Po těch letech se objevil....znovu 13

30. listopadu 2010 v 20:26 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
nooo a máme tu další dílek, mám dost špatnou náladu což se moc často u takovýho debila kterej se všemu tlemí nestává, prosím... všichni se podívejte SEM, je to pro mě strašně důležitý... prosííím! Jinak užijte si povídku...


"Um....jo ale stejně-" Nedořekla jsem to protože mě umlčel dalším polibkem... Zavřela jsem oči, nevím jak to přežiju.
"Neboj, zvládneme to..." Usmál se a já jsem přivřela oči štěstím. Teď s ním můžu být ale co pak? Když ten jeden rok se prodloužil na tři.
"Ale-" Chtěla jsem něco namítnout ale on mě opět přerušil.
"No tak! Vzchop se!" Usmál se a já jsem se cítila ještě víc vinna. Co jsem to udělala?! Chytla jsem se za hlavu.
Proč se zrovna tohle muselo stát... a proč zrovna nám? Najednou se mi udělalo strašně špatně...Chytla jsem se za pusu a běžela na záchod, jo, zvracela jsem.
"Je ti dobře?" Zeptal se mě a znovu mě chytl za ruku... Jenom jsem přikývla, na víc jsem se nezmohla... Divila jsem se že se tady ještě neukázala žádná doktorka. Neřešila jsem to a užívala si chvíle kdy můžu být se Sasukem. Usmála jsem se, jsem tak blbá... Pomalu jsem zavřela oči a následně jsem už nevěděla o světě. Ani nevím jak dlouho jsem spala ale probudila mě nevolnost... Opět jsem běžela na záchod a dostala to ze sebe... Zbytek noci jsem vůbec nemohla spát... Stále jsem na to musela myslet. Otevřela jsem okno a znovu přivolala Gadzookse. Usmála jsem se. Je jediná s kým se cítím volná. Znovu jsem přes ruce natáhla rukavice a pak to šlo samo. Celou noc jsme létali po vesnici a až ráno jsem se dostala do postele. Lehla jsem a spala jako zabitá... Ráno, nebo bych spíš měla říct odpoledne? Jsem se probudila a zjistila že je tam Hinata spolu s Narutem...
"Už ses probudila? Spáči? Tak co jak ti je?" Zeptala se mě tmavovláska a já se zazubila.
"Ale jo, je mi celkem dobře ale když tak o tom přemýšlím..." Opět se mi do pusu nahrnulo něco nezvyklého, třeba mi něco nesedlo? Běžela jsem zase na záchod. Tohle se mi děje nějak často ne? Ulehla jsem znovu do postele a přikryla se.
"Nevypadáš zrovna nejlíp Saky" Přisedla si HInata. Usmála jsem se na ni a naznačila že už je to v pohodě.
"Sakuro, proč si se vlastně ptala na Lorela?" Zeptal se mě z ničeho nic Naruto. Je to divný...
"Ale na nic Naruto, ale opravdu si mi pomohl. Celkem si mě překvapil když si to věděl" Usmála jsem se na něj.
"Tím chceš říct jako co?!" Zakřičel a můj úsměv se ještě víc protáhl. On se pak taky zasmál a přátelsky mě poklepal po zádech.
"My už půjdem Saky jo?" Zeptala se HInata a já jsem jí jen kývla na souhlas... Poté se tam jako střela vřítila Shizune...

"Co se děje?" Zeptala jsem se jí když si konečně sedla a byla trošku v klidu.
"My...my... vyšetřovali jsme tě potom co jsme tě ošetřily a...a... zjistili jsme že si těhotná!" Vybalila to na mě a mě se zatajil dech...
"Tě-těhotná?" Zeptala jsem se s úžasem v hlase. Jenom přikývla. "Ta-takže..." Zaradovala jsem se v duchu. Takhle už nebudu muset být u anbu! Hurá! Chtěla jsem zvednout ruku ale pořád to byla ta obvázaná.
"Eh, za jak dlouho se mi to vyléčí?" Zeptala jsem se a to mi ještě ani nedocházelo že já jsem fakt těhotná!!
"No počítám tak za dva dny... no už musím jít! Nezapomeň to říct otci!" Usmála se na mě... Shannaro... JÁ JSEM VÁŽNĚ TĚHOTNÁ!! Divila jsem se že jsem to nevykřičela doopravdy. Chytla jsem se za břicho. Někde ve mě je malý tvoreček...
Usmála jsem se... Sasuke, tohle bude náš život! S tímhle jsem si lehla a zavřela oči... Lorela už teď nepotřebuju... Ale on se mi tam přece jen zjevil... Jen se usmál a zase zmizel, opravdu je divné vidět se smát ledního medvěda. Poté jsem ucítila dotyk což mě přinutilo z polospánku opět otevřít oči.
"Promiň, vzbudil jsem tě?" Zeptá se a já se na něj jen usměju. Jsem šťastná, víc než jindy... doufám že se už nic nezkazí. A hlavně že se nic nestane.
Jen jsem se opřela a nasála jsem vzduch do plic. Mám mu to říct teď? Sama sobě jsem přikývla.
"Takže vzbudil..." Vysvětlil si jinak černovlásek moje vysvětlení...
"Ne ! Ne! Nevzbudil já jen...musím ti něco říct" Zazubila jsem se a stiskla jsem mu ruku.
"Tak povídej!" Usmál se a chytl mi i druhou ruku. Sedla jsem si podívala jsem se mu do těch jeho černočerných očí...Začnu jinak...
"Můžeme být spolu..." Zašeptala jsem a trochu přivřela oči.
"To ano ale... až za dlouho..." Sklopil hlavu, vyvlékla jsem se z jeho ruky a pohladila ho po tváři. Poté jsem se usmála.
"Ne, žádný roky nebudou... stačí jen když to opravím... Budeme mít rodinu, Sasuke" Řekla jsem mu
"My dva? Jako teď?" Zeptal se s udivením a já jsem přikývla... Nevím zda-li to pochopil ale doufám že ano.
"Takže...ty jsi...těhotná?" Zeptal se opatrně a já jsem mu stiskla ruku. Zazubila jsem se.
"To je skvělý!" Zakřičel a prudce mě objal. "Miluju tě, vílo" Usmál se a pevně mě sevřel.
"Taky tě miluju..." Usmála jsem se na něj a pak mě políbil... Líbali by jsme se dál kdyby tam nevtrhlo hyperaktivní stvoření...

"Naruto!" Podíval se na něj Sasuke mrzutě.
"Omlouvám se za vyrušení ale šel jsem navštívit Sakuru! Tak jak se daří?" Zeptal se. Já jsem se na něj usmála a pak jsem uviděla i Hinatu...
"Ale dobře Naruto...Hinato!" Vyjekla jsem a chtěla jsem se postavit ale Sasuke mě zastavil.
"Neměla by ses namáhat" Řekl a zazubil se.
"Tak hrozný to zase není... Ale pro velitele to bude stěr..." Ušklíbla jsem se nad tou představou. Sasuke se rozesmál...
"To jo teda, zítra mu to půjdeme oznámit okej?" Zeptal se a ještě jednou se usmál. Já jsem jen přikývla...
"Vo co go?" Vmíchali se do toho HInata s Narutem a tak jsem jim to řekla... Naruto se samozřejmě neobešel bez vyjeknutí.
"Tak to máte fajne ne?" Usmál se a já jsem ho objala... Teď jsem byla ráda že tu jsem ale kdo ví jak se to vyvine. Ale ještě musíme opravit tu střechu. Myslím že mi s tím rádi pomůžou. S tím jsem se podívala na své přátele jak se něčemu smějí. Já jsem se taky usmála.
"Tak se zatím mějte! Adios!" Usmál se Naruto a spolu s Hinatou se odporoučeli. Poté jsem upadla do říše snů a nemluvě o tom že tady Sasuke pořád byl... Probudila jsem se brzy ráno a Sasukeho jsem tady už nenalezla... Bylo teprve sedm ale já chtěla být co nejdřív se Sasukem. Proto jsem se hned ráno vydala, no nejdřív jsem se oblékla a pak jsem se vydala k Uchiha sídlu... Zaklepala jsem ale když se nikdo neozýval tak jsem vstoupila. Vypadalo to tu stejně a přitom jinak. Vím, tahle věta asi nedává moc smysl ale co už. Vydala jsem se do ložnice a když jsem opatrně otevírala dveře tak můj pohled ukotvil na spícím černovláskovi. Vypadá tak sladce když spí. Přišla jsem za ním a sedla si na okraj postele. Jednu ruku měl volně rozhozenou po posteli a proto jsem neodolala a pohladila jsem ho po dlani. Naštěstí se nevzbudil. Když jsem se tak na něj dívala tak jsem se rozhodla že mu připravím snídani. Sešla jsem proto dolů a udělala něco dobrého. Pak jsem uslyšela klapnutí dveří. Rychle jsem to dala na stůl a schovala se. To bude paráda. Ušklíbla jsem se a koutky mích úst se nacházely někde poblíž uší. Jen jsem ho tak sledovala. Měl střapaté vlasy a vypadal tak sladce. Neubránila jsem se úsměvu. Pak se podíval na ten talíř a začal se rozhlížet. Když nikoho neviděl tak pokrčil rameny, posadil se a začal jíst.
Já jsem se pomalu vykradla zpoza rohu a než jsem se nadále ruce jsem měla zkroucené za zády držené v pevném ocelovém sevření.
"Sakuro?" Podivil se a pustil mě. Já jsem mu skočila okolo krku a políbila ho.
"Nějak dlouho spíš ne?" Zeptala jsem se a on mě objal kolem pasu. Opřela jsem si hlavu a jeho hruď a zavřela oči.
"Ani ne... Dneska je to výjimečně brzo..." Usmál se a pohladil mě po vlasech. Pak mě pustil a šel dojíst snídani.
Potom jsme se vydali na velitelství anbu... Sice nevím jak velitel bude reagovat ale rozhodně to vyřešíme... Usmála jsem se a přitiskla jsem se k Sasukemu. Objal mě kolem pasu a tak jsme došli až k té budově kde jsem údajně měla trávit následující tři roky.
"Počkáš tady?" Zeptala jsem se Sasukeho ale on jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Ne, půjdu s tebou!" Rozhodl a už mě tahal kupředu. Někdy jsem mu vůbec nerozuměla a tohle není vyjímka.Povzdechla jsem si. A pak jsme prošli ty staré dřevěné a termiti prolezlé schody a Sasuke si neodpustil připomínku.
"Tady že bys měla být ještě tři roky...? Trochu hnusný ne?" Podíval se na mě a já jsem jen pokrčila rameny. Poté jsme došli až do nejvyššího patra kde se nacházela místnost s údajným velitelem. Natáhla jsem ruku ale předtím jsem ještě mrkla na Sasukeho, zaklepala jsem...
"Dále!" Ozvalo se poněkud ospale a když jsem vešla dovnitř tak jsem se musela nejdřív pořádně rozhlížet.
"Ariuka?" Zeptal se někdo a já jsem málem odpadla.
"Áááá!" Zakřičela jsem a odskočila dva metry dozadu. Co to sakra bylo?! Shannaro! Pode mnou ležel velitel a něco hledal.
"C-co to má znamenat?" Řekla jsem se zděšením v očích. Nějak sem to nepochápala.
"To bych se měl zeptat já tebe, Ariuko...A co tady dělá on?" Zeptal se na černovláska a změřil si ho vraždícím pohledem.
"Ehe, to je-" Nestihla jsem to doříct protože mě jmenovaný přerušil.
"Jsem její přítel... Nemůže být už déle u anbu..." Vysvětlil Sasuke jednoduše a já byla zmatená jak rychle to na něj vyvalil.
"A to jako proč? Vy jí snad budete bránit? Směšné! Ariuko!" Zakřičel a já jsem v mžiku byla u něj. Postavil se.
"Co to má znamenat?" Zeptal se mě a já jsem se na něj usmála. Zkoumavě se na mě podíval a chtěl tu otázku vyslovit znovu.
"No... to bude tak, čekám dítě takžee-" Protáhla jsem ale byla jsem znovu přerušena jistou osobou.
"Naniii?!" To myslíte jako vážně?? Jak? Kde? Kdy??" Ptal se a já neměla daleko od smíchu.
"To vás nemusí zajímat, v každém případě tady končím." Usmála jsem se na něj a nechala ho tam zmateného a spolu se Sasukem jsem odešla. Byl to příjemný pocit a proto jsem aji vydechla. Myslím že tohle bude velitele zajímat.
"Tak co jak se cítíš? Mamino?" Popíchl mě Sasuke a já jsem se na něj vražedně podívala.
"Ale dobře, a co ty? Otče?" Vrátila jsem mu to a to už jsme zacházeli do lesa který měl být zkratkou dostat se až k Uchiha sídlu.
"No není to špatné..." Řekl a chvíli jsme šli jen tak mlčky a já jsem nasávala tu vůni lesa. Sasuke mi pak nadběhl a klekl si.
"Sakuro Haruno, vezmeš si mě?" Zeptal se a otevřel krabičku ve které se blyštil prstýnek. Zalapala jsem po dechu. Pootevřela jsem ústa a chvíli mi trvalo než jsem si přebrala o co mě právě požádal. Zamyslela jsem se a pak jsem na něj vybafla.
"Ne..." Řekla jsem a on se na mě utrápeně podíval... Pak sklopil hlavu. "Dělám si srandu! Vezmu!" Zasmála jsem se
"Hele!Tak tohle se nedělá!" Upozornil.Objala jsem ho a pak jsem se od něj odpojila a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Vzal mě do náruče a několikrát se otočil. Smál se a já s ním.
"Miluju tě!" Zakřičela jsem a stále jsem se smála.
"Taky tě miluju..." Řekl a pomalu mě pouštěl. Zavřela jsem oči a byl tam znovu Lorel... Že by mi chtěl něco ukázat? Jen jsem tak stála a pozorovala ho v duchu. Pomalu se na mě otáčel protože předtím byl zády. Natáhl tlapu a pomalu otevíral tlamu a pak...
"Není ti nic?" Zeptal se mě můj snoubenec a já jsem otevřela oči. Vražedně jsem se na něj podívala.
"Co je?" Zeptal se když jsem ho pořád tak pozorovala. Pak jsem si povzdychla a vzdala jsem to.
"Ale nic." Vykouzlila jsem úsměv a rozešla se směr Ichirak. Myslela jsem že tam bude Naruto ale kupodivu tam nebyl.
"Staříku, neviděls jste Hokageho?" Zeptala jsem se a on se jen ohlédl koho to sem čerti nesou.
"Dneska tu vůbec nebyl, zdá se mi to podezřelé..." Zadumal se a já měla pocit jakoby se něco stalo. Začala jsem jednat.
"Sasuke? Jdem za Narutem... Nevím ale asi to nebude něco dobrého." Chabě jsem se usmála a on přikývl. Na to jsme oba zmizeli a objevili se před dveřmi kage kanclu. Zaklepala jsem, jak ten zvuk já moc dobře poznám.
"Dále..." Ozvalo se a my jsme vstoupili. Naskytl se nám obraz na zaneprázdněného hokageho za tunou papírů.
"Ach Sakuro... Potřeboval bych s tebou něco vyřídit..." Mrkl po mě okem a já jsem přišla blíž ke stolu. Pak se ozval černovlasý.
"A já jsem vzduch? Mě si nikdo nevšímá..." Posmutněl a já jsem se ně něj usmála.
"Co potřebuješ Naruto?" Zeptala jsem se a blonďák zvedl hlavu a pak znovu pohlédl do papírů.
"Ále, co ta anbu budova?" Až teď mi bliklo. Sakra, uplně jsem na to zapomněla... Joj...
"Ehe... no..." Soukala jsem to ze sebe jako z chlupaté deky. Nakonec jsme se teda domluvili že to zaplatím a tak se taky stalo. Narutovi jsme oznámili že se vezmeme a on hned začal plánovat nemožné. Poté jsme se s ním rozloučili a odešli jsme. Měla jsem v plánu se stavit ještě za Hinatou ale začínalo se stmívat a Sasuke mě už hnal ať jdeme. No nakonec jsem podlehla. Přišli jsme domů a udělali si večeři a po večeři jsem se šla osprchovat. Pomalu ze mě sklouzlo oblečení a já si vešla pod teplou vodu. Nechala jsem po sobě klouzat kapky teplé vody a ani si nevšimla že je tu i někdo další.
"A tomu se říká všímavost..." Odfrkl si Sasuke a chytil mě kolem pasu. Nadskočila jsem od úleku ale pak jsem se uvolnila.
"No to víš... já jsem strašně všímavá..." Přitiskla jsem se k němu a on mě opřel o chladné kachličky. Políbil mě a s tím do mě vnikl. Vzdychla jsem mu do úst a on pokračoval. Doslova se na mě nalepil a začal se ve mě pohybovat. Začal přirážet a já jsem zaklonila hlavu. Líbal mě na krku a přitom začal zrychlovat tempo. Zároveň jsme vyvrcholili a mě polil pot. Byla jsem zpocená a cítila jsem Sasukeho tělo na svém. Vzal mě do náruče a odnesl mě do postele. Přikryl nás i když jsme byli rozhoroučení od dravého milování. Začal mě hladit všude po těle a po zádech mi přejel mráz. Otočila jsem se k němu a pohladila ho po tváři. Chytla jsem ji do rukou a dlouze jsem ho políbila. Milovali jsme se celou noc a pak jsem spala ani nevím do kolikati... Otevřela jsem oči a ptáčci zpívali a vedle mě ležel Sasuke. Podívala jsem se na něj a zjistila jsem že má otevřené oči a hledí do stropu. Na okamžik jsem v nich spatřila starost? Nechala jsem to být a posadila jsem se. Protřela jsem si oči a pak mě něco zatáhlo zpátky do postele.
"Helee!" Zakřičela jsem na osobu která se nade mnou právě skláněla.
"No mě nebudeš ignorovat...No nebudeš!" Řekl ze srandy a začal mě lechtat. Samozřejmě jsem zareagovala smíchem a snažila jsem se ho setřást ale nějak mi to nešlo a proto mi nezbývalo nic jiného než se smát.
"Nech... to-ho... Dítě bu-de mít lechtací...nemoc..." Řekla jsem stěží mezi tím co mě stále lechtal. Na chvíli se zarazil a pak opět pokračoval.
"Nech tohooo..." Žadonila jsem a on toho pak teda nechal. Naklonil se aby mě mohl políbit a to taky udělal.
Pak se posadil na postel a já jsem vstala. Oblékla jsem se a podívala se na něj. On už byl taky oblečený a vzájemně jsme se na sebe usmáli. Následovaně pro nás přišel Naruto i s Hinatou jestli nejdeme na ramen. A my jsme samozřejmě souhlasili. Nemohli jsme ani jinak. Za dlouhou chvíli jsme došli k Ichiraku. Ptáte se proč za dlouhou?
No to bylo tak... Hinata se mě pořád na něco vyptávala a nakonec jsem to nevydržela a dostala jsem záchvat smíchu. Prostě to nešlo. Uklidňovali mě ještě dlouho potom no nakonec jsem se uklidnila a my ve zdraví došli do Ichiraku. Objednali jsme si a Sasuke se dal do řeči s Hokagem který měl dneska výjimečné volno.
A já jako obyčejně jsem se dala do řeči zase s modrovláskou. Bavili jsme se o různých věcech ale nakonec jsme skončili u miminka.
"Sakuro, potom půjdeme nakupovat jasný?" Otázala se ale neznělo to moc jako otázka nýbrž oznam.
"Jo jasný, už to vidím" Zasnila jsem se a přemýšlela nad tím jestli to bude kluk nebo holka. Pak tu máme ještě svatbu...
"Kdy si půjdeš vybírat svatební šaty? Nezapomeň mě vzít s sebou..." Upozornila na sebe a já jsem jen přikývla. Nic jiného mi ani nezbylo. Nevím jak dlouho jsme tady byli ale budou to asi tak dvě hodiny... Koukla jsem na hodinky a zjistila že za chvíli bude oběd.
"Kolik je?" Zeptala se HInata a já jsem ji odpověděla že půl dvanácté. Zděsila se že už dávno měli být někde jinde. Popadla Naruta a pelášili někam pryč.
"Zajímavá dvojka..." Podivil se Sasuke a mě nezbylo nic jiného než přitakat.
"Jo, souhlasím..." Usmála jsem se a znovu jsem začala myslet na Lorela. Bylo to divné... Možná jsem přišla na to proč vždy když chce něco říct tak mě něco vyruší nebo se probudím či zazvoní budík... Protože v něj nevěřím... Jednou jsem v něj začala věřit ale pak jsem se shodla nad tím že je to blbost a od té doby jsem od něj nic neslyšela. Přišlo mi to hodně divné, ušklíbla jsem se. Povídat si s medvědem...
"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě Sasuke z úvah a vzal mě za ruku. Vyšli jsme z Ichiraku a on zopakoval svoji otázku.
"Ále, jestli se dá komunikovat z medvědem." Mávla jsem rukou nad hlavou jakože "nech to být" a šli jsme někam pryč.
"Poslední dobou jsi zamyšlená často, stalo se něco?" Zeptal se a my jsme si sedly do trávy v lese.
"Hodně se toho stalo ,ale...nemůžu z hlavy vyhnat Lorela..." Vysvětlila jsem mu a on si mou hlavu položil do klína.
"Nezabývej se tím...ne teď." Pohladil mě po tváři a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a na chvíli jsem zavřela oči. Opět se mi tam zjevil Lorel. Věřím v něj! Věřím v něj! Říkala jsem si stále v duchu a mé obočí se zkřivilo. Už otevíral tlamu a pak z ní vyšlo...
"Ve tmě je každá kočka černá..." Řekl a mizel pryč. "Počkej! Co to znamená?!" Křičela jsem za ním ale on mi neodpovídal. Prostě zmizel, s prudkým trhnutím jsem se posadila a vydechla jsem. Třeba mi tím chtěl něco naznačit... ale co? Až teď jsem si všimla Sasukeho zkoumavého pohledu. Ohlédla jsem se a zadívala jsem se mu do očí.
"Co je?" Zeptala jsem se trochu podrážděně když to trvalo už moc dlouho.
"Ale nic..." Zakroutil hlavou a vstal. "Jdu domů..." Obrátil na mě zrak a čekal co udělám...
"Jo běž, ještě potřebuju nad něčím popřemýšlet..." Pokynula jsem mu rukou aby šel. Nejdřív se zamračil no pak odešel. Narovnala jsem se a snažila se znovu přivolat Lorela. Vůbec ale vůbec mi to nešlo.
"Sakra kde seš ty medvěde!" Začínalo mě to štvát... Ve tmě je každá kočka černá...
Přeříkávala jsem si neustále tu věc ale nějak mi to nedocházelo. Mezi všemi jsou všichni stejní, ale co když mi chce tím říct že je tu někdo kdo stejný není! Jak jsem se nad tím snažila víc a víc přemýšlet tím víc se mi chtělo spát. A nakonec jsem nemohla nic dělat...
Když jsem se probudila tak jsem ležela v posteli. Rozhlédla jsem se a zjistila že mě ze židle pozoruje Sasuke.
"Co tady dělám?" Zeptala jsem se ho a on si povzdychl.
"Hele včera ses dlouho nevracela, tak jsem se šel podívat a hele! Ono si to tam spí... odnesl jsem tě sem." Vysvětlil.
"Můžeš mi laskavě přestat říkat ,ono'? Blbče..." Urazila jsem se a vstala z postele. Chtěla jsem odejít ale on mi to nedovolil a stáhnul si mě k sobě na klín.
"Takhle oslovuješ toho koho máš ráda?" Zeptal se a nahodil šibalský výraz. Odvrátila jsem hlavu.
"Ne, takhle říkám tomu o kom si myslím že je blbec..." Řekla jsem stručně a myslím že to pochopil.
"Hmpf...si pořád stejně otravná víš to?" Vrátil mi to i s úrokama a stále mě držel na svém klíně.
"Ty seš ještě otravnější!" Zakřičela jsem na něj a pronikavě jsem se podívala do jeho černočerných onyxových očí.
"Hm, ale i tak tě miluju..." Usmál se a políbil mě. "A i stejně tak si s tím otravná." Cvrnknul mě do nosu a já myslela že mu jednu střihnu. Chtěla jsem vstát ale on mi to nedovolil. Podívala jsem se na něj pohled alá "pusť mě" ale on jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Měl bys mě pustit...Není to fér!" Zakabonila jsem se protože on má koneckonců víc síly. Zabořila jsem hlavu do jeho košile aby mi neviděl do tváře. Sice nevím jaký to mělo smysl ale prostě jsem nechtěla aby mi viděl do očí.
"Hele babo! Mluv se mnou..." Usmál se a políbil mě do vlasů. Nějak jsem tenhle rozhovor nepochápala. Bylo to...divný? Jo to je to zprávný slovo, je to divný! Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a už jsem ho nechtěla pustit.
"Pomalu ti roste bříško, víš o tom?" Zasmál se a jo! Začíná růst.... vůbec jsem si nedovedla představit porod a abych pravdu řekla docela jsem se ho bála, co když ho nezvládnu nebo...co když umřu? Po tváři mi stekla nechtěná slza, no naštěstí to Sasuke neviděl ale je možné že to cítil. Raději už jsem žádnou nepustila. Přece to zvládnu! Nadechla jsem se Sasukeho vůně a z hluboka jsem dýchala. Hladil mě po zádech a já jsem ho ještě víc objala. Teď! Pomyslela jsem si a ušklíbla jsem se. Prudce jsem se postavila a tentokrát jsem byla na něj moc rychlá takže mě nezasavil... Zašklebila jsem se na něj a pak jsem se vítězně usmála. Tohle nečekal, hošánek.
"Taková podvodnice jako ty se často nevidí...A vůbec, nad čím si včera tak horlivě přemýšlela že si nešla se mnou domů?" Zeptal se
"Jak nejlépe využít sílu mládí ne? Ne Lorel mi zase něco řekl..." Usmála jsem se a chytla ho za ruku.
"Ty už toho medvěda máš raději než mě!" Ohradil se a založil si ruce na prsa přičemž mou ruku pustil.
"Á ou ou ou! Někdo nám tu žárlí." Ušklíbla jsem se.
"Proč bych měl žárlit na medvěda?" Zeptal se a vypadal dost podrážděně.
"Co já vím... třeba proto že je to teď můj hlavní zdroj přemýšlení, vadí ti že nepřemýšlím nad tebou." Usmála jsem se.
"Já se v tobě nevyznám...ale možná je to tak líp." Přiznal a stoupl si. Podívala jsem se nahoru protože byl o hlavu větší.
"Ty si jak trpaslík..." Usmál se a já jsem se zakabonila. Odvrátila jsem hlavu a nafoukla tváře. Zasmál se.
"Vílo, jestli v tom budeš pokračovat tak vážně nevím jak dlouho to s tebou vydržím..." Smál se, už jsem to nevydržela a jednu si koupil. Až sebou švihl o zem. Zvrchu jsem se na něj podívala a neodpustila si úšklebek a taky otázku.
"Kdo je teď malý?!" Naklonila jsem se a ruce si dala v bok.
"Stále ty!" Setřel mě a stoupl si. Není to fér! Zavřela jsem oči, ten medvěd tady není...ta věta mě dost otravuje když nevím co znamená!
"Ále né! Už zase medvěd? Sakra teď mám já zaujímat tvou pozornost! Vílo..." Vyrušil mě a přinutil mě abych otevřela oči.
"Když já na něj nemůžu přestat myslet. Dal mi brouka do hlavy a já už si nevím rady..." Posadila jsem se na matraci postele. Pak moje tělo zavládlo gravitační silou a já jsem se svalila na záda. Sasuke si lehl vedle mě a chytl mě za ruku. Pak se převrátil na bok a koukl na mě.
"Netrap se tím, vílo." Usmál se a pohladil mě po paži. Najednou se na balkoně objevil sám hokage.
"He? Naruto!" Zvolala jsem a šla mu otevřít poněkud divnou cestou.
"Co potřebuješ...?" Zeptala jsem se a pustila ho dovnitř.
"Ále... Ten idiot z anbu mě furt otravuje, prej jak můžeš být těhotná že máš být u anbu a takový kecy. Sakuro běž si to s ním prosím vyřídit, je to fakt divnej chlápek..." Oznámil mi a zmizel. Já jsem si povzdychla, věděla jsem že mě nenechá jen tak být.
"Tak, já půjdu... udělej si zatím něco jo? Tohle si musím vyřešit." I kdyby chtěl protestovat tak by bylo pozdě protože jsem zmizela. Volně jsem procházela tou budovou a opět si to mířila k veliteli, je tak problematický... proč mě nenechá aspoň jednou být?
Ani jsem se neobtěžovala klepat a rovnou jsem vstoupila. Ať si říká co chce já už tam nejsem!
"Ariuko... zřejmě vás za mnou pozval Hokage že? Řekněme že jsem přehlédl to neklepání."Řekl a pak řekl větu kterou mě naprosto zaskočil.
"Přeju ti štěstí, nebudu ti bránit... Ať si daří." Usmál se a já jsem pootevřela ústa. Pak jsem se usmála a přikývla.
"Hai!" Křikla jsem a odporoučela se. Tak žeby mi Lorel chtěl říct tohle? Žeby byl velitel stejný jaok všichni ostatní. Brala jsem ho jako někoho nadřazeného ale... je to taky člověk! Povyskočila jsem si a divila jsem se že ty schody to udrží. V tom mě napadlo že bych se asi měla jít rozloučit se Somem a Saraktis. Usmála jsem se a namířila jsem si to do haly. Jo, měla jsem dobrou předtuchu, byli tam...

"Ariuka-chaaaaaaaan!" Zavýskl Somu a přestal bojovat. Dávali si trénink.
"Ahojte, potřebuju vám něco říct..." A tak jsem jim řekla o všem, o tom že jsem těhotná, že bude svatba a navzájem jsme se objali. Řekla jsem jim že kdyby chtěli že můžou klidně přijít na svatbu ale oni mi řekli že v ten den mají misi.
"Cože? Vy ji máte jakože přednastavenou nebo co? Vždyť je až za měsíc..." Podivila jsem se.
"Jo právě, přišla si dneska a to je dobře, kdybys přišla zítra už bychom tady nebyli. Přišla si akorát protože zítra odjíždíme do mlžné něco tam vyřídit a potrvá to dlouho"
"Aha..." Posmutněla jsem ale pak jsem se usmála. Ještě jednou jsem je objala a stekla mi jedna jediná slza. Rychle jsem ji setřela a nemířila si to co nejrychleji domů. Bohužel moje plány skončili když jsem šla pomalou chůzí a poslouchala šeptání stromů a zpívání ptáčků. Ale nakonec jsem úspěšně došla, bohužel trochu později než jsem měla naplánované. Venku už se zase stmívalo a Sasuke seděl u televize a čuměl.
"Na co koukáš?" Zeptala jsem se a zašla do kuchyně.
"Už na nic..." Řekl klidně a vypnul televizi. "Kde jsi byla tak dlouho? Odešla jsi ve čtyři..." Zajímal se.
"No, musela jsem se rozloučit se Somem a Sarou..." Pokrčila jsem rameny a kousla do jablka. Pak jsem si sedla vedle Sasukeho na gauč.
"Kdo je Somu?" Procedil mezi zuby a změřil si mě pohledem.
"Nikdo kdo by tě měl zajímat či ovlivnit." Řekla jsem a podívala jsem se na něj. Až teď mi došla možná situace.
"Neblázni! Není to nikdo na koho bys měl žárlit!" Usmála jsem se a vyhodila jablko do koše. Pak jsem ho chytla kolem krku a políbila. On mi polibek opětoval a pak se zarazil. Zkoumavě jsem se na něj podívala.
"Nemluvilas před tím jenom a Saraktis?Je novej? Jak vypadá?" Zeptal se a mě už to začínalo štvát.
"Prosímtě vypusť ho z hlavy okej? Díky, miluju tě" Zašeptala jsem a šla jsem udělat hygienu. Když jsem přišla do pokoje tak tam Sasuke tak ležel a ruce měl za hlavou. Je tak sladký. Rozplývala jsem se.
Díval se kamsi do prázdna. Zalezla jsem si vedle něj a otočila se na bok směrem ke zdi čili jsem se nedívala na Sasukeho. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se usnout... Sasuke mi to ale nedovolil protože mě popadl za pas a otočil si mě k sobě. Celkem mě to vytrhlo z mých snů...
"Au, co je?" Zeptala jsem se a otevřela jsem oči. Podívala jsem se do jeho onyxů ve kterých jsem se už tak dlouho topila.
"No, nelíbí když si ode mě odvrácená a... promiň za to jak jsem se choval, jsem beznadějný případ..." Přitulila jsem se k němu.
"To teda jsi!" Usmála jsem se a konečně jsem mohla usnout bez nějakého vyrušení... Což se taky nestalo protože někdy uprostřed noci mě probudila nevolnost. Je to tady zase... pomyslela jsem si a pelášila na záchod a potom jsem si vypláchla pusu.
"Je ti dobře?" Zeptal se mě a já jsem se na něj podívala přičemž jsem na tváři vykouzlila úsměv.
"Normální těhotenský problémy..." Usmála jsem se a zalezla zpátky do postele.
"No... ale stejně, mám starost." Objal mě a přitiskl si mě k sobě.
"To je v pohodě, vážně, nemusíš se strachovat..." Přejela jsem mu prstem po hrudi.
"Nech toho, dráždíš mě..." Usmál se a pro jistotu chytl mou neposednou ruku. "Musím se držet na uzdě kvůli tomu malému víš..." Usmál se.
"Hmmm...." Zamumlala jsem už v polospánku a stiskla Sasukemu ruku. Poslední co jsem slyšela byl Sasukeho smích a pak jsem usnula... Probudil mě nátlak na mých ústech.
"Promiň, jsi tak krásná když spíš...neodolal jsem." Vysvětlil mi Sasuke ale já jen pohodila rukou a znovu zavřela oči. Pohladil mě po tváři a tím mě znovu přinutil otevřít oči. Někdy vážně nevím co po mě chce a to mi připomíná že ke mě už pekelně dlouho Lorel nepromluvil. Natáhla jsem se a stáhla jsem Sasukeho k sobě. Vjela jsem mu rukama do vlasů a ještě víc si ho přitáhla. Líbali jsme se a pak se ode mě odpojil... Protáhla jsem se a koukla na hodiny.
__________________________________________________________________________

nezapomeňte, KOMENTOVAT!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucinka Naomi Deidarinka-chan Lucinka Naomi Deidarinka-chan | 30. listopadu 2010 v 23:13 | Reagovat

zase úžasný jako vždy xDD už se nemůžu dočkat pokračování x)

2 Charley Charley | Web | 1. prosince 2010 v 6:38 | Reagovat

úplně úžasný dílek,,,,ale to jsou všechny tvé povídky.........

3 Stiorry Stiorry | Web | 1. prosince 2010 v 9:11 | Reagovat

nezklamalas, je to úžasný :-D

4 Mya-chan Mya-chan | Web | 1. prosince 2010 v 9:30 | Reagovat

Hej ale jako...  nezapomeňte komentovat xD Já už fakt nwm xD to ti mam pořád psát to samí???? Když ty umíš tak super povídky, že nic jiného napsat nejde xD

5 Mya-chan Mya-chan | Web | 1. prosince 2010 v 14:06 | Reagovat

Jako to psát psát psát myslíš další díly uplnku?? xD budu psát ale budeš si pro ne muset chodit na ten new blog xD :D

6 Charley Charley | Web | 1. prosince 2010 v 14:46 | Reagovat

za co jsi mi děkovala?????

7 ♫ Syntia ♫ ♫ Syntia ♫ | Web | 1. prosince 2010 v 18:09 | Reagovat

nechám se překvapit ale radši bych chtěla něco jinýho než Naruto =) a počkat ty to vážně uděláš ? O.O

8 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 2. prosince 2010 v 14:39 | Reagovat

kráááása !!!..... jak já jsem tu dlouho nebyla :-D  :-D  :-D ..... ještě si musím přečíst Světelný běžec a ledová dcera abych dosáhla spokojenosti ! :-D  :-D ... a co,jak se máš ? :-)

9 Niigata ♥SBnko♥ Niigata ♥SBnko♥ | Web | 2. prosince 2010 v 16:03 | Reagovat

wow uplne krááása :D a uzasne dlheee :D

10 sisa357 sisa357 | 22. prosince 2010 v 15:21 | Reagovat

prosim pokracko a je to super uplne super mas dobru fantaziu

11 Dell-chan Dell-chan | Web | 24. prosince 2010 v 16:15 | Reagovat

pls další pokráčko.......plsplsplspls :-D

12 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 4. ledna 2011 v 23:36 | Reagovat

jejooo...pokračko, prosím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama