj krystal.
"Kde si ho našla, arigato" Vzala si svůj krystal a objala mě a já neměla na výběr než se usmát a obejmout ji taky.
"Ležel tam na zemi a vůbec nemáš zač...Hin" Ještě jednou jsem se na ni usmála.
Sasuke tam pořád ještě stál. Už chtěl něco říct ale já byla rychlejší. Podívala jsem se mu do očí a on zase vydechl. Ale pak se znova nadechl a jeho melodický hlas zazněl.
"Ahoj Sakuro" Řekl tak vlídně jako ještě nikdy.
"Hm, nazdar" Odsekla jsem mu. Hinata se zatím bavila s Fraisi tak jsem se kní přidala. Fraisi byla fajn našla jsem v ní skvělou kamarádku.
" A ty si Sasukeho přitelkyně?" Zeptala jsem se jí.
Rozesmála se. Její smích byl jako zvonečky. "Nedej bože ne" Smála se dál. "Jsem jeho sestřenice" dozníval její smích.No jo podobnost mezi nimi se nedala zapřít.
"Sóka" (překlad : Aha) Usmála sem se. Za chvíli za námi přišel Naruto s dangem v puse a i Sasuke. Ani trochu jsem o něj nezavadila pohledem. Protože kdyby ano určitě bych v jeho očích našla jen pohrdlivost a opovržení. Nechtěla jsem znovu slyšet to jak jsem otravná tak jsem se raději dívala do země.
"Sasuke zabil Itachiho tak se vrací zpět do vesnice a bude opět v týmu sedm" Vyklopil ze sebe Naruto. To ne proč proč proč. Budu muset zase snášet Sasukeho narážky. Já mám fakt neštěstí. Pořád jsem ho milovala ale od něj se toho nikdy nedočkám tak mu nebudu otravovat život. Už dlouho jsem byla u Anbu tak bych se mohla třeba vypařit tam.
"A Sakuro, když budeme mít mise jako tým 7 do Anbu jakoby si nikdy nepatřila jasné? Takže ti to to nemůže překazit" Ach jo bohužel jako Hokage mi to bohužel může nařídit. Chtěla bych ještě něco říct ale zaregistruji jak se Sasuke usmál...znovu.
Raději odejdu než tu být s NÍM. Už se otáčím že odejdu ale zastaví mě ON.
"Kampak jdeš"
"To tě nemusí zajímat" Vypadá to že jsem ho tou odpovědí zaskočila ale neřeším to. Jdu ještě slyším Sasukeho jak jim něco říká a už mě dobíhá.
"Proč o mě ani koutkem oka nezavadíš a děláš že bych tam ani nebyl?"Ptá se mě tentokrát jsem já jeho otázku zaskočena já ale stále mířím svůj pohled do země.
"Protože..."Nadechnu se a pokračuju."Protože tě nechci zase otravovat." Odpovím mu.
Trochu se na mě smutně podívá a pak říká. "Mě nikdy neotravuješ"
Nevěřícně na něj pohlédnu a jemu se ústa zkroutí do širokého úsměvu. Opět zrak sklopím dolů.
"Co je, něco jsem udělal"
"Ne nic" Všechno je v pořádku mžná až trochu moc. A rozběhnu se. On za mnou no ale já jsem až moc chytrá a zamířím mezi stromy a za jedním zustanu stát a vidím ho ještě jak on běží dál. Chtěla jsem být sama. Opřela jsem se o strom a svezla jsem se dolů a potichu se rozbrečela. Proč proč nemohl být dál něde jinde ale né pan úžasný se musí vrátit a znovu ve mě probudit ty dávné city. Kdyby aspoň věděl že... Nestihla jsem to domyslet protože jsem uslyšela Sasukeho výkřik. To ne! Okamžitě jsem se postavila na nohy a rozeběhla se tím směrem. Skočila jsem před Sasukeho a ochranářsky se podívala na ty dva ninji. Sasukemu tekla krev z břicha.Není divu vždyť tam měl zabodnutý kunai.
"Sakuro..." Doslova vzdychl mé jméno.
"Měly bysme to ukončit rychle" Řekl jeden z nich. 
"Jo to bysme měli" Opáčím na něj.
"Sakura fubuku no jutsu" Vykřiknu když dodělám pečetě. (to znamená bouře třešňovích květů) Jsou to snad nejostřejší květy na světě možná proto je to mé oblíbené jutsu. Zároveň to  ve mě vyvolává vzpomínky když jsme byli genini. Měly jsme zachránit sněžnou princeznu.Když jsem to jutsu použila tam bylo ještě na malé úrovni ale hodně jsem to vypilovala a teď je z něj mé nejsilnější jutsu. Hned je to odrovnalo. Ohlédla jsem se na Sasukeho. Těžce oddechuje. Neotálím, přiběhnu k němu a začnu ho léčit. Sasuke neumírej! Prosím!Oči má mírně přivřené a usmívá se. Už je mimo ohrožení života. Oddechla jsem si. Z kleku jsem si lehla. Byla jsem hodně vysílená.Usnula jsem a probudila se až v nemocnici. Na vedlejší posteli ležel spící Sasuke. Okamžitě jsem rádoby vyskočila na nohy ale ony se mi zase podlomily. Pak jsem si znovu stoupla na již pevnější nohy a oblékla jsem se. Ještě jednou jsem se podívala na Sasukeho. Když spal vypadal jako andílek. Pusmála jsem se a tiše s vypařila.
Doma jsem pak nemohla dělat nic jiného než myslet na něj. Najednou se rozdrnčel znovek. Když jsem otevřela dveře nikdo tam nebyl. Ležel tam malý balíček se vzkazem.
"Arigato, Sakura" Teď už na 100 % vím kdo to byl...Sasuke. Rozbalila jsem balíček a v něm byl řetízek. Pusmála jsem se a připla si ho na krk.
Šla jsem trénovat. K těm třem dřevěným sloupům které se vážou k dalším mím vzpomínkám. Jak tady přivázali Naruta když málem snědl náš oběd a jak mu Sasuke- po té i já- nabídl svůj oběd.
Povzdychla jsem si a začala trénovat taijutsu.
Ztěžka jsem oddychovala protože jsem śe ještě úplně nezotavila.
"Neměla bys ještě trénovat" Uslyšela jsem za sebou hlas. Ohlédla jsem se a řekla jsem si že ho už asi z té nemocnice pustily protože vypadá jakoby v ní nikdy nebyl.
"Ty mě snad sleduješ nebo co" Vyčtu mu a podívám se do jeho černočerných očí.
"Gomen, nemůžu si pomoct,mé zorné pole obýváš zatím jen ty. Třešňový kvítku" To oslovení mě překvapilo, stále dívajíc do jeho očí jsem došla až k němu.
"Jaks mi to řekl?"
"Třešňový kvítku" Usmál se.
"Hm."
"Omlouvám se za všechno.Můžeš mi odpustit?"
Cože on se mi omlouvá? A chce abych mu odpustila je to opravdu ten Sasuke Uchiha kterého znám?
S prosebným výrazem ve tváři se na mě dívá.
"Jak bych ti mohla neodpustit" Řeknu a obejmu ho. On mě sevře ve svém objetí tak pevně jakobych se mu měla za chvíli rozplynout před očima. Jeho objetí mi je tak příjemné. Nechci se od něj odtrhnou ale musím. Nadzvedne si mou bradu aby mi viděl do očí.
"Zamiloval jsem se do tebe, můj třešňový kvítku" Řekl tak klidně až mi přešel mráz po zádech. Až pak jsem si uvědomila co vlastně řekl. S očekáváním na mě pohlédl.
"I já tě miluju" POdívám se na něj a zjistila jsem že mu na tváři hraje potěšený úsměv, takhle šťastného jsem ho ještě neviděla.
Skloní se ke mě aby mi mohl vtisknout mezi rty krásný,dlouhý a něžný polibek.
Tohle byl můj nejkrásnější den v životě.


Tak lidičky a prosím komentáře potěší děkuji =)

Ploutev nebo nohy 10

19. srpna 2010 v 21:51 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Najednou se prudce obrátila a skočila do vody a uplavala.

"Sakuro počkej! Kdy tě zase uvidím" Zesmutněl.

Sakura plavala co ji síly stačily. Co když si s n í jen hraje??"Ale Sakuro takhle nemysli
Konečně dorazila na pobřeží kde už jí vyčkávala Hinata.

"Tak Hin, cos potřebovala??"
"já...Naruto...on...my"
"Chodíte spolu??"
Jen přikývla, očividně byla ráda že to poznala.

"A moc bych chtěla aby ses zase vrátila k nám na školu"
"No tak jo." Usmála se na ni-
"To je supeer" Teď vůbec nyvypadala jak na nějakou stydlivou holku.
"Jo a Hiny něco bych ti chtěla říct."
"Jsem jedno velké ucho" Zaposlouchala se.
"No Sasuke on...už mě zase chce a já nevím jestli se k němu mám tak rychle vrátit"
Civění...
"Co na mě civíš jak kdybych byla duch samotného "prince s persie".
"No a ještě nevím co když si se mnou jen hraje?" Vyslovila svou otázku co ji svrbila na jazyku už tak dlouho.

"Na to ani nemysli ale přesto...neměla by ses k němu tak rychle vracet"odmlčela se ale pak se znovu nadechla. " A když jsi odešla změnil se zasedací pořádek...takže kdyby ses chtěla vrátit zpátky na školu musela bys sedět vedle Sasukeho!"

"Ne tak to ne! Já si ještě nejsem jistá jestli se chci k němu vrátit po tom co mi udělal. A tohle...by mi pekelně zkřížilo plány"
"Sakuro...máš pravdu....bylo by to moc ukvapené....on ti ublížil...!"
"Ale může za to Suigetsu!"
"Promiň budu muset ahoj a zatím si s tím nezatěžuj hlavu a prosím přiď do školy,něco s tím uděláme" Usmála se na ni ještě v dálce.

Sakura zase plavala nejdřív k sobě domů a pak k jezírku. Překvapením pro ni bylo že tam Sasuke pořád seděl.
Přeměnila si nohy a vylezla na souš.

"Ahoj krásko"
"Hmm...zdar" Podívala se na něj ledovým pohledem.
"Saky...já...ještě jednou promiň prosíím" Uaprosil zoufale.
"Sasuke ty si mi ublížil...hrozně moc...nemůžu si být jistá že si se mnou jen nehraješ"
"Já vím...jsem si toho až moc dobře vědom...ale prosím" Udělal na ni psí kukadla.
"Já bez tebe nemůžu žít" Kdyby věděla že na ni někdy vrhne tak utrápený výraz raději by ho vůbec nepotkala. Ale teď je tady v realitě. Skutálela se mu po tváři jedna slza.

"Sasuke...ty brečíš?" Podívala se na něj tázavým pohledem.
"Sakuro..." Sklopil hlavu.

Sakura k němu přišla a objala ho. Sasuke ji silně sevřel svými pažemi že si Sakura chvíli myslela že ji rozdrtí ale pak povolil.

"Sakuro já už tě nikdy nechci ztratit" Řekl plačtivě.
"Sasuke já..." Nestačila to doříct protože ji Sasuke přerušil.
"Dej mi prosím ještě jednu šnaci...prosím"
"Tak dobře" Sklopila k němu hlavu a vyhledala ty jeho černé propasti.

"Sakuro už budu muset jít"
"Jdu s tebou"

Po noci....šli Sakura se Sasukem ZASE spolu do školy...A usedla vedle něj. Což byl on samozřejmě štěstím bez sebe.
Všechny dívky kromě Sakuřiné party na ni házely vražedné pohledy.
A Sasukeho pohled říkal "Je moje a všichni jiní se kliďte on dí pryč"
Jeden vzdorující pohled který říkal "No a co jako??" patřil no víte komu? Tak já sem na vás hodná a řeknu vám to (xD) Suigetsovi. Což Sasukeho pěkně sralo. Ale on ji ochrání i kdyby měl zemřít.

"Sakuro" Vytrhlo Sakuru i Sasukeho z přemýšlení.Případně vraždit pohledem Suigetsa.
"Co je Karin" Opáčila Sakura.
"Ty máš takový štěstí že tě miluje" (kdybyste nevěděly co Karin dělá na té škole když ji vyhodily tak se mě neptejte sama to nevím xD No prostě ju vzaly zpět xD) Chovala se teď celkem přátelsky.
"A proto ses mě chtěla zbavit?!"
"Jo...a můžeš mi to odpustit"

"To by ti nemohla ani kdyby chtěla je to neodpustitelné" Zazněl Sasukeho melodický hlas. A když se Karin otočila zjistila že ji vraždí pohledem jakého ani Suigetsa neobdaroval.
"Doufám že mi jednou odpustíš"
POvzdych...

"Co je Saky?"
"Ale nic...Lásko" Pokusila se o úsměv který se jí naštěstí povedl.

Pak šly na oběd kde si přisedly k Narutovi a spol.
Neuhádnete co měly na objed. Brambory s koprem...a...

"Hej Sasuke nevíš co je tohleto bílý na těch bramborech kromě toho kopru??
"Naruto to je kokos"
"Kokos??? Vždyť já jsem na něj alergický!!" Začal vyšilovat Naruto
"Naruto ty nejsi alergický na kokos ale na kokosové mléko" Už jsem jak jeho matka. Stačil si pomyslet.
" Ale co když tak je taky...a co když??" Vyšiloval ještě víc.

Sakuře už ruply nervy tohle poslouchat a jednu mu natáhla.
"Co si jako myslíš ty imbecile?!" Křikla na něj.
"Sakuro-chan...No vlastně ten kokos tomu dodává exotiku že i s jedním bramborem se cítím jak na hawai" na to už se všichni rozesmály.

A pak šli společně nakupovat.
"Naruto obejdi maso a zamiř rovnou k mléku ano? Vím jak rád se ohlížíš po masu"
"No jo porád..."

"To maso jsem si aspoň prošel a nasával tu vůni¨...ta je ještě zadarmo" POmyslel si. Když odcházel od uzenin.

"Naruto ty máš takový super kecy kde na ně lítáš?" Řekla mu Sakura.
"No to musíš obletět nejdřív celou Konohu..." nemusel to ai doříct a už se téměř všichni válely smíchy.

"Co je..." Nestihl to doříct a pak spatřil Sasukeho jak drkl do regálu a byl zasypán JoJo bonbóny.

"Chudák Sasuke" Říkal si Naruto ale pak Sasuke vykoukl spoza bonbónu a řekl. "JoJo...to je šťáva!" (to zas Bffačku něco napadlo)
"Hej Sasukeeee má to být bonpary to je šťáva ale jinak je to dobrý" Řekl mu Naruto.
Sasuke jen uraženě vypochodoval s ráje bonbónů a přišel k Sakuře.

"Naruto ty máš tak dobrý kecy!" Smála se Sakura.
"A vůbec co Hin?" Pokračovala dál Sakura.
"Jó Hinatka je Super!"
"To jsem ráda, přeju ti štěstí Naruto" Usmála se něj.
"I já vám a už musím"
"Jo a pozdravuj"
"JoJo! Jak říká Sasuke to je šťáva...viď králi bonbónů!" Uchechtl se Naruto a vzhlédl k Sasukemu ale už hned raději pochodoval pryč protože ho Sasuke začal vraždit pohledem.
"tak Saky a jsme tady sami"
"Miluju tě králi bonbónů"
"tak di jeden z mých bonbónů dám jo?" A políbil jí.
"Nikdo nemá sladší bonbóny než ty! To je šťáva!"
"Miluju tě" Řekl a zadíval se do jejích svěže zeleně trávových očí"
"Ne víc než já tebe" A znovu ho políbila"

"Sasuke já bych chtěla abys někdy zažil to co já když plavu rychlostí blesku"
"A já bych byl rád kdybys nemusela furt ¨chodit do vody kvůli ploutvy"
"Sasuke já...*vzlyky*...."
ty vole
"Saky já tě do ničeho nenutím" Pousmál se a objal ji.
"Otoč se ke mě" Jemě ji chytnul za bradu a pootočil k sobě a pak už ucítila jeho rty na těch svých.
"Sasuke já tě miluju hrozně moc a nechci tě ztratit ale chci obojí chápeš?"
"Chápu" Stočil hlavu dolů ä začal zkoumat travnatou zem.

"Sakurkoo"
"Co chceš Suigetsu"
"No tebe přece" Šíleně se usmál
"no ale já tebe ne"


Tak pokráčko příště a pls komenty!!

Jak to skončí? 4

18. srpna 2010 v 14:30 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi toto bude z pohledu Sakury a to asi budu psát neustále protože z pohledu Sasukeho je to mnohem těší nemůžu se do něj pořádně vcítit tak by to stálo za prd!
To by mi nesměl něco říct...
____________________________________________________________________________
"Miluješ mě, vím to právě si mi to totiž řekla." Řekl mi s takovím klidem až jsem se zachvěla, vůbec jsem něvěděla o čem to kecá i když moje tělo si to pamatovalo až moc dobře ale já jakožto moje mysl si myslela jaká je to hovadina a Sanabi mě ovládal takže jsem samozřejmě nemohla nic dělat než odporovat.

"O ničem takovém nevím!" Okřikla jsem ho.
"Saky něco jsi mi řekla a to že mě miluješ a i kdyby nad tvým tělem měl kontrolu Sanabi" Řekl mi už zase s takovým ledovým klidem že jsem se nevydržela ležet na boku a musela se na něj ohlédnout. Třeštila jsem na něj oči takže si každý musel myslet že jsem cvok. Naklonil se nade mě a chtěl mě políbit jenomže to by mu moje nenávistná i chaotická stránka jakožto Sanabi nesměla vrazit facku. Podíval se na mě ublíženě a chtěl odejít. Dřív než jsem ho stihla zastavit byl pryč. Už jsem ani nevnímala že nade mnou zase převzala vládu Louwí, vůbec to už nebolelo asi si na ty bolesti mé tělo už zvyklo.

Až díky Louwí mé laskavé a procítěné stránce jsem si uvědomila co jsem udělala. Do háje do háje, debil debil debil, opakovala jsem si v duchu a stále v duchu na sebe křičela. Ale pak se zčistajasna otevřeli dveře, s velkým očekáváním jsem čekala kdo vyjde. K mému sklamání to byla jen sestřička která mi přinesla léky.

Když odešla tak jsem se rozbrečela. Všechno jsem to po*rala!
Najednou se přede mnou objevil............................................................................................Itachi?
"Co chceš?!" Okřikla jsem ho když jsem se po značně vytřeštěných očích které už nebyly zaplněny slzami dívala.

"Tebe" Odpověděl tiše, téměř neslyšitelně. A dřív než jsem stihla něco udělat jsme kratičkou dobu letěli vzduchem a pak už byli v úkrytu Akatsuki. Nemohla jsem tomu uvěřit....unesl mě.
"Co chceš?!" Znovu jsem se ho ptala na tu stejnou větu na kterou mi sice před tím odpověděl ale ne tak jak bych chtěla.

"Víš, chci tě trénovat" Cože trénovAT a proč sakra?!
"Proč" Zeptala jsem se ho nad jistou míru i celkem klidně a trochu jsem přivírala oči.
Žádná odezva nic. Jen se obrátil a šel neznámo kam až rukou mi pokynul abych šla za ním. Jako poslušný pejsek jsem cupitala za ním. Odvedl mě sice do malé místnůstky za to celkem hezky zařízenou a útulnou.

"Tady budeš bydlet" Řekl mi a já si sedla na jednu židli.
"A jak dlouho?" Zeptala jsem se ho a poté se nepatrně zajíkla protože už zase mám Sanabiho a ne Louwí.

Jen pokrčil rameny a odešel. Sešla jsem dolů zřejmě do společenské místnosti protože tam byli všichni Akatsuki.

"Deidara-sempai!" Jak asi zprávně hádáte byl to Tobi věčně Deidarovi za zadkem.
Hned jak mě uviděli všichni stichly a podívali se na mě s očekáváním že řeknu co potřebuju.
"Sakuro" Promluvil ke mě Itachi " Přiď sem zítra v devět hodin ráno a začneme s tréninkem" Dokončil to.

Ačkoli jsem se chtěla ještě zeptat k čemu je to dobré šla jsem zpět do toho asi už teď mého pokoje. Lehla jsem si na postel a myslela na své přátele. Co asi dělá Sasuke? I když jsem měla Sanabiho nadvládu stejně jsem nad ním dokázala myslet jako na přítele a lásku. Prostě jsem to překonala. Ani nevím kdy jsem usnula. No ráno jsem se probudila a na mém malém stolečku ležel tác s jídlem. Bylo tam ovoce. A tak jsem neváhala a do jednoho jablka se zakousla. Bylo zřejmě právě utržené ze stromu protože jsem necítila ty postřiky jako když si koupíte jablko z obchodu a taky nemělo takovou nepřírodní zelenou barvu ,nýbrž naprosto přírodní a krásně zelenožlutou barvu. A chutnalo ještě lépe. Snědla jsem asi dvě, jukla jsem se na hodiny bylo za pět minut devět. Tak jsem sešla po parádních dřevěných schodech dolů do přízemí do společenské místnosti kde na mě už čekal Itachi s Deidarou a jeho partnerem Tobim.

"Tak nejdříve si ověříme jak si silná a myslím že s Deidarou a Tobim to bude nejlepší, neboj bude na tebe hodný, nejdřív použijeme stupeň A a kdyby to nestačilo tak svou útočnost zvýšíš na stupeň B." Říkal Deidarovi. Stupeň A a stupeň B jsou jedny z nejlehčích útočnických pozicí. To mě opravdu takhle podceňují? To se budou divit protože Tsunade říká že na mě musela použít stupeň F ale to už je taky pěkně dávno, od té doby už jsem pěkně zesílila!
" Ale tady ne" Řekl Itachi a vytrhl mě z mého přemýšlení.

Pak jsme šli ¨zase po schodech dolů do podzemí kde se jak už jsem zjistila nacházelo spoustu dveří a do jednich z nich jsme zašli. Byli starší dřevěné a byly na nich krásné ozdobi- opravdu tu nežijí tak špatně jak jsem si myslela. Oslepila mě záře slunečního světla protože v ostatních místnostech bylo šero až tma. Ale tady byla okna a příjemné sluníčko. Když jsem se rozkoukala tak jsem zjistila že je to tréninková hala. Dei se postavil do útočné pozice a já udělala to samé akorát s tím rozdílem že se Sanabi ani Louwí k ničemu nehlásili takže jsem měla své tělo bez jakékoli kontroly. Je sice pravda že by se mi teď hodil Sanabi protože od je lepší na boj ale snad to zvládnu i sama. Jeho vlastnosti mi nikdo nevezme!

Tobi s Itachim jen přihlíželi a když už jsme tam jen tak stáli asi pět minut když Itachi pokynul hlavou že máme začít.

"KOnečně, um!" Zamračil se Dei
Já jsem jen něco zamrmlala pod nos a nechala si narůst černé nehty a blankytně růžovo-modrá křídla a ostré drápy. Díky tomu že nade mnou neměl ani jednen kontrolu jsem si mohla formovat vlastnosti jak jsem chtěla což mi ohromě vyhovovalo.

Deidara nejdřív jen trochu pokýval na hlavou a čekal co udělám ,jenže já chtěla nechat první krok na něm tak jsem nic nedělala. Deie už přestalo bavit čekat tak zaútočil. Jednou rukou hmatal výbušný jíl a druhou na ni přilepil aby to mohl dobře zpracovat. Nakonec z toho vyšly malý téměř neviditelní broučci- jen tohle to je zajímavé no zatím nic nedělají jen se rozplývají ve vzduchu bere další jíl ze kterého vytvoří anakondu a pomocí nějakého Jutsu ho zvětší takže je větší a výrazně vyšší než já. Docela jsem se ho lekla abych pravdu řekla a nebyla bych to já kdybych se do všeho nevrhala po hlavě. Já trdlo jsem si neuvědomila že to může vybuchnout tak jsem se na něho vrhla s lehkým Taijutsu.

Deidara ale jen spojil ruce a zvolal: Katsu! A podle jeho očekávání obrovský had vybuchl a já odletěla ale zastavila mě až stěna a řeknu vám ta ode mě byla celkem daleko.
S velkými bolestnmi jsem se chtěla zvednout ale nic se nestalo, nemohla jsem se hýbat.
Zřejmě pochopil nad čím přemýšlím protože mi to začal vysvětlovat.
"Ti malí broučci jak sis myslela že jsou neškodní se ti dostali pod kůži než se jejich účinost projeví trvá minutu a tu si využila k bojování s hadem, um!" No jasně já jse na ty potvory podivný úplně zapoměla. V tu chvíli do toho někdo promluvil.
"Deidara-sempai vyhrál" Radoval se Tobi.

"Ještě boj pokračuje tak se uklidni Tobi" Okřikl ho Itachi. Díky bohu už jsem si myslela že to ukončí ale já se nevzdávám sice nevím co mám dělat ale za chvíli na něco přijdu a tak jsem se zamyslela. Nemohla jsem se pořádně soustředit všechny mé myšlenky směřovali nakkonec k Sasukemu...Jak se asi má. Nevědomky mi po tváři sklouzla slza a pak mi to došlo! Vzpoměla jse si na případ Sasukeho a něco mě trklo do nosu. Nemá být Dei mrtvý? Vždyť se sám odpálil. Tak otázka by mě pálila na jazyku dlouho a vyslovila jsem ji.

"Víš bylo to hrané nahrál jsem svou vlastní smrt" Vysvětlil to. A další věc kterou jsem si neuvědomila. Jak Sasuke použil Chidori- bleskovou techniku sám na sebe aby tyto malé potvůrky zabil protože kdyby Dei zvolal "Katsu" okamžitě by vybuchl a tak jsem se rozhodla zachovat stejně jako on. Chvíli jsem pátrala v paměti než jsem našla nějakou mou bleskovou techniku až mě napadla. Byla to moje vymyšlená technika která se nazývala "Layer" (Překlad je "vrstva" tohle mě napadlo když jsem si četla knihu o photoshopu když jsem dělala dess který ¨se stejně nepovedl xD) Nepotřebovala jsem k tomu žádné pečetě jen jste musely mít hodně velkou chakru a velkou vůli. Což já jsem rozhodně měla.

Ze špiček prstů se mi začaly objevovat malé záblesky. No hádejte co to bylo? Chakra spojená s bleskem byl to světle namodralý blesk s kapkou hnědou. Vypadalo to jako asi když smícháte Suigetsovi vlasy a Karininy. Mě se to tedy líbilo a i když jsem se nemohla hýbat přes všechnu tu bolest jsem se pohla dala jsem ruce v pěst čímž jsem svůj útok použila na sebe a všichni ti pidibroučci ve mě umřeli a rozplynuli se. Můj útok jsem však odeznít nenechala pořád mi konečky prstů svítily.

Dei asi nečekal že se s toho tak rychle dostanu a okamžitě začal vyrábět další jak já říkám "výbušná motovidla" ale já byla odhodlaná a běžela přímo k němu, těsně před ním jsem své ruce natáhla naproti jeho hrudi a píchla ho svými prsty že se mu zaryli skoro až do masa.
S ním to trochu zaelektizovalo trochu se otřásl, klekl na kolena a těžce oddychoval.
"Myslím že bychom tento souboj měli ukončit" Přikyvoval Itachi.
"Ani náhodou! Um!" Nesouhlasil Dei. Měla jsem málo chakry a bylo více než pravděpodobné že prohraju .

Udělal dalšího jílového potvora - malého ptáčka který se poté hned zvětšil. Vyletěl do vzduchu a pak se střemhlav pouštěl dolů. Myslím že mě asi zasáhne ale co to? Odhodila mě jakási tlaková vlna a já narazila do zdi.

"Nikdy nespusť oči ze svého protivníka"Varoval mě Dei. Do háje!!
Pták už ke mě stihnul doletět a zasáhl mě.

"Aaah" Vykřikla jsem ale ne kvůli bolesti kterou mi ten pták způsobil. Nýbrž proto že nade mnou převzal kontrolu Sanabi. Oči ze svěže zelené se mi změnily na černou a trochu jsem zavrčela a mé chlupy na zádech se mi zježily a vyrostl mi temný černý ocas.
"Co to má být? Um." Ptá se Dei
"Deidara-sempai!! To je nejspíš Sanabi!"

Jak je hloupí takový má postřeh. Tobi jeden! Ale jsem ráda že to za mě vysvětlil myslím že teď bych nemohla ani mluvit. Myslím že místo mluvení už asi jen vrčím. Narostly mi i vousy na tváři a drápy na rukou. Deidara stvořil obrovského pavouka a sedl si na něj. Rozběhůa jsem se po dvou na něj už jsem byla asi metr od něj ale on uskočil pomocí pavouka který pustil svou niť na druhou stranu tréninkové haly. Mávla jsem rukamama - tedy drápama a vyslala na něj tlakovou vlnu v podobě velkých drápanců a tentokrát ho to zasáhlo.

Sklopila jsem hlavu dolů a drápy si opřela o kolena, drápy se mi zarývaly do kůže ale to mi teď bylo jedno. Pavouk se dal do pohybu...Normáně bych to nejzjistila ale díky mím extra citlivým chlupům všechno vím. Pavouk letěl vzduchem. Nestihla jsem zareagovat a on mě omotal svou jedovou nití a vaysál mi všechnu chakru takže se Sanabi ze mě stáhl takže sem teď tady stála já v celé své kráse, sice s trošku potrhaným oblečením ale to nevadí.
Oba jsme těžce oddechovaly a upřeně se propalovaly pohledem.
"Jsi dobrá, musel jsem na tebe použít mód I" Okřikl mě.

"Ty jsi lepší" Vydechla jsem. A sotva jsem to dořekla oba jsme odpadli. Teď už náš souboj opravdu skončil.

"Souboj končí, nikdo nevyhrál...nikdo neprohrál" Vydechl Itachi a začal mě sbírat ze země.
"Odpoledne bude trénink...Naučím tě nová jutsu" Usmála jsem se ale přitom jsem doufala že se nesesypu hned na prvním kroku bez podpěry- Itachiho.

KOnan jediná holka v Akatsuki mi půjčila nějaké oblečení a zítra jsme měli jít kupovat nové oblečení protože jsem tady měla jen to v čem jsem přišla no...Itachi mě unesl. Zajímalo by mě jestli mě hledá Tsunade a ostatní a...Sasuke. Zesmutnila jsem když jsem si představila jeho tvář, jeho černé a hluboké oči ve kterých se topím. Jeho hebké rty a láskyplné a horečnaté dotyky. Zesmutnila jsem ještě víc.

                                                            Někde v KOnoze

"Tsunde-sama máme nové zprávy od ANBU se Sakurou"
"Poslouchám"
"Sakura pravděpodobně byla unesena Akatsuki ,máme podezření že z ní chtějí vysát démony."
"Ale Sanabi vysát nejde...nebo ano?"
"Ne...ale oni určitě mají nějaké eso v rukávu třeba ne vysát jeho celého ale vlastnosti. LOuwí by mohli vysát poměrně snadno"
"A co Sasuke...jak to snáší?"
"DEn ode dne se víc a víc trápí, dělá si že je to jeho vina že Sakuru unesli. Je jako chodící mrtvola která jí, pije a dýchá."
"Toho sem se bála, zavolejte ho"

"Sasukeeeeeeeeeeeeeee"
"Co je Naruto?" Vzdychl Sasuke. Byl pořád na stejném místě kde jak zjistil to Sakura má nejraději. Pod stromem Sakury kousek za městem.
"Máš se dostavit k bábi Tsunade"
"Vždyť už jdu"

"POtřebovala jste něco Hokage-sama?"
"Máme nové zprávy o Sakuře"
"Jaké jaké??" Ptal se dychtivě.
"Zřejmě ji unesli Akatsuki a chtějí ji vysát"
"Musíme ji zachránit!"
"POšlu ANBU a Naruta"
"A co já?? Já chci jít taky!"
"Nejsi ve stavu který by to povoloval"
"Jsem, musím tam jít" Řekl teď s předstíráným ledovým klidem.
"Tak dobře" Svolila pak Tsunade
"Arigato"
"Zítra v devět před branou KOnohy!"
"Hai" Přikývl Sasuke a šel opět pod Sakuru.

                                                                Sakura

Ležela jsem na posteli s novým oblečením které mi Konan dala. Nemohla jsem přestat myslet na Sasukeho. Stočila jsem se do klubíčka a tiše se rozvlykala.
V Ten moment přišel do pokoje Itachi.

"Copak holka?" Podíval se na mě vlídným pohledem.
"Proč mě tu držíte, proč" Vzlykala jsem dál.
"to ti nemůžu říct" Kdybych věděla, že umí tak utrápený pohled nikdy bych se ho na to neptala.
Raději už jsem se ho na nic neptala no jedna otázka by tu byla.

"Proč si přišel?"
"Nóóó...Protože jsem tě chtěl vidět" Myslím že to zapíral že chtěl něco jiného no ale nevadí.
"Tak můžeš jít prosím?? Chci se převléknout"
"Um...jo..." Odpověděl. Sakra nesnáším to "um" Dei to dělá líp. Uchechtla jsem se.
"Co je?" Zeptal se mě.
"Můžeš už jít??"
"Jo, gomen" A šel a neopomenul zavřít dveře. Usmála jsem se. Ve skutečnosti jsem chtěla být sama a ne se převlíct.
Sešla sem dolů do společenské místnosti, stačila jsem se se všemi dost skamarádit. Jsou fajn. Nejsou tak hrozní jak si všichni o nich myslí.

"Saky?" Ohlédla jsem se, byl to Hidan
"Copak" Zeptala jsem se ho i když trochu tak nějak jak bych to řekla...oznamovacím tónem.
"Neměl bych ti to říkat ale je to proto že zítra máš zápas se mnou" Uchechtl se.
"Se těším" Oplatila jsem mu uchechtnutí.

Na oběd jsme měli těstoviny. Nikdy bych neřekla že Konan umí tak vítečně vařit.

"Sakuro, jdi se převléct a pak půjdeme trénovat."
Jen jsem přikývla a šla jsem znovu do mého nynějšího pokoje.

Povzdychla jsem si, chybí mi...tak moc mi chybí. Naruto, Hinato, Ino...Sasuke...



Tak snad se líbilo =)

Naše výtvory xD

17. srpna 2010 v 20:10 | Ufonek |  Naruto srandy :D srandovní obrázky,obrázky, básně, rap apod :D
Tak tohle jsme dělali s Aki-chan a Katou-chan na pastvinách =), prostě nuda je svině =), 1. dva obrázky jsou moje dílo jsem vymýšlela a té Will v pravo dole si nevšímejte to je jen blog...

xD
=)
=) =*
=))))))))))))))
Tak Aki-chan a Kato-chan doufám že jsem vás potěšila tím že jsem to sem dala =)


New SB

15. srpna 2010 v 22:12 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
Informuji že vám new SB Dituši-chan zítra tu u mě máš diplom =)

Zpráva pro Akane-chan

15. srpna 2010 v 13:56 | Ufonek
Ej Aki-chan neboj pamatuju jak si mi zastřihla nakřivo ty moje černý uhlový vlasy a ke všemu my musely růst rok!! a sry že jsem to ještě nenaskenovala pokusím se o to v nejbližší době !! Ohayo!

Nový dess

15. srpna 2010 v 13:17 | Ufonek |  Skříň
Tak lidi mám tu nový dess trvalo mi asi hodinu než to bylo to pravé no a snad se líbí =)

Diplom pro mě od Syntiy

14. srpna 2010 v 19:33 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
Díky je moc hezůůůů ♥

sb

Ploutev nebo nohy 9

14. srpna 2010 v 19:21 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi další díl...=) Dneska jsem se vrátila s pastvin takže nemám ani co dělat a jediný co mě napadá jste vy a blog =)

Sasuke se ještě chvíli léčil ale jinak už byl docela v pořádku.
Hned jak se Sasuke uzdravil tak šli na souboj proti Karin.(Dokonce i jedna holka s pastvin se jmenovala Karin ale měla blonďatý vlasy xD)
"Karin" Řekla ostře na ni.
"Růžovko" Oplatila ji stejně ostrý tón i rudovláska
Sakura tohle oslovení nesnášela a tak jednala zbrkle a hodila po ni ledovou kouli.Minula...měla pět vteřin než mohla použít další útok.A toho Karin chtěla využít.

Spracovávala v ruce její rudou ledovou kouli ze které vyčuhovaly ostré špičáky ledu, byla jiná než ta Sakuřina, Sakuřina byla jasně růžová a v kouli byla energie mnohem hrozivější než Karininy špičáky.

Už byla těsně před Sakurou ale před Sakuru se vehnal jako blesk Sasuke.Karin už nestihla útok odvolat a tak to zasáhlo Sasukeho.

"Sasuke NÉÉÉÉÉÉ!!" Zvolali unisono Karin se Sakurou.
"Sakura povolala vysávací řasy na Karin a tak ji zbavila veškeré síly i jejího ocasu. Honem plavala za Sasukem do mořských hlubin protože když dostanete takovou koulí zkuste zůstat plavat. Sakura se nad Sasukem skláněla a naříkala.
"Sasuke...Sasuke proč...proč si to dělal!...můžeš umřít!...nesmíš umřít! Kvůli mě!" Sakura zaslechla dýchání Sasukeho ale byl tak slabý že by si obyčejné lidské ucho myslelo že je mrtvý Sakura to nechtěla vzdát a léčila dál. Mezitím Sasukeho vydnala z vody na maku u jezírka a dál léčila.

"Sasuke" Spadla na něj jedna slza...dvě...tři,čtyři,pět...
"Sakuro..."Řekl sípajícím skoro neslyšitelným hlasem Sasuke a pokoušel se otevřit ty jeho černé uhlíky.
"Sasuke!" Vyjekla Sakura a začala léčit ještě intenzivěji, jak bylo dokonáno tak si proměnila nohy a lehla si únavou.
Usnula, asi po půl hodině se vzbudila protože ji něco lechtalo na tváři chtěla najít důvod a tak otevřela ty své zelené smaragdové oči a hleděla do těch černých uhlových. To co jí lechtalo na tváři byly Sasukeho černé pramínky onyxových vlasů.
POdívala se na něj pořádně rána se mu pomalu hojila.Měl velké štěstí že přežil. Sasuke si zřejmě všiml kam Sakura míří pohledem a řekl.
"Už je to v pořádku" Řekl a šáhl si na bolavé místo.
"Neměl by ses přemáhat." Řekla trochu šokovaně Sakura a stále hleděla do těch černých naž je zase zavřela pod Sasukeho polibky.
"Tohle snad ještě zvládnu" Řekl Sasuke s šibalským úsměvěm na tváři.
Asi za den se mu ta rána zahojila protože Sakura měla velmi odborné léčení.

"Sasuke"
"Ano?"
"Víš co jsem zjistila?"
"Ne copak?" Ptal se Sasuke a mezitím si hrál se Sakuřinými růžovými vlasy.
"Že jsi až příliš starostlivý"
"Dobře od teď budu ledový jako led ok?" Řekl a přestal si hrát se Sakuřinými vlasy.
"Jo a víš co ještě?"
"Ne" Řekl trochu nevnímavě
"Že Juugo je hrozně hodný člověk!"
"No a?" Řekl Sasuke nezaujatě
"Sasí nebuď až tak ledový"
"Stejně bych to dlouho nevydržel" Stočil Sasuke rty do úsměvu a objal Saky.
"Saky od teď tě už ani na minutu neopustím to že jsem odešel pro pomoc byla chyba"
"Jsem ráda že tě mám" Špitla a ještě víc se přitiskla k Sasukemu.
"Už je tady docela zima co? Chceš spát u mě?"
"Co mi zbývá když mě chceš pořád hlídat" usmála se.
"Hodná holka,bych tě nepustil" A úsměv ji oplatil.

Sakura teda spala v objetí Sasukeho, šly společně do školy prostě dělali vše spolu.
Karin je sice nepřestávala otravovat no ale dalo se to vydržet.
Až na to když ji řízla nožem no nohy přesně tam kde byla ploutev.Omdlela.

Když se Sakura probrala skláněl se nad ní Sasuke. Chvíli se jen tak líbaly.

"Sakuro?" Zeptal se Sasuke když se od sebe konečně odlepily.
"Hm?" Zamumlala Sakura.
"Nechtěla bys třeba jen nohy?"
"Sasuke...já...ne..." Vysoukala ze sebe Sakura.
"Chápu...posmutněl Sasuke" Pak šel domů ale tentokrát bez Sakury.

POtřebovala si ještě něco zařídit.

"Ahoj Sasuke"
"Co chceš Suigetsu?!"
"No víš o tom Sakura tě nemiluje"
"Myslíš si jako že ti věřím"
Jen přikývl
"Tak to seš naomilu já ti nevěřím ani slovo"
"Vím že jsem vám ublížil ale to co říkám je pravda" Říkal to vše s ledovým klidem a vážností.
"Tak proč by se mnou byla??"
"Chce trumfnout Karin ví že tě zbožňuje víš Sakura se zná s Karin už hodně dlouho mezi nimi panuje nenávist pořád"
"Nevěřím ti!" Okřikl ho Sasuke a šel dál.

Jak nad tím Sasuke přemýšlel...nechtěl tomu věřit ale může to být pravda...nevěděl ani jak se to stalo ale uvěřil tomu co mu Suigetsu navykládal.
sui
"SaSuke jsem tady"
"Hm tak můžeš zase odejít" Odsekl jí.
"Nani?"
"Slyšelas dobře, můžeš jít já jsem skutečný tak padej, rozcházím se" I když to i pro Sasukeho bylo těžké musel to udělat nechtěl se nechat využívat.


Sakura nemohla uvěřit svým uším ale byla si jistá že tohle je pravý Sasuke. Plavala na Mako, rozhodla se že už bude pouze mp (mořs. panna)

Druhý den jakoby se po Sakuře země slehla. Nebyla doma, ve škole, nikde. Jen pár lidí vědělo kde je její pravý domov no a Sasukemu jakoby něco chybělo. Nemohl uvěřit tomu že by Sakura byla taková to ne.

SASUKEHO POHLED
Byl jsem ve škole...Karin mě jako vždy obskakovala a¨le mě se nic nedařilo. Chyběla mi...tolik mi chyběla...její vůně vlasů...její optimistická nálada...její vlastnosti....její roztomilost...nemohl jsem uvěřit že jsem to byl já kdo náš vztah ukončil ale Suigetsu....jsem tak NAIVNÍ. Jak jsem mu mohl uvěřit ?! Sakura taková není!!Já sem ale kretén! Musím ji najít.To je blbost ne! Spackal jsem to tak si to teď pěkně odnesu!! Vydržím to!
END SASUKE POHLED

Jednou si šel takhle zavzpomínat na Sakuru na mako k jezírku. Bylo to její oblíbené místo.

Slyšel jen nějaké tiché vzlyky. Zaposlouchal se do toho šepotu a slyšel.
"Proč Sasuke...proč" Poznal hlas Sakury. Sasukemu stekla slza. Tak dlouho ji neviděl...neslyšel. A teď ji slyší...ale plakat. To co mu navykládal Suigetsu byla lež! Proč by jinakSakura teď brečela? a říkala to. Naletěl mu ani nevěděl jak mohl něčemu takovému uvěřit.

Rozhodl se tam jít a napravit to co způsobil. Vykročil tiše jako myš a pomalu k ní kráčel.

"Sakuro..."Řekl konejšivým hlasem
"Ne...Sasuke nech mě tu samotnou...nechci tě vidět" Řekla uplakaným hlasem.
"Ale já tebe ano"

Sakura stále vzlykala a Sasuke byl čím dál tím blíž až si sedl k ní a zezadu ji objal.
Což Sakuru překvapilo a trochu sebou škubla.

"Sasuke, co to děláš?"
"Saky já bez tebe nemůžu žít prosím odpusť mi to, neměl jsem mu věřit"
"Komu?"
"Suigetsovi"
"Sasuke..."
"Pšššš...nic neříkej...miluju tě...odpusť mi to prosím"
Sakura místo aby cokoliv řekla tak ho jen políbila.

Sasuke tím přebral to že mu Sakura odpustila. Saky úplně zapoměla na schůzku s Hinatou na pobřeží...


Další díl příště tak snad se líbilo no a pls komenty arigato!!

Slib...

14. srpna 2010 v 15:44 | Ufonek |  Naruto srandy :D srandovní obrázky,obrázky, básně, rap apod :D
Tak tady máš Itachiho bez vrásek-Akane-Agi, slíbila jsem Akane že jsem dám Itachiho bez vrásek no a slib je splněn musela jsem to upravit že jo ;)

Ita

KONEČNĚ doma

14. srpna 2010 v 15:09 | Ufonek |  Oznámení
Tal lidi konečně jsem po pastvinách doma no a naskenuju nějaké obrázky-naše výtvory s kámoškama, totiž zjistila jsem že dvě kámošky z volejbalu se kterýma jsem tam byla milujou Naruto a Sasusaku stejně jako já takže jsme si kreslily a dělali prdel sami ze sebe já jsem podle ní Itachi a podle mě je ona Karin - jmenuje se Agnes-Akane-chan no a ta druhá je Bára, Kata-chan prostě chlámy největší ale už jsem ráda že jsem zase s váma =) =*

Prázdniny lásky 2/2

12. srpna 2010 v 11:45 | Ufonek |  Jednorázovky
POkráčko tak si to užijte *přednastaveno*


"Sakuro?"
"No?"
"Já jen že nevím jestli budu moct zítra přijít na ten volejbal"
"jak to myslíš?"
"No že mi už pozítří odjíždíme a že zítra se budu muset asi balit" POsmutněl.
Sakura sklopila hlavu...nechtěla aby odjel...tolik to nechtěla chtěla aby tu zůstal navždy.
"Doufám že překecám mámu" Usmál se na ní i když mu bylo do pláče nechtěl ji opustit chtěl tu být s ní.
Sakura se na něj taky usmála ale přitom měla srdce jako v jednom ohni.
Hned jak dolízali zmrzlinu tak šli měli stejnou cestu akorát že Sasuke Sakuru doprovodil až domů.
"Díky Sasuke dneska to bylo super" Usmála se
Sasukeho to potěšilo že se s ním má dobře a usmál se na ní taky.
Sakura zašla do domu.

"Kdopak byl ten pohledný mladík?" Zaptala se Sakury máma.
"To byl ten o kterém jsem ti říkala včera"
"Máš vkus Sakuro jaké má příjímení"
"Ups to mi uniklo" Sklopila hlavu Sakura.

Sasuke šel podél moře ke svému domu, bylo mu do pláče když pomyslel že jí musí opustit.Nechtěl to tak hrozně moc to nechtěl už teď se mu po ní stýskalo.

"Ahoj mami" Řekl sklesle Sasuke
"Ahoj zlatí copak tě trápí?"
"Mami?"
"Ano?"
"Můžu jít zítra na volejbal?Ráno prosíííím"Zaprosil Sasuke a udělal psí kukadla.
"No já nevím jestli bysme...No...Tak dobře ale už nedělej ty psí oči"
"Díky mami."

Sasuke šel zalehnout. Usnul s myšlenkami které patřili jen ji a jenom ji. Sakura na tom nebyla jinak taky usla s myšlenkami že ho znovu zítra uvidí ale hned pak ztratí byla ráda že ses ním skamarádila ale chtěla aby tu zůstal.

Ráno bylo opět svěží a krásné svítilo příjemné sluníčko a Sasuke vstal a nasnídal se dal si plavky a pádil na pláž, jeho milovaná už tam byla bavila se s nějakou blonďatou holkou s jejich týmu a popíjela ledovou tříšť.

Sakura k němu byla zezadu takže došel potichounku až k ní a pošeptal ji do ucha.
"Ahoj Sakuro"
Sakura se tak lekla že až nadskočila.
"Snad ses mě nelekla" Zasmál se Sasuke
Sakura se zamračila a udělala na oko že je uražená a chtěla se dál bavit s Ino která ji pošeptala.
"Kdes ho nabrala?"
"Koho?"
"Jeho!" A ukázala směrem na Sasukeho který si objednával vychlazenou colu.
"Nó jsme kámoši od toho volejbalu"
"Aha...kámoši"
"INO!!"
"Gomen"Omluvila se Ino
Ino měla na sobě modré plavky s hvězdou. Sasuke mezitím došel až k nim a přisedl si.
"Kdo ti to dovolil?" Zeptala se Sakura
"Já" Odpověděl Sasuke její hlas mu byl více než příjemný
"tak dobře ale neměly bychom už jít ty do sebe hoď tu colu a jdem!"
"No jo"
Sasüke i Sakura hrály výborně a měly velkej nádskok 9:15 takže to bylo celkom super a ještě jim zbývala asi minuta času.

"Sakuro já tě varovala"
"A co mi asi uděláš Karin?"
"Uvidíš" Usmála se zlověstně Karin

Sasuke si toho všimnul a podle jejího výrazu poznal že na Sakuru kuje nějakou neplechu.
Když byla přestávka a Sakura pila Karin nesla v ruce kraba a chtěla ho hodit na Sakuru, Sasuke to okamžitě zaregistroval protože pořád sledoval Sakuru. Vletěl před Sakuru.

"Jí se s tím krabem ani nedotkneš!" POručil Karin Sasuke
Sakura se ohlédla a to co viděla byl....Sasuke a bránil jí...
"Sasuke...já to nechtěla dát na ní!"Vymlovala se Karin
"Ne tak co si s tím plánovala??"
"Já...jen jsem si ho chovala...ÁÁÁÁÁÁ"Vykřikla KArin protože ji právě štípl do ruky.
Všichni se hrozně chlámaly.
"Sasuke..."
"Saky?"
"Arigato" Děkovala Sakura a dřív než stačila něco udělat ruce ji vystřelili okolo jeho krku a políbila ho. Překvapilo ji že on ji její polibky oplácel.

Pro Sasukeho to byl sice zprvu šok ale konečně věděl co k němu cítí a tak jí obmotal ruce kolem jejího pasu a začal ji chtivě líbat...nechtěl aby odjel chtěl tu s ní zůstat na věky...ODlepily se od sebe.

"Nechci abys odjel"
"Já taky ne Sakuro"
"Sasuke...miluju tě"
"Já tebe taky od prvního pohledu myslel jsem že jsem ti jen jako kamarád"
"Přijedeš ještě někdy?"
"To víš že jo"
Sakura ho objímala tak silně a i Sasuke ji a pak Sasuke ucítil na sobě něco mokrého byly to Sakuřiny slzy.
"Proč pláčeš?"
"Nechci abys odjel už teď se mi stýská"
"Saky"

Byli spolu až do večera vyměňovaly si polibky a prostě se milovali. Sasuke nemohl uvěřit že už zítra odjíždí. Ale musel odjed.

Zítra seděl Sasuke v autě ani se se Sakurou nemohl rozloučit jak brzy odjížděli neujeli ani 20m od pláže a tankovali Sasuke to nemohl vydržet a bežel zpět za Sakurou rychle zaklepal na dveře od jejího domu. Hned jak otevřela ji políbil.

"Sasuke..."
"Neodjedu nemůžu bez tebe být ani minutu natož celý rok!"
"Miluju tě"
"Já tebe víc"

Pak se Sasuke přestěhoval za Sakurou i s jeho rodinou a žili dál spokojeně. Karin pukala sice nenávistí ale toho si nevšímali


Tak lidi konec v sobotu se vracím

Prázdniny lásky 1/2

10. srpna 2010 v 14:25 | Ufonek |  Jednorázovky
tak *přednastaveno* =)

Uviděl záři jejích krásně růžových vlasů takovou nádhernou dívku ještě neviděl. Měla růžové vlasy a zelené oči, úplně ho omámila viděl ji jen jedenkrát a už se do ní zamiloval a ona pravděpodobně ani neví že existuje. Viděl ji včera na pláži. Zabořil své uhlově černé vlasy mezi kolena a zavřel své uhlově černé oči a přemýšlel nad ní.Spousta dívek ho chtěla ale on žádnou nechtěl jen tuhle jedinou a nejhorší na tom bylo že už za tři dny odjíždějí od moře a on ji pravděpodobně už nikdy neuvidí. Byl sklamán.
"Sasuke večeře" Zavolala na něj MIkoto.
"Už běžím" Zvolal na ni Sasuke.
Už nabíral na vidličku první sousto a strčil ho do úst, pořád na ní musel myslet. Snědl vše do posledního kousíčku.Pak odešel znovu do svého pokoje a pohlédl z okna a to co uviděl viděl tak rád. Byla to tak dívka ze včerejška měla na sobě klobouk a procházela se po pláži její zelené šaty jasně ladili s jejíma očima. Usmívala se chodila po pláži a její nohy volně omývalo moře. Krásné nebe poseté spousty hvězd.
____________________________________________________________________________________
Sakura stočila pohled jeho směrem. A uviděla ho okamžitě se jí podlomila kolena tak krásného chlapce nikdy neviděla. Ale počkat viděla včera...na pláži už tam ji okouzlil.
Jeho oči se střetli s jejími a ještě dlouho by se jen tak dívali kdyby nepřišla do Sasukeho pokoje MIkoto
____________________________________________________________________________________
"Copak pozoruješ Sasuke"
Hned jakmile od sebe odpojili oči tak Sakura utekla nemohla by tam jen tak stát musela domů. Nemohla na něj přestat myslet.
"Moře mami" Řekl Sasuke a znovu se ohlédl aby ji znovu spatřil ale ona už tam nebyla. Pozoroval to místo ještě dlouho do noci jestli se tam náhodou neobjeví.
"Mami"
"Ano Sakurko"
"Viděla jsem jednoho krásného chlapce a nemůžu na něj přestat myslet jak mám přestat?"
"Zlatíčko tohle bude asi láska a na to ti radu dát nemůžu"
"Ale když..."
"Bydlí tady vůbec?"
"Asi ne viděla jsem ho tu jen včera"
"Je tu asi na prázdninách hned jak odjede tak na něj zapomeneš a budeš se dále věnovat svým záležitostem"
"Ale já nechci aby odjel už jen pohled na něj a podlomí se mi kolena"
"Zlatíčko vše se vyřeší neboj a doufám že víš o tom že zítra hraješ volejbal ale je tu problém"
"Jaký?!"Sakura se musela zeptat volejbal milovala a kdyby jí v tom měl někdo zabránit asi by to nepřežila.
"Potřebuješ do svého týmu ještě jednu holku a kluka stejného věku jinak nemůžeš hrát a Hinata i Naruto odjeli takže je budeš muset najít zítra na pláži"
"Dobře někoho najdu neboj"
"Dobře" Usmála se na ni máma.
Sakura i Sasuke dlouho do noci pozorovali hvězdy a oba myslely na toho druhého. Oba nemohly uvěřit že se třeba už nikdy neuvidí prostě tohle odmítali.
Ráno bylo svěží a čisté dnes se Sakura cítila více než skvěle dala si plavky a kšiltovku protože by jí klobouk při volejbale asi spadl.
Sasuke si navlékl své plavky a vyrážel s pocitem že ji zřejmě opět uvidí
sakura
Sasuke už vyrážel z domu.Když tu na něj zavolal Fugaku.
"Synu měl by sis konečně najít nějakou dívku"
"tati teď nemám čas spěchám na pláž Itachi půjde taky?"
"Jo jo bráško vyrážíme?"
"Jak ses tady sakra ocitl?"
"Jsem rychlej a neříkáš že spěcháš tak pojď!"
"Už jdu"

"Sakuro?"
"Hm?"
"Hodně štěstí"
"Díky mami"
Řekla jí na rozloučenou Sakura a běžela na pláž ještě přec musela vybrat ty dva kteří s ní budou hrát.
První na koho narazila na holku byla nějaká červenovlasá holka s brýlemi. Moc se jí sice nelíbila no ale co se dalo dělat.
"Ahoj"
"Ahoj co chceš?" Řekla ji arogantně
"Jsem Sakura a chtěla bych aby si s námi hrála volejbal"
"Jsem Karin a na to ti kašlu mám důležitější věci"
"třeba?"
"Do toho ti nic není no tak třeba ulovit nějakého kluka což ty nikdy mít nebudeš"
tohle Sakuru urazilo.
"Ty! Co si vlastně o sobě myslíš že si nějaká hvězda?!"
"Sasííí ahój" Zřejmě ji Karin vůbec neposlouchala a hnala se za nějakým klukem opačným směrem čili za ní. Sakura se ohlédla kdo je ten nešťastný a spatřila JEHO. Toho ze včerejška jak už říkala Karin zřejmě se jmenuje Sasuke

Sasuke spatřil tu kterou chtěl tolik spatřit měla růžové plavky a stejně takové barvy i kšiltovku.

Se zamyslela a sklopila hlavu. Když nemá holku ani kluka na hraní volejbalu asi to bude muset odložit než se Naruto s Hinatou vrátí a nebo...Se zeptat jeho. Chtěla zkusit štěstí a tak si to kráčela směrem k němu.

"Zdá se mi to nebo kráčí přímo ke mě?" pomyslel si Sasuke a přitom hlasitě polkl i když se na něj věšela Karin. Promluvila na něj měla sametový hlas.
"Ahoj já jsem Sakura víš nechci tě otravovat ale nechtěl by sis zahrát volejbal my hrajeme a chybí nám holka a kluk protože odjeli na dovolenou...chtěl bys?"Sakura se divila že dala dohromady takovou větu i když by se nejraději propadla no a ještě víc se divila že se nečervenala.

Ona ho prosí jestli by s nimi nehrál volejbal? Takovou příležitost si nemůže nechat uplavat.
"Rád,jo a jsem Sasuke"Odpověděl
Sakura si oddechla tolik se bála odmítnutí.Teď ještě sehnat nějakou holku.
"Když jde Sasuke tak já taky!" Zaječela tím jejím ječákem Karin
"No tak je to vyřešeno! Jdeme na to ne?"Usmála se Sakura
Sasuke jen pokýval hlavou byl naprosto omámen jejím úsměvěm že ze sebe nemohl vydat ani hlásku no udržel si vážný obličej.

První podání měla Sakura postavili se do dvojitého w. Hráli ještě Ino,Sai,Tenten a proti nim hráli Neji, Shikamaru,Lee, Gaara,Kiba,Temari.
Sakura podala bravurně uměla volejbal nejlépe z nich.
Karin měla zvláštní tušení že ji chce jejího Sasánka přebrat tak když chtěla smečovat což uměla nejlíp tak ji Karin vlezla do skoku a Sakura aby jí něco neudělala musela obrátit a tím jak se otočila dopadla na záda a slabě si vyrazila dech.
"Sakuro!" Zařval Sasuke a hend přiběhl k Sakuře.
"Si v pořádku? Karin proč si to udělala?"
"Jo v pohodě" Sakura si byla nejistá když byla tak blízko jeho.

"No já nevím nějak se mi popletly nohy" Odpověděla Karin přitom to udělala až moc vědomě.
Skore bylo 11:11 díky Karin totiž tým Neji vyrovnal bylo to tak nerozhodně a všichni už byli vyčerpaní tak se to rozhodli dohrát až zítra.

Sasuke se těšil protože zase bude moc strávit den teď jak už ví se Sakurou.

"Si vážně v pořádku?" Zeptal se jí ještě jednou
"Jo v pohodě fakt" Usmála se na něj a on se usmál taky.
"Nedáš si zmrzku? Vím kde tady mají nejlepší našel sem ji náhodou"
"Ráda" Páááni on ji zve na zmrzku to je něco o čem vždy snila.
Jak tak šli tak chytla Sakuru za rameno Karin a řekla Sasukemu ať chvíli počká že potřebuje něco ohledně volejbal. Přitom to bylo něco jiného no Sasuke tedy počkal.

"Co mi chceš Karin?"
"Nech Sasukeho na pokoji on je můj"
"Nemůžeš si ho přivlastnit!"
"Nechtěj mě naštvat!"
"Nebo co?"
"Nebo se zítra před Sasuke totálně strapníš stejně tak jako dneska!"
"ty si to udělala vědomě?!"
"A ne?"
"Už musím jít a nepřivlastňuj si ho!"

"Co chtěla?"
"Ale nic"
"Ááá tady to je jakou si dáš?"
"POraď"
"Mají tu nejlepší vanilkovou tak?"
"Jo ta bude skvělá!"
"Sakura by klidně snědla jakoukoli jen aby mohla být po jeho boku"

"Sakuro?"
"No?"
"Já jen že...

Pokračování příště =) A pls komenty =)

Jak to skončí? 3

9. srpna 2010 v 15:03 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak tady je *přednastaveno* protože jsem pryč tak si to užijte a pls komenty!!
minulej díl byl s pohledu Sakury tak tohle je s pohledu Sasukeho =)

PO tom co jsme spatřili Itachiho šli jsme ke mě domů.
"Sakuro?" Zeptal jsem se
"Co?!" Vyjela po mě ostře. Nechápu proč se jí tak hnusím.
"Proč mě nechceš?" Zeptám se jí na tu větu kterou by nejraději změnil na proč mě chceš.
"Protože tě nemiluju" Odpoví mi
"A proč"
"jak já mám vědět proč tě nemiluju taky když jsme byli děti jsem nevěděla proč tě miluju a vlastně to nevím do teď proč jsem tě milovala" Řekne mi.
" A proč nemůžeme aspoň být přátelé?" Zeptám se jí aspoň na přátelství
"Protože ty ke mě cítíš něco víc, když jsme byli menší taky jsme nemohly být přáteli protože já tě viděla jinak než přítele viděla jsem tě jako něco víc jako někoho dokonalého bez chyby ale pak jsem přišla na to že máš tolik chyb." Odvětila mi prostě. Já že mám chyby no tak jo udělal jsem chybu ale to jde snad odpustit nebo ne?? Hm ona si asi myslí že ne.
"Každý má právo dělat chyby ne?"
"Má ale tys udělal jednu moc velkou chybu, tu bych ještě přetrpěla ale pak si udělal druhou velkou chybu a tu že sis se mnou hrál dřív si mě aspoň nevnímal ale pak sis chtěl užít!"
Musel jsem se nad tím zamyslet, měla pravdu.
"Aaah"Vyjekla, ty útoky Louwí a Sanabiho trvají nepřetržitě doufám že to takhle nepůjde i v noci ani jsem nemusel na sklidnění používat můj sharingan protože to trvalo zase jen chvíli a než jsem stačil zareagovat byla zase v pořádku.
"Sasuke?"
"Hm?" Zeptám se jí co chtěla
"Omlouvám se" Sklopí hlavu a vyšlape po malých schúdkách do sídla ve kterém momentálně bydlíme.
"Za co?" Zeptám se jí.
"Za to co jsem ti řekla každý dělá chyby máš pravdu"
Je to divné asi nabrala vládu Louwí protože se ke mě chová hezky.
"To je v pohodě" Aspoň tohle jí můžu říct ale pochybuju že ke mě vůbec něco cítí než jen přátelství.
"Ne není" Špitne, ale já ji stejně slyším.
"No tak"
"Asi jsem hrozná co? No jo nemusíš to ani říkat"
"Sakuro" Přijdu k ní, dívá se na mě jakoby něco očekávala, zkusím to a rozhodnu se překonat těch pár milimetrů co nás od sebe dělí.
sasusaku pp
Sakura ale vykřikla a zhroutila se k zemi v křečích. SAKRA! Mě snad není souzeno ji mít. Aktivoval jsem sharingan abych aspoň částečně zmírnil tu bolest ale řekněme že ji to pomohlo jako nikdy dokonce se na mě i usmála a vstala, její úsměv byl neodolatelný a taky že jsem neodolal a násilím jí políbil, ona mi ale takovou třískla že se mi z toho hlava málem zatočila kolem dokola byl jsem jako v tranzu že se mi to pořád nedaří a uhodil sem ji.
Vražedně se na mě podívala a nechala si narůst temně černé nehty, ocas i uši. Jakobych si až teď uvědomil co jsem udělal začal jsem se jí omlouvat ale nebylo to nic platné vzpoměl jsem si na Tsunadina slova
Flash back¨:
"Když by se stalo něco horšího okamžitě mě volej!"
"Aa"
END Flashback
Já jsem tuhle možnost ale zamítnul a chtěl jsem to udělat po svém, v očích jí už zářila rudá tohle je něco úplně jiiného než znám ten Sanabi mě ale štve kvůli tomu mě Sakura nepředstavitelně nenávidí i když bychom mohli být něco víc ale on jí pořád brání! Rozhodl jsem se tedy nic nedělata úplně jsem se uklidnil, ani sharingan v očích jsem neměl. Schovej zbraně,sklidni hormon. To jsou slova mistra a zřejmě to i pomohlo protože Sakura došla rychlostí blesku až za mě ale nic nedělala ale cítil jsem její dech na mém krku, strašně mě to vzrušovalo ale věděl jsem že jí nesmím nic udělat.
"Sakuro..." Promluvil jem k ní klidným hlasem. Jakoby se sklidnila protože se zřejmě proměnila zpátky na tu krásnou růžovlásku kterou miluju.
"Sasuke" Zachraptěla trochu.
"Hm?" Odvětil jsem jí když jsem slyšel jak z jejích úst vyšlo mé jméno.
"Gomen" Omluvila se a zašla nahoru do svého nynějšího pokoje.
Šel jsem za ní chtěl jsem otevřít dveře on jejího pokoje ale měla zamčeno. Zaklepal jsem.
"Sakuro pusť mě dovnitř" Chtěl jsem si s ní promluvit. Zřejmě brečela protože jsem slyšel tiché vzlyky.
"Sakuro nic se nestalo, otevři"¨Nic...žádná odezva.
"Sakuro?" Zeptal jsem se protože už jsem nic neslyšel.
"Vyrazím dveře" Promluvil jsem zase.
A teď už mě vážně vytočila vyrazil jsme dveře a co jsem spatřil mi vyrazilo dech, nebyla tu bylo jen otevřené okno a na jejím polštáři ležel dopis. Zvedl jsem ho a rozbalil a začal jsem číst.
"Sasuke...omlouvám se za všechny problémy co jsem ti způsobila a protože už ti je nechci způsobovat zajdu za Tsunade ať mě přeloží k někomu jinému než k tobě. Když tohle budeš číst budu už nejspíš v její kanceláři a budu to s ní domlouvat" Skrčil jsem dopis v ruce a s naštvaným výrazem jsem rychle běžel k Tsunade-sama chtěl jsem aby tu byla se mnou, chtěl jsem se s ní aspoň trochu zblížit. Za chvíli jsem byl tam, ani jsem se neobtěžoval klepat a rovnou jsem vletěl do Tsunadiné kanceláři s větou "Tsunade-sama řekněte že jste ji nepřeložila k někomu jinému!"
Byla asi z toho mého vpádu trochu naštvaná protože se jí ústa skřivila do mírného úšklebku.
"Sasuke...ty snad nevíš co je to klepání? A neboj se nepřeložila jsem ji ale už šla" Hrozně se mi ulevilo, setřel jsem si pot z čela a utíkal zpátka ke mě, Sakura tam seděla a dívala se na televizi. Oddychl jsem si že neutekla. Když jsem se k ní přibližoval ohlédla se, měla pořád rudé oči tak jsem aktivoval svůj sharingan a jejich rudost akamžitě zmizela a pak do své tváře zhodila několik pramenů svých růžových vlasů.
"Sakuro..." promluvil jsem vlídně.
"Ne! Nepřibližuj se!" Nani? Já že se nemám přibližovat??
"Saky...je to v pořádku!" Řekl jsem jí a dál se k ní přibližoval ale to jsem asi neměl nebo nechtěla mou společnost a utekla nahoru do pokoje. Zamyslel jsem se. Proč by jí to asi bylo tak nepříjemné ona navíc ani nic neřekla že by nechtěla být se mnou. No nechal jsem to na zítra a šel si lehnout, zalezl jsem pod peřinu a snažil se usnout, mé myšlenky ale pořád spadaly k Sakuře. Nemohl jsme usnout a tak jsem se šel na ní podívat. Potichounku jsem otevíral dveře, už spala, posadil jsem se na stoličku a jen ji pozoroval. Byla tak sladká a nevinná když spala vůbec bych neřekl že je takhle silná jak je. Měl jsme chuť ji políbit ale udržel jsem se a jen sem ji pohladil po tváři.Krucinál vzbudila se a otevřela své zelené smaragdy a nasměrovala je přímo do těch mích černých úplně mě jejich zeleň pohlcovala a zároveň fascinovala.
"Co je?!" Zeptala se mě když se podívala na hodiny a zjistila že je půl druhé ráno.
"Nic"
"Kdyby nebylo nic tak bys tady asi nebyl" Spražila mě. Měla ale pravdu no co o mích citech už ví takže jí to klidně řeknu.
"No..." Nestihl jsem to doříct protože mě zastavila.
"Nic neříkej jdi do svého pokoje a mě nech vyspat" Hm no dobře jak chce...A odešel jsem teď jsem mohl usnout hladce. Ráno jsem se probudil díky úžasné vůni co se linula s kuchyně, juknul jsem na hodiny ukazovaly právě půl desáté. Nemohl jsem odolat a vydal se do kuchyně. Sakura na můj příchod nic neříkala jen mi podala talíř s mou porcí...palačinek? Ty sem neměl bůhví jak dlouho, poděkoval jsem a pustil se do toho. Bylo to...nedá se to popsat...výborné.
"Bylo to...úžasné" Řekl jsem jí když ke mě natahovala ruku aby si ode mě mohla vzít prázdný talíř a umýt ho.
"Kampak jdeš?" Zeptal jsem se jí když odcházela neznámo kam.
"Za Narutem" Odpověděla a hned potom následoval výkřik díky vniřnímu boji. Hned jsem k ní přišel a uklidnil ji.
"Lituji ale po tom včerejším incidentu budu muset jít s tebou" Řekl jsem ji a ona kupodivu neodporovala.
Kráčely jsme KOnohou mlčky vedle sebe. Ale ne! To jsme musely narazit zrovna na ně?
"AHoj Sasííííí proč se zabavuješ s tím démonem??" Přilítla ke mě Karin ani nevím od kdy se přistěhovala do KOnohy
"Vypadni! a přede mnou ji neurážej!" Uzemnil jsem ji a když jsem se chtěl ohlédnout na Sakuru už tam nebyla.Šel jsem tedy za Narutem. Zaklepal jsem...
"Čau Sasuke!" Pozdravil mě Naruto a pozval mě dál, oddechl jsem si když jsem Sakuru uviděl bavit se s Hinatou, od toho incidentu s Itachim mám o ní stach víc než kdy jindy. Bavil jsem se s Narutem ale po očky jsem pokukoval po Sakuře.
"Naruto?"Zeptal jsem se.
"Hm?"
"Od kdy to táhneš s Hinatou" Zeptal jsem se a nasadil jsem šibalský úsměv.
"Noo..." Nestihl to doříct protože v tu chvíli dostala Sakura z něčeho záchvat smíchu až se válela na zemi. Ke mě bývá uzavřená ale tady se víc než odzvázala. Z toho smíchu ji tekly slzy a i Hinata se k ní připojila.
"Hey čemu se smějete doufám že ne nám?" Zeptal se Naruto a pohled mu spadl na jogurt všude po jeho peřinách."Co se to tady stalo s tím jogurtem?!" Zeptal se už naštvaně.
"Neboj Naruto já ti je vyperu" Řekla Hinata a smála se dál.
"Co se stalo?" Zeptal jsem se už já.
"Jedla jsem jogurt a Sak na mě dělala xichty takže jsem se tak rozesmála že mi jogurt vylítl i ušima." Vysvětlila Hinata
"Hey smíšku(tak mi říká kámoška protože já se celý den jenom směju) přestaň se už smát" Řekla ji Hinata aby se už uklidnila a jak ji řekla tak se stalo a začaly se zase o něčem vybavovat.
"Ták Naruto a nemysli si že z toho tak snadno vyvázneš a řekni mi jak a kdy k tomu přišlo?!"
"Nó víš jak byla naše vesnice vyhlazena a no ona mi řekla co ke mě cítí protože jsem asi takovej idiot že jsem to nepoznal no a tak jak byla vesnice znovu obnovena jsem se jí zeptal jestli se mnou nechce chodit nooo."
"Dobrý dobrý Naruto"
"A téď já...proč tolik chceš Sakuru a vždy si jí nechtěl?"Tuhle otázku jsem od něho aji čekal takže mě to nepřekvapilo
"No asi je to tím že mě jako jediná holka odmítla a pak jsem jí začal milovat a když mě pořád víc a víc odmítala tím sem já ji víc a víc miloval."Odvětil jsem mu.
"Takže když ona tě bude chtít ty ji budeš odmítat nebo co?!"¨Hm...zajímavá otázka.
"Ne to ne"
U Naruta jsme byli až do večera pak jsme šli zpět. Bylo zataženo takže hvězdy vidět nebyli, neodpustil jsem si jednu otázku.
"Sakuro proč si ke mě tak uzavřená"
"Protože vždy když na tebe promluvím jinak než jako na nepřítele dostanu vždycky záchvat." Oznámila mi, tohle jsem opravdu nečekal.
"A proč to se mnou aspoň neskusíš?"
"Sanabi mi to nedovolí"
"A co Louwí"
"Ta se ozve málokdy...Aaah"
Už zase ten souboj už mě to trochu unavuje. Aktivoval jsem sharingan ale nepomáhalo to bolestí až brečela, vzal jsem jí do náruče a běžel s ní do nemocnice.
"Tsunade, TSUNADE!" Řval jsem na celé oddělení"
"Tsunade je na sále prosím co je s tou dívkou"
"Ona ona"
"hledal mě tu někdo?" Vyšla právě Tsunade ze sálu.
"Tsunade..."
"Proč si ji neuklidnil sharinganem??"
"Nepomáhá to!"
"Dobře dobře neřvi na mě dám ji nějaká sedativa pojď" Zvolala na ¨mě.
Zavedla mě na sesternu a tam jsem Sakuru položil na lehátko kde ji Tsunade píchla sedativa a bolest ustoupila ale usnula.
"Pojď převezeme ji na pokoj, potřebuje si odpočinout" POšptala mi Tsunade.
Jen jsem pokýval hlavou a šel jsem s Tsunade na její pokoj měla pokoj 21. Proseděl jsem tam celou dobu než pro mě přišla sestřička že končí návštěvní doba. Odešel jsem a ještě se na ní podíval přes sklo.
Sakura zrovna otevírala svá očka. Krucinál tohle se musí stát zrovna mě já odejdu a ona se probudí to je fakt jako naschvál. Spozorovala mě a vypadala trochu zmateně.
"Sestři ,ůžu ještě za ní prosííííím" Prosil jsem ale marně sestřička už tam nebyla.
Šel jsem tedy za Tsunade jestli můžu ještě za ní vždyť ji mám ochraňovat Tsunade mi to nejdřív nechtěla dovolit no ale pak mi to dovolila.
Otevřel jsem dveře. Ležela na boku a nějak divně se třepala poodešel jsem k ní z druhé strany...Brečela?
"Saky co je co tě bolí?"Ptal jsem se naléhavě.
"Sasuke...hrozně to bolí...tady..."Ukázala na srdce a dál brečela
"Co je coje!!" Propadal jsem v histerii že má nějaké vážné zranění srdce.
"Neboj není to fyzické je to psychické" Tak jsem si oddechl dneska už asi po padesáté.
"Já...mě to můžeš říct...jsem tu pro tebe" Řekl jsem ji a už se trochu uklidnila.
"Byla jsem tak odtažitá protože jsem nechtěla...Teď má nad mím tělem vládu Louwí kdyby to byl Sanabi nedokázala bych to říct..."
"Co?Saky..."
"Já Sasuke hrozně tě miluju pořád jsem tě milovala ale až Louwí mi to řekla a protože jsem měla v sobě Sanabiho nemohla jsem tvoje city opětovat a vždy když nad mím tělem bude mít vládu Sanabi tak..." Nestihla to doříct protože zase vykřikla bolestí.
"Tak co Saky...tak co?"
"Sasuke Louwí už tady není a postupně nad mím tělem převzává (nevím jak se to píše xD skloňování no) Sanabi tohle jsou poslední slova s Louwí: Tak  tě nebudu milovat protože je tu Sanabi - démon nenávisti a ten lásku nestrpí takže tě v jeho případě budu nenávidět tak si prosím nemysli že tě nemám ráda..." To byla její poslední slova za Louwí a už se dostavil Sanabi a Sakura se zase chovala rádoby mě neznala ale už jsem věděl jedno a já věřím že přijde den kdy ji konečně políbím! Myslím že ten den bude brzo stačí jen počkat až nad jejím tělem bude mít znovu vládu Louwí.
Noc byla klidná vůbec mezi sebou nebojovali bylo klidno.
Ráno asi v šest hodin se znova Louwí probudila a hned začala bojovat proti Sanabimu protože Sakura křičela a mě to vzbudilo
_________________________________________________________________________________
*v těle Sakury*
Louwí se přibližovala k spícímu Sanabimu s tyčí vysávací chakru a zabodla jí přímo do zad takže ho zaměstnala a nad Sakuřiným tělem převzala vládu Louwí
_________________________________________________________________________________
Křičení ustalo.
"Sasuke..." Promluvila Sakura a mnula si rozespalé oči.
"Ještě spi" POkynul jsem s chtíčem ať si ještě odpočine
"Ne Sasuke za chvíli bude mít třeba vládu nad mím tělem Sanabi a já chci něco udělat" Řekla mi.
Nahnul jsem se nad ní a díval se do těch jejích zelených očí.POlíbila mě. Sama od sebe já se do toho samozřejmě taky zapojil, nemohl jsem se jí nabažit konečně jsem jí mohl líbat a tak jsem do hry zapojil i jazyk čímž jsem hned vyhledla ten její a vybídnul ke vzájemné hře. Její rty byly sladší než cokoliv jiného.Doslova jsem fetoval její vůni...voněla po třešních...Když jsme se od sebe odpojily abychom nabrali kyslík tak se trochu začervenala a já nahodil ten nevinný úsměv. Pak jsme si povídali bylo to úžasné vědět že co vy k ní cítíte cítí i ona k vám miluju ji tak jako ještě nikoho vlastně ona je první kterou miluju.Zemřel bych za ni. POvídali jsme si dobré dvě hodiny ale to by Sanabi zase nesměl zabojovat a se Sakury se stala zase ta nenávistná Sakura.
Chtěla se otočit na druhý bok ode mě ale to bych jí nesměl něco říct...


Tak lidi doufám že se líbilo vím bylo to krátké no ale pls komenty =)

Zítra!!

6. srpna 2010 v 21:44 | Ufonek |  Oznámení
Lidi zítra odjíždím na pastviny na soustředění na týden ale něco jsem tu přednastavila =) takže pápá muj blogu na ten týden no snad to přežiju =)


Diplom pro Julis a od ní pro mě

5. srpna 2010 v 19:35 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
for me
pro ní snad se líbí ♥
nj diplik
=)

Diplom pro Naruto109 a pro mě on Naruto109

5. srpna 2010 v 12:58 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
diplom
Pro- ode mě , snad se líbí

Pro mě


dipl

Ploutev nebo nohy 7 a 8 (spojené díly)

5. srpna 2010 v 11:57 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Další a pls komenty =)

"Musíme vyřídit Karin Sasuke!"
"Já vím ale ještě chvíli tak dlouho jsem se tě nedotýkal" zaprosil Sasuke
"Ty můj biologu" Usmála se Sakura
"Já nejsem biolog jen je mím koníčkem biologie!A musím proskoumat tvé mořské tělo" Podíval se na ní Sasuke
"Hele!" Zašklebila se na něj Sakura
"Co?!"
"Musíme jít!"
"Za Karin půjdeme až zítra a..."
"A co Sasí?"
"Gomen...nedokázal jsem tě ochránit asi jsem ten nejhorší na světě"
"Sasí to neříkej"
Sasuke ji políbil
Zítra šli do školy a jakoby se nechumelilo Karin zůstala pořád v těle Sakury takže od opravdové Sakury nebyla k rozeznání toho Sasuke trochu litoval...
Dokonce i učitel se zasmál že má Sakura dvojče...
"Sím pane učiteli tohle je Karin" Zkoušela to Sakura
"Ale Sakuro jak by se dostala asi do tvého těla když ste obě dvě na vlas stejné!"
"Právě že ne ona má tady jeden červený vlas!" (detail xD)
" No a ale pořád jste stejné a už o tom nechci nic slyšet!"
"Sakura jen sklopila hlavu a Karin se zlověstně usmála"
                     *PO škole*
"Jak ses od tama dostala?!" Naříkala Karin
"Že by láska?"
"Ty!"
"JJ já a gomen musím jít za Sasukem!"
"Nikam nepujdeš!"
"Ty mi jako rozkazuješ?!"
"Jo!" A chytla ji za vlasy
"Au nechmě ty potvoro podivná!"
"Cos to řekla?!Ty zmije jedovatá?!"
"AU!" Zaskučela Sakura
"Nevýhoda vlasů" Zašklebila se na ní Karin.
"Ty máš taky dlouhý vlasy! A nemáš být v polepšovně?!"
"Tss jako Sakura ne!"

"Pusť ji!" Řekl Sasuke velmi klidným ale přitom ledovým hlasem.
"Sasuke..."Zasípala Sakura protože skoro nemohla dýchat
"Á Sasíku nebo co? já ji klidně podříznu!"
"Neboj se Saky já tě dostanu s jejích spárů!" POhrozil Karin Sasuke
Sasuke šel pro pomoc a to neměl dělat byla to osudová chyba
Mezitím co byl Sasuke pryč tam přišli Juugo a Siugetsu, chytly Sakuru a omráčili...
Sakura otevírala své nazelenalé oči, probudila se v malé a temné místnůstce a když chtěla pohnout rukama nebo nohama tak nemohla měla je v okovech.
Odtud se nikdy nedostanu bez pomoci. POmyslela si Sakura.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál SIugetsu.
"Ahoj zlatíčko" Řekl ironicky Suigetsu
"Neříkej mi tak a řekni mi co ode mě chceš?!"
"Přišel jsem ti dát návrh!"
"Jaký neprotahuj to tak!"
"Rozejdeš se se Sasukem a budeš moje a já tě pustím"
"Tak přeji příjemný pobyt!"
Suigetsu odešel a něco našeptal Karin, ta se jen zlověstně zasmála.
Ve dveřích stál Juugo který Sakuře přinesl jídlo.
Napotřetí do dveří vešel.........................................................Sasuke?
"Sasuke" Vyjekla Sakura
"Nemáš právo mě takto oslovovat!"
"Nani?"
"Seš otravná"
Ne tohle určitě není Sasuke ale vždyť ne tohle by mi nikdy neřekl nebo ano?Honily se v jí v hlavě různé myšlenky.
"Sasuke já tě nepoznávám"
"Zato já tebe moc dobře pořád mě jen otravuješ díky Karin tě tu teď můžu věznit! Muhahahaha (zlověstný smích) A ještě něco nemůžu chodit s tak otravnou holkou! Rozcházím se!"
Odešel...
"Sakura tomu nemohla uvěřit doufala že je to jen zlý sen že se chce probudit ale tohle byla bohužel tvrdá realita, teď už nemá pro co žít, ztratila vše její jedinou lásku...
Nejdřív jí po tváří sjela jedna slza lemovala její obličej pak její tvář opustila, chvíli letěla vzduichem a pak dopadla na studenou zem.POté jí následovaly další a další, probrečela celou noc. Pak si ale něco uvědomila není možné aby to takto skončilo má přece ještě kamarády! Musí žít musí se odsud dostat!A to si říká mořská panna?!
Začala zpívat jako syréna a tím si přivolala pozornost Juuga a Suigetsa a když byli omámení tak si s nima mohla dělat co chtěla.
A ona jak jinak jim poručila aby jí odpoutali a pustili a tak jak řekla tak udělali byli jako v tranzu připadalo jí jakoby byla nějaká ohyně a mohla ovládat všechny ve svém panství no ale na takové pohádky prostě nezbyl čas a tak utekla.
Rozhlédla se kolem sebe.
Kde to jsem. Zeptala se sama sebe a jak se tak rozhlížela zjistila že je někde v roklině.
No chvíli jí to trvalo než dorazila domů no ale tejně cestu domů našla.
Byl víkend takže si toho témeř nikdo nevšiml že zmizela takže do školy nastoupila znovu a svěží, Sasuke se k ní choval stejně jako tam v té roklině moc to neřešila ale bylo jí divné že tam Karin už nebyla.
                                      *U Sasukeho*
Sasuke byl spoután stejně jako Sakura v okovech...
Sakra! Musím se odsud dostat musím zachránit Sakuru...Otevřely se dveře a v nich stála Karin...
"Ahoj Sasí!"
"Hm nazdar co po mě chceš?!"
" Chci aby si se rozešel se Sakurou a chodil se mnou!"
" Na to zapomeŇ!"
"Jak myslíš!" Otočila se na podpatku a odešla za chvíli se však vrátila a donesla jídlo.
POté znovu odešla
SASUke si myslel že odešla úplně ale přitom odešla jen za roh
"HENGE"(přeměna)
"Ahoj Sasuke"
"Sakuro jsem rád že ti nic není"
"Musíme se rozejít"
"proč" Vykřikl ale to už byla pryč opět zašla za roh a proměnila se zpět v Karin která šla zase za Sasukem která ho odpoutala.
"Tak vidíš neopustils ty ji opustila ona tebe"
Sasuke se svezl na kolena a brečel, pak utekl.
Byl v nějaké skrýši pod mostem. Cestu domů znal.
Ve škole se oba dva k sobě chovali odtažitě protože si myslely že ho ten druhý nechce. Oba se ale milovaly.
Kluci měly turnaj ve fotbale. Sakura nejdřív nevěděla jestli to má udělat pak se ale přemohla a šla popřát Sasukemu hodně štěstí.
"Sasuke...já jen...nechci tě otravovat ale hodně štěstí..." Vysoukala Sakura ze sebe.
"Sakuro...mě nikdy neotravuješ...arigato" A usmál se na ní. Ona mu popřála hodně štěstí tak proč se s ním rozcházela...?... Přemýšlel Sasuke.
On se na mě usmál...neotravuju ho...Proč se se mnou rozcházel??Honili se Sakuře hlavou podobné myšlenky.
Sasuke byl kapitán týmü a vyhrály. Sakura mu chtěla pogratulovat a Sasuke toho využil a zatáhl ji za roh aby si s ní mohl promluvit
"Sakuro..."klesl hlavou a Sakura mu dala ruku na tvář.
couples
"proč si se se mnou rozešla"
Sakura zapřemýšlela cože ale to on se rozešel s ní...
"Proč proč nic neříkáš...hrozně trpím...řekni něco"
Sakura a její vnitřní já se zhodly na tom že to byla bouda aby se rozešly jistěže to byla KArin a Suigetsu kdo jiný že? Oba je chtěly ale oni chtěly sebe a tohle byla bouda na to jak je rozdělit.
"Sakuro...prosím..."Prosil Sasuke
"Sasuke...víš jakou cenu má život?"
"Proč teď tady do toho motáš?"
"Protože přesně takovou máš pro mě ty!Miluju tě...Sasuke"
Konečně k ní Sasuke vzhlédl ty své černé studánky
"Tak...proč?Miluju tě Sakuro nemůžu skoro ani dýchat"
"Sasuke...byla to bouda jak nás rozdělit chápeš?!Karin použila přeměnu aby se vydávala za nás pravděpodobně toco si zažil ty jsem zažila i já"
I když už byli blízko u sebe Sasuke chtěl překonat ještě těch pár milimetrů a spojit jejich rty v krásný polibek plný touhy a něhy to by se taky stalo kdyby je někdo nevyrušil.
"Tak vy už jste zase spolu?!"
"Karin?!"
"Suigetsu?!" Vyjekly oba Sasuke i Sakura zaroveň
"Myslely jsme si že tohle vás konečně rozdělí no ale asi jsem se spletla...tss jdeme Suigetsu!"
KOnečně se políbily nemohly se toho druhého nabažit.
"Od této chvíle už tě nikdy nenechám samotnou Saky byla to chyba že jsem odešel pro pomoc"
"Miluju tě"
"Já tebe víc"
PO škole šly za KArin
"Karin jak si nám to mohla udělat" Zeptal se Sasuke
"když já chtěla tebe Sasí a Suigetsu zase tu růžovlasou nestvůru tak jsme se spojily"
"Ona není nestvůra a jestli to ještě někdy přede mnou řekneš tak tě zabiju!A mě nidky mít nebudeš a už vůbec né takhle!" Vztekal se Sasuke
"Sasuke klid!"
"ne Sakuro já tě budu bránit!"
"Sasuke..."
"ne Karin ani na mě nemluv to že si nás chtěla rozdělit je neodpustitelné už se nám nikdy nemíchej do života!"
Pak odešly a šli za Suigetsem...
"Suigetsu proč si to udělal?!" Optala se ho Sakura.
"Chtěl jsem aby to bylo zase jako dřív!"
" To by se nejdřív musel ¨vrátit ten starý Suigetsu kterého jsem milovala ale protože tu už není tak tvá ani nemůžu být a ani nebudu protože miluju někoho jiného a vždycky budu!"
"Ty zmetku!" Zařval na Sasukeho Suigetsu!
"Sebral si mi holku!za to zaplatíš!" Okřikoval ho pořád a skočil na Sasukeho a tak se začaly bít Sakura je chtěla uklidnit ale nebylo to nic platné!
" Nejlepší by bylo kdyby¨ses dal dohromady s KArin!" Řekl mu Sasuke
"S tou?! S tou mě ani nesrovnávej!"
"Vždyť jste úplně stejní a chtěly jste to samé?!!"
"Grrrr!" Supil se Suigetsu rádoby se uklidnit a přemoct tu zlobu no nakonec to nevydržel a a znova Sasukeho udeřil no ale Sasuke jeho ránu vykryl.
Z ničeho nic se tam objevila Karin.
"tak co ty nádhero! Třeba si vyhrála bitku ale válku nevyhraješ!" POsmívala se jí.
"Ty potvoro podivná di ¨s tím někam myslíš si že je Sasuke nějaká věc o kterou můžeš soupeřit?!"
"Tss" Odfrkla si Karin a dala jí pěstí do obličeje a protože to Sakura nečekala tak jí nestačila vybrat a spadla na zem.
"Za to zaplatíš"
Karin se jen chcihotala " jak já tě nenávidím!" chihotala se dál
" Myslíš si s nad že já tebe mám zrovna v lásce?!" Naštvala se na ni Sakura
Mezitím souboj kluků o holku skončil ale holek o kluka ještě ne Suigetsu vyvázl s vylomeným zubem a zlomeným zápěstím i nohou. Sasuke jen se zlomenou rukou a nosem pak šli sledovat souboj dívek.
"Sakuro to stačí" Volal na ní Sasuke ale bez úspěchu jakoby ho vůbec neslyšela.
Sakura se prala jakoby to dělala pořád ale Karin vůbec nestíhala uhývat proto měla značné podlitiny a modřiny když skončili tak Sakura měla jen pár drobných ranek obě dvě byli značně udýchané k Sakuře hned přišel Sasuke.
"Si v pořádku?" Ptal se starostlivě
"To bych *dech* se měla spíš já *dech* ptát tebe."
"No myslím že mám něco s rukou a zlomený nos"
Sakura se na něj usmála a už si to pádili do nemocnice.
"Sasuke já ti říkala že se nemáte prát" Říkala Sakura Sasukemu když ležel na pokoji v nemocnici.
"Do zítřka si tady asi poležím ale pak přijdu"
" Neboj já se o sebe dokážu postarat"
"To sem viděl" Řekl ironicky Sasuke
"A co ty jaktože tě taky zajaly?" Obrátila jako on.
"No šel jsem tak hledat pomoc a pak mám vokno!"
" Asi tě praštili do zátylku"
"Asi a Sakuro? Dělal jsem to pro tebe"
" Sasuke víš co je divné?"
Jen pokýval hlavou že ne.
"už jsem se nejmíň 48 hodin neproměnila v mořskou pannu a pořád žiju"
"A není to spíš dobrá zpráva?"
"Hm ne mělo by se mi něco stát ale nic"
"Saky nebuď nabručená jsem rád že ti nic není"
"Nejsem!"
"Ne?Vůbec ? Ani trošičku?"Poškleboval se Sasuke.
"Ne! A nech toho!"
"Čeho?" Zeptal se jakoby nic nevěděl
"Toho hlasu!"
"Ne!"
"A proč?!"
"¨Ty nebuď hubatá!" Usmíval se na ni.
Sakura obrátila oči v sloup.
"ty seš jak moje babka a nejsem!" A zasmála se
"Teď už ne!" A polechtal ji jeho zdravou rukou protože tu druhou měl v sádře.
"Nech toho nemám na to náladu!" Řekla a vztala z židle a poodešla k oknu.
"Hey Sak co tě žere?"
"nejseš ňákej zvědavej?"
"Já myslel že sem tvoje láska" Zasmál se
"To taky ale taky seš jako můj bodiguard!"
"Pochop mám o tebe strach!"
"Nevím jestli jsem udělala dobře že mám nohy"
"Ty lituješ toho žes mě poznala?tak to řekni rovnou"Řekl nabručeně
" pANE BOŽE jen to ne já jen že ti přidělávám tolik starostí a vůbec nechápu jak se mnou můžeš vydržet"
"Pojď blíž" Sakura k němu poslušně přicupitala jak nějaký pes
Sasuke ji pohladil po tváři a řekl "Protože tě miluju" Usmál se na ní
Úsměv mu neskutečně sluší. POmyslela se Sakura a dala mu pusu- krátkou.
"hey!"
"Co?"
"Ta byla až trochu moc krátká nemyslíš?"
"Ještě musím Karin zbavit ocasu ani nevím jak ho dostala!"
" Ne teď tady zůstaneš se mnou"
"No tak jo" A dala mu tak dlouhý a něžný polibek jaký uměla.
Sasuke si ji k sobě ještě víc přitáhl a tím jejich polibek prohloubil.
Když se od sebe odlepili což se jim vůbec nechtělo tak tam přišel doktor a řekl že je konec návštěv ale Sasuke ho překecal na ještě malou chvíli.
"Sasuke ty tam se mnou asi nebudeš moct!"
"A to jako proč?!"
"Máš sádru"
"ty na mě nepočkáš?" Udělal psí kukadla
Sakura jen zakývala rameny že možná.
"Určitě" řekl Sasuke a přitáhl si Sakuru pro polibek oba se vpíjely do rtů toho druhého.
"Tak dobře" Svolila Sakura
Sasuke se usmál a pohladil Sakuru po tváři.
"Miluju tě" Řekl
"Já tebe taky"
Když se Sasuke uzdravil tak šli společně proti KArin.


Tak lidi tohle byli spojené díly chtěla jsem napsat jeden no ale chtělo se mi psát dál tak jsem je spojila =) a pls KOmenty arigato