Po těch letech se objevil....znovu 11

20. listopadu 2010 v 16:37 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak a máte tu další díl :) za okamžik přidám i dvanáctku :)



"Ahoj..." Věnuje mi jeden z těch jeho neodolatelných úsměvů. Najednou jakobych ztratila všechnu odvahu. Poodejde ke mě a jemně mě chytí za pas.
"Tak co jsi mi chtěla? Vílo..." Zeptá se a jeho tvář opět zdobí ten jeho široký úsměv. Už vím co mi celou tu dobu kdy tu nebyl tolik chybělo... Ten jeho úsměv a to jak mě vždy oslovuje. Úsměv jsem mu oplatila a pak se mu zadívala do očí. Měl v nich tolik lásky a něhy. Chvíli jsem si myslela že roztaju. Když mě tak držel tak si mě k sobě ještě víc přitisknul a objal mě. Začal mě hladit po zádech a já jsem vdechovala jeho vůni... Přitom jsem se třásla ale ne zimou...ale štěstím. Miluju ho z celého svého srdce a myslím že i kdyby ještě stokrát zradil nedokázala bych ho nenávidět.
"Miluju tě...vílo" Zašeptal mi do ucha a můj úsměv se ještě víc protáhl.
"Taky tě miluju" Zašeptala jsem mu na oplátku a on se ode mě odpojil. Díval se mi pronikavě do očí a pak se naše rty konečně spojily. Líbali jsme se dlouho a hezky. Pak si mě přivinul k tělu a jen jsme se objímaly a stáli jsme. Pak jsem se ale jakoby probudila.
"Musím jít..." Řekla jsem mu stále ho pevně držíc.
"Kampak bys chodila? Vílo." Zazubil se ale já věděla že musím odejít... Jinak mě velitel asi přetrhne.
"Musím jít... Zpátky k anbu..." Řekla jsem jednoduše a on jakoby zkameněl. Myslím že na tohle dočista zapomněl a já vlastně taky. Jsme tu asi už hádám tak...půl hodiny?A velitel mi dovolil jen na skok. To zase dopadne... Ach jo.
"A musíš?" Zeptá se ještě a mě se teď od něj vůbec nechce. Jako i předtím ale teď ještě víc.
"Musím." Snažím se usmát ale nejde mi to. Nevím jak to zvládnu, chtěla bych odejít ale to už mi nedovolí. Udělala jsem to už mockrát. A myslím že teď by mě jen tak nepropustili nýbrž by mi řekly že výpovědní lhůta je rok!! A tolik vážně nemůžu...Ale jak dál? Ptám se pořád a pořád ale odpověď stejně tak pořád a pořád nenachází!
Posmutním a opřu se o jeho rameno. Nevím jak to zvládnu...
"Doprovodím tě..." Řekne a já v jeho hlase poznávám smutek, zoufalost ale také naději... Usmála jsem se... Smutně ale přece. Ruku v ruce jsme se vydali k anbu. Když jsme byli před tou budovou kde budu tak mi vhrkly slzy do očí. Sasuke si mě k sobě přitáhl a dlouze políbil. Pak mě pustil a já se vydala k té budově ve které teď budu muset trávit svůj dosavadní celý čas. Nevím jestli přemluvím velitele ale snad ano... Nevím co se stane ale taky nevím co se nestane. Nejdřív si pro sebe mumlám tak divné řeči a především jsem si dala slib... Který jsi stejně nedodržela!! Křikne na mě moje druhé a více bojovné já. -No a co tak se třeba po*er mě je to někde!- Zakřičím na ni na oplátku ale stejně to nemá smysl, pořád do mě jen tak reje a reje těma svejma kecama až mě to začíná unavovat a pěkně hlasitě si zívnu. K mému údivu potom ztichne. Ušklíbla jsem se. Nic nevydrží... Poté jsem s hlasitým povzdechnutím zaklepala na dveře a po hlasitém a velmi znuděném "dále" jsem vstoupila. Měla jsem trému to ano což u mě bylo docela nezvyklé ale co už. Protáhla jsem se a potom zpustila.
"Pane veliteli chtěla bych odstoupit od anbu" Řeklu s klidem až jsem se sama sobě podivila no....zvládla jsem to.
"TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU NE?! VEN! VEN!" Zakřičí a mě se naježí všechny chlupy na těle. Tak tohle nebylo nejlepší. Jestli zakřičí ještě jednou "ven" v mé blízkosti tak asi ohluchnu. Proto se raději odporoučím do mého pokoje a svalím se na postel. Dám si ruce za hlavu a povzdychnu si. "Tak tohle nevyšlo..." Zamumlám a převrátím se na bok. Poté do mého pokoje někdo vstoupí bez klepání.
"Ariu?" Zeptá se dotyčný a já poznávám ženský hlas. Usměju se aspoň malinko aby neviděla jak jsem smutná.
"Ahoj Saro... co potřebuješ?" Zeptám se a snažím se aby můj hlas měl alespoň nějakou výšku a aby se jí nezdálo jeká jsem mrzutá.
"No... chci se tě zeptat jestli by sis s námi nešla zatrénovat" Zeptá se mě a můj mozek se zdá jakoby nepracoval.
"Kdo je "námi"?" Zeptám se jí suše a vůbec si nemohu vzpomenout na toho kluka s kterým jsem se srazila.
"Se mnou a se Somem..." Odpoví mi a mě ihned blikne. Proč já někdy jsem tak blbá? Sednu si na postel a podívám se na ni.
"Počkejte na mě v hale..." Ona hned přikývne a už v pokoji není. Povzdychnu si když nechala otevřené dveře, no super. Převleču se do anbu a vylítávám ze svého pokoje směrem k hale. Rychle seběhnu ty naše dřevěné schody a blížím se k hale. Za několik vteřin pře dní spočinu a uklidním se. Poté vejdu. Pohled se mi naskýtá hned na tu zelenou trávu a stromy a v trávě vidím sedící moje přátele.
"Ohayo!" Pozdravím je a oni mi to oplatí, tedy vlastně jenom Somu protože toho jsem ještě dnes nezdravila. Ale nějak nevím jak to bude.
"Víš Ariu, velitel nám řekl ať prověříme tvoje schopnosti a tak dáme zápas dva na jednoho a ty budeš ten jeden okej?" Zeptá se mě a mě ztuhnou žíly v těle. Ten bastard. Jen přikývnu a dál se o to nestarám. Trochu se rozhýbám aby mi případně nepraskla kost a pak si prokřupu prsty. Čímž dokonale naštvu Saru která to nesnáší. Kupodivu po mě nevyjela jen ona...
"Nech toho! Já to nesnáším!" Řekla sborově se Somem a pak se na sebe podívali. Usmáli se na sebe a mě napadl zlověstný plán který se mi možná ale nevydaří... Neřeším to protože na mě právě zaútočil Somu se svým vodním útokem. Přesněji to byl vodní Sennenryu... (Drak xD)
Vyhla jsem se mu ale to co jsem nečekala bylo že mě bude pronásledovat. Asi se naučil novou techniku. Bleskově jsem udělala své jutsu a zabavila Saru asi na pět minut. Neměla jsem ale dost času na to abych se Sennenryu vyhla.... Pohltila mě voda mě se zamlžilo před očima... Co to je za techniku? Nikdy jsem takovou neviděla. Možná že... Vytřeštila jsem oči. On je od Danzoua?? Z Rootu? To ne... Najednou jsem nemohla dýchat... ta voda mě zničí! To nesmím dopustit! Sakra, nemůžu ovládat svoje tělo! Co to je za techniku?! Ksoyaro! Kso, kso, kso, kso, kso! Somu si asi všiml mého udiveného pohledu a jednoduše mi to začal vysvětlovat.
"Hodně jsem trénoval a tohle je Sennenryu a je v tom taková technika že pak jednoduše ovládnu tvoje tělo, něco jako Inina technika ale mnohem vymakanější takže neztrácím vědomí" Ušklíbne se. Jak sakra zná Ino?! Chci se na to zeptat ale můj příjem vzduchu mi to nedovoluje. Asi za deset minut se začnu dusit. Do té doby se z toho musím dostat...ale jak... ale jak?? Chvíli zápasím s tím získat moje tělo ale je to marné. V duchu zoufale prosím mé druhé já ať mi pomůže ale neozývá se. Asi v deváté minutě mi to dojde. Jaktože jsem ne to nepřišla?! Teď víc jak jindy se snažím o svoje tělo a vskutku se mi to i povedlo. Dávám prsty k sobě a zašeptám...
"Kai..." A v tu ránnu ležím na zemi a divím se sama sobě jaktože jsem nepřišla na to že je to genjutsu?!
"Dobře, přišla si na to ale tohle ještě není konec!" Vykřikne někdo za mnou a to už se na mě vrhá Sara se svým bleskový mečem. Jednoduše se odkulím pryč a vyskočím na nohy. Tohle mě dost vyčerpalo ale stejně mám ještě hodně chakry. To bych nebyla já... Pro sebe jsem se usmála. Když nedokážu porazit tady tyhle dva tak co? Tak nic... Každopádně udělám pečetě a vyfouknu svého Sennenryu. Tenhle je sice ohnivý ale to ještě neví co má v rukávu. Seskočím vedle něj a on se na mě podívá. Kývnu a on se rozletí pryč.
"Nějak tě neposlouchá" Ušklíbne se Somu právě sedící na stromě. Já se mu na oplátku taky ušklíbnu a nejednou ním proletí můj dráček.
"Neřekla bych" Usmála jsem se a založila ruce v bok. Pěkně pohrdavě jsem se na něj podívala a Sara se mě asi snažila překvapit.

"Ještě jsem tu já!" Křikne a snaží mě zasáhnout těmi svými blesky ale za mnou proletí můj ohnivák takže jí je to k ničemu protože její blesky skončí v něm takže jí je to celkem k ničemu. Drak se opět postaví vedle mě a já se na něj usměju. Zřejmě vůbec netuší že tohle není ninjutsu nýbrž že je to moje nové přivolávací jutsu. Hehe, nové! Tohle mi sice spotřebuje hodně chakry ale nikdo nemá takového mazlíčka jako já.
"Umí ten tvůj drak vůbec chrlit oheň?" Zeptá se mě a trochu nespokojeně přešlapuje na jednom místě a drží se na skrvavenou ruku.
"Neumí..." Odpovím suše a už už chci něco udělat ale můj drak zareaguje a otevře tlamu. Můj mazlíček se jmenuje Gadzooks.
Somu i Sara se ušklíbnou protože z jeho tlamy nic nevyšlo... To ale ještě neví co ovládá... Zašklebím se. A poté je rozřeže ledový vítr. Všude po rukou mají řezné rány a oba se na sebe udiveně podívají. Rozhodnu ušetřit je a rozhodnu se jim to vysvětlit.
"Neumí chrlit oheň ale chrlí vítr... Je to můj speciální trik který jsem ho naučila. Super co?" Usměju se na ně a sednu si protože už jsem docela dost vyčerpaná.Klížili se mi oči ale nechtěla jsem spát... Nakonec mě to ale ovládlo a poslední co jsem viděla jak Somu bojuje s drakem. Padla jsem k zemi a už jsem byla jako mrtvá. Nic si nepamatuju ale vzbudila mě až nějaká velká rána. Rozhlédla jsem se a než si můj mozek přebral co se tady dělo tak jsem vyskočila na nohy. Sara ležela už zpracovaná a Somu právě odhodil mého draka na stěnu. Sesunul se a s tím známým "puf" zmizel do svého světa. On, on porazil mého sennenryu? Ptala jsem se v duchu ale to už na mě Somu běžel. Nestihla jsem se vyhnout a...
"ÁÁáááááá!" Zakřičela jsem když mi vrazil katanu do břicha. Okamžitě jsem ji vytáhla a začala se léčit. Bylo však už pozdě. Tenhle zápas je u konce. Já jsem prohrála. Hořce jsem se ušklíbla... Co už...
Po dobré večeři jsem konečně došla celá zmátožená do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a v polospánku někdo zaklepal.
"Dále..." Zamumlala jsem a do pokoje vešel sám velitel. Okamžitě jsem si stoupla na nohy a pozdravila.
"Dobrý sedni si... Jen ti chci něco ukázat" Řekl a já jsem se s dovolením posadila. Očekávaně jsem se na něj podívala a on se posadil na židli přede mě. Potom mi podá nějakou kost... S udivením se na ni podívám a než stihnu cokoli říct, řekne to za mě.
"To je kost narvala..." Vyřkne a mě hned blikne kde ji vzal... Chci ji vzít do ruky ale on mi zabrání. Opět se na něj podívám.
"I když nemůžeš opustit anbu jak bys chtěla tak tady tohle ti může pomoct. Uchop ji do levé ruky a potřes jí. Ukáže ti cestu..." Usmál se a i když jsem tomu moc nevěřila tak jen ze zdvořilosti jsem ji vzala do levé ruky a potřepala jí. Zavřela jsem oči a před očima se mi zamlžilo, následně jsem uviděla Gadzookse jak něco píše a pak mi ukazuje ten list papíru který ještě kupodivu neshořel... Bylo tam napsáno... Lorel...
Pak jsem otevřela udivením ústa a následně i oči. Co by to mohlo být?
"Vidělas něco?" Zeptá se mě velitel a já jen přikývnu. Hned mě pod tím jménem napadl nějaký drak ale žádného takového neznám...
"Dobře, tak já už půjdu. Měj se a věř že to bude dobré" Povzbudivě se na mě usměje. Já jsem na něj jen tak nevěřivě podívala. Nechal mě tam samotnou a zmatenou... Pak jsem se rozhodla jít spát... Ale čím víc jsem se snažila usnout tím víc to pro mě bylo komplikovanější. Stále se mi před očima objevovalo to jméno... Lorel, Lorel... Co to může být? Povzdechla jsem si a zavřela oči... Nemohla jsem usnout ale najednou se mi před očima objevil lední medvěd.... Moc se mi ta představa líbila a tak jsem ji nechala vířit ve své hlavě. Pak se mi ale zdálo jakoby byl skutečný... "Kdo jsi?" Zeptala jsem se ho v duchu ale když otevíral pusu aby mi odpověděl tak mi zazvonil budík... Shannaro! Vstala jsem a sešla do kuchyně kde seděla Saraktis. Usmála jsem se a chtěla jí říct to co jsem měla už dlouho na jazyku. Zeptat se jestli neví něco o Lorelovi. Právě odnášela svůj talíř i s vidličkou a nedojezeným neznámým jídlem tak jsem vyslovila tu otázku.
"Saro?" Otočila se na mě a usmála se, poté mě pobídla abych pokračovala. "Nevíš kdo je Lorel?" Zeptala jsem se a následně uslyšela jak nádobí i s vidličkou dopadá s buchnutím na zem a vydává ne příliš hezký zvuk. Následně se rozlétává do všech koutků kuchyně. Sara zbledla na úroveň stěny a kdybych ji nechytila tak by i spadla. Nerozumněla jsem tomu.
"Je ti něco?" Zeptala jsem se a posadila ji na židli... Vážně mě to zneklidnilo. Nevypadala že je jí dobře.
"Jo jsem v pořádku, umyju nádobí" Řekla ale já ji to nedovolila. Umyla jsem nádobí a pak se na ni ohlédla. Uklidila jsem všechno ze země a pak si sedla vedle ní.
"Tak víš něco o Lorelovi? Napadlo mě že je to něco spojeného s draky ale-" Nestihla jsem doříct protože mě přerušila.
"Ne to není nic spojeného s draky... Draci začínají od "G" jako tvůj Gadzooks a ne od "L" jak si říkal Lorel? Ne nic o něm nevím ale drak to není určitě" Odpověděla mi...
Nevědla jsem co a jak a tak jsem se rozhodla zajít do haly. Právě tam tvrdě trénoval Somu, nechápala jsem ho a ak jsem se ho na to musela zeptat.
"Co tady děláš? Proč tak trénuješ? Tobě nestačí že si mě porazil?" Zeptala jsem se ho a na tváři se mi objevil úsměv.
"Nestačil jsem na tebe. Neporazil bych tě... Nebýt Sary, ale to je jedno" Řekl a jedním švihem shodil zeď do které kopal.
"Nebýt Sary? Co udělala?" Zeptala jsem se protože jsem spala tak jsem to samozřejmě nemohla vědět.
"No, udělala jutsu a pak odpadla. Nebýt jí tak by mě tvůj drak asi zabil." Rozšířili se mi zorničky. To by Gadzooks neudělal.
"Ale Gadzooks by tě nezabil! Ví že nesmí nikoho zabít když trénujeme" Hájila jsem svého věrného pomocníka.
"Tak Gadzooks? Včera to tak moc nevypadlo, a ty jeho oči..." Zakoulel očima a já ty své ještě více vytřeštila.
"Jaké oči? Co je s nimi?" Zeptala jsem se protože tohle se mi přestávalo líbit, vůbec se mi to nelíbilo...
"No najednou se mu změnili oči z těch černých na rudé. Vůbec nevypadalo že by byl hodný, pak ale když ses probudila a já ho uhodil viděl jsem v nich náznak citu. Vůbec tvého draka nechápu ale mohl nás klidně zabít! To je taky super když si usneš uprostřed zápasu!" Zakřičel na mě. Tak teď jsem tomu nerozumněla absolutně.
"Tohle by Gadzooks nikdy neudělal! On by vás nezabil!" Hájila jsem ho ale stejně to nebylo k ničemu "A nemůžu za to že jsem usla! Snažila jsem se neusnout ale stejně to bylo k ničemu! Prostě jsem odpadla!" Zakřičela jsem na něj na oplátku.
"Ale stalo se! Sakra už se přestaň tvářit že všechno víš nejlíp sakra! Stalo se! Mohl nás zabít a neříkej že ne! Protože mohl! Mohl! Mohl Ariuko! Mohl! A nedívej se na mě tak že nic nevíš a že ti nejvíc ubližujeme!" Po téhle větě mi vhrkly slzy do očí.
"Tak když vás tak otravuju tak mi to řekněte sakra! Já tady taky vůbec nemusím být!" Zakřičela jsem na něj a rozeběhla jsem se do pokoje. Strašně to bolelo... To vážně jsem tak strašná? Jsem tak strašná až to bolí? A já myslela že jsem přátelé a on to na mě takhle vybalí, ale asi má pravdu ale já nevěřím že by tohle Gadzooks udělal! Ne tohle by nemohl udělat! Ne to ne! Tomu odmítám věřit! Nejde to, prostě ne! Gadzooksi... Ty bys to neudělal že? Ptám se ale stejně vím že mi neodpoví no aspoň jsem to zkusila. Začíná mi po tváři klouzat první slza.
"Ariuko!" Uslyším a v hlase dotyčného poznávám Soma... Štvu na něj a otevřu okno. Dřív než stačí vstoupit tak z něj vyskočím. Potřebuju si srovnat myšlenky
__________________________________________________________________________________________________
KOmentíky prosííím! Celý den jsem na tom pracovala :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisa357 sisa357 | 22. prosince 2010 v 13:38 | Reagovat

super

2 Iveet:) Iveet:) | 14. listopadu 2012 v 14:33 | Reagovat

Skvělýý!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama