Jak to skončí? 9

2. října 2010 v 19:35 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak a je tu další dílek =)





Převalovala jsem se v posteli a stále ne a ne usnout. Tohle je naschvál! Pomyslím si a snažím se opět usnout. Ještě chvíli se mi to nedaří ale pak po úmorném převracení se mi to podaří.

Sasukeho pohled:
Běžím stále lesem a přitom myslím na ni. Tolik mi chyběla...Tolik jsem na ni vzpomínal a dnes se konečně vrátím a opět ji ucítím vedle sebe. Miluju ji
a doufám že její city ke mně se nezměnily. Je něco kolem šesté ráno a já jsem teprve někde...ani nevím kde to jsem.

Kolem jedné hodiny jsem konečně před branami Konohy. Stěží přejdu práh a Kotetsu hned běží obeznámit Tsunade že jsem tady. Zamířím k Ichiraku...Mám hlad a hlavně chci aby tam byl Naruto.
Dojdu a vidím blonďatou hlavu, usměju se a ještě víc mě potěší že si dává už patnáctou mísu...Je stále stejný. Pomyslím si a sednu si k němu.

"Jeden ramen" Objednám si a Naruto si mě stále nevšímá. Najednou mu zaskočí a rozkašle se.

"Sasuke!" Zaječí když přestane. Já se jenom usměju a obejmu ho. On
mi objetí oplatí a pak zavýskne.
"Co Sakura?" Zeptám se
"Víš Sasuke ona...řekněme že je jiná..."
"Jako v čem?" Zeptám se.
"Nemluví..." Oznámí mi a já se stratím v myšlenkách. Nejvyšší čas jí probudit. Pomyslím si a dojím svůj ramen. Vyjdu z Ichiraku zatím co Naruto tam ještě zůstane. Uvidím ji. Růžovlasou dívku se zelenýma očima sklopené k zemi. Drží nějaké spisy a někam jde. Zřejmě jde pro zprávy k bráně. Zdá se mi ještě hezčí než dřív. Jdu za ní ale ona si mě ani nevšimne. Něco vyřídí u brány a dá tam spisy. Dřív než jí to Izumo stačí oznámit že jsem tady tak se odebírá opět jinam. Zvedne hlavu a uvidí mě. Já se usměju ale ona nic. Jakoby tady ani nebyla. Jemmi to líto. Jen na mě tak hledí a nic nedělá. Já k ní přistoupím o pár kroků blíž ale ona stále nic. Na tvář nahodím smutný výraz.

Sakuřin pohled:
Právě přede mnou stojí a já se nadokážu ani pohnout. Vidím na jeho tváři výraz který jednoznačně označuje smutek. Pohni se...pohni se...pohni se...Dávám si rozkazy ale mé tělo né a ne reagovat. Pohni se...Naposledy si rozkážu ale stejně bezvýsledně pak se ocitám v jeho objetí a všechna stuhlost mizí. Cítím jeho teplo, jeho vůni, jeho dech na svém krku. Obejmu ho a pošeptám jeho jméno. On se usměje a ještě víc mě sevře.

"Chybělas mi" Uslyším a on se ode mě odpojí ale stále mě drží.
"Ty mě víc" Řeknu a hned na to ucítím jeho rty na svých. Rychle zaspolupracuju a dám do toho všechno.

"Miluju tě" Řeknu mu když se od sebe odpojíme
"I já tebe" Opáčí a znovu mě pevně obejme.
"Prý že nemluvíš...Jak je to možný?"
"Já..." Sklopila jsem hlavu protože to bylo kvůli němu ale teď už to tak určitě nebude.
"No ták..." Protáhne a já na něj pohlédnu, překvapí mě když na jeho tváři uvidím pobavený úsměv. Nafouknu tváře a odkráčím pryč.
Za chvíli už necítím zem pod nohama protože mě Sasuke chytil a zatočil se mnou ve vzduchu.
"To se dělá?" Přemístí nás do Uchiha sídla kam jinam než do ložnice a povalí na postel. " Právě jsem tu první den a už jsi na mě uražená" Dopoví a začne mě líbat. Usměju se na něj a zavřu oči.

"Mě nechceš vidět?" Zeptá se mě se šibalským úsměvem
"Tebe chci ale na tvoje prozíravé oči" Odpovím
"Tak ti nebude vadit když..." Řekne a opět mě líbá.
"Ne to mi vadit nebude" Řeknu mezi polibky pak jsem si na něco vzpoměla.
"Sasuke?"
"Hm?" Řekne a zabývá se mím krkem.
"Mám misi"
"A kdy" Řekne klidným a vyrovnaným hlasem.
"Dneska..." Řeknu
a vnímám už jen Sasukeho.
"No to snad néé" Zaskuhrá "Tak víš co? Já tě unesu"
Řekne a znovu zašmátrá cosi v šuplíku. Pouta...

"Ne Sasuke na to ani...." Nestihnu doříct protože už mám opět ruce spoutané a připevněné o postel. Sasuke se mi přisaje ke krku a já zakloním hlavu. Znovu mi trhá tričko i s podprsenkou.

"Sasuke...tohle mi nemůžeš udělat" Zavzdychám a prohnu se v zádech...
"Copak?" Zeptá se mě a mé rty jsou zaměstnány.
"Odpoutej mě..." Zaskuhrám ale on jen rázně zavrtí hlavou.
"Pak by to ale nebyl žádný únos..." Ušklíbne se a už sundává mou sukni. Odvrátím hlavu protože je to nefér. Podívám se ven z okna a cítím jak jsem nahá. Sasuke si sundá tričko i kalhoty...Poté i poslední kus látky na svém těle. Pomalu do mě vniká a já slastně vzdychnu. On znovu vyhledá svými rty ty moje a líbá mě přičemž se ve mě pohybuje. Já jen vzdychám a nic nedělám protože nemůžu a dost mě to štve. Trhám rukama za účelem je urvat od postele a pak mě to napadne. Převrátím zápěstí a přeříznu svou chakrou kov. Uvolním své ruce a promnu si je, samozřejmě nad hlavou a ještě chvíly se držím postele. Když Sasuke saje opět můj krk tak ho pohladím po zádech. On si toho chvíly nevšímá ale pak ztuhne a upře na mě ty jeho černé noci.

"Jak?" Podívá se na mě rentgenovým pohledem. Přitáhnu si ho k sobě a pošeptám.
"No...jsem kunoichi"
Řeknu před tím než ho políbím. On naposled přirazí a lehne si vedle mě na postel. Přitáhne si mě k sobě a zavře ty jeho tůně. Výskám mu vlasy přičemž se choulím do jeho náručí.

"Miluju tě" Pošeptá a políbí mě do vlasů
"Vážně?"Zeptám se jakobych to nevěděla
"Ty si teda..." Řekne a pocuchá mi vlasy...
"Kdo?" Zeptám se a vzhlédnu k němu
"Moje...jenom moje" Řekne a usměje se. Ach ten jeho smích. Oči mi klesnou a já položím hlavu na jeho vypracovanou hruď... Políbí mě do vlasů a já vzdychnu. Štěstím ale zároveň je tam trochu jako povzdych...

"Copak?" Zeptá se a pozvedne mi hlavu
"Tsunade bude vyvádět" Povzdechnu a sklopím hlavu.
"No a?" Řekne a usměje se.
"Na tebe neřve...Ty nevíš jaký to je...Furt musím být v nemocnici a plnit mise..." Povzdechnu a vydechnu
"A být se mnou...Já jsem taky důležitý ne?"
"Nejdůležitější, ale je fakt že už jsem dlouho nebyla na misi s ty mě ještě omezuješ" Uchechtnu se.
"Takže já tě omezuju jó? Hlavně že jsem teď byl pryč a neviděli jsme se. Měla dost času na tebe" Usměje se.
"Prosímtě...nepřipomínej" Řeknu sklesle.
"Vždyť už jsem tady"
"Ale neměl si tam chodit!"
"Dobře víš že jsem to dělal kvůli tobě"
"Ale víš jak jsem trpěla? Víš jak jsem se cítila? Už zase jako ta slabá holka co musí neustále zachraňovat!" Podívala jsem se na něj a oči se mi nepatrně leskly.
"Omlouvám se, ale miluju tě a nemohl jsem jinak!"
"Ale..."
"Ššš...Nemluv o tom ano?"
"Tak dobře" Sklopím hlavu a přitisknu se k němu...Za chvíli nevím o světě.

Ráno se vzbudím a podívám na Sasukeho.

"Dobré ráno" Usměje se a políbí mě
"Dobré" Řeknu a vylezu, obleču se a podívám se na Sasukeho

"Co je?" Zeptám se když mě pořád sleduje.
"Co? Nemůžu tě sledovat?" Zeptá se uchechtne se
Já se taky uchechtnu a přijdu k němu blíž, nakláním se abych ho políbila a on to očekává taky jenže těsně před tím uhnu. Zamávám mu a jdu dolů připravit snídani. Když už to mám skoro hotové tak se mi ozve u ucha...

"Tohle si nezasloužím" Pošeptá a já málem vyletím z kůže. Prudce se otočím a vyjádřím své pocity.
"To já si to nezasloužím...Budu mít s tebe šok" Ulevím si a opět se otočím. Jeho paže mě ale otočí zpátky a jen tak se na mě dívá.
Pomalu se přibližuje a pak uhne pohledem. Já se otočím zpět k rozdělanému a odnesu to na stůl. Společně posnídáme a já mu něco oznámím.

"Sasuke teď tu nebudu musím si něco zařídit ano?" Řeknu a už se ztrácím ve dveřích
"Pokčej!" Zavolá a už je u mě. Políbí mě a pak odvětí.
"Už můžeš jít." Usměje se a já se jen uchechtnu a pak se přemístím.

Sasukeho pohled:
Když Sakura odešla tak nemám co dělat. Jdu pro Naruta...Usměju se a v mysli se mi vybaví vždy ztřeštěný blonďáček. A tak jsem se loudal ulicí a narazil na jeho dům. Zazvonil jsem a ještě mi otevřel rozespalý ale já jsem ho ještě asi probudil...

"Sasukeeee co tady děláš?" Zeptá se mě a já na něj koukám jak na zjevení
"Nejdeš na ramen?" Zeptám se s úsměvem i když odpověď už znám.
"Že se ptáš" Řekne a už mě táhne sebou. Usedneme do Ichiraku a objednáme si.

Prokecáme toho opravdu hodně až se dostaneme k Hinatě a k Sakuře. Naruto říká že s ní čeká mimko a mě to nesmírně potěšilo.

"No nic Naruto už budu muset jít..." Usměju se a on jen pokývá hlavou
"Dobře." Odvětí pak a já vykouknu z Ichiraku. To co uvidím mě zasáhne jako šíp přesně mířený do srdce. Sakura se tam objímá s nějakým klukem s černo-červenýma vlasama a modrýma očima. Jen ji objímá a usmívá se.

dsgd



Zrovna mu dává pusu na líce a já nedokážu zastavit tok slz. Tak tohle si musela zařídit? Po tváři se mi valí slzy a já běžím pryč. Běžím hluboko do lesa tak kde mě nikdo neuvidí přece jen co by si lidipomysleli. Sasuke Uchiha a brečet? Před nimi mi to hrdost nedovolí.
Když jsem v lese tak si nohy přitáhnu ke kolenům a zabořím do nich hlavu. Nemůžu tomu uvěřit...Proč? Proč to udělala já myslela že mě miluje ale asi jsem se spletl. Tak takhle se cítila Sakura?
Jestli ano tak...Počkat! Já ji miluju a ona udělá tohle a ke všemu je tak klidná a na takovém otevřeném prostředí. Nic nechápu a raději si utřu slzy ale nahradí je nové a nové. Proč jsme někdy vůbec pocítil ten hloupý cit! Znovu si utřu slzy a tentokrát přestanou téct. Odeberu se do Uchiha sídla...Svalím se na postel a v očích mám bolest. Nasadím opět ten kamenný výraz. Už si ani nepamatuju kdy naposledy jsem ho použil ale teď se náramně hodí. Cítím jak dveře klaply a já tam upřu svůj zrak i když vím kdo to je...

"Sasuke?" Myslím že zapochybuje jestli jsem to já. Jen odvrátím zrak.
"Musíme se rozejít..."
"Cože proč?!"
"Je mi líto ale to bys měla vědět ty..."
"Jak já? Já jsem ti chtěla někoho představit"
"Ty myslíš tam toho červenovlasýho
kluka? Ne díky! Já pochopil a teď bys měla jít!" Zakřičel jsem na ni.
"Ale..." Chtěla něco namítnout a zaleskly se jí oči
"Běž!" Zakřičel jsem znovu a ona poslušne odešla. Nikdy nezapomenu na ten výraz v jejích očích...Strach?Láska? Všechno smíšené dohromady. Mé oči znovu změkly.

"Já myslel že se máme rádi" Zašptal jsem když jsem si sedl na okenní parapet a pak se znovu podíval na postel. Na tu postel kde jsem se ještě dneska šťastně probudil a teď je všechno pryč.

Dlouhou dobu jsem tady jen tak bezducha seděl. Nechodil jsem ven a nebyl jsem vůbec k zachycení ani po telefonu. Chodil jsem jako mrtvola a když už jsem vyšel ven tak jen nakoupit.

Jak už jsem říkal vůbec nevycházím ven a jednou když jsem šel nakoupit tak se to stalo. Opět jsem uviděl ji. Skleslou a najednou si mě všimla.

"Sasuke!" Zakřičela a rozeběhla se ke mě.
"Sasuke prosím poslouchej mě chci ti to vysvětlit..." Zaprosí zoufale ale já ji přeruším
"Ne já tomu rozumím stačí říct že mě už nemáš ráda" Řeknu chladným hlasem a otáčím se abych šel pryč ale ona mě chytne za rameno.
"Sasuke prosím, možná je to jediná chvíle jak ti to vysvětlit...prosím, miluju tě"
"Neříkej takové věci když víš že to není pravda" Řeknu a zmizím v oblaku kouře.

Doma opět usedám na okenní parapet a dívám se z okna. Ublížila mi, hrozně moc a já nevím co mám dělat. Chci na ni zapomenout ale nejde to. I po těch měsících to prostě nejde! Schovám hlavu do dlaní a snažím se na ni nemyslet. Ale před očima se mi jen zjeví ona. Její růžové vlasy, zelené oči a vůně...Neměl jsem se nikdy vracet. Povzdechnu si a někdo zazvoní. Já slézám a nakouknu kukátkem kdo to je. Když to zjistím na okamžik se pousměju a pak opět nahodím ten chladný výraz. Otevřu dveře...

__________________________________________________________
Komíky prosím
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 =) =) | 2. října 2010 v 21:32 | Reagovat

Supeeer!! Rychle pokráčko!! :)

2 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 2. října 2010 v 21:43 | Reagovat

kawai, kdy dodáš další?

3 koizumi-ayumu koizumi-ayumu | Web | 3. října 2010 v 9:46 | Reagovat

Joooo...Pokráčko. xDxDxD

4 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 3. října 2010 v 10:03 | Reagovat

skvělý,úžasný,nejlepšííííí =D =D honem pokráčko prosím =)))

5 Akemi Akemi | Web | 3. října 2010 v 10:54 | Reagovat

Úžasné!Kdo by si pomyslel,že Sasuke je takový žárlivka.

6 koizumi-ayumu koizumi-ayumu | Web | 3. října 2010 v 11:22 | Reagovat

Máš tam už part2

7 Ronika Ronika | Web | 3. října 2010 v 17:54 | Reagovat

máš u mě diplomek tak si ho zkopči
je to úplně ten poslední ;-)

http://world-off-stories.blog.cz/1002/diplomky-pro-sb

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama