Jak to skončí? 6

31. srpna 2010 v 20:15 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi další dílek xD Plsííííííííííííííííííííík komentáře se hodíííííííííííí

To tlačítko bylo...
Asi vás překvapím protože vlastně jsem to nevěděla. Zmáčkla jsem to a otevřela se jakási zřejmě tajná chodba v pokoji. A proto jsem si sebrala věci a vyrazila tou tajnou chodbou. Přemýšlela jsem jestli mám nějaké ohnivé jutsu když jsem se zastavila skoro na začátku u pochodně. V tom jsem si vzpoměla. Zavřela jsem oči a soustředila se. Popravdě tohle bylo jedno z nejlehčích jutsu. Konečky prstů se rozzářili rudě červenou barvou stačilo se dotknout pochodně a vzplanula. Vzala jsem si ji tedy do ruk a teď už se světlem pokračovala temnou chodbou.
"Sakra" Zaklela jsem když jsem o něco zakopla pak jsem se podívala co to bylo. Zvedla jsem to ze země...Byl to řetízek s Uchiha klanem jako přívěšek. Sevřela jsem ho ve své ruce. Musel patřit Itachihu. Nechala jsem řetízek řetízkem a pokračovala ve své cestě. Už jsem se trochu nudila když jsem spozorovala že to je slepá ulička...Ne nemohla dala jsem pochodeň do místa na pochodně a pečlivě ohmatávala každé místo na stěně. Ejhle! Konečně! Radovala jsem se protože jsem konečně našla něco co jsem mohla zmáčknout. A taky že jsem zmáčkla a pak jsem už konečně pohlédla ven do lesa. Ve kterém bylo schováno sídlo akatsuki. Hurá...Popadla jsem své věci a jakoby mě všechna únava opustila...Vyletěla jsem tryskem na jeden ze stromů a naposledy se podívala na sídlo Akatsuki.
"Sayonara Itachi" Hlesla jsem směrem k sídlu. Pak už jsem se obrátila a skákala z větve na větev za účelem být už konečně doma.
Běžela jsem pořád a začalo svítat. Moc velkou pozornost jsem tomu nevěnovala a běžela jsem dál. Běžela jsem dlouho a to bez zastávky. Byly to asi dva dny a něco a konečně jsem byla před branami Konohy. Prošla jsem branou a hned mě přišli přivítat Izumo a Kotetsu.
"Sakura-san!"
"Sakura-san vrátila jste se" Poskakovali a Izumo to běžel nahlásit Tsunade. A tak jsem se vydala ke kanclu Hokage. Ale ještě před tím jsem se zastavila v Ichiraku ramen. Podivila jsem se že tam Naruto nebyl...Zesmutnila jsem a zeptala se.
"Nebyl tu Naruto?"
"Ano před hcvílí odešel říkal něco o tom že musí za Hokage"
"Arigato" Dobře takže já jdu už hned za Hokage potřebuju vidět Naruta...Sasukeho...Tsunade...
Tak asi za minutu jsem tam byla. Slušně jsem zaklepala a když se ozvalo "Dále" vstoupila jsem a opravdu! Naruto tam byl...
"Tsunade" Usmála jsem se šťastně.
"Sakuro!"
"Sakura-chaaaaaan" Zvolal na mě Naruto a chvíli na to už jsem se ocitla v jeho objetí a rozplakala jsem se. Ne smutkem ale štěstím...
"Naruto" Vzlykla jsem. Pak mě pustil.
"Izumo mě už obeznámil že si tady jak si se od tama dostala? A Sasuke říkal že tam chceš zůstat že miluješ Itachiho!"
"No Tsunade utekla jsem tajnou chodbou a ano v ten den kdy tam byl Sasuke jsem to opravdu řekla. Ale nebylo to z mojí vůle. Bylo to Itachiho genjutsu!"
"Chápu takže to je dobré...můžeš jít...jsme rádi že jsi se vrátila"Usmála se na mě a já jsem odešla. Ještě jsem pak slyšela Naruta jak chtěl jít za mnou ale Tsunade ho uzemnila že ne že teď půjde na misi. Nad tím jsem se pousmála. Šla jsem si domů odložit věci a pak za Sasukem. Tolik jsem se na něj těšila. 
Procházela jsem prázdnou ulicí dřív obývanou lidmi s klanu Uchiha. A pak jsem konečně uviděla jeho dům. Byla jsem nesmírně šťastná. Zaťukala jsem a vešla dovnitř. Sasuke mě zřejmě neslyšel...Nevadí... Vyzula jsem si boty a šla po schodech nahoru, otevřela jsem dveře od Sasukeho pokoje a pousmála jsem se když tam ležel a spal. Takhle vypadal opravdu jako andílek. Přišla jsem k němu a klekla si. Má mě vůbec ještě rád po tom co jsem mu řekla? Nevím ale neodolala jsem a musela ho pohladit po tváři. Asi nespal protože prudce otevřel oči a já jsem se zářivě usmála.
"Sakuro...jestli jsï sen tak se nechci probudit" zanaříkal tak nad tímhle jsem se musela pousmát protože už jsem si jistá že mě má pořád rád...
"Já nejsem sen" Ujistila ho a na tváři se mi roztáhl jeden z mála mých širokých úsměvů. Když jsem to dořekla tak si prudce sedl a já jsem si stoupla. Dívala jsem se mu zpříma do očí. Vůbec ale vůbec jsem neviděla jeho emoce. Že by měl zase ty kamenné výrazy a arogantnost? Že by to byl zase ten starý Sasuke? Z mého přemýšlení mě zrovna on vyrušil.Kdo jiný že?
"A co tady děláš?" Promluvil ke mě ledovým hlasem že jsem měla mráz po celém těle. Nevydržela jsem to. Pevně jsem ho obejmula a začla vzlykat.
"Sasuke...miluju tě to co jsem řekla bylo Itachiho genjutsu...prosím věř mi" Vzlykala jsem dál. K mému uspokojení mě objal taky.
"Saky...miláčku, taky tě miluju" Tahle věta mi pořád hrála v uších nezmohla jsem se na nic a to myslím vážně takže jsem se ani nezmohla zastavit proud slz na mé tváři. Odstoupil ode mě a pozvedl mi bradu tak aby mi viděl do očí. Konečně jsem v nich něci viděla...štěstí, smutek ale i radost. Slzy mi nejdřív utřel, pohladil mou tvář a zširoka se usmál. Jak já miluju ten jeho úsměv, miluju ho celého a už bych asi nepřežila kdyby mě teď od něj někdo odloučil a taky bych nepřežila kdyby to byl sen. Naše rty se konečně spojily. Proklouzl mi dovnitř úst jazykem a prozkoumával každé místečko v nich. Tolik mi chyběl ale teď už se nic nestane. Teď jsme zase spolu.
"Aah" To si ze mě dělaj srandu!! Proč zrovna teď. Skácela jsem se na zem kde mě sužovala neuvěřitelná bolest. Zase se to vrátilo! Zase ta ukrutná bolest. Když jsem byla s Itachim na trénincích tak mě to tam ani tak nebolelo. Sanabi ty kreténe jeden! Konečně to utichlo ale mé srdce zase ovládal Sanabi.
"Si v pořádku?" Ptal se mě.
"Ne" Odsekla jsem mu. Zase jsem měla pocit že ho chci zabít no už byl -ten pocit- menší. Odešla jsem a Sasuke samozřejmě za mnou.

                                                 *Uvnitř Sakury*
"Tak co teď jsi bezbranná" Posmíval se Sanabi Louwí když na ni šlapal svou temnou nohou.
"AAAAAAAAAAAAAA" Vzala Louwí všechny síly a jedním chvatem ze sebe Sanabiho setřásla což samozřejmě způsobilo že měla Sakura další bolesti ale tentokrát ji Sasuke pevně držel za ruku.Louwí teď byla mnohem silnější což bylo asi díky Sakuřiné lásce k Sasukemu.
"UŽ NIKDY MI NEŘÍKEJ ŽE JSEM BEZBRANNÁ!" Naštvala se Louwí a převzala sílu zase nad Sakuřiným tělem. 
                                                  *Konec souboje*
Vzhlédla jsem hlavu a podívala se do těch černočerných uhlových očí.
"Gomen" Omluvila jsem se mu a silně ho objala.
"To nevadí Saky..." Konejšivě mě hladil po vlasech.
"A jestli se můžu zeptat co jste vlastně dělali když si tam byla tak dlouho?" Ptal se mě ale já jsem ro aNI tak moc nevnímala no vnímala jsem to natolik abych mohla odpovědět.
"Trénovali..."
"TrénovalI?" Zopakoval po mě mou odpověď
Jen jsem přikývla a fetovala Sasukeho vůni.
"A co sis natrénovala miláčku?" Zeptal se mě a pohlédl mi do očí.
"Genjutsu" Odpověděla jsem mu po pravdě.
"Miluju tě víš to?" Zeptal se mě jakobych to nevěděla... Napadlo mě něco zákeřného... Jen jsem se ušklíbla... Zařvala jsem a zase se naoko v bolestech skácela k zemi a pak jsem si znovu stoupla s takovým kamenným výrazem jakože má nad mím tělem vládu Sanabi.
"A co když já tebe ne?" POhlédla jsem na něho a viděla jsem jak jeho tvář zkroutila bolestná grimasa. Tvářil se táááááááááááááááááááááááááák sladce. V duchu jsem se tomu pousmála no samozřejmě jsem nemohla zvenčí jinak by to poznal.
"Ále prosimtě je jasny že jo" Ušklíbl se ale stejně se cítil nějak divně. Vím to protože teď mám mnohem lepší cítění než dřív.
Pak jsem se začala hrozně smát. Chvíla na mě jen vyjeveně zíral a pak mu to došlo že jsem si z něho jen vystřelila. Rozeběhl se proti mě a já jsem se rozeběhla nahoru (byli jsme dole v kuchyni když jsem odešla) rozeběhla jsem se do jeho pokoje. Jestli jste hádali že mě chytí tak jste se trefili protože tady jsem neměla kam utéct. Prudce jsem se na něho když jsem byla před postelí otočila a on mě na ni doslova povalil,sedl si na mě obkročmo a začal mě lechtat.
"Tak a teprve teď máš důvod se smát" Smál se se mnou.
"Prosím přestaň!" Smála jsem se dál.
"Jen pokud mi na něco odpovíš" A přestal mě lechtat pak se nade mě naklonil a nadechl se.
"Miluješ mě?" Vyslovil svoji otázku.
"A co když ne?" Zopakovala jsem mou minulou odpověď. Jen se na mě ublíženě podíval a pak řekl. " Tak to máš smůlu protože já tebe ano"
"Tak to je dobře" Pousmála jsem se na něj. "Protože já tě miluju taky" Jeho tvář ozdobil široký úsměv a pak mě hladově políbil. Asi musím být v ráji protože takové polibky jsem od něj ještě nedostala.
"Nevíš co má Naruto za misi?" Zeptala jsem se pak Sasukeho s napsanou nadějí a netrpělivostí v hlase že mi to řekne.
"Vím....Ale tobě to neřeknu" Řekl a začal mě zase lechtat. Myslím že teď už to snad nevydržím.
"Néééé...hahahaa...prosím přestaň...hehe" Žadonila jsem. Protože tohle byla fakt hrůza.
Pak přestal chytil mé ruce těmi svými a dal mi je za hlavu abych s nimi nemohla hýbat protože do té doby jsem s nimi hrozně mlátila aby už toho nechal. Chvíli se mi jen tak díval do očí, pak mě začal zase líbat. htěla jsem mu obtočit ruce kolem jeho krku no teď nemůžu když mi je drží... Může si teď se mnou dělat co chce a myslím že to má taky v plánu protože se ušklíbl. Chytil obě dvě mé ruce do jeho jedné a zašmátral cosi v šuplíku. Pak vytáhl pouta. Víte ne ti co mají policajti. Přivázal s nimi mé ruce k posteli a teď už jsem vážně nemohla nic dělat. Na tváři mu hrál šibalský úsměv.
"Sasuke..." Nestihla jsem to doříct protože mě umlčel svými polibky.
"Nemluv" Hlesl a já jsem ho poslechla. Pomalu mi začal stahovat mou růžovou sukni a taky mé černé leginy. Sakra kdybych měla rozvázané ruce tak....No to je jedno protože je MÁM svázané. Pak si sám vyslékl kalhoty a mě doslova roztrhl tričko protože přes mé ruce by to asi nevyslékl. Chvíli se kochal mým tělem no já jsem samozřejmě nemohla nic dělat. To je na nic. Povzdechla jsem si a pak už jen zase něco hrabl v šuplíku. Byli to nůžky...mou podprsenku nejdřív rozepl a pak rozstřihl. Myslím že tohle mi bude muset zaplatit. Vyslékl si tričko. A pak laskal mé rty. Jel jazykem až dolů k mému krku tak se na chvíli zastavil a jemě sál kůži na mém krku. Pak pkračoval svou cestičku mezi prsy až k pupíku, ten obkroužil, poté jel zpět nahoru k mým ústům a začal mě líbat. Azbytek mého spodního prádla bylo rázem dole. Pak i jeho. Chvíli mě jen hladil a líbal a pak do mě vnikl... Nezadržela jsem vzdychy za zuby. Pořád mě líbal a já mu vzdychala do úst. Přidával na tempu a za chvíli jsme oba vyvrcholili. Dal si hlavu na můj trup a spokojeně odpočíval. A CO MOJE RUCE?! Jakoby věděl na co myslím protože se ohlédl a odvázal mě..konečně. Myslím že teď to pro něj bude peklo. Ušklíbla jsem se. Jestli si myslí že tohle je konec tak se plete. Tentokrát jsem svázala ruce já jemu a JÁ opakuji JÁ si na něho sedla. Začal jsem ho ladit po celém těle a jemě laskala jeho rty. Pak jsem dosedla a znovu se nadzvedla. Viděla jsem jak v těch poutech dává ruce v pěst a zaklání hlavu. Asi po pěti munutách jsem skončila a vydala jsem se svým jazykem za poznáním Sasukeho těla. Jela jsem od jeho pupku k jeho ústům a ty jsem nepřetržitě líbala. Pak jsem mu odvázala pouta a on mě obejmul svými silnými pažemi. A opět povalil pod sebe. Tentokrát nic nebylo jen mě hladil a líbal. Já mu výskala vlasy. Pak se ze mě svalil a lehl si vedle mě. Hleděli jsme si do očí, přitáhl si mě k sobě a já byla naplněna nepopsatelným štěstím. Ještě nikdy mi nebylo tak dobře jako teď, tady a s ním.
"Miluju tě" Hlesnul a přitom se mi díval do očí.
"Taky tě miluju" Řekla jsem mu taky a taky jsem se mu dívala do jeho dvou ónyxů. Nevím kdy ale usnula jsem.
Ráno jsem se probudila a nikdo vedle mě už neležel. Ale za to zezdola se linula nádherná vůně. Čichala jsem a čichala. Pak jsem uslyšela kroky a následně i otevírání dveří. V nich se oběvila hlava Sasukeho.
"Dobré ráno miláčku, udělal jsem ti snídani" Když to dořekl došel ke mě a položil tác na mě.
"To si ani nezasloužím." Řekla jsem mu a políbila ho. Pak si vlezl ke mě a jen mě pozoroval jak jím. Jak jsem dojedla musela jsem se ho zeptat.
"Bylo to výborné a proč si na mě celou tu dobu díval?"
"Jsi nádherná" Pod tímhle jsem se krapet začervenala. " A rozkošná a ještě přímo k nakousnutí když se červenáš" Myslím že jsem zrudla na úroveň rajčete. Na to se rozesmál. A já jsem se naoko urazila a otočila se na druhý bok aby viděl jak moc mě to vzalo. Pak mě pohladil po bocích a znovu zazněl jeho úžasný hlas.
"No ták, až tak si to neber" Pousmál se a já se nemohla neotočit.
"Miluju tě" Hlesla jsem směrem k němu.
"To já vím" usmál se a začal mě líbat.
"Ale ne víc než já tebe" Dodal pak mezi polibky. pak jsem vztala a oblékla se-tedy kromě horní části-.
"Sasí?" Vyslovila jsem jeho jméno tázavě a sedla si k němu na klín (seděl na židli)
"Copak?" Řekl a objal mě.
"Půjčíš mi tričko?" Zeptala jsem se ho nevině. No on pak složil oči k mému roztrhanému tričku.
"Jo jasně, promiň" Kdybyste se veeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeelmi ale opravdu veeeeeeeeeeeeeeeeeelmi pozorně podívali zjistili byste že jeho tvář nabrala trošku růžovější odstín. POsadil mě na postel a něco začal šátrat ve skříni. No pak vytáhl jakési asi jemu nejmenší tričko a podal mi ho. Já jsem si ho s menším úsměvem oblékla. Taky se na mě usmál a šel mě znovu povalit na postel.
"Hééy už toho mám dost jak mě tady takhle do nekonečna povaluješ" Řekla jsem mu. No on se zatvářil trochu ublíženě, pak si na mě doslova lehl a začal mě líbat. Pak se ode mě odpojil aby nabral kyslík.
"Ani si nedovedeš představit jak jsem šťastný že si tu zpět" Na tváři se mu rozzářil jeden z jeho neodolatelných úsměvů.
"Taky si mi chyběl, miláčku" Dořekla jsem a úsměv mu oplatila. Pak nastala další série dobyvačných polibků.
*Tun dun*
"Kterej krypl!" Zaklek Sasuke. Nad tím jsem se musela pousmát. Byl tak roztomilej když se zlobil. No a pak šel otevřít už ze zdola jsem slyšela Narutův hyperaktivní hlas. Zasmála jsem se a sešla dolů.
"Sakura-chaaaaaaaan, nepůjdete na ramen?" Zeptal se. Zase jsem se na něj usmála.
"Nemáme v plánu" Mluvil za mě Sasuke. No já se do toho vložila.
"Hele nemluv za mě...jestli ty nepůjdeš tak já teda půjdu stejně nemůžeme tady jenom pořád trčet ne?" Nasadila jsem nevinný kukuč. Sasuke si jen povzdechl a taky přijmul Narutovi nabídku.
 A tak jsme šli na ramen. U ramenu:
"A Narutíku co Hinátka?" Zeptala jsem se a nasadila šibalský úsměv.
"Jó no coby nic..." Odvětil prostě.
"A pozval jsi ji vůbec na rande jak jsem ti radila?" Zeptala jsem se znovu.
"Jó ale nedalo se s ní moc komunikovat" Usmál se.
"Však víš jaká ona je..." Pousmála jsem se ZASE.
"No jo tichá ale to se mi na ní líbí" Když to dořekl tak jsme dojedli. No Naruto už nejmíň patnáctou misku.

"Tak my už půjdeme viď Saky?" Zeptal se mě tázavě Sasuke.
Jen jsem pokývala hlavou v pozitivní odpověď...
"Tak jo se mějte já tady ještě budu" Usmál se na nás.

"Jak ten Naruto toho může tolik sníst?" Optala jsem se do prázdna no odpověděl mi Sasuke.
"Taky nechápu" Pousmál se. "Saky?"
"Hm?"
"Kde teď budeš bydlet?" Zeptal se. Tak takovou otázku bych opravdu nečekala.
"Já jen že bys mohla bydlet...že bysme bydleli spolu."
"To by šlo, miláčku" Pokyvovala jsem hlavou.
Na tváři se mu zase objevil ten krásný úsměv. "Jdem k tobě"
"A to jako proč?" Podivila jsem se.
"Jdeš se balit" Na tváři se mu mihnul pobavený úsměv a pak si mě k sobě přitáhl kolem pasu.
"Taky tě miluju" Řekla jsem to tak aby vyzněl ten ironický podtón. Protože to jeho pobavení fakt nechápu.
"Nápodobně" Usmál se a pak mě políbil.
Došli jsme až ke mě domů. Tam jsem popadla krosnu a naházela do ní věci. Pak jsme mohly vyrazit. Samozřejmě že když jsme přišly k Sasukemu hned jsem se zabydlela. Jen doufám že Itachiho a to jeho sprosté genjutsu už nikdy neuvidím. Sasuke si asi všiml mého zadumaného pohledu.
"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě z myšlenek.
"Nad Itachim" Doslava jsem to vzdychla. Byla to jen pravda.
"Hele nemáš teď náhodou myslet na mě?" Zase ten šibalský úsměv.
"Proč bych měla na tebe myslet když jsi vedle mě?" Odsekla jsem mu.
"No protože mě miluješ" Usmál se.
"Ty máš odpověď na všechno viď?" Zeptala jsem se ho se značným pobavením.
"No jasně že mám" Oznámil mi a políbil mě. Pak jsem z kuchyně ucítila jakoby se něco pálilo no a pak mě to trklo.
"A máš odpověď i na tohle? PÁLÍ SE TI TO!" Vařil něco v kuchyni.
"A víš že mám? Zapoměl jsem!" Ozval se už Sasuke z kuchyně. Pak přišel v rukou horký hrnec a položil ho na stůl.
"Budeš jíst?" Zeptal se mě trochu podrážděně.
"Ještě aby ne! Chili con carne!"
"Jak si to poznala?" Zeptal se mě jakoby si myslel že jsem to nikdy nejedla.
"Mám čich" Upozornila jsem ho na svůj skvělý čich. A trochu se pousmála.
Jen se ke mě otočil zády a nandal jídlo. Pak jsem si šla sednout.
Po dobré večeři jsme se šli projít. Měla jsem opřenou hlavu o Sasukeho ruku. Teď mi bylo hrozně dobře.
"Miluju tě" Hlesla jsem a přitom mě napadlo že už skoro celý den nade mnou vládne Louwí. Tím líp. Pomyslela jsem si.
"Já to vím, říkáš mi to totiž často ale taky tě miluju" Zširoka se usmál.
"A ty se nějak moc často směješ" Odsekla jsem mu naoko uraženě.
"Copak se normální člověk nesměje? Smích je k životu důležitý!" Upozornil mě na svou chytrost.
"¨Jenomže ty nejsi normální člověk!" Rozesmála jsem se.
"Ne a co jsem?" Teď byl naoko uražený on.
"Ty jsi můj Sasík" Usmála jsem se a ještě víc se k němu přitulila.
"No vidíš" Odvětil a zadíval se do dáli jakoby tam něco viděl.
"Co je?" Zareagovala jsem hned.
"Ale nic" Tvářil se zamyšleně no na mě se pak usmál....
_______________________________________________________________________
Tak lidi doufám že se líbilo. Tak co těšíte se do školy? Já vím blbá otázka no ale co už...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caroll - Furïku Caroll - Furïku | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 18:33 | Reagovat

Dost dobré :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama