Co ty tu? 6

3. listopadu 2010 v 14:25 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak a je tu další dílek xD Psala jsem ho včera večer a dnes ale včera jsem aji psala v posteli jen tak na papír a dneska jsem to přepisovala xD tak snad se bude líbit :) Komentíky bych poprosila :)
dgdgdg




Ale nakonec zazvonilo a všichni mohly po škole domů, teda až na oběd. Tam stáli v řadě zasebou a holky tam byli dřív než kluci protože měly infošku a oni tělák a když se převlíkaj tak jak jinak že jim to trvá.

"Kde je ten idiot?" Ptala se Sakura na Kibu Hinaty
"Vsadím se že určitě na konci řady"
"To já taky. Kde jééé? Už jsou tady aji další a on pořád nikde. Hej! Lee! Kde máš Kibu?" Ptala se dál Sak
"Nevím ale počkej...slyším ho" Řekl protože jsou tak na rohu a tam za rohem jsou schody.
"Tři...dva...jedna... -skočil přes roh- Sakra on tam není! Mistře Gaii, moje sluchové buňky mládí sklamaly" Plakal
"Lee! Nebuď zoufalý!" Objevil se tam znenadání Gai
"Oh mistře Gaii vy jste tak šlechetný!" Objali se a Sakura svěsila hlavu.

"Pořád stejný idioti..." Povzdechla si
"Jo to jo, hele! Kiba!" Zvolala Hin
"Kibo! Sakra co je třída za třídu?" Zeptala se
"Oni mě přeběhly..." Stěžoval si
"No nic co je to na oběd? Segedín?"
Hinata jen přikývla a čihla.
"Mňam..segedín" Dodala pak a nabrala si svoji porci. Zamířila k pití a vzala si ho. Sakura taky zamířila ke stolu akorát s tím rozdílem že pití si nebrala.

"Podívej s kým pak sedí Karin!" Ušklíbla se Sakura
"No jo no, co už" Řekla když zjistila že nesedí s nikým jiným než se Sasukem a jejími služkami.
Chvíli tak sledovala Sasukeho a když se jejich pohledy střetly vražedně se na sebe podívali. On pak svůj zrak upřel na omáčku jakoby se chtěl něčemu vyhnout. Idiot... Pomyslela si Sakura a jedla dál. Najednou se židlička posunula a sedl si...

"Kibo, to je teda brzo! Ty si sedneš a my odejdem!"
KIba jen pokrčil rameny.
Nakonec to dopadlo tak že Kiba ještě popoháněl Hinatu aby zrychlila že ji to moc trvá s tím jídlem. Hinata si pak ještě ztěžovala že ji nenechají ani najíst no ale Sakura se jen usmívala.

"Za chvíli je World Jam! Musíme trénovat, ale s Karin to půjde asi těžko když nechodí na tréninky" Posmutněla Sakura
"Co už naděláš ale nelámej si s tím hlavu..." Odpověděla ji Ino
"Ale ona je v tom dobrá!"
"Ježiši Sakuro!Ona je dobrá ale to nestačí!"
"A myslíš že mi stačíme?"
"Bohatě..." Přivřela víčka a vzhlédla
"Ale-"
"Sakuro prosímtě..."
"No jo pořád"
"Vidíš jak to jde, a teď pojď trénovat!" Povzbudivě se na ni usmála a vzala ji kolem ramen. Chvíli jen tak cvičily a pak se z toho stal vážně tanec plný síly a odhodlání.

"Holky kdybychom tohle předvedly spolu s žábou tak by to bylo dokonalý"
"S žábou?"
"S Karin ne? Ona má taký chvaty jak žába"
"Taky jsem si toho všimla, poslyš" Přitakala Tem
"No holky myslím že už by to pro dnešek stačilo a mám se dneska ještě sejít s Kakashim"
"Proč prosímtě? Máš sprda?"
"Ne, jdem sprejovat" Na tváři se jí objevil zářivý úsměv
"To potom jo" Uchylácky se usmála
"Hej! Co si furt myslíte!" Liskla Sakura Ino
"No, Saky vypadá to dost nápadně" Ušklíbla se Hin
"Už aji ty! Sakra nic mezi náma není!" Hodila po ní molitanovou kostku ale to neměla dělat protože rozpoutala válku
"Čtvrtá světová na Sakuru!" Zvolala Hinata a hned se na ní všechny vrhly a začali jí lechtat
"Holky musím za Kakashim!" Zakřičela uprostřed velké křeče od smíchu
"Víš jak to vyznělo?" Tlemila se Temari
"Už toho nechte!" Obořila se na ně Sakura apostavila se. Hinata se na ni zadívala psím pohledem
"Ty si tak roztomilá" Usmála se a střapatila ji vlasy.
"Tak se mějte!" Popřála jim a otevřela dveře, zděsila se když přepadla přes práh

"Sakra..." Zaklela a všechny holky se začaly smát spolu s ní
"No a teď už vážně odcházím!" Svěřila se a už opravdu odešla. Kakashi tam tak seděl se zapálenou cigaretou v puse

"Promiň že jdu pozdě ale holky mě zdržely!"
"V pořádku, začneme?" Zeptal se a přišlápl cígo
"Um...jo" Stále se dívala jak se valí šedý kouř temnou oblohou. Pozorovala ho a ani si nevšimla že ji Kakashi něco říká. Prombrala se až tehdy když s ní Kakashi prudce zatřásl. Stiskl jí tak silně ramena až sykla.

"Promiň" Omluvil se a přešel k sprejovací stěně
"Nevadí... Tak co chceš dělat?"
"Jednobarevný spreje!"
"Co to je?" Zvedla jedno obočí nahoru
"Ty nevíš co to je?"
"Naprosto nic nevím, nemůžu za to že jsem nechápavý člověk!" Obořila se
"Tak já ti to tedy ukážu" Řekl a vzal si z tašky zelený sprej s modrým odstínem (sice nechápu jakou to má logiku ale necháme to tak jO?)
"Kdes ho vzal?? Já se snažila ho celou dobu sehnat a nikde jsme to nenašla!"
"Tajný zdroje" Ušklíbl se a začal sprejovat, nasprejoval nějakej zelenej čepeček kterej vypadal jako jednou barvou ale ve skutečnosti... nedokáže to přesně popsat.
"héy! Tohle mi nedělej!! Prosím"
"Našel jsem ho ležel na ulici..." Pokrčil rameny
"A to si myslíš jako že ti to uvěřím jo??"
"Ne fakt já nekecám!"
"No tak dobře no..." Vydechla a pokusila se udělat něco podobného jako Kakashi
"To néjde!" Vzdychla
"Všecko jde! Vstávej!" Řekl když se svalila na zem
"Nejde!"
"Vyzkouším tě zítra z fyziky!" Pohrozil ale ani to nepomohlo aby se zvedla
"Ale už vstávej!!"
"Nehce se mi!!"
Ale to už Kakashi nevydržel a sedl si na Sakuru, ale vůbec netušil že je někdo pozoruje

"Sakra Kakashi co to děláš!"
"A teď vstaň!"
"Jak mám vstát když na mě sedíte"
Otázala se bez otazníku.
"Vstávejte!" Poručila a Kakashi z ní vysedl
"No konečně"
Vzdychla a v tu ránu hleděla do černých očí, upadla by nebýt jeho.

"C-Co tady děláš?" Zeptala se vyděšeně
"No, to bych se měl spíše zeptat já vás!!" Zakřičel na ni a pustil ji
"Co co nás? Sakra tobě do toho nic není!" Zaječela
"Tak mě do toho nic není, ale co on??" Ukázal vyjeveně na Kakashiho

"ehm, Já jsem tady pane Uchiho" Upozornil na sebe Kakashi
"No a co ale co jste dělal s ní??"
"Nic, jen jsem se jí snažil dostat na nohy"
"Tímhle způsobem?? Vždyť to vypadalo jako by jste ji..." Nedokončil jen na oba nevěřícně pohlédl
"A i kdyby tobě do toho nic není ty jdeš přece s Karin"
"Ale ty s ní máš skupinu pamatuješ?? Ale nějak jí to asi nezajímá protože přestoupila k nám do Sharinganu! Říkala že jste se o ni vůbec nezajímaly" Ušklíbl se, tak tohle pro Sakuru bylo moc. Klekla na kolena protože nemohla uvěřit tomu co právě slyšela. Ona zradila? Zradila vlastní partu. A ona...

"Kso..." Postavila se hlavu stále svěšenou na zem.
"Nemáš slov co?" Popichoval ji
"A... ona-" Může říct celou jejich choreografii. Raději nevyslovovala co by se stalo.
"Pche...si jen růžová žvejkačka"
"Já že jsem žvejkačka? Emo! Jo seš emo ale něco mi nejde do hlavy... Proč Sasuke? Proč? Proč si mě líbal a to všechno no tak řekni proč se to stalo??" Tak touhle otázkou ho dostala jednak ho naštvalo že mu řekla emo ale víc ho dostala ta otázka na kteoru sám nedokázal odpovědět. Proč Sasuke? Proč si mě líbal?
Pořád mu znělo v hlavě. Ale on na to vážně nenalézal žádnou odpověď a i kdyby nějakou našel stejně by ji nevyslovil. Ale...ona? Vypadá teď tak...KAWAII... Prudce zatřepal hlavou aby vymanil ty špatné myšlenky.
"Tak proč Sasuke?!" Zakřičela na něj
"Já...nevím" Pokrčil rameny
"Jo tak ty nevíš...Hm, jak dlouho to ještě budeš nevědět abych takové tvoje výpady mohla očekávat!!" Naposledy zakřičela běžela pryč.

"Sakuro! Počkej!" Zakřičel Sasuke a bežel za ní.

"Sakra nech mě bejt já nestojím o tvojí společnost!" Řekla už se slzami v očích
"Ne-" Nestihl doříct protože ji políbil...

"Co to děláš?" Ptala se ho nevěřícně a po tváři ji sklouzla první slza. On ji svou rukou hned setřel. Nevěděl proč ale nechtěl aby brečela, ne kvůli němu.
"Co to sakra děláš?!" Rozplakala se a vytrhla se mu. Přikryla si rukama obličej a vzlykala
"Co to děláš..." Zašeptala. On ji silně objal. Vzpírala se ale on ji držel pevně.

"Proč!" Prolomila ticho i tmu.
"Já nevím, já opravdu nevím ale nechci abys plakala! Nechci abys plakala kvůli mně! Škodí ti to na kráse a i já se pak trápím...Co je to že v tvé blízkosti se vždy cítím tak nejistě. Tak že nevím co dělat-"
"Pokud já vím tak se mi vždycky posmíváš a ničíš mě" Vzlykla
"To já vím ale pokaždé se doma zavřu a lituju toho, bolí to, bolí mě to tě takhle vidět ale proč? Na to nenalézám odpověď. Ale, vím že ti nesmím ublížit"
"ale to právě děláš víš! Ubližuješ mi! Neustále mi ubližuješ ale proč? Řekni mi...proč mi tak ubližuješ! Proč to všechno děláš, proč mě prostě neignoruješ jako to bylo posledních pár let! Proč se jen nehádáme proč Sasuke! Já nechci takhle žít, mě to vyhovovalo ale ty mě ničíš!" Vzlykala a Sasukeho každým slovem píchlo u srdce
"Ne, to neříkej... Mě to nevyhovovalo, já nevím ale poslední dny se mi zdáš krásnější než dřív. Miluju tvou vůni, tvé vlasy a oči ve kterých se odráží tvůj neskonale krásný úsměv."
"Co to říkáš sakra, pusť mě" Vzdychla
"Já nechci, já..."
"Sasuke prosím, nemůžeš mě tu držet, už si mi ublížil dost a já nechci znovu zažít to co se stalo"
"A co se ti stalo?" Zeptal se soucitně
"Do toho tobě nic není a vlastně mi dva se vůbec neznáme! Ty mě vůbec neznáš a já neznám tebe sakra, mám těžký život už tak a ty mi to děláš ještě těžší. Ty nevíš co je brečet a pak se smát jak blázen, ano je to tak, začne to lítostí až přes pláč a nakonec se začneš smát a plakat a plakat pořád chápeš to?? Ne ty to nemůžeš pochopit, ty mě nenůžeš pochopit protože si to nezažil víš! Nemůžeš mě pochopit..."
"Tak si se mnou o tom promluv! Já ti pomůžu!"
"A proč bys to dělal? Děláš něco co ani nevíš proč to děláš víš... Ale to nestačí Sasuke!"
"Ale, já vážně nevím co se to se mnou děje ale mé srdce bije jako splašené a chce se dozvědět co se ti stalo víš!" Usmál se, stáli tam sami dva, on ji přitisklou na svém těle a ve tmě. Nikdo by neřekl že tam někdo je, řekli by si že je to jeden ale oni jsou dva. Jí stékají po tvářích slzy velké jako hrachy a on má zavřené oči a nasává její vůni. Dělá mu to dobře... Má to rád, má ji rád ale nechce si to přiznat a proč? Překáží mu jeho velké ego, nikdy by neřekl že tohle se někdy stane. Nikdy by neřekl že ji bude někdy tak chtivě objímat ale teď se to děje. Když to vůbec nečekal tak se od něj odtrhla ale on ji stihnul chytnout za ruku.

"Sasuke, prosím nedělej to ještě těžší!" Vzlykla a její smaragdové oči se jí zaleskly v měsíčním světle.
"Ale já...já..." Neměl odvahu jí říct co cítí protože stejně by mu to nevěřila.
"Co Sasuke...stejně nic neřekneš tak nemám důvod tu zůstávat... Pomalu pouštěl její malou ručku a ona se vydávala pryč. Stál tam sám ve tmě, teď už tam opravdu stál jen jeden člověk. Jeden velmi smutný člověk. Pozoroval její siluetu jak mizí za obzorem. Tu kterou má tak rád ale nedokáže jí to přiznat a proč? Protože je zbabělec. Byl zvyklý že holky se honí za ním a né on za nimi. Ale on se za nimi nehodil on chce jen jednu jedinou a tou je tahle ta růžová žvejkačka. Jak ji on sám nazval a doteď lituje toho že ji tak nazval protože on miluje její růžové vlasy. Když se otočil ona už tam nebyla. Zřejmě si to teď kráčí k jejímu domu a vůbec neví že je tu jeden osamělý človíček který každým dnem touží že si ho všimne víc než když ve škole. Či u sprejerské stěny. Ale to on koneckonců nesmí dovolit. Každou hodinu ji po očku sleduje už několik dní.
On je ale tak zbabělý že nikomu nedokáže vyznat své city. Znovu se podíval tam kde odešla ale vážně už tam nebyla.

"VŽDYŤ JÁ TĚ MÁM RÁD! MÁM TĚ TAK MOC RÁD! MILUJU TĚ!" Zakřičel na celou Konohu a rozeběhl se tmou za ní. Za tou kterou tolik miluje. Miluju ji. Stále si opakoval pořád dokola v hlavě. Musel jí dohonit ale nikde ji neviděl. Rozeběhl se proto zpět a díval se všude až ji uviděl. Seděla tam, s jejími vlasy si pohrával větřík a její oči se leskly jako dva diamanty. Seděla tam jeho růžovláska ale s utrápeným výrazem ve tváři a vůbec se na něj nepodívala.
"Sakuro..." Zašeptal
"Doufala jsem že si mě nevšimneš" Vzdychla, přisedl si k ní
a chytl ji za ruce.
"Nesahej na mě" Chtěla se mu vytrhnout ale on ji to nedovolil. Jemně se nad ni naklonil a se vší láskou ji políbil. Ona s ním hodně zápasila, chtěla aby jí uvolnil ruce a proto je svírala plně v pěst a chtěla ho škrábnout ale nedařilo se jí to. Poté se od ní odpojil a pustil její ruce.

"Co si myslíš! Proč to pořád děláš!!" Zakřičela na něj a prudce vstala
"protože jsem zjistil že tě mám rád"
"Hm..."
"Ale ne rád, já tě nemám rád, já tě mám rád mnohem mnohem víc, já tě miluju Sakuro"
"Neměl bys říkat takové věci"
"Tohle říkám poprvé a ani nevíš jakou snahu mi to dalo než jsem si to uvědomil. Já tě miluju tak mi to věř"
"A proč jako bych ti měla věřit? Věčně sis ze mně dělal srandu a najednou ti mám věřit že mi nelžeš a že mě miluješ? To sotva!"
"Tak proč bych to dělal?"
"Protože lidi jako jsi ty Sasuke to dělají! Ubližují lidem zcela bezdůvodně..."
"Ale já ti neubližuju!"
"Ale ubližuješ Sasuke! Ani nevíš jak moc ale strašně mi ubližuješ...Nemyslíš že jsem si toho už vytrpěla dost?"
"Svěř se mi, prosím"
"A proč?"
"Ti to tady celou dobu říkám Sakuro! Protože tě miluju tak to pochop! Prosím tě věř mi! Miluju tvoje oči, tvé vlasy, miluju tě celou"
"Jo vybral sis tělo a chceš si užít co?"
"Co to povídáš?"
"Vždyť máš holky jen na to jedno že?" No a netvař se jakože o ničem nevíš!"
"Tak tohle si o mě myslíš?" Poodešel k ní
"Ano tohle si o tobě myslím!"
"Prosím, tohle je můj život, tvůj život, náš život!" Řekl a jemně uchopil její ruku do své.
"Náš život? Co to měleš za kecy?! Každý jsme úplně jiní a to chceš abychom byli spolu?!" Dívala se na něj vlahýma očima
"Ano přesně to chci"
"Tak to máš smůlu protože já to nechci! Tebe nechci!"
"To jsem vážěn tak špatný člověk?" Zeptal se s nadějí v hlase
"Pro mě ano Sasuke...a vždycky budeš ale to ty nedokážeš pochopit! Já nedokážu někoho milovat! Záleží mi na přátelích a skupině... Potřebujeme výhru ve World Jamu protože potřebujeme Sklep! Jinak to dají do aukce! A to my nechceme-"
"Aha, takže ty potřebuješ přátele a co lásku? Tu nepotřebuješ? Patřím do přátel?" Zeptal se nejistě
"Ne Sasuke, ty patříš do kreténů v mém životě. Nikdy jsme tě neměla ráda a to nic nemění na to že nikdy nebudu chtít tebe"
"A proč? Zopakuju ti to pokaždé když řekneš, ty jsi ta jediná v mém životě, tohle není jen vybírání mezi těly já tě skutečně miluji z celého svého srdce. Prosím věř mi"
"Já ti nedokážu věřit Sasuke..."
"A už to je pokrok že mi neříkáš Uchiho" Usmál se na ni láskyplně
"Není to divný? Je půl jedenácté v noci a mi trčíme někde uprostřed parku..."
"A víš že tu bývají úchylové?" Řekl a nenápadně se k ní přiblížil
"Hned bych tě na jednoho typovala" Usmála se chabě
"A co když jsem?"
"Nejsi, jsi jen otrava" Odbila ho
"Proč mě tak nesnášíš??" Zeptal se blbou otázkou
"A ještě se ptáš, ty se ptáš proč tě tak nenávidím?? Já tě nemám ráda Sasuke, protože mě ničíš! A víš proč mě ničíš? Protože říkáš taková slova která stejně nejsou pravdivá. Vždycky si mi jen nadával a ponižoval mě a když jsem tě na základce měla ráda tak-"
"Já chci abys mě měla ráda"
"Ale to už se nestane, já už tebou nejsem poblázněná jako na základce víš? Já už nejsem tak naivní jak jsem bývala." Uchechtla se "Vlastně nikdy nepochopím jak jsem mohla milovat někoho tak arogantního jako jsi ty"
"Já se změním!"
"Ne Sasuke ty se nezměníš ani kdybys chtěl, vážně ne, protože ty nikdy nebudeš takový jaký by jsi mohl být"
"Jo máš pravdu"
Usmál se nejistě
"Sasuke...Já, já už nemůžu" Spadla by nebýt jeho. Chytil ji protože se jí podlomila kolena
"Nedělej to prosím..."
"Co nemám dělat? Nemilovat tě? Promiň, ale nejde to" Pustil ji protože už mohla normálně stát ale stejně si šla sednout na lavičku
"Kdy se to přesně stalo?" Podívala se na něj zkoumavě
"Stalo se co?"
"Kdy...kdy ses do mě zamiloval..." Vydechla
"Sakuro, copak si myslíš že t o vím? Nejraději bych vrátil čas abych nemusel snášet takovoé trápení, ale moje srdce máš ty" Dořekl velmi skleslým hlasem
"Já že mám tvoje srdce?? To tys mi ho vnutil!" Bránila se
"Teď mi řekni že mě nemiluješ, do očí"
"Nemiluju tě, Sasuke" Dívala se mu pronikavým pohledem přímo do jeho černých očí. On poraženě svěsil hlavu. Proč život musí být tak krutý?Ptal se sám sebe neustále

"Sakur proč nejde vrátit čas?"
"Mě se ptej ty jo! Já nevím, ale kdyby šel určitě bych ti neřekla tam to"
"Co?"
"Že tě miluju" Uchechtla se
"Ještě se mi tady směj! Já se trápím a ty se mi směješ!" Vykřikl po ni
"Sasuke, to tys dělal taky pamatuješ? A vyjma toho jak jsem otravná ale něco ti řeknu! To ty mě teď otravuješ" Řekla tak chladným hlasem že aji sama sebe překvapila
"Hmmm, ale já se změnil víš"
"Jo z kluka co se vůbec nezajímal o holky ses změnil na děvkaře! Když ses nezajímal o holky tak to bylo lepší! ...Zítra jdeme do školy co? Měla bych jít" Pokrčila rameny
"Doprovodím tě, nemůžeš mi bránit"
Sakura si jen povzdechla a rozešla se směr její dům.

"Je to divné" Pokynul
"CO?" Zeptala se tentokrát ona
"No že já tě odbil na základce a ty mě teď!" Usmál se
"Sasuke musíš to pořád rozebírat? Jen ses mi vysmál a choval si se hůř, mnohem hůř! Ale...já tě stejně nechci"
"A proč? Je to v mém vzhledu?"
"Děláš si srandu? Každá holka je do tebe poblázněná kvůli tvé tváři" Vykulila na něj oči
"Aha, takže je to kvůli žárlivosti na ostatní holky co?" Zkusil štěstí
"Ne, přijdeš mi strašně nesympatický! Pořád si mi nadával -"
"Hm, aha" Přerušil ji dřív než ji slyšel říci ta slova
"No ale-"
"Sakuro, měj se hezky" Uchopil její tvář a co nejjemněji ji políbil
"Ne" Jemně ho odstrčila, ublíženě se na ni podíval
"Já tě nemiluju, nemůžu se jen tak do někoho zamilovat chápeš? A i kdybych s tebou něco začla být tak nemůžu! Musím trénovat a chci sprejovat!"
"A proč jsi s Kakashim? Je to jen Kakashi co? Vždyť já jsem pro tebe nejlepší parťák narozdíl od Kakshiho" To jméno Kakashi vyskloňované vždy v jiném pádě žekl s takovou nechutí.
Sakura se uchechtla
"Co je?" Zeptal se vytočeně
"Ale nic..." Řekla a odemkla dveře
"Tak...ahoj"
"Ahoj" Zašeptala pořád nemohla uvěřit že jí malou růžovlasou holku miluje velký idol každé holky Sasuke Uchiha... Vlezla do svého domu a dala si studenou sprchu. Otřepala se jako pes a obmotala kolem sebe ručník. Pořád byla trochu vykolejená. No super už je půlnoc , zase budu nevyspaná. Zoufala si a převlékla se, zalezla do postele a snažila se usnout. Zdál se jí šílený sen o tom že chodila s Kibou, nejdřív se jen držely za ručičky jako nějaké přesládlé chození a pak odněkud vylezl bezdomovec, Kiba už tam nebyl a Sakuru napadl, Najednou se Sakuře objevil pepřák v ruce a ona se ho snažila nějak použít ale nešlo to. Nakonec ji vzbudil zvuk budíku ohlašující nový den.

"Uff, byl to jen sen"
Uklidňovala se když v tom někdo zazvonil... Pak se ale ozvalo...

"Promiňte! To byl omyl!" Tak nad tím jen plácla rukou a šla se umýt, najíst a celkově se nachystat do školy. Ale dnes se neučili, ne dnes ne, dnes měly braňák neboli branný den. Tak se nad tím jen pousmála, vzala propisku do kapsy a menší batoh na záda a v pevné obuvy se vydala do školy a před dveřmi už na ni čekaly holky. Hinata jediná se Sakurou měla ryfle ostatní měly tepláky nebo šusťáky.

"No čáu ne?" Usmála se Hinata ale Sakura dnes neměla na nic náladu
"Co se stalo?" Zeptala se ustaraně Temari
"Ale nic, to je v pohodě" Usmála se "Akorát jsem toho moc nenaspala" Zívla a usmála se
"Tak jo jdemee!" Zakřičela Ino a už si to pohupsávala ke škole.

Ve škole to byla sranda, měly si donést obvazy takže to i Sakura měla. Sakura byla pokusnej králík takžýe nejdřív si povídaly o požárech a takových blbostech no pak to začlo.Hinatiným obvazem Sakuře obmotaly pravou ruku takže ji měla pěkně stuhnlou a Sakuřiným obvazem měla Sakura obmotanou hlavu...

"Hinato hlavně ne přes oči já chci vidět!"
"Ale prosímtě" Nedbala Hinata na Sakuřiny protesty a třikrát ji obvázala oči
A tak Sakura nic neviděla a když ukazovala učitelka jak se zprávně obvazuje hlava tak samozřejmě nic neviděla. A pak v deset hodin se vydaly na hlavy hokágů.
Byla neskutečná sranda když Hinata málem sejmula granátem Kibu. Pěkně se zasmály a jak šli zpět to byla teprve podívaná.

"Kutn..." Začal Lee
"Taak..." Dokončil
Gaara a usmál se zářivým úsměvem, jakmile k nim přišli holky včele se Sakurou začali na novo
"Kun..." Začala opět zelená šelma z listové
"Da..." Dokončil Gaara a mrkl na Tenten, učitel¨Kakashi za chvíli přišel a tak šli do školy. Končili dřív takže to bylo super. Sakura se po namáhavém dni vydala do školy a řeknu vám pěkně ji bolely nohy a tak se rozhodla zajít do parku a tak si sednout na lavičku.
Sedla si, zaklonila hlavu a poslouchala městský ruch. Za chvíli ji to ale přestalo bavit a tak se rozhodla jít sprejovat a koho tam neviděla.

"Si tu nějak brzo ne?" Promluvil k ní chladným hlasem
"Tobě do toho nic není Uchiho" Ušklíbla se a začala sprejovat
"Hm..." Díval se zkoumavě na její graffit.
"Co tak koukáš?" Zeptala se už trochu vytočeně
"Ále nic, Kakashi zřejmě dělá lepší co??" Opět to vyslovil s takovou nechutí
"Sasuke co ti je?!"
"Nic mi není! Jsem úplně v pořádku" Řekl a vzal do ruky červený sprej a chtěl začít sprejovat ale co Sakura nečekala bylo že se otočí a celou ji posprejuje.
"Hey! To si vypiješ!" Řekla celá červená a nejen od spreje, Sasuke se jen divně tlemil. Vyndala z tašky zelený sprej a celou palici mu posprejovala takže místo těch úžasných havraních vlasů měl trávu.
"Héy!" Snažil se to setřást ale moc mu to nešlo
"To máš za to!" Vyplázla na něj jazyk
"Ty jsi na mě hnusná" Nechal být vlasy vlasama a začal dělat nějaké triky v hip hopu. Chvíli ho jen tak sledovala a pak se k němu přidala. Začli tancovat po celé ulici, bouchaly do popelnic a byli skvěle sehraní.
Zakončili to tím že si málem ukoply hlavu ale pro ně to byla strašná legrace a vrhly se na molitany které tam byli, skočili do nich a oni praskly. A tak se ještě více rozesmály.

"Hej! Vypadněte odsud!" Zakřičel na ně někdo. Oni jen vzaly a Sasuke mu čorkl klobouk.
"Hey to je můj klobouk!" Křičel ještě z okna svého auta když odjížděl. Pak se svalily do trávy a Sasuke pořád zelené vlasy a s ním károvaný klobouk který měl ten chlap. Oba dva se smály jako dva blázni a najednou si oba uvědomili co dělají a jen tak se na sebe podívali. Jiskřilo to mezi nimi ale znenadání Sakura vstala a oprášila si oblečení.

"Jdeš?" Podala mu svou ruku a Sasuke se jí se zářivým úsměvem chytnul. Když vstal ještě stále se usmíval a to i Sakura, naposledy se na sebe usmáli a pak se vydaly každý jiným směrem. Sakura na Sasukeho ještě myslela a až pak se vydral z její mysli protože její mys zaměstnali Gaara s Leem.

"Kun..."
"Da..." Dokončili když spatřili Sakuru

"Čáu!" Řekl Gaara asi po minutě upřeného dívání do očí.
"Ahoj" Usmála se na něj "Co to máte pořád za zlozvyky?"
"What?" Zeptal se Gaara
"Šprechen zee english?" Zeptal se černovlasý
"Jo šprechtím" Usmála se na ně, oba se ještě jednou usmáli a pak už Sakura vážně šla domů. Stále přemýšlela nad černovláskem a v tom si vzpomněla a rychle se po sobě podívala.

"Já mám pořád ještě tu červenou na sobě!!" Zakřičela na celou Konohu a s naštvaným výrazem že si to Sasuke zítra vypije se dostala až domů ale mezitím si vzpomněla na jeho zelenou hlavu a stále více a více si uvědomovala že když je s ním tak ji příjemně hřeje u srdce. Nechtěla si to přiznat ale bylo jí s ním fakt dobře. Jako například dneska když hrály bláznivý telefon. A nebo jak mu ta kravka Karin říká "Taťko"

Flash back:
"Heej taťko!" Zavolala na něj Karin a chytla se jen loktu jako do rámě a Sasuke jí to trpěl

"Vy spolu chodíte?" Zeptala se jich Sakura
"Ne! To je můj taťka!" Odfrkla si Karin
"Hm... Jde vidět že po Sasukem jede a to mu to už nekolikrát říkala" Pošeptala Sakura Hinatě do ucha
"No jo ale to není žádná novinka" Odpověděla
Sakura jen kývla hlavou a dál pokračovala v chůzi
End flash back

Byla na ni tak naštvaná a ani nevěděla proč. Znovu se usmála při vzpomínce na jeho zelenou hlavu. Stále byla opřená o dveře a až teď si uvědomila že je pořád červená. Zhodila ze sebe oblečení a zalezla do sprchy. Užívala si teplou vodu a vnímala každou kapku která ji sjela po kůži. Poté vylezla a omotala se suchým ručníkem a vlasy si dala do turbanu. Pustila si písničku "dance in the dark" a poslouchala. Oblékla se do čistého a koukla na sebe do zrcadla. Byla krásná ale ona si to nechtěla připustit. Její růžové vlasy ji volně padaly na ramena a ona se usmála. Úsměv jí vážně slušel. Víc než když plakala a to si Sasuke moc dobře uvědomoval.

Sasuke když přišel domů tak nemohl z hlavy vyhnat růžovlásku. Dneska si vážně připadal jako by mezi nimi něco bylo. Když společně tancovali bylo to jako tanec dvou duší. Nevěděl to popsat ale když tomu taxikáři šlohl klobouk připadal si jako něco víc když mu darovala jeden ¨ze svých úsměvů. Sasukee. Slyšel stále v hlavě její -jemu se zdá- sametový hlas.
Její růžové vlasy sahající jí někam na ramena ale on se nehledí jen na její vlasy. Vnímá její všechno. Její jemně tvarovanou krásnou postavu. Její svévolné chování, bojovná povaha a vždy tak tvrdohlavá. Líbila se mu ale někdy ji zase nemůže vystát. Vzpomněl si na vázu jak je kvůli tomu ředitelka seřvala a Sakura se s ním pak hádala. Uchechtl se. Nikdy tohle neprožíval, holky měl vážně jenom do postele ale tohle je něco jiného a to si moc dobře uvědomoval... Není to tak že by se zcela změnil to ne, jeho kamenná tvář pořád zůstává zachována ale chová se jinak než předtím, to ona ho změnila, je si tím naprosto jistý ale když si představil že na základce o něj stála jako většina dívek ve škole tak ta představa že by s ní něco měl mu utkvěla v hlavě. V tom si vzpomněl na trénink. Podíval se na hodinky a zjistil že je půl třetí. To už nestihnu. Projelo mu hlavou a začal volat Narutovi a ostatním klukům že to nestihne... Ale ještě před tím než mu zavolal se hodil na gauč a pustil si televizi. Dnes si udělá volný den... Pomyslel si a vytočil číslo toho nechvalně známého střeštěného modrookého blánďáka který věčně lítá někde na rámen ale tancovat umí dobře. Usmál se a blonďák zvedl...

"Sasuke?" Ozval se jeho hlas a Sasuke k němu začal promlouvat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nell nell | 3. listopadu 2010 v 16:05 | Reagovat

wáááww daléj !! :D

2 Stiorry Stiorry | Web | 3. listopadu 2010 v 17:52 | Reagovat

supééééér XD

3 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 3. listopadu 2010 v 18:23 | Reagovat

jakooo....ještě jsem naštvaná,že to tu nebylo včera xD xD xP

4 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 3. listopadu 2010 v 20:09 | Reagovat

jeastli nechceš zaškrtit tak to co nejdřív dopíšeš bylo to tak skvělý, upe jsem nedýchala

5 Majulík-chan SB-nkoo =* Majulík-chan SB-nkoo =* | Web | 3. listopadu 2010 v 21:56 | Reagovat

paradny dielik.. tesim sa na pokrackooo xD

6 Ronika Ronika | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 19:38 | Reagovat

pokráčkko honeeeem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama