close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Září 2010

NowéSB ♥♥♥

15. září 2010 v 18:58 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
No tak mám nové SB Pika-chan no a tady máš diplom =)

diplik

Pro Ami Sasaki ,Mám talent bavit se s lidma v MHD který vůbec neznám! 1/3

15. září 2010 v 17:35 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak já vím že teď dávám jen na tři díly ale uznejte píše se mi to na tři nejlíp xD A tak už čtenííí
Je to na pár Ami x Sasori, NAomi x Deidara a Rei x Itachi xD To jméno jsem té povídky vyvozuju z mé zkušenosti už se mi to stalo párkrát a tak jsem tam napsala to co moc dobře znám =) A ten název jsem řekla o sobě ve škole a hned mě napadl nápad na povídku =D



Co ty tu? 1

13. září 2010 v 15:18 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidi dostala jsem zase fajny nápad na dílovku, bude zase na pár SasuSaku jak jinak no a ještě vám prozradím že je to v real světě =)
víc se nechte překvapit =)

Lidi pomóc!

12. září 2010 v 15:54 | Ufonek |  Moje kecy xD
Lidi pomozte mi!! Jak se dává článek pod perex?? Já vím že se mi to tady už jednou povedlo ale fakt nevím jak =(

CIty se mění víš to? Pro Tarei

12. září 2010 v 15:48 | Ufonek |  For me!!
Je to pro mě od Akemi-niichan! Moc ti za ni děkuju!!




Pro =)) (Aňu), Elfové a víly 3/3

12. září 2010 v 11:54 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Další dílek a Aňo konečně napiš komentáář když je to tvoje povídka!! Ale jako já tě chápu nemáš čas a máte pomalej net však já ti napíšu sms ;)

A tak plynuly dny, přičemž se růžovláska a náš tajemný elf vůbec neviděly. Žádné boje se totiž neuskutečňovali a elfové si ani netroufli protože neměly svoje šípy.

Růžovláska právě -a to dělala každý den- vysedávala u okna svého domečku a dívala se jak kapky deště bubnují její okno. Byla jako tělo bez duše. Tolik si přála vidět toho elfa. Chtěla se ho dotýkat a fetovat jeho krásnou osobitou vůni. Ale ona místo toho teď sedí u okna a dívá se do dáli nebo pozoruje víly jak s deštníky chodí po království. Nechtěně ji po tváři uklouzla jedna slza. Setřela ji ale nahradila ji druhá, třetí, čtvrtá...A tak to pokračovalo celého půl roku.
Sasuke na tom taky nebyl zrovna nejlíp.
Víla znovu seděla u svého okna a pozorovala tentokrát vysluněné království plné víl, víl a víl. Přála si aby to tak nikdy nebylo aby tu s nimi žili i elfové a každý mohl být svobodný ale ona nemohla, nemohla se zamilovat do elfa i když právě to přesně udělala. Stejně tak i elf.

Pokojem víly se roznesla libá hudba od jejího zvonku u dveří.

"Už jdu" Řekla a postavila se prudce na nohy. Trochu se jí zatočila hlava ale ustála to.

"Saky! Konečně tě zase vidím vysedáváš jen u toho pitomého okna a ani se nedozvíš novinky!" Přivítala ji její nejlepší kamarádka hned s druhou za ramenem.
"Ino, Hin...ráda vás vidím" Pokusila se o úsměv ale byl hodně chabý.
"Saky..." Objaly ji. "Víš bude zase boj"
"Nani?!" Dívak si vzpoměla na jejího elfa, přičemž se ji oči zase zalily slzami. Po půl roce ho zase uvidí. Jestli s ním bude muset zase bojovat, nedokáže to. Zavrávorala a nebýt Ino už by byla na zemi.

"Saky zase ho uvidíš!"  Rozradostnila Ino.
"Ino jaktože to víš?" Řekla trochu naštvaně protože jí to ještě neřekly, nebo ano?
"HINATO!!" Rozneslo se domem růžovláska a začal nelítostný boj.
"Saky...gomene, ona do mě pořád rýpala a vydloubala to ze mě."
"To tě vůbec neomlouvá" Řekla naštvaně víla a použila na ní oční koouzlo takže byla okamžitě modrovlasá víla přišpendlená na stěně.
"Saky...co je to? Nemůžu se hýbat" Zastonala modrovláska a snažila se pohnout no vůbec se jí to nedařilo.
"Já, já nevím Hin" Podívala se Sak na své ruce pomateně.

"Měly bysme jít za Tsunade" Oznámila jim Ino.
"Jo to bychom měly" Opáčila Sakura.
"A co já?" Zaúpěla Hinata.
"Ty tu budeš muset počkat" Odpověděla ji na její otázku Ino.
"Co mi zbývá?"
"Nic" Uchechtla se Sakura. Ač Hinata byla sebevíc nešťastná nemohla se neusmívat když se usmívala Sakura.



"Sasuke!! Jde se trénovat! Dneska zase bojujem!" Zakřičel do ucha svému bratrovy Itachi.
"Já tě slyším!" Upozornil na své dlouhé uši Sasuke.
"No jo ale už pojď"
"Vždyť už jdu" Zaúpěl Sasuke, nemohl zapomenout na Sakuru. Chtěl aby tu byla s ním no nemohla. Posmutněl.A to měl ještě bojovat.

Boj byl velmi vyrovnaný. Žádný s bratrů se nechtěl vzdát. Sasuke najednou na značnou chvíli zavřel oči.
Zdálo se mu jakoby jeho oči zaplnila síla a on ji pořád nemohl dohonit a chytit. Pořád po ní šahal. Až ji nakonec chytil a v té chvíli prudce otevřel oči.
Z jehé úst se nechtěně vydralo "Amaterasu!" Itachi najednou začal hořet černým plamenem.

"Áááá, Sasuke dost!" Řval Itachi. Sasuke se jakoby vzpamatoval z tranzu a cítil jak ho síla opouští a Itachi přestává hořet.

"Sasuke co to bylo?" Zastonal Itachi protože měl značné popáleniny.
"Já...já nevím."
"Jdem za Orochimarem" Poručil i přes značné obtíže Itachi.
"Už zase Oroxicht?" Uchechtl se Sasuke. Tak mu totiž s oblibou říkal.
"Hele Sasíku není to Oroxicht je to náš vůdce!"
"Hele Itachíku neříkej mi Sasíku!"
"Có? Itachíku? Néééééééé"
"Tak vidíš Itachíku"
"To už mu jednu majznul po hlavě no jaksi zapoměl nasvá zranění a skácel se k zemi.

"Vidíš vidíš bratře! Nemáš být tak zbrklý" Poučil ho Sasuke.
Itachi si jen odfrknul.
Sasuke ho podešpřel a šli společně za Orochimarem přezdívaným Oroxichtem.



"Tsunade Tsunade! Potřebujeme pomoc" Zavolali Ino a Sakura unisono když vtrhly bez zaklepaní do Tsunadina kanclu. Ta tam naštěstí nikoho neměla.
"Nikdo vás neučil klepat?" Obořila se na ně.
"Gomene ale Hinata"
"Co je sní?"
"No...ona"
"Vymáčkěte se" Zavelila no to už ji Sakura i s Ino tahaly za ruce aby šla s nimi. A tak teda šla a to co viděla ji šokovalo Hinata tam drží na stěně se sklopenou hlavou.

"Tasukete (pomoc)" Vydralo se modrovlasé víle z úst. Byla tak zesláblá. Zřejmě ji to vysálo všechnu chakru.
Tsunade k ní okamžitě přiběhla. "To...to není možné, kdo jí to udělal?"
Sakura s těžkostí ukázala na sebe. Tsunade k ní hned přihopsala a zatřásla s ní.
"Děvče! Ty máš teda talent! Tohle nedokážu pomalu ani já. I když jednou se mi to taky stalo! Nikdo to nedokáže odvolat kromě tebe!"
"Ale jak to mám udělat?" Ptala se se strachem v očích Sak.
"Musíš si to přát!Tohle může být naše nejsilnější zbraň"

Sakura přišla blíž k Hinatě a utrápeně na ni pohlédla. Zavřela oči a pořád doknala si opakovala:
"Přeju si ji odpoutat,Přeju si ji odpoutat, Přeju si ji odpoutat, Přeju si ji odpoutat"
A najednou Hinata spadla ze stěny.

"Hinato!" Přiletěla k ní Ino a podepřela ji na rameni.
Hinata nemohla už skoro ani mluvit.

"Ino polož ji na postel, potřebuje se vyspat!" Poručila Tsunade a tak Ino aji udělala.



"Orochimaru-sama..." Vzdychl Itachi když už tam konečně byli.
"Copak se děje?"
A tak mu Sasuke vysvětlil co udělal.
"Amaterasu říkáš jo?" Na chvíli se zamyslel. "Tím můžeme porazit všechny víly!" Zajásal a vše jim o tom vysvětlil.



Měl přijít očekávaný boj. Chvíly se elfové i víly připravovali a pak konečně vyrazily na bojiště. Všude to tam bylo už pěkně omlácené od jejich posledního boje ale už se to začínalo hojit když se dlouhou dobu tam nic nedělo.

Nyní proti sobě stála dvě království. Království víl a elfů.
Za chvíli začali.
Sakura jen po nich ve vzdchu přetíhla rukou a všichni odletěli a o co se zachytili tak tam zůstali připevněni.
Sasuke ničil také svým "Amaterasu" a všechny víly byly popálené až na jednu. Sakuru. Sasuke na nic amatrasu nechal jen chvíli aby nezemřeli. A pak proti sobě už stáli jen oni. Sakura cítila jak ji v očích štípou slzy ale úspěšně je zatlačila. Ani Sasuke k tomu neměl daleko, ale udělal to samé jako Sakura.
Chvíli na sebe jen tak hleděli ale pak se proti sobě rozběhly ale z úplně jiných důvodů než proti sobě bojovat. Sasuke sevřel Sakuru v pevném objetí a ona mu brečela do trička. Tak dlouho se neviděli a když se konečně vidí mají spolu bojovat? Ne!

"Co to děláte?!" Ozvali se rozhořčení velitelé z obou stran.
"Nemůžeme proti sobě bojovat...." Ozval se Sasuke.
"A proč ne?" Ptali se Oro i Tsunade.
Sakura k nim zvedla svůj obličej a na oba se podívala pak řekla.

"Protože ho miluju!" Sasuke k nim tak zvedl svou tvář a taky promluvil.
"Protože ji miluju!" Podíval se vraždícím pohledem na Ora a stejně tak udělala Sakura na Tsunade. Tsunade se oči zalily slzami. I Orovi po tváři sklouzla jedna neposlušná slza. Tohle až moc dobře znaly. Pamatovali si přesně ten okamžik.

TSunade i Orochimaru na sebe kývly čemuž nikdo nerozuměl, jen oni dva a pak se Tsunade rozmluvila.
"Myslím že je čas aby jste znaly příčinu proč proti sobě neustále bojujeme" Povzdechla si.A pak pokračoval Oro.
"Kdysi dávno tyto království žili v míru ale pak se něco zvrtlo a začali proti sobě bojovat."
"Já i Orochimaru sme se taky milovali, dali jsme to svým vůdcům najevo ale ti s tím absolutně nesouhlasily a uvrhly nás do temnoty."
"Ale milujeme se pořád, teda u mě to tak je Tsunade"
"I U mě Oro."
Tak jestli teď Sasuke se Sakurou třeštily oči tak teď jim doslova oči vylézaly z důlků.

"A proč když vaši rodiče zemřely jste spolu i nadále bojovaly?" Zeptal se na podstatnou otázku Sasuke.
"No protože můj otec na smrtelné postely řekl ať mu slíbím že proti sobě budeme bojovat, a já mu to slíbil. No neřekl na jakou dobu tak proto chci poprosit o mír mezi námi už kvůli těmto dvěma" Poprosil Oro.
"Ovšem že" Souhlasila radostně a po tváři ji sklouzla slza štěstí.
Sakura i Sasuke se ještě více objaly. Bylo to krásné na pohled.

Dlouho spolu žili krásně a šťastně a vlastně tak žijí dodnes pokud ještě neumřeli.
víla a elf
The End
____________________________________________________________________
Tak snad se líbilo a prosím komentíky!!

NAS*AT!!

11. září 2010 v 17:29 | Ufonek |  Moje kecy xD
Tak hele já to mému trénérovi v pondělí pěkně vytmavím!! Jako my jsme šli podávat na turnaj a měli jsme tam být od 12:00 Do 15:00 no ale byli jsme tam do 16:00 protože náš trenér je naprosto neschopnej! (Hraju volejbal) A jednoduše to zapoměl domluvit takže jsme tam tvdly ještě hodinu takže se mu příště na to co? No V_Y_S_E_R_U!! Sorry za ty výrazy ale jinak to nejde jsem tak naštvaná!! A to jsem ani neměla obět!!

Pro =)) (Aňu), Elfové a víly 2/3

11. září 2010 v 9:19 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Další dílek =)

Flash back:
"Itachi? Nevíš co to je když na někoho pořád musím myslet a nemůžu přestat? Mám chuť ji ochraňovat a nezvládl bych kdyby ji někdo ublížil" Zeptal se svého bratra Sasuke.
"Sasuke to bude asi láska" Zkonstatoval Itachi
On se zamiloval do víly? To není možné...Ale už to tak asi bude. Povzdychl si a šel se projít.
End flash back.

Sasuke ji pořád líbal a svým tělem byl natlačen na tom Sakuřiném. Cítil každou její křivku těla a to se mu líbilo a zároveň vzrušovalo. Nakonec se od sebe museli odpojit z důvodu nedostatku kyslíku.
Sasuke se zhluboka nadechl a vrhl se na Sakuřin krk.
"Sasuke" Vydechla Sakura. Sasuke chtěl zase k těm Sakuřiným rtům které pro něj teď byli nejcennější na světě.
Sakura mu ale přiložila prst na ústa. Sasuke se na ni vyjeveně podíval.

"Sasuke ty jsi elf a já jsem víla" Vysvětlila mu Sakura. Sasuke jen sklamaně sklopil hlavu protože tím mu právě řekla že o něj nestojí a chtěl odejít no její drobná ručka ho zastavila.
"Ale neříkala....neříkala jsem abys přestával" Kdyř to Sakura dořekla její tváře nabrali trochu červenější odstín. Sasuke se trochu uchechtl a už se vrhl na její pro něj tak sladké rty.
Značnou chvíli se opět líbali a za chvíli si jen Sasuke opíral čelo o to Sakuřiné a hleděli si zpříma do očí.
"Miluju tě" Promluvil a vyslovil tu nejhezčí věc kterou Sakura slyšela. Až ji srdce poskočilo radostí.
"MIluju tě" Opáčila Sakura a Sasukeho srdce tancovalo. Sasuke ji objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě takže byli v těsném objetí. Pak se zase trochu vzdálil a mezi rty ji vtiskl pro Sakuru tak krásný polibek.

"Sasuke...co teď bude dál?" Zeptala se ho Sakura se strachem v očích.
"Ještě chvíli to tady musíš vydržet aby to nebylo tak nápadné...zanedlouho se tě odtud pokusím dostat ano?" Zeptal se jí a hlavu ji pozvedl tak aby ji viděl do očí. Jen mírně přikývla a hlavu zabořila do jeho trika. Naposledy ji políbil a odešel.
Sakurazalehla do postele ale vůbec nemohla usnout. Vlastně musela pořád přemýšlet nad jejím překrásným elfem. Najednou se otevřely dveře. Sakura se ohlédla a tam spatřila někoho velmi podobného Sasukemu.

"Kdo si a co tu chceš?!" Zeptala se ho důrazně Sakura.
"Jsem Itachi a chci ti něco říct!" Ušklíbl se.
"Co..." Nestihla to Sakura doříct protože ji Itachi přitlačil ke stěně a chytl ji pod krkem.
"Co chceš" Řekla přiškrceným hlasem.
"Úplně si mého bratříčka změnila...proč se zrovna do tebe zamiloval?" Uvažoval nahlas Itachi a pak pokračoval. "Protože si krásná a protože nevím ale určitě se mu nebude líbit když ti něco udělám" Ušklíbl se zlověstně Itachi.
"CO chceš?!" Zakřičela na něj ale pak už nepokračovala protože z ní začal Itachi strhávat šaty.

"Nech mě...prosím ne..." Prosila Sakura zatím co ji Itachi roztahoval stehna.
"Opustíš Sasukeho je ti to jasné?!" Sakura nechtěla ale jestli nechtěla aby to dokončil musela kývnout na souhlas. Itachi ji pak pustil a odešel. Sakura se zase oblékla a s těžkým srdcem si lehla a usnula.

Zítřek nebyl zrovna nejlepší...Pro Sakuru osudný den ale nesměla to takhle nechat ale co ten Itachi sakra! Přemýšlela Sakura a uslyšela skřípot otevírajících se dveří. Jak v duchu hádala byl to Sasuke.
"Ahoj" Pozdravil ji vesele.
"Ohayo" Řekla sklesle.
"Copak se ti stalo?" Řekl a pohladil ji po tváři.
Jen od něj tvář odvrátila aby neviděl jak má skelné oči. Sasuke si ji pak opět obrátil směrem k sobě.
To už Sakuře po tváři klouzala jedna slza...
Sasuke pohotově zareagoval a tu slanou vodu z jejího obličeje setřel.

"Copak je?" Zeptal se a konejšivě ji políbil na rty.
"Já...Sasuke...my...musíme se rozejít!" Zakřičela a slzy ji už tekly proudem.
"Proč...?" Nechápal Sasuke...Ještě nikdy se necítil tak bezmocný. Jediné na co se zmohl bylo že ji objal.
"Neptej se...možná se to dozvíš možná ne..." Naposledy Sasukeho políbila a pak mu žekla aby už šel.

Sasukeho pohled:
Šel jsem se projít. Musel jsem ten náš rochod nějak strávit. Tak jak rychle mi možnost dotýkat se jí dala tam rychle mi ji zase vzala. Vůbec jsem nechápal...Proč? Proč to jenom udělala. Nechtělo se mi to líbit. Stále mě miluje, vím to. Jinak by nebrečela je za tím něco víc. Zamyslel jsem se. Co když ji někdo vydírá nebo něco takového? Nechápal jsem. Od této chvíle jakobych snad ani mozek neměl!! Zalezl jsem pod strom a po tvářích se mi začali kutálet slané potůčky slz. Ještě nikdy jsem pro nikoho neplakal a ještě k tomu pro vílu. To bylo nad moje možnosti. Ale co už. Jednou se stalo, navždy zůstane. Snažil jsem se zastavit ten tok ale chvílemi jsem měl pocit že můžu být docela věrná konkurence Niagarských vodopádů. Ještě chvíli jsem se snažil zastavit ten proud slz no bezvýznamě. A tak jsem vyšel z poza stromu ,slzy stále lemovali můj obličej. Nechápal jsem no co už. Lidé se za mnou otáčeli jak můžu mít tak ledovou tvář a přitom mi stékají slzy. Přesněji se za mnou otáčeli jen muži, ženy jsme tady neměli a proto mi to tady někdy připadalo tak hrozně smutné... Žádné ženy a děti, nic jen muži, otcové a stařečci. Nevím jak dlouho tahle rasa vydrží bez víl a víly bez elfů. Myslím že asi půjdu za Itachim. Rozeběhl jsem se královstvím až jsem k němu konečně došel a ty slzy stále ne a ne povolit.

"Čau Sasuke! Co to máš na tváři?" Utřel mi můj uplakaný obličej. Při zjištění že jsou to slzy, teda si aspoň myslím že to jsou slzy se trochu zamračil...
"Slzy? Od kdy ty roníš slzy?"
"Od té doby co jsem se zamiloval" Oznámil jsem mu a trochu jsem poopotáhl.
"Do té víly že jo?Měl jsem to vědět úplně ti pobláznila hlavu." Zanaříkal ale já jsem ho stejně nevnímal.
"A proč tedy roníš ty slzy neměl bys být spíš šťastný?" Zeptal se mě.
"No měl ale opustila mě." Sklopil jsem hlavu k zemi ale ještě předtím jsem viděl ITachiho jak se zašklebil. Vůbec jsme ho nechápal. Ale také vím že už dlouho nebyl žádný souboj což jsem se hodně divil. Asi víly neví co mají dělat když ztratily Sakuru. Upřímě já bych taky nevěděl co mám dělat kdybych ji stratil a to se právě stalo. V tomhle stavu bych nemohl bojovat, jakoby jsem všechno zapoměl. Pak už jen Itachi někam odešel a já jsem si sedl na jeho místo a přemýšlel.
End Sasuke pohled.

Sakura tiše vzlykala a najednou zase zaskřípali dveře. Zvedla k nim uslzenou tvář.

"Itachi?" Zeptala se. Byla tak bezmocná. Itachi se jen ušklíbl.
"Sakuro, byla jsi hodná hollčička ale opustila si Sasukeho. Ale jak sis mohla být tak jistá že ti nic neudělám a že ti nelžu?" Hořce se ušklíbnul a Sakuru tlačil k posteli přičemž ji zase stahoval oblečení. Sakuře se po tvářích valili slzy velké jako hrachy. Nechtěla to. No kdo by to chtěl.

Sasukemu už připadalo divné kde je tak dlouho Itachi ale neřešil to. Šel se podívat ¨za Sakurou. A to co viděl h šokovalo. Itachiho nalepeného na Sakuře jen ve spodním prádle.

"ITACHI!!" Zařval na něj.
"Ahoj Sasuke" Zašklebil se.
"HNED Z NÍ SLEZ!" Zavelel a už byl u Itachiho ten z ní tedy slezl  a šel pryč. Sakura si přitáhla nohy k hlavě a třásla se. Sasuke ji konejšivě objal a šeptal ji chlácholivá slůvka. Když to nepomáhalo tak se Sasuke zvedl a posbíral ze země její svěže zelené šaty a podal jí je. Sakura si je přitiskla k tělo a potom si je oblékla. Sasuke ji znovu objal. Sakura zabořila vář do jeho trika a rozvzlykala se.

"Miluju tě, Sasuke"
"I Já tě miluju, vílo moje."  Potom co to dořekl ji hladově políbil. Nemohl se jí od rána¨dotýkat a to pro něj bylo jako věčnost.
"Proč si se se mnou rozešla? Řekni proč?"
"Itachi" Hlesla a znovu se rozbrečela.
"Co ti udělal...Až to zjistím tak...."
"Ššš" Umlčela ho Sakura tím že mu dala před pusu prst.
"On skoro mě znásilnil a řekl mi že jestli se s tebou nerozejdu doknčí to. Nemohla jsem jinak jenže ten hajzl v tom pokračoval aji tak. Měla jsem štěstí že jsi přišel. Arigato" Poděkovala mu a mezi rty mu vtiskla polibek. Sasuke na nic nečekal a vroucně ji to oplácel.

"Pustíš mě aspoň před ty odporné dveře?"
"Dobře ale jen na chvíli...nechci aby to někdo zjistil."
"Neboj" Usmála se na něj ale ve skutečnosti měla plán. Vyšli před dveře.

"Sasuke, gomene, miluju tě...ještě se uvidíme" Pak Sasukeho naposledy políbila otočila se o 360 stupňů a zmizela v okvětních lístcích Sakury.
Až teď to Sasukemu došlo že utekla a běžel to nahlásit no tam nikoho nenašel a tak se šel podívat ven.

Byla tam Hinata s Ino jak bojují s elfy za účelem zachránit svou kamarádku.
"Hey Sasuke kde máme šípy? Nevím kam jsem je dal a bez nich se nemůžeme obejít! Dones je!" Poručil Itachi no dřív než se Sasuke stačil otočit vytrhla ho Hinata.
"My je máme." Zašklebila se a i s Ino zmizely v oblaku kouře do vílího království, protože Sakuřinu chakru tady necítili.

Sakura byla zatím v království víl a běžela se do svého domečku převléknout. Hned jak vyšla před dům čekalo ji milé překvapení.

"Saky!" Padla si do objetí své nejlepší kamarádky.
"Hin!" Pozdravila ji a objala ji taky.
"Jsem tak ráda že si zpět! Co ti tam dělaly?"
"No jen mě tam držely...a...jeden mě málem znásilnil.." Posmutněla.
"Málem?"
"Jo...víš přišel tam Sasuke"
"A to je zase kdo?"
"Hin přísahej že to nikomu neřekneš!"
"Přísahám na mou vílí dušičku a elfí uši"
"Yosh...ALe ne tady pojď ke mě" Zvolala a jak řekla tak taky udělali. Sedly si na malou postýlku a Sakura se pustila do vyprávění.

"Víš Hin poznala jsem jednoho elfa na boji když všichni odešli byli jsme tam jen my dva a on krvácel. Výléčila jsem ho. Ani jsem se nenadála a byla jsem do něj po uši zamilovaná. A to pořád jsem. Dali jsme e dohromady a já mu pak utekla." Posmutněla.
"Víš...mě se stalo to samé akorát že jsem s ním ještě nemluvila a myslím že se jmenuje...Naruto" Začervenala se.
Obě dvě se objaly a slíbili že to nikomu neřeknou. Možná ještě Ino ale o tom se ještě dohodnou.
__________________________________________________________________________
Váš názor?

Pro =)) (Aňu), Elfové a víly 1/3

9. září 2010 v 22:09 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak gomen Anne-niichan že to tak trvalo ale škola je na nic =)

V dávných dobách kdy žili elfové, víly, vlkodlaci upíři bila dvě království. Jedno bylo Elfů a druhé bylo víl. Stále proti sobě útočily. Nikdy nebyl objasněn přesný důvod a i když víly byly jen dívky a ženy ( hej tak asi kluci xD) byli velice silné mnohdy silnější jak elfové. Povím vám příběh o dvou mladých úplně z jiného království které změnily navždy osud těchto podivných stvoření.

Zrovna bylo po boji a na bojišti zůstala jen jedna víla. Klečela na kolenou a vydýchávala se. Právě porazily elfy. Ale ještě nemají vyhráno. Dívka upírala zrak do země a její růžové vlasy jí létaly do země. Nikdo z jejích přátel tu nezůstal. Dokonce ani modrovláska Hinata. Její nejlepší kamarádka si také šla ošetřit své rány. Proč se tak diví vždyť je to normální ale ona nešla jen své zelené oči upírala k zemi a vydýchávala se. Rozhlédla se po bojišti a na druhé straně uviděla elfa. Přišla blíž. Ležel, měl slabě otevřená víčka a krvácel. Jeho vlasy byly uhlově černé a oči i když do nich moc neviděla tak úplně stejné barvy možná ještě tmavší.

Rychle k němu klekla a začala ho léčit. I když byl elf a byl proti nim nemohla se dívat na pohled který jí tak sužoval. Nedokázala se dívat na člověka, elfa či něco podobného jak umírá a ona mu může zachránit život ale jediné co nechápala bylo proč ho tady nechali. To vážně jsou tak hrozní?? Ptala se sama sebe a doléčila onoho elfa. Uměla léčit její chakrou víly používali k boji ninjutsu a občas genjutsu no elfové používali své oční techniky a taijutsu a téže občas genjutsu, a používali ještě své luky a šípy do kterých vložily oheň. Až teď si všimla že je neuvěřitelně krásný a jeho oči se upírají na ni. Pak uslyšela hlas, jeho hlas který byl tak neodolatelně krásný.

"Proč si to udělala...Si přece víla nebo ne?" Zazněl jeho hlas a pak na ni upřel ten svůj zrak s pořád přivřenýma očima.
"Já...nemůžu se na někoho dívat kdo umírá a přitom mu nepomoct je mi jedno že jsem právě porušila řád je mi všechno jedno, nestojí to za to. Je mi jedno že jsi elf a já jsem víla, nemáme si pomáhat ale já už jsem taková!" Odpověděla mu z důrazem v hlase.
"Děkuju" Usmál se na ni a posadil se. Ten jeho úsměv byl jeden s nejkrásnějších které růžovláska viděla. Nemohla od něj odtrhnout oči.

"Jak se jmenuješ?" Vytrhl ji z přemýšlení elf a nastražil své špičaté dlouhé uši.
"Sakura" Odpověděla mu a stočila pohled na své šaty stejné barvy jako její oči.
Sasuke jí prsty znovu pozvedl bradu aby ji viděl do očí.
"Já jsem Sasuke" Zase ten jeho úsměv při kterém Sakura úplně roztávala.
Sakura se nazmohla ani na slovo. Jen se potichu zvedla a chtěla odejít protože tady už jí žádná práce nečeká no zastavila jí něčí ruka.
Sakura se na něj otočila.
"CO potřebuješ?" Optala se.
"A co ty?"
"Co co já?" Nechápala no pak se ji podlomila kolena a ona pochopila. Úplně si zapoměla vyléčit své vlastní rány a už neměla žádnou chakru.

"Odnesu tě" Oznámil ji a vztal.
"N-ne já to zvládnu!" Opáčila na něj odhodlaně no on si stál za svým a vzal ji do náručí.

"Pusť mě prosím!" Žadonila Sakura no Sasuke neodpovídal a jeho stisk byl pevný až došli k jejich vesničce.
Až tady ji Sasuke pustil.

"Děkuju a..." Sakura nevěděla co má říct. Přece jen to byl elf a ona víla.
"V pořádku i já děkuju tobě. Jsmě si kvit ne?" Usmál se. Při pomyšlení na ten jeho úsměv si Sakura uvědomila že kdyby ho uviděla jiná elfka hned by se do něj zamilovala při tom pomyslela na štětku Karin a zalezla pod vodopád kde se nacházel vchod s tajným kódem do vesnice. Při vstupu ji čekala Ino.

"Saky si v pořádku?" Přiběhla k ní její kamarádka a začala ji ošetřovat.
"Hai, nic mi není." Ujistila ji a nechala se dále vyšetřovat blondýnou.
Ino se na ni podezíravě podívala no pak s tím přestala a doošetřovala jí rány.

"SAkuroooooo!! Mám hlavní zprávy o bojích od velké víly (xD)" Volala na ni Hinata z dálky. No za chvíli svým tančivím a ladným krokem byla u ní.
"Jaké jaké, co Tsunade zase nařídila za souboj?" Vyjekla Saky.
"No zítra je další boj proti elfům, pojď trénovat!" Zdůraznila ji Hin.
Ale jak teď může bojovat vždyť musí teď myslet na elfa ze souboje jak se jí představil Sasuke. Neví jestli zvládne bojovat.
__________________________________________________________________________

"Sasuke kde si byl tak dlouho?" Zeptal se svécho mladšího bráchy Itachi. Sasuke však neodpovídal byl zahlooben do svých myšlenek na vílu s růžovími vlasy a smaragdovíma očima.
"Haló Sasuke posloucháš mě?" Zamával mu před obličejem Ita když už se konečně na něj podíval pořádně.
"Ne!" Odpověděl mu klidně.
"Co se stalo? Dneska si jako vyměněný!"
A tak mu Sasuke vyprávěl všechno o růžovlasé víle, jak ho vyléčila apod.

"Sasuke? Snad si se s ní neskamarádil!"
"Myslíš? Já myslím že ne" Obeznámil ho Sasuke.
"Jen aby ale tuhle růžovlásku jsem už viděl bojovala s Kakem a prý je dost silná!"
"S Kakem?" Zopakoval po něm udiveně Sasuke.
"S Kakashim ježiši mariááá!! Už ani tohle nepoznáš!" Zamračil se Itachi. ( Kakem xD výtlem prostě!!)
Sasuke si jen povzdychnul a začal znovu myslet na vílu. Na první pohled se zamiloval do jejích zelených očí.

"Sasukeeeeeeee!! Zítra je zase boj!" Volal na něj jeho hyperaktivní přítel přezdívaný "hurikán" protože vždy jednal zbrkla a do všeho se pouštěl po hlavě.
"Naruto co je?!" Zeptal se ho z ostra Sasuke.
"Neposloucháč mě?? Říkal jsem že máme zase zápas!!" Zakřičel mu do ucha Naruto.
"A kdy?" Zeptal se znuděně myslíc na Sakuru.
"Zítra" Odpověděl mu suše a už zase pádil pryč, zřejmě to říct ostatním.
Zítra? Ale co Sakura? Od té doby co ji uviděl by ji nedokázal ublížit...co když?...no to je jedno. Nezaobíral se tím dál Sasuke a šel spát. Alefové neměly nějaké zvláštní příbytky jako víly. Spaly pod širákem. No Sasuke nemohl usnout a tak se díval na temné nebe poseto tisíce hvězdami. Spojil si pár hvězd a vznikl mu z toho Sakuřin obličej. Zakýval hlavou jakoby ji chtěl zahnat ze své hlavy pryč no Sakura ho pořád ne a ne opustit. 
Sakura na tom byla podobně. Pořád myslela na onoho elfa s temě černými vlasy a oči téže barvy.
Nevěděli kdy a ani jestli už bylo ráno no usnuli.

Ráno se oba probudili a zase se jim do hlavy vkrádal ten druhý. Šli trénovat a připravit se na dnešní boj. Sakura trénovala s Hinatou a Sasuke jak jinak s Narutem.

Už byla očekávaná hodina onoho boje. To ještě ani jeden netušil jak jim tahle bitva zamotá hlavu.

Elfové i víly už byli na dohodnutém místě a postavili se do bojových pozic při čemž se za chvíly rozeběhly proti sobě. Všichni už bojovali jen dvě nelidské bytosti ne. Vyšla na sebe s bojem což ani jeden nechtěl. Upřeně si hleděli do očí a pak Sasukemu v očích zazařil sharingan. Sakura se taky vzchopila a zavřela oči. Rozeběhli se proti sobě. Sakura měla zavřené oči pro to protože jen tak se mohla ladně vyhýbat všem útokům, byla volná protože tancovala mezi jeho útoky. Sasuke vždy dal ránu ale takovou aby ji moc nezranil, stejně tak na tom byla Sakura. Nechtěla mu ublížit. No ale nemohla jinak když na ni Anko zavolala ať se nefláká a vzchopí se musela použít nějaké ninjutsu. Nastřádala do rukou chakru a pak je tvrdě přimkla k sobě. Udělala pár pečetí a pak ji z pusy vyšlehl modrý pamen legendárně nazýván "blue fire" Shizune se na ni s úžasem podívala. Tohle dokázalo používat jen s velmi mála víl a tohle od ní opravdu nečekala no nemohla říct že to bylo dokonalé protože je to přece jen těžké jutsu na zvládnutí ale i tak tím všechny ohromila.
Sakura tohle jutsu ale dlouho vypilovala a bylo dokonalé jenže použila málo chakry aby Sasukeho nezranila. Ten však její útok odrazil a sám zaútočil svou ohnivou koulí ale taky jen s kapkou chakry no do toho přimíchal fuuton (vítr) takže ji to odfouklo na nedaleký strom. POtkla se o něj a sesunula se k zemi. Vydýchávala se a Sasuke k ní přišel. Měl strach zda se jí něco nestalo ale všechny city zamaskoval pod jeho kamennou tvář. Sakura se na něj podívala a to co viděla ji šokovalo. Kde je ten usměvavý Sasuke ze včerejška? Proč má tak kamennou tvář bez sebemenšího náznaku citu? Takové myšlenky se honili Sakuře hlavou no však ji z jejího přemýšlení někdo vyrušil.

"Zajmout!" Přikázal Yamato a Sasuke ho poslechl. Vystřelil na ni jeden šíp který ji přichytil její zelenkavé šaty ke kmeni stromu. Pak k ní přišel, vyndal šíp a svázal ji provazem. Ale neutáhl ho moc aby ji to netlačilo protože přece se ji nechtěl dotkonout a navíc ji ublížit. Přehodil si ji přes rameno jako pytel brambor a vydal se ke svému bratrovy.

"Juuken!" Rozlehlo se krajinou a Hinata se vytasila se svou zbraní proti Sasuke s cílem zachránit Sakuru, nebylo ji to však nic platné protože ji cestu zastoupil Neji a vykryl její útok. Elfové se tedy vraceli s úlovkem no ale ani víly si něco z boje odnesly. S něčím co bylo pro elfy hodně důležité a bez čeho se nemohly obejít...

Sakura sebou půlku cesty šíleně mlela no pak se uklidnila a určila že to nemá cenu. A tak zůstala v klidu ale stejně chtěla vědět proč se teď Sasuke chová tak jak chovál.

V jejich sídle se k ní chovali hrozně, přivázali ji ke kůlu jakoby jim měla utéci. No ona však nic takového neměla v plánu. Večer téměř v noci přišel Sasuke.

"Proč se tak chováš?!" Zařvala na něj Sak
"Jak se chovám?" Optal se jí.
"Proč si tak arogantní ty nejsi ten Sasuke ze včerejška!!" Řvala znovu a z očí jí vytryskli slzy. Nemohla uvěřit tomu že by se Sasuke takhle změnil.
"Jak to ty můžeš vědě? Vůbec mě neznáš!" Zařval na ni na zpět Sasuke až se Sakura lekla.
Sasuke ji odvázal a chytil ji jednou rukou za obě dvě zápěstí a vedl ji někam jinam ale ještě předtím ji utřel slzy. Nechtěl aby plakala.
Odvedl ji do vězení kde to měla aspoň pohodlnější a šel zase zpátky někam pryč.
Sakura se tiše rozvlykala. Měl pravdu. Vůbec ho nezná. Jen si myslela že je hodný ale on je jen namyšlený kretén s hezkou tvářičkou. Jen se přetvařoval!! Přestala brečet a raději si lehla na postel a zanedlouho usnula.

"Itachi přemístil jsem Sakuru do vězení aspoň nebude dělat tolik povyku" Zdělil svému bratrovy Sasuke a protřel si oči protože se mu začínali klížit.
"Ale jsi si vědom toho že si s ní teď můžeme dělat co chceme? Můžeme ostatní víly vidírat nebo si s ní užít" Zašklebil se Itachi. Tak na tohle Sasuke ani nepomyslel nechtěl aby se jí něco stalo a už vůbec ne aby ji někdo znásilnil.

Tohle nehodlal poslouchat a tak se vydal někam pryč. Šel letními ulicemi jejich králoství a vítr si pohrával s jeho uhlovými vlasy. Pořád na ni musel myslet a nakonec se rozhodl za ní vydat.
Šel zase cestou zpět do jejich královztví a zamířil do věznice. Podíval se přes mříže a zjistil že Sakura spí. POtichounku otevřel dveře a sedl si k ní na postel.
Měl neuvěřitelnou chuť ji pohladit po tváři ale to by se asi vzbudila. Ještě chvíli se na ni díval pak se pomrvila a už svou ruku nedokázal ovládnout takže jeho ruka teď skončila na Sakuřině tváři. Pořád měl ale ten chladný výraz který nic neříkal. Pořád ji odhrnoval vlasy z obličeje na polštář po kterém byli její polodlouhé vlasy rozprostřené jakoby je někdo jen tak pohodil a přitom složitě srovnával. Najendou Sakura prudce otevřela oči.

"Co tady děláš?!" Vyjekla a prudce se posadila.
Sasuke se jen opřel o zeď stále s tím lhostejným výrazem ji pozoroval. Když se dlouho neozýal tak Sakuře ruply nervy.
"Si jen namyšlenec! Myslíš si že jsi bůhví co a včera si se na mě musel přetvařovat co!" Vyjela na něj.
"To není pravda!" Bránil se a chytil sakuře zápěstí a už chyběll jen kousek aby narazili do stěny.
"Ne tak jaká je teda pravda?!" Zeptala se ho ostře přičemž jeho oči povolili a už neměl výraz takového namyšlence. Sasuke ji hrubě přirazil ke stěně a přiblížil se k ní natolik že kdyby se Sakura je o minimetr pohla tak by se políbili.
Sakuře se zrychlil dech a její trup se pravidelně zvyšoval pod nádechy a někdy si myslela že snad nedýchá a její srdce vynechává údery.
"Já jsem to nepřetvářel!" Upřel na ni ty jeho ónyxové oči.
Přiblížil se k ní ještě víc a začal jí líbat teď si byl jist že ji miluje. Že by to co říkal Itachík byla pravda?

Flash back:
"Itachi? Nevíš co to je když....
_____________________________________________________
Tak lidičky pokračování příště =) prosím komentíky... tohle byl jen ještě takový úvod do děje příště už to bude lepší =)

New SB

9. září 2010 v 19:18 | Ufonek |  Chceš spřátelit?
Mám nové SB Jashini... Musím vámk říct že má super blogís!! =o)

Jak to skončí? 7

7. září 2010 v 16:44 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidičky další dílek...nuda je svině! xD To jsem psala asi 5 dní protože mě nechtěla chytnout můza tak se omlouvám.

"Ale nic" Tvářil se zamyšleně no na mě se pak usmál....
Mě se to stejně nějak nezdálo...zadívala jsem se do dáli stejně jako on. Uviděla jsem jakousi červenou skvrnu. Zřejmě to byl nějaký člověk. Pak to zmizelo. A pak jsem uslyšela nějaký ječící hlas.
"Sasííííííííííííííííííííííííííííííííííí" Zapištěl někdo asi to byla dívka a ověsila se Sasukemu zezadu kolem krku.
Sasuke se zatvářil otráveně a promluvil. "Karin co tady děláš?"
"Přišla jsem tě navštívit!"
"Je tady i Suigetsu a Juugo?"
"No jasněěě, ale šli se projít po okolí." Usmála se na něj. No nedalo by se říct usmála.
"No tak dobře a můžeš už laskavě vypadnout?"
"Ale Sasííí neříkej že mě nevidíš rád?"
"Ne nevidím tě rád" Zašklebil se na ni.
Pak mu dala malou pusu na líce. Myslím že teď to ve mě doslova vařilo a zrovinka v tu chvíli se ozvala moje vnitřní já.
VS: Snad nežárlíš?
S: Ne nežárlím!
VS: Ale prosimtě to co cítím já tak cítíš aji ty!
S: Tak dobře možná trošičku žárlím ale proč se vždycky ozveš když tě nechci ani slyšet!
VS: Co já vím...třeba že se tu celou dobu nudíííím!
S: Tak zalez. Nebo tě vymlátím.
VS: To jsem zvědavá jak?
S: TO taky nevím jak udělám ale udělám! Pohrozila jsem ji a ona už stichla. Pak jsem se zase soustředila na ty dva.
Au! DO háje...Mám štěstí po těch trénincích s Itachim mě to bolí míň a míň jen jsem se nechutně zašklebila.
Co si o sobě ten Sasuke myslí?! Měla jsem zase náladu zabíjet. Milovala jsem ho i přes Sanabiho a Sanabi si toho byl vědom ale stejně jsem ho neměla až tak ráda jako když Louwí. Myslím že si mě ani nevšimne když zmizím. Jen jsem protočila očima a naposledy jsem se podívala na ty dva, pak jsem zmizela v okvětních lístcích sakury.
Objevila jsem se u mého oblíbeného jezírka. Chvíli jsem se dívala na něj. Už byla tma a trochu strašidelno. No já se nebála. Jen jsem tam tiše seděla. Co Sasuke? Ví vůbec že jsem pryč? Že už tam nejsem? Zabývá se pořád ještě Karin? Nebo jak se jmenuje. Má hnusný brýle a červený vlasy. Je to jen fůrie na mě nemá. Pomyslela jsem si namyšleně. Vyzula jsem si boty a namočila si je do studené vody. Ano ta voda byla studená. Ale mě to nevadilo pořád jsem tam jen tak seděla s myšlenkami na vše možné. A vůbec je mi to jedno že tady Sasuke není. Myslím že bych se už měla vrátit.
Uvnitř Sakury:
"Tak co Louwí kdo je teď lepší?!" Zeptal se Sanabi Louwí.
"Díky Sakuřiné lásce k Sasukemu znovu nabudu sílu a schodím tě!" Hrozila mu.
"Tak to chci vidět!" Posmíval se jí.
Louwí si připravila útok: Lví pěst! A kolem jejích pracek se začala tvořit modrá chakra. Vší silou Sanabiho bila.
Venku:
"Áá" Panebože to je bolest co to tam vyvádějí! Skácela jsem se k zemi a svalila se do vody. Bylo mi hrozně. Křeče svírali celé mé tělo. Svalila jsem se ještě hlouběji do vody. Nemohla jsem dýchat a ke všemu ani vstát jaké jsem měla bolesti. Tak takhle skončím? Utopím se?
"Áá" Zřejmě ano...Už zavírám oči a pak jen cítím jak mě někdo vleče z té vody. Víc si nepamatuju.

Probudím se a koukám do bílého stropu. Rozhlédnu se po místnosti a vidím chlapíka s modrobílíma vlasama.
"Tak už ses probudila?" Zazní jeho hlas.
"Kdo si?"
"Promiň že jsem se nepředstavil. Jmenuju se Suigetsu a našel jsem tě jak se topíš v té vodě. Byla jsi téměř v mělčině. Řekni mi jak ses tam tak mohla topit?Jo a teď jsi v němocnici." Ptal se mě a řekl mi velice důležitý fakt.
"To je na dlouho..." Zesmutněla jsem. No uvědomila jsem si že už nade mnou zase vládne Louwí ale jako důkaz jsem si to musela ověřit. Chtěla jsem si nechat narůst temě dlouhé nehty no místo nich mi narostly blankytně modré nehtíky. Pak jsem je schovala.
"To je v pohodě máme času dost." Usmál se na mě. Byl velmi simpatický.
A tak jsem mu řekla všechen můj příběh až od začátku do toho topení v mělčině. A ještě jsem mu nakonci stihla poděkovat za to že mě zachránil.
"Teda holka ty to ale musíš snášet...No jo Karin je mrcha, nedivím se že ses vypařila." Tak počkat on je ten Suigetsu o kterém Sasuke mluvil? No jo už to tak asi bude. Usmála jsem se na něj a pak jsem svůj úsměv ze svého obličeje zase stáhla.
"Už jsem dal vědět Sasukemu." Usmál se na mě.
"A kdy prosímtě?" Zeptala jsem se ho udiveně a řeknu vám já udivené pohledy opravdu umím takže není divu že se otřásl. Až moc dobře jsem to cítila.
"Před chvilinkou.Poslal jsem mu sms když jsi mluvila" Zase ten úsměv.
Někdo zaklepal. A pak vstoupil Sasuke. Usmála jsem se na něj. On mi úsměv oplatil a pak se rozhlédl po místnosti. Na parapetu okna uviděl Suigetsa. Hned k němu jako šíp přiletěl a chytil ho pod krkem.
"Cos jí udělal?!" Ptal se ho výhružně no já jsem musela zasáhnout.
"Sasuke nech ho! On mě zachránil!" Zakřičela jsem na něj. On se na mě podíval a pak pustil Suigetsa a ještě ho oprášil. (xD)
"GOmen! Arigato...že jsi ji.." To už Sasuke nestihl doříct protože ho Sasuke přerušil.
"To je v pohodě!" Usmál se a nechal nás o samotě.
Tentokrát Sasuke přiletěl ke mě a v momentě mě držel za ruku.
"Co se stalo?" Ptal se mě ustaraně.
"Topila jsem se." Nasadila jsem nevinný kukuč.
"Jakto?? A Saky proč si zmizela? Hledal jsem tě všude! Bál jsem se o tebe."
"Nechtěla jsem vás s Karin rušit" Řekla jsem opovržlivě a odvrátila jsem od něj tvář.
"Ale Saky. A co se tedy stalo..."
"Sanabi se zase ozval a spadla jsem do jezera a měla jsem takové křeče že jsem se nemohla ani hýbat. Proto jsem se topila..." Odvětila jsem a prostě.
On se na mě utrápeně podíval a pak mě políbil.
"Miluju tě...Už nikdy nikam nechoď"
"Nebudu"Když jsem to dořekla usmál se na mě.
Najednou se otevřeli dveře a v nich stála Shizune.
"Sakuro už můžeš jít domů" Usmála se na mě a mě se na tváři objevil široký úsměv. Převlékla jsem se a i se Sasukem jsem se vydala domů.
"A kdo je vlastně ta Karin?" Zeptala jsem se ho po cestě a zašklebila jsem se.
"Bývalá parťačka v týmu už jste se viděly pamatuješ?" Obeznámil mě s něčím...A pak jsem si vzpoměla. No jo jak mě zajali. Při té představě jsem se musela zašklebit.
"Sakuraa-chaaaaaaaaaaaan" Slyšela jsem Naruta jak na mě volá od Ichiraku.
"Ohayo...Naruto!" Zakřičela jsem na něj a zamávala jsem mu. Najedou si mě Sasuke k sobě přitáhl a tajemě mi řekl.
"Vypaříme se..."Dořekl A pak už jsme byli u Sasukeho.
Já jsem hned vyběhla nahoru a uložila jsem si svoji tašku. Otočila sem se a o rám dveří se opíral Sasuke a upíral na mě ten svůj pohled. Pak zmizel. Byl za mnou a znovu zazněl jeho hlas.
"Nějak si vyšla ze cviku" Sice jsem ho neviděla ale vím že se ušklíbl.
"To ty si z něho vyšel" Ušklíbla jsem se a otočila jsem se o 360 stupňů protože jsem věděla že když se otočím tak on bude zase za mnou a takhle jsem ho překvapila täkže jsem mu teď hleděla do tváře. Ušklíbla jsem se.
"Tak jo dostalas mě" Usmál se na mě a já nemohla mu úsměv neoplatit. Zatahala jsem ho za rukáv a stáhla na postel. Sedla jsem si na něj obkročmo a začala ho lechtat a doslova se řehtal.
"To máš za ten včerejšek!" Zasmála jsem se.
"To...neplatí...haha" Smál se dál.
"Ale u tebe to platit mohlo co?" Ušklíbla jsem se.
"Nech...toho..heheeee"
Já jsem ale neměla potřebu toho nechat no rozhodla jsem se ho ušetřit. Pohladila jsem ho po hrudi a následně jsem se nad něj naklonila. Ale nepolíbila jsem ho jen jsem vyčkávala. Cítila jsem jak se mu zrychlil dech. Pořád jsem čekala jestli něco neudělá a nemusela jsem čekat dlouho. Hladově mě políbil a objal mě okolo zad. Chvíli jsme se líbali a pak jsem uslyšela hlas hyperaktivního dítěte jménem Naruto Uzumaki.
"Sakura-chaaaan" Volal na mě a já moc dobře věděla že stojí při okně a vyčkává až z něj vykouknu.
Odpojila jsem se od Sasukeho a chtěla jsem vztát no on si mě k sobě ještě víc přitáhl.
"Nejsme doma..." Udělal psí kukadla no já mu na to neskočila a vymotala jsem se z jeho objetí a vykoukla ven z okna.
"Co je Naruto?" Optala jsem se ho nedočkavě.
"Máme misi ty, Sasuke a já!" Usmál se na mě. Vždy jsem věděla jak moc mise rád má no a tak jsem to oznámila Sasukemu a šli jsme za Tsunade.
Po hlasitém "Dále" jsme vstoupili a naskytl se nám pohled na Tsunade zahalena v hordě papírů.
"Áá už jsem ás očekávala...zítra máte misi..." Oznámila.
"Jde o Orochimara. Potlouká se kolem naší vesnice i s Kabutem a já chci abyste to proskoumali."
"Hai" Řekla jsme všichni unisono a pak jsme se ještě optali na čas takže zítra vyrážíme...času dost. Usmála jsem se pro sebe když jsme vycházeli z kage-kanclu.
"Pročpak se tak usmíváš?" Vyrušil mě z mého přemýšlení Sasuke.
"Ále že do zítřka je času dost" Šibalsky jsem se na něj usmála. A šťouchla jsem do něj pěstí, toho Sasuke využil a chytl mi ruku poté propletl jeho prsty s mými. Zářivě jsem se na něj usmála a on mi ho oplatil.
Po cestě když jsme došli domů jsem dělala večeři a udělala jsem ještě rajčatový salát protože vím že je Sasuke má rád. Při té myšlence jsem se musela usmát. MIluju ho a tak to vždycky zůstane. Nejdřív jsem si to po těch letech nechtěla připustit no ale pak...To už jsem pokládala jídlo na stůl a Sasuke nikde. Šla jsem se tedy podívat nahoru do pokoje jestli tam není, nebyl. Přišlo mi to divné. No poté jsem zašla na jeho oblíbené místo a tam jsem na něj konečně narazila. Zářivě jsem se usmála protože to vypadalo že si mě nevšiml. Jeho oblíbené místo bylo na střeše našeho domu a tak jsem za ním vylezla a oznámila mu že je večeře. On i se mnou slezl dolů a společně jsme se navečeřeli a šli jsme spát, samozřejmě já jako vždy v objetí Sasukeho.
Ráno mě probudil Sasuke.
"Krásko vztávej" Pohladil mě po tváři no já se jen otočila na druhý bok a chtěla spát.
"Lásko máme misi." Znovu se ozval no na tohle jsem reagovala. Prudce jsem otevřela oči a vylítla z postele. Podívala jsem se na něj z pohledem "Jaktože ještě ležíš v posteli?" Přitom jsem se ušklíbla a on taky vyletěl a objevil se těstně za mnou. Objal mě zezadu okolo boků a vyzvedl mě do vzduchu. Já jsem se jen smála a řekla ať mě položí na zem. No on si mě přehodil přes rameno jako pytel brambor a donesl až ke skříni kde mě položil. Chvíli se mi jen díval do očí a pak mě políbil. Nasoukaly jsme se do oblečení přičemž jsme dělali blbiny jako když jsme byli malí například já jsem vzala Sasukemu sandál a on mě začal nahánět po celém domě no pak jsem mu ještě stačila zavřít dveře těstně před nosem a pak už jsem uslyšela jen ráno. Trochu jsem otevřela dveře a nakoukla ven.
"Aaaaaau" Říkal si pro sebe a já jsem se rozesmála. Ležel tam tak na zemi s rukou na jeho čele. Sehla jsem se k němu stále vysmátá.

"Tak za tohle mi zaplatíš." Varoval mě s šibalským úsměvem a o vteřinu se na mě vrhl. Najednou jsem se nějak moc rychle ocitla pod ním. Pořád jsem se smála a nemohla jsem přstat.
"Proč se furt tak směješ?" Zeptal se mě podezřele.
"Měl ses vidět ten obličeeej...hahhaahaa...ježišíííí jjá snad umřůů...hahahaaaa" Smála jsem se dál. Chytil mi moje ruce a dal mi je za hlavu a naklonil se nade mě.
"To ti opravdu připadám tak vtipný." Takovej vtipnej pohled... Svírala mě obrosvská křeč způsobená mím smíchem jak jsem se ho zoufale pokoušela udržet no nevydržela jsem to. Vybuchla jsem smíchy mezi kterými jsem ještě stihla dodat
"Jo! Hahahaaaa" Smála jsem se dál. ANi jsem nepostřehla jak se na mě dívá. Pustil mi ruce a bezeslova odešel. Pak jsem se vzpamatovala z toho smíchu a rozhodla jsem se ho najít už bylo pozdě a mi jsme měli být u brány bylo 7:50. Sháněla jsem ho po baráku no nemohla jsem ho najít. Asi odešel beze mě. Posmutněla jsem a vydala se k bráně. A opravdu Sasuke provozoval živou debatu s Narutem o něčem čemu jsem ani neporozuměla. Za chvíli se u nás objevil Kakashi a my mohli vyrazit.

Večer jsme se utábořili a za ten den se mnou Sasuke neprohovořil ani slovo. Ptá te se proč jsme se utábořili? Když jsme tak blízko u vesnice? Protože jsme zavítali mnohem dál když jsme ucítili jeho chakru a tak jsme běželi za ním, tak proto. Když už všichni zalezly do svých stanů-jak jsem si myslela- tak jsem se rozhodla projít. U vchodu do lesa jsem spatřila Sasukeho a rozhodla se mu omluvit.

"Omlouvám se....Sasuke" Řekla jsem když jsem procházela kolem něj a pokračovala jsem dál do lesa. Je to kvůli ránu? Je pravda že jsem to trochu přehnala. Povzdychla jsem si.

V lese jsem se ůžasně prošla. Občas pofukoval takový příjemný větřík který mě očisťoval od těch nepříjemných představ. Uslyšela jsem něco šustnout. Zbystřila jsem a postavila se do obranné pozice. Z keříku vyšla kočka. Celá černá jen oči měla zelené přesně jako já. Nad tímhle jsem se musela pousmát a klekla jsem si ke kočce. Byla krásná. Hladila jsem si ji. Najednou zaprskala a já jsem se tak lekla až jsem odskočila. Vůbec jsem avšak v ten moment necítila mé tělo. Byl to divný pocit. No ale až jsem odskočila tak na to místo spadl strom.

"Tak tys mě chtěla ochránit kočičko?" Usmála jsem se na ni a podrbala ji za uchem.
"Mňau" Opáčila nerozuměla jsem kkočičí řeči ale přesto mi to připadalo jako kdyby řekla ano.
Vydala jsem se spátky do tábora těsně u vchodu do lesa jsem se jukla na hodinky a zjistila že je něco málo po druhé hodině. Vyšla jsem směrem k ohni který byl stejně tak jak jsem ho viděla naposledy čili pořád hořel. Musel do něj někdo přikládat rozhlédla jsem se a uviděla Sasukeho jak mě propaluje pohledem.

"Proč ses mi omluvila?" Zeptal se mě a já si přisedla k němu. Pořád s kočkou na rameni.
"Ráno...jsem to trochu přehnala, omlouvám se" Odvrátila jsem od něj pohled. Na to jsem už cítila jeho ruce na mích bocích. Abych vám to lépe popsala seděl za mnou. Hlavu si opřel o mé rameno.
"Ještě jednou se omlouvám" Prolomila jsem ticho po té co mi to připadalo tak nesnesitelný.
"Ne ty se nemáš za co omlouvat, já už jsem takový že nevydržím to když si ze mě dělá někdo srandu, teda hodně velkou srandu jako ty." Rozmluvil se.
"Omlouvám se" Zopakovala jsem snad po sto-padesátý.
"Neomlouvej se" Hlesnul a přemístil se přede mě. Hleděla jsem na něj jak vyoraná myš.
Trochu se pousmál a pak se natáhl a políbil mě.

"MIluju tě" Hlesnul znovu.
"I já tebe" Opáčila jsem.
Usnula jsem mu v objetí. Ale než jsem usnula myslím že mi to trvalo snad hodinu protože jsem se musela dívat na Sasukeho spící bezstarostnou tvář.
Ráno jsem se probudila asi v 7 hodin a Sasuke a ostatní ještě vychrupovali (xD)
Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila tu černou kočku. Byla se mnou od té chvíle pořád. Nevěděla jsem proč ale myslím že teď se z ní stane můj týmový partner. Pousmála jsem se a chtěla vztát no Sasukeho ruka mě zastavila a přitáhla zpět.

"Myslela jsem že ještě spíš" Usmla jsem se na něj a dívala jsem se mu do jeho dvou upřímných černočerných onyxů.
"Chtěl jsem tě překvapit" Pousmál se a políbil mě na nos. Já jsem to nevydržela a ochutnala ty jeho jemné rty. Odpojila jsem se od něj až když mě na zádech začalo něco drápat. Sasuke se na mě podíval sklamaně.
"Neboj je to kvůli ní" Řekla jsem a ze zad jsem si vzala černou kočku.
"Maličká kde se tady bereš?" Usmál se Sasuke a podrbal kočku za ušima.
"Je to můj týmový partner"
"Od kdy?" Ušklíbl se.
"Od včerejška" Zašklebila jsem se na něj taky.

Kakashi se už probouzel a my se Sasukem jsme šli vzbudit Naruta kterému to trvalo. Když jsme se balili uslyšely jsme známí hlas.

"Copak tu děláte?" Ušklíbl se a oblízl si ret
-________________________________________________________________
Tak miláčci omluvte mě že to koním tak napínavě xD

Jak vypadám v anime xD

4. září 2010 v 19:29 | Ufonek |  Moje kecy xD
jááá
Arigato Gaaruše!! Moc se mi to líbí!!

Pro Sachiko-chan, Nejlepší přítel člověka! 3/3

4. září 2010 v 10:09 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak a dalšíí

"Tak zlatíčko povídej co se ti stalo"
"Víš mami...já....jsem se praštila o roh postele"
"A jak se ti to stalo prosímtě?"
"No...zakopla jsem" Kryla dál svojí ségru Saki.
Její máma jen pokývala hlavou a už chtěla odejít ale Saki ji zastavila.
"Mami? Pustíš mi sem Deika?"
Její máma si povzdechla. "No tak dobře"
"Arigatooooooooo" Dořekla a za chvíli byl u ní její krásný husky.

Deidarův pohled:
Když jsem se dozvěděll že se Saki něco stalo tak jsem málem zešílel. Přišla mi totiž esemeska od Raydenn. No tak jsem vypálil ze školy jako šíp a petal na tu její. Ani nevím jak jsem ji našel ale tohle je už vedlejší. Pak jsem ji řekl že máme vollnou hodinu což samozřejmě nebyla pravda. Jen jsem ji musel vidět. Od té chvíli co jsem ji potkal se mi líbila. Jenomže vůbec nevím jestli mě má ona ráda. Ale řeknu vám ten její husky. Je krásný. Neříkám že Roxy není překrásná ale ten její husky má tak svítivé oči.
Ale překvapilo mě když se s ní Roxy chtěla mazlit. Nemá vůbec nikoho ráda. Ale ji an.
Saki teď musí být asi doma a já ji neuvidím na cvičáku to je smůla. No tak jsem šel loudavým krokem cestou směrem kterým je cvičák. No pak jsem se ale otočil protože jsem si vzpoměl na velmi důležitou věc. Potřebuju psa! Ano mám plnou hlavu Saki že jsem zapoměl na Roxy. A pak už jsem zase šel směrem ke cvičáku i když teď trochu rychlejším krokem. Roxy vedle mě vesele poskakovala a já jsem byl šťastný že ji mám.
Vešel jsem dovnitř a vidím...Raydenn jak se vražedným pohledem dívá na Temari. Šel jsem tedy za ní.
"Čau Ray!" Upozornil jsem že jsem tady.
"Čau Deii" Tady jsme se ¨totiž docela skámošili.
"Co tak zíráš na Temari?"
"Nenávidím ji!" Vysvětlila mi.
"A to jako proč??"
"Pořád se motá kolem Shikamara a já ho mám ráda." Chvíli se ještě dívala na ni no pak se podívala na mě a sčervenala protože si asi právě teď uvědomila komu to řekla.
"Neboj já nic neřeknu..."
"A víš že je mi to jedno?! Už od včerejška spolu chodíme chtěly jsme to držet v tajnosti víme to jen my 2 a ještě Saki." Usmála se na mě.

Najednou se otevřely dveře a z nich vyběhl husky. Ten husky kterého tak moc dobře znám? A za ním se oběvila jakási postava byla asi mladší než mi no a hned se začla všem představovat no Kakshi ji zarazil že to udělá.
"Tak děcka tohle je Kin bude na cvičák chodit místo její sestry Sachiko rozbila si hlavu a tak nemůže chodit na trénink." Oznámil nám Kakashi a já si jen odfrkl.
No to už po mě skákal Deik. Měl mě rád a i já jeho.

"Deiku no tak nemůžeš tady lidi otravovat, moc se vám omlouvám"
"Neomlouvej se a tykej mi¨! Jmenuju se Deidara. A tohohle huskyho až moc dobře poznám! Jsme velcí kamarádi!" Obeznámil jsem ji.
Pak odešla. Trénink proběhl bez problémů. Akorát mi tady chyběla. No co už se dá dělat.
Konec Deidarova pohledu.

Kin šla spokojeně domů a myslela si na svou novou lásku no to ještě nečekala co se dozví doma.
"Čáááááááááááááááááááu Saki! Jak ti je?!" Zeptala se Sachiko.
"Jak asi? Blbě..." Odpověděla a prohmatávala si místo na hlavě.
"Vždyť už jsem se ti omluvila!"
Jen zakroutila hlavou a otočila se na druhý bok a tím se odvrátila od své dotěrné sestry Kin.
"Neuhádnej co?"
"Ne co!"
"Já jsem se zamilovala." Snila...
"Víš jistě co to znamená láska a milovat?" Upozornila ji Saki.
"Ano vím už jsem pár kluků totiž měla víš?"
"Tak dobře povídej kdo je ten nešťastný?" Zeptala se unuděně.
"Budeš hádat. Má blonďaté vlasy..." Saki si nemohla vybavit nikoho než Deidaru ale to je blbost.
"Má modré oči..." Zase Deidara snad ne...
"A má z těch vlasů culík na hlavě a prý ho moc dobře znáš"
"Deidara!" Vykřikla a rozeběhla se na záchod. Opřela se o dveře a jen oddechovala. Ona miluje Deidaru. Zesmutněla. Ale řekla si že to nedá na jevo!!
Přišla zpátky do pokoje, lehla si a dělala že chce spát.
A tak se taky stalo...zaspala. No probudil ji až když ji zvonil telefon.

"Prosííím" Řekla s douhým zívnutím Saki.
"Ahoj jak se cítíš?" Slyšela hlas své nejlepší kamarádky.
"Čau Ray ale jo de to akorát víš co jsem zjistila? Že moje ségra taky miluje Deidaru."
"Myslím že si to neměla tak křičet.." Posmutněla Ray.
"A proč?"
"víš Deidara je tady se mnou." Saki se zatmělo před očima a mobil ji vypadl s ruky. Naštěstí tedy dopadl na peřinu no chvíli nemohla Saki mluvit. Až když se u telefonu ozval Deidara a dělal jakože to neslyšel i když v duchu skákal radostí.
"Čáááááu Saki jak je?"
"Ale jo dobře no teď trochu skameněle." Mluvila do telefonu a klepaly se jí ruce.
"Tak to jsem rád kdy už budeš chodit na trénink? Ta tvoje ségra už mi leze na nervy furt za mnou dolejzá" Ušklíbl se Dei.
"Jo v pondělí přijdu a udělám své ségře výhružné kázání, se měj!"
"Ty taky ahoj" A poloožila to. Uplně se zapoměla Ray zeptat co Shika. No to je jedno. V tom se do jejího pokoje vtrhla Kin a začala básnit jak je Deidara úžasný.

"Ehm Kin..Teď mi s Raydenn volal že prý si otravná!" Kin se v uších pořád hrála ty slova. Si otravná si otravná si otravná...
"To není pravda to sis jen vymyslela protože ho taky miluješ!" Rozeběhla se Kin pryč se slzami v očích.

A tak uběhl víkend a Saki už mohla jít na trénink. Ale trochu se bála že se k ní Dei nebude chovat tak jak předtím. Posmutněla no to už na ni zvonila Raydenn se svým Rayem.
Vykoukla z okna aby zjistila že je to Raydenn a co neviděla. Byl tam s ní Deidara a usmíval se na ni. Na sucho polkla¨a pak jakoby se nechumelilo zvolala. "Už běžíím" A opravdu běžela po celém pokoji jako pominutá no po minutě se uklidnila vzala Deika a už si to běžela dolů.

"Čau Ray...Deii" Pozdravila je a už se spolu vydali na cvičák.
"Co Shika?" Zeptala se Raydenn na svou včerejší otázku.
"Jo je v pohodě akorát mě štve ta Temari" Nasupeně se otočila aby nebylo vidět jak se z ní kouří.
"A proč?"
"Pořád za ním leze však uvidíš dneska!"Obeznámila ji Raydenn a už procházeli branou od cvičáku.

Trénink byl zase po tolika dnech normal a kupodivu Temari už za Shikem nechodila. Bylo jí to podezřelé a tak se ho po tréninku zašla zeptat.

"Hey Shiko jaktože za tebou Temari už nedolejzá?" Zeptala se ho s podezíravým pohledem.
"No" Shika na sucho polkl. A to svýšilo ještě víc Raydenninu zvědavost.
"Dal jsem ji včera výhružné kázání o tom že za mnou nemá lozit že miluju tebe." Oznámil ji a potom ji políbil. Raydenn se štastným srdíčkem přikývla.

Mezitím...
"Saki?"
"Hm?" Odpověděla Deidarovi hnedovlasá dívka.
"Je pravda to co si včera řekla?"
Saki se začervenala ale přikývla.
 Dei se ji postavil do cesty vypadalo to že chce něco říct no pak se k ní jen sklonil. A tak jejich oči byli ve stejné výšce. Saki zčervenala ještě víc a chvíli si jen tak hleděly do očí.
Pak ji Dei políbil. Saki byla chvíli v šoku no pak mu polibky začla oplácet. Obmotala mu ruce kolem krku a on ty své dal na její pas. Líbali by se ještě dlouho no došel jim kyslík.

"Miluju tě" Vyhrkla Saki a zase se začervenala.
"I já tebe" Opáčil a doprovodil ji až k jejímu domu. Pak ji naposledy políbil a šel domů.

Po těch letech se objevil....znovu 3

3. září 2010 v 20:49 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidičky a další je na světě =)

"Haruno?!" Nemohla jsem uvěřit, už zase vidím ten jeho sprostý obličej. Raději jsem sklopila hlavu dolů a pokračovala za Orochimarem který mi šel ukázat můj pokoj. Napsala jsem vzkaz o tom že Uchiha je tady u Ora aby si na něj v Listové dávali pozor. A nemůžu uvěřit co mi odepsali. Jen OK?
Tohle už prostě nemůžu vydržet!! Nesnáším ho a teď...teď je tady zase... Najednou někdo zaklepal.
"Dále" Hlesla jsem.
"Můžu?" Zeptal se mě. Já jsem jen tupě pokývala hlavou. A pak vešel a sedl si ke mě na postel.
"Co tady děláš?" Zeptal se mě vlídně že jsem si myslela že tohle je princ dobra.
"Neměla bych se spíš  ptát já tebe? Tak takhle si se vrátil do vesnice?! Tak proč pořád pracuješ u Orochimara!" Rozkřikla jsem se na něj.
"Já..." Najednou zesmutněl až mi ho přišlo líto. "To je jedno a co tady děláš ty?!" Zeptal se už zase mě. "Nemůžu ti věřit...vlastně už ti nevěřím ani slovo co říkáš!"
"Ani tohle mi nevěříš?" Zeptal se a pak se nade mě naklonil a začal mě líbat. Já jsem ho liskla.
"Zase mi chceš ublížit?! Vypadni!" Zavelela sem.
"Ale Saky..."
"Vypadni!" No pak už teda šel vůbec jsem ho nechápala. Určitě si chtěl jen užít a to bych už prostě nestrpěla. Lehla jsem si na postel a rozbrečela jsem se. Proč mi tohle pořád musí dělat?! Já už nemůžu když on...Chtěla jsem od něho jít pryč a ne s ním být každý den! Sakra sakra.
"SAKRA!" Už jsem to nezadržela za zuby a na celé sídlo Orochimara jsem to zavolala.
Najednou do mého pokoje vtrhl Orochimaru.
"Pojď máš trénink! Potřebuju si tě prověřit"
Jen jsem přikývla a šla za ním. Byla to asi tréninková hala, vyjma těch soch hadů. Pak jsem se pořádně porozhlédla a na druhé straně uviděla Uchihu.

"Dej si s ní zápas a pak mi povíš o jejích schopnostech, Sasuke-kun" Řekl zase tak slizce no až pak jsem si uvědomila co řekl. Boj s Uchihou? Hračka! Ušklíbla jsem se. Potom Orochimaru zmizel.

"Ještě předtím než začneme zápas, tak si s tebou promluvím!"
"Nemám si s tebou co říkat, nechci s tebou mluvit!"
"Já se tě neptal!" Nato obroskou rychlostí mě přirazil ke zdi a ruce mi dal za hlavu.
"Pusť mě!" Zařvala jsem na něho.
"Nebo co? Poslintáš mě?" Zeptal se a měl z toho velkou srandu. No vyhověla jsem jeho přání.
"Klidně!" Ušklíbla jsem se a flusla mu do tváře. Jen udělal obličej jakože mu to vadilo no neutřel si to. Asi je tak chytrý že by věděl že ani jednu ruku mi nesmí pustit jinak je v prdeli.
"Zlobivá holčička!" Ušklíbl se. "Proč mi nevěříš?!"
"Z vlastních zkušeností!" Ušklíbla jsem se.
"Vždyť jsem se ti omluvil..." Vzhlédl ke mě s utrápeným obličejem
"Omluvit se dokáže každý jenže tohle bolelo Sasuke." Sklopila jsem hlavu aby neviděl mé skelné oči.
"Saky..."
"Ne...Proč si to udělal? Řekni mi důvod proč sis ze mě vystřelil?!"
"Já si z tebe nestřílel!"
"Ne tak cos dělal?"
"To že jsem se do tebe zamiloval pravda je! Jenže já už mám prostě takovou stupidní povahu že neunesu lásku a moje tělo se proti tomu muselo obrnit. A tak jsem podvědomě řekl tamto uvědomil jsem si to až když si utíkala" Dořekl a já jsem se zamyslela. Tak proto když jsem viděla jeho tvář tak bolestnou.
"Saky..." Obejmul mě přičemž ji pustil ruce. Já jsem se od něj ale odtrhla...
"Ne Sasuke...já...musím si to v hlavě srovnat, nemůžu se ti vrhnout do náruče a dělat že se nic neděje" Sasuke zesmutnil ale otočil se a pak uslyšel ránu. Prudce se otočil. Já jsem  se zhroutila k zemi.
"Si v pořádku?" Ptal se se strachem který měl napsán v očích.
"Um, jo" Řekla a znovu jsem se postavila. A pak k němu vzhlédla. "Orochimaru říkal že si máme dát zápas tak?!"
"Ale..."
"Žádné ale!" Řekla jsem a pak se postavila do bojové pozice.
"Nechtěl jsem to dělat ale..." Zavřel oči a pak je otevřel a já když se mu podívala do očí tak upadla do hlubokého spánku.

Probudila jsem se ve svém pokoji a rozhlédla jsem se. Sasuke seděl na židli a skoro spal.
"Ty!" Podívala jsem se na něho vražedným pohledem. Nerozuměla jsem proč to udělal...Chtěla jsem si s ním dát zápas a on?? Udělá tohle. Asi jsem ho probrala protože vztal a přiběhl ke mě, chytil mě za ruku.
"Konečně si se probrala." Usmál se.
"Není to má vina" Odsekla jsem mu. Nechtěla jsem si to připustit ale pořád ho miluju ale pořád jsem na něho naštvaná. Sedla jsem si. Chvíli se na něj koukala a pak mě prudce objal. Nic jsem nedělala jen jsem čekala až mě pustí no on stále ne a ne. Pak jsem ucítila něco mokrého na mé ruce. Slza? On pláče? Neviděla jsem mu do tváře takže to bylo těžké zjistit. No on...asi jo.
"Gomen" Řekl plačtivě...Teď už jsem jasně věděla že pláče.Ale proč.
"Odpustíš mi to...někdy?" Plakal dál. Zabořila jsem tvář do jeho trika a taky jsem ho objala.
"Prosím...neplač" Prosila jsem. On ke mě vzhlédl tu překrásnou tvář.

"Holka to si vážně tak dobrá že si dokázala Uchihu rozbrečet?" Oběvil se tam znenadání Orochimaru.
Nic jsem nedělala jen jsem se na něj dívala a Sasuke zase zabořil tvář do mého trička.
"No asi jo...dobře uspělas takže teď vás nechám" Usmál se a odešel.

Pak ke mě Sasuke zase vzhlédl a já viděla do jeho uplakané tváře.
"Neplač" Hlesla jsem.
"Tak mi odpusť!" Řekl pak.
"Já...odpouštím ti" Není to tak že bych mu úplně odpustila ale nechtěla jsem aby plakal. Trhalo mi to srdce vidět ho takhle utrápeného. Vážně. Opravdu to pomohlo, přestával brečet. Pak si mě posadil na klín a ještě víc mě sevřel.
"Sa-Sasuke" Pohladila jsem ho po vlasech. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.
"Máš mě vůbec ještě ráda?" Ohlédl se na mě pak.
"Ne..." Zesmutněl...asi to už chtěl vzdát protože jeho stisk povolil ale nepustil mě.
"Já...já tě miluju" Hlesla jsem pak. Vyjeveně se na mě podíval a na jeho tváři se rozzářil krásný úsměv. Takový umí jenom on. Jeho stisk opět zesílil.
Chtěl mě políbit no já jsem odvrátila hlavu takže mě políbil na tvář. Zase zesmutnil.
"Tak...proč mě nechceš?" Ptal se mě.
"Protože...já..." Neměla jsem slov. Prostě nechtěla jsem dělat že se nic neděje když mi tak ublížil. Ale když já nevííím. Mám nebo nemám. Myslím že jsem se rozhodovala jestli ho mám udělat šťastným nebo ne.
"Protože ti prostě nevěřím!" Vytrhla jsem se mu a utekla jsem ani nevím kam ale sedla jsem si do rohu a plakala. Vůbec nic jsem nevěděla! Nic...bylo mi hrozně...nejsem ten typ co by plakal hlasitě plakala jsem tiše. Potřebovalo to ven je to vše jen z mé duše. Nejhorší na tom je že ho miluju ale prostě nemůžu mu věřit...Ale kdÿž tak plakal tak...Ne to není tak já ho nemůžu mít ráda ne už mu na to nenaletím! Ani jsem si nevšimla že co jsem se tak zamyslela jsem přestala brečet. No s odhodlanou tváří jsem šla zpět ke mě do pokoje. Sasuke už tam nebyl. Tak jsem si lehla a chtěla spát...No po půl hodině umorného převracení jsem se rozhodla se posadit. Vztala jsem a sešla jsem dolů se napít. Jenže co horšího byl tam ON!! No rozhodla jsem se ho ignorovat. Napustila jsem si vodu a šla opět do svého pokoje. Až tam jsem se teprve napila. A pak jsem zalehla. No naštěstí sice nevím jak se mi podařilo usnout.

Probudila jsem se s vycházením slunce. Chvíli jsem se zase převalovala...Sice byli čtyři hodiny no já jsem sešla dolů a dala si snídani. Vyšla jsem ze skrytu jeho sídla a jen tak se chvíli procházela po lese. Nasávala jsem tu svěží vůni lesa. Naruto...kdy se vrátím domů...Až zabiju Ora já vím...
Povzdechla jsem si a zašla zpět do tréninkové haly. Nikdo tam nebyl takže skvělé. Usmála jsem se a začala jsem trénovat. Asi po dvouch hodinách jsem se sesunula k zemi a těžce jsem dýchala.
Najednou jsem ucítila dotyk na mém rameni. Otočila jsem se. Byl to Sasuke. Jaktože jsem necítila jeho chakru? To bude tím že jsem vyčerpaná. Úplně.
"Neměla bys tak brzo trénovat" Řekl jistě no pak na mě upřel utrápený pohled.
"Nedívej se na mě tak" No jakoby mě neslyšel. Sedl si ke mě.
"Prosím zkus to se mnou...prosím...dej mi šanci" A zase ten utrápený pohled.
"No já nevím...musím si to promyslet" Nepatrně ale opravdu nepatrně se usmál.

Pak jsem vztala a došla jsem až ke dveřím. Pak jsem se ohlédla...On tam stále seděl a upíral na mě ten utrápený pohled. Odešla jsem do svého pokoje a opřela se o dveře. Musela jsem to rozdejchat. pořád ty utrápené pohledy a prosba...Je to skutečně ten Sasuke kterého znám? Určitě už jednou mi způsobil bolest tím že odešel...pak druhou a jestli aji třetí tak to nepřežiju. Třetí mi udělá jen pokud mu budu zase důvěřovat. Ale já mu ještě tak docela nevěřím. Mám to s ním zkusti? Přemýšlela jsem. Asi jsemusla ve stoje protože mě probralo až zaklepání na dveře. Buď je to Sasuke a nebo se Orochimaru naučil klepat. Otevřela jsem dveře a s úlevou jsem si oddychla. Byl to Orochimaru prý máme zaútočit na písečnou. Sakra musím podat zprávy Narutovi.
"Hai" Přikývla jsem a šla jsem poslat holuba a převlékla jsem se a odešla na misi.
Proběhlo to dobře protože díky mojí zprávě byli připraveni. Takže jsme se vrátili s nepořízenou.
VS: "Supeeeeeeeeeer"
"Jo Supeer to je" Přitakala jsem svému vnitřnímu já.

Večer jsem si lehlam zavřela oči a přemýšlela. Mám nebo nemám...
Někdo zaklepal.
"Dále" Řekla jem ospale stále oči zavřené. Když se nikdo neozýval tak jsem konečně otevřela oči a hleděla jsem do těch hadích. ¨

"Ty si špeh?!" Vyptával se mě Orochimaru.
"Nejsem"
"Ne?? Tak jaktože Suna o nás věděla?? Muselas podat zprávu Listové" Řekl a vrhl se na mě se zbraní. Jen jsem uhla a zapíchla jsem mu kunai do ramena. Jen zavřeštěl a opět se na mě vrhl a já jsem opět nečekaně uhla a on prorazil dveře. Pěknou chvíli jsem se mu vyhýbala a pak použila své nejsilnější jutsu. Sevřela jsem mou pravou ruku a v ní se začala oběvovat růžová chakra a růžové blesky. Vrhla jsem se na něj. Minula jsem jen se mu to odřelo o rameno a začalo krvácet. Jen se za něj chytl a promluvil tím slzským hlasem.
"Nějak ses netrefila holčičko"
Sesunula jsem se k zemi, zavřela oči a čekala jsem na svůj konec. V tom se ozvalo.

"Chidori Nagashi!" A prudce jsem otevřela oči. Uviděla jsem Sasukeho přede mnou jak právě přopíchl Orochimara. Orochimaru se na něj jen vyjeveně podíval a jeho poslední slova zněla.
"Sasuke-kun" A pak skončil. No jo přišlo by mi divné kdyby Sasuke neslyšel ty rány.

"A-arigato Sasuke...p-proč si to udělal?" Vykoktala jsem ze sebe.
"Nemůžu tě nechat zemřít...to bych nesnesl a navíc mám misi ho zabít" Usmál se na mě.  Tak proto Naruto na jeho přítomnost napsal jen OK. Nechtěla abych věděla že on má stejnou misi. Hořce jsem se usmála a pak řekla souvislou větu o Tsunade. Sklopila jsem hlavu a promluvila do země.
"Tsunade si vážně hrozná" Ušklíbla jsem se a pak jsem znovu vzhlédla k Sasukemu.Řekla jsem to o ní protože mi Naruto ještě nepřipadá jako dobrý hokage i když je ten nejlepší ale prostě Tsunade podávám zprávy víc protože je zástupce Hokage
Udiveně se na mě díval a já jsem pochopila že chce vystvětlení.
"Sasuke měli jsme stejnou misi." Oznámila jsem mu a pak na mě vykulil voči. Takže ani on to nevěděl.
___________________________________________________________________
Tak a komentovat!!

Pro Sachiko-chan, Nejlepší přítel člověka 2/3

3. září 2010 v 20:15 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Dalšííí....

Sachiko se nepatrně začervenala no naštěstí to v té tmě nebylo vidět a mazlila se s Roxy.

"Kdy deš zítra na cvičák?"
"No Deii, já chodím ještě s RaYdenn takže nevím...asi kolem 3 když cvičák jr ve 4"
"Můžu jít s váma?"
"Jasně!"
"Tak to je super zítra se tedy stavím jo čau" Chtěl se rozejít Dei svou cestou protože byli na rozcestí
"Ale počkej vždyť nevíš kde bydlím!!" Zakřičela za ním ještě Sachiko no Deie už nebylo. Tak se vydala se svým huskym zpět domů.

"Tak Sachiko copak budeš zítra dělat?" Zašeptala si pro sebe do prázdna a představila si Deidaru.
"Čááááááááááááááááááááááááu Saki!" Ozvala se ze dveří její mladší ségra Kin.¨
"Nazdar" Odsekla jí.¨
"Copak copak?? Že ty ses nám zamilovala?"
"Jaks to poznala?" Vyzvídala Saki.¨
"Všechno poznám" Usmála se na ni Kin.
"Ach jo..." Povzdechla si a zalehla.

Ráno se Saki probudila nasnídala...naobědvala a už tad měla být Raydenn. Hm to je divné. Ták asi půjdu sama. Povzdechla si v duchu. Tak se svým psím miláčkem vyrazila. Když přišla Saki na trénink nikdo tam nebyl. Šla o kousek dál do "sborovny" trenérů a tam viděla válet se Kakashiho tělo ale bez lavy a začala hrozně ječet.

Prudce se posadila a koukla na hodinky. 4 ráno? Byl to jen sen. Uklidňovala se.
Rozhlédla se kolem sebe a co neviděla. Kin za počálem! A ještě k tomu na jejím!

"Kin hned odtamaď vypadni!"
"Kdo je to Sasuke? Vyptávala se Kin.
"Jeden spolužák"
"Tak spolužák jó? Ne náhodou něco víc? Hm hm hm!!"
"Drž hubu" Zařvala na ni a dala ji pohlavek.¨
"Tohle mladší ségře dělat nebudeš! Mamíííí Sachiko mě bije!"
"Pššš rodiče ještě spí!"
"No a co...Mamííííííííííííííííííííííííííííííííííí" Volala dál a ve dveřích se objevil polonahý táta.
"Tatí Sachiko mě bije!"
"Tati to není pravda! Jen jsem jí dala pohlavek za to že mi vlezla na PC"
"Děti ztište se! Maminka potřebuje odpočívat!" Ozval se táta a zavřel dveře..jinak nic.

"Vidíš máš se ztišit!"
"Za to můžeš ty!"
"No to teda nemůžu!"
"Ale  můžeš!" Bacila ji Kin po ruce.
"Au ty trdlo!" Oplatila jí to Sachiko akorát s dvojnásovnou silou.
"Nebij mě!" Bouchla ji po hlavě tak silně že Sachiko spadla a bouchla se ještě o roh postele.

"AU!" Vykřikla a držela se za bolavé místo. Ucítila něco teplého. Podívala se na ruku...krev.
"Sakra!" Zaklela Sachiko a běžela pro lékárničku. O tomhle se rodiče nesmí dozvědět. Bědovala Saki.

"Saki co se stalo?"
"Drž hubu nestarej se!"
"Ty si teda protivná!" Zakanila se.
"Tak mi aspoň obvaž hlavu!"
Kin je pokývala hlavou a už brala do ruky obvaz. Chvíli motala Saki hlavu a nakonec prohlásila.
"Tadááá"
Saachiko se podívala do zrcadla a zděsila se.

"Kin tys mi tam toho dala snad tunu! Hned to zprav!"
"No jo pořád" A už se dala do práce.
Sachiko se pak podívala do zrcadla a už to bylo lepší... Pak si šla ještě lehnout.

Bylo osm hodin ráno a Sachiko i s rodiči a ségrou zrovna snídala.

"Hey Saki proč sis obvázala hlavu a proč máš vzadu na temeni červenou zkvrnu, neudělala sis něco?" Ptala se jí ustaraně máma.
"No víš mami já jsem se s kin vsadila a teď musím celé dny chodit s tímhle na hlavě a to červené je kečup" Oklamala ji Saki.
Její máma jen zakývala hlavou a odešla do práce.

Saki měla školu až na devět a její ségra "zaspala" protože se jí nechtělo do školy.
Saki se loudavým krokem vydala do školy. Nesla si zrovna výtvarku a tašku takže to měla pěkně těžké a ještě navíc k tomu do kopce.

"Saki co se ti stalo? Pojď do školní ošetřovny! Nabádala ji Raydenn a už ji tahala. No Saki nechtěla. No tak ji Raydenn nechala a začala výuka.¨
Sasukeho partička si samozřejmě neukradla nějaké popichy.

Saki se začala točit hlava pak pomalu nevímala a nakonec omdlela. A tak ji Raydenn se Sakurou tedy odvlekly na ošetřovnu a tam ji ošetřily, uložili na pokoj.
Saki zatím spala. Pak se probudila rozhlédla se a uviděla Sakuru, Raydenn, Hinatu, Ino a Tenten jak kolem ní sedí případně stojí.

"kde to jsem?"
"Na ošetřověn! Měla jsi jít hned!"
"Ale Ray...A co se mnou je?"
"Máš jen naraženou hlavu a nic víc v tom ani není" Obeznámila ji Sakura.
"Aha"........"Ale co rodiče?!"
"Ti už o tom ví...přijedou si tě vyzvednout a značnou chvíli si doma poležíš"
"Ale co Deidara?!"
"O čem to mluvíš?"
"Víte včera jsme spolu šly domů a on mi říkal že se dnes pro mě staví a půjdeme spolu na cvičák" Zesmutněla Saki.
"Nevadí...Nesmutni...určitě se to vystvětlím ukážeš se mu s obvazem v okně a on vše pochopí! Uvidíš!" Chytla ji za Rameno Tenten.
"Ale..."
"Neboj!" Napomenula ji Ino.

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
"To zvonění je otravnější než moje babička" Stěžovala si Tenten zatímco šli na hodinu.
"Proč tvoje babička?"
"Babička je špion Šuškin a neustále mě sleduje!" Obeznámila Ino a všechny ostatní.
Ostatní holky se rozesmály a to už smějící se vcházeli do třídy.
Shikamaru se na Raydenn pořá díval. Ten její úsměv ho fascinoval.

Sachiko pohled:
Ach jo teď tady budou muset tvrdnout ještě hodinu než rodiče přijedou...máma se o mě bude zbytečně strachovat...A jak jí mám vystvětlit jak jsem si to udělala??. Ach jo všechno by bylo jinak kdybych neměla ségru.
To už se ale otevíraly dveře a já jsem zbystřila kdo to je.
Najednou jsem tam viděla žlutou hlavu s culíkem na hlavě.
"Deii co tady děláš??" Ptala jsem se ho udiveně.
"No máme volnou hodinu a chtěl jsem zajít za tebou...našel jsem si školu a zistil jsem že tady ležíš co se ti stalo?"
"to ségra..." Povzdychla jsem si. A nepatrně jsem se začervenala že přišel zrovna za mnou.
"Že vy ste dělali uchalárny!" Ušklíbl se.¨
"CO?! PROČ?"
"Protože se červenáš"
Jen jsem si něco zamulala pod vousy a začala jsem mu to vysvětlovat.

"No víš ségra ve 4 hodiny ráno byla ma nojím PC a tak jsem ji seřvala a ona mě liskla tak že jsem spadla bouchla se o roh postele. Rodičům jsem nakecala že jsem se se ségrou vsadila a šla jsem normálně do školy ale v hodině jsem omdlela"
"Takže na cvičák moct asi nebudeš co?" Podíval se na mě nešťastně.
Jen jsem sklamaně pokývala hlavou a svůj pohled jsem upřela na svou bílou přikrývku a najednou se zase otevřeli dveře. A tentokrát to byli mí rodiče.

"Ahoj Saki jak ti je a kdo je tahle dívka?" Optala se máma protože Deovi neviděla do tváře.¨
Já jsem se rozesmála no Deivi zřejmě moc do smíchu nebylo.
"Mami tohle je kluk! Jmenuje se Deidara" Oznámila jsem jí.
"O-omlouvám se"
"To je v pořádku" usmál se na ni Dei.

"TAk Saki pojď a doma mi vše co se stalo řekneš ano?" Jen jsem poraženě sklopila hlavu a vzpoměla jsem si na ten sen o Kakashim. Třeba to bylo varování...Mě se taky stalo něco s hlavou. Ach jo.
"Tak ahoj Deii uvidíme se na cvičáku až budu moct" Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil...
Pak jsem s mámou jela domů a lehla jsem si do postele.

Pro Sachiko-chan, Nejlepší přítel člověka! 1/3

2. září 2010 v 20:33 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tady to máš...nedočkavče!! Né kecám xD Já bych byla taky nedočkavá.

"Sachiko!! Pohni si! To je otrava...." Volala na svou nejlepší kámošku Raydenn.
"Ježiši maria!! Ty už seš jak ¨Shikamaru!"
"Toho máš přece ráda ne??" Ušklíbla se Sachiko...
Raydenn se začervenala.
"Tak vidíš!" Vykoukla naposledy z okna Sachiko a už se hnala ze dveří i se svým psím miláčkem který se jmenoval Deik. Byl to krásný husky. (xD)
"Co vlastně už umí Deik? Když jsme spolu byli naposledy na cvičáku tak mu to moc nešlo za to mému Rayi to moc šlo!" Usmála se na ni Raydenn. Ray (čtěme Rey) byl jeí psí miláček, je to pastevecký pes.
"Náhodou už umí dej pac, sedni, lehni a ke mě..." Ušklíbla se Sachiko.
"Ke mě jo? Ale s pamlskem co?" Ušklíbla se Raydenn a podívala se na Sachiko.
"Hele neškleb se pořád mudeš mít vrásky...no vlastně ty už je máš teď" Popichovala ji Sachiko.
"Za to zaplatíš Saki!!" Zařvala na ni Raydenn a rozeběhla se za ní s cílem jí jednu ubalit.
Ale Saki byla rychlá doběhla na výcvikové středisko psů a zastavila těsně před trenérem.
No Raydenn už takové štěstí neměla a napílila to do Saki a tím pádem Saki do trenéra a všichni se svalili na zem...Chvíli na sebe jen vyjeveně koukali -včetně trenéra- a pak se začali smát.

"Tak co jste připravené na pořádný trénink? Dneska psy budou běhat i se svými pány a paničkami" Ozval se trenér. "A ještě něco...budeme jako tým takže se tu budete muset všichni seznámit"
Jen kývali hlavami jakože tomu rozumí a postavili se.

To už se k nim přiřítil udýchaný Naruto.
"Naruto kde máš pejska??" Ptala se ho Raydenn.
"Ray tomu se nedá říkat pejsek je to hotový buldozer!! Musel si vybrat toho největšího psa že Naruto??" Usmála se Saki a to už na zádech ucítila něco těžkého co ji povalilo na zem.

"Rexi hned z ní slez!!" Poručil svému bernardýnovi Naruto no bernardým se ani nehl. Zatím se Radenn sehla k Sachiko.

"Si v pořádku?"
"Ray jak myslíš že mi je ??" Mluvila přiškrceným hlasem Saki.
"Tak promiň" Už tahala Raydenn Sachiko za ruce z pod obrovského psa.
Nakonec ji teda úspěšně vytáhla.

"Naruto měl by sis toho svého psa hlídat!" Poručila mu Raydenn.
"Promiň"
"Áá to je otrava" Zívl si Shikamaru a kolem něj už radostně poskakoval jeho věrný přítel Raf - ratlík.
"Neštěkej furt! Bolí mě z tebe hlava!" Zařval na něj Shikamaru. No Raf si tedy poslušně sednul na bobek a jen švihal ocasem ze strany na stranu a s očekávajícím pohledem se díval na svého líného pána.

"Nevím proč takový lenoch jako ty má psa" Ušklíbla se Saki.
Shikamaru si jen pomyslel své a přišel blíž k trenérovi.

"A kde je vlastně Sakura?" Ptala se Saki Naruta.

"Tady sem" Ozvala se jí Sakura u ucha takže Sachiko až nadskočila. Kolem Sakury už pbíhal rozradostněný vlčák. Měl hnědou barvu a byl krásný. Šlo vidět že se o něj Sakura pečlivě starala.

"Tak jo nejen že sem z tebe málem dostala infark ale další otázku mám na tebe! Kde je Sasuke??"

"Těsně za tebou" Ozval se jí u ucha Sasukeho hlas.A to už před Sachiko poskakoval pes Lexa se svou lesklou kůží černého labradora. Tak tohle už ne Sachiko moc nejen že opět nadskočila tím že ji někdo polekal ale taky neudržela rovnováhu a přepadla dozadu nebýt Sasukeho už by byla na zemi.

"Dávej pozor" Upozornil ji Sasuke a postavil ji spátky na nohy.
"Drž hubu!" Rozkřikla se na něj Sachiko a bylo na ní vidět že už toho má dost a to ještě ani nezačal trénink. Sasuke pak přešel za Sakurou.

"Proč je tak podrážděná?" Zeptal se jí s úsměvem.
Sakura nepatrně zřervenala no taky se usmála a odpověděla mu.

"Protože nejdřív málem dostala infarkt ze mě a pak z tebe. Ani se jí nedivím že na tebe tak vyjela" Usmála se Sak na Sasukeho.
"Sasííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!" Zavěsila se růžovovlasá zrůda -jak ji nazvala Sachiko- Sasukemu kolem krku.

"Sasuke kdo je to?" Zeptala se Sasukeho Saki.
"To je Karin. Má bývalá spolužačka" Řekl otráveně Sasuke.
"Jo bývalá protože kdyby byla stálá tak to bych si jí všimla s tím ječákem" Ušklíbla se Saki.
"Hele já jsem Sasukeho budoucí holka tak laskavě ztichni!" Zařvala na ni Karin.
"Jo říká kdo?" Vložil se do toho Sasuke. A raději rychle zmizel.
Sachiko se jen usmála.

"Tak děcka ztišíme se! Ozval se trenér Kakashi když za ním přicházela Kurenai.
"začněme se cvičením zatím si se svými psy zaběhejte pár koleček, ale ještě předtím bych vás chtěl seznámit takže si stoupněte do řady a toho koho ¨budu jmenovat si vystoupne z řady a něco nám o sobě poví." Dokončil Kakashi.
A tak všichni udělali velkou řadu.

"Karin" Usmál se Kakashi a nechal Karin aby udělala o sobě proslov.
"¨No tak já jsem Karin a mezi mé koníčky patří psy a mám ráda...Sasukeho" Přičemž se trochu začervenala.
"Naruto"
"Jsem Naruto Uzumaki! A stanu se nejlepším cvičitelem psů.
"Sakura"
"Jsem Sakura a miluju psy, mezi mou práci patří jejich veterinář"
"Hinata"
"Jsem...Hinata...a také mám ráda psy a ostatní zvířata"
"Sachiko"
"Jsem Sachiko! A všechny vás zdravím umím nejrůzněší péče o psy a miluju svého Deika!"
"Raydenn"
"Jsem Raydenn a nemám moc ráda hluk takže abyste mě chápali nemám ráda ni Karin, jinak miluju psy a jejich srst"
"Tenten"
"Jsem Tenten a nesnáším bernardýni." Podívala se směrem k Narutovi.
"Ino"
"Jsem Ino a miluju zábavu doufám že se s vámi poznám dokonale, jinak miluju psy víc než svůj život.
"Suigetsu"
"Jsem Suigetsu a mezi mé nejlepší péče o psy je jejich umývání"
"Sasuke"
"Miluju všechny psy na světě. Specializuji se na různé křížení psů a jejich šlechtění."
"Kiba"
"Jsem Kiba a umím skvěle trénovat psy! Viď Akamaru!" Akamaru jen radostně zaštěkal.
"Temari"
"Jsem Temari jsem z písečné vesnice a vytváříme speciální rasy psů!"
"Deidara"
"jsem Deidara a budu hlavním rivalem Naruta Uzumakiho protože já se stanu nejlepším cvičitelem psů!"
A tak dále a tak dále to bychom  tady byli do nekonečna no ještě někoho xD
"Itachi"
"Jsem Itachi a miluju černé psy, není divu že máme s mým bratrem černé psy a černé rasy"
Tak tohle představování bylo ještě dlouho.

"Tak děcka teď si dejte se svými psími miláčky pár koleček a pak vás zavoláme"

"Já toho Sasukeho nesnáším!"  Řekla Sachiko Raydenn.
"Já taky ale myslím že sis toho ještě nevšimla ale Sakura je do něj úplný blázen ale nechce mu to říct"
"Hele proč bych si toho neměla všimnout?!" Zeptala se ji šokovaně Sachiko.
"Protože si pako!" Uvědomila ji Raydenn.
"Husky trhej!" Ukázala Saki na svou nej kámošky svému huskimu.
"Ten tak ten ti ještě oblíže xicht za to můj Rey!"
"Ježiši ten tě zalehne!" Posmívala se jí Sachiko no to už se ozval trenérův hlas.

"Děcka pojďte na Agility!" Zvolal Kakashi a zavolal si k sobě svého Pakkuna.

A tak se rozhodlo na agility. Všem to šlo úžasně ale Sachiko nemohla pořád nekoukat na Deidaru, něčím ji přitahoval.

Po tréninku se sešli všechny holky a posedali si do kroužku. No všechny... Dalo by se říct jen Sakura...Ino...Tenten...Hinata...Sachiko a Raydenn.
"Tak co lidi koho máte rádi?" Zeptala se všech Sakura.
"No ty s tím máš zrovna co říkat" Ušklíbla se Saki. "No ale abych pravdu řekla líbí se mi Deidara.
"Mě se líbí Sasuke..." Odpověděla ji Sakura.
"Hele nejde to na tobě nepoznat takže nic nového!" Ušklíbla se na ni Saki.
"Mě se líbí Sai" Zasněla se Ino.
"Jsem pro Shikamara"
"No tak Raydenn máš na lepší! Takovej lenoch" Odfrkla si Tenten. "A jinak mě se líbí Neji"
"Tak Neji jo? Ty se nezdáš" Popichovala ji Sachiko.
"Co ty Hin?" Optala se ji Ino.
"No mě se líbí....mě se líbí...no...já...NAruto" Vykoktala ze sebe Hinata. Tenten jen obdivovně pískla.
"No nic holky já povalím" Usmála se Sakura.
"Chceš dohonit Sasukeho co?" Ušklíbla se Saki. Sakura na ni jen vyplázla jazyk a tak se náš kroužek dívek rozpustil.

Sachiko a Raydenn měli bohužel každá jinou cestu protože Raydenn musela jít ještě za babičkou a tak se tyhle dvě rozešly.
Sachiko šla tedy sama domů a už byla docela tma. Najednou v šustí něco zašustilo. Saki se tam ohlédla no nic neviděla až na dvě oči. Hrozně se polekala a rozeběhla se směrem k domu.

"Hey Saki! Sachiko nebo jaK se jmenuješ!" Ozval se za Sachiko hlas. Saki se samozřejmě hned otočila.
"Deii...co tady děláš?" Optala se ho Saki.
"Já? Já mám stejnou cestu...můžeme jít spolu ne?"
"No jasně" usmála se na něj Saki. A trošku zacouvala proti směrem k Deidarovi.

Chvíli si o něčem povídali a pak zahlédla Sachiko ve tmě Deiva psa. A tak ji napadla otázka.
"A Deii co je to vlastně za rasu?"
"Tohle?" Zeptal se a ukázal na svého psa jménem Roxy. Ano byla to fena.
"To je špic...Nikdo ho z útulku nechtěl protože je podstatně větší než normální špic a lidi se ho bály no mě se líbil...tak jsem si ho vzal."
"Si říkám že jsem takového psa ještě neviděla." Usmála se na něj Saki v tom na ni Roxy začala skákat.
"To je divné..."
"Co je divné?" Optala se ho Saki.
"No obvykle Roxy nikoho nemá ráda a všechny kouše ale na tebe má asi jiný názor, je to divné"
______________________________________________________________________
Tak a popravdě že bys tohle nečekala!! Myslím ti cvičitelé psů xD No a jak se ti líbila? Vlastně jak se vám líbila! xD