close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Po těch letech se objevil....znovu 10

8. listopadu 2010 v 18:59 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Nedočkavý dílek co?? :D :3 Tak pěkný čtení :)

 xD



A políbil mě, nedalo se to, nemohla jsem se odtrhnout. Chvíli jsem mu to oplácela a cítila jsem jak se usmál. Prober se!! -křičelo moje vnitřní já a já jsem jakoby procitla. Prudce jsem se od něj odtrhla a po tvářích si opět razili cestičku kapky vody. Zacouvala jsem dozadu a sklopila hlavu. Vlasy mi volně padaly do očí a mě to ani nevadilo.

"Vílo, neplakej..." Zašeptal a já jsem k němu vzhlédla svoje uslzené oči.
"Uchiho, já se bojím! Že se to bude opakovat znovu a znovu." Šeptala jsem vysíleně.
"Bylo to pro tvoje dobro chápeš? Chtěl jsem tě ochránit."
"Nevěřím...nevěřím ti ani slovo..." Nasadila jsem ledovou masku a volným krokem jsem odcházela. Nevím jestli tohle nějak zvládnu. Asi to neztrávím. A když už mluvíme o trávení... Začíná mi pomalu kručet v žaludku... Vyjdu z věznice a nadechnu se čerstvého vzduchu.
Procházím se prosluněnou Konohou ale náladu nemám teda moc zvedlou. Proč se tohle musí dít zrovna mě? Udělala jsem snad někomu něco? Ptám se, tak udělala sakra?! Křičím v duchu ale odpověď nenalézám i vzpomenu si. Ano udělala, otravovala jsem Sasukeho ale toho jsme si na to vytrpěla dost ne? Nebo ne? Hm... Uvidíme. Pousmála jsem se. Jak ironické. Usmívám se a i neposedné slzy mi klouzají po mé pokožce. Setřu si je a zamířím ke hlavám Hokagů. Samozřejmě už tam je i hlava Naruta. Kdyby neměl ty čáry na obličeji tak by vypadal skoro přesně jako čtvrtý, Minato. Sednu si na jednu a větřík si pohrává s mými vlasy. Je to příjemné. Shora se tak dívám na Konohu a v tom mi dojde že bych měla jít asi k anbu. Povzdechnu si, ještě chvíli bych tu tak chtěla sedět ale bohužel nemůžu. A tak pomalu vstávám, každý sval mě bolí a i sebemenší pohyb je mi utrpením a když si pomyslím...To je jedno...A tak volně jdu k velitelství a zanedlouho už tam stojím. Před dveřmi mě velmi "pěkně" přivítají.

"ARIUKO KDE JSI BYLA TAK DLOUHO!!" Řve na mě a nezní to moc jako otázka.
"V Konoze"
"Tam jsme pořád" Už se trochu uklidnil
"Byla jsem ve věznici a-"
"Tak dlouho?" Podíval se na mě podezíravě.
"Kdybyste mě nechal laskavě dohovořit už jste to mohl vědět."
"Teď jste měla příležitost tak nevím proč jste to neřekla, nebyl by problém a já už bych to věděl namísto toho hudrování" Já na něj upřu jeden ze všech nejsilnějších vražedných pohledů a pak začnu konečně vysvětlovat.
"Potřebovala jsem si provětrat hlavu no a tak jsem se stavila na hlavách" Řeknu stručně ale on si vždycky musí něco najít.
"Na hlavách? To je nějaká restaurace nebo co?" Pane bože, pane bože za co mě trestáš. Zakoulím očima a konečně mu to vysvětlím.
"Ne!! To jsou jakože hlavy vytesané do zdi-"
"Jo takže obchůdek, drogerie?" Nenechá mě domluvit
"NE HOKAGŮ TY IDIOTE!" Nevydržím to a vybuchnu.
"Tak to si přehnala děvenko...Pošlu jsem někoho pro tebe, však tebe to bude litovat..." Ušklíbne se a zmizí... Za chvíli místo něho se objeví...

"MISTŘE GAII?! Co tady děláte?" Zeptám se vyjeveně
"Ahoooooj! Tak, poslal mě sem, no ty víš kdo. A mám ti dám trest takže, to bude, dvěstě koleček kolem Konohy" Usmál se
"Ale tohle je anbu oddělení" Řekla jsme pořád s pusou někde u země.
"Tak si dej třista kdžy ti to nestačí" Řekl a zmizel. Hm, jo jasně, skvělý. Asi nepochopil mou větu. No nic tak jde se trénovat. Odložím si všechny masky a anbu ioblečení vůbec. Vyjdu ven v nějakém oblečení, ve volnějším jako jsou tepláky a nějaké normální tričko. Přece nebudu běhat v černém když svítí slunce ne?
A tak si pomalu protahuju ruce a nohy.
Když jsem hotová tak se pomalu rozběhnu Konohou. Tedy, kolem Konohy. Podivím se když uvidím v dálce tým Gaie.

"Čaute lidi!" Usměju se a běžím dál.
"Jdu si taky procvičit sílu mládí!" Křikne Lee a už mě dobíhá.
"Čau Sakuro!" Usměje se zářivým a doslova zářivým úsměvem.
"Ahoj Lee" Taky se usměju a běžíme dál.
"Á zatáčka! ... Á další!" Kometuje to Lee a skvěle mě tím baví.
"Tak co Sakuro? Užíváš si života?" Zeptá se mě znenadání
"Ale jo"
"A co vlastně děláš tady? Nejsi u anbu..." A nejsi ty nějakej moc zvědavej?
"No, tvoje milá zelená šelma z Listové mi dal úkol oběhnout Konohu dvěstěkrát ale kvůli tomu že mi to v uvozovkách nestačilo tak mi dal ještě dalších sto takže se to rovná třistovkám a já tady teď musím jak blbec běhat"
"Hm, ale máš společnost. A to bys nečekala! Další zelenou šelmu z listové!" Zvedne palec nahoru. Ale nedošlo mi proč tu vlastně běhám když Gai mě stejně nepozoruje.
Ale neřeším to, je to prima trénink a společnost mi dělá tady chlapík v zeleném. Divím se že to vydrží. Já bych si na sebe takovou kombinézu nikdy nenavlíkla, fuj. A tak stále jen obíháme dokolečka.

"No nic Sakuro, já už budu muset, užij si to!" Usměje se Lee při dvěstě-padesátém kolečku a já jsem osaměla. A tak jen tak běžím dál. Úspěšně to dokončím a zamířím k kage kanclu. Chci aspoň ještě pozdravit Naruta. Usměju se a směle zaklepu.

"Dále..." Ozve se utrápený hlas a já spatřím Naruta zaházeného kopou papírů. Ach jo, usměju se.
"Dobrý den Hokage-sama." Pozdravím s úsměvem.
"Ah dobrý den, dobrý den, co potřebujete" Zeptá se a stále ke mě nevzhlédl.
"Naruto!" Přiblížím se k jeho stolu.
"Á Sakuro!" Usměje se
"No tak jsem si říkala že tě navštívím, jak je?"
"Ale jo...jde to- řekne zoufalým hlasem- a jaktože si tady?"
"Na to se mě ptaj všichni a je to tím že jsem měla běhat třista koleček okolo Konohy no a tak jsem si říkala že se stavím. A moc dobře nevypadáš"
"Komu by se chtěly řešit tady ty strašný papíry!" Stočí pohled opět k listinám.
"Nezávidím, tak já už asi jdu jinak mě velitel opět seřve, tak se měj!" Ztratím se ve dveřích dřív než mě stačí odzdravit. A tak jdu opět Konohou k anbu. Tentokrát mě nikdo -kupodivu- neseřve a já zamířím rovnou do svého pokoje.
Svalím se na postel a tak efektně na okraj že z ní málem sletím. Zavřu oči a na vteřinu se mi tam mihne Sasuke...Ty kolečka mi nevadili, aspoň jsem nemusela myslet na něj. Kdyby všechno bylo jiné...Jaké by asi bylo kdyby Sasuke neodešel? Já bych ho pořád otravovala a nikdy bych nezesílila. Pane bože, takové bych to nechtěla ale zase by tu zůstal. Ach jo, to to musí být tak těžké? Tolik těžké až se mi z toho motá hlava. Počkat...mě se z toho vážně motá hlava! No, a teď mě pěkně rozbolela, tohle si ani nezasloužím. Vstanu, projdu úzkou celkem nově vybavenou chodbou a zamířím po starých dřevěných schodech dolů do přízemí kde se nachází nějaké léky. A tak jsem to tam prošmejdila až jsem něco vyšmejdila. Nějaký lék na bolest hlavy a hned jsem si do průhledné skleničky napustila svěží a taktéž průhlednou vodu. Položila jsem si na jazyk pilulku a zapila vodou. Díky ní jsem to taky spolkla. No a tak to dělám pořád no... Nic se něděje zvláštního. Prostě se vrátím do svého pokoje tam kde jsme předtím byla a už odmítám vzpomínat na Uchihu. Je to jen další zpackaný vztah v mém životě. A kolik že jich už bylo. Ale tenhle byl... Nedokážu pro to ani najít to zprávné slovo. Ale, proč by to vlastně dělal. No jo já zapomněla, děvkař jeden sviňárskej.
Povzdechnu si. Velmi hlasitě a utrápeně. Jako dítě jsem si vždy myslela že žít je snadné ale teď je to hrozné. Před problémy utečeš, dokonce i před přáteli ale nikdy nemůžeš utéct před sebou samím a to mě na tom štve. Kdybych se aspoň na chvíli mohla nějak odreagovat ale to není možné protože moje myšlení funguje neustále. S takovými myšlenkami jsem zaspala. Ráno mě žádný budík budit nemusel protože jsme kupodivu neměli žádnou zaprášenou misi. I když musím uznat že teď by mi docela dost pomohla. V tomhle strašném stavu zůstávám pořád. Stále se mi do mysli vkrádá a taky náš poslední polibek. Grrr! Kdybych mohla být naštvaná na něj ale ne já jsem naštvaná na sebe že jsem mu zase skoro podlehla a takhle se to děje pořád! Nejdřív si přijde jako nějakej king zpět do vesnice a pak si mě snaží získat, chvíli se bráním a pak stejně podlehnu. Ale ne, já už nechci, nikdy... Nevěřím mu ani jedno jediné slovíčko co vypouští ze svých ulhaných úst. Chvíli nad tím tak přemýšlím a najednou zjišťuji že se dívám do stropu. Raději se převrátím na bok ale co to. Nohy mě ukrutně bolí že jsme je skoro ani nepřevrátila... Že by to bylo z toho včerejšího běhání? Hm, už to tak bude. Ten Gai, on vždycky musí udělat něco extra, kdybych měla běhat aspoň těch dvěstě jenže ne on musí dát ještě blbou velkou stovku a to jen za to že jsem řekla tu blbou větu že je v anbu. Já jsem tak blbá, tak blbá. Vzdychnu si. Pokusím se opět převrátit na záda za snahou znovu se podívat na ten čistě bílý strop. Nakonec to tedy i přes tu bolest v mých svalech se vší snahou vydržím ale něvím jak budu chodit a vůbec už ne běhat nebo dávat z někým zápas. To se muselo stát zrovna mě? Ale vždyť včera jsem byla v pohodě tak nevím co mím starým nohám přeskočilo. No starým, je mi teprve devatenáct ale stejně se cejtim jako nějaká stará babča. Při té vzpomínce jsme si vzpoměla na Chiyo. Jak jsme spolu dokázali porazit Sasoriho. Když nad tím tak přemýšlím to už bude pár let co? Od té doby co zemřela. Chtěla bych zase navštívit písečnou.
Ale to se nestane protože mám plno práce, no plno práce...Teď si tady vyléhávám nejmíň do desíti a prej moc práce. Ale to teprve nastane. Vím ty strašný roky kdy jsem začínala. Jo to byli potíže než jsem se všechno naučila ale teď už je všechno v pořádku a já jsem na takové úrovni na které jsem a jsem za ni ráda. Nerada bych zůstala tou slabou holčičkou kterou jsem bývala. A pozor ještě k tomu ufňukanou! Jo ale teď je všechno pryč, dětství, otravování malého Uchihy a i s těmihle časy odešla i ta malá naivní a ufňukaná holčička. Jo a ještě něco! Já už tak naivní nikdy nebudu, to jsem si říkala když jsem začala tvrdě trénovat. A stejně jsem tomu ňoumovi naletěla. Já husa. A pak že už nejsme tak naivní, ba ne, stala jsem se ještě víc naivní než předtím. A já blbaňa jsem se s ním ještě vyspala. No to je úžasný co? Hm... Už to tak bude. Nechápu se, někdy se vážně nechápu ale co už s tím nadělám.
Pohnu mou růžovými vlasy posetou hlavu na stranu, tady tahle část těla mě aspoň tak nebolí a podívám se na budík na kterém se značí půl jedenácté. Už bych asi měla vstávat co?
A tak s tou šílenou bolestí přehodím nohy přes postel a potichu syknu. Postavím se na bolavé končetiny připojené k tělu a pomalu se vydávám k židli kde mám položené oblečení. Připadá mi to jako věčnost co tam jdu ale jsou to jen tři kroky, čili konec pokoje. Ještě dva, jeden. A konečně v ruce držím tu látku.
Zapadnu zpět na postel.
Skrčím svou jednu nohu a zase narovnám z důvodu oblečení které už mám aspoň na té jedné noze. A teď ještě druhou, no to bude horor. Ale přece jen jsem to zvládla. Přes hlavu jsem si přetáhla tričko a pomalu se vydávám stezkou odvahy až ke dveřím a následním scházením po těch starých tmavých, termiti prolezlých a já nevím co ještě, schodů. Pod ruku se mi dostane oranžová koule nesoucí jméno citrusoví plod nebo-li pomeranč. Hladově chňapám po židli a dostává se mi následné úlevy když konečně sedím a v ruce držím šťavnatý pomeranč na kterého se tak hladově koukám. A tak se zakousnu, sice jen do té hořké slupky ale prudkým škubnutím ji odstraním V puse mi zůstane pachuť hořkosti a zbytek sundávám rukama protože to tak načínám vždycky. Nemám totiž až tak velké nehty abych to mohla dělat nimi. Konečně je jeho ohoz dole a já rozložím měsíčky. Přičemž mi jako vždycky stříkne šťáva do oka. Trošku to zapálí ale i když se říká že bys e to mělo vymývat já na to kašlu, jen si to protřu rukou a opět vidím normálně. Dávám do pusy první sousto a tichou kuchyní se rozlehne zvuk mlaskání. Usměju se, tohle ovoce zbožňuju. Zanedlouho to mlčky dojím a taky přijde Saraktis. Vypadá nějak sklesle, že by se ji něco stalo? Raději se na to nebudu ptát jinak mě ještě odsekne a bude říkat že jsem až moc zvědavá a to já občas opravdu jsem. Procházím místností z jednoho konce na druhý a ve dveřích se málem potknu o Soma. Žádaný úsměv se na jeho tváři nejeví a to mě znepokojí ještě více. Byl úplně ve stejné náladě jako Sara. Krucinál co se stalo a mě to nikdo neřekne? Musím to zjistit. Nebo to raději nechám tak a pak jim vynadám e mi to neřekly. Na tváři se mi mihne zlomyslný úšklebek. A tak se velmi pomalým, opravdu velmi velmi pomalým krokem šourám k tréninkové hale. Protože mě stále bolí ty moje nohy ale už jsem to celkem rozchodila takže už to není tak tragické jak ráno.A pravdu už bude pomalu dvanáct čili čas oběda a proto jsem si dala tak lehkou snídani. Dnes nemám na nic náladu ale zatrénovat si chci. Pomalu si vykračuju zatravněnou zemí směr neznámý.
Nasaju vzduch do mích příslušných orgánů a ucítím vzduch trávy. Dlouho tak však nezůstanu protože trénink mě nějak přešel a já se svalím do trávy pod strom. Tady mě snad nikdo neuvidí a i kdyby uviděl tak co udělá? Vyžene mě? To sotva...Ušklíbnu se. Pořád musím myslet na ty jejich obličeje. Co se stalo že jsou z toho tak skleslý. Nějak se o to zvlášť nezajímám a pomalu zalepím svá víčka a naskytne se mi jen tma. Někdy si představuju různé věci. Ale moc jich teda není protože většinu zaměstnává on. Jeho jméno raději vyslovovat ani nebudu protože jsem přesvědčená že ho víte protože na něj každý večer než usnu myslím. Teď se mi tak naskytl pohled na jeho černé, havraní vlasy vlající ve větru. Prudce se otočím na bok a otevřu své zelené oči. Musím se ho naučit ignorovat ale jak když se mi každý den zjevuje ve snech a i v představách?
Nejde to, prostě to nejde! A i kdyby to stokrát mělo nějakým způsobem jít tak to stejně nepůjde protože je to on. On ten největší vězeň všech dob. Ach jo... Prostě jsem z toho celá otrávená. Můj život stojí za prd. Nic zajíkavého se tady neudálo až na to bolestné období které je vlastně každou chvíli a tak se snažím co nejvíc zabavit. Jak se tak koukám na tu trávu vypadá jako by ji už někdo pěkně dlouho nesekal. Nesekal...S touhle představou zavřu na vteřinku oči ale pak je zase hned otevřu protože zjišťuju že nedokážu myslet na nic jiného než na něj. Povzdychnu si. Tentokrát se mi naskytl pohled na detailně přiblížené jeho smyslné rty které už tak svádí k polibku. Myslím že jak známe tu červenovlasou potvoru tak by už dávno vybuchla žárlivostí- jestli už teda nevybuchla a tím si nejsem moc jistá protože u ni je to silně předpokladatelné. A tak pomalu vstanu ze země, opráším se, vyskočím na jeden ze zdejších stromů, sice nevím na čem to všechno roste když je to hala. Ale tak v dnešní době je tolik vymožeností. Jak už jsem říkala vylezla jsme si na strom a lehla si tentokrát na hnědou větev. Tlustou větev která mě unese. Já nejsem tlustá to ne, spíše pravý opak ale stejně, jistota je jistota a já nestojím o žádný otřes mozku. Opět zavírám oči a tentokrát se mi tam nejeví on ale mám dost nepříjemnou představu o tom že bych měla být taková jaká jsem bývala a to já vážně nechci! Už nikdy!! A ještě něco...já jsem na něm vážně asi zavíslá protože se mi zdá jako kdybych slyšela jeho hlas.

"Ty jsi vážně víla když poleháváš na stromech" Usměje se někdo. Prudce sebou trhnu a tím zapříčiním let vzduchem a následné narazení na co? Nespadla jsem na zem ale... Otevřu svá zelenkavá očka protože když jsem letěla tak jsem je z důvodu leku zavřela. Chvíli jsem na něj jen tak nechápavě zírala, protřela si oči a po zjištění že se mi to nezdá jsem začala.
"Sakra pusť mě!" On mě tedy z dovolením položil na zem
"Příště si dávej pozor" Upozornil mě.
"Sakra co tady děláš a jaktože nejsi-"
"V base? Odpověď je jednoduchá... Jsme venku!" Zářivě se usmál
"Naniiiiii?" No tak teď zapomenout na něj bude ještě těžší. To mě musí neštěstí takhle pronásledovat? To nemůžu mít taky někdy štěstí? Sklopila jsem hlavu. Prudce jsem se otočila a s bolestnou grimasou jsem se vydávala pryč. Neušla jsem však moc daleko protože mě zastavili jeho silné paže. Objal mě ze zadu.

"Pořád si na mě naštvaná?" Zeptal se s klidem
"Naštvaná?? Naštvaná jo? Já tě nenávidím!" Zakřičela jsem ale jeho objetí mi bylo až moc příjemné
"To si nemyslím, jinak by ses tam líbat nenechala" Ušklíbl se
"Musíš mě pořád pronásledovat? A nebýt Naruta tak venku nejsi!"
"Jo, to máš sice pravdu ale já chci být s tebou"
"To sis měl rozmyslet dřív než ses přidal k Akatsuki!"
"Sakra musíš mi o pořád vyčítat?! Bylo to kvůli tobě, já nemůu za to že jsi tak tvrdohlavá a nevěříš mi!" Zakřičel na mě, opustil mé tělo a zabouchl za sebou dveře do haly. Ale... Vždyť... Sklopila jsem hlavu...Možná má pravdu. Co to povídáš?? Nezapomeň co jsme si slíbily... Ozvalo se mé druhé já... Já to ale nevydržím! Co by si to nevydržela. Sakra jestli tě nepřemluvím a ten kretén ti zase něco udělá tak pak na mě budeš naštvaná že jsem tě nepřemluvila tak toho nech a zapomeň na něj! Myslíš že po tolika chvílích na něj dokážu zapomenout?? Ani po těch šesti letech jsem na něj nezapomněla a teď už vůbec ne!! -Zakřičela jsem na innera- Kdybych mohla tak tě vlastnoručně lisknu ale poněvadž by to bolelo i mě tak to neudělám. A jak bys to chtěla jinak udělat?? Vlastnonožně? -ušklíbla jsem se a poslala ji do háje- Ty seš teda...pipina, nejdřív bulíš a děláš chudinku a pak najednou se chceš k němu zase nasocnit! Já se k němu nesocním!- urazila jsme se- Tak co já vím co děláš, dolízáš a podobné věci. Nech toho už nebo se z tebe zblázním... A už zalet! Poručila jsem ji a jako obvykle už se kupodivu neovala. Ještě chvíli jsem nad tím přemýšlela... Mám nebo nemám, ztrácím tady čas a nakonec...

"Sasuke!!" Zakřičela jsme a prudce jsme vyběhla pryč. Pryč z haly, za ním...

"Sasuke!!" Zakřičela jsme a prudce jsme vyběhla pryč. Pryč z haly, za ním... Vyběhnu před dveře, rozhlížím se ale on už tam není. Povzdechnu si...Jak už říkám, život je na mě víc než krutý. Miluju ho a doufám že už mě tak nezklame ale to nemůžu ovlivnit. Přinejhorším se psychicky zhroutím ale já tady nikomu chybět nebudu... Je mi to celkem jedno a raději se rozcházím směrem k velitelství. Musím dostat povolení pro opuštění budovy anbu protože bych mohla dostat narychlo nějakou misi a to teď vážně nejde. Uvidíme jak to ještě všechno dopadne. Moje boty klapou po zemi protože běžím směr kancelář velitele.

"Veliteli!" Vtrhnu tam bez klepání a on si nasadí brýle až na špičku nosu. Normálně by mě to rozesmálo ale teď ne to není čas.
"Vás neučili klepat?"
"Ne, prosím dovolte mi opustit aspoň na chvíli anbu!"
"A to jako proč? Vaši drzost vyřešíme později" Něco si zapsal
"Potřebuju si něco vyřešit" Naléhala jsem
"No tak si běžte ale jen na chvíli! Opakuji doufám že víte co je chvíle!" Upozornil mě a já jen rychle a bez zavření dveří vyběhla ven. Tak s tímhle mě vážně trest neobejde. Neřeším to a rychle zastavím. Nazchromáždím chakru a přemístím se k Uchiha sídlu. Pomalu zaklepu na dveře ale když se mi odezvy nedostane tak vejdu. Nikde nic, naprosto pusto a ticho. Rozhodnu se jít nahoru do ložnice. Trochu mě zmate když uvidím na posteli ležet Sasukeho v rukou svírajíc mou fotku.
Asi mě má vážně rád... Zamyslím se ale nemám čas.

"Sasuke?" Podívá se na mě neutrálním nic neříkajícím pohledem. Pak se usměje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Saku-chan Saku-chan | Web | 8. listopadu 2010 v 19:06 | Reagovat

omg ty si m..... a ted nerus... jdu cist :)

2 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 8. listopadu 2010 v 19:23 | Reagovat

no nic moc :-(....................... Ne si dělám srandu, bombový

3 Koizumi Ayumu ♥SB♥ Koizumi Ayumu ♥SB♥ | Web | 8. listopadu 2010 v 19:31 | Reagovat

Zase nový design? Si děláš srandu ne?
No nic, díky za ohodnocení...

4 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 8. listopadu 2010 v 19:33 | Reagovat

koo myslíš tou pusou???

5 Saku-chan Saku-chan | Web | 8. listopadu 2010 v 19:34 | Reagovat

Doooobrý :))) A docela jsem se i zasmála :-D  :-D  :D xD

6 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 8. listopadu 2010 v 19:37 | Reagovat

jj no co cheč nnoitora

7 Saku-chan Saku-chan | Web | 8. listopadu 2010 v 19:40 | Reagovat

Takže u velitele, jak spadla, že to byl zrovna Gai,.... xD

8 Saku-chan Saku-chan | Web | 8. listopadu 2010 v 19:46 | Reagovat

njn, ten tvůj Gai xD

9 nanachan nanachan | Web | 8. listopadu 2010 v 20:20 | Reagovat

LOL :D nevedela som, že poviedka má nádherný pict :D si mi dala dva komentáre :D také isté o.O fajn :D

10 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 21:00 | Reagovat

Nádherné :-) som veľmi zvedavá ako to dopadne :-D dala by si mi potom vedieť keď bude ďalší diel? :-D

11 nanachan nanachan | Web | 8. listopadu 2010 v 21:10 | Reagovat

v pohode :)

12 Stiorry Stiorry | Web | 8. listopadu 2010 v 21:50 | Reagovat

pokráčko prosím je to úžasný :-D

13 SheeShee zasa šiši :D SheeShee zasa šiši :D | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 23:00 | Reagovat

Hádam to tu v tú stredu bude :D strašne sa teším :-) ešte si mi nechválila :-D A ďakujem. Veľmi ma to teší lebo som ho robila takpovediac "vlastnoručne" :-)

14 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 9. listopadu 2010 v 0:23 | Reagovat

ten konec nejlepšíí !!!! rychle pokráčko,jako vždycky xD xD

15 marketa251996 marketa251996 | Web | 9. listopadu 2010 v 14:39 | Reagovat

Dobrý díl :-) To je v pohodě že tu povídku nechceš číst....každý ten pár nemusí mít zrovna v lásce. Ale neboj budu tam přidávat i jené povídky než Street cat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama