21. srpna 2010 v 15:07 | Ufonek
|
Tak lidi nějak sem se nudila a tohle je další výplod mé fantasie! xD
Sakuřin pohled:
A je to tu velké slavnosti, po tolika letech znovu Konohou panuje takové nadšení že i kdyby někdo chtěl se hádat tak to zněj okamžitě odpadne jak uvidí malé dětičky natěšené na dnešní velké slavnosti.
Vezmu si nějaké kimono co vyštrachám ze skříně a vyrazím.Vlasy jsem si sepla mašlí. A ofinu jsem nechala volně ať si cuchá jak chce. Malování nemám zapotřebí přijde mi to...jak bych to řekla...nepotřebné. Já věřím na vniřní krásu.
Stejně jako všichni velké slavnosti zbožňuju. Ještě jsem se stavila pro Hinatu a Naruta a mohly jsme vyrazit. Velké slavnosti se konaly v centru Konohy takže jsme tam byli za pár minut.
"Sakura-chan jsi nádherná" Řekl mi ještě Naruto i když mi to řekl i při tom jak mě spatřil. Hinata mi to též řekla, ale já si myslím že je o mnoho krásnější než já. Měla na sobě tmavomodré kimono a její vlasy se třpytily na raním slunci.
"Arigato" Usmála jsem se na Naruta. Cestou jsme nabraly pár známých jako je Ino - měla na sobě žluté kimono- a Saie, Shikamara, Tenten a Nejiho. a šly jsme a opravdu jsme tam byli za pár minut.
Naruto musel hned jít něco vyzkoušet takže jsme se s Hinatou usmály když si šel koupit barevné a velké lízátko a pak zamířil k nějaké hře. Byla tam i pohledná hnědovláska kterou jsem tady jakživ neviděla. Ale stejně mi připadala povědomá. KOukaly jsme společně na Naruta jak se baví z dálky a pak se to stalo. Mé oči se setkaly s těmi jeho. Černočernými. Po tolika letech jsem ho spatřila. Sasukeho Uchihu a za ním jakási jeho fanynka? Ne, vypadalo to na přítelkyni.Měla fialové vlasy a černé oči.Na sobě měla kimono s Uchiha klanem. Takže si ji už osvojil co? Oči jsem upřela opět na Naruta a vyslala mu signál aby se otočil do zadu.
A Naruto se otočil.
"Sasuke...?" Věděla jsem že bude překvapený ale až takhle??
"SASUKE!!" Už zařval a Hinata ho už běžela zklidnit. Ještě jsem stačila pohlednout na Sasukeho a zjistila jsem že za pasem má Katanu.
"Ahoj Naruto" Usmál se. On se usmál! To je snad poprvé za jeho život co jsem ho viděla se usmát. Že by se změnil? Ne stále mnou bude opovrhovat. Sklopila jsem svůj zrak k zemi. Párkrát jsem zamrkala očima a uviděla tmavomodrý krystal. Vybavila jsem si Hinatu, musel se jí rozvázat.
"Ahoj jsem Hinata" Kývla hlavou má nejlepší kamarádka směrem k oné fialovovlasé dívce.
"Jsem Fraisi" Usmála se ona dívka představená jako Fraisi.
"Fraisi Uchiha" Dopověděla. Že by byla Sasukeho příbuzná nebo se už vzali? Sevřela jsem ruku v pěst že jsem málem rozdrtila krystal ale stačila jsem se zastavit a přišla jsem k Hinatě.
"Saky!" Usmála se na mě. Ukázala jsem ji svoji ruku kterou jsem měla stále v pěst. Trochu udiveně se na mě podívala. Pak jsem ji ale rozevřela a ona uviděla svůj krystal.
"Kde si ho našla, arigato" Vzala si svůj krystal a objala mě a já neměla na výběr než se usmát a obejmout ji taky.
"Ležel tam na zemi a vůbec nemáš zač...Hin" Ještě jednou jsem se na ni usmála.
Sasuke tam pořád ještě stál. Už chtěl něco říct ale já byla rychlejší. Podívala jsem se mu do očí a on zase vydechl. Ale pak se znova nadechl a jeho melodický hlas zazněl.
"Ahoj Sakuro" Řekl tak vlídně jako ještě nikdy.
"Hm, nazdar" Odsekla jsem mu. Hinata se zatím bavila s Fraisi tak jsem se kní přidala. Fraisi byla fajn našla jsem v ní skvělou kamarádku.
" A ty si Sasukeho přitelkyně?" Zeptala jsem se jí.
Rozesmála se. Její smích byl jako zvonečky. "Nedej bože ne" Smála se dál. "Jsem jeho sestřenice" dozníval její smích.No jo podobnost mezi nimi se nedala zapřít.
"Sóka" (překlad : Aha) Usmála sem se. Za chvíli za námi přišel Naruto s dangem v puse a i Sasuke. Ani trochu jsem o něj nezavadila pohledem. Protože kdyby ano určitě bych v jeho očích našla jen pohrdlivost a opovržení. Nechtěla jsem znovu slyšet to jak jsem otravná tak jsem se raději dívala do země.
"Sasuke zabil Itachiho tak se vrací zpět do vesnice a bude opět v týmu sedm" Vyklopil ze sebe Naruto. To ne proč proč proč. Budu muset zase snášet Sasukeho narážky. Já mám fakt neštěstí. Pořád jsem ho milovala ale od něj se toho nikdy nedočkám tak mu nebudu otravovat život. Už dlouho jsem byla u Anbu tak bych se mohla třeba vypařit tam.
"A Sakuro, když budeme mít mise jako tým 7 do Anbu jakoby si nikdy nepatřila jasné? Takže ti to to nemůže překazit" Ach jo bohužel jako Hokage mi to bohužel může nařídit. Chtěla bych ještě něco říct ale zaregistruji jak se Sasuke usmál...znovu.
Raději odejdu než tu být s NÍM. Už se otáčím že odejdu ale zastaví mě ON.
"Kampak jdeš"
"To tě nemusí zajímat" Vypadá to že jsem ho tou odpovědí zaskočila ale neřeším to. Jdu ještě slyším Sasukeho jak jim něco říká a už mě dobíhá.
"Proč o mě ani koutkem oka nezavadíš a děláš že bych tam ani nebyl?"Ptá se mě tentokrát jsem já jeho otázku zaskočena já ale stále mířím svůj pohled do země.
"Protože..."Nadechnu se a pokračuju."Protože tě nechci zase otravovat." Odpovím mu.
Trochu se na mě smutně podívá a pak říká. "Mě nikdy neotravuješ"
Nevěřícně na něj pohlédnu a jemu se ústa zkroutí do širokého úsměvu. Opět zrak sklopím dolů.
"Co je, něco jsem udělal"
"Ne nic" Všechno je v pořádku mžná až trochu moc. A rozběhnu se. On za mnou no ale já jsem až moc chytrá a zamířím mezi stromy a za jedním zustanu stát a vidím ho ještě jak on běží dál. Chtěla jsem být sama. Opřela jsem se o strom a svezla jsem se dolů a potichu se rozbrečela. Proč proč nemohl být dál něde jinde ale né pan úžasný se musí vrátit a znovu ve mě probudit ty dávné city. Kdyby aspoň věděl že... Nestihla jsem to domyslet protože jsem uslyšela Sasukeho výkřik. To ne! Okamžitě jsem se postavila na nohy a rozeběhla se tím směrem. Skočila jsem před Sasukeho a ochranářsky se podívala na ty dva ninji. Sasukemu tekla krev z břicha.Není divu vždyť tam měl zabodnutý kunai.
"Sakuro..." Doslova vzdychl mé jméno.
"Měly bysme to ukončit rychle" Řekl jeden z nich.
"Jo to bysme měli" Opáčím na něj.
"Sakura fubuku no jutsu" Vykřiknu když dodělám pečetě. (to znamená bouře třešňovích květů) Jsou to snad nejostřejší květy na světě možná proto je to mé oblíbené jutsu. Zároveň to ve mě vyvolává vzpomínky když jsme byli genini. Měly jsme zachránit sněžnou princeznu.Když jsem to jutsu použila tam bylo ještě na malé úrovni ale hodně jsem to vypilovala a teď je z něj mé nejsilnější jutsu. Hned je to odrovnalo. Ohlédla jsem se na Sasukeho. Těžce oddechuje. Neotálím, přiběhnu k němu a začnu ho léčit. Sasuke neumírej! Prosím!Oči má mírně přivřené a usmívá se. Už je mimo ohrožení života. Oddechla jsem si. Z kleku jsem si lehla. Byla jsem hodně vysílená.Usnula jsem a probudila se až v nemocnici. Na vedlejší posteli ležel spící Sasuke. Okamžitě jsem rádoby vyskočila na nohy ale ony se mi zase podlomily. Pak jsem si znovu stoupla na již pevnější nohy a oblékla jsem se. Ještě jednou jsem se podívala na Sasukeho. Když spal vypadal jako andílek. Pusmála jsem se a tiše s vypařila.
Doma jsem pak nemohla dělat nic jiného než myslet na něj. Najednou se rozdrnčel znovek. Když jsem otevřela dveře nikdo tam nebyl. Ležel tam malý balíček se vzkazem.
"Arigato, Sakura" Teď už na 100 % vím kdo to byl...Sasuke. Rozbalila jsem balíček a v něm byl řetízek. Pusmála jsem se a připla si ho na krk.
Šla jsem trénovat. K těm třem dřevěným sloupům které se vážou k dalším mím vzpomínkám. Jak tady přivázali Naruta když málem snědl náš oběd a jak mu Sasuke- po té i já- nabídl svůj oběd.
Povzdychla jsem si a začala trénovat taijutsu.
Ztěžka jsem oddychovala protože jsem śe ještě úplně nezotavila.
"Neměla bys ještě trénovat" Uslyšela jsem za sebou hlas. Ohlédla jsem se a řekla jsem si že ho už asi z té nemocnice pustily protože vypadá jakoby v ní nikdy nebyl.
"Ty mě snad sleduješ nebo co" Vyčtu mu a podívám se do jeho černočerných očí.
"Gomen, nemůžu si pomoct,mé zorné pole obýváš zatím jen ty. Třešňový kvítku" To oslovení mě překvapilo, stále dívajíc do jeho očí jsem došla až k němu.
"Jaks mi to řekl?"
"Třešňový kvítku" Usmál se.
"Hm."
"Omlouvám se za všechno.Můžeš mi odpustit?"
Cože on se mi omlouvá? A chce abych mu odpustila je to opravdu ten Sasuke Uchiha kterého znám?
S prosebným výrazem ve tváři se na mě dívá.
"Jak bych ti mohla neodpustit" Řeknu a obejmu ho. On mě sevře ve svém objetí tak pevně jakobych se mu měla za chvíli rozplynout před očima. Jeho objetí mi je tak příjemné. Nechci se od něj odtrhnou ale musím. Nadzvedne si mou bradu aby mi viděl do očí.
"Zamiloval jsem se do tebe, můj třešňový kvítku" Řekl tak klidně až mi přešel mráz po zádech. Až pak jsem si uvědomila co vlastně řekl. S očekáváním na mě pohlédl.
"I já tě miluju" POdívám se na něj a zjistila jsem že mu na tváři hraje potěšený úsměv, takhle šťastného jsem ho ještě neviděla.
Skloní se ke mě aby mi mohl vtisknout mezi rty krásný,dlouhý a něžný polibek.
Tohle byl můj nejkrásnější den v životě.
Tak lidičky a prosím komentáře potěší děkuji =)
Moc se ti to povedlo.Jen tak mimochodem nechtěla bys z toho udělat ještě nějakou napínavou kapitolovku.Byla by super,ale nebudu se ti do toho montovat.