Tak tady je jednorázovka na přání pro Snílka. Na pár SasuSaku lowee ♥ KOmentace povinna!! Dala jsem si s tím hodně práce a myslím že je to i dlouhý xD
Nevěděli o sobě, nevěděli že ten druhý existuje a přece jen kolem každý den procházeli. V těsné blízkosti kolem něj prošli a přece ho vůbec nevnímali. Problémem byla sluchátka. Sluchátka na uších která vztřelovali do člověka rytmus a muziku. Sakura, růžovlasé děvče se zelenýma očima. Neměla kamarády a bylo jí to jedno. Uměla se bránit proti urážkám a ani je moc nevnímala. Na uších měla čenorůžová sluchátka. Vydávali plno hudby a ani na hodinu si je z uší nesundala. Byla to pro ni jako droga.
Sasuke, uši taktéž zakryté sluchátkama. Černé jako noc a taky si je nechával na hodiny. Ovšem Sasukemu nešli příliš vidět na jeho černých havraních vlasech. On miloval hudbu stejně tak jako Sakura. Sasuke mohl mít dívku na kterou si ukázal jenomže žádnou nechtěl. Sakura byla uzavřená do sebe. Potom co její rodinu někdo zavraždil, žije sama a jí to stačí. Sluchátka s hudbou ji bohatě stačí k životu. Stejně tak Sasuke. I jemu někdo zavraždil rodinu a jen jeho a bratra nechal žít. Bratr žije s ním a víc než dost se o něj stará. Však musí už nemálokrát se pokusil o sebevraždu. (promiňte koho teď urazím mě se to taky nelíbí ale hodí se to sem :D) Sasuke je EMO. Velice krásný emo. Nikdo neví proč jím je ale je to pravděpodobně že nemá rodinu a ta mu velice chybí. Však nikdo ten důvod nezná. Itachi ho sleduje na každém kroku aby si něco neudělal. Do školy s ním nechodí tam ho hlídají kantoři. Respektive jeden šmírovací a tím je strašák. No ano Kakashi se nezdá ale je to tak.
Celé ty dny o sobě nevěděli až do té doby než...
"Uchiho no moc toho neumíte" Řekl pan učitel Kakashi když ho s pětkou posadil do lavice.
"Kdo by to uměl když to neumíte vysvětlit" Zabrbral si pod nos ale pak se nechal uklidnit hudbou co mu hrála v uších.
"Bude vás doučovat třeba...slečna Haruno" V Sakuře hrklo. Ona doučovat koho? Oči nasměrovala na Uchihu. On? To bude další z těch frajírků ale musela uznat že byl hezký. Všimla si sluchátek na jeho uších a na rukou jizvy. Emoušek? Asi jo, no co se dá dělat bude ho muset doučovat. I když ji ve sluchátkách věčně hrála hudba látku měla vždy na výbornou. Když byla přestávka tak Sasuke zamířil za Sakurou.
"Ehm...Ahoj" Pozdravil a jeho pohled upoutala černorůžová sluchátka.
"Čau" Pozdravila a ani se na něj nepodívala.
"Já jsem Sasuke a máš mě doučovat" Usmál se. Konečně k němu vzhlédla. Upoutaly jí jeho černé oči.
"Sakura" Úsměv mu oplatila.
"Tak kdy? Dneska?"
"Jo třeba, počkej na mě po škole ok?"
Jen pokýval hlavou a šel si sednout. Netušila že bude tak milý, čekala nafoukance ale on, se choval úplně jinak. Tím líp. Pousmála se a její pohled spočinul na rudovlásce opírající se o její lavici.
"Co chceš?"
"Jak si dovoluješ mluvit s mým Sasánkem!" Zaječela na ni až se Sakura musela chytnout za sluchátka a pořádně si je připlasknout k uším.
Dál na ni něco nesrozumitelného ječela jenže Sakura poslouchala jen svou hudbu.
Škola se vlekla jako slimák na suchu a najednou už tu byl oběd. Sakura se samozřejmě loudala zatímco Sasuke už stepoval před školou.
"Čau jak dlouho už tady jsi?"
"Asi pět minut" Postěžoval si Sasuke a pak něco nesrozumitelného zabrblal ale to se vztahovalo k písničce kterou poslouchal.
"Tak to promiň" Omluvila se a i s ním mířila do svého domu.
"Kam jdeme?" Zeptal se když se dlouho nic nedělo.
"Ke mě jestli ti to nevadí" Řekla a on jen pokýval hlavou že ne. Cesta netrvala moc dlouho ale ani to nebylo )plně nejkratší ale hlavně že už konečně byli u Sakury. Měla to tu útulné. Opravdu krása.
Vešli do dveří, zuly se a Sakura zamířila k obývačce. Usadila se na gauči a Sasuke naproti ní do křesla. Nejdřív si to tu obzřel a pak chtěl navázat konverzaci. Nenapadlo ho nic jiného než sluchátka.
"Odkdy posloucháš?"
"Od té doby co...." Její pohled směřoval do země a v očích ji zaštípaly slzy.
"Promiň řekl jsem něco?" Omluvil se, nevěděl co zažila.
"Ne to je v pohodě" Slzy zatlačila a pohlédla na něj.
"Jen o tom nechci mluvit"
"Aha"
"Co posloucháš?"
"Všechno možný ty?" Usmál se.
"Hodně Nickelback a jinak taky všecko možný" Usmála se.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Ptej se" odpověděl a podíval se na ni.
"Ty jsi emo?" Pohlédla na něj nedočkavým pohledem. Jen odvrátil hlavu na stranu a nepatrně kývl.
"Jen hudba mi pomáhá" Odpověděl ještě.
Jakoby mi rozumněl... Problesklo Sakuře hlavou.
"Já to cítím stejně..." Opáčila...
"A od čeho ti pomáhá"
"Od bolesti...když jsem byla malá, zabili mi rodiče a já se na to musela dívat..." Sklopila zrak.
"Aha promiň, nevěděl jsem"
"Nemáš se za co omlouvat takový už život je...ale co ty víš" Odvrátila zrak.
"Vím toho hodně, měl jsem stejný osud až na to že já mám ještě bratra který mě neustále sleduje a dokonce i učitel ho musel přemlouvat abych mohl na to doučování. Já se snažím vážně ale nějak mi to nejde" Řekl stále poslouchajíc hudbu.
Sakura na něj jen nevěřícně třeštila oči. Takže on..taky. Vkradla se jí do mysli slova.
"A co nevíš o té matice" Řekla a navázala jiné téma.
"Jo tohle no...všechno"
Sakura si povzdychne a všechno mu důkladně vysvětlí. Sasuke z ní ani na okamžik nespustí oči.
....Chápeš to?" Zeptá se ho ale on jen na ni dívá jako kdyby to slyšel poprvé. Sakura si znovu povzdychne a opře se, hlavu zakloní.
"Co jsem já komu udělala" Zamrmlá si ale Sasuke ji stejně slyšel.
"Promiň jestli tě otravuju ale já to nechápu" Řekne sklesle. Měl dávat pozor a ne se jen dívat na její tvář která je pro něj tak krásná. Nemohl uvěřit že si ji nikdy před tím nevšiml.
"To je dobrý" Odvrátí od něj tvář ale on ví že ji s tím dost otravuje.
"Hele můžem pokračovat třeba zítra ne? Už mám toho pokrk"
"Tak dobře hele" Usměje se a posadí se pohodlněji.
"Jak de škola?" Blbá otázka ale nic Sasuke v tu chvíli nenapadlo.
Sakura se zasmála a Sasukemu její smích připadal neuvěřitelně krásný. Díval se na ni tak omámeně že si ani nevšiml že se na něj upřeně dívá.
Znovu se usměje a odvrátí tvář.
On se taky usměje a znovu ji pozoruje. Najednou si sundá sluchátko což Sasukeho dokonale zmate. Chvíli tak zůstane ale pak si je zase nasadí.
"Co to bylo?" Zeptá se jí a na tváři mu hraje pobavený výraz.
"No někdy si zkouším jestli bych bez nich vydržela a pořád zjišťuji že bez nich nevydržím ani minutu"
"Tak to já ani vteřinu" Usměje se a ona mu úsměv oplatí.
"Víš že jsme si docela podobní?" zeptá se ho.
"Taky zjišťuji, nemůžu uvěřit že jsem si tě nikdy před tím nevšiml a to chodíme do stejné školy a dokonce i třídy.
"Jo, máš recht. Co ti hraje teď?"
Na chvíli se zaposlouchá do své hudy a zjistí že mu hrají...
"Tokio hotel" Oznámí ji.
"Jo tak ty moc neposlouchám jen mám od nich dvě oblíbené písničky který poslouchám docela často."
"A z těch dvou máš nějakou oblíbenější než druhou?"
"Jo, Ready, set, go! Ta je úplně suprová...Znáš?" Zeptá se a on jen nesouhlasně zavrtí hlavou.
"Počkej" Řekne a odbíhá do neznáma. Za chvíli se bytem roznese hudba od Tokio hotel. Sasuke si sundá sluchátka a zaposlouchá se
"Jo, máš pravdu je dobrá" Usměje se a poslouchá píseň.
"Budu si ji muset stáhnout" Obeznámí ji a ona se zazubí.
"No nic už asi půjdu" Zazubí se a ona se podívá ven.
"Ty jo to už je tma? No nic tak zítra" Řekne a vyprovodí ho ke dveřím kde se rozejdou.
Celý večer o ní Sasuke přemýšlel. Když se tak na ní díval zjistil že je úplně jiná než ostatní holky. Možná na první pohled působí jako barbie ale ona vůbec taková není. Je milá, hodná a laskavá. A hlavně po něm nešílí jako ostatní holky.
Sasuke se ubíral cestou kterou neznal a přitom znal. Bylo mu dobře. Bylo mu dobře s ní a těšil se na zítřek až ji zase uvidí.
Bohužel se toho nedočká. Zítra jde do školy dřív aby ji viděl ale ve své lavici nesedí. Posmutní, tolik se těšil a ona? Tady není.
"Čáu Sasuke! Jak je? Vypadáš nějak sklesle" Pozdraví ho blonďák.
"Neruto, jsem v pohodě"
"Nevypadáš ale nebudu to řešit." Usmál se. Sasuke mu byl za tohle vážně vděčný. Ještě aby to řešil to by se zhroutil na místě.Ne jenom on ale ke všemu i Naruto. No jo tak už to chodí.
První hodina utekla a ona pořád nikde. CO když se jí něco stalo?Probleskne Sasukemu hlavou. Zatřepe s ní aby je zahnal a pustí si do sluchátek nějakou rychlejší písničku. Nemohl žádnou najít ale zrovna měl chuť poslouchat "Never gonna be along" Od Nickelback. Její oblíbená skupina. Pomyslí si a zaposlouchá se. Asi v půlce druhé hodiny někdo zaklepe. Sasukemu poskočí srdce když spatří růžovlasou sobu.
"Promiňte pane učiteli byla jsem u doktora" Oznámí.
"V pořádku, posaďte se" Opáčí učitel a Sakura si sedá přičemž se na Sasukeho ani nepodívá. To je Sasukemu líto ale neřeší to. Myslí na to co asi teď poslouchá. Zamyslí se když uvidí na jejích uších růžovočerná sluchátka. Mihne hlavou směrem k tabuli a do konce hodiny se na ni nepodívá. O přestávce se s ní Sasuke snaží navázat rozhovor ale řekne jí jenom "ahoj" a tím to taky končí. Nic mu neodpovídá a nejeví žádný zájem. Sasuke se znovu se svěšenou hlavou odebírá do své lavice a sleduje růžovlásku jak do ní Karin něco hustí ale ona se na ni jen s lhostejným pohledem dívá. Sasuke se kupodivu nesnažil včera zabít. Jakoby měl teď důvod k životu. A to ji. Povzdechl si a jeho nejlepší kámoš hyperaktivní blonďák to okamžitě zaregistroval.
"Sasuke co s tebou ta holka udělala? Nemohl jsem si nevšimnout jak po ní pořád koukáš" Překvapuje ho jak si takový pako mohlo něčeho všimnout ale to už je jedno.
"Nic Naruto" Odpoví suše a zaposlouchá se do písně která mu tam momentálně hraje. Když zjistí že je to ta písnička kterou si včera hned jak přišle domů stahoval tak se nad tím nepatrně pousměje. Ready, set, go! Ta tři anglická slova mu pořád zněla v hlavě. Připrav se, pozor, teď! Jo teď mu to připadalo jako shoda náhod. Jakoby ho ta písnička posouvala dopředu a říkala ať to nevzdává. Pořád poslouchal ta slova a ani si nevšiml že už je hodina. Mrkl opět po růžovlásce a srdce mu poskočilo když zjistil že se na něj taky dívá. Usmál se na ní ale ona odvrátila tvář. Nechápal ji. Opět sklopil sklesle hlavu a přemýšlel. Probudil ho až něčí hlas. Který patřil učiteli.
"Sasuke?! Posloucháš mě?" Zakřičel na něj Iruka.
Jen se na něj nepřítomně podíval a neodpovídal. Zrovna mu tam hrála písnička od Nickelback. "Far away" Jo teď se ta písnička k tomu fakt hodí. Jaká ironie. Cítí se stejně bezmocně. Nevěděl proč je tak skleslý kvůli holce...která mu tak rozumí. Jo možná proto že mu rozumí. Nikdo jiný mu tak dobře nerozumí jako ona. Dokonce ani jeho nejlepší kámoš Naruto Uzumaki který se věčně vychloubá tím že bude nejlepší fotbalista. Nad tímhle se Sasuke musel pousmát. Blick cvak. Písnička přeskočila z "far away" na "rockstar" opět Nickelback. Teď to poslouchal nějak často. Je to zřejmě kvůli ní že to ona polsouchala. Upravil si sluchátka tak aby mu lépe držela a pohupoval se do rytmu s židlí. A jakože se houpal tak mu to nějaoku náhodou ujelo a on spadl. Trochu ho bolelo zápěstí a nechal to tak. Ani nevnímal smích lidí kolem jeho a ani nevnímal ty otravné řeči oné dívky s brýlemi.
"Sasíí, nestalo se ti nic?" Ptala se ale on se podíval na růžovlásku. Dívala se mu do očí a...nesmála se. Ano nesmála se. To ho zahřálo u srdce ale nevěděl proč. Na chvíli si sundal sluchátka a zvedl se. V ruce stále držíc sluchátka se díval do očí učitele který na něj nevěřícně koukal. No ostatně jako všichni ze třídy včetně Sakury. Usadil se do lavice a sluchátka si nasadil. Znepokojilo ho že v nich nic nehrálo. Pak mu ale o to větším potěšením bylo když uslyšel zvuk muziky písně "If everyone cared" zaposlouchal se a jeho nálada se hned zvedla. Den se nějak uboze přetáhl a stále vše bylo při starém. Zelenooká holka pohlédla na černovláska jen párkrát za den zatímco on ji pozoroval snad každou vteřinu. Po škole ji opět čekal a kupodivu přišla dřív. Usmála se na něj a to bylo pro Sasukeho víc než jen dobrá zpráva.
"Ahoj" pozdravila ho a vydala se směrem jako včera.
Ahoj" Opáčil a usmál se.
"Proč si se se mnou dneska vůbec nebavila?" Zeptal se jí za účelem se dozvědět příčinu jeho sklesléo výrazu po celý den.
"Bylo mi blbě" Řekla a vlezla do bytu kterým se nesla hudba "This afternoon"
"A to je ten důvod?"
Jen přikývla.
"Já jsem čekal až mi řekneš ahoj a ta příčina je jen že ti byo blbě? Já za tebou přišel a pozdravil jsem tě a ty? Nic si neříkala..." Vylil si na ní svoje už tak těžké srdce.
Ona se na něj jen ublíženě podívala a nic neříkala.
"Promiň já nechtěl..." Omluvil se.
"Ne to je dobrý, máš pravdu. Ignorovala jsem tě a to je něco pro naši Karinku úplně nesnesitelné" Ušklíbla se.
"Ale..."
"Pššš" Utišila ho a na jeho rty mu položila ukazováček. To ale dělat neměla protože tím Sasukemu způsobila to že jeho celým tělem projel elektrický šok. Jen tam tak stál a za chvíli už nevěděl o světě.
Pobudil se a ucítil něco studeného na svém čele a uviděl zelené oči a jemu tak známou dívku s růžovými vlasy.
"Co se stalo?" Zeptal se a usmál se.
"Omdlel si, kolik si toho dneska vypil?" Zeptala se starostlivě. Nevěděl proč ale byl rád že si o něj dělá takové starosti.
"No vlastně nic..." Přiznal ale myslel si že příčinou toho proč omdlel byla zcela jiná ale to tady přece nebude vytahovat.
"Pro příště víc pij ano?" Napomenula ho a přidala krásný úsměv.
"Neboj" Zazubil se.
"A teď k matice....Co jste dneska probírali?" Ptala se a když zjistila jak se na ni dívá raději odvrátila hlavu než být pod tím pohledem kde měla pocit jakoby přes ní viděl.
"Ty to nevíš?" zeptal se.
"Já tam nebyla..." Připomenula mu a on si až teď vzpoměl.
"Jo aha promiň" Usmál se ale to nestačilo protože si ho pohledem od hlavy až k patě přeměřila. Pak se ale zaposlouchala do písničky a začla zpívat. Její hlas byl tak melodický až to Sasukeho očarovalo. Přidal se k ní a zpíval taky. Stoupl si a zpívali. Bylo to jako souznění duší. Oba měly sluchátka položené na stole takže se mohly volně pohybovat. Hudba hrála z repráků.
"Yeah, Yeah, Yeah no, no."
"Yeah, Yeah, Yeah no, no."
"Yeah, Yeah, Yeah no, no."
"Never remind and o want's mant. And this is are you remind me"
"This is haw you remind me"
A tak tam zpívaly až do té doby než písnička skončila. Oba si jen tak hleděli do očí. Stáli na proti sobě a zhluboka dýchali. Ani nevnímali že hraje další písnička. Teď byli jen oni dva. Jen oni dva a někdo jiný, žádný nábytek ani hudba jen oni dva.
"Máš krásný hlas" Prolomila to ticho.
"Není hezčí než ten tvůj" Usmál se a jí se podlamovala kolena.
Už zase si jen tak nepřítomně hleděli do očí ale Sakura se vzpamatovala.
"Tak to dneska asi tu matiku nestihnem" Usmála se nevině a podrbala se na hlavě.
"Asi ne" zazubil se a tím ukázal své bílé zuby.
"Tak asi zítra" Usmála se a on odešel. Zabouchla za ním dveře a sesunula se po nich na zem. Dnešní den se jí víc než líbil. Už dlouho hledala někoho jako je on ale nevěděla že to bude právě mladý Uchiha. On jí evidentně rozumí a ona rozumí jemu.
"Ach..." Vzdychla si a vztala. Naladila svou oblíbenou kapelu a nechala se unášet. Poté se zděsila. Pohlédla na stůl...a do háje. Sasuke si tady zapomněl sluchátka...No co dá mu je zítra ve škole. Pokrčila rameny a zelezla do kuchyni si něco ukuchtit.
"Čáu Sasuke kde jsi byl" Ptal se ho už ve dveřích jeho starší bratr.
"Na doučování" Řekl a už si to mířil ke svému pokoji. Ani nepostřehl že mu chybí hudba ale to mu bylo jedno. Osprchoval se a zalezl pod peřinu. Ve stejnou chvíly dělala to samé i Sakura. Zachumlávala se do své teplé postele. Načasovala přehrávač tak aby se za hodinu sám vypl protože bez hudby už ani neusne.
Ráno se probrala a hned se oblékla, nasnídala, udělala hygienu a vydala se do školy. Nezapomněla si nasadit svá černorůžová sluchátka a zbalit do tašky ty Sasukeho. Nad tím se pousmála až to Karin uvidí...Uchechtla se a zamířila si to do školy. Dneska šla dřív a podivila se když ve třídě byla jen ona, Sasuke a Naruto. Sasuke se tam velmi záživně s Narutem o něčem bavil. Posadila se na židli a zavřela oči. Nechala se unášet hudbou a oto víc se lekla když ji někdo zaklepal na rameno. Prudce se otevřela oči a nadskočila. Když zjistila kdo to je zářivě se usmála.
"Sasuke neděs mě" Pohlédla na něj a zašátrala v tašce.
"Včea jsem si..." Nestihl to doříct protože mu Sakura podávala černá sluchátka.
"Díky..."
"Nemáš zač...Jak si to bez nich vydržel?" Zeptala se a jeho odpověď ji udivila.
"Taky tomu nemůžu uvěřit ale ani jsem si nevšiml že je nemám..." Usmál se.
"Fajn" Usmála se a nachystala si věci na hodinu. Se Sasukem prokecali každou přestávku a pokadé Sakura dostala důkladné upozornění od Karin ale Sakura ji jako vždy neposlouchala.
Po škole se Sakura zase doloudala před školu kde už čekal Sasuke.
"Promiň dnes nemůžu co takhle zítra hm?" Usmál se povzbudivě.
"Tak jo" Úsměv mu oplatila a vydala se domů. Ucítila něčí paže jak ji bolestivě chytily zezadu za její ruce.Dívala se na strany až se před ní objevila Karin.
"Co chceš?!" Vyštěkla...
"Necháš Sasukeho na pokoji"
"Nebo co?!" Zakřičela na ni. Kin do ní zezadu kopla a spadl na zem. Karin si od ní vzala její sluchátka a před jejími zraky na ně dupla. Sakura slyšela ten hrozný křupající zvuk.
"Néé" Zakřičela.
Karin, Kin a Tayuya do nich ještě několikrát koply a pak to přestalo.
"Nechte ji na pokoji" Sykl a podíval se na všechny vražedně...
Ty tři se hned rozutekly pryč.
Sakura se zoufale snažila otevřít oči.Na malinkou vteřinu se jí to podařilo ale nic neviděla a zase ji ztěžkly a musela je sklopit.
Sasuke ji vzal do náručí a odnesl ji k ní domů. Vyhrabal z její tašky klíče. Za tu dobu už věděl kam si je dává a lehce odemkl. Položil ji na gauč a pohladil ji po tváři. Dával si to za vinu. Kdyby šel s ní nic by se jí nestalo. Asi po půl hodině otevřela své zelené oči.
"Sasuke" Zašeptala.
"Sak" Rychle k ní přiběhl a už tiskl její ruku ve své.
"Jak ses tam ocitl..."
"Slyšel jsem křik, rozeběhl jsem se tam a našel jsem tě, dál už to znáš"
"Moje sluchátka...jsou..." Zašeptala a pevně přimkla víčka k sobě.
"TO bude v pohodě...koupí se nové" Povzbudil ji.
"Jo" Řekla a usmála se. On ale neví že to bylo to jediné co ji po její rodině zůstalo, kromě tohoto domu a vzpomínek.
"Asi bych už měl jít..." Usmál se a odešel.
"Ahoj" Zašeptala do ticha a vzpomněla si na rodiče a na to jak byla ráda když ji ty sluchátka koupily.
*Flash back*
"Mamííí, tatíí já chci tyhlee" Ukazovala růžovlasá holčička na černá sluchátka.
"Nene...a co tyhle?" Ozval se z rohu tatínek a v rukou držel černorůžová sluchátka.
"Ty sou suupeer" Ozvalo se děvčátko.
"Ale zlato nemyslíš si že jsou na ni ještě moc velké?" Zeptala se maminka protože to jsou ta velká sluchátka na půlku hlavy.
"Však ona doroste" usmál se tatínek a už je nesl k pokladně.
*End flashback*
Po tichu se při těch vzpomínkách rozvzlykala. Asi po nějakých těch minutách vyčerpáním usnula. Ráno se probudila a nebylo ji moc dobře. Ale do školy se přece jenom vydala. Chtěla ho vidět. A hlavně mu chtěla poděkovat.
Ve škole ale ještě nebyl. No co, Sakura si sedla do lavice a vzala si protentokrát do uší jen normální malá sluchátka která nešla moc vidět ale to jí bylo jedno. Hlavně že mohla poslouchat. Zanedlouho se Sasuke objevil ve dveřích a hned mrkl a usmál se na růžovlásku. Ta mu úsměv oplatila a omylem přepla písničku. Ale to jí nevadilo. Za chvíli se už ocitl u její lavice.
"Jak ti je?" Zeptal se.
"Ale jo jde to a díky za ten včerejšek"
"Ale to nestojí za řeč..." Usmál se a trošku sčervenal.
"Ale jo kdybys nepřišel nevím co by se stalo"
"Asi bych se zabil" Zašeptal.
"Cože?" Zeptala se a zvedla jedno obočí nahoru.
Komentáře
1Snílek97-SBénko:*♥ | Web | 27. září 2010 v 14:29 | Reagovat
dala sis záležet*potutleně se směju* děěkuju,je to krásný-hlavně sasuke a EMO to mě dostalo mocmocmoc pěkný-těším se na pokračováníí..musíš ho napsat ještě dneská nebo umřu nedočkavostí;)):**
2Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 27. září 2010 v 15:05 | Reagovat
krásný =) těšim sena další dílky
P.S. Už ani nevim co mám pod tvoje povídky psát,abych se pořád dokola neopakovala =D Prostě BEST STORIES !!
dala sis záležet
*potutleně se směju*
děěkuju,je to krásný-hlavně sasuke a EMO
to mě dostalo
mocmocmoc pěkný-těším se na pokračováníí..musíš ho napsat ještě dneská
nebo umřu nedočkavostí;)):**