Po těch letech se objevil....znovu 8

1. listopadu 2010 v 21:49 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak a je tu namáhavý další díl...Že Majulík-chan?? xDD no tak nebudu obkecávat jen vás upozorním že je to v podstatě o ničem ale co už, snad se bude líbit ^^ pěkné čtení a komenty ,případně kritika



"A co ty Somu?"
"CO co jáá??" Zeptá se mě vystrašeně a já se na něj chvíli jen zaraženě dívám a pak se začnu šíleně smát...

"Co je??" Urazí se
"Já jen...asi bys měl jít do pokoje je pěkně pozdě"
"Copak jsem ňáký děcko?"
"Hm...ne ale si cvok"
"Jestli já jsem cvok tak ty si zralá do cely... HEYY OCHRANKAAA JE TU UPRCHLÝ VĚZEEEŇ!" Zakřičí a já se rozchlámu ještě víc, zřejmě netuší že vážně přiběhnou...

"Co se tady stalo?" Řekne jeden
"Tady ta osoba je vězeň, copak nevidíte jak se tlemí?" Zeptá se, docela mě udivil tím jak se optimisticky chová.
"Ale to je Ariu-san, příště nás neotravujte takovými nesmysli." Odbil ho a šli zpět někam...někam prostě kde bývaj. Nemůžu si vzpomenout
"Tak to nevyšlo" Sklopil hlavu
"Tys to jako myslel vážně??" Chtěla jsem mu jednu střelit, sice s úsměvem na rtech ale on mou ruku chytil. Byl neuvěřitelně rychlý ani jsem to nepostřehla.
"Nemyslel" Usmál se a pustil mou ruku.

"Jsi fajn" Řekla jsem mu když jsme mířili k pokojům.
"Taky mi je s tebou dobře" Usměje se a zaleze do pokoje.

"Tak dobrou noc..." Řekne, poodejde ke mě a políbí mě na tvář, poté za sebou zavře dveře a já si myslím že bych se mohla přirovnat ka rajčeti. Tenhle kluk se mi začíná líbit. Pousměju se a zalezu do svého pokojíku.
Somu...nikdy jsem neslyšela takové jméno ale anbu jsou celý divní včetně mě... Usměju se a to je asi naposledy za tuto noc protože se mi do mysli vkrádá zase ten Uchiha... Jeho tvář, jeho falešný i když krásný úsměv, jeho vůně. Sakra proč?! Po tvářích mi zase stékají slzy a já se neubráním vzlykům. Uchiho, proč mi vždycky zničíš život? Ale já... já už nikdy kvůli tobě neuroním ani jedinou slzu. Pomyslím si a můj proud se zastaví, tak je to zprávně. Nasadím ledovou masku i když ve mě je to boj mezi rozumem a láskou. Ano, pořád ho miluju i když? Není ten cit náhodou nenávist? Jo tak je to, necítím k němu o nic víc než nenávist. Sasuke Uchiha, ten největší klamář a lhář jakého znám. Ale ty jeho oči. Ty studny plné lásky už takové byli krásné ale s tou veškerou něhou, byli ještě krásnější a když...když mě svíral v náručí bylo to jakoby vůči mě opravdu něco cítil ale...jak sám řekl nebyla to pravda, nikdy mě neměl rád, jen mě využil a pak? Pak zase zdrhnul hnusák jeden! Nevím jak ale s tím že je Uchiha mizera jsem usnula.

"Uáá" Zívnu si a protáhnu se

"Co je dneska za den?" Zamumlám ještě rozespale ale odpověď jsem nečekala
"Je pondělí" Odpoví mi někdo.
"ÁÁÁáá" Zaječím
"Somu? CO tady děláš? Tohle je můj pokoj!" Obořím se na něj
"Promiň přišel jsem teď, mám ti nahlásit že brzo budeme mít misi, já, ty a Saraktis-chan" Usmál se tak jak to dělával Naruto. Ach jak mě se po něm stýská ale vsadím
se že teď zase nasliboval že přivede Uchihu zpět ale...já o nic takového nestojím!! Ať si páchne klidně někde s těma Akaťákama!

"Ariu! Hej Ariu posloucháš mě??" Mává mi rukou před očima
"Eh? Jo promiň co jsi říkal?"
"Říkal jsem že máme misi zjistit něco o A-K-A-T-S-U-K-I!" Cože Akatsuki? Proč já mám vždycky takový štěstí...Povzdechnu si. Ale, je to moje šance ho zabít! Jo tak je to... V očích mi zableskne odhodlání.
"Wow ty seš teda natěšená!"
"To je jasný ne?" Vyklepu se z postele a chci se převléknout jenže...

"Můžeš jít? Chci se převléct!" Otevřu mu dveře
"Jo promiň"
Řekne a odejde. Já si na sebe tedy vezmu anbu oblečení a masku

"Tak jdeme?"
"Ani bych tě nepoznal" Zatváří se překvapeně
"Ale prosímtě! A kde máš ty masku!"
"Já? Masku? Ještě jsem ji nedostal!"
"Tak to si pro ní musíš dojít!" Řekla jsem a táhla ho za ruku, štěstí že jsem měla masku protože jinak by viděl jak jsem červená
"Ehm..." Odkašlal si

*ťuk...*

"Dále" Řekl a my jsme vstoupili
"Á Ariuka a Somu! Už jsem vás očekával!" Usmál se "Máte misi typu A...jak už jste byli informováni je to mise najít a sledovat Akatsuki!"
"Hai..." Odpověděli jsme prostě a víc se o to nezajímali


"Jo a ještě něco!"
"Ano?"
"No máte být zítra v šest hodin před branou Konohy!"
Jen jsme přikývli a vyšli ze dveří

"No ještě aby písečné ne?" Ušklíbla jsem se když jsme byli dostatečně daleko
"Hey taky si říkám!" Usmál se, plácly jsme si a šli trénovat, ještě jsme vyzvedly Saraktis a šli... Tentokrát jsme navštívili Konohu jako takovou.
Když jsme procházeli kolem Ichiraku neodpustila jsem si něco.

"Počkejte chvíli!"
"Jo počkáme!" Usmála se Sara

"Hey NAruto!" Nakoukla jsem do ichiraku
"Eh?" Ohlédl se a nudle mu vypadly z pusy
"Sakuro! Rád tě vidím! Kam pak?" Zeptal se a už byl na nohách
"No...jdeme na trénink!" Řekla jsme a ukázala na ostatní

"Já jsem Naruto Uzumaki a stanu se hokagem!" Podal ruku Somovi
"Já jsem Somu a tohle je-" Nestihl doříct protože ho Sara přerušila
"Já jsem Saraktis! A ty! Nemluv za mě!" Naštvala se a jednu mu střelila. Somovi se na hlavě udělala velká boule a držel se za ni
"Za co Sara-chan"
Skuhral, usmála jsem se.

"Nevím proč ale něco mi to připomíná!" Držel se za bradu Naruto. Má pravdu, něco mu to musí připomínat když jsem mu dělala to samé a vlastně...
"Jo, taky se mi zdá" Směju se "Eh, Naruto ráda bych si tu s tebou povídala ale zítra máme misi a-"
"JO jasně trénink...Počkejte jdu s váma!" Řekl, zaplatil u staříka a šel s náma.

"Tak co Sakuro? Dáme si zápas?" Zeptal se mě Naruto
"Mě neporazíš"
Ušklíbla jsem se

"Hej! Somu, Saro! Dejte si zápas a já si dám zápas tady s Narutem!" Usmála jsem se a oni přikývli. A tak jsme začali

Bojovali jsme celkem dlouho a pak jsme oba padli vyčerpaní na kolena.
"Si dobrá" Polichotil mi Naruto
"Ses taky naučil nová jutsu!" Oplatila jsem mu
"Jdem?"
"Se čučnout na ně..." Dokončila jsem ho
Jen přikývl i když chvíli se na mě díval pohledem alá "já jsem ještě nedomluvil" nebo "to jsem nemyslel" no ale šli jsme. Ti už taky skončili a jen tak leželi v trávě a klábosily.

"Tak hele jako my jsme trénovali a vy si tady vyleháváte!!" Křičela jsem i když trochu ironicky a s šibalským úsměvem.
"No my jsme už skončili tak-" Nestihl odříct protože jsme ho přerušila
"No jo!" Vybafla jsem a svalila se do trávy vedle nich. Sáhla jsem do boční kapsy a vytáhla fotoaparát.

"Kdes to nabrala?"
"Už dlouho mám lásku k focení!" Usmála jsem se a začala fotit stébla trávy proti slunci
"No jo fakt to umíš" Dodal Somu
"Díky" Usmála jsem se a vyfotila Naruta. Zasmála jsem se a ukázala Narutovi fotku. Byl vážně krásný takhle když ho vyfotím. Musím si to někam schovat přece jenom ho dlouho neuvidím...


"To jsem já?" Zeptal se mě Naruto
Jen přikývnu a s očekáváním na něj pohlédnu "Kdo jiný by to byl?" Promluvím svým hlasem
"Tady vypadám úplně jak někdo jiný"
"Ale Naruto! Už jsi vyrostl! Už nemůžeš očekávat že budeš tak malý jako kdysi!" Zazubila jsem se a koukla na nebe.

"Sakra už budeme muset jít! Somu! Saro! Jdeme!" Zavelela jsme a vydali jsme se zpět
"Tak se měj Sakura-chan!" Pozdravil mě Naruto
"Jo ty taky! Těším se na další shledání!" Zakřičela jsem předtím než jsem i s ostatními zmizela...Objevila jsme se ve svém pokoji a hned lehla do postele a zase a zase se mi do mysli dostal ten prokletý Uchihovec. Proč mě znovu a znovu sráží na kolena? Proč? Před lety, v minulém čase a teď! Už zase a zase, pořád mu ještě důvěřuju! Musím se naučit mu nedůvěřovat! Třeba ho zítra uvidím a zabiju ho! A nebo taky ho přivedu zpět i když o tom dost silně pochybuju. Ale kdybych ho zabila tak by se Naruto naštval. Pořád ho má za bratra i když mě tak zklamal. Ouha! Oprava! Nás všechny tím co udělal tak strašně sklamal! A proč? Protože Uchihovské veličenstvo si může dělat co chce! Ale to se šeredně plete! Mě nikdo nebude brát jako hračku a už vůbec si se mnou nebude hrát. Ale Uchiha nás má všechny přečtené a jako loutky. Ale... proč? Proč nás všechny tak využívá? Máme v něj plnou důvěru a on se toho nebojí zneužít. Kretén jeden.
Jo kretén to je a já nevím co ještě ale každopádně... Nevím já už nemůžu! I když přede všemi se tvářím tak klidně a sebejistě vůbec to tak není! Vůbec ale vůbec protože on je ten co ubližuje! Dobře, zabili mu rodinu ale bratra zabil takže si za to může sám že už nikoho nemá takže nám nemusí tak pořád ubližovat ale on si zřejmě myslí že náš pan dokonalý může všechno no že jo? Tak proč se nechytnout příležitostí a nevyužít nás že jo?
To je pro něj strašná sranda že jo?? No jo ale on je ten debil to on je ten idiot. Kecám tady sama pro sebe a ani nevím proč? Možná proto že už začínám bláznit co?? Ne...já nejsem blázen jen si z něčeho občas dělám srandu a to ze mě blázna nečiní a nebo ano... Ach jo proč já mám vždycky takovou smůlu? Stejně jako když jsem byla malá!! To jsem vážně tak špatná osoba? No jo já jsem koneckonců jen lidská loutka s bilboardovým čelem! Jo to jsem já... Jen nějaká růžová žvejkačka nalepená na svět že? Hm...asi se polituju. Ty seš teda...Jak to přemýšlíš?
Hej ty seš tady?? Jsem s tebou každým rokem, dnem i nocí, hodinou, minutou a dokonce i sekundou! Ty jo to bych fakt nečekala. Hele nech si toho! A čeho? To nemůžu říct ani vlastní myšlenky? Hele neměla bys přemýšlet nad tím kryplem ale měla bys chrápat! Protože už je moc hodin, zítra budeš nevyspaná! Ty seš jak moje matka.
Druhá, dalo by se to tak říct. Tak jo no, máti by si mohla odskočit. Ne to teda nemohla, mám tě hlídat. Kdo ti dal svolení mě jakkoli omezovat! No já sama ne? Takže v podstatě ty! No já ale jen v podstatě! Dovolila sis to sama! Jsi pěkně hloupá!
Já jsem náhodou velice inteligentní narozdíl od tebe.
Hm...asi jsem už vážně blázen, povídám si sama se sebou. Jsi blázen. Ale jak si říkala aji ty si blázen a víš proč? Protože jsme jedna osoba... Haló už nemáš slov coo? Jsem tě setřela! A teď určitě nevíš co máš řííct. Stichni už. Nestichnu! Ty taky nestichneš když ti to řeknu! Vítězně jsem se usmála. Tsk. Takové urážení já kdybych mohla tak si vezmu tvoje kecy a narvu ti je do huby jenomže to by bolelo aji mě a ještě by si mě nenáviděla. Nenávidím tě už teď, no dobře někdy se hodíš. Cítím se využívána. Nemáš to horší než já, ten Uchi-. Ani to nevyslovuj, to jméno nemůžu ani cítit. Můj člověk. Vždyť já jsem ty! Seš pako. V tom případě ty taky. Jakoby mě to zajímalo, vskutku mě to zajímá víc než jen že se cítím ospalá. Ha ha! A já ne! Protože tvoje únava přechází na mě víš? Haha! Posmívám se jako obvykle. Se moc neřehni jinak se budu řehnit já! A jak to chceš udělat prosímtě? Česky hezky, jenomže na to ty nepřijdeš protože naši inteligenci mám já. Jo ale máš taky naivnost a-. Nemůžeš aspoň někdy zavřít tu svoji klapačku? Jestli nezmlkneš ty tak ne! Jenomže mě se pak v hlavě honí takový myšlenky o Sasukem! Jak si ho to nazvala? Taky nevíím!
Sasuke? Co to je za jméno? Je to Uchiha Uchihovskej debil! Slyšíš mě! Debil je to! Moje řeč. -Řekne kupodivu inteligentně mé druhé já- A co jinak jak se máš? -tak tuhle otázku jsem fakt nečekala, ona se mě ptá jak se mám když to ví, no není pošahaná?? Já jsem ale taky pošahaná když o sobě tvrdím že jsem pošahaná...no já už jsem zamotaná- Tak...nejde to no, život je na nic. Máš recht ale stejně, někdy to má
výhodu například když byl Uchiha náš. Když ses mohla dotýkat jeho vypracované hrudi...
Co to povídááš?? Dobře bylo to celkem dobrý jo ale teď na to nesmím ani pomyslet. Ale musíš uznat že je krásnej i tam dole. Pochyboval tady snad někdo? No... ale kuš... -řekla takovým úchyláckým hlasem. No to bude noc. Oprava, už je.
Hej!! Shannaro!! -kdybych mohla tak bych jí jednu střelila že by si obhlídla Konohu s ptačí perspektivy-
No cooo? Nemůžu za to že si tak vybuchující. Hm... To mi na to nic neřekneš? Proč bych odpovídala sobě nevíš? Protože si to dělala doteď? Třeba? Ty si nějaká chytrá poslyš! To víš mám inteligenci za dvě. Hm... Už seš jak ten Uchihovec taky pořád jenom samý "hm" a podobné výřečné kecy. Hm... Ale už mě s tím fakt štveš... Jakoby mě to zajímalo! -odfrknu si- Už neříkáš hmm... Haha donutila jsme tě! Hm... Hej ale nech toho s kým si mám potom povídat? Neříkalas náhodou že už mám jít spát? No říkala ale to je vedlejší. -usmála jsem se- Jak ty jsi hloupá, ti povím.
Náhodou mám inteligenci za dvě.
Hlavně se tím pořád chlub, fakt mi z toho nepřeskočí! My dvě jsme jako schizofrenní dvojčata ale jsme jako stará zatuchlá, krysami prolezlá a smradlavá popelnice a krásná, luxusní, voňavá s kolečkama nově koupená popílka -nevím co to kecám ale to je vedlejší- Jo to máš pravdu, ty jsi ta smradlavá. Ne to jsi tyy!! -ta mě tak naštvala!- No ale to je jedno, kolik je hodin? Nevíš? Jak to mám asi vědět když čumím do stropu?? To já čumím do stropu. Tak pohni hlavou.To ty pohni hlavou! (Nevím co mě to napadlo psát sem taký voloviny ale co už xD)
Nechce se mi když se nechce tobě! Tak si na*er. Hele nemám záchod v posteli. Tak teď si mě dostala čéče. Neříkej mi čéče ty Frodo! Jakej Frodo ty gloome! Sakra já nejsem Gloom to ty máš toho svýho miláška ukrytýho někde! Sakra jakýho miláška! Žádnýho nemám jestli ti to nevadí! Jo a co Sasan? Tvl, tak už je Uchiha Sasan jo? Hmmmm... Tak Uchiha nějak jsme to přeřekla no bóže! Ach jo ach jo...jsem vážně blázen. Jo souhlasím s tebou! Seš taky blázen protože souhlasíš se sebou. Tak jo shodly jsme se na tom že jsme oba blázni a tak už můžeme jít spát ne? Jo to můžem ale ještě se kouknu na hodiny jo? Můžeš jestli se ti chce. Už se mi chce! To je pokrok že? Jo to teda je! A už se na to koukni jinak se na to nikdy nekoukneš! Už hýbu hlavou! -upozorňuju se a pomalu ale jistě otáčím hlavu na pravou stranu čili k nočnímu stolku. Už tam skoro vidím. Sakra kde je ten budík?? Pomalu přehodím nohy přes postel a dívám se pozemi i když vidím totální prd protože je tady tma jak v prčicích. A hele něco jsem nahmatala.
Vezmu to do ruky a už jsem se trochu rozkoukala takže vidím že je to budík- Cožeeee?? To je už toliiik?? A já jsem ani nespala!! Co je? Jaktože je za pět minut pět! Za chvíli musíme vstát! No právě! No tak nic... Ještě se pokusím zavřít oči a nepředstavit si ho. Koho? To je otázka... Nebudu odpovídat. Jo aha JEHO. To máš říct hned čéče. Hej Frodo! -ušklíbnu se- Co je Gloome? Jdu pryč měj se! Konečně! Osaměla jsem, konečně...co to kecám jaký konečně teď furt musím myslet na toho parchanta! Grrrrr! Já tak nesnáším svoje myšlení!
Představuju si to jeho tělo, cítím jeho vůni, jeho doteky. Já...já chci být s ním! Po tváři mi sjede první slza a za ní stékají další, i když vím že za nějakou tu minutu či dvě mi zazvoní budík a já budu vstávat tak brečím. Já brečím a to jsme si slíbila že kvůli němu neuroním už žádnou slzu ale jak? Vždyť to nejde. On...on se nikdy nebude trápit kvůli mě tak...proč? Ach jo, utřu si slzy a natahuju ruku po budíku.
Chytám to studené sklo do rukou a dávám si ho na klín směrem abych na něj viděla... ŠEDESÁT, PADESÁT-DEVĚT, PADESÁT-OSM, odbíjejí vteřiny dál a dál, PADESÁT-SEDM, PADESÁT-ŠEST, toto nemůže přestat? PADESÁT-PĚT, PADESÁT-ČTYŘI, Stále se to blíží blíž a blíž našemu setkání. PADESÁT-TŘI, PADESÁT-DVA. Mě a Uchihy. PADESÁT-JEDNA, PADESÁT,
to to nemůže přestat? ČTYŘICET- DEVĚT, ČTYŘICET-OSM, fakt to nejde zastavit? ČTYŘICET-SEDM, ČTYŘICET- ŠEST, Hm...asi ne ČTYŘICET-PĚT, ČTYŘIČET-ČTYŘI, Co už nadělám, ČTYŘICET- TŘI, ČTYŘICET-DVA, nenávratně se to krátí i když je to pořád moc dlouhá doba. ČTYŘICET-JEDNA, ČTYŘICET, co to povídám?? Je to jen několik vteřin! DEVĚT A TŘICET, OSM A TŘICET, SEDM A TŘICET, ŠEST A TŘICET, mám pocit jakoby se to tak šíleně táhlo. PĚT A TŘICET, ČTYŘI A TŘICET, TŘI A TŘICET, DVA A TŘICET, JEDNA A TŘICET, už to bude jen půl minuty, TŘICET, DVACET-DEVĚT, DVACET OSM, a já stále hledím na budík jak idiot a v mysli pořád jeho úšklebek, DVACET SEDM, DVACET ŠEST, zatřepu hlavou, DVACET PĚT, DVACET ČTYŘI, aby se mi z mysli dostal jeho obraz, DVACET TŘI, DVACET DVA, DVACET JEDNA, ale pořád tam zůstává. DVACET, DEVATENÁCT, OSMNÁCT, už se nám to krátí. SEDMNÁCT, ŠESTNÁCT, PATNÁCT, čtvrt minuty, ČTRNÁCT, TŘINÁCT, DVANÁCT, zajímavej čas, JEDENÁCT, DESET, DEVĚT, a už je to odpočítávání na bombu, OSM, SEDM, ŠEST, tak to necháme do konce, ČTYŘI, TŘI, už jen ty vteřiny! DVA, JEDNA!                                                                                                                                                                                      
*CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR* Rozlehlo se velitelstvím a já jsem jen připlácla budík a tentokrát nenarazil na zeď.

________________________________________________________________
Tak snad to nebylo tak hrozný a teď komentáře!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majulík-chan SB-nkoo =* Majulík-chan SB-nkoo =* | Web | 2. listopadu 2010 v 10:13 | Reagovat

Když ses mohla dotýkat jeho vypracované hrudi... Co to povídááš?? Dobře bylo to celkem dobrý jo ale teď na to nesmím ani pomyslet. Ale musíš uznat že je krásnej i tam dole. Pochyboval tady snad někdo? No... ale kuš...

No je som skoro umrela ked som to citala.. to co bolo ty kks?? xD uzasnee nieco xD tesim sa na pokrackoo xD

2 Akemi tvoje SBénko Akemi tvoje SBénko | Web | 2. listopadu 2010 v 14:39 | Reagovat

To bylo úžasný!Zase jsi musela něco poslouchat.Já bych nikdy nic tak úžasného a hlavně dlouhého nenapsala.

3 Akemi tvoje SBénko Akemi tvoje SBénko | Web | 2. listopadu 2010 v 14:59 | Reagovat

A lay chceš?

4 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 2. listopadu 2010 v 15:02 | Reagovat

samozřejmě paráda =D ale okamžitě sem přidej další dílek =D =D

5 Akemi tvoje SBénko Akemi tvoje SBénko | Web | 2. listopadu 2010 v 15:15 | Reagovat

Skoro.To je vzhled stránky. XD

6 Stiorry Stiorry | Web | 2. listopadu 2010 v 15:17 | Reagovat

Pěknej díl asi si to přečtu celý. XD
PS: jéééééééé One Piece, ONE PIECE!!!!!!!! To je boží dess.

7 Saku-chan Saku-chan | 2. listopadu 2010 v 19:36 | Reagovat

Suuper Díl, Pokráčko :) :)
A mam na tebe otázku....
Ty semůžeš připojit na blog.cz? Já když se chchi přihlásit na svůj blog Saku-chan, tak mi to napíše, že je chyba, že to mam skusit pozdějš..... Nevíš co s tim?? :( A eště k tomu nevidim obrázky, takže ani ten Dessign, který tady máš :( Vidím jen bílou plochu s černými písmenkami :( Co se stalo, nevíš?

8 sisa357 sisa357 | 22. prosince 2010 v 11:49 | Reagovat

supeeeeer

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama