"Ariukoo!!" Křičí ale já mu nehodlám odpovídat. Zranil mě, tak moc mě zranil. Bolí to, hrozně moc... Poté přejdu do chůze a poutírám si slzy... Je mi jedno že mě za to velitel třeba seřve ale já si potřebuju s někým popovídat a to hned teď. Proto se projdu Konohou i když všichni vidí mou tvář a přitom mám anbu oblečení tak se projdu až narazím na Ichiraku ramen. Hádám že tam bude zdejší Hokage a myslím zprávně. Jakmile odhrnu závěs tak se mi naskýtá pohled na blonďatou hlavu mého nejlepšího přítele jak se pořád nacpává nudlemi. Usměju se a usednu vedle něj. Obědnám si a pohlédnu na něj. Pořád tak zaujatě jí. Když už mě to přestane bavit tak na mě upře svůj zrak.
"Sakuro!" Vykřikne s plnou pusou. Takže nudle skončí opět v misce. Obejme mě a já jeho.
"Konečně, to ti to trvalo než sis mě všiml..." Usmála jsem se a pustila se do jídla.
"A co tady vlastně děláš? Nemáš být u anbu?" Zeptal se mě, proč se ptá zrovna na tohle?
"Utekla jsem" Vyplázla jsem jazyk "Ale za chvíli se budu muset vrátit... ale snad se nějak podaří dostat se zpátky sem" Usmála jsem se
"Tak to je dobře, nezajdeš za Sasukem?" Zeptá se mě a já odvrátím hlavu k ramenu.
"Kdo by za mnou měl chodit?" Nakoukne tak jmenovaný... Jak se říká my o vlku a vlk... Podívám se na něj a usměju se
"Ahoj" Pozdravím ho a stoupnu si. Obejdu ho a vyjdu ven na ulici. Sasuke se podiví
"Co tady děláš?" Zeptá se mě.
"To se musí všichni ptát na to samé? Jaktože nejsi u anbu... Jaktože nejsi u anbu. Pořád ta samá otázka..." Podívám se do slunce.
"Tak se tě nebudu ptát... jsem rád že jsi tady" Usmál se a obmotal ruce kolem mého pasu. Usmála jsem se a políbila ho.
"Měla bych jít..." Usměju se na něj a pohladím ho po tváři.
"A co velitel říkal na ten včerejšek?" Zeptal se a moje tvář málem vybuchla od smíchu když si vybavila včerejší večer.
"Ale, vyhodil mě z kanceláře, nechce o tom ani slyšet..." Podívala jsem se na něj a on mě ještě jednou políbil.
"Tak já jdu, měj se" Usmála jsem se a zmizela v okvětních lístcích sakury. Protože kdybych tam zůstala ještě dýl tak už bych nemusela odejít.
Posadila jsem se ve svém pokoji na postel a zabouchla jsem dveře které ještě nebyli od příchodu "nezvaného hosta" zavřené. Vzala jsem do rukou notebook a čekala než systém naskočí. Poté jsem opět zavřela oči a v mysli se mi objevil ten samí lední medvěd... Opět jsem se ho chtěla zeptat na jméno a když už konečně vydal ze sebe jednu hlásku tak z něj vyšlo...
"Máš nový email" Tohle neřekl medvěd nýbrž počítač. Otevřela jsem oči a celá naštvaná jsem se podívala kdo píše. Dívala jsem se na e-mail od "Uzumaki.Naruto@worldmail.com" (nevím zda-li mají v ninja světě notebooky ale to je jedno xD) a pak jsem se trochu usmála. Otevřela jsem zprávu a tam bylo "Ahoj jak se máš? Co anbu?" Ptal se i když jsme se před chvílí viděli... "Ale dobrý Naruto akorát včera se mi stala taková podivná věc... Velitel mi dal do rukou kel narvala a měla jsem jím potřást, prý mi to ukáže cestu..." Napsala jsem mu.
"A ukázalo?" Zeptal se a já jsem hned psala odpověď. "No něco mi to řeklo" Pro sebe jsem se usmála. "A co?" Vyptával se horlivě... Přišlo mi to divný mu to tady psát a tak jsem jednoduše napsala... "Nevím jestli ti to mám psát" on mi opět odepsal. "Půjčím ti knížku o dracích" Začal smlouvat a protože mě zajímala jutsu spojeného se Sennenryu tak jsem souhlasila. "Ale dnes ne, v neděli jo?" Zeptala jsem se ho. "Je to rande..." Udělal si srandu i když už dávno měl Hinatu tohle si neopustil. Usmála jsem se. "Ne! :-)" Odepsala jsem mu a ještě jednou se usmála. "Tak se tedy poděl o to co ti ten kel řekl... :)" Stále mi přišlo divné psát mu tady to jméno ale co už... Sara mi to neřekla i když říkala že to neví ale mě to tak nepřipadalo a tak jsem mu to teda napsala. "Lorel..."
Nemohla jsem uvěřit tomu co mi napsal... Že by o tom fakt něco věděl? "SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU NE?!" Konečně někdo kdo by to mohl vědět. "Nedělám, ty víš kdo to je?" Odpověděl... "Kdysi jsem to četl v jedné knížce o Inuitech... Lorel je ten kdo ukazuje cestu...Zná všechny legendy arktidy" Vysvětlil "Eskymák?" Zeptala jsem se zase... odpověď ke mně šla celou věčnost a když konečně došla málem jsem zatoužila abych se nikdy nezeptala. V zátylku mě zamrazilo. Narutovo vysvětlení na mě zíralo z obrazovky. "Ale ne ty hlupáčku, kam se vytratil tvůj smysl pro romantiku? Lorel není žádný člověk... Je to lední medvěd." Když jsem to dočetla tak jsem málem odpadla. Rychle jsem zaklapla notebook a svalila se na postel. Tak Lorel je lední medvěd? To není možné, takže to co mi má ukázat cestu je lední medvěd? A ke všemu se mi pořád zjevuje v mysli!
"Gadzooksi!" Zakřičela jsem a kousla se do prstu. "Kuchiose no jutsu!" Zvolala jsem a přede mnou už stál můj Sennenryu.
"Gadzooksi..." Usmála jsem se a dala si ledové rukavice. Chytla jsem ho za jeho "hřívu" a nasedla na něj...
Vlastně na něm můžu sedět i normálně ale jediné pálivé místo na mém těle jsou ruce takže musím používat ty rukavice abych se nepopálila. Nemůžu ale pořád uvěřit že ten medvěd je... Lorel... Tak ten má vyřešit můj problém spojený s anbu a Sasukem? Ten má vyřešit moje vztahy a ukázat mi zprávnou cestu? CO je tohle za blbost?? Pohladila jsem Gadzookse po hlavě a raději jsem mu řekla ať jde do haly protože tady byl tak velký že málem prorazil strop a tam se může aspoň volně pohybovat.
A tak se tam přemístil spolu se mnou. V neděli má přijít Naruto a dneska je pátek... "Gadzooksi, ještě dva dny a naučíme se spolu nové jutsu... co tomu říkáš?" Usmála jsem se.
Gadzooks potěšeně zavrněl. Proletěla jsem s ním celou halu a pak pufl. V tom do haly přisvištěla Saraktis.
"Eh? Sara..." Zamumlala jsem a ona doběhla až ke mě. Mám kliku že neviděla jak se mazlím s Gadzooksem.
"Co se stalo?!" Zeptala jsem se jí a ona se opřela o kolena. "No ták, a to si říkáš anbu?" Popíchla jsem ji ještě
"Jo, ale hledat tě tady všude asi půl hodiny během není tak snadné... máš misi" Řekne suše a já okamžitě běžím za velitelem.
Ještě dřív než to řekl tak jsem z nějakého důvodu zavřela víčka a před očima se mi objevil ten medvěd... Jak už vím tak je to Lorel. Ale nedošlo mi že je to medvěd! V životě by mě to nenapadlo ale už to tak je. "Ukaž mi cestu" Zašeptala jsem směrem k němu a on se ke mě napřáhl prackou. Divně jsem se na něj podívala ale pak jsem mu ruku stiskla. Přesněji mu ji stiskl Inner...
"Jdi za tím co vidíš...neber nic na lehkou váhu ale taky to nepřeceňuj...zvládneš to" Řekl a pak najednou zmizel. Probrala jsem se a přebrala jsem co mi řekl. Mezitím mi velitel velmi divoce mával rukama před obličejem.
"He?" Probrala jsem se a odskočila jsem metr dozadu protože jeho ruce byli vážně blízko.
"No..." Odkašlal si. "Máš misi, tentokrát s tebou nikdo nepůjde protože je to extra lehká mise... Máš zabít pár ninjů a donést mu nějakého ptáka.." Řekl a ukázal na dravce který mu trůnil na jeho velitelské židli. Ušklíbla jsem se.
"A proč je na vaší židli?" Zeptala jsem se ale to jsem asi neměla ani říkat protože potom velmi hlasitě vybuchl.
"TO ON SE TADY PŘISOCNIL A NECHCE JÍT DOLŮ!!A KDYBY ANO TAK MĚ KLOVE!" Zakřičel a pak se ještě jednou podíval na orla. Byl vážně veliký. Poté jsem se mu zadívala do těch jeho očí... Byl takový, nespoutaný a...chladný? Nevím jak to přesně popsat ale neměla jsem z něj moc dobrý pocit ale co už... mise je mise... Povzdechla jsem si a přešla ke stolu.
"Tak pojď ptáčku..." Snažila jsem se ho uklidnit a tak jsem přešla rovnou k němu a snažila se ho chytit. Opravdu, posadil se mi na ruku.
"Skvěle Ariuko!" Zaradoval se velitel a posadil se do svého, nově upoutaného, křesla. Jakmile se tam ale posadil tak mě ten pták začal klovat a ve snaze ho co nejdéle udržet tak jsem měla celou ruku od krve. Musela jsem ho pustit z důvodu štiplavé bolesti.
"Zas*anej pták!" Křikla jsem a držela se za ruku. Skočila jsem do kuchyně pro lékárničku a rychle jsem si to obvázala. Moje ruka mě však málokdy poslechla a jen někdy jsem ji dokázala zpracovat k nějakému pohybu. Snažila jsem se to vyléčit ale nějak mi to nešlo tak mi nezbylo nic jiného než ji nechat být... Velitel nade mnou jen zakroutil hlavou...
"A to si říkáš anbu?" Zeptal se mě a já myslela že z něj vymlátím duši.
"Tak si tam běžte sám! Shannaro!" Už už jsem ho chtěla praštit a ta ruka zareagovala tak že jednoduše odpadla. Díky bohu... Ulevila jsem si protože kdyby to nebyla ta zraněná tak bych ho asi vážně švihla.
"Už jsem si myslel že to myslíte vážně..." Oddychl si velitel a položil si nohy na stůl což nikdy nedělal. Najednou mi svitlo... Ten medvěd co že to říkal? Neber nic na lehkou váhu? To mělo asi co dočinění s tím ptákem a taky že nic nemám přeceňovat... Takže s ním to nebude zase tak horký... Ušklíbla jsem se, tohle zvládnu! V očích mi plály ohýnky odhodlanosti a tak jsem se naklonila k orlovi.
"Tak hele! Ze mě si nikdo srandu dělat nebude! Buď mě okamžitě poslechneš nebo poletíš oknem!" Myslím že to pro něj nebyla dostatečná výhrůžka protože se na mě jen tak nevěřícně díval a pak to zase začalo. Zase mě začal klovat a pánové! Do té stejné ruky!
"Ááááááá! Tak a teď už tě mám dost! Ty ptáku jeden blbej!" Zakřičela jsem a okamžitě jsem se rozhodla ho zkrotit. A s tím mi pomůže můj Sennenryu! Kousla jsem se do prstu a přiložila ho k zemi.
"Snad nechceš?!" Zeptal se velitel se zděšením v očích "Vždyť to tady zboří!" Zakřičel na mě ale já ho nebrala v úvahu.
"Smůla..." Zašeptala jsem a podívala se tomu zvířeti do očí. "Kuchiose no jutsu!" Zakřičela jsem a přede mnou vzplanul Gadzooks. Znovu se musel krčit ale myslím že mu to momentálně bylo i jedno. Hrdě vztyčil svou hlavu a probořil strop. Samozřejmě že se ozvala strašná rána a myslím že to musel slyšet aji Naruto... Ušklíbla jsem se a vítězně jsem se podívala na toho dravce.
"Ariuko! Co to děláte!" Zakřičel na mě velitel ale mě byl momentálně ukradený, soustředila jsem se na draka.
"Je mi to jedno! Prostě mě ten pták naštval! Když to tak řeknu ještě slušně!" Zakřičela jsem na něj na oplátku a poručila drakovi aby použil své větrné jutsu. Čili trhače. Jakmile to vypustil ze své tlamy tak i cenné listiny začaly lítat po místnosti a div že se neroztrhaly. Dravec chtěl uletět ale nedařilo se mu to a tak i on byl patrně potrhán.... Šklebila jsem se na něj.
"Ariuko! Máte ho donést do vesnice a ne ho zmrzačit!" Upozornil mě velitel ale já jsem si jen odfrkla a pokračovala ve svém boji.
"Ariuko! Dost!" Vzal mě někdo prudce pod pažemi a zabránil tak mým rukám abych mu ještě cokoli poručila...
"Dost..." Zašeptal dotyčný a já jsem se chtěla ohlédnout kdo mě to zastavil... Krev mi volně stékala po paži a já jsem se až teď pořádně podívala co jsem způsobila. Pánové, z tohohle bude průšvih. Poté jsem našla na zemi sedět velitele a zhrozila jsem se. Co jsem to udělala?! Ohlédla jsem se a spatřila Saraktis jak se na mě smutně dívá... Ou jé! Pánové! Tohle je hrozný... Okamžitě jsem povolala Gadzookse ať se vrátí zpátky a snažila jsem se tady vše dát do původní pozice.
"Co se tady stalo?!" Vpadl tam někdo dírou ve stropě... Ve tváři jsem poznala hokageho.
"Sakuro?" Udiveně se na mě podíval a pak se rozhlédl po místnosti. Poté jsem uslyšela něčí hlas.
"Naruto! Uhni!" Křikl ale bylo pozdě. Dopadl na blonďáka a pak se bleskurychle postavil... Podívala jsem se na něj. Jeho tvář lemovaly černé vlasy a měl na sobě vlastně všechno černé. Úžasem jsem vydechla...
"Sakuro?" Podíval se na mě stejně nedůvěřivě jako Naruto. Za tohle budu platit. Sasuke... Úmyslně jsem nechala spadnout vlasy do tváří a pak se podívala na zdroj toho co to všechno zapříčinil.
"Ty blbej ptáku! Nebýt tebe tak..." Polkla jsem, za tohle budu mít vážně krutý trest... Ještě více vlasů spadlo do mé tváře.
"Sakuro, co se tady stalo?" Zeptal se mě blonďáček a já cítila jak mě teplá náruč Saraktis opouští. Neměla jsem sílu nic říkat.
"Ariuko! Tohle si odpikáš! Dávám ti trest... Nejdřív to tu musíš opravit a...a..." Dobře tohle nebude med ale taky to není to nejhorší co se mohlo stát... Oddechla jsem si ale to jsem ještě nevěděla co vypustí ze svých úst.
"A budeš tady další dva roky potom co ti vyprší výpověď!" Tak tohle je jako rána mířená přímo do srdce. Do očí mi vhrkly slzy a já jsem vytřeštila oči... to by znamenalo další dny bez Sasukeho... Ne...tohle ne... to nemůže myslet vážně že ne... Ne...
"Nemůžete mě tu držet..." Zašeptala jsem a první slza už se nacházela někde na zemi a hned následovali další a další.
"Cože jsi říkala? Neslyšel jsem tě" Natahoval ucho velitel čímž ze sebe dělal blbce.
"Nemůžete mě tu držet! Nemáte na to právo!" Zakřičela jsem na něj z plného hrdla a rozeběhla jsem se pryč. Bylo mi jedno co dělám, bylo mi jedno co se stane ale já tady nemůžu být ani minutu! "Kuchiose no jutsu!" Vykřikla jsem a po mém boku byl okamžitě Gadzooks. Nasadila jsem si ledové rukavice a nasedla na něj... "Leť!" zašeptala jsem k němu a on roztáhl svá obrovská křídla... Vyletěl nahoru do oblak a v ten moment jsem se cítila volná a nespoutaná. Mou tvář stále lemovala ta slaná voda ale mě to bylo jedno. Tohle nestrpím! Nemůže mi poroučet! Sice jsem udělala rozruch ale co je tohle za spravedlnost??
"Sakurooooooooo!" Slyšela jsem jak křičí ale mě to bylo jedno. Nedbala jsem ani na své přátele ani na lásku, teď jsem byla jen já a Gadzooks. Jak já miluju létání... Pak se moje oči zaklaply a protože Gadzooks neměl rozkazy tak přistál na zemi... Před očima se mi zamlžilo a znovu tam stanul Lorel... "Neříkals jdi za tím co vidím?! Proč mě teď zastavuješ?!" Křičela jsem na toho medvěda a po tvářích mi tekly slzy... A pak že mi má ukázat kudy mám jít... ale přitom mi všechno jenom kazí! "Říkal jsem jdi za tím co vidíš..." podotkl... "Nemluv v hádankách!" Zakřičela jsem na něj a pak jsem se probrala. Všude kolem mě bylo bílo a já jsem ležela na posteli. Přesněji to byl nemocniční pokoj... co tady dělám? Zeptala jsem se ale odpověď nenalezla.
Rozhlédla jsem se po místnosti ale dřív než můj pohled zakotvil někdo promluvil.
"Co jsi to dělala?" Zeptal se mě a můj pohled okamžitě spočinul na něm... Sasuke, co tady dělá a co tady dělám já? Ale možná že nebýt toho medvěda tak bych třeba udělala ještě větší blbost, třeba bych opustila vesnici... Co já vím... Ale teď to bylo jiné. Sasuke...
"Já..." Nedořekla jsem a znovu jsem se zadumala nad mědvědem... Podívala jsem se na svou poklovanou ruku.
"Tak mi sakra odpověz!" Naštval se... "Kvůli tobě se další dva roky neuvidíme!" Zakřičel na mě a mou tvář zkřivila bolestná grimasa.
"Omlouvám se..." Zašeptala jsem ale věděla jsem že to nemá cenu, ostatně má pravdu... Jsem nemožná.... Nechápu jak se mnou může trávit čas, jsem vážně hrozná. Chytla jsem se za hlavu. A to jen kvůli tomu zvířeti...
"Sakuro? Proč
si to udělala? Proč si to brala tak na lehkou váhu?" Zeptal se mě a já jsem cítila jak se snaží na mě nekřičet.
"Říkal to! To on to říkal..." Zašeptala jsem už zcela bez naděje že ještě někdy budu šťastná. Sasuke se na mě zkoumavě podíval.
"Kdo to říkal? A ten ohnivý drak... to je normální zvíře propojené s tebou?" Zeptal se už s klidem.
"On... On to říkal a ten Sennenryu... jo..." Zazubila jsem se a on se na mě ještě pronikavěji podíval. Dneska jsem už vážně nic nechápala a jakobych to ani chápat nechtěla. Svěsila jsem hlavu... Lorel...Lorel...Lorel... blikalo mi v hlavě stále. Nevím jestli bych o něm měla říct Sasukemu ale když už to ví Naruto... Ale on je Hokage! No a co ale Sasuke je tvůj přítel... Našeptávalo mi mé druhé já.
"Prosímtě řekni mi kdo to říkal? A hlavně mi řekni co se stalo že jsem to musel jít s Narutem prozkoumat" Sedl si vedle mé postele na židli a chytl mě za ruku. Řekni mu to! Řekni mu to! Říkalo pořád moje srdce a já jsem se mu
nakonec rozhodla vyhovět.
"Velitel za mnou přišel do pokoje a podal mi kel od narvala. Měla jsme ji vzít do levé ruky a potřepat. Prý že mi to ukáže cestu co mám dělat, nechtěla jsem ho urazit a tak jsem to udělala. Objevil se tam Gadzooks a napsal Lorel... Nevěděla jsem co to je a tak jsem po tom pátrala. Až Naruto mi později řekl že je to ten co ukazuje cestu... Ptala jsem se jestli je to člověk... Ještě předtím než jsem po tom začala pátrat se mi v mysli objevoval lední medvěd a pak mi Naruto řekl že Lorel je lední medvěd který zná perfektně Arktidu a ukazuje kudy jít. A tak se mi tam teď zjevuje... Dostala jsem misi dostat toho zatraceného orla do vesnice a tak jsem se o to pokusila ale pokloval mě, dvakrát do té stejné ruky...Naštvala jsem se přivolala Sennenryu...a pak to znáš" Sklopila jsem hlavu a zadívala se na peřinu. Jemně mě pohladil po paži.... Zadívala jsem se na něj a on mi hned odpověděl co tím myslí.
"Tak od toho máš tu ránu a obvázanou ruku" Zazubil se a naklonil se aby mě mohl políbit....
______________________________________________________________________________________


















jasně že na dohodu nezapomenu
... ale jako v těhlech dílkách nebylo moc akce a Sakura nebyla se Sasukem !!!!!!!!!!!!!
*fňuk* .... ale neboj,povídky tam budou zejtra,ale nevim v kolik protože jdu na HP7
