"Chybíš nám..." Opět to pípnutí a já myslela žes mě neslyšel ale tys to slyšel. Vím to.
" A proč?" Zeptal ses jako bys o ničem nevěděl ale já myslela že to víš moc dobře. Ještě sis ničeho nevšiml? To jakou k tobě chovám náklonnost.
"Protože ten starej dědek je strašnej..." Začala jsem ti tam popisovat co všechno dělá a tvůj smích se rozlehl do tmy. "Chceme tebe ne jeho" Zakončila jsem tu pro tebe komickou scénku a tvůj smích utichl.
"Sasuke, proč si to skončil? Já myslela že to děláš rád a-" Přerušils mě. Neznámo proč si se jen tak zvedl. Ještě ses na mě podíval a pak si mi řekl ta slova.
"Dělal jsem to rád..." Zoufala jsem si. "Dělal?" jenom tohle?! Já myslela... To je jedno stejně by ho to nezajímalo.
"Já myslela že to děláš rád!!" Vykřikla jsme na tebe a tys byl zaskočen. Jen ses na mě podíval a nic jsi neříkal.
"To je jedno...teď už je to jedno, měj se. Jen bych ti chtěla říct že kdyby ses vrátil tak by všichni byli rádi" Rozloučila jsem se s tebou a vybrala se domů. Dlouho jsem cítila tvůj pohled na mích zádech a pak jsem zahla v uličce takže odešel ten pocit i s tebou... Pomalu jsem šla směr můj domov. Nakonec jsem tam bez úrazu dorazila protože když jsem na tebe tak myslela tak jsem málem vrazila do sloupu ale těsně před ním jsem se zastavila takže to bylo ještě tak tak. Udělala jsem si jako každý den domácí práce a všechno potřebné.
Nakonec jsem s knížkou zalezla do postele. Nemohla jsem se však vůbec soustředit protože si mi v hlavě utkvěl ty. Nakonec jsem teda nějak usnula a ráno když jsem se probudila kvůli tomu že mě něco tlačilo pod hlavou byla to ta kniha!! Mateš mě Sasuke, hodně. Jednou ses ke mě správal jako bych byla nikdo a pak ses ke mě choval jak k největšímu kamarádovi. Nechápu tě ale pořád chci aby ses vrátil ale to se asi zřejmě nestane. Ale já tě chci ještě někdy vidět... Chci vidět ty tvoje ladné pohyby když si s námi tančil. Chci cítit tvou vůni, chci tě vidět! Možná tě ještě uvidím ale beztak zase s tou černovláskou která se mi tak nelíbí. Moc dobře vím proč že když si s ní a ne se mnou tak... Přála bych si být aspoň tak stará jako ty... Aspoň bych u tebe měla nějakou šanci ale takhle jsem jen malá holčička. Malá tvoje žačka. Jsem jednou ze spousty. A navíc ta hňupka Karin se kolem tebe pořád motala. Dokonce tě i pozvala na rande ale tys jí tak elegantně odmítl a ona se na tebe naštvala. Nevydržela to však o nic dýl než o asi pět vteřin. A tak jsem se rozhodla vstát. No bohužel jsem vstala nějak rychle a ruplo mi v zádech.
Vydala jsem se jako vždy cestou do očí. Trochu mě překvapilo když si seděl opět na té lavičce jako včera. Jen ses tak neutrálně díval a my jsme kolem s Hinatou prošli. Neuniklo mi jak se ti v očích blýsklo. Nechápala jsem ale jen jsem na tebe kývla hlavou na pozdrav a ty jsi udělal podobné gesto. Hned před školou nás čekal šok.
"Správně Lee! Ty jsi vzorný student!" Usmál se Gai a ukázal mu palec nahoru. Byla jsem už zvyklá že ti dva jsou jako příbuzní ale že to dělaj aji mimo školu je fakt moc. Začala jsem se smát a zanedlouho se ke mě přidala i Hinata a ostatní. Opět nastával ten hrozný den a mě to vážně vadilo. Zalezly jsme s Hinatou do své lavice a hned se k nám otočili. Temari a Tenten které seděli před náma a došla taky Ino která bohužel sedí s klukem. Nějak jí to ale nevadí, spíš naopak s ním kecá. Udivilo mě když Kakashi přišel přesně na čas. Všichni se taky vyjeveně otočili a jen tak na něj zírali no pak se rozešly do svých lavic včetně Ino... Kakashi začal něco vykládat a takový ty kecy učitelský. A tak šel den za dnem a pak to nastalo... S Hinatou jsem už do školy nechodila protože začala cvičit na tu soutěž. Pamatuji se jak jsem s tím sekla. Ani bych se tam nechtěla vrátit když tam nejsi. Ale po škole se rozmohly nějaké ošklivé dopisy které jsme MY s Hinatou začali. Ano, opravdu. Napsaly jsme dopis Karin jak je trapná a ona se před učitelkou rozbulela jak malá. Jen jsme jí to názorně vylíčili a ona se div z toho psychicky nezhroutí. Ale ty ostatní dopisy jsme nepsali my. Přicházelo to vždy z nějakých hor... A pak se to učitelé rozhodly řešit.
"Ano mám, přinesu vám ho..." Řekla jsem... Už dávno jsem se přihlásila k tomu prvnímu a jméno jsme si s Hinatou dali "Tajný přítel" a i ostatní dopisi byli pod takovýmto jménem. Doufala jsem že Hinata mě podrží ale ona ne. A i kdybych jí píchla tak mi to neuvěří protože by se
z toho nějak dostala. A tak jsem zašla do pokoje a nějak jsem jim tam dopravila ten stroj. Něco na něm napsaly a utrhly si papír na kterém to psaly. Pak odešly. Oddechla jsem si. Jsem čistá. Já to nepíšu. Celé dny jsem za počítačem nebo někde venku. I když tam nemám co dělat protože se se mnou ve třídě skoro nikdo nebaví. Kromě kluků. Ti se se mnou baví takže to ještě nějak psychicky zvládám. Ale nepřežila bych to, už jen pomyšlení na to být sama mě děsí. Já potřebuje mít kamarády k životu. Bez nich jsem prostě nic. Zoufala jsem si. Vždyť i Hinata za to může tam proč se se mnou sakra nebaví?? To opravdu věří že jsem i ty ostatní dopisy napsala já?? Ptala jsem se sama sebe. V tom dopise pro Karin bylo...:
Ahoj...jen bych ti chtěl/a říct jak jsi ubohá a trapná. Tohle je fakt strašný! A ještě jak si se nalepovala na toho tvého trenéra tanečních! To bylo teda dělo. Ve skrytu duše jsem se tomu chlámal/a. Nemůžu pochopit jak někdo může být tak trapnej jako ty! Tak se vzpamatuj prosímtě! Nejsi jediná hvězda na téhle planetě. O počkat ty vlastně nejsi hvězdy. Prosímtě zamysli se nad sebou...
Tajný přítel
"Slyšel jsem cos udělala, víš že je za to vyhazov?" Zeptal se a jeho krásné černé obočí bylo rázem navrchu.
"Já vím to mi říkal i říďa ale já jsem je nenapsala! Jen jeden chápeš to??" Vytkla jsem mu jak moc se mýlí.
"No nevím Sak, nezdá se mi to. Každopádně jsi dost podezřelá ale raději tě vynechám z těch komentářů, ve škole toho máš asi dost co?" Tak a teď ses trefil do černého... Ano bylo to tak.
"Ano, díky..." Usmála jsem se a vstala. "Tak...se měj" Opět jsem se usmála a šla jsem si provětrat hlavu... Procházela jsem různými uličkami až jsem narazila na sakuru. Sedla jsem si pod ní a hlavu jsem si o ten strom opřela. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se rozhodla jít domů.
"Ano..." Zamyslel se Kakashi a koukl do té své hloupé a ke všemu nechutně perverzní knížky.
"Kdo to je?" Zeptal se zase a nastalo hrobové ticho které opět prolomil hlas třídního.
"Dozvíte se..." Zašeptal ale všichni ho slyšeli z důvodu naprostého ticha. Šerif se rozešel třídou a každý čekal u koho se zastaví. Zhrozila jsem se když se zastavil u naší lavice... Nervózně jsem koukla na Hinatu. Že by ona? Vše však vymizelo když ředitel zakřičel...
"Ale já jsem to nebyla!" Hájila jsem se ale nebylo mi to nic platné.
"Sklamala jsi mě, Sakuro" Podíval se na mě vyčítavě Kakashi.
"Ale já jsem to nebyla! Pane učiteli prosím věřte mi!" Podívala jsem se na něj zoufale ale nic mi to nepomohlo. Pak odešly a v tu ránu zazvonilo.
"Sakuro...nemůžu uvěřit že si to vážně napsala" Navázal na dopisy... To se o mě vážně tak zajímá? Měla bych být ráda ale...
"Ale já to nepsala! Sasuke můžu ti říct jak to doopravdy bylo?" Zeptala jsem se tě s nadějí v hlase že mi aspoň někdo uvěří...
"No tak když mi dáš své slovo" Zapřemýšlel a já jsem ti ho dala. Kdybych lhala tak by to bylo těžší ale já nelžu!
A tak jsem ti důkladně vylíčila vše a ty jsi jen zakýval hlavou a pak jsi řekl ta slova která mě tak zahřála u srdce.
"Dobře, půjdu s tebou za ředitelem. Nějak to spolu dokážeme" usmál ses a já jsem ti
úsměv oplatila. A tak jsme se vydali do školy a šli rovnou za šerifem. Zaklepals a zanedlouho se ozvalo typické "dále" a my jsme vstoupili. Tázavě se na nás podíval a tys rovnou přešel k věci. Stále ti děkuji jak ses za mě postavil a my to zvládli!
"No, prosím vás ukažte mi ty dopisy. Tady Sakura mi dala slovo že to není pravda tak mi je prosím ukažte" Zaprosils a hned se do toho vložila Anko.
"Ale to je naprosto zbytečné, je dokázáno podle psacího stroje že to psala ona, vždy je tam ypsilom vyvýšené. Je to jako rukopis. Souhlasí to i s dopisy. Tam je to taky..." Řekla ale ty ses nenechal odbít. Věřils ve mě a já ti za to byla vděčná.
"Tak když to máte tak dokázané tak mi to můžete ukázat" Usmál ses vychytrale a šerif se ti teda rozhodl vyhovět. Nejdřív ses na to jen tak zkoumavě díval a pak si konečně prohlásil...
"Hele, je to jen na jednom dopise a to za který se Sakura přiznala takže... Podívejte, v ostatních dopisech to není, je tam spíš vyvýšené e s háčkem..." Řekls a ředitelka Tsunade se na to podívala.
"Ano máte pravdu, zřejmě jsme se dívali jen na ten jeden dopis. Omlouváme se" Vykulila na to Tsunade oči a já jsem se na tebe usmála.
"No ano..." Uznala Anko a poraženě sklopila hlavu ke svým postříbřeným botám.
Když jsme vyšli z ředitelny tak jsem se ti ověsila okolo krku.
"Nemáš zač...já jsem tomu stejně nevěřil" Znovu si ukázal své bílé zuby.Díky tobě se mi ve třídě se mi ředitelka před celou třídou omluvila. Třídou opět zahučeli věty "já tomu nevěřil" a "spravedlnost vítězí!". Temari, Ino a Tenten se se mnou začali opět bavit ale s Hinatou to ňák nehlo. Udobřili jsme se a začli se spolu nějak bavit ale šlo to ztuha. Přece jenom jsme byli hodně velké kamarádky a jeden prokletý dopis to zničil. Po týdnu už to bylo celkem v pohodě ale nebylo to jako dřív. A pak měl nadejít ten den... Byla ta taneční akademie. Přišla jsme tam i s Hinatou která vystupovala. Ani nevím proč ale vzala jsem si pod oblečení dres. Seděls tam i s tou černovláskou a já z tebe nemohla spustit oči. Byl jsi tak neodolatelně nádherný, ostatně jako vždycky. Když sis všiml jak na tebe "čučím" tak ses jen usmál a já na tebe přestala tak civět. Usadila jsem se pohodlně někde na volném místě a za chvíli to mělo začít... A tak to začalo... Karin samozřejmě v čele která Hinatu utlačovala a taky znervózňovala. První i druhé kolo jsme vyhráli... Ale to třetí bylo strašný. Karin si nějak vymkla kotník a tak se tam uprostřed toho dění zhroutila na zem.
Všechny k ní samozřejmě přiběhly a zjistily že už nemůže pokračovat. Chtěly je diskvalifikovat... Jak jsem zaslechla ale ještě jim dávaly pár minut jestli se nevzchopí. Hinata na mě vrhla zoufalí pohled. Nejdřív jsem trochu zaváhala no pak jsem se rozhodla. Já věděla že se mi ten dres bude hodit! Rychle jsem se vyslékla a doslova skočila na parket. Všimla jsem si tvého pohledu. Začala jsem tančit své nejlepší kroky a ostatní kolem mě začli tančit ty své. Byl to takový mix všeho ale o to víc to bylo efektivnější. Nastoupila jsem se svou specialitou čímž byla měsíční chůze. A tak jsme to tam mixovali a díky tomu nás vyhlásili za vítěze. Všichni jsme se radovali. Dneska by mohl být můj šťastný den... A tak jsem se rozhodla ti to říct.
ven do tmy a tam jsem se ti to za velkého přemáhání rozhodla říct.
"Miluju tě..." Pípla jsem a zčervenala jako zralé rajče. Bylo to strašný, cítila jsem se tak nesvá... A pak jsi mi řekl ta slova po kterých mě zamrazilo až za ušima a tam jsem se taky potila.
"Ale já tebe ne, promiň ale vážně ne.
Myslíš že já bych si s tebou něco začal? Beru tě jen za bývalou žačku." Řekls ledovým hlasem a odešel jsi zpět dovnitř. Po tvářích se mi rozkutálely slzy. Bolelo to hodně. Nedbal jsi na to jak moc mě to bolelo. Prostě si to jen řekl a mě se srdce rozpadlo na milion kousků. Zašla jsem do parku a sedla si na lavičku. Přitáhla jsme si kolena k hlavě a hlavu do nich zabořila. Plakala jsem. Dlouho. Nevím přesně jak moc ale dlouho jsem tam zůstala. Pak jsem se rozhodla odejít domů. Zavřela jsem se tam a plakala. Brečela jsem celou noc a stále ne a ne to ustat. Ve škole se mě všechny holky zeptaly proč mám tak opuchlé oči a já se jim rozhodla všechno vylíčit a opravdu! Hinata zareagovala pohotově a na to jsem se musela usmát.
"Pojď, prosím" Usmál ses omluvně a já jsem se na tebe ještě jednou tak nedůvěřivě podívala. Pak jsem na sebe hodila kabát a vyšla ven. Ani jsem se nenadála a tys mě čapnul za ruku a někam jsi mě vedl. Nechápala jsem to. Vlastně jsem tebe nechápala. Dovedls mě na nějaké místo. Byla tam fontána a lavičky. Bylo to krásné... Jen jsem se na to tak dívala a pak jsem se podívala na tebe. Tys měl hlavu kleslou někde dole ale neřešila jsem to. Přešla jsem rovnou k věci.
"Tak cos potřeboval?" Zeptala jsem se tě a ty ses posadil. Já jsem zůstala stát a jen se na tebe z té výšky dívala. Aspoň teď jsem měla nějakou výhodu. Jen sis pohrával se svými prsty a pak ses na mě tak divně podíval. Chvíli jsme si upřeně hleděli do očí a já nevěděla co říct. Byl jsi tak stejně úchvatný a a... Neměla jsme pro tebe dostatečné označení ale pak jsi spustil. Omlouval ses. Já pomalu ani nevím za co.
"Omlouvám se, za všechno" Omluvil ses a já jsem se na tebe tázavě podívala...
"Za co? Vždyť ty za to nemůžeš..." Sklopila jsem hlavu a ty sis stoupl. Pozvedl si mi hlavu tak abys mi hleděl do očí a mě po těle přešel mráz.
"Za to jak jsem se k tobě choval a..." Uhnul jsi pohledem. Dneska jsem tě nechápala víc než jindy. Byl jsi tak...tajemný. Pak ses mi však podíval do očí a jen tak ses na mě zase zakoukal... Cítila jsem tvůj dech na mé tváři který byl dnes poněkud zrychlený.
"Já..." Nedořekls a pomalu ses ke mě víc a víc přibližoval. Najednou se naše rty setkaly. Líbal jsi mě jemně a něžně. Chvíli jsem jen vyvalovala oči myslíc si přitom "co je to za pitomost?" ale pak jsem se shodla na tom že krásná pitomost. Oplácela jsem mu to a byla v sedmém nebi. Pak jsem si ale uvědomila cos mi tenkrát řekl a odpojila jsem se od tebe. Ty ses na mě jen tázavě podíval.
"A-ale co to má být?" Zeptala jsem se nejistě a ty sis mě přitáhl do obětí.
"Miluju tě...uvědomil jsem si to až potom...ale už je asi pozdě co?" Tak teď jsem to nepochopila ještě víc...
"Ale Sasuke...vždyť-" Nedořekla jsme protože si mě opět políbil. Nechala jsem se. Pak jsme se od sebe opět odpojily.
"Já ti nerozumím" Řekla jsem ještě stále vyjevená a koukala se jak zjara.
"No nekoukej tak na mě... Miluju tě, prosím odpusť mi jak jsem se choval. Sakuro..." Pevně mě sevřel v náručí. Šťastně jsem se usmála a víc jsem se k němu přitiskla.
"Miluju tě, Sasuke" Opáčila jsem a podívala jsem se do těch černých onixů. Zářivě se usmál a políbil mě. Líbali jsme se. Propletl si se mnou prsty a jen jsme si tak mlčky hleděli do očí.
"Kdo by si pomyslel že se zamiluju do takového tvrdohlavého děcka" Řekl najednou a usmál se. Já jsem mu dala malý pohlavek ale i tak mě urazil.
"Tss... Seš teda dobrej..." Odcházela jsem ale on si mě znovu chytl.
"Tak jsem to nemyslel"
Otočil mě k němu a znovu mě chytil do svých rukou.
"Vždyť já vím" Usmála jsem se a natáhla jsem se k němu pro polibek.


















jéééj...moc kawaii
čtu to sice pozdějš,protože jsem se vrhla taky na svý povídky ...ale tohle je vážně dokonalost =D =D moc se mi to líbilo,akorát bejt Sakurou,tak už se s Hinatou nebavim (blbka jedna =D ) ..... nebude ještě nějaký pokráčko ?? třeba až bude mít Saky školu za sebou,jestli budou ještě pořád spolu ??
bylo by to fajn
