Po těch letech se objevil....znovu 3

3. září 2010 v 20:49 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak lidičky a další je na světě =)

"Haruno?!" Nemohla jsem uvěřit, už zase vidím ten jeho sprostý obličej. Raději jsem sklopila hlavu dolů a pokračovala za Orochimarem který mi šel ukázat můj pokoj. Napsala jsem vzkaz o tom že Uchiha je tady u Ora aby si na něj v Listové dávali pozor. A nemůžu uvěřit co mi odepsali. Jen OK?
Tohle už prostě nemůžu vydržet!! Nesnáším ho a teď...teď je tady zase... Najednou někdo zaklepal.
"Dále" Hlesla jsem.
"Můžu?" Zeptal se mě. Já jsem jen tupě pokývala hlavou. A pak vešel a sedl si ke mě na postel.
"Co tady děláš?" Zeptal se mě vlídně že jsem si myslela že tohle je princ dobra.
"Neměla bych se spíš  ptát já tebe? Tak takhle si se vrátil do vesnice?! Tak proč pořád pracuješ u Orochimara!" Rozkřikla jsem se na něj.
"Já..." Najednou zesmutněl až mi ho přišlo líto. "To je jedno a co tady děláš ty?!" Zeptal se už zase mě. "Nemůžu ti věřit...vlastně už ti nevěřím ani slovo co říkáš!"
"Ani tohle mi nevěříš?" Zeptal se a pak se nade mě naklonil a začal mě líbat. Já jsem ho liskla.
"Zase mi chceš ublížit?! Vypadni!" Zavelela sem.
"Ale Saky..."
"Vypadni!" No pak už teda šel vůbec jsem ho nechápala. Určitě si chtěl jen užít a to bych už prostě nestrpěla. Lehla jsem si na postel a rozbrečela jsem se. Proč mi tohle pořád musí dělat?! Já už nemůžu když on...Chtěla jsem od něho jít pryč a ne s ním být každý den! Sakra sakra.
"SAKRA!" Už jsem to nezadržela za zuby a na celé sídlo Orochimara jsem to zavolala.
Najednou do mého pokoje vtrhl Orochimaru.
"Pojď máš trénink! Potřebuju si tě prověřit"
Jen jsem přikývla a šla za ním. Byla to asi tréninková hala, vyjma těch soch hadů. Pak jsem se pořádně porozhlédla a na druhé straně uviděla Uchihu.

"Dej si s ní zápas a pak mi povíš o jejích schopnostech, Sasuke-kun" Řekl zase tak slizce no až pak jsem si uvědomila co řekl. Boj s Uchihou? Hračka! Ušklíbla jsem se. Potom Orochimaru zmizel.

"Ještě předtím než začneme zápas, tak si s tebou promluvím!"
"Nemám si s tebou co říkat, nechci s tebou mluvit!"
"Já se tě neptal!" Nato obroskou rychlostí mě přirazil ke zdi a ruce mi dal za hlavu.
"Pusť mě!" Zařvala jsem na něho.
"Nebo co? Poslintáš mě?" Zeptal se a měl z toho velkou srandu. No vyhověla jsem jeho přání.
"Klidně!" Ušklíbla jsem se a flusla mu do tváře. Jen udělal obličej jakože mu to vadilo no neutřel si to. Asi je tak chytrý že by věděl že ani jednu ruku mi nesmí pustit jinak je v prdeli.
"Zlobivá holčička!" Ušklíbl se. "Proč mi nevěříš?!"
"Z vlastních zkušeností!" Ušklíbla jsem se.
"Vždyť jsem se ti omluvil..." Vzhlédl ke mě s utrápeným obličejem
"Omluvit se dokáže každý jenže tohle bolelo Sasuke." Sklopila jsem hlavu aby neviděl mé skelné oči.
"Saky..."
"Ne...Proč si to udělal? Řekni mi důvod proč sis ze mě vystřelil?!"
"Já si z tebe nestřílel!"
"Ne tak cos dělal?"
"To že jsem se do tebe zamiloval pravda je! Jenže já už mám prostě takovou stupidní povahu že neunesu lásku a moje tělo se proti tomu muselo obrnit. A tak jsem podvědomě řekl tamto uvědomil jsem si to až když si utíkala" Dořekl a já jsem se zamyslela. Tak proto když jsem viděla jeho tvář tak bolestnou.
"Saky..." Obejmul mě přičemž ji pustil ruce. Já jsem se od něj ale odtrhla...
"Ne Sasuke...já...musím si to v hlavě srovnat, nemůžu se ti vrhnout do náruče a dělat že se nic neděje" Sasuke zesmutnil ale otočil se a pak uslyšel ránu. Prudce se otočil. Já jsem  se zhroutila k zemi.
"Si v pořádku?" Ptal se se strachem který měl napsán v očích.
"Um, jo" Řekla a znovu jsem se postavila. A pak k němu vzhlédla. "Orochimaru říkal že si máme dát zápas tak?!"
"Ale..."
"Žádné ale!" Řekla jsem a pak se postavila do bojové pozice.
"Nechtěl jsem to dělat ale..." Zavřel oči a pak je otevřel a já když se mu podívala do očí tak upadla do hlubokého spánku.

Probudila jsem se ve svém pokoji a rozhlédla jsem se. Sasuke seděl na židli a skoro spal.
"Ty!" Podívala jsem se na něho vražedným pohledem. Nerozuměla jsem proč to udělal...Chtěla jsem si s ním dát zápas a on?? Udělá tohle. Asi jsem ho probrala protože vztal a přiběhl ke mě, chytil mě za ruku.
"Konečně si se probrala." Usmál se.
"Není to má vina" Odsekla jsem mu. Nechtěla jsem si to připustit ale pořád ho miluju ale pořád jsem na něho naštvaná. Sedla jsem si. Chvíli se na něj koukala a pak mě prudce objal. Nic jsem nedělala jen jsem čekala až mě pustí no on stále ne a ne. Pak jsem ucítila něco mokrého na mé ruce. Slza? On pláče? Neviděla jsem mu do tváře takže to bylo těžké zjistit. No on...asi jo.
"Gomen" Řekl plačtivě...Teď už jsem jasně věděla že pláče.Ale proč.
"Odpustíš mi to...někdy?" Plakal dál. Zabořila jsem tvář do jeho trika a taky jsem ho objala.
"Prosím...neplač" Prosila jsem. On ke mě vzhlédl tu překrásnou tvář.

"Holka to si vážně tak dobrá že si dokázala Uchihu rozbrečet?" Oběvil se tam znenadání Orochimaru.
Nic jsem nedělala jen jsem se na něj dívala a Sasuke zase zabořil tvář do mého trička.
"No asi jo...dobře uspělas takže teď vás nechám" Usmál se a odešel.

Pak ke mě Sasuke zase vzhlédl a já viděla do jeho uplakané tváře.
"Neplač" Hlesla jsem.
"Tak mi odpusť!" Řekl pak.
"Já...odpouštím ti" Není to tak že bych mu úplně odpustila ale nechtěla jsem aby plakal. Trhalo mi to srdce vidět ho takhle utrápeného. Vážně. Opravdu to pomohlo, přestával brečet. Pak si mě posadil na klín a ještě víc mě sevřel.
"Sa-Sasuke" Pohladila jsem ho po vlasech. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.
"Máš mě vůbec ještě ráda?" Ohlédl se na mě pak.
"Ne..." Zesmutněl...asi to už chtěl vzdát protože jeho stisk povolil ale nepustil mě.
"Já...já tě miluju" Hlesla jsem pak. Vyjeveně se na mě podíval a na jeho tváři se rozzářil krásný úsměv. Takový umí jenom on. Jeho stisk opět zesílil.
Chtěl mě políbit no já jsem odvrátila hlavu takže mě políbil na tvář. Zase zesmutnil.
"Tak...proč mě nechceš?" Ptal se mě.
"Protože...já..." Neměla jsem slov. Prostě nechtěla jsem dělat že se nic neděje když mi tak ublížil. Ale když já nevííím. Mám nebo nemám. Myslím že jsem se rozhodovala jestli ho mám udělat šťastným nebo ne.
"Protože ti prostě nevěřím!" Vytrhla jsem se mu a utekla jsem ani nevím kam ale sedla jsem si do rohu a plakala. Vůbec nic jsem nevěděla! Nic...bylo mi hrozně...nejsem ten typ co by plakal hlasitě plakala jsem tiše. Potřebovalo to ven je to vše jen z mé duše. Nejhorší na tom je že ho miluju ale prostě nemůžu mu věřit...Ale kdÿž tak plakal tak...Ne to není tak já ho nemůžu mít ráda ne už mu na to nenaletím! Ani jsem si nevšimla že co jsem se tak zamyslela jsem přestala brečet. No s odhodlanou tváří jsem šla zpět ke mě do pokoje. Sasuke už tam nebyl. Tak jsem si lehla a chtěla spát...No po půl hodině umorného převracení jsem se rozhodla se posadit. Vztala jsem a sešla jsem dolů se napít. Jenže co horšího byl tam ON!! No rozhodla jsem se ho ignorovat. Napustila jsem si vodu a šla opět do svého pokoje. Až tam jsem se teprve napila. A pak jsem zalehla. No naštěstí sice nevím jak se mi podařilo usnout.

Probudila jsem se s vycházením slunce. Chvíli jsem se zase převalovala...Sice byli čtyři hodiny no já jsem sešla dolů a dala si snídani. Vyšla jsem ze skrytu jeho sídla a jen tak se chvíli procházela po lese. Nasávala jsem tu svěží vůni lesa. Naruto...kdy se vrátím domů...Až zabiju Ora já vím...
Povzdechla jsem si a zašla zpět do tréninkové haly. Nikdo tam nebyl takže skvělé. Usmála jsem se a začala jsem trénovat. Asi po dvouch hodinách jsem se sesunula k zemi a těžce jsem dýchala.
Najednou jsem ucítila dotyk na mém rameni. Otočila jsem se. Byl to Sasuke. Jaktože jsem necítila jeho chakru? To bude tím že jsem vyčerpaná. Úplně.
"Neměla bys tak brzo trénovat" Řekl jistě no pak na mě upřel utrápený pohled.
"Nedívej se na mě tak" No jakoby mě neslyšel. Sedl si ke mě.
"Prosím zkus to se mnou...prosím...dej mi šanci" A zase ten utrápený pohled.
"No já nevím...musím si to promyslet" Nepatrně ale opravdu nepatrně se usmál.

Pak jsem vztala a došla jsem až ke dveřím. Pak jsem se ohlédla...On tam stále seděl a upíral na mě ten utrápený pohled. Odešla jsem do svého pokoje a opřela se o dveře. Musela jsem to rozdejchat. pořád ty utrápené pohledy a prosba...Je to skutečně ten Sasuke kterého znám? Určitě už jednou mi způsobil bolest tím že odešel...pak druhou a jestli aji třetí tak to nepřežiju. Třetí mi udělá jen pokud mu budu zase důvěřovat. Ale já mu ještě tak docela nevěřím. Mám to s ním zkusti? Přemýšlela jsem. Asi jsemusla ve stoje protože mě probralo až zaklepání na dveře. Buď je to Sasuke a nebo se Orochimaru naučil klepat. Otevřela jsem dveře a s úlevou jsem si oddychla. Byl to Orochimaru prý máme zaútočit na písečnou. Sakra musím podat zprávy Narutovi.
"Hai" Přikývla jsem a šla jsem poslat holuba a převlékla jsem se a odešla na misi.
Proběhlo to dobře protože díky mojí zprávě byli připraveni. Takže jsme se vrátili s nepořízenou.
VS: "Supeeeeeeeeeer"
"Jo Supeer to je" Přitakala jsem svému vnitřnímu já.

Večer jsem si lehlam zavřela oči a přemýšlela. Mám nebo nemám...
Někdo zaklepal.
"Dále" Řekla jem ospale stále oči zavřené. Když se nikdo neozýval tak jsem konečně otevřela oči a hleděla jsem do těch hadích. ¨

"Ty si špeh?!" Vyptával se mě Orochimaru.
"Nejsem"
"Ne?? Tak jaktože Suna o nás věděla?? Muselas podat zprávu Listové" Řekl a vrhl se na mě se zbraní. Jen jsem uhla a zapíchla jsem mu kunai do ramena. Jen zavřeštěl a opět se na mě vrhl a já jsem opět nečekaně uhla a on prorazil dveře. Pěknou chvíli jsem se mu vyhýbala a pak použila své nejsilnější jutsu. Sevřela jsem mou pravou ruku a v ní se začala oběvovat růžová chakra a růžové blesky. Vrhla jsem se na něj. Minula jsem jen se mu to odřelo o rameno a začalo krvácet. Jen se za něj chytl a promluvil tím slzským hlasem.
"Nějak ses netrefila holčičko"
Sesunula jsem se k zemi, zavřela oči a čekala jsem na svůj konec. V tom se ozvalo.

"Chidori Nagashi!" A prudce jsem otevřela oči. Uviděla jsem Sasukeho přede mnou jak právě přopíchl Orochimara. Orochimaru se na něj jen vyjeveně podíval a jeho poslední slova zněla.
"Sasuke-kun" A pak skončil. No jo přišlo by mi divné kdyby Sasuke neslyšel ty rány.

"A-arigato Sasuke...p-proč si to udělal?" Vykoktala jsem ze sebe.
"Nemůžu tě nechat zemřít...to bych nesnesl a navíc mám misi ho zabít" Usmál se na mě.  Tak proto Naruto na jeho přítomnost napsal jen OK. Nechtěla abych věděla že on má stejnou misi. Hořce jsem se usmála a pak řekla souvislou větu o Tsunade. Sklopila jsem hlavu a promluvila do země.
"Tsunade si vážně hrozná" Ušklíbla jsem se a pak jsem znovu vzhlédla k Sasukemu.Řekla jsem to o ní protože mi Naruto ještě nepřipadá jako dobrý hokage i když je ten nejlepší ale prostě Tsunade podávám zprávy víc protože je zástupce Hokage
Udiveně se na mě díval a já jsem pochopila že chce vystvětlení.
"Sasuke měli jsme stejnou misi." Oznámila jsem mu a pak na mě vykulil voči. Takže ani on to nevěděl.
___________________________________________________________________
Tak a komentovat!!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ami Sasaki Ami Sasaki | E-mail | Web | 3. září 2010 v 21:45 | Reagovat

Ahojky Tarei u mě máš diplomek a promiň že to trvalo tak dlouho já jsem těď v poslední době nechodila na blog tak snad se bude líbyt a nevím jestli jsem ti říkala koho chci já

2 Akemi tvoje SBénko Akemi tvoje SBénko | E-mail | Web | 4. září 2010 v 14:12 | Reagovat

To bylo fakt fantastický!

3 Majulík-chan SB-nkoo =* Majulík-chan SB-nkoo =* | Web | 4. září 2010 v 23:38 | Reagovat

uzasneee.. tesim sa na dalsi dielik =D

4 sisa357 sisa357 | 21. prosince 2010 v 16:42 | Reagovat

velmi good

5 Erka Erka | 28. května 2012 v 15:52 | Reagovat

Tak to jsou fakt super díly ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama