Dalšííí dííílek tak snad se líbí a komenty!!Snažila jsem se to udělat delší...20 000 znaků =)
Alespoň pro tento den se mu bude Sakura vyhýbat...
Večer vyrazil černovlásek opět tam kde viděl onu dívku. Měl štěstí...Byla tam zase a stínovala svou práci. Ona si ho zřejmě nevšimla tak se k ní pomalu připlížil a zezadu se jí dotkl. Ona sebou škubla a rychle se otočila. Do tváře ji vidět nebylo. Měla přes ni kapuci. Byla namáčklá na stěně a zase to klukovské oblečení. Celá se třepala. Zřejmě se ho bála.
"Neboj se, neublížím ti" Prolomil to nesnesitelné ticho.
"Kdo jsi?" Pokračoval.
Nic neříkala. Sasuke pomalu zvedl ruku a chtěl jí oddělat kapuci no ona sebou škubla.
"Prosím..." Zaprosil a sundal ji kapuci z hlavy. V tom měsíčním světle se održel lesk jejích zelených očí.
"T-ty sprejuješ?!" Vypískl vyjeveně.
"A ty snad ne?!" Odsekla.
"Jo ale ty?"
"No a co vadí ti to? Co s tím uděláš hm? A teď mě to nech dodělat!" Řekla a znovu se otočila přičemž se její růžové vlasy zavířily.
Sasuke ji ale popadl za paži a prudkým pohybem si ji otočil zpátky k sobě.
"Tohle je tvoje práce?! Jak si to sakra udělala?? Vždyť tohle ani já nedokážu natož ty!" Řekl a nedal se přeslechnout ten žárlivý podtón.
"Talent" Odpověděla a zase se otočila.
Sasuke jen pokýval hlavou a kousek odstoupil. Asi za deset minut se Sakura opět otočila.
"Co tady ještě děláš?!"
"Nic...dívám se" Odpověděl a zadíval se na ni andělským pohledem.
"Jdi někam..." Otočila se a zamířila si to zpět domů, Sasuke samozřejmě za ní.
Asi pět minut to Sakura snášela ale pak ji chytil rapl.
"Co po mě chceš?!"
"Chci vědět jak si to udělala!"
"Tak to se nedozvíš pápá" Zamávala mu.
"Myslíš?" Nasadil šibalský výraz.
"Vím!" Upřesnila mu to.
"Hm..." Už zase hm které Sak tak nesnáší.
" To tvoje hm fakt nenávidím!!"
"Hmmm..."
Tak teď už toho měla dost. Vyrazila proti němu se zaťatou pěstí namířenou přímo na jeho obličej...No Sasuke se její ráně vyhnul.
"Tak ty se chceš prát? Nechtěj mě rozesmát!" Nasadil svůj arogantní vítězný úsměv.
"Budeš se divit co já dokážu!" Zapřísáhla a už se proti němu opět rozbíhala.
Boj byl velice vyrovnaný až se Sasuke divil ale Sakura měla oproti němu docela navrch. Podkosila mu nohy a využila toho že je na zemi a leží na břiše. Sedla si na něj obkročmo a ruce mu dala za záda.
"Kdo tě tohle naučil?" Ušklíbl se.
"Víš já nejsem taková jaká si myslíš že jsem..."
"A proč si to neudělala i přitom jak jsem tě škrtil, chtěla sis hrát na chudinku? Náhodou bys měla mnohem navrch kdybys mě porazila" Znovu ten jeho úšklebek.
"Nesmím se prozradit" Zašklebila se a stoupla si. "Nechtěj mě naštvat nebo se neznám" Řekla andělským hláskem a odešla. Sasuke ¨tam ještě nějakou chvíly stál a pak si stoupl. Přiložil si prst k ústům a zjistil že se mu z úst spustil pramínek krve. Teď chce zjistit kdo Sakura opravdu je. Šel po cestě zpět tam kde byl jeho dům. Udělal si velmi silné kafe a šel k televizi.
Sakura pořád nemohla přestat myslet jen na Uchihu. Chtěla ho z hlavy vyhnat ale nešlo to a to ji trápilo víc než kdyby se do něj zamilovala. Ale ona ho rozhodně nemiluje...Nemá ho ráda a nikdy mít nebude. Je to jen namyšlený kretén který si o sobě moc myslí. Uraženě si odfrkla a šla zase na to místo. Na místo s nápisem
MONT GRANDE. Na místo kde ji poprvé uznal. Poprvé ji uznal. Říkal že tohle by ani on neudělal. Teď by se asi měla soustředit na něco jiného než je samochvála. Vždy si říkala že se nebude sama chválit ale takhle se musela. Musela se sama pochválit protože tohle se jí opravdu povedlo. Sedla si na lavičku poblíž sprejerské stěny a přemýšlela. Nad čím jiným než nad černovláskem. Měla by trénovat ale vůbec se jí nechtělo a navíc bylo docela pozdě. Něco kolem desáté večer. Jí se však nechtěo domů ale ani do tréninkové haly. Měla by trénovat. Tanec milovala a takyže bravurně tancovala. Tancovala hip hop a popík. Ale to nikdo nevěděl kromě jejích parťaček. Hinata, Ino, Karin musím podotknout že bohužel Karin, Temari, Tenten a ona. Opravdu tancovaly suprovně ale teď měly mít soutěž, když vyhrají mají v kapse 100 000 a nebudou muset zavřít sklep. To je jakoby jejich domov a tréninková hala. Mají ho nájemně takže jestli nevyhrají bude to docela problém. Museli by ho zavřít a to Sakura v žádném případě nechce. Budou bojovat do posledních sil.
Přes nos se jí opřel chladný podzimní větřík. Ucítila jak si někdo vedle ní sedá. Ohlédla se a lekla se když ho uviděla. Oči temější než noc a vlasy černější než uhel.
MONT GRANDE. Na místo kde ji poprvé uznal. Poprvé ji uznal. Říkal že tohle by ani on neudělal. Teď by se asi měla soustředit na něco jiného než je samochvála. Vždy si říkala že se nebude sama chválit ale takhle se musela. Musela se sama pochválit protože tohle se jí opravdu povedlo. Sedla si na lavičku poblíž sprejerské stěny a přemýšlela. Nad čím jiným než nad černovláskem. Měla by trénovat ale vůbec se jí nechtělo a navíc bylo docela pozdě. Něco kolem desáté večer. Jí se však nechtěo domů ale ani do tréninkové haly. Měla by trénovat. Tanec milovala a takyže bravurně tancovala. Tancovala hip hop a popík. Ale to nikdo nevěděl kromě jejích parťaček. Hinata, Ino, Karin musím podotknout že bohužel Karin, Temari, Tenten a ona. Opravdu tancovaly suprovně ale teď měly mít soutěž, když vyhrají mají v kapse 100 000 a nebudou muset zavřít sklep. To je jakoby jejich domov a tréninková hala. Mají ho nájemně takže jestli nevyhrají bude to docela problém. Museli by ho zavřít a to Sakura v žádném případě nechce. Budou bojovat do posledních sil.
Přes nos se jí opřel chladný podzimní větřík. Ucítila jak si někdo vedle ní sedá. Ohlédla se a lekla se když ho uviděla. Oči temější než noc a vlasy černější než uhel.
"Co tady děláš?" Zeptala se roztřeseným hlasem.
"A co ty?" Opáčil a probodl ji pohledem.
"Přemýšlím" Povzdechla si a zaklonila hlavu. Čímž si vysloužila dokonalý pohled keřů za lavičkou.
"Já taky" Prolomil ticho.
"Hm..." Odpověděla tentokrát ona. Už se chtěla zvednout a jít jinam jenomže jeho ruka ji zastavila a stáhla zpět na lavičku. Podívala se do těch černých očí a dokonale jim vzdorovala.
"Co chceš?" Zeptala se už docela naštvaně.
"Kdo opravdu jsi? Vím že nejsi taková tvrďačka jako tě každý zná. Vidím v tvých očích i něco víc. Bolest, sklamání a utrpení" Oznámil jí svoji teorii. Prudce se mu vytrhla a stoupla si.
"Jak ty můžeš vědět o mě...Co mám v očích a jak si můžeš být jist že nejsem taková tvrďačka?!" Rozeběhla se pryč aby neviděl její uslzené oči.
Cítila jak běží za ní. Přímo to věděla. Proč se o ní tak zajímá?! Co mu je do ní? Ona se o něj taky nestará a teď o ni projevuje větší zájem než kdy dřív. Jako by ji chtěl prokouknout. Jeho pohled se jí zdá vždy tak rendgenový. Ten pohled nenáviděla ale vždy si dokázala najít hrdost aby se do nich odhodlaně podívala. Stavidla povolila. Ty slzy které do teď zadržovala povolily. Teď to bylo horší. Prudce zahnula za roh a myslela si že Sasukeho setřese ale to nevěděla že to vzal zkratkou a přímo do něj narazila až upadla. Musí uznat že jeho hruď je vážně tvrdá protože ji festovně rozbolela hlava.
"Co po mě k sakru chceš?!" Řekla už pevným hlasem. Po tvářích ji však pořád stékaly slzy bolesti.
"Vysvětli mi, proč teď brečíš! Jsem si jist že to kvůli mě není" Řekl...Mile? To je snad poprvé nebo byla Sakura až do teď slepá. Jen zatřásla hlavou a odpověděla.
"A co tobě je do toho?! Nikdy před tím ses o mě nezajímal tak to může taky zůstat!" Zakřičela na něj.
"Ale teď se zajímám!" Opáčil a ušklíbl se.
"No a co!" Vyjela na něj a rozeběhla se pryč. Byla si jistá že ji zastaví o paži a tak je pevně přitiskla ke stehnu a v moment když probíhala kolem něj nepatrně vyskočila. Plán se zdařil zachytl se jen o kousek látky od její mikiny.
Běžela dál a dál a nakonec doběhla až domů kde se svalila na postel a brečela. Ještě nikomu neřekla o své bolesti kterou prožívá celý svůj život. I když by jí to třeba pomohlo tak nechtěla zatěžovat své přátele. Je si jistá že by se trápily s ní. Probrečela celou noc protože se jí furt jevily ty strašné vzpomínky. Ráno se nemusela ani budit byla vzhůru. Dokonce vstala dřív. Zalezla pod sprchu a nechla ty teplé kapky vody ať stékají po její kůži.
Po hygieně a důkladné vyčištění zubů se na sebe pořádně podívala a zděsila se. Vlasy jí trčely všude ale to by se ještě dalo přežít ale ty hrozné kruhy pod očima. Rychle to zamaskovala make-upem
a učesala se a až poté se vydala do mučírny. Procházely zrovna alejí sakur a před ní se znenadání objevila osoba. Sakura se usmála a pozdravila.
a učesala se a až poté se vydala do mučírny. Procházely zrovna alejí sakur a před ní se znenadání objevila osoba. Sakura se usmála a pozdravila.
"Ahoj Hin!"
"Ahoj Saky!!" Vypískla a objala ji.
"Co šílíš?"
"Mám pro tebe novinu!!"
"Jakou prosímtě?"
"Chodím s Narutem!"
"Tak to je skvělý!" Vypískla a znovu ji objala. Hinata pak celou cestu básnila o nikom jiném než o Narutovi. Když už toho Sakura měla i ve škole dost rozhodla se že půjde na záchod a snad i tam ji nebude pronásledovat. Ale ona to chápe, je šťastná a to ji upřímně přeje. Usmála se do zrcadla které vyselo na záchodech. Už zase ji přepadaly vzpomínky a že všechno mohlo být jinak kdyby... Ale to je jedno už to nevrátí...Nikdy. Posmutněla a na záchod zrovna vešla Karin s jejími poskokyněmi.
"Á velký čelo má čas taky na hygienu!" Posmívala se jí.
"Drž hubu..." Řekla tak že to nebyl ani náznak vykřičníku. Řekla to sklesle. Až trochu moc.
"Co je s tebou prosím tě? Jsi v pořádku?!"
"Že zrovna ty se staráš..."
"Tayuyo, Kin! Uchopte ji!" Poručila a tak jak řekla tak taky udělali.
Karin jí jednu nátahla...druhou, třetí..." Až teď si Sakura uvědomila co vlastně dělají. Vykopla až nad hlavu rychostí blesku takže to Karin ani nepostřehla. Postřehla jen bolest a pramínek krve stékající jí od úst. Sakura se jen ušklíbla.
"Co si to dovoluješ?!" Zaječela a natáhla ji další. Tentokrát už pěstí mezi oči. Čeho je moc toho je příliš. Velmi rychle se vymotala ze spárů Kin a Tayuyi a už byla někde ve třídě.
"Saky co se ti stalo?!" Zhrozila se když uviděla ty otlaky rukou na Sakuřiné tváři.
"Ále jen Karin si chtěla vyrovnat účty..."
"Ale vždyť jsme tým!"
"S ní??Promiň Hin ale ona snad ani nepatří do našeho týmu! Uznávám tančí dobře ale tohle nejde!"
"Máš pravdu" Povzdychla si a posadili se na místo.
Chvíly jen tak seděla až uslyšela Karinin ječák.
"Sasááánku! Tolik si mi chyběl!" Sakura jen zakroutila hlavou a zadívala se z okna. Měla to štěsí že seděla za Sasukem takže Karin mohla poslouchat od rána do večera.
"Ahoj!" Ozvalo se jí u ucha. Otočila se a její zelené oči se střetli s těmi Sasukeho. S těmi černočernými tůněmi černějšími než noc sama.
"Odkdy ty mě zdravíš?" Zeptala se.
"Od té doby co jsem
zjistil že sprejuješ" Usmál se...Tentokrát ne vítězně, arogantně, namyšleně, posměvačně. Ale tohle byl pravý úsměv Sasukeho Uchihy a Sakura mohla říct že vypadal neodolatelně.
zjistil že sprejuješ" Usmál se...Tentokrát ne vítězně, arogantně, namyšleně, posměvačně. Ale tohle byl pravý úsměv Sasukeho Uchihy a Sakura mohla říct že vypadal neodolatelně.
Nad čím to přemýšlíš?
Ztichni!
Ále mě se líbí tě otravovat.
Vždyť jsme jedna a ta samá osoba tak jaký mě se líbí tě otravovat? Otravuješ tím aji sebe! Upřesnila jí ona se už neozvala. Sakura si oddychla že už neotravuje a znovu stočila zrak na Sasukeho. Probodal ji pohledem a aji ona jeho.
PŘI HODINĚ
"Haruno do ředitelny!" Ozval se hlas ředitelky z rozhlasu.
Co jsem zase udělala?
Pomyslela si a vydala se do ředitelny. Když procházela kolem lavice Karin slyšela jak se posměvačně zachichotala a stočila k ní pohled.
Pomyslela si a vydala se do ředitelny. Když procházela kolem lavice Karin slyšela jak se posměvačně zachichotala a stočila k ní pohled.
"Tak ty se mi budeš smát jó?" Opřela své ruce o Karininu lavice a pak odešla. Beztak to má na svědomí Karin. Chvíli šla až se nakonec ocitla u dveří ředitelny. Zaklepala a po tom co se ozvalo "Dále" vztoupila.
"Á Haruno už tady na tebe čekám! Rebelko" To poslední slovo si řekla téměř pro sebe ale Sakura ji stejně slyšela a nijak ji to nepřekvapilo. Tak ji tady říkali skoro všichni učitelé.
"Copak jsem zase udělala?!" Vyjela na ni z ostra.
"To by jsi měla vědět ty" Upozornila ji a její pohled spadl k nejmíň tuně papírů.
"Já?! Já o ničem nevím!"
"Slečno Haruno kroťte se, jsem ředitelka nezapomínejte!"
"No a co jako já s tím? Nemůžu za to že jste tak blbá ředitelka!" Zakřičela na ni.
"Tak tohle si děvenko přepískla!" Zakřičela a dala by ji pěstí kdyby ji Shizune jakožto její pravá ruka neuklidnila.
"Tak mi řekněte co mám na svém
kontě dnes?"
kontě dnes?"
"Dutku ředitele školy!"
"Ó jak tvrdý trest" Zašvitořila ironicky.
"Nechtěj mě naštvat!"
"Myslím že už se stalo!" Ušklíbla se.
"Dýchej zhluboka, uklidni se" Mumlala si pro sebe Tsunade.
"Tak co jsem udělala?" Zeptala se s cílem konečně vědět co udělala.
"Tak k věci. Karin si stěžovala prý že si jí napadla!"
"Cože?! Já? To ona mě!!"
"No nevím komu mám věřit" Povzdychla si Tsunade i když už od začátku se přikláněla ke Karin.
"Tsunade! To ona a její 2 služky mě chytly začli mě bít já jsem se jenom
bránila!!" Řekla pravdu.
bránila!!" Řekla pravdu.
"Vzhledem k tomu že jsi královna rebelie bych se přiklonila spíše k té Karininé možnosti. A máš nějakého svědka? Kin a Tayuya mi říkaly že prý si jí surově napadla a začala jí mlátit!"
"Tak co ony si ještě nevymyslí! Mlátit? Surově? To ztěžka!"
"Tak co ony si ještě nevymyslí! Mlátit? Surově? To ztěžka!"
"Jo a ještě něco Sakuro...Od kdy mi tykáš??"
"JO Tsunade? Už hodně dlouho ale ještě si na to váš malý mozeček nestihnul přivyknout" Ušklíbla se.
Tsunade tentokrát nic neříkala a raději přešla k věci.
"Věřím Karin,Kin a Tayuye! To jsou hodná děvčata! Nevím proč ty si tady vymýšlíš a lžeš mi!"
"Ale Tsunade...Sama víš že to není pravda!"
"Věřím jim!" Sakura jí jen práskla do stolu a kdyby pohled uměl vraždit tak už by Tsunade byla mrtvá. Ještě aby více zdůraznila jak jí to naštvalo tak práskla dveřmi a vydala se do třídy.
"Ale Tsunade...Sama víš že to není pravda!"
"Věřím jim!" Sakura jí jen práskla do stolu a kdyby pohled uměl vraždit tak už by Tsunade byla mrtvá. Ještě aby více zdůraznila jak jí to naštvalo tak práskla dveřmi a vydala se do třídy.
Co si to ta Tsunade o sobě vůbec myslí?! Dutka ředitele školy! Já že napadám lidi! I když u Karin k tomu nemám daleko ale já jsem to nebyla! Nechápu proč vždy věří jenom jí!! Takovéto myšlenky se honili Sakuře hlavou po celou dobu než přišla do třídy... Prudce otevřela dveře přičemž na ni spočinuly všechny zraky žáků. Naštvaně práskla dveřmi a šla si sednout.
"Slečno Haruno tohle je majetek školy až to rozbijete budete si to platit" Upozornil ji šedovlasý učitel
"Ale Kakashi? Už mám dutku ředitele školy za surové napadení...Co může být horšího než ještě platit něco z majeku naší velevážené školy"
"Netykejte mi a je mi jedno co jste udělala"
"Jenže problém je v tom že já jsem to neudělala"
"To je váš problém"
"To byla Karin a teď na mě svádí že jsem ji napadla a mlátila!" Už zakřičela.
Karin se jen ušklíbla a Sakura cítila pár černých očí hledající ty její. Ale ona nechtěla. Nechtěla se dívat do těch jeho prokletých očí. Vždy když se do nich podívá. Cítí jako by se topila. Topila v oceánech, v černých oceánech. Nikdy to nechápala. Raději sklopila hlavu. Po krátké pauze se Kakashi opět vrátil k výkladu a spolusedící do ní drbla.
"Co je Hin?"
"Co ti udělala?!"
"Tak nejdřív mě mlátily, já jsem se jen bránila. Jak víš zavolala si mě Tsunade a řekla že mám dutku ředitele školy a že Karin spol jsou služná děvčata" Jak to dořekla tak se třídou rozneslo hlasité chichotání.
"Hyuuga? Jak by se vám líbilo být po škole?"
"Promiňte pane učiteli..."
"Možná byste se o vaši diskuzi mohly podělit i s ostatními žáky slečno Haruno" Řekla Kakashi když viděl jak se Sakura tlemí.
"Ale ovšem pane učiteli..." Řekla naše rebelka a šla si stoupnout před tabuli a začala vykládat.
"To bylo tak...Naše hodná paní ředitelka Tsunade řekla o Karin, Kin a Tayuye že jsou to velmi hodná děvčata! A..." Ani to nestihla doříct protože se všichni až na ty tři jmenované jako na povel rozesmály. Dokonce i Kakashimu cukaly koutky. Karin si jen uraženě odfrkla.
"Skvěle Haruno...Posaďte se a až bude další zajímavá diskuze nebojte se mluvit. Jsme škola kde se mluvit bát nemusíte ale to u vás zřejmě nehrozí" Pousmál se a dál se věnoval látce.
Sakura se vytlemená posadila do lavice.
Škola se opět tak hrozně táhla a Sakura už pomalu dřímala.
"HARUNOOOOO! Spíš?" Zakřičel ji do ucha Sasuke když zazvonilo.
"NE! Ty idiote!" Zakřičela na něj a uvědomila si že je to poslední hodina. Sbalila si věci a vyrazila domů. Když si zapínala sktovku všimla si malého, narůžovělého lístečku na její aktovce. Odtrhla ho.
"Ve tři u sprejerské stěny"
No Super ani se nepodepsal ale Sakura až moc dobře tušila kdo to je. Uchiha...Proběhlo ji hlavou. S provětranou hlavou se vydala domů odložila batoh a usedla k televizi. Jen tak přepínala programy protože nikde nebylo nic pořádného. Jukla na hodiny a zjisila že je třičtvrtě na tři. Pomalu by se měla pobrat. A tak velmi ale opravdu velmi loudavým krokem se vydala ke sprejerské stěně. Tam už stál - sice otočený zády- Sasuke.
"Tak si přišla" Promluvil stále si prohlížejíc MONT GRANDE.
"No a co si chtěl?" Ušklíbla se.
"Co se stalo?" Zeptal se a otočil se.
"Co myslíš?"
"V to ráno...Ředitelka..."
"Jo tohle...no...Nic zvláštního u mě je to normální" Vyvlíkla se z toho. Nevěděla proč ale přišlo jí divné to zrovna mu říkat. Tomu který jí celý život nadával a najednou se stará víc než je zdrávo.
"No tak...byla si abnormálně naštvaná" Řekl a přišel k ní blíž. Cítila jeho dech na svém krku a ještě víc se přibližoval. Sakura ustoupila prudce dozadu. A máš po ptákách problesklo ji hlavou a ušklíbla se. Sasuke Uchiha druhým jménem Velké ego a lamač dívčích srdcí. Ona nechtěla být další na seznamu. Vážně ne a tohle byl jeden příklad jak poznáš že tě chce. Ale jen na to jedno. Povzdychla si.
"Mě to můžeš říct" Řekl a znovu se přiblížil.
"Ne nemůžu" Ustoupila ještě dozadu ale to už ji nohy podkosila lavička takže si musela sednout.
"Proč?"
"Protože ty jsi můj nepřítel! A já bych se ti teď tady měla svěřit se svými problémy? Děláš si srandu? A proč jsem vlastně tady? Jdu domů" Řekla ale než se stačila svednout tak ji ZNOVU Sasuke zastavil.
"Nechoď"
"Proč?"
"Chci se tě ještě na něco zeptat! Nepřišel jsem se tě jen zeptat na to ráno chtěl jsem jen začít konverzovat ale to je jedno."
"A co tedy ode mě chceš?"
"Nemohli bychom třeba sprejovat spolu?"
"Cože? Děláš si ze mě srandu??"
"Já..my...Spolu a sprejovat? To nejde dohromady!" Vyštěkla.
"No tak nebylo by to napořád a já se potřebuu naučit něco nového a ty sprejuješ vážně skvěle"
"To nejde...Víš jaké usilí mě stálo abych byla tak dobrá?? Sprejuju pomalu odmalička! A tohle mě učil můj..." Zarazila se. Při té vzpomínce se jí opět nahrnuli slzy do očí a tak od něj odvrátila halvu na stranu a pevně semkla víčka k sobě. Najednou ucítila teplo na své tváři. Byla to ruka a jak ona hádala byla Sasukeho.
"Co ode mě sakra chceš?!"
Vyjela po něm.
Vyjela po něm.
"Vím že sis prožila něco hrozného...Proč mi to nechceš říct?"
"Jo jasně a pak to vykecáš všem ve škole a budete si ze mě utahovat...Ne díky" Odvrátila od něj pohled.
"Nebudu,
já už takový nejsem a nechci být. A za to vděčím tobě"
já už takový nejsem a nechci být. A za to vděčím tobě"
"Mě? A proč mš prosímtě?"
"Otevřela jsi mi oči! A víš čím? Tím že jsi mi dala jasně najevo že já nejsem v celém světě nejlepší! To Mont Grande za to může víš" Usmál se.
"Mě vyhovovalo to jak jsme se hádali! Já nechci a ani nebudu s tebou sprejovat!" Řekla a stoupla si.
"A proč ne? Panebože Sakuro! Co jsem ti udělal tak hrozného že se teď chováš tak odtažitě?"
"Nezapomeň málem jsi mě uškrtil"
"Jo já vím...ani mi to nepřipomínej, hrozně toho lituju, nechtěl jsem" podíval se na ní utrápeným pohledem.
"Ale udělal, Uchiho" Řekla a odcházela.
"Dej mi šanci...každý někdy chybuje! Ale nejlepší na tom je že můžeš odpouštět!" Slyšela jak na ni zavolal ale ona ho nevnímala. Šla dál a nevnímala kam. Nakonec došla do svého domu. (jak nečekané xD) Uvařila si kakao a zalezla na gauč kde si pustila televizi. Musela si provětrat hlavu a to jedině tak že bude do něčeho zažraná. Popíjela kakao a ani si nevšimla že začalo pršet. Probrala se až když zhasla televize protože vypli proud, začla bouřka. Dopila kakao a zalezla do postele a pokoušela se usnout. Avšak ta kapky stále bubnující na okna ji to jaksi nedovolili. A tak začala zase přemýšlet. Zase nad Uchihou... Udělal zprávně že ho odmítla? Kdyby to udělala jinak byla by s ním i kámoška? Dál zajít nedokázala. Byla by sním sranda při sprejování? Takovéhle otázky nemohla vyhnat z hlavy. Až nakonec usnula.
Ráno se probudila s východem
slunce
takže se neobtěžovala s házením budíku na zeď. Nic ji netížilo ani nebolelo takže se oblékla a vydala se do školy.
slunce
takže se neobtěžovala s házením budíku na zeď. Nic ji netížilo ani nebolelo takže se oblékla a vydala se do školy.
Šla zase přes alej ale tentokrát tady nepotkala Hinatu ani nikoho což bylo dost divné a tak šla sama cestou do školy. Když vešla do třídy nikdo tam nebyl až na Sasukeho. Nic neříkajíc kolem něj prošla a překvapilo ji když ani on ni neříkal.
"Tak co Haruno? Jak se ti sprejovalo?" Sice ho neviděla ale věděla že se ušklíbl.
"Včera
jsem nebyla sprejovat Uchiho" Oplatila mu to. Nechápala, včera se k ní choval tak hezky a teď? Svrbělo ji to na jazyku.
"Uchiho? Není ti něco? Včera jsi byl tak jiný a teď?"
"Jsem pořád stejný!" Upozornil ji a otočil se na ni.
"Jo to určitě" zamumlala si.
"Hmmm...Víš o tom že si mě tak bezcitně odmítla?!"
"Já a bezcitně odmítla jo? Prý že jsem ti otevřela oči a teď se zase chováš jako nějaký spratek!"
"No a co!" Zakřičel a už ji tisknul ke studené stěně. Sakura znovu cítila jeho dech na svém krku. Rozechvěla se a pohlédla mu zpříma do očí.
"Co po mš chce?! Jsem jen další hračka že?!" Zašklebila se a dívala se do těch jeho očí...
"Tak to není!" Vykřikl a zprudka se otočil zády k ní. Toho využila a šla ze třídy ven, pryč.
"Tenten! Tak ráda tě vidím!!" Zakřičela už z dálky na svou kamarádku.
"Čau Saky, mám ti vyřídit od Hinatu že je prý nemocná!" Zakřičela a už ji dobíhala.
"Cože?!" Zakřičela a nevěřila svým uším. Cítila to...Cítila že se stane něco zlého, něco co pro ní bude největším trestem.
"No jo ale neběsni já jsem taky musela sedět sama ale ber to tak aspoň se můžeš roztahovat." Zářivě se usmála a vzala svou kámošku kolem ramen, mířeno do třídy. Sakura si povzdychla a usedla na své místo protože zazvonilo. Už zase měly "smradlavou popelnici" Pokud jste nezapoměly je to Kakashi.
"Třído posaďte se!" Zavelel když vzcházel do třídy a za ním vstoupila nějaká červenovlasá holka s brýlemi. Byla přesnou kopií Karin. A takyže se Karin na ní ozvala!
"Mandy co tady děláš?!"
"Jé sestřenka je na nějaké k životu schopné škole!" Zašklebila se dívka jménem Mandy.
Karin si jen uraženě odfrkla.
"Třído tohle je nová žákyně...Mandy. Mandy posaď se za Sakurou!" Poručil ale dřív než si Mandy stihla sednout tak se Sakura postavila.
"Ale pane učiteli vedle mě sedí Hinata!"
"A jak to že není ve škole?"
"Ona je nemocná" Omluvila ji Sak.
"No dobře, Mandy sedni si ke Kabutovi." Zavelel a jak řekl tak se taky stalo. Sakura si jen oddychla a povolila svaly.
"Bylas napjatá co?" Otočil se na ni Sasuke.
"Že zrovna tebe to zajímá" Řekla dívajíc se na svůj papír kde něco čmárala a vůbec nevěděla co.
Sasuke ji chvíli sledoval ale pak promluvil.
"Proč se mnou nechceš sprejovat, byla by to zábava!"
"Zábava? S tebou? Možná tak v pekle!"
"Jak chceš!" Uraženě si odfrkl a otočil se.
Sakura ještě chvíly něco čmárala s tužkou a pak se podívala co to vlastně vytvořila. Na ni se dívalo přesně tak černočerné Sasukeho oko. Rychle to zakryla ale bylo pozdě.
"Oko?" Dovtípil se a tázavě se na ní podíval.
"Pane Uchiho jestli slečnu Haruno máte tak rád tak vás potěším! Je tam volné místo a můžete si tam jít sednout!"
"Pane učiteli ne!" Vzbudila se Sakura.
"Ale ano" Řekl Hatake a Sasuke se přesadil o lavici dál za Sakurou.
"Vypadá to že na sebe máme štěstí" usmál se.
Štěstí? Tomuhle ty říkáš štěstí? Je to spíš peklo" Svěsila hlavu. Věděla to. Věděla že když tady Hin nebude že se něco stalo. Dala ruku v pěst až ji zbělali klouby.
"Ale no tak! Vždyť já nejsem
tak špatný!"
tak špatný!"
"Ale ano si!" Přeškrtla mu Sakura sebevědomí které si ale rychle v hlavě obnovil.
Jen odvrátil hlavu aby ji nemusel poslouchat. Už tak mu šla dost na nervy. Sakura opět sklonila zrak k oku. Znovu vzala tužku a kreslila si.
Výklad byl jako vždy hrozně nudný a Sakura už pomalu stínovala a přidávala detaily. Když zazvonilo Sakura s tím byla hotové akdyž se podívala co vlastně udělala dost se lekla. Právě se na ni díval dokonalý obraz Uchihy. Položila blog na stůl ale to nevěděla že se ho zmocní Sasuke.
Sakura šla s holkama po chodbě a skvěle se bavila. Zrovna probíraly nejnovější módu když kolem prošel učitel a zaslechl jejich rozhovor.
"Holky místo probírání trendů by jste se měli učit na písemky!" Napomenul je a šel dál. Sakura na něj vyplázla jazyk a všechny zalezly do třídy protože zazvonilo. Sasuke už seděl na svém místě a když začala hodina tak se otočil.
"Co chceš?" Zeptala se znuděně.
"Nechybí ti něco?"
"Sakura se podívala po stole a zjistila že nemá blog"
"Vrať ho!" Poručila mu a s plamínky v očích se podívala do těch jeho.
"Nejdřív mi ale na něco odpověz."
"Ale jenom jednu otázku."
"No jo"
"Na co prosím tě" Zase ten lhostejný tón.
"Proč si nakreslila mou tvář?" Zeptal se.
"Tys to viděl?" Zeptala se sklidem zase ona.
Jen zakýval hlavou a tak mu na to Sakura jednoduše odpověděla.
"Já ani sama nevím, a teď mi můžeš ten blog vrátit!"
"A proč ho tak potřebuješ?"
"Říkala jsem jenom jednu otázku! Bez svého advokáta nebudu vypovídat" Upozornila ho a měla co dělat aby ji koutky nevyletěly nahoru.
"Já jsem tvůj advokát takže my vše řekni o svých problémech" Přistoupil na její hru.
Sakura musela uznat že teď ji dostal.
"Dostal s mě!" Zasmála se.
"Vážně?" Podíval se na ni s šibalským úsměvem na tváři.
"Pro Jashina na co ty myslíš?!" Zasmála se a vzala mu bejsku.
"Vrať ji!"
"Za blog"
"Nikdy!"
"Co chceš svůj portrét?"
"Ne ale vypadá to že ty ho chceš!"
"Ano chci!"
Podíval se na ni s nadějí v očích.
"Abych ho mohla roztrhat" Dokončila.
Sasuke ji uraženě hodil blog a otočil se směr tabule. Sakura se ale nedala a dala mu bejsku na hlavu směrem k ní.
"Pane Uchiho čepice se v hodinách nenosí" Upozornila ho fyzikářka Anko.
"Ale tohle není čepice!"
"Ne?" Zadívala se na něj tázavě.
"To je bejska" Vysvětlil a neobešla se jeho tvář bez úšklebku.
"Tak Pane Uchiho bejsky se v hodinách nenosí"
"To je lepší!" Uznal a hodil bejsku směrem dozadu. Čili ji Sakura chytila. Zasmála se a schovala ji do lavice.
"Tak jo konec srandy!" Zprudka se na ni Sasuke otočil.
Sakura se jen zasmála.
"Vrať mi ji..."
"Já ji nemám!" Odpověděla pravdivě.
"Ne fakt kde je?"
"Dám ti radu"
"Poslouchám, jsem jedno velké ucho"
"Dívej se pod to co vidíš..." Řekla tajemně (to říkala jedna kámoška když mi sebrala gumu xD)
Sasuke se na ni tázavě podíval a pak až pochopil. Podíval se do lavice a vzal si svoji bejsku.
Zbytek dne spolu Sakura a Sasuke nepromluvily, až na obědě.
Sakura s Temari, Tenten a Ino seděly u stolu na obědě a skvěle se bavily, ostatně jako vždy.
"Čauky!" Uslyšela Sakura hlas a pak jak si vedle ní někdo sedá.
"Co tady k sakru děláte?!" Vyjela na ně Tenten.
"To byl Sasukeho nápad!" Vyvlík se z toho Naruto ale Sakura to vzala trochu jinak...


















vypadá to jako hezká povídka potom si ji prectu