
Po těch letech se objevil....znovu 2
29. srpna 2010 v 19:42 | Ufonek | Povídky jen tak poházené xDTak lidi dokopala jsem se aspoň k tomuhle no ikdyž se mu skoro vůbec nechtělo no ale co xDSnad se líbí vím je to zezačátku na bulení ale co už =)
Pak se ode mě odtrhl a řekl. "Tohle by mohl udělat jedině Naruto" Ušklíbl se.
"Co-cože?? Takže ty sis se mnou jen hrál??!"
"Myslíš že bych takovou jako ty mohl někdy milovat?" Znovu se ušklíbl.
"Nenávidím tě Uchiho!" Vynadala jsem mu a rozeběhla jsem se pryč.
Ještě naposledy jsem se otočila, i přes ten nával slz jsem uviděla jak jeho tvář zkroutila bolestná grimasa. Přišlo mi to divné ale to mi teď bylo jedno. Chtěla jsem být sama. Zaběhla jsem do lesa. Chvíli jsem běžela a nakonec jsem dorazila až na mou oblíbenou mýtinku. Svalila jsem se do mechu. Ještě nikdy mi nebylo tak hrozně. On si se mnou jen hrál a já naivka mu na to naletěla. Brečela jsem a brečela. Nemohla jsem uvěřit tomu že je opravdu takový zmetek. Myslela jsem si že se změnil. Už jsem pomalu přetávala brečet ale pak zase začla. Tak moc to bolelo u srdce. Tak hrozně to bolí že nemůžu skoro ani dýchat. Nenávidím ho a on mě. Nemůžu já už nemůžu. Teď už se na jméno Sakura otáčet nebudu! Maximálně u Naruta. Teď jsem Ariuka Ruukie. Takové jméno mi dali v ANBU. Měla jsem na sobě pořád to růžové kimono. Zvedla jsem se podívala se na svá záda a zděsila jsem se. Byla jsem úplně špinavá. Jen jsem se oprášila a utíkala domů se převléct. Dala jsem si Anbu oblečení a masku a vyrazila za Anbu jestli pro mě nemají nějakou misi.
"Ahoj Ariuka-chan!" Volala na mě má nejlepší kamarádka z ANbu, Saraktis. Je velmi milá ale přitom nelítostivá a nebojácná.
"Ohayo Saraktis-chan" Opáčila jsem naspátek a pak už jsem jen běžela hlavními dveřmi a pozdravila se se šéfem.
"Dobrý den Ariuko, dlouho jsme se neviděli"
"Dobrý den nemáte pro mě nějakou misi?"Ptala jsem se ho a vypadal nějak ustrašeně.
"CO- co je?"
"Máme misi, je jen pro jednoho a je zastrašující čas splnění je neomezen můžete být pryč klidně i půl roku" KOukal na mě.
"Nebojím se, jsem si jistá že to zvládnu o co jde?" Ptala jsem se no a teď se na mě díval jakobych šla na sebevraždu. ALe mě se tahle neomezená mise zrovna hodí aspoň neuvidím toho hroznýho Uchihu který si myslí jaký je dokonalý.
"Dobře jedná se o to abyste zabila Orochimara. Přidáte se k němu a nám budete dávat o něm informace. Musíte ho zabít ale nejdřív si musíte získat jeho důvěru. Je to však velmi nebezpečné ale věřím vám! Dáme informaci Hokage-sama aby si nemyslel že jste se přidala ke zlé straně."
"Hai"
"Vyrážíte zítra ráno, můžete jít" Řekl mi a já jsem jako vždy přikývla že rozumím a šla jsem dö svého pokoje.
Nenávidím ho teď už ho dlouho neuvidím doufám že to tak zůstane i když o tom pochybuji. Chci na něj zapomenout. Docela se mi to dařilo než přišel na ty velký slavnosti. Vlastně ještě jsou ne? Půjdu se tam podívat. ALe co když se tam setkám s ním? Tak se mu vysměju do očí! Nechci ho už nikdy mít ráda a něco víc už nikdy!
"SLYŠÍTE MĚ?? NIKDY!!" Vykřičela jsem z okna mého Anbu pokoje.
Prohrabala jsem se ve skříni a vzala jsem si mé obvyklé oblečení. Vyrazila jsem na slavnosti, teď měl být večerní program. Takže ohňostroj, na ten jsem se těšila celý den a kvůli někomu jako je Uchiha si ho nenechám zkazit.
Jak jsem tak šla, uslyšela jsem zašustění a zpoza keře vyběhla veverka. Oddychla jsem si a pokračovala dál.
"Hin!!" Zavolala jsem na mou nejlepší kamarádku a rozeběhla jsem se za ní. Všimla jsem si že je i s Narutem a...Uchihou.
"Sakuro!"
"Hin..." KOnečně jsem ji doběhla. " Prosím říkej mi Ariuko ok?" Pošeptala jsem jí.
"Ale proč?? Vždyť to je přece tvé Anbu jméno!"
"Já vím no však právě, Sakura Haruno už neexistuje už jsem jen Ariuka Ruukie, musím ti to povědět" Dořekla jsem to a odtáhla ji dál od Naruta a Sasukeho aby jsme si mohli povídat normálně. Poěděla jsem jí jak si se mnou Sasuke zahrál.
"Tak tohle mu nikdy neodpustím! Sak...Ariu." Už chtěla říct moje předchozí jméno ale ovládla se.
"Díky že to chápeš. Nenávidím ho! Už nikdy ho nechci mít ráda nebo něco víc! Slyšíš nikdy!"
"Jo slyším...Tak to jsi byla ty kdo na celou vesnice vyřval " SLYŠÍTE MĚ?? NIKDY!!" slyšela jsem tě, no vlastně všichni tě slyšely ale jen já vím proč!" Uchechtla se.
"Jo to jsem byla já!" POusmála jsem se ale v momentě kdy jsem si zase vzpoměla na Uchihu mi úsměv zmrzl na rtech. Uviděla jsem jak se k nám přibližuje. Chytá Hinatu za loket a odstrkuje ji ode mě.
"Hin" Vzdychnu. "Potřebuji ti pak ještě něco říct OKE?" Zakřičím na ni. Jen se na mě otočí a pokývá hlavou.
"Sakura..." Absolutně ho ignoruju dokud neřekne mé Anbu jméno jakože neřekne nebudu ho poslouchat.
"Saky" Díval se na mě jakoby měl umřít..."Sakuro" Jeho tvář skřivila bolestná grimasa no pak se ale šibalsky usmál jakoby ho trkl nápad, což se dost divím že má Uchiha něco v hlavě a pak vyslovil mé jméno.
"Ariu" Zkoprněla jsem. Jak to ví? Tahleta otázka by mě ještě dlouho svrbila na jazyku tak ji raději řeknu hned a nebudu to protahovat...
"Jak to víš?" Vydechnu a podívám se do jeho černých očí. No dřív než mě jejich čerň stačí pohltit odtrhnu se pohledem.
"Vím a teď mě poslouchej...Omlouvám se" Tak jestli to jde tak jsem zkoprněla ještě víc.
"Nevěřím ti ani slovo!" Zařvu na něj z plných plic a běžím za Hinátou která tráví čas momentálně s Narutem v objetí.
"Hin!" Přiřítím se tam jako stádo koní, tentokrát já popadnu Hinatu za loket a táhnu ji pryč.
"CO?!" Ptá se mě naštvaně, nejspíš kvůli tomu že jsem ji vytrhla z teplé náruče Naruta. Ušklíbnu se.
"No Hin, promiň že jsem tě odtrhla od Naruta ale musím ti něco důležitého říct!"
"Tak to neprotahuj a povídej!" Popoháněla mě.
"Neboj Naruto ti neuteče" POpichovala jsem ji ale pak jsem pokračovala. "No mám se přidat na oko k Orochimarovi a pak ho zabít. Takže nevím jak dlouho na té misi budu. Říkám ti to jen abys byla v obraze, zítra ráno odjíždím, v šest hodin, takže loučím se s tebou"
"Sakuro..."Objala mě,měla slzy na krajíčku já jsem se však na ni podívala vraždícím pohledem.
"Promiň...Ariu." Opravila se. Já jsem se na ni usmála jakože "Tak je to zprávně" a objala ji taky, jak jsme se od sebe odlepili tak jsem se zadívala na ohňostroj. Poté jsem se vydala do Anbu budovy a zalehla. Musím být vyspaná když vstávám o půl páté.
Ráno jsem se probudila svěží a pěkně naladěná. Když jsem šla včera spát tak brzo tak jsem dnes byla vyspaná až až. Sešla jsem dolů do kuchyně a vzala si zelené jablko. PO nějaké době zírání do blba jsem se do něj zahryzla. Pak jsem šla do koupelny ze sebe udělat člověka a taky udělat hygienu. Ohryzek jsem vyhodila do koše a oblékla jsem si Anbu oblečení nevynechané maskou.
Zbalila jsem si ještě věci a už jsem vyrážela najít Orochimara.
Skákala jsem po stromech už asi den a půl. Měla jsem v hlavě pořád myšlenku že tohle budou jen dva dny třeba i ze třech let. No Zatřepala jsem hlavou jakobych ty myšlenky chtěla zahnat někam hodně daleko. Bylo to hrozné. Ty myšlenky se mi furt vracely. No jakmile jsem je setřepala z hlavy moje myšlenky zamířily k Sasukemu. Cože?? Já řekla Sasukemu. Musím říct že jsem se pořádně musela proplesknout za to oslovení. Je to jen prokletej Uchiha. Jako minulé dny jsem zeskočila ze stromu rozdělala oheň, natáhla deku a lehla si.
Další den se mi moc vztávat nechtělo no musela jsem. Běžela jsem a běžela v tom jsem uviděla pramen. Hrozně mě lákolo se jít z něho napít. A tak jsem aji udělala. Ta voda byla tak osvěžující, chutnala prostě skvěle. Uprostřed mého nenasytného pití jsem konečně ucítila Orochimarovi chakru. Hned jsem za ní běžela. Nemusela jsem běžet dlouho. Běžela jsem asi pět minut a už jsem ho nejen cítila ale i viděla. Ušklíbla jsem se a zavolala na něj jeho musím říct slizké jméno.
"Orochimaru!" Zavolala jsem tím jeho slizkým jménem. No nevěnoval mi žádnou pozornost, úplně mě ignoroval a to mě nesmírně štvalo.
"Orochimaru-sama" Změnila jsem oslovení. Sice jsem mu tak nechtěla říkat no budu muset.
"Copak děvče" Už začal poslouchat. Vevnitř jsem se radovala že jsem dokázala upoutat jeho pozornost, vůbec jsem nechápala proč se tak raduju, že bych se vážně chtěla přidat k těm slizouným z temný strany?? Ne to ne. Zatřepala jsem znovu hlavou.
"Mohu se k vám přidat Orochimaru-sama?" Když jsem to dořekla sundala jsem si masku Anbu.

"Haruno...Sakura" Ušklíbl se. Zajímalo by mě odkud mě zná.
"Odkud to víte?" Musela jsem to říct jinak bych se asi zabila za to že to nevím.
"Sasuke se pochlubil" Ušklíbl se....ZASE. Upřímě mě ten jeho úsklebek dost sšíral.
"Chci se k vám přidat!" I když jsem nechtěla aby mi říkal Sakuro...Kdybych ho poprosila aby mi říkal Ariuko tak bych se mohla prozradit že stále sloužím listové vesnici a jsem v Anbu. I když to má přesný opak.
"A pročpak děvenko?" Zazněl ten jeho slizký hlas.
"Protože už mě to nudí chci nějaké vrušení a toho se v míru asi nedočkám." Řekla jsem takovým cool ledovým a chladným hlasem.
"Tak dobře...pojď tedy se mnou" A já se jako poslušný pejsek vydala za ním.
Běžely jsme asi půl dne čili do noci. Bylo asi 22:23 když jsme dorazili do Orochimarové skrýše...
Vešly jsme dovnitř prošli jsme jakýmisi dřevěnými dveřmi, zřejmě to byla nějaká jeho "svatyně" protože tam měl všude sochy hadů a dokonce i jednu jeho. Pak tam někdo přišel. Ohlédla jsem se a úsměv mi zmrzl na rtech.
"U-Uchiha?" Vykoktala jsem ze sebe.
_________________________________________________________________________________
Tak doufám že se líbilo...POVINNĚ KOMENTOVAT!!
Komentáře
Děkuju.Moc se mi to líbí.A chci tě jen informovat,že povídku Láska vše překoná plánuje totální zvrat a to jen kvůli tobě,protože jsi mě inspirovala.
supeeeer.. tesim sa na dalsi dielik =D
divym se že si schopná se dokopat k pokračování...to tě obdivuju...mě se to nikdy nepovede
jinak opravdu pěknej dílek :))


















dobrý
ehm..sorry,jsem nějak zabraná do myšlenek xD