26. září 2010 v 20:51 | Ufonek
|
Komentovááááááááát!! Jsem se k tomu rozhodla udělat obrázek... Tak snad se líbí =)
"Já nevím...zřejmě proto že jsem si něco uvědomil" Pousmál se a vzal její tvář do dlaní.
"A co sis uvědomil..." Sklopila hlavu ale on ji znovu svými dlaněmi pozvedl.
"Že i někdo jako já má city..." Usmál se a políbil jí. Líbal by ji dlouho kdyby se neodtrhla.
"Co to děláš?!" Odstoupila od něj pár kroků vzad. Sasuke se na ni ublíženě podíval a sklopil zrak k zemi.
"Ty...mi nevěříš?" Zeptal se a podíval se jí do očí.
"Já jestli věřím tobě?! Vždyť ty ses celou tu dobu se mnou jen hádal a věčně mě ztrapňoval a teď?! Mě tady líbáš!" Zakřičela na něho.
"Je mi to líto" Řekl smutným hlasem a přistoupil blíž k ní. Ale čím víc kroků on udělal k ní tím víc kroků se ona vzdálila.
"Prosím..."
"Co prosíš?!"
"Zastav..."
"A proč?! Budu jen další z tvých holčičích hraček!" Zakřičela na něj a do očí se jí draly slzy které ale úspěšně potlačila.
"Nebudeš..." Pohlédl na ni zoufale.
"A jak ti mám věřit?! Kolika holkám si už tohle nakecal! Kdyby mi teď někdo ještě psychicky ublížil asi bych se zabila... Nejdřív Naruto... Kdybych ti začla věřit tak třeba ty." Neudržela to a po tvářích ji začaly klouzat bolestné slzy. V jejích očích šlo vidět beznaděj a... strach.
"Saky..."
"Neříkej mi tak! Nikdy si mi tak neříkal tak proč teď?!" Zakřičela na něj roztřepaným hlasem skrz slzy.
Dřív než stihla protestovat k ní Sasuke přišel a obejmul ji.
"Protože tě miluju" Zašeptal ji do ucha a dál ji objímal. Sakuru to tak zaskočilo že zaspoměla plakat a vůbec dýchat.
"Dýchej, maličká" Promluvil k ní.
"Neměl bys to říkat když nevíš co to je" Odpověděla mu.
Sasuke položil její hlavu na jeho srdce které tak zběsile tlouklo.
"Vidíš co se mnou děláš?" Pousmál se.
"Slyším" Upravila ho.
Znovu pootočí její tvář tak aby jí viděl do očí. Chce ji políbit ale ona uhne hlavou a tak mu to znemožní.
"Ty mě nechceš?" Zeptá se jí s beznadějí v hlase.
"Víš Uchiho...Jak už jsem ti říkala...nepřenesla bych se přes to a já nevím jestli si ze mě neděláš srandu ale u tebe je to silně možné. Ale o to nejde. Já jen že nemůžu se jen tak do někoho zamilovat víš? Já tě nemiluju" Řekla už pevným hlasem a stále se mu dívala do očí. On nahodil svůj obvyklý kamenný výraz i když poněkud skleslejší.
"Dobře, ale můžeš to aspoň zkusit" Řekl a otočil se, chtěl odejít ale Sakura ho zastavila.
"Matte! Co tím myslíš?"
"Že bys to se mnou mohla aspoň zkusit, já to myslím vážně" Znovu se otočil směrem k ní.
"A jak si mám být jistá?" Opáčila a její tvář nabyla nepatrný úšklebek.
"No to nevím..." Taky se ušklíbl.
"Tak já mizím, měj se romantiku" Řekla a už jí nebylo. Sasuke si povzdechl.
Sasukeho pohled:
Povzdechl sem si. Byl to hořký povzdech. Nevím kdy se to stalo ale zamiloval jsem se do ní a ona si myslí že si z ní střílím. Je fakt že jsem se k ní nechoval zrovna nejlíp ale co mám dělat abych si jí získal? Mám co dělat aby ji nepřirazil ke stromu a nezačal vášnivě líbat. Její rty, grrr ty její rty tolik svádějí k bolibku až mě tím dovádí k šílenství. Ubíral jsem se cestou ke svému domu. Kopal jsem do všeho co mi přišlo pod nohu. Byl jsem naštvaný. Vlastně to ona mě naštvala. Naštvala mě tím že mě nechce... Ach jo...Budu se muset smířit s tím že po mě všechny holky nešílí...(EGOO!! xD xD)... Ale proč? Všechny jen tahle jediná do které jsem se zamiloval... A možná protože po mě nešílí ji tolik miluju. Pousmál jsem se nad svou debilitou (O_O xD), vážně si někdy připadám jako debil. Stál jsem před dveřmi do mojeho domu ale ještě jsem se koukl na domeček naproti mojemu. V okně jsem zahlédl mou růžovlásku. Mou? Ještě ne ale brzy bude...Odemkl jsem dveře a vešel jsem dovnitř. Nemusel jsem nikomu oznamovat že jsem tady protože moji rodinu zavraždili teroristi. A bratr? Povzdychl jsem si...Kde tomu je konec. Vyšel jsem nahoru po schodech a dal si sprchu. Bylo to příjemné. Zabalil jsem se do ručníku a šel do pokoje se převléct. Když už jsem byl hotov ještě jsem si trochu upravil vlasy a koukl na sebe do zrcadla. Nevím proč všichni říkají že si geluju vlasy když to není pravda! Stojí mi tak odjakživa. Vyšel jsem na balkon a co nevidím. Moje milá měla zřejmě stejný nápad a jen tam tak je opřená o zábradlí a dívá se na hvězdy. Teď vypadá opravdu sladce. Taky se opřu o zábradlí a na chvíli můj pohled upoutají svítící body na obloze. Pak ale můj pohled spočine na Sakuře. Ona pozoruje hvězdy, já pozoruji ji a kdo bude pozorovat mě? Pousměju se. Ani jsem si nevšiml že nehledím na její bezchybnou tvář nýbrž do jejích zelených a v té tmě tolik zářivých očí.
"Ahoj" Pozdravil jsem ji a ještě jsem nezapomněl přidat jeden ze svých neodolatelný úsměvů.(EGOOO!! xD xD)
"Nazdar" Odsekne.
"No to je mi teda přivítání" Ušklíbnu se.
"Nepotřebuju tě vítat, už jsme se viděli" Řekne a opět se zadívá na hvězdy.
"Máš pravdu" Usměju se a stále ji pozoruju jak ona pozoruje hvězdy. Miluju její tvář, její rty, její oči...miluju ji celou.
"A jaktože sis vyšel na balkonek?" Hořce se ušklíbne.
"Třeba jsem tě chtěl vidět?" Taky se ušklíbnu
"Vždyť ty nevíš jestli tady budu nebo ne?"
"Nevím ale myslel jsem si to...A co tady děláš ty?"
"Chtěla jsem si provětrat hlavu ale jak vidím kvůli tobě nemůžu"
"Zase všechno svádíš na mě!!" Vyjel jsem na ni.
A tahle ta hádka pokračovala pořád dál dokud jsme na sebe neřvali přes celou ulici a nevyšla nějaká babka a neseřvala nás...(to se u mě stává často, beru příklad xDD)
Ráno jsem se probudil se strašnou bolestí hlavy a už si ani nepamatuju z čeho ta hádka vznikla. Jenom mi to teď přijde strašně líto že jsme se pohádaLi. To jsem si teda přilepšil. Zoufám si a vstanu z postele. Už zase je tu škola a ten otravnej budík hodím do zdi.
Sejdu dolů, nasnídám se a vypařím se z mého domu ven na ulici. Právě vidím jak Hinata zvoní na Sakuru. Přejdu to -kupodivu- bez hnutí a jdu ke škole. Za chvíli se scházím s Narutem a společně jdeme do třídy.
Asi o pět minut později dorazí holky vytlemený jak něco.
Začíná hodina fyziky s Kakashim.
Všímám si jak se na něj Naruto toužebně dívá. Ach jo..zamilovanej s kámošem geyem, jak jsem to dopadl. Ale dneska se všechno změní mám v plánu si hezky počkat na Sakurku u jejího domu. Ušklíbnu se.
Den se opět táhne slimáčím tempem, mezitím pár vyskakujících kousků Naruta jak říká Kakashimu jaké má hezké pozadí ale teď už k věci. Škola končí a my se vydáváme domů. Trochu předběhnu ty dvě a spěchám k Sakuřiným dveřím od domu kde si sednu na schůdek a v klídku přemýšlím. Z přemýšlení mě vytrhne její hlas.
"Co tady děláš?!"
"Čekám na tebe" Usměju se na ni.
"Tak se neobtěžuj..."
"Ne, chtěl jsem se ti omluvit" Řeknu a ze zadní kapsy tahám černý šátek který ovšem ona nevidí. Když se ke mě přiblíží natolik že se mi plašivě rozbije srdce tak ji chytnu a azvážu ji oči...
"Sas- ááh" Vypískne když neucítí pevnou zem pod nohama.
"Co to děláš?" Vyptává se.
"Nesu tě" Odpovím suše
"To vidím ale proč?! Pusť mě!!" Zakřičí ale já ji neposlouchám jen ji nesu na to místo včera.
Snaží se vyprostit no ovšem beznadějně. Já ji držím až moc pevně a už nikdy ji nechci pustit.
Za chvíli jsme pod Sakurou a já ji opírám o strom ovšem stále je ve vzduchu. Když má zavázané oči tak je to snadné... Začnu ji vášnivě líbat... Ona se mě snaží odstrčit ale já ji to nedovoluji. Celou váhou jsem ne ni přilepen takže je to jedno. Líbám ji ale dlouho tak nezůstanu protože ucítím bolest. Už před tím jsem se jí dostal jazykem do pusy a ona mě do něj kousla. Prudce se od ní odpojím a pustím ji. Ona si rychle šátek sundá a ještě mi stihne vrazit.
"Co si to o sobě jako myslíš?!" Vyjede na mě. "Kdy mě už necháš konečně na pokoji?!" Zakřičí. Já se na ni dívám lhostejným pohledem ale ve skutečnosti mi to vůbec není jedno. Uvnitř trpím, hrozně moc.
"Miluju tě! Prosím věř mi!"
"Miluješ? Kdybys mě miloval tak bys tohle neudělal!" Zakřičí a chce utéct ovšem moje paže ji to nedovolí. Pohlédnu na ni s utrápeným výrazem. Ona jakoby se slitovala a otočí se na mě.
"Sasuke, prosím..." Řekne mi a já ji stěží pouštím.
Konec Sasukeho pohledu.
Odchází...Dívka s růžovými vlasy a zelenýma očima odchází pryč...pryč od něj. V jeho přítomnosti ji hřeje u srdce ale slíbila si že už nikdy nebude trpět kvůli klukovi i když je to nemožné splnit.
"Počkej! Dovol mi něco!" Zakřičí na ni a už ji dobíhá, prudce si ji k sobě otočí a zadívá se jí do očí.
"Co chceš?!" Vyjede na něj z ostra.
"Jeden...polibek" Zaprosí tak zoufale až na to Sakura přistoupí. Sasuke si ji k sobě přitáhne a začne ji vášnivě a toužebně líbat. Sakura mu to vše oplácí. Je jí to příjemné, až trochu moc a toho se nejvíc obává. Obává se toho že se do něj zamiluje a to nechce. Sasuke se od ní naokamžik odpojí aby se nadechl a pak ji začne znovu líbat. Ale Sakura říkala jen jeden a tak to taky zůstane. Prudce se od něj odpojila.
"Říkal jsi jeden..." Řekne a uvolní se z jeho sevření.
"Doufal jsem že si to rozmyslíš" Řekne a otáčí se aby odešel. Sakura taky odchází domů a dá si studenou sprchu.
Opět zaleze do vyhřáté postele a snaží se usnout. Stále cítí na rtech jeho rty, v puse jeho jazyk na těle jeho doteky. Až teď pocítila tu touhu kterou k němu chová. Neskutečně po něm touží, došlo jí to až teď. Ale ona se nechtěla do něj zamilovat. To se bohužel teď stalo. Jestli ji ještě bude prosit o polibek tak mu neodolá a toho se nejvíce obává. S těmito myšlenkami usíná.
Ráno ji budí budík. Jao vždy ho připlácne, vztane, obleče se, nasnídá a udělá ze sebe člověka. Znovu se ubírá tou stejnou cestou s Hin a ta ji něco říká ale ona ji neposlouchá.
"Sakuro? Posloucháš mě?"
"Ne..." Odvětí pravdivě.
"Co s tebou je?" Ptá se jí ale odpověď nečekala.
Sakura ji všechno vylíčí co se včera stalo a Hin tak zůstane opařeně stát.
"A ty jsi ho jako odmítla?" Zeptá se mě šokovaně.
"A ne? Já ho nemiluju i když pomalu si začínám myslet že jo..."
"Ale vždyť si ho milovala celou školku a základku!"
"Zprávně Hin milovala! Teď jsme na vysoké!" Připomené jí.
"Máš pravdu ale stejně" Zakýve nesouhlasně hlavou a projde branami školy.
Jen si povzdychne a pokračuje dále do třídy. Jako první ji do oka padne černovlásek jak do něj Naruto něco hustí, ten ho evidentně neposlouchá. Ostatně jako vždy.
Zadívá se mu hluboko do očí a on taky. Rty naznačí dvě slova "chci tě" z čehož Sakuře přejde mráz po zádech a usedne do lavice.
Dnešní den kupodivu proběhl rychle ale to Sakura ještě nevěděla co se stane.
Šla opět po cestičce domů a Sasuke ji ani neotravoval což ji docela zmátlo.
Doma byla v klidu...Pár měsíců ji ani Sasuke neotravoval a vlastně se vůbec spolu nebavily až do té doby než zatoužila po Sasukem...Touha aby se jí dotýkal byla větší než ona.
Aniž by si uvědomila co dělá vyšla před dům a zazvonila na Sasukeho...
Ten ji otevřel, ale jak...byl tam jenom v ručníku...
"Ehm...Ahoj Sakuro" Podrbal se na hlavě. Sakura se na něj vrhla a začala ho líbat. Sasuke ji to víc než s radostí oplácel. Pomalu ji položil na gauč a začal ji líbat na krku. V tom se zaseknul.
"Sakuro? Proč si vlastně přišla?" Tahle otázku ji dokonale zmátla, nezbývalo jí nic jiného než říct pravdu.
"Miluju tě" Zašeptala a odvrátila pohled.
"Cože? Neslyšel jsem tě..." Opáčil ale přitom ji moc dobře slyšel.
"Že tě miluju" Zadívala se mu přímo do očí jakoby v nich něco hledala. Na Sasukeho tváři se roztáhl široký úsměv.
"Miluju tě" Opáčil a začal ji líbat na krku, poté se dostal až k jejím rtům. Pomalu jí stáhl tričko i kalhoty. Razil si cestičku svým jazykem mezi prsy až k pupíku, který obkroužil a směřoval zpět nahoru. Toužebně se na ni podíval a sjel rukou od jejích stehen až k rozkroku. Nejdřív ji tam vsunul jeden prst a hned na to i druhý. Sakura slastně vzdychala. Zaklonila hlavu a z jejích úst se znovu vydral sten.
Sasuke ji sundal podprsenku a hned na to kalhotky Sakura mu rozvázala ručník a ten sklouzl po jeho pokrčených nohách. Sakura ho povalila pod sebe a začala ho líbat po celém těle. Chvíli měla nadvládu která ale netrvala dlouho. Za chvíli se znovu ocitla pod Sasukem. Opatrně do ní vnikl a Sakura se nechala unášet slastí kterou pociťovala. Sasuke přidával na tempu a Sakura zrychleně dýchala a vydávala steny. Poté se vedle ní unaveně svalil. Objal ji zezadu a přitáhl si ji k sobě. Přehodil přes ně deku a tak oba usnuli.
Sakura se asi o půl jedné ráno vzbudila a podívala se na Sasukeho. Usmála se a vyprostila z jeho sevření. Měla štěstí nevzbudila ho...Potichu se oblékla a vyšla z jeho domu. Vkradla se k sobě a tam chvíli přemýšlela co se stalo než usnula.
Sasuke se ráno probudil se slunečními paprsky. Zděsil se když vedle sebe nenašel Sakuru. Posmutněl... Utekla mu?
Tajně se vkradl na její balkon a zjistil že má otevřeno. Dostal se až dovnitř do ložnice kde si sedl na židli a pozoroval ji. Měl hroznou chuť ji pohladit ale to by ji vzbudil. Zapřemýšlel a nakonec neodolal a pohladil ji. Opravdu se vzbudila a pohlédla na něj...
"Sasuke? Co tady děláš?" Zeptala se a zvedla jedno obočí.
"Kam si mi utekla?" Odpověděl...
"Domů.."
"A pročpak?"
"Já nevím..." Řekla a natáhla se aby ho mohla políbit. On ji to jen oplácel.
"Miluju tě" Hlesla
"I já tebe" Řekl a znova ji políbil.
"A ještě něco!"
"Copak?"
"Jaktože si znal moje kroky?"
Neodpověděl, místo toho ji sladce políbil...
jůůůůůůůůůůůůůů..............jsem šťastná jako blecha,byl to vynikající závěr,musim si napsat o další povídky,ale zatim jsem nevymyslela na jakej jinej pár =D
budu se těšit na další SasuSaku povídky a komentovat jako o život =D