18. října 2010 v 19:47 | Ufonek
|
Tak a je tu další speciálně dlouhý díl!! Užijte si ho! Dal mi dvě -možná víc- hodiny práce....Tak pěkné čtení!
Nakonec jsme asi po třech dnech úspěšně dokončili misi a právě se vracíme do listové...Abych pravdu řekla chybí mi jeho polibky. Jeho doteky, jeho osobitá a přitom omamná vůně...Ach...Zasním se a na pár vteřin zavřu oči, to jsme však neměla dělat.
"Katsu!" Ozve se a Saraktis s výkřikem dopadne na zem. Ohlédnu se.
"Saro!" Zakřičím a chci jít k ní jenomže červenovlásek mi zastoupí cestu.
"Sakra nechte nás už na pokoji!"
"Ale ne...A víš co-"
"Sasori!"
"CO chceš?...tak jo..." Sotva to dořekne tak zmizí...Já se rychle přesouvám k Saře a začnu jí léčit... Když ji doléčím nemám už žádnou chakru a už se stmívá.
"Přespíme tu" Zavelím a roztahám deky... Sara se ještě chytne za břicho...
"Bolí to?" Zeptám se.
"Trochu" Usměje se a lehne si.
Já ještě před tím než se oddám únavě hledím na hvězdy přitom mám před očima Sasukeho tvář. Usměji se a zhluboka se nadechnu....už dál nevím protože jsem usnula.
Probouzím se se slunečními paprsky, odtáhnu ze sebe deku a mrknu na Saraktis. Tak hezky spí...Usměju se a juknu na oheň...ještě se z něj čmudí...Vstanu a rozhodnu se se projít.
Zajdu do lesa a vtom uslyším křupnutí. Ohlédnu se.
"Ahoj maličká" Usměju se apohlédnu na hnědé běžící stvoření, něco očmuchá a pak si mě prohlédne, zavrtí ocáskem a vyskočí za strom. Roztomilá veverka. Odskáče pryč a mě napadne že bych už asi taky měla jít.
" NO kdes byla?" Ptá se mě Sara hned jak mě uvidí zpoza stromu.
"Projít se! Pojď vyrazíme"
"Jo" Přikývne
A tak se sbalíme, vyskočíme na stromy a opět putujeme k vesnici kde už jsme měli být včera.
Sasuke? Co teď asi děláš?Ptám se ale vím že se odpovědi nedočkám...bohužel.
Skáčeme stále z větve na větev a já si pořád víc a víc uvědomuji čirou skutečnost. "Vezmu ti to nejcennější"
Pořád zjišťuji že moje nejcennější je Sasuke...Ale jak mi můžou vzít Sasukeho? Nechápu, ale nějak to neřeším...
Stále a stále skáčeme po stromech nahoru a dolu a pořád dál a dál...
Až v noci...o půl jedenácté přesně, zahlédnu velkou tyčící se bránu.
"Konoha" Vydechne Saraktis
"Jo..."
"Jsme sice ještě daleko ale vidíme ji" Usměje se a pokračuje
"Ty...už se k anbu nevrátíš?" Zeptá se mě a ona mě dokonale zmátla.
"Asi ne" Snažím se usmát ale nějak mi to nejde.
"Víš...chci ti jen říct že nám tam moc chybíš a jestli budeš chtít můžeš se kdykoliv vrátit"
"Hai...neboj já se ozvu" Usměju se a procházím branou. Je noc takže Kotetsu ani Izumo nejsou v pohotovosti.
Bez váhání kolem nich projdeme a rozloučíme se...Sara jde opět k anbu a já zamířím za Sasukem...Tiše otevřu dveře a vklouznu... Hodím masku do prázdna ale tak aby to nenadělalo rachot a vydávám se do kuchyně...Musím říct že za tu dobu co jsem tady nebyla což je týden se tu nahromadilo až trochu moc nepořádku...Sasuke není nějak pořádný. Stoupnu si na schod a zastavím se u fotky...Sasuke jak byl malí... Byl tak roztomilý...Přejedu ukazováčkem po jeho tvářičce, usměju se a vyjdu schody. Otevřu dveře do ložnice a ovalí mě čerstvý vzduch z venku... Závěsy vlají v tiché noci. Vidím Sasukeho jak sedí v křesle na balkoně, v ruce pohár s nějakým pitím -odhaduji že kávou- a pozoruje hvězdy. Opatrně přijdu ke dveřím od balkonu a pohlédnu na něj...Myslím že cítil mou chakru ale není to jisté... DO očí mi vhrknou slzy...Ne slzy smutku ale štěstí, zářivě se usměju a dveře zaklapnou.
Sasuke se prudkým trhnutím hlavy na mě otočí...
"Ahoj" Usměju se a ladným krokem k němu dojdu. On položí hrnek na zem vedle křesla a stoupne si. Já se podívám směrem nahoru protože je větší než já. Mlčky se na sebe díváme. Pak se jako na povel obejmeme.
"Sasuke..." Vzdychnu mu do košile
"Sakuro..." Opáčí a políbí mě do vlasů
"I ten týden bez tebe byl jako na mučidlech" Pokračoval
"Ale prosímtě" Odpovím
"Miluju tě" Řekne a vezme mou hlavu do dlaní. Já se na něj jen usměju a hledím mu upřeně do očí...Asi ho to přestalo bavit, protože se zazubil a zazněl jeho melodický hlas.
"Máš říct i já tebe" Řekne se smíchem a políbí mě.
"I-já-te-be" Řeknu mezi polibky. Trošku se leknu když mě zvedne a odnáší do pokoje.
Položí mě na postel a podívá se mi do očí... Kývnu... Dravě se na mě vrhne a za chvíly moje tričko je rychlostí blesku dole. To jeho však za chvíli taky... Za chvíli už jsme oba nazí.Zašramotí cosi v šuplíku a vytáhne krabičku...
"Nemusíš...mám jinou ochranu, tabletky"
"Ty jsi zlatá" Usměje se a políbí mě.
Pořád mě nepřestává líbat a v průběhu do mě vnikne... Zasténám mu do úst a on se ode mě na chvíli odpojí a jen přiráží... Přidává na tempu a odměnou mu je moje slastné vzdychání... Líbám ho všude na těle kam jen dosáhnu... Oba vyvrcholíme a jeho upocené tělo na mě dopadne. Jako třešničku na dortu mě políbí...Dlouze, něžně, jemně. Převalí se na postel a vezme deku, přikryje nás a mě si přitáhne k tělu.
(Tohle bylo speciální 18+ pro Saskiee, za to že mě neposlouchaly prsty..ty víš xD)
Ráno se probudím opět se svítáním...Kouknu na hodiny...sedm... Podívám se na Sasukeho a zazubím se když zjistím že tak sladce spí, pohladím ho po tváři a vymotám se z jeho objetí. Navléknu na sebe župan a vyhopsnu z postele, ale tak abych ho neprobudila. Ve dveřích se naposledy ohlédnu a stejně jako vždycky ukážu na své zuby.
Zamířím do kuchyně jak jinak než připravovat snídani. Tentokrát to budou míchaná vajíčka.
Vůně se roznesl po celé kuchyni a možná ještě dál...
Hned jak to bylo hotové šupsla jsem to na talíř a dala na podnos spolu s pitím. Uchopila dřevěná chytadla a vydala se celkem pomalými kroky po schodech nahoru. Otevřela jsme dveře a pohlédla do postele. Sasuke ještě stále spal, asi byl z té noci unavený. Uchechtla jsem se. Sesbírala jsem své anbu věci a odnesla do koupelny. Poté jsem se podívala do skříně a převlékla se. Přece jenom župan není nejlepší ale co už. Sedla jsem si na postel a jen jsem nepřítomně hleděla na Sasukeho. Stále jsem se usmívala. Opět jsem se podívala na hodiny a údivem mi bylo když bylo deset hodin. Zamyslela jsem se...Když jsem se probudila bylo sedm, když jsem začala se snídaní mohlo být tak čtvrt na osm, když jsem dodělala snídani mohlo být tak osm. Závěrem bylo že Sasuke spí hrozně dlouho.
"Nad čím přemýšlíš?" Ozvalo se a já jsem svůj pohled stočila na andělskou tvář lemovanou tmavými vlasy.
"Tak různě ale hlavně nad tím, že strašně dlouho vyspáváš" Zazubila jsem se. On nafoukl tváře a pak mi rukou naznačil ať jdu za ním. Já jsem za ním po čtyřech přilezla. On se opřel o loket takže mi viděl do očí. Jednou rukou uchopil mou tvář a krátce políbil.
"Mohl bych žít jenom z tebe" Řekl a ještě jednou mě políbil.
"Když už jsme u toho žití...žiješ hlavně z jídla" Usmála jsem se a dala podnos k němu na postel.
"Děkuju" Usmál se na mě a pustil se do jídla. Já jsem mu úsměv oplatila a neviditelně odešla. Stoupla jsem si před kuchyňskou linku a uchopila do ruky jablko. Zelené, krásné, lesklé, šťavnaté jablko. Teda doufám že šťavnaté, no v každém případě vypadalo lákavě.
Zakousla jsem se a podívala se z okna ke kterému jsem mezitím přišla. Dívala jsem se na ptáčky jak si na nedalekém stromě staví hnízdo. Opět jsem ukousla kousek a usmála se.
"Kampak si odešla? Postrádal jsem tě" Ozvalo se mi u ucha
"Ale nepovídej" Otočila jsem se na něj. Měl smutný pohled.
"Trochu života" Zasmála jsem se a políbila ho...už už jsem se chtěla odpojit jenže Sasuke nechtěl a náš polibek ještě víc prohloubil.
"Jo to ti musím říct!" Zajásal
"Něco nového?"
"No jasně" usmál se
"Tak na co čekáš?"
"Na to až mě přestaneš přerušovat-"
"Tak promiň"
"O tomhle přesně mluvím-"
"No jo"
"Hey-"
"Už jsem ticho" Uculím se a vážně zmlknu
"No proto" Taky se uculí a začne
"Hinata-"
"No jo Hinata! Úplně jsem na ní zapomněla! CO je s ní povídej!"
"Kdybys mě nechala domluvit-"
"Dobře stačí toho upozorňování na mé nekvality"
"Sakuro"
"No jo dobře"
"A Naruto-"
"Když o tom mluvíš tak bychom ho měli jít navštívit"
"Já se na to vykašlu..."
"Ne ne promiň"
"Tak dobře, jsou zase spolu" Zavýskne a já na něj chvíli nepřítomně čumím.
"No co je?" Zeptá se když už toho má zřejmě dost
"To je úžasný..." Řeknu nejasně a pořád na něj civím
"TO JE ÚŽASNÝ!!" Vykřiknu a ověsím se mu kolem krku.
"Už jsem si říkal že jsi nějaká divná" Zasmál se.
"No to je jedno co sis myslel, obleč se a pojď!"
"Kam?" Zeptá se jako kdybych to předtím neříkala
"Si ze mě děláš srandu ne?"
"Ne, já fakt nevím o co se jedná" Upře na mě psí kukuč
"Ke všemu jsem to ještě říkala! Ty mě vůbec neposloucháš!" Uchechtnu se.
"Ale polsouchám zlato..."
"K Hinatě přece!" Usměju se a vezmu ho za ruku nahoru do pokoje. Pohodím ho na postel a jen tak se na něj podívám, on se na mě jen tak taky dívá.
"No nedívej se na mě tak! Obleč se" Usměju se, co nečekám
je prudké zatahání za ruku a následné spadnutí...nakonec to dopadlo tak že jsem ležela na Sasukem. Ale dlouho to tak nezůstalo protože mě povalil pod sebe.
"Ale jen po společné sprše" Usměje se a políbí mě.
"Ale Sasuke, tys je mohl vidět každý den! Dlouho jsem je neviděla!"
"Ne, já si na svém trvám"
Pohlédne na mě naprosto vážně.
"Tak dobře" Řeknu a snažím ho ze sebe zhodit...nějak se mi to nedaří. Kouknu mu do očí, dívá se na mě tak..vítězně. Stáhne mi tričko a následně ze mě vstane.
"Tak jdeš?" Zeptá se a nastaví mi ruku.
"Jasně" Řeknu a tričko mu svléknu taky.
Pomalu se tak vyslíkáme až dorazíme do koupelny. Vlezeme si pod sprchu a já pustím ten proud teplé vody.
Nakonec se z toho vyklubalo dravé milování. To jste opravdu nečekaly že? Stopnu vodu a vyjdu ze sprchy. Zabalím se do ručníku a následně mě Sasuke obejme.
"Miluju tě, vílo, moc" Zašeptá mi do ucha a taky si vezme ručník. Já se pak obleču a zastrčím do zásuvky káblík.
*FUUU* Ozve se mi u ucha a následně mě ovane teplý větřík vylučující malý strojek a až do dneška se mu říká fén.
"Si krásná, vílo" Řekne Sasuke opřený o rám dveří
Já mu na to jen odpovím úsměvem a asi pět minut na to si pročešu vlasy protože už jsou pěkně suché. Zrovna když si je rozčešu tak mi přeběhne Sasukeho ruka po vlasech a celou mě rozcuchá. Já se na něj obořím a raději už to nechám tak, pro sebe se usměju a vydám se ke dveřím vedoucím do ložnice. Projdu dveřmi vedoucí na chodbu a následně sejdu dolů po schodech. Sasuke se opřel o zábradlí nad schody a jen mě sledoval. Až když slyšel že si obouvám boty tak bleskově vystartoval za mnou.
"Kam jdeš?"
"No za Hinatou ne? Sasuke nejsi dneska nějaký sklerotický"
"Hmm..." Podrbe se na hlavě
"Ale prosímtě, už pojď nebo se tam nikdy nedostanem"
"No jo" Řekne a taky si obuje boty. Zaklapnou dveře a já vyjdu na čerstvý vzduch. Nebe se sice trošku mračí a je víc zima než obvykle ale mě to nevadí. Ohlédnu se a asi tři metry ode mě se tyčí veliký krásný kluk. Jeho vlasy a tvář teď nelemují jen jeho temná vlákna ale i černá čepice a ruce má v kapsách. Usměju se.
"Co je ti na tom vtipné? Je mi zima tak co?"
"Ale nic..." Řeknu a počkám na něj až mě dojde. Pak se společně celkem pomalým krokem -podotýkám že díky Sasukemu- vydáváme k Ichiraku. Jak doufáme že tam bude Naruto
"Sasuke! Pojď trochu rychleji" Vyjeknu a vyjdu trochu napřed.
"CO si tak vyjuchaná? Máme čas!"
"Já nemám nikdy čas když chci vidět své nejbližší..." Usměju se
"Mě vidíš každý den" Zašklebí se
"Nejsi jediný" Ušklíbnu se tentokrát já, on mě chytí za ruku a proplete si se mnou prsty. Opravdu hodně pomalým krokem se blížíme k Ichiraku. Dokonce jsme trumfly i naší minulou rychlost! Teď už se tomu nedá říkat chůze!
"Sasuke...." Zaskuhrám
"Tak dobře" Řekne a přidá do kroku. Za chvíli jsme už u mini restaurace která už dlouhou dobu přežila se jménem Ichiraku ramen.
Nakouknu přes plátěnou překážku a rozhlédnu se.
Zesmutním když tady nikde neuvidím blonďatou hlavu.
"Nejsou tady" Odvětím
"Tak půjdeme domů"
"Ale kdepak! Půjdeme je navšívit! Sasuke? Co je dneska s tebou...?"
"Nic" Odsekne a já jen zakývám hlavou.
"Hmmm...." Řeknu a pustím jeho ruku, on však zareaguje až moc rychle a ruku mï chytne.
Povzdechnu si a on na mě upře smutný pohled.
"CO je?"
"Nic..."
Přemístím se a je mi jedno že Sasuke se mnou
"Hele!" Podívá se na mě výhružně ale to už klepu na Narutův byt
Otevře mi blonďák...Jak jinak
"Sakura-chaaaaaaan! Jak dlouho jsem tě neviděl!" Řekne Naruto a prudce mě obejme což zapříčiní že mě Sasuke pustí
"Přesně týden, Naruto-kun" Řeknu sladkým hláskem a usměju se.
"ÁÁááá néé! Žádný -kun!" Zasměje se a ve dveřích se objeví Hinata
"Dobře! Naruto!" Usměju se a podívám se na Hin
"Ahój!" Vlítne mi do náruče takže mám zase o zábavu postaráno
"Ahoj Hin! Dlouho jsme se neviděli! Moc ráda tě vidím!" Usměju se a odpojím se od ní. Ani jsem si nevšimla že Sasuke zmizel, momentálně mi je to jedno.
Jsem s Hinatou a Narutem! Musím jim toho tolik říct!
"A co jinak, a víš co-" Říká Hinata a já se živě zapojím do diskuze. Po nějaké době mi zavolá Tsunade.
"Co potřebujete?" Zeptám se jednoduše
"Hajaku! K bráně!"
"Hai!" Odpovím a zavěsím
"CO se stalo?" Zeptá se mě Hinata
"Rychle k bráně! Honem!" Zavelím a všichni se tam přemístíme. To co tam uvidím je nesmírně hrozné.
"S-Sasuke...p-proč?" Zeptám se ho když je obklopen akatsuki, přesněji Deidarou, Sasorim a Kisamem.
"Sakura? Jak divné jméno..." Ušklíbne se a na tváři má opět ten kamenný a hrozný výraz. Jak já to nenávidím.
"Sasuke proč?" Zeptám se ještě zoufaleji a po tváři mi sklouzne první slza.
"Sakuro...Ptáš se proč? Nikdy jsem tě neměl rád! A vůbec! Jak sis někdy mohla myslet že tě miluju? Si jen ufňukaná holčička" Ušklíbne se.
"T-tys mě jen využil?"
"Chytrá holka" Znovu se ušklíbne a já se skácím na kolena očima skoumajíc zem.
"Ano přesně o tomhle mluvím! Ufňukaná! Otravná a nepotřebná holka jako si ty!" Posmívá se mi
"Sasuke Uchiho! Ty podrazáku! Už podruhé! Ale tentokrát je to jiné! Já už se tě totiž nebudu prosit abys zůstal víš! Už zase sis zahrával s mými city! A tentokrát mnohem brutálněji! Co si o sobě vůbec myslíš?! Já jsem taky člověk a nejsem stejná!" Zakřičím na něj a vztyčím k němu hlavu a do očí se mi dere víc a víc slz.
"Sasuke? Proč?!" Zakřičí na něj Naruto
"Naruto...Víš já...Akatsuki mi dali možnost že zesílím víš! Ne jak ten Orochimaru! Ten bídák! Orochimara i bratra jsem zabil takže..." Pokrčil rameny.
"Sakra ty idiote!" Zakřičí na něj
Naruto
"Idiote? Baka? Nadávky...jak pošetilé" Nahodí ten neutrální výraz...Mě se po tvářích koulí slzy...Měl mě jen na to jedno...počkal si, věděl jak na mě...Já naivka, opět sklopím hlavu.
"Hm..." Řekne a já k němu opět vzhlédnu. Dívám se mu do jeho černo černých očí. Poté zmizne i s těma parchantama! Jak já ho nenávidím! Teď se to jen potvrdilo...Už nikdy...Už nikdy mu nebudu věřit! To si slibuju! Kdybych na to zapoměla tak mi to připomeň jo?
VS: Jasně.Přitaká mé vnitřní já a jsem jí za to vděčná. Pomalu si stoupám na nohy.
"Saky..." Položí mi na ruku na rameno Hinata
"Hinato...já už to nevydržím. To jsme opravdu tak špatný člověk?"
"Ty ne! To Uchiha je špatnej"
"No každopádně se vracím..."
"Kam?"
"K anbu kam jinam?"
"Ale Sakuro! To jen kvůli němu?"
"Ne jen kvůli němu ne...jsme si jistá že-... co to kecám! Máš pravdu je to kvůli němu! Všechno všecičko by mi ho tu připomínalo! A proto musm jít pryč! Musím začít nový život, bez něj" Povzdechnu si a má hlava je opět nalepená na zemi.
Zajdu si ještě jednou tam...kdy jsem ještě dneska ráno byla štěstím bez sebe. K Uchíhům, tam už v životě nevkročím ani kdyby mě tam kdokoliv měl dotáhnout! Sakra jak já jsme ho milovala! Ano milovala! Hrozně moc!
Vylezla jsem až nahoru do ložnice a podívala se do skříně. Vytáhla jsem si všechny své věci a naházela je do tašky. Vše potřebné a vydala se k anbu.
"Ariuka!"
Vykřikl velitel když mě uviděl ve dveřích
"Vracím se" Řekla jsem chladně
"Opět" Povzdychl si
"Už na pořád"
"Dobře, běžte si vybalit"
"Hai"
Jen se usmál a já jsem zalezla do svého pokoje. Vybalila si všechny věci a svalila se na postel. V očích mi stále blikali ty vzpomínky na dnešní ráno, sprchu, ruce, polibky, smutná tvář. Ale to už je všechno pryč! Všechno! Zaskuhrám a převalím se na bok.
Když už jsem v takovém polospánku někdo zaklepe.
"Ano?" Řeknu rozespale a dotyčný vstoupí.
"Sak?" Zeptá se mě velmi známý hlas
"Saro...ahoj" Odpovím pořád rozespalá
"Ale jo všechno v pohodě co ty? Že ses najednou rozhodla vrátit!"
"No mám strašné problémy víš! Ale teď už tu budu na pořád!" Usměju se i přes ten nával únavy.
"Co se stalo..." Zeptá se mě...mám takový pocit že za chvíli vybuchnu protože si asi ještě nevšimla že jsem fakt unavená a potřebuju spát!
"No...Uchiha...opět opustil vesnici...nic zvláštního" Řeknu lhostejně a ona se konečně umoudří...
"Dobře tedy...nechám tě spát, vidím jak jsi unavená, povykládáme si zítra" Sice to nevidím ale cítila jsem jak se usmála a konečně za ní dveře zaklaply ale slyšela jsem jak ještě někoho zdraví a něco mu říká.
"Haruno!" Otevřou se znovu dveře a ozve se až příliš známý hlas.
"Co chceš- Á! Pardon pane!" Bleskově jsem na nohách a omlouvám se.
"V pořádku ale příště si to odpusťte!"
"Hai!" Přijmu a podívám se na něj s nedočkavostí v očích.
"Půjdeš na zápas s jedním nováčkem..."
"Nováčkem?" Řeknu pohrdavě
"Je lepší než si myslíš"
"Dobře víte že na mě nemá" Odpovím
"Nepodceňuj ho! A teď běž!"
"Hai!" Křiknu a už mě není
Běžím směrem k hale.
Už jsem skoro u ní když v tom do někoho vrazím a dám mu přímé čelíčko, ten samozřejmě odletí.
"Au" Zashuhrá a chytne se za bolavé místo
"Gomen! Není ti nic?" Zeptám se a podám mu ruku aby vstal. On ji s úsměvem přijme a až pak se na něj podívám.
"Ne není díky" usměje se zářivě
"Tebe jsem tu ještě neviděla kdo jsi?"
"Jsem tu nový a jmenuji se Somu...Právě jsem měl namířeno do haly" Podrbe se na hlavě.
Když tak o tom přemýšlím je docela hezký.
"Já jsem Sakura a zřejmě se mám s tebou utkat! Ale radím ti...raději mě moc nepokoušej! Jsem totiž neporazitelná!"
"To se hned uvidí!"
"Já to vím takže pozor na mě!"
"Vsadím se že nejsi lepší než já"
"Si jenom myslíš...víš já jsem tady legendou"
"Možná je na čase abych se jí stal já!" Ušklíbne se
"To se hned uvidí" Řeknu a otevřu dveře do haly
"Dáma má přednost" Řekne a já si pomyslím své...gentleman...zřejmě
"Díky" Řeknu a vejdu ale schválně jen škvírou aby se za mnou dveře rychle zavřely a mezitím doběhnu ke stromu a vyskočím na něj. Koruna je pěkně hustá takže mě jen tak neuvidí... Jo pokud jsem se nezmínila i když je to hala máme tu vysazenou trávu, stromu a tak různě.
"Hey?" Zeptá se a já horem vyskočím z koruny.
"Začneme!" Zakřičím na něj a seknu ho do ruky
"Au! To je nefér!" Řekne a zaůtočí, já se bleskově všem jeho útokům vyhýbám.
"Není možný abys byla tak dobrá!" Zakřičí a usekne mi vlasy. Bylo to jen těsně od mojí hlavy a vlasy to schytaly. Ufikl mi asi jen pět cm tak to moc neřeším.
"Ale já nechci jiný sestřih!" Popíchnu ho
"Ts...co ti to udělá?"
"Právě že nic!" Řeknu a useknu mu kousek jeho kštice.
"Já taky nechci nic jinýho!"
"Oko za oko, zub za zub" Řeknu suše a dál se vyhýbám jeho kunaiovitým útokům
"Hmm..."
"A tohle že mají být útoky anbu?" Ušklíbnu se a začnnu tvořit pečetě...
"Nějak to tvoje jutsu nefunguje co?" popíchne mě jenže neví co přijde.
"Asi ne..." nahraju to na něj a dál se vyhýbám jeho útokům... Začne dělat pečetě jenže to nedodělá protože ho povalí velká růžová koule.
"ÁU! Co to bylo?" Zeptá se mě když se válí v kaluži krve
"Nic...moje jutsu přece nefunguje!" Popíchnu ho a podívám se na něj shora.
"Aha..." Odpoví a usměje se, já si k němu kleknu a začnu mu ošetřovat rány.
"Je konec, vyhrála jsem, ach jo,ani jsem neviděla tvoje jutsu" povzdechnu si
"Můžem jít zítra trénovat, krásko" Usměje se a já nepatrně zčervenám.
"Jo to můžem, i se Sarou..."
"A to je kdo?"
"Kámoška!"
"Je aspoň přibližně tak krásná jako ty?" Zeptá se mě a já zase zčervenám
"Myslím si že je hezčí!" Odpovím
"Ahááá....To nejde" Řekne naprosto vážně.
"Ty...nech těch lichotek!"
"No ták...fakt to nejde! Po tobě musí kluci letět co?"
Zesmutnila jsem protože se mi v mysli objevil obrázek Sasukeho.
VS: Je to zrádce...Připomene mi Inner a já ji dám za pravdu.
"CO je? Řekl jsem něco?"
"Ne to je v pořádku...to já..."
"Ale no tak" Řekne
a klekne si, pozvedne mi hlavu protože se doteď dívala směrem na zem, zase.
"No nic jdem?" Řeknu a stoupnu si, opět k němu natáhnu ruku.
"Kam?"
"Za velitelem, oznámit konec boje, nebo spíš výsledek."
"A to jako proč?"
"Obvykle se to tak dělá víš?"
"Aha..." Odpoví suše a přijme mou ruku já jí však trhnu...
"Uplavala" Zasměju se a on spadne na zem protože se neměl čeho chytit.
"Cháchá, cháchá, cháchá!" Posmívám se mu a přitom na něj ukazuju.
"Hej!" Zakřičí na mě a stáhne mě taky dolů a já spadnu...Jako na povel se začneme oba smát a já se chytám za břicho protože mě od toho smíchu bolí.
"Nech toho bolí mě z tebe koutky a břicho"
"Já za to nemůžu ty sis začala" Směje se. Pak náš smích utichá a my se vydáme tichou chodbou k veliteli. Ne však dlouho tichou, za chvíli se tam opět rozezní náš smích protože mi právě řekl vtip který neznám.
"Víš proč mají indiání u Niagáry odchlíplé uši a placaté čelo?" Zeptá se mě a čeká
"Ne?"
"Protože si řeknou: Co to tady hučí?-přičemž se chytnou za uši- Jo a aha to je Niagára! -plácnou se do čela- já myslel že je to moja stará!" Směju se jak blázen.
"Teď je řada na mě!" Zasměju se a začnu vykládat svůj vtip.
"Ptá se Pepíček tatínka jak se rodí děti a tatínek mu odpovídá : No Pepíčku to se maminka s tatínkem tak cukrujou a pak se jim narodí to dítě že jo. Pepíček je zatím spokojený a tatínek si oddechne. Tak se Pepíček na noc pocukruje jako normálním cukrem..." Přerušil mě na chvíli jeho záchvat smíchu, on je snad ještě větší cvok než já.
To ani nejde. Ozvalo se moje druhé já.
"Můžu pokračovat?"
"J-jo! Promiň"
"Tak jo... No a prostě se na noc pocukruje a ráno se vzbudí...Kolem něj jsou mravenci a říká: Kdybyste nebyli moje děti tak vás všechny pozabíjím!" Další záchvaty smíchu ale tentokrát od nás obou. (upřímně, já jsem měla z toho vtipu taky záchvaty, nevím jak vy xD)
"Tady je nějak veselo" Usměje se velitel
"Á Sakuro už ses stačila skamarádit?"
"Hai!" Taky se usměju a podám mu výsledky...
"Vyhrála jsem"
"Upřímně jsem myslel že tě aspoň hecne ale ty jsi ve skvělé kondici...slyšel jsem co se stalo"
"Nechci o tom mluvit! Je to zrádce a tečka!"
"Já ho nikdy neměl moc rád" Pokrčil rameny
"Veliteli!"
"Ano, dobře, chápu" Řekl a opět zalezl do pokoje.
________________________________________________________________________
Tak cooooooooooooo? xD
Krásné :)