close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak to skončí? 4

18. srpna 2010 v 14:30 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi toto bude z pohledu Sakury a to asi budu psát neustále protože z pohledu Sasukeho je to mnohem těší nemůžu se do něj pořádně vcítit tak by to stálo za prd!
To by mi nesměl něco říct...
____________________________________________________________________________
"Miluješ mě, vím to právě si mi to totiž řekla." Řekl mi s takovím klidem až jsem se zachvěla, vůbec jsem něvěděla o čem to kecá i když moje tělo si to pamatovalo až moc dobře ale já jakožto moje mysl si myslela jaká je to hovadina a Sanabi mě ovládal takže jsem samozřejmě nemohla nic dělat než odporovat.

"O ničem takovém nevím!" Okřikla jsem ho.
"Saky něco jsi mi řekla a to že mě miluješ a i kdyby nad tvým tělem měl kontrolu Sanabi" Řekl mi už zase s takovým ledovým klidem že jsem se nevydržela ležet na boku a musela se na něj ohlédnout. Třeštila jsem na něj oči takže si každý musel myslet že jsem cvok. Naklonil se nade mě a chtěl mě políbit jenomže to by mu moje nenávistná i chaotická stránka jakožto Sanabi nesměla vrazit facku. Podíval se na mě ublíženě a chtěl odejít. Dřív než jsem ho stihla zastavit byl pryč. Už jsem ani nevnímala že nade mnou zase převzala vládu Louwí, vůbec to už nebolelo asi si na ty bolesti mé tělo už zvyklo.

Až díky Louwí mé laskavé a procítěné stránce jsem si uvědomila co jsem udělala. Do háje do háje, debil debil debil, opakovala jsem si v duchu a stále v duchu na sebe křičela. Ale pak se zčistajasna otevřeli dveře, s velkým očekáváním jsem čekala kdo vyjde. K mému sklamání to byla jen sestřička která mi přinesla léky.

Když odešla tak jsem se rozbrečela. Všechno jsem to po*rala!
Najednou se přede mnou objevil............................................................................................Itachi?
"Co chceš?!" Okřikla jsem ho když jsem se po značně vytřeštěných očích které už nebyly zaplněny slzami dívala.

"Tebe" Odpověděl tiše, téměř neslyšitelně. A dřív než jsem stihla něco udělat jsme kratičkou dobu letěli vzduchem a pak už byli v úkrytu Akatsuki. Nemohla jsem tomu uvěřit....unesl mě.
"Co chceš?!" Znovu jsem se ho ptala na tu stejnou větu na kterou mi sice před tím odpověděl ale ne tak jak bych chtěla.

"Víš, chci tě trénovat" Cože trénovAT a proč sakra?!
"Proč" Zeptala jsem se ho nad jistou míru i celkem klidně a trochu jsem přivírala oči.
Žádná odezva nic. Jen se obrátil a šel neznámo kam až rukou mi pokynul abych šla za ním. Jako poslušný pejsek jsem cupitala za ním. Odvedl mě sice do malé místnůstky za to celkem hezky zařízenou a útulnou.

"Tady budeš bydlet" Řekl mi a já si sedla na jednu židli.
"A jak dlouho?" Zeptala jsem se ho a poté se nepatrně zajíkla protože už zase mám Sanabiho a ne Louwí.

Jen pokrčil rameny a odešel. Sešla jsem dolů zřejmě do společenské místnosti protože tam byli všichni Akatsuki.

"Deidara-sempai!" Jak asi zprávně hádáte byl to Tobi věčně Deidarovi za zadkem.
Hned jak mě uviděli všichni stichly a podívali se na mě s očekáváním že řeknu co potřebuju.
"Sakuro" Promluvil ke mě Itachi " Přiď sem zítra v devět hodin ráno a začneme s tréninkem" Dokončil to.

Ačkoli jsem se chtěla ještě zeptat k čemu je to dobré šla jsem zpět do toho asi už teď mého pokoje. Lehla jsem si na postel a myslela na své přátele. Co asi dělá Sasuke? I když jsem měla Sanabiho nadvládu stejně jsem nad ním dokázala myslet jako na přítele a lásku. Prostě jsem to překonala. Ani nevím kdy jsem usnula. No ráno jsem se probudila a na mém malém stolečku ležel tác s jídlem. Bylo tam ovoce. A tak jsem neváhala a do jednoho jablka se zakousla. Bylo zřejmě právě utržené ze stromu protože jsem necítila ty postřiky jako když si koupíte jablko z obchodu a taky nemělo takovou nepřírodní zelenou barvu ,nýbrž naprosto přírodní a krásně zelenožlutou barvu. A chutnalo ještě lépe. Snědla jsem asi dvě, jukla jsem se na hodiny bylo za pět minut devět. Tak jsem sešla po parádních dřevěných schodech dolů do přízemí do společenské místnosti kde na mě už čekal Itachi s Deidarou a jeho partnerem Tobim.

"Tak nejdříve si ověříme jak si silná a myslím že s Deidarou a Tobim to bude nejlepší, neboj bude na tebe hodný, nejdřív použijeme stupeň A a kdyby to nestačilo tak svou útočnost zvýšíš na stupeň B." Říkal Deidarovi. Stupeň A a stupeň B jsou jedny z nejlehčích útočnických pozicí. To mě opravdu takhle podceňují? To se budou divit protože Tsunade říká že na mě musela použít stupeň F ale to už je taky pěkně dávno, od té doby už jsem pěkně zesílila!
" Ale tady ne" Řekl Itachi a vytrhl mě z mého přemýšlení.

Pak jsme šli ¨zase po schodech dolů do podzemí kde se jak už jsem zjistila nacházelo spoustu dveří a do jednich z nich jsme zašli. Byli starší dřevěné a byly na nich krásné ozdobi- opravdu tu nežijí tak špatně jak jsem si myslela. Oslepila mě záře slunečního světla protože v ostatních místnostech bylo šero až tma. Ale tady byla okna a příjemné sluníčko. Když jsem se rozkoukala tak jsem zjistila že je to tréninková hala. Dei se postavil do útočné pozice a já udělala to samé akorát s tím rozdílem že se Sanabi ani Louwí k ničemu nehlásili takže jsem měla své tělo bez jakékoli kontroly. Je sice pravda že by se mi teď hodil Sanabi protože od je lepší na boj ale snad to zvládnu i sama. Jeho vlastnosti mi nikdo nevezme!

Tobi s Itachim jen přihlíželi a když už jsme tam jen tak stáli asi pět minut když Itachi pokynul hlavou že máme začít.

"KOnečně, um!" Zamračil se Dei
Já jsem jen něco zamrmlala pod nos a nechala si narůst černé nehty a blankytně růžovo-modrá křídla a ostré drápy. Díky tomu že nade mnou neměl ani jednen kontrolu jsem si mohla formovat vlastnosti jak jsem chtěla což mi ohromě vyhovovalo.

Deidara nejdřív jen trochu pokýval na hlavou a čekal co udělám ,jenže já chtěla nechat první krok na něm tak jsem nic nedělala. Deie už přestalo bavit čekat tak zaútočil. Jednou rukou hmatal výbušný jíl a druhou na ni přilepil aby to mohl dobře zpracovat. Nakonec z toho vyšly malý téměř neviditelní broučci- jen tohle to je zajímavé no zatím nic nedělají jen se rozplývají ve vzduchu bere další jíl ze kterého vytvoří anakondu a pomocí nějakého Jutsu ho zvětší takže je větší a výrazně vyšší než já. Docela jsem se ho lekla abych pravdu řekla a nebyla bych to já kdybych se do všeho nevrhala po hlavě. Já trdlo jsem si neuvědomila že to může vybuchnout tak jsem se na něho vrhla s lehkým Taijutsu.

Deidara ale jen spojil ruce a zvolal: Katsu! A podle jeho očekávání obrovský had vybuchl a já odletěla ale zastavila mě až stěna a řeknu vám ta ode mě byla celkem daleko.
S velkými bolestnmi jsem se chtěla zvednout ale nic se nestalo, nemohla jsem se hýbat.
Zřejmě pochopil nad čím přemýšlím protože mi to začal vysvětlovat.
"Ti malí broučci jak sis myslela že jsou neškodní se ti dostali pod kůži než se jejich účinost projeví trvá minutu a tu si využila k bojování s hadem, um!" No jasně já jse na ty potvory podivný úplně zapoměla. V tu chvíli do toho někdo promluvil.
"Deidara-sempai vyhrál" Radoval se Tobi.

"Ještě boj pokračuje tak se uklidni Tobi" Okřikl ho Itachi. Díky bohu už jsem si myslela že to ukončí ale já se nevzdávám sice nevím co mám dělat ale za chvíli na něco přijdu a tak jsem se zamyslela. Nemohla jsem se pořádně soustředit všechny mé myšlenky směřovali nakkonec k Sasukemu...Jak se asi má. Nevědomky mi po tváři sklouzla slza a pak mi to došlo! Vzpoměla jse si na případ Sasukeho a něco mě trklo do nosu. Nemá být Dei mrtvý? Vždyť se sám odpálil. Tak otázka by mě pálila na jazyku dlouho a vyslovila jsem ji.

"Víš bylo to hrané nahrál jsem svou vlastní smrt" Vysvětlil to. A další věc kterou jsem si neuvědomila. Jak Sasuke použil Chidori- bleskovou techniku sám na sebe aby tyto malé potvůrky zabil protože kdyby Dei zvolal "Katsu" okamžitě by vybuchl a tak jsem se rozhodla zachovat stejně jako on. Chvíli jsem pátrala v paměti než jsem našla nějakou mou bleskovou techniku až mě napadla. Byla to moje vymyšlená technika která se nazývala "Layer" (Překlad je "vrstva" tohle mě napadlo když jsem si četla knihu o photoshopu když jsem dělala dess který ¨se stejně nepovedl xD) Nepotřebovala jsem k tomu žádné pečetě jen jste musely mít hodně velkou chakru a velkou vůli. Což já jsem rozhodně měla.

Ze špiček prstů se mi začaly objevovat malé záblesky. No hádejte co to bylo? Chakra spojená s bleskem byl to světle namodralý blesk s kapkou hnědou. Vypadalo to jako asi když smícháte Suigetsovi vlasy a Karininy. Mě se to tedy líbilo a i když jsem se nemohla hýbat přes všechnu tu bolest jsem se pohla dala jsem ruce v pěst čímž jsem svůj útok použila na sebe a všichni ti pidibroučci ve mě umřeli a rozplynuli se. Můj útok jsem však odeznít nenechala pořád mi konečky prstů svítily.

Dei asi nečekal že se s toho tak rychle dostanu a okamžitě začal vyrábět další jak já říkám "výbušná motovidla" ale já byla odhodlaná a běžela přímo k němu, těsně před ním jsem své ruce natáhla naproti jeho hrudi a píchla ho svými prsty že se mu zaryli skoro až do masa.
S ním to trochu zaelektizovalo trochu se otřásl, klekl na kolena a těžce oddychoval.
"Myslím že bychom tento souboj měli ukončit" Přikyvoval Itachi.
"Ani náhodou! Um!" Nesouhlasil Dei. Měla jsem málo chakry a bylo více než pravděpodobné že prohraju .

Udělal dalšího jílového potvora - malého ptáčka který se poté hned zvětšil. Vyletěl do vzduchu a pak se střemhlav pouštěl dolů. Myslím že mě asi zasáhne ale co to? Odhodila mě jakási tlaková vlna a já narazila do zdi.

"Nikdy nespusť oči ze svého protivníka"Varoval mě Dei. Do háje!!
Pták už ke mě stihnul doletět a zasáhl mě.

"Aaah" Vykřikla jsem ale ne kvůli bolesti kterou mi ten pták způsobil. Nýbrž proto že nade mnou převzal kontrolu Sanabi. Oči ze svěže zelené se mi změnily na černou a trochu jsem zavrčela a mé chlupy na zádech se mi zježily a vyrostl mi temný černý ocas.
"Co to má být? Um." Ptá se Dei
"Deidara-sempai!! To je nejspíš Sanabi!"

Jak je hloupí takový má postřeh. Tobi jeden! Ale jsem ráda že to za mě vysvětlil myslím že teď bych nemohla ani mluvit. Myslím že místo mluvení už asi jen vrčím. Narostly mi i vousy na tváři a drápy na rukou. Deidara stvořil obrovského pavouka a sedl si na něj. Rozběhůa jsem se po dvou na něj už jsem byla asi metr od něj ale on uskočil pomocí pavouka který pustil svou niť na druhou stranu tréninkové haly. Mávla jsem rukamama - tedy drápama a vyslala na něj tlakovou vlnu v podobě velkých drápanců a tentokrát ho to zasáhlo.

Sklopila jsem hlavu dolů a drápy si opřela o kolena, drápy se mi zarývaly do kůže ale to mi teď bylo jedno. Pavouk se dal do pohybu...Normáně bych to nejzjistila ale díky mím extra citlivým chlupům všechno vím. Pavouk letěl vzduchem. Nestihla jsem zareagovat a on mě omotal svou jedovou nití a vaysál mi všechnu chakru takže se Sanabi ze mě stáhl takže sem teď tady stála já v celé své kráse, sice s trošku potrhaným oblečením ale to nevadí.
Oba jsme těžce oddechovaly a upřeně se propalovaly pohledem.
"Jsi dobrá, musel jsem na tebe použít mód I" Okřikl mě.

"Ty jsi lepší" Vydechla jsem. A sotva jsem to dořekla oba jsme odpadli. Teď už náš souboj opravdu skončil.

"Souboj končí, nikdo nevyhrál...nikdo neprohrál" Vydechl Itachi a začal mě sbírat ze země.
"Odpoledne bude trénink...Naučím tě nová jutsu" Usmála jsem se ale přitom jsem doufala že se nesesypu hned na prvním kroku bez podpěry- Itachiho.

KOnan jediná holka v Akatsuki mi půjčila nějaké oblečení a zítra jsme měli jít kupovat nové oblečení protože jsem tady měla jen to v čem jsem přišla no...Itachi mě unesl. Zajímalo by mě jestli mě hledá Tsunade a ostatní a...Sasuke. Zesmutnila jsem když jsem si představila jeho tvář, jeho černé a hluboké oči ve kterých se topím. Jeho hebké rty a láskyplné a horečnaté dotyky. Zesmutnila jsem ještě víc.

                                                            Někde v KOnoze

"Tsunde-sama máme nové zprávy od ANBU se Sakurou"
"Poslouchám"
"Sakura pravděpodobně byla unesena Akatsuki ,máme podezření že z ní chtějí vysát démony."
"Ale Sanabi vysát nejde...nebo ano?"
"Ne...ale oni určitě mají nějaké eso v rukávu třeba ne vysát jeho celého ale vlastnosti. LOuwí by mohli vysát poměrně snadno"
"A co Sasuke...jak to snáší?"
"DEn ode dne se víc a víc trápí, dělá si že je to jeho vina že Sakuru unesli. Je jako chodící mrtvola která jí, pije a dýchá."
"Toho sem se bála, zavolejte ho"

"Sasukeeeeeeeeeeeeeee"
"Co je Naruto?" Vzdychl Sasuke. Byl pořád na stejném místě kde jak zjistil to Sakura má nejraději. Pod stromem Sakury kousek za městem.
"Máš se dostavit k bábi Tsunade"
"Vždyť už jdu"

"POtřebovala jste něco Hokage-sama?"
"Máme nové zprávy o Sakuře"
"Jaké jaké??" Ptal se dychtivě.
"Zřejmě ji unesli Akatsuki a chtějí ji vysát"
"Musíme ji zachránit!"
"POšlu ANBU a Naruta"
"A co já?? Já chci jít taky!"
"Nejsi ve stavu který by to povoloval"
"Jsem, musím tam jít" Řekl teď s předstíráným ledovým klidem.
"Tak dobře" Svolila pak Tsunade
"Arigato"
"Zítra v devět před branou KOnohy!"
"Hai" Přikývl Sasuke a šel opět pod Sakuru.

                                                                Sakura

Ležela jsem na posteli s novým oblečením které mi Konan dala. Nemohla jsem přestat myslet na Sasukeho. Stočila jsem se do klubíčka a tiše se rozvlykala.
V Ten moment přišel do pokoje Itachi.

"Copak holka?" Podíval se na mě vlídným pohledem.
"Proč mě tu držíte, proč" Vzlykala jsem dál.
"to ti nemůžu říct" Kdybych věděla, že umí tak utrápený pohled nikdy bych se ho na to neptala.
Raději už jsem se ho na nic neptala no jedna otázka by tu byla.

"Proč si přišel?"
"Nóóó...Protože jsem tě chtěl vidět" Myslím že to zapíral že chtěl něco jiného no ale nevadí.
"Tak můžeš jít prosím?? Chci se převléknout"
"Um...jo..." Odpověděl. Sakra nesnáším to "um" Dei to dělá líp. Uchechtla jsem se.
"Co je?" Zeptal se mě.
"Můžeš už jít??"
"Jo, gomen" A šel a neopomenul zavřít dveře. Usmála jsem se. Ve skutečnosti jsem chtěla být sama a ne se převlíct.
Sešla sem dolů do společenské místnosti, stačila jsem se se všemi dost skamarádit. Jsou fajn. Nejsou tak hrozní jak si všichni o nich myslí.

"Saky?" Ohlédla jsem se, byl to Hidan
"Copak" Zeptala jsem se ho i když trochu tak nějak jak bych to řekla...oznamovacím tónem.
"Neměl bych ti to říkat ale je to proto že zítra máš zápas se mnou" Uchechtl se.
"Se těším" Oplatila jsem mu uchechtnutí.

Na oběd jsme měli těstoviny. Nikdy bych neřekla že Konan umí tak vítečně vařit.

"Sakuro, jdi se převléct a pak půjdeme trénovat."
Jen jsem přikývla a šla jsem znovu do mého nynějšího pokoje.

Povzdychla jsem si, chybí mi...tak moc mi chybí. Naruto, Hinato, Ino...Sasuke...



Tak snad se líbilo =)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 =)) =)) | 19. srpna 2010 v 15:19 | Reagovat

Kráása..Už se těším na další díl..=))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama