Panečku, já vím jak chutná láska... 1/2

10. listopadu 2010 v 20:59 | Ufonek |  Jednorázovky
Jéé povídka! Máte radost? No tak zase mě rozbolela hlava xD to až jsem to dopsala... možná budu marod...nevím xD ale asi ne :) Noo ta tenhle nápad už mám v hlavě tak strašně dlouho ale rozhodla jsem se ho sepsat až včera.... tak snad se líbí :)) omlouvám se za případné chyby :)




Stále si pamatuju jak si mě odbil. Vůbec jsi nedbal na to jak moc mě to bolí. Řekl jsi to od srdce a o to víc to bolelo. Pamatuju se jak jsem se zavřela doma a jen jsem prolévala slzy nad láskou a nad ztrátou kamarádství. To pro mě bylo důležité ale já to zničila...Nechci na to vzpomínat, koho to taky dneska zajímá. Tenkrát to bylo jiné ale teď, už to nevrátím zpět. Už se mnou nikdy nepromluví, vím to. Ale stejně, miluju ho a vždycky budu. Teď jen se opírám o zábradlí svého balkonu a pozoruju západ slunce. Když si nám oznámil tu novinu že jsme byli vybrány na soutěž mezi akademiemi málem mi vyletělo srdce z hrudi. Byla jsem ráda a pak jsem se ti to rozhodla oznámit. Tys však nic nedělal, chvíli si zíral do neznáma a pak si to na mě vychrlil. Ta slova která nikdo nevrátí zpět. Povzdechla jsem si.

"Proč musí být život tak těžký?" Zeptala jsem se do větru. Pohrával si s mími růžovími vlasy a mě bylo dobře.
A prostě se to stalo... pamatuju si to jako by to bylo včera...

"Ty běž tam a vy se jdete převléknout" Řekl mě jako poslední do nějakého hloučku dívek a já byla nedočkavá cos nám chtěl oznámit. Tvé uhlově černé vlasy ti padaly do tváře ale tys na to nedbal. Byl jsi starší než já. Mě to nevadilo... Počkal jsi až odejde i poslední koho jsi tu nežádal a pak jsi se efektně opřel o topení a povídal.
"Sedněte si, ne cvičit nebudeme" Řekl a my se posadili na tmavě modrý koberec protože jsme nic dneska ani nedělali, jen jsme si procvičovaly kotouly a podobné věci. Byla jsem ráda když jsi mě podepřel při mostu. Vždy jsem ze sebe dělala trdlo jen abys mi zase pomáhal a dotýkal se mě. Každý tvůj dotek byl jako paralizér ale mně to bylo příjemné. Pamatuju jak jsme dělali ty kotouli a tys mě fešně srovnal tak abych měla kulatá záda... Ale teď v tuto dobu sem seděla na tom modrém koberci a tys nabral vzduch do plic a začals.
"Tak chci se vás zeptat...bude se konat akademie a vás jsem vybral na taneční. Je tu i plno jiných ale vy na tohle máte předpoklady, jste pružné
a jde vám to. Jedná se o soutěž mezi školami. A tak se vás chci zeptat..." Odmlčel ses, však jen na krátkou dobu. "Byli byste ochotny do toho jít? Každé ráno v sedm hodin by jsme se tu sešli a něco by jsme nacvičovali. Taky ještě s klukama z vyšších tříd. Různě by vás zvedali a podobně. Ale pozor! Může se stát že vás kluci neunesou tak bych vás možná odřekl... Nemám nic proti vaší tělesné váze ale jen tak pro informaci...Může se to znát tak na mě prosím nenadávejte" Usmál ses a já myslela že se rozplynu. Ladně si pohodil vlasy...
"Tak kdo?" Zeptal ses a moje ruka automaticky vyletěla nahoru. Usmál ses na mě a zvedla ruku ještě má tmavovlasá kamarádka která byla taky vybrána. Zkoumavě ses na nás podíval a pak opět zazněl tvůj krásný melodický hlas.
"Jenom dvě? Máte dotazy?" Zeptal se a jedna holka uprostřed přede mnou zvedla svou štíhlou ruku.
"A jako kdy by to bylo protože já mám tréninky"
"Já myslím že ráno máš školu..." Odpověděl jsi a znovu sis ji přeměřil.
"To je ráno??" Zeptala se jakoby to slyšela poprvé ale já si pamatovala každé tvé slovo a věděla jsem žes už to říkal.
"Ano je to ráno, prosím vás je to ráno!!" Zopakoval ještě a to už všechny ruce byli nahoře až na jednu. Kin... Ta tam byla vybrána také.
"No zvedni tu ruku!" Poručils ji šeptem. A tak ji zvedla.
"Tomu se říká vydírání" Ano měl jsi pravdu, tak vražedný pohled jako byl ten tvůj nikdo neuměl. Ale...Nebyla jsem si úplně jistá. Ta holka vedle mě, kámoška si začala stěžovat na svou postavu.
"Já jsem tlustá, musím zhubnout takhle mě nikdo neunese" Zoufala si. Už nějakou dobu se snažila zhubnout i když nevím co by hubla. Vždyť byla nejhubenější holka z naší třídy.
"Hinato, myslím že tebe unesou uplně v pohodě, měla bys přibrat. Aspoň tak jako já..." Usmála jsem se.
"Tak tlustá??" Zeptala se a podívala se na mě. Pánové, tak tohle mě teda vytočilo. Ještě jsem si vzpomněla jak si mi vytkl u protahování že odpočívám...Říkal jsi mi hezky, copánku. Tak jsi mi říkal protože jsem měla své polodlouhé růžové vlasy stáhnuté do dvou culíků. Dobře se mi s nimi cvičilo... A taky si pamatuju když jsem měla nástup. Měla jsem ti ohlásit kolik nás přišlo a tedy cvičí. Já jako vždycky... Nic mi nikdy moc nešlo ale vždy jsem si ze sebe dokázala udělat srandu a tak to bylo i minule. Měla jsem tedy nástup a napočítala jsem nás sedmnáct. Ty ses na mě zkoumavě podíval...Připadala jsem si jako pod rentgenem. Poodešel jsi blíž ke mě až mi tlouklo srdce rychleji než normálně. Cítila jsem tvůj dech ačkoli si byl o hlavu vyšší než já. Vzal jsi do rukou mé dva culíky a začal si mě uzlovat. Já jsem se samozřejmě začala smát a tobě na tváři taky hrál pobavený úsměv. Udělal jsi mi dva suky na vlasech a pak si znovu promluvil. Jestli pak víš proč tě uzluju? Zeptal ses. Protože neumím počítat? Odpověděla jsem ti jednoduše, kupodivu to bylo dobře. No ano! Vyjekl si a vzal jsi mou ruku do té své. Můj úsměv se ještě více roztáhl. Otočil si mě a mě se naskytl pohled na dvojřady. Naformoval jsi mou ruku tak abych ukazováčkem ukazovala do vzduchu. Za krátko jsem pochopila proč... Tak počítej... Usmál ses. Dva, čtyři, šest, osm, deset, dvanáct, čtrnáct- Nějak jsem to od smíchu nevydržela a namísto toho abych počítala tak jsem se zasmála ale tys chtěl abych pokračovala a já jsem to i přes ten smích nějak zvládla. Šestnáct, sedmnáct. Napočítala jsem poslední a pak jsi můj prst stočil na mě a očekávavě jsi na mě pohlédl. Osmnáct...Vydechla jsem a stále mou tvář zdobil ten úsměv. Pak se i na té tvé andělské tváři roztáhl a já měla nástup znova.

"Sakuro!" Drbla do mě Hinata.
"Ehm, jo zamyslela jsem se. Už jdu" Řekla jsem a my jsme se šli do šaten převléct. Žádným překvapením pro nás nebyli kluci kteří taky měli taneční. Ale to ten jejich styl a samozřejmě s jiným trenérem. Hip hop...Jako obvykle...

"Co jste dělali? Co jste dělali?" Vyptávali se nás naléhavě kluci a přitom se snažili dostat do šatny. Pak jsi tam přišel ty a pokynul jsi prstem ať odejdou za roh a počkají tam než se převlečeme. A tak jsem na tebe ztratila pohled protože si se šel taky převléct a my šli do své šatny. A tak jsme ze sebe dostali dresy a převlékly jsme se, já do normálních riflí, růžového trička s žirafami a hnědou mikinu. Na to samozřejmě bundu, tentokrát červenou. Nevyšla bych bez ní ven protože tam byla už celkem zima. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a za sebou jsem zaslyšela cinkat klíče. Otočila jsem se a spatřila tě tam v černé čepici a s klíči od svého auta v rukou. Ani jsi se nerozhlížel, rovnou jsi odemknul a nasedl. A pak už jsi odjel a já se za tím tvým vozidlem ještě dlouho dívala i když už tam nebylo.

"Sakuro!" Probudila mě opět Hinata z mého snění...
"Jo promiň, zamyslela jsem se" Řekla jsme na omluvu a vydala se s ní cestou k mému domu. Ona bydlela naproti mě takže to nebylo složité.
"Nezamýšlíš se ňák často? Od té doby co jsme dostali nového, Sasukeho. Nového trenéra tak jsi taková, nebude to ním?" Zeptala se.
"Ním? Ale kdepak jen že toho mám trochu víc..." Zalhala jsem. I když si to ty zapříčinil mou nepozornost a zhoršené známky ve škole. Den a celou noc jsem na tebe musela myslet.
A taky na to co tam budeme dělat.
Taneční akademie, jo po tom jsem vždy toužila a teď se mi naskytla možnost se k ní nějak přiblížit. Teď mi to ale momentálně bylo docela jedno protože jsem z toho měla trochu strach. Být zvedána kluky ze starších tříd. Obávala jsem se, hodně, měla jsem trému ale přece začneme nacvičovat až...No jo tos nám ještě neřekl. Je mi to někde, určitě se to dozvíme v celé kráse ve čtvrtek. To máme další trénink samozřejmě. Uvidíme jak to bude. Bůh ví jestli tam vůbec půjdu protože si připadám trochu tlustá i když všechny říkají že jsem akorát a že aspoň nejsem taková tyčka jako Hinata nebo Tenten. Vůbec jsem si nevšimla že mi Hinata mává rukou před očima.

"Sakuro vnímáš mě? Mě se totiž zdá že moc ne" Oznámila mi mou opětnou nepozornost a já s ní plně souhlasila.
Tréninky jsme měli vždy na naší škole v tělocvičně, byla celkem malá ale nám to stačilo.
"Že sis koupila nové boty??" Zeptala jsem se s obočím vyjetým nahoře ale ona mě jen odbila a já se tomu musela ušklíbnout.
"Ne!! Že můj bratranec bude mít vystoupení!" Upozornila mě na to že Neji -dlouhovlasé individuum které ještě moc neznám bude mít vystoupení v hip hopu, patří do té party kluků kteří se nás tak horlivě vyptávali co jsme dělali.
"No a co já s tím? Chceš abych tam šla s tebou?" Zeptala jsme se a ona jen s prosebným výrazem přikývla.
"No tak dobře..." Povzdychla jsem si a poupravila mou růžovou čepici s bambulkou. Druzí jako jsou kluci ze školy se mi posmívali proč nosím tak "out" věci ale já mám ráda bambulky a je mi celkem ukradený názor nějakých poťouchlích ňoumů. Jednou jsem přišla- no poprvé jsem přišla na trénink minulý rok s ní... Tys mi řekl že mi sluší a mě to zahřálo u srdce. Měla jsem z toho radost i když jsem tě viděla poprvé. Na první pohled si mi padl do oka. A tak to jde už rok a já se ti stále nevyznala. Nedokázala jsem na to najít odvahu...
"A kdy má to vystoupení?" Zeptala jsem se duchem někde u tebe.
"Ále, zítra..." Svěřila se mi se svou novinkou.
"Už zítra?" Zeptala jsem se...
"Jo, ale bude to v pohodě" Usmála se a já jsem ji úsměv oplatila, neměla jsem zapotřebí se mračit. Zítra to bude v pohodě. A tak jsme si vykračovali ulicí a pak do mě Hin drbla s tím jejím "Ahoj" a odešla do svého domu. Já jsem se otočila o čtyřicet pět stupňů a zamířila taky domů. Vytáhla jsme z tašky klíče a jednoduše si odemkla. Vešla jsem dnu a rozsvítila si zapínačem vedle dveří. Vzpomněla jsem si na domácí úkol z matiky na nějaký trojuhelníky a taky ty blbosti. Vyzula jsem si boty a vyslékla si bundu. Čepici jsem si nechala. Najednou mi hlavou blikl dnešní odpolední den... Šli jsme s Hinatou do šatny a pak až v šatně jsem zjistila že nemám tašku na tělocvik kterou si tam vždy nosíme a to jen z prostého důvodu. Ty. Na tebe jsem po tu dobu myslela a kvůli tobě občas zapomínám i dýchat. Zašla jsme do pokoje a za chvíli měla úkol z matematiky vypracovaný. Zapla jsem si topení a ohřála se. Stáhla si čepici z hlavy a přes chodbu zamířila do obýváku.
Zapla jsem si telku a ulehla na gauč. Vlasy se mi rozprostřeli na měkké podložce a já jsem zavřela oči. Opět se mi tam dostal obraz tebe a ty tvé elegantně jakoby jen tak pohozené a přitom složitě naskládané vlasy v tvé tváři. Byl jsi vždy tak krásný a já pod každým tvým pohledem roztávala. Za chvíli jsem usnula a ani jsem se nenadála a zazvonil mi z vedlejšího pokoje budík. Ano, byla jsme tak unavená že jsem ani nešla do vedlejšího pokoje spát ale usnula jsme na gauči. A tak tam ten otravný křáp pořád zvonil a já jsme si přes tvář přetáhla polštář. Nakonec jsme zjistila že to nemá cenu a vydala jsem se na cestu opět přes místnost spojující mé pokoje a zašla do jednoho z nich. Přiklapla jsem budík a šla jsme do kuchyně. Nasnídala jsem se a až teprve pak se vydala do koupelny. Ani jsme na sebe nemrkla do zrcadla ale rovnou vzala do rukou kartáček a pastu. Nějak jsem vyčistila své už tak bílé zuby a konečně jsem se na sebe podívala. Ten gauč nebyl asi dobrej nápad. Vlasy mi trčeli do všech stran a dala jsem si s tím docela práci než jsem se sčesala zase dolů. Ale přece jen se mi to povedlo a oblékla jsem se. Nezapomněla jsem ani na růžovou čepici ležící na botníku. Vydala jsem se ven zazvonit na Hinatu. Už jsem stála před jejím domem a chtěla zazvonit jenže...

"Ahoj Saky" Vybafla na mě modrovláska a já myslela že spadnu, zavrávorala jsem a málem se to stalo. Pánové, lekla jsem se.
"Hin, ty mi teda za chvíli uděláš infarkt" Chytla jsem se za srdce jak to dělávaj starý bábi děkující bohu.
"To snad ne" Uculila se nevinně "Tak už pojď" Zatahala mě za ruku a my se vydali do školy. Šli jsme po cestě jako každý den a za chvíli jsme před ní už stáli... Jednoduše jsme vešli dovnitř a prošli "klecmi" nebo-li školními šatnami. Vzala jsem si po vyslečení své fešné bundy batoh na záda a vydali jsme se s Hin do třídy. Vůbec mě nepřekvapilo když ta slípka seděla na lavici.

"A hele, královna růžová" Popichovala mě. Uklidnila jsem se vždy jen myšlenkou na tebe.
"Přestaň kdákat ty slepice, nikdo na tvoje kecy není zvědavej" Odbila jsem ji a pokračovala do lavice. Znuděně jsem se posadila a i za společnosti holek jsem vyčkávala do zvonění. Mou mysl sis opět našel ty a já si tě představovala. Nakonec tedy zazvonilo ale naše třída se musela chovat tak jak každý den a neutichla. Holky se odporoučeli od naší lavice kromě Hinaty a v tu ránu tam vešel naštvaný učitel.

"Stichntěte!!" Zařval ale nebylo to šedovlasovy nic platné. Jen se na nás podívala a zapsal si jména všech do křičel po třídě včetně Naruta. Ten se bez toho kecání a věty "mám dotaz" neobejde a tak se stalo i teď...

"Pane učiteli, já mám dotaz!" Vykřikl najednou směrem k otázanému. Kakashi jen převrátil očima a stejnou částí těla ho pobédl aby pokračoval.
"Co si to zapisujete do toho deníčku??" Zeptal se na onen zápisník kde si zapisoval zlobivé chlapečky. Ušklíbla jsem se, ale pak to něvnímala protože vnímala Tebe. Přiřítil ses do třídy i s drobným zaklepáním což však v naší třídě nebylo slyšet.

"Dobrý den mohl bych si půjčit....." Řekl naše jména a mě řekl jako poslední.
"Ale jistě..." Řekl a nakoukl do svojí perverzní knížky.
"Tak pojďte holky" Pokynul nám ať jdeme za ním a celou třídou hučela otázka "Kam jdou?" nebo "co se děje?" a ještě takového typu otázky. Já jsem se zvedla z lavice spolu a Hinatou a vydali jsme se za tebou... Ladně jsi nám otevřel dveře a my jsme se postupně odporoučeli ze třídy.
Nějak jsme přešly chodbu a vydali jsme se ke dveřím vedoucím ke schodům a následné šatně a tělocvičně. Však předtím jsme si žaly koridorem ještě do šaten pro tělocvik abychom si mohly zacvičit no to jsme se šeredně spletly! Nechtěls po nás abychom cvičili ale abys nám něco zdělil... Tak jsme si ten tělocvik nesly zbytečně no každopádně jsme si sedly na lavičku a vyčkávaly co nám chceš říct.

"Chci vám jen oznámit že tady zítra nebudu tak vás bude někdo suplovat" Řekls a mezi námi zatřáslo zoufalé "ne" hlavně ode mě. Ty ses na mě podíval a povzbudivě si se usmál.
"To přežijete, v úterý jsem tady jako na koni, nebojte. To je vše tak...Jo a ještě něco! Cvičit začneme od budoucího čtvrtka" Oznámil jsi a my jsme se vydali zpátky přes šatny do třídy. Tam se to opět nudně táhlo ale mě to celkem nevadilo protože si stále navštěvoval každkou vteřinu mou mysl. Přiblble jsem se usmívala a to se mi stalo osudným. Učitelka Anko zrovna kárala Naruta a zrovna mě si musela všimnout protože jsme se usmívala a ona si myslela že je to kvůli tomu.

"Haruno před tabuli!" Zakřičela a mě tím probrala z myšlenek. Jen jsem se zvedla a odcupitala až před tabuli. To jsem zvládla na jedničku takže nebyl problém. Všichni jen obdivně pískli jaktože to tak vždycky umím. Čeština mi nedělá problémy tak ať se pak nediví. Několik lidí říká že jsem šprt. Ale šprt já nejsem jak si ta Karin a její další slepice myslí. Ne to ona... Nic neví a je naprosto tupá. Sice její rodiče musí být bohatí-

"Nad čím přemýšlíš?" Zeptá se mě najednou Hinata
"Nad tím že má Karin a ty její pipky bohatý rodiče..." Vysvětlila jsem jí a dala jsem si komicky na bradu dlaň jak to dělává Hinatin bratranec.
Hinata se trochu usmála a pak se jí na tváři roztáhl zářivý úsměv... Chvíli se na mě jen tak tlemila a pak jsem se tu ruku rozhodla sundat.
"A to jako proč?" Pokračovala ve svém ptaní a já jsem jakože měla odpovídat jo? Ona je jak ta učitelka, to je strašný...
"No...že mají tak dlouhý vedení, to muselo stát majlant!" Vysvětlila jsem jí a ona se opět začala tak přiblble tlemit.
Já si jen povzdychla a kvůli zvonění jsem si opět sedla na svou židli protože před tím jsem stála. Hinata se furt tlemila i když přišel učitel.
"S tebou se fakt člověk nenudí" Řekla mi ještě před tím než učitel začal něco vykládat.
Škola proběhla celkem v pohodě no a odpoledne jsme se chtěly vydat s holkama nakupovat. A jse řeklo tak se taky stalo... Odpoledne jsme se vydali autobusem za nákupy. Já jsem si koupila nový taneční ubor a v hlavě jsem opět myslela na tebe. Na koho jiného bych mohla myslet když si kupuju dres. Za asi dvě hodiny jsme všechny měli vše co jsme potřebovali. A tak jsme se rozhodly si zajít ještě na zmrzlinu. Když jsme se tak vypravili posledně tak to skončilo tak že Tenten málem umrzla když vylezla z Meca... Ale my jsme se nedali a šli jsme na to. Samozřejmě se to opakovalo tak jak minule a mys jsme se tomu šíleně řehtali. Tekly mi z toho slzy a div že jsem sebou nesekla na náměstí na zem. A řeknu vám že to se mi stává celkem často. Jednou když mi Temari posílala jeden link na nějaký video jsem od toho smíchu zaklonila hlavu a kvůli houpání na židli, protože nemám židli tu jezdící k počítači ale tu normální, tak jsem sletěla. Samozřejmě to dělá aji Naruto ale ten to dělá někdy zchválně a někdy ne. Nejvíce jsem se však těšila na zítřek, protože tě zase uvidím. A tak jsme po nákupech jeli zpět opět městskou hromadnou, v autobuse to byla opět sranda. Všechny jsme si sedly kromě Ino dopředu a Ino si sedla za nás ale to je teď vedlejší, hlavní bylo co si pouštěl řidič... Tak zvaný "večerníček pro dospělé" a my jsme se tomu s Hinatou, Temari a Tenten strašně řehtaly, div že se na nás všichni kolem nedívali. Ale nám to bylo jedno protože jsme se bavili. A tak jsme se pak dosmáli a Hinata začala perlit...

"Nech toho!" Drbla do mě a já se na ni tázavě podívala a ona to asi nepochopila a tak jsem jí to musela říct ve větě.
"Čeho?" Zeptala jsem se a jedno mé růžové obočí vyletělo okamžitě nahoru.
"Já to viděla!!" Řekla a já jsem nasadila ještě nechápavější obličej...Pak se tedy rozhodla mi to vysvětlit.
"Viděla jsem jak se ten tvůj jazyk pohl!"
"Tak když mluvím tak se jazyk asi hýbe ne?" Zeptala jsem se jí ale ona mi chtěla dokázat opak...
"No, nemusí! Vidís já nepouzivam jazyk a taky to jde" Začala mluvit bez jazyku a znělo to jak nějakej postiženec. A tak jsem se tomu začala smát, Ino se otočila a i Tenten s Temari se na nás podívali. Já jsem nad tím jen mávla rukou a myslela s tím na tebe, co bys tomu asi řekl? Že je blbá nebo by ses tomu smál...Volila jsem spíš tu druhou možnost protože tvůj úsměv se na tvé tváři jevil často. Možná proto tě mám tak ráda. Bohužel se to všechno zničilo. Já jsem to zničila.
No a tak se to asi stalo. Hinata tam celou cestu perlila a my jsme pak vystoupili z busu a vydali jsme se po své vlastní ose. Já ovšem zadumaná stále nad tvou tváří a havraními vlasy lemující tvůj obličej. Milovala jsem tě stále víc a víc ale řeknu vám. Po něm holky asi musí letět. Vždyť je tak...krásný. Každá by za jen jeden jeho úsměv dala cokoli. A co já? Taková nicka, jak by mě mohl vlastně milovat? To je řekněme blbost. Povzdechla jsem si a má spřízněná duše okamžitě zareagovala. Někdy nemám ráda ty její přehnané starosti. No a tak jsme zamířili ke clubu. Tam měl Neji to vystoupení. Vešly jsme tam a kluci už pomalu začínali. Chvíli jsme se dívali jak to tak metou a pak jsem se rozhlédla po místnosti. Vyvedlo mě z míry že jsi tam seděl s tou strašně sexy černou čepicí na hlavě a popíjel si s nějakou holkou kterou si držel kolem ramen jako největšího kamráda, ne-li víc, martini. Píchlo mě u srdce a raději můj pohled ukotvil na tanečnících. Pak jsme šli s Hinatou tentokrát už domů...

"Stalo se něco? Poslední dobou jsi nějaká...jiná" Objala mě okolo ramen a já si ještě jednou povzdychla.
"Ne to je dobrý, jsem uplně v pohodě" Přidala jsem k tomu ještě nějaký věrohodný úsměv a konečně jsem stála před dveřmi svého domu. Odemkla jsem jako obvykle a jako obvykle jsem se svalila na postel a usnula. Nedbala jsem na nějaké převlékání nebo něco a ani na nachystání věcí! Za hodinu jsme se ale stejně probudila. Bylo teprve osm takže jsem se ještě trochu vzbudila, udělala jsem si hygienu a nachystala do školy. Na zítřek jsme měli mít nějakou blbou básničku. Vůbec se mi to nechtělo dělat. Nakonec jsem se to teda nla ale šlo to docela ztuha. Spát jsem šla až kolem půl dvanácté ale nějak mi to nevadilo. Zítřek byl naprosto šílený! No hrůza toto. Když jsem měla předstoupit před tabuli s tou básňou tak se mi všechno vykouřilo z hlavy a učitelka mě posadila prozatím s pětkou ať se to naučím. Vzpomněla jsem si že dnes tu nejsi...Nálada se mi ještě zhoršila. Dnešek byl strašnej! Trénink jsem bez tebe nějak přežila ale bylo to vážně strašný. Bez tebe to bylo takové...jiné. Neviděla jsem tvůj úsměv který mi tolik chyběl a hlavně tebe samého! Srdce si hrozně stěžovalo a celkově mě moje tělo vůbec nechtělo poslouchat a tak jsem se tam teda předvedla a ten co nás "suploval" tak říkal že jak mě může vůbec brát do té soutěže!! Já mu dám! Zmetkovi... Neřešila jsem to a vydala se s Hinatou domů. Každý den se opakoval stejně akorát že o sobotě a o neděli jsem si hezky vyspávala.
A už tu bylo zase to nudné pondělí. To jsem nějak přežila že pomalu nevím jaktože tak rychle ale přece jen úspěšně... A už je tu úterý. Úterý se strašně táhlo! Možná proto že jsem se tak těšila!! Ach jo, no ale tak snad to nějak půjde. Pořád si mě doprovázel a já se cítila každou minutou čím dál více šťastná. A nakonec to tu bylo. Přišel si ale ne tak jak vždycky chodíš tak optimisticky naladěný...
Byl jsi tak...že vysíláš negativní vlny. Vůbec se mi to nelíbilo.
A taky že se mi to ani líbit nemělo. Přišel si svérázně a pohodil si tu svou tašku do kouta. Začali jsme nějak tancovat. Přivedl jsi aji starší kluky, jak jsi říkal. Něco jsme nacvičovali a hodně se u toho nasmáli. Na tvojí tváři jsem však za jedinou dvouhodinovku nespatřila jediný úsměv. Vadilo mi to... Hodně... Nejhorší na tom byl ten konec. Kluci odešly a my jsme tam zůstali sami. Opřel ses tak jak to děláváš jen ty o zábradlí a my jsme se opět posadili na lavičku a čekali co řekneš.
Na chvíli si zavřel oči a na tvoji krásné tváři se objevilo zamračení. Opravdu si se mračil a pak se tam mihlo něco jako bolest. Nevěděla jsem co se děje a Hinata toho nevěděla o nic víc než já. A vlastně ani ostatní. Ještě dvakrát si se zhluboka nadechl. Pak si řekl tu osudnou větu...

"Už vás nebudu trénovat" Řekl jsi a na mé tváři se značilo jasné vyděšení.
"Jak to myslíš?" Zeptala jsem se ho. Tykala jsem mu. Nevěřila jsem však že to myslíš vážně ale tys to myslel vážně.
"Tak jak to říkám Sakuro" Řekls ledovým hlasem a v tvých očích se přesto značila bolest... "Můžete jít..." Poručil jsi a všichni odešly ale já jsem se jen horko těžko zvedla a zůstala jsem tam stát jako solný sloup... Nedokázala jsem se hnout z místa. Upřeně jsme si hleděli do očí.
"Proč Sasuke?" Zeptala jsme se tě se stálou nevěřícností v očích... A tys mě zase jen odbil tím tvým ledovým hlasem který jsem neznala.
"To je jedno, teď běž..." Řekls a já jsem se pomalu ale přec vydala do šatny. Nemohla jsem tomu uvěřit že už nás nebudeš mít. A co ta soutěž? To jako nepůjde nebo co? Ptala jsem se jednou otázkou za druhou a žádná odpověď stále nepřicházela. Ještě naposledy jsem se otočila a pohlédla mu do očí.

"A co ta soutěž?" Zeptala jsem se ještě s nadějí v hlase.
"Na tu možná přijdu, uvidí se..." Řekl lhostejně... Nechtěla jsem aby byl takový. Štvalo mě to, chtěla jsem na něj vyjet ale nakonec jsem se udržela. Sklamaná jsem odešla do šaten a hle! Hinata už byla oblečená a nervózně vydupávala a prý co tam tak dlouho ještě dělám. Rychlostí blesku jsem se oblékla a už jsem byla u Hinaty. Dnešní den nemohl skončit hůř. S Hinatou jsme cestou neprohodili ani slovo možná na konci to ahoj ale to nebylo důležité. Doma jsem se zavřela do pokoje a rozbrečela se. Vždyť já ho už možná nikdy neuvidím! Sasuke... Miluju tě, proč já husa ti to neřekla dřív... Strašně to bolí, strašně. Asi si moc neuvědomuješ že nějaké malé nicce si tady tak strašně ublížil. A ještě ten ledový hlas... Proč Sasuke? Proč! Proč tohle děláš a navíc ještě mě! Už s tou holkou to bylo podezřelý ale tohle jsem fakt nečekala.
Strašně mi ublížil. Setřela jsem si slzy z obličeje a ulehla spát. Pořád jsem se převalovala a myslela na tebe! Jen a jen na tebe a na tvůj ledový hlas který je pro mně již tak známý a přitom neznámý. Připadá mi jakobych tě vůbec neznala. Já tě ale znám. Znám tvé ruce které mi neustále pomahály. Uměla jsem to však ale...To je už jedno protože ty se k nám už nevrátíš. Vím to... Nebo vrátíš? Nevím ale já chci aby ses vrátil. Požádal o odpuštění a bylo to vše jako dřív. Ach Sasuke, pořád jsem na tebe musela myslet. Nevydržím to tady bez tebe a ke všemu jestli nás bude mít ten starej plesnivej dědek tak to nepřežiju dvojnásobně. Před ním to totiž neumím. Před tebou jsem to uměla. A vlastně už vše máme nacvičené... Ale ještě se to dolaďuje. S takovými myšlenkami opět na tebe jsem usnula.

Mé obavy se naplnili. Měli jsme toho suplovacího a teď už se z něj stal náš trenér, dědek jeden. Chtěl po nás možné i nemožné. Pár dní jsem to snášela a pořád jsem doufala že se ještě objevíš v těch dveřích a řekneš že se vracíš. To byl však jen můj sen. Po pár dnech jsem na tom byla hůř a hůř a celkově. Po měsíci jsem to už nevydržela a sekla jsem s tím...

"Tak si to udělejte sám!!" Zakřičela jsme na něj když po mě chtěl nějakej nemožnej obrat.
"Slečno Sakuro uklidněte se"
Uklidňoval mě. Ale to se šeredně spletl. Kdyby měl nějakou berlu tak bych ho tím přerazila po té jeho palici.
"Nechci se uklidnit a ani se neuklidním!! Já končím!" Řekla jsem a celá naštvaná jsem odešla z této místnosti. Nezapomněla jsem samozřejmě zabouchnout dveře.
Oblékla jsem se a s dobrým ale zároveň špatným pocitem jsem odešla. Vzala jsem si svou tašku a vyrazila pryč. Šla jsem přes park jako obvykle a zamrazilo mě když jsem tě uslyšela.


"Ahoj" Řekls a já jsem tě nejdřív chtěla ignorovat ale když jsem rozpoznala tvůj hlas prudce jsme hlavou trhla na levou stranu.
"S-Sasuke" Vykoktala jsem a tys pokynul rukou abych si k tobě přisedla. Vůbec jsem to nechápala.
"Nemáš mít teď trénink?" Zeptal ses mě a já jsem ti chtěla všechno do puntíčku vyříkat ale jaksi jsem to nezvládla.
"Sekla jsem s tím..." Pípla jsem po chvilce nesnesitelného ticha. Byla tma takže nic nebylo vidět. Jediné co jsem v tom momentu slyšela bylo tvé vyjevení.

________________________________________________________________________________

Ták a teď vám dávám možnost vyjádřit se :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stiorry Stiorry | Web | 10. listopadu 2010 v 22:05 | Reagovat

pěkný :-)  :-)  :-)

2 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 10. listopadu 2010 v 22:49 | Reagovat

pánii....to je strašně kawaiiii !!!!!!!! okamžitě pokráčko..já...já ani nedejchám jak je to úžasnýý :-D  :-D  :-D  :-D prosím,netrap nás a rychle to dopiš :-)  :-D

3 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 11. listopadu 2010 v 14:00 | Reagovat

takže žádná smůla ale štěstí :-P  :-P

4 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 11. listopadu 2010 v 14:14 | Reagovat

jjjjjj to je upe dobře... :-)  :-) tak..kdy to sem hodíš ???? :-D  :-D Jsem nemocná u musim bejt doma,tak tu na tebe netrpělivě čekám celej den :-D

5 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 11. listopadu 2010 v 14:21 | Reagovat

jóóóóó prosím prosím :-)  :-)  :-) už tu oxiduju od rána :-D

6 marketa251996 marketa251996 | Web | 11. listopadu 2010 v 20:24 | Reagovat

Dooost dobrý. :-)

7 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 17:53 | Reagovat

ty hustýýý :DXD a poriadne dlhé som to čítala skoro 20 minút :D

8 Bizarregirl Bizarregirl | Web | 18. listopadu 2010 v 22:25 | Reagovat

Supéér :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama