20. října 2010 v 20:01 | Ufonek
|
Tak a je tu další díííl! Tak snad se bude líbit!!
"Sakuro!" Uslyším matně nějaký hlas. Ženský hlas. Ohlédnu se ale nikoho nevidím. Pokrčím rameny a pokračuju.
Najednou spoza keře někdo nebo něco vyskočí... Má pankáče hrajícího všemi barvami. Fialové oblečení a na tváři zlověstný pohled.
"Kdo jsi?" Zeptám se ale odpovědi se mi nedostane. Jen prudká rychlost a rána v břichu.
"K' SO!" Zakřičím a začnu si ránu léčit.
"Sakra kdo jsi?!"
"Probuď se!" Uslyším opět v dáli ale vím že jeho hlas to není...
"Je na čase tě probudit!"
"Cože?" Zaječím na něj
"Musíš se probudit a toho docílím jen tak že tě zabiju!" Ušklíbne se
"Tohle je sen?"
"Ano!"
"Ale prosímtě!" Řeknu a probodnu ho katanou
"Hotovo" Usměju se a schovám ji do pochvy
Jdu cestou lesem a znovu se objeví stejně divný chlapík...
"Tak ono je vás tu víc jo?"
"Hm...je!"
"Tak si to užij!" Zakřičím na něj a stejně tak jak minulýho ho probodnu... Má katana je celá od krve, pokračuji dál v cestě...
Cestu mi zastoupí zase...tentokrát ale dva...jako ty minulé je všechny pozabíjím a pokračuju.
"Je to divný" Zašeptám ale někdo mě určitě slyšel
"Ty seš divná! Ty sem nepatříš!"
"Hm...Je fakt že mě nikdo nevidí ale já nemůžu za to že jsem tady!"
"Ale můžeš!" Zakřičí a rozeběhne se proti mě. Já jeho ránu vykryju ale pak ucítím bolest a podívám se dolů. Vidím čepel katany trčící z mého břicha. Pak ji někdo vysune a já slehnu na zem. Ze zadu...na mě zaútočili...Jak podlé. Ušklíbnu se a setřu si krev která mi stéká z koutku u úst.
"Sakra co ode mě chcete?!" Zakřičím na ně stěží protože pomalu krvácím a za chvíli vykrvácím jestli si to nevyléčím...Já ale nechci žít, stejně mě nikdo nevidí jako jediná ta holky a tady tihle divňousi.
"Probuď se!" Uslyším zase v dáli před tím než klesnu na zem...
Z posledních sil se dívám na ty pankáče. Jsou fakt divní... Zavřu oči a do mysli se mi vkrade překrásná andělská tvářa černočerné oči, tvář lemovaná temnými černými vlasy. Krásnej... A pak se to stalo...
Zamrkala jsem očima a otevřela je...Ruce mě bolely, není divu, mám v nich zapíchané nějaké hadičky. Jsem přikrytá nějakou bílou peřinou a strop i všechny ostatní stěny jsou bílé. Jsem v nemocnici? Ale co bych tady dělala? Ozve se zvuk otvírajících dveří... V nich stojí nějaká blondýnka...Jakoby mi před očima proběhl můj dosavadní život. Ino? No vážně to je Ino! Sestřičce jak už jsem ji poznala, Ino, spadne karta.
"Sakuro!" Křikne a v mžiku někam odbíhá, ani se nepokouší zavřít dveře a zanedlouho už u mě stojí dvě blondýnky.
"Tsunade? Co se stalo?" Chci vědět příčinu toho proč jsem atady
"Sakuro..." Zašeptá a obejme mě.
"Co se stalo!"
"No víš...Víš jak jsou souboje mezi Louwí a Sanabim?"
"Jak bych mohla nevědět?" Zeptám se ironicky
"Tak tenhle byl horší...mnohem horší!"
"Nezdelšuj to pořád! Co se stalo...?"
"On...napojil se ti na mozek a ty jsi zkolabovala...nebo spíš upadla do komatu. Jsi v komatu už čtyři dny, mysleli jsme že se ani neprobudíš. Sasuke tě sem přinesl víš? Říkal že máš prázdné oči, nic nejíš a vůbec nemluvíš! Pak si zkolabovala." Dopověděla a mě chvíli trvalo než jsme si vzpomněla kdo je Sasuke. Sklopila jsem oči, co se to stalo?
"A...kde je Sasuke?"
Rukou naznačila na dveře...
"Zavolám ho" Usmála se a já ji chtěla ještě zastavit jenže už byla pryč...
"Cože?!" Ozvalo se z chodby a mě se poté naskytl obraz černovláska.
"Sakuro!" Vykřikne snad na celou nemocnici a už mi křečovitě svírá ruku.
"Tak my vás necháme o samotě viď Ino?" Omluví je Tsunade a už odcházejí z pokoje. Chci je zastavit jenže hlasivky jakoby vypověděli službu.
"Sakuro...víš jak jsem se bál? Že se už neprobudíš...že se ti už nebudu moct omluvit?"
Jen jsem odvrátila zrak.
"Sakuro...prosím odpusť mi to, já...nevěděl jsem, jsem sobec, prosím odpusť!"
"Sasuke, ty, ty jsi mi tak hrozně ublížil že už to snad ani nejde víš? Trpěla jsem a ke všemu sis to nechtěl nechat vysvětlit a když už si přišel s tím že chceš vysvětlení ta čeho jsem se dočkala? Max. toho žes na mě začal křičet-" přerušil mě
"A lituju toho, hrozně moc! Ach Sakuro...jak já se bál..." Řekne a pustí mi ruku, následně obejme...zabolí mě celé tělo a hlavně ruce.
"S-Sasuke..." Nedá se tomu říkat řeč spíš skřípání
"Promiň, bolí tě něco?" Řekne a odpojí se ode mě
"No, už ne" Odvrátím zrak směr okno.
"Sakuro, prosím!"
"Sasuke...já..."
"Konec návštěv..." Ohlásí nám sestra a Sasuke se ke mně natáhne aby mě políbil, já však ucuknu. Smutně se na mě podívá a bez rozloučení odejde.
"Ach jo..." Povzdechnu si a sestra zhasne světlo. Podívám se z okna a na obloze je poseto plno hvězd které září. Třeba jsem mu měla odpustit...a za co? Já jsem blbá fakt, ale já za to nemůžu že nic nechápe! Musím si to projít hlavou a všechno ostatní je taky na nic! A vůbec kde jsem to byla...Už vím ta holka...jsem byla já, že mě to nenapadlo dřív? Proto jsem řekla jméno Sakura Haruno...proto jsem je všechny znala! Proto jsme vše věděla! Byla jsem to já! To ani nepoznám samu sebe? Hm...asi ne.
Zavřu oči a před očima mi lítaj vzpomínky z jedné strany na druhou...a pořád je tam ten jedinej... Sasuke Uchiha... Odpustím mu až zítra a to si počká holánek! Takhle on ně mě! Pánové, tomu se říká důvěra partnerovi.
Konečně se mi podařilo usnout.
Otevírám oči a na klíně mi něco leží... Zavrtím se to malé zvířátko otevře oči...Chvíli na mě jen tak hledí a pak zazní jeho hlásek. Jak já tak ráda poslouchám ptáčky, ale tohle je něco úplně jiného...
"Ty se mě nebojíš?" Zeptám se ho a pohladím ho po peří. Otevřou se dveře a on vyletí otevřeným oknem.
"Sasuke!" Zamračím se na onoho debílka.
"Co?" Zeptá se mě a zvraští čelo
"Ale nic" Odvětím a zadívám se na okenní parapet. Usměju se když zjistím že tam sedí ten ptáček...malá hodná sýkorka.
"On se nebojí?"
"Kdybys nepřišel tak mi ještě doteď seděl na klíně a já mu čechrala jeho peří!" Obořila jsem se na něj a opět se zadívala na ptáčka
"Tak promiň že žiju" Otočil se a už bral za kliku ale já ho však zastavila
"Matte!"
Jen se na mě nedočkavě podíval.
"Pojď sem..." Mrkla jsem na něj
Usadil se pohodlně na židli a podíval se na mě... Vzala jsem mu jeho ruku do své...
"Sasuke já...jsem přemýšlela...nikdo není bez chyb a ani já ne ale uznej že ty-"
"Vím, jsem idiot"
"Já zase cvok...no každopádně jsem došla k závěru že tě hrozně miluju a nedovolím abych byla tak tvrdohlavá..."
"Sakuro..." zadíval se na mě a oči se mu zaleskly...Lehce se nade mě nahnul a políbil mě. Já jsem mu to samozřejmě oplácela, když jsem chtěla pohnout rukou chytil mi ji do té své. Odpojil se ode mě.
"Miluju tě, strašně moc" Zářivě se usmál
"I já tebe, co Naru a Hin?" Zeptala jsem se na své nejlepší přátele
"Ti jsou...v pohodě" Podrbal se na hlavě
"Stalo se něco?" Zeptala jsem se nejistě
"Ne...nic se nestalo jen že Naruto má misi a Hinata je jak šílená" Usmál se
"A-ha" Řekla jsem a odvrátila zrak k oknu, pak to přišlo. Zasyčela jsem.
"Saky? Není ti nic?"
"Au- ne" Řekla jsem a pak se mi svaly uvolnily. To se musí neustále bít? Nejlepší by bylo kdyby tam byl jen jeden...ale...Povzdechla jsem sim znovu jsem upřela pohled na okno. Pořád tam seděl, nevím...jakoby mě znal a chtěl mi něco říct. Kývla jsem hlavou směrem k němu a on přiletěl. Sedl si na můj prst a já jsem ho opět pohladila po jeho peří. Sasuke k němu natáhl prst a když ho chtěl pohladit tak ucukl.
"Hm..." Zadíval se do prázdna
"Asi tě zvířata nemají moc v lásce" Usmála jsem se pobaveně
"Hmmm...že ne? Jedna roztomilá kočička ano" Mrkl na mě, já jsem se jen usmála.
"Nemyslel jsem tebe" Odfrkl si
"Ne? Tak která kočka hmmm? Pokud vím tak žádnou nemáš..."
"Hm... Nemůžu ji vlastnit"
"Tak se nevymlouvej...vím že žádnou neznáš" Hned jak jsem to dořekla tak mu sýkorka přiletěla na hlavu a začalu mu střapatět vlasy.
"Zřejmě si dělá hnízdo" Uchechtla jsem se
"Ha ha ha" Řekl ironicky a šáhl si na hlavu.
"Au" Zasyčel když ho sýkorka klovla do prstu. Začala mu nepatrně téct krev. Já jsem mu vzala jeho ruku do těch svých, sice pořád napíchaných na přístroje, ale takřka zdravých rukou. Od mých rukou zasvítilo zelené světlo a za chvíli po tom nebyly už ani památky.
"Um..díky"
"Za nic" Usměju se
"No...nevím jak ty ale tenhle mě už docela štve" Řekne a zakouká se směr svá hlava v důsledku ukázat očima na ptáčka který se tam pohodlně usadil.
Já jsem se jen zasmála přičemž jsem měla oči jak ťaman...Lekla jsem se když se najednou zvětšilo teplo... Otevřela jsem oči a viděla jen něco připomínající Sasukeho. Jo objímal mě...
"Sakuro...ani nevíš jak jsem rád že tě mám" Vydechl, nejistě jsem mu ruce položila na záda. Opravdu se hodně změnil...Když si představím jaký byl když byl malej a jakej je teď.
"Proč nic neříkáš? Zbožňuju tvůj hlas" Řekl a podíval se těmi svými černými kukadly mě do očí... Jen jsem spojila naše rty a velice jemně jsme se líbaly.
"Pardon že ruším ale..." Sasuke probodne pohledem sestřičku která přišla oznámit konec návštěvních hodin. Pak odešla.
"Raději jdi" Uchechtla jsem se
"Nic takovýho!"
"Sasuke-"
"Já zůstanu tady!" Tohle už jsem nevydržela když ke všemu nafoukl tváře tak jsem se rozchlámala.
"Co je?" Podíval se na mě.
"Víš...díval ses někdy na televizi?" Zeptám se stále se smíchem
"Tak ne asi" Odfrkne si
"Fakt si nikdy neviděl reklamu na bribináčka?" Uchechtnnu se
"Aháááá" Taky se zasměje
Když náš smích utichá jen si hledíme do očí jak volové...
"Pane Uchiho" Ozve se ode dveří
"Nemáte právo mě co oslovovat...nechce se mi" Řekne chladně
"Promiňte ale jestli neodejdete dobrovolně budu muset zavolat ochranku"
"Raději jdi" Přemlouvám ho ale on si tvrdě stojí za svou
Sestřička raději odejde než aby se tu s ním mordovala
"Sasuke..." Probodnu ho
"No co? Nemůžu být kde chci?"
"Tohle je nemocnice!"
"No a? Když tě nemám doma tak aspoň budu s tebou ne?"
"Zétra mě pustí..."
"To nevydržím" Zakňourá
"Ale vydržíš!" Řeknu a odhrnu přikrývku...Stoupnu si na své stále roztřesené nohy a skoro sletím.
"Sakuro! Nevstávej slyšíš?" Upozorní mě ale to už jsem u dveří, otevírám je a ukazuju mu rukou východ.
"Ty mě tu nechceš?" Upře na mě psí oči
"Sasuke!"
"Takže mě tady nechceš" Říká a zvedá se. Ještě před tím než vyjde ze dveří ho krátce políbím, on však polibek prohloubí a až pak odejde. Dřív než stihnu zavřít se ještě otočí a usměje se. Já se na něj taky usměju a vydechnu...Zalezu do postele a přilepím víčka k sobě. Snažím se usnout ale nějak mi to nejde. Asi po půl hodině převalování konečně usnu ale jen na lehko a probudí mě zvuk otevírajících dveří. Otevřu oči a rozespale se na dotyčného podívám...
"Sasuke..." zašeptám ospale
"Vzbudil jsem tě?" Zeptá se mě a já jen nesouhlasně zavrtím hlavou.
"Musel jsem tě vidět a tohle sis u mě zapomněla..." Řekne a šáhne si na hlavu, hned ji ale sundá protože netouží po dalším klofanci.
Usměju se a sundám mu ho z hlavy. Jen se na mě podívá a vyletí přivřeným oknem ven.
"Sladké sny..." Řekne Sasuke a políbí mě na čelo, poté už opravdu odejde...
kRÁSNÝ :)
PS: vážně by mě zajímalo kde bereš čas na psaní povídek :) Já sotva něco dám na blog