Po těch letech se objevil...znovu 9

6. listopadu 2010 v 20:25 | Ufonek |  Povídky jen tak poházené xD
Tak a je tu namáhavý další dílek...nevím ani jak dlouho jsem to psala ale byli to hodiny a stejně to stojí za prd :( no tak ale snad se bude líbit...


Položila jsem ho zpět na noční stolek a přehodila jsem nohy přes postel. Ani jsem si nemusela mnout oči protože jsem byla vzhůru celou noc. No nevím jak to dneska zvládnu, jestli třeba nespadnu od únavy. Teď jsem na to však
nesměla myslet a místo toho jsem se vydala do koupelny protože nějaké to anbu oblečení jsem na sebe naházela. Učesala jsem se a udělala si culík směrem do zadu.
Podívám se na see do zrcadla. Já jsem ale husa. Jak si Uchiha mohl začít vůbec s takovou jakou jsem já? Hm? Jsem šereda oproti němu ale já mám aspoň smysl pro spravedlnost narozdíl od něj. Ts...Jak já ho nenávidím ale přitom ho pořád miluju... S takovou myšlenkou si nasazuju anbu masku a scházím dolů kde už na mě čekala Sara...Somu ještě ani nevyšel z postele. Namazala jsem si snídani a posnídala. Když Somu pořád ne a ne jít tak jsem se šla podívat do jeho pokoje.

"Hej! Somu?" Křikla jsem do pokoje. Viděla jsem jak se něco pomrvilo na posteli...On je jak Naruto...
"To snad nemyslíš vážně? Musíme jít!" Křikla jsem a vzala mu přikrývku.
"Mami, ještě pět minut" Zamumlal a já se uchechtla.
"Napadly nás Akatsuki!" Zakřičela jsem mu do ucha ale on stále nic nedělal. Tak to mě teda vytočilo a takovou jsem mu ubalila až spadl z postele.

"Ah, Ariuka-chan... CO je?"
"Vstávej! Máme misi!"
"Mě nezvonil budík"
"Tak ho asi neumíš nastavovat! Honem vylez a jdeme!"
"No jo no..." Zakroutil hlavou a konečně se oblékl. Já jsem odešla a asi po pěti minutách byl hotov.

"Tak tedy jdeme! Už tak máme zpoždění!" Zakřičela jsem
a my se vydali k Akatuski úkrytu...
Běželi jsme a běželi... Neustále v kuse až jsem najednou uslyšela hlas.

"Já už nemůžu" Zastavil Somu
"A pak že ty jsi anbu jo?" Podívala jsem se na něj podezřívavě.
"Tak jo ale jen pět minut" Řekla jsem a my jsme si sedly. Docela se mi klížili oči... Přece jenom jsem nic nejedla.
No ale byla jsem povinna to vydržet a tak jsem jen tak tiše seděla a oddychovala. Poté jsme opět vyrazili někam kam jsme měli namířeno. Za chvíli jsem uviděla nějakou chodbu vedoucí do podzemí... Prošla jsme a pak jsem se otočila... Saraktis a Somu mě stále následovaly. Šli jsme pořád dál a dál, pořád dál do temnoty. Postupně mě začal sužovat pocit úzkosti. Ještě pro jistotu jsem se otočila a oni tam stále byli... Sara se na mě povzbudivě usmála a já jsem měla pocit že tu jsou pro mě. Už ale jsem měla pocit že jsem mu čím dál tím blíž... A řeknu vám, ano byla jsem mu stále blíž a blíž. Cítím jakoby se mělo něco stát. Něco čeho budu litovat. Něco co se stát nemusí a ani by se to stát nemuselo ale jsou to jen mé předtuchy. Kdo ví jestli se mi to nezdá. Najednou pod nohama necítím zem a padám.

"Ariukaa!!" Slyším jak za mnou křičí Saraktis. Já jen zavírám oči a chvíli padám. Pak se vzpamatuji a obrátím se nohama k zemi. Když už konečně vidím nějakou zem tak se pokusím udělat co nejmenší hluk. Dopadnu za nějaké kamení takže mě není vidět. Slyším nějaké zvuky boje. Ohlédnu se a to co tam uvidím mě ještě víc zmate. Okamžitě dám vzkaz Saraktis a tam stojí :
Uchiha Sasuke, vidím ho, bojuje z ostatními Akatsuki. Důvod neznámý... Vážně jsme to nepochopila ale daří se mu zatím docela dobře. Bojuje s Kisamem takže to má zatím celkem v pohodě... Ještě chvíly je sleduji a pak hlavu zamířím na zeď. Jak já bych ráda zůstala při vědomí ale unavenost mi to nedovoluje. I když se tak zoufale snažím nemít víčka zavřená nejde to...Pomalu zavírám oči a už nevím o světě.

"Mmmm" Zamumlám a otevřu oči. Ležím pořád na tom stejném místě, díky bohu neobjevili mě. Už neslyším žádný boj a tak
se ohlédnu. Když to vidím tak mě píchne u srdce. Sasuke tam leží v kaluži krve.
Pomalým krokem a se strachem k němu dojdu. Kleknu si k němu a po tváři mi sjede slza ale další ji nenahradí protože to udržím. Podívám se na něj. Ještě dýchá. Jemně k němu přiložím svoje ruce a začnu ho léčit. Vím že bych neměla ale já musím! Zelenkavá záře proudí okolo mích rukou. Vidím jak se mu chvějí víčka a já rychle nasadím ten svůj kamenný, dlouho trénovaný, výraz.
Ještě stále je neotevírá ale já cítím že je brzy otevře a to bude konec. Můj konec. Určitě mě zabije, já mu ale přenechala život a on mě určitě zabije. Jsem si tím celkem jistá.
Pomalu se mu zvedají víčka a pohled se mi poskytuje na černé oči.
Já však pohledem uhnu na jeho zranění které se pomalu hojí. Ale mám takovej pocit že jsem se vzbudila moc pozdě. Ale přijde mi divné kde je Saraktis a Somu. Já ho ještě zachráním ale nevím jestli s ním bojovat přežiju. Jak říkám, tady umřu. Najednou uslyším ten jeho hlas.

"S-Sakuro?" Zeptá se mě a já mu ledově pohlédnu do očí. Jakobych tam viděla lítost? Ne to je blbost. Můj pohled opět spočine na ráně. Já mu na jeho oslovení nebudu odpovídat. Ani nemám proč. Nesnáším ho ale přece jen... Jsem naštvaná sama na sebe že ho nemůžu přestat mít ráda, ale proč? Proč! Chytnu se za hlavu jednou rukou a podrbu se. Pak ji dám zase podél svého těla a vstanu. Od vysílení přivřu oči a otočím se. Se divím že mě ještě nechá odejít. Namísto toho aby mě zabil. Možná však má ještě nějakou kapku pochopení že to JÁ opakuji JÁ
jsem mu pomohla a já si nezasloužím zemřít a už vůbec ne jeho rukou.

"Sakuro počkej!" Zakřičí na mě a já vím že se chce zvednout.
"Lež!" Poručím mu ledovým hlasem.
"Proč se o mě tak staráš? Zase jsem vás zradil!" Řekne trochu s citem? Jo tohle je hlas plný emocí. Nějak se v něm už nevyznám.
"Jen tak, protože já narozdíl od tebe jsem medicnin a je mi jedno kdo to je ale když je zraněný tak mu musím pomoct" Otočím se na něj a pokrčuji rameny.
"Hm... ale kde jsou Akatsuki?"
"Copak já vím?" Znovu ta krčená ramena.
"Sakuro, já myslím že je porazil! Potřebuju to vědět jistě..."
"Abys co mohl udělat? Zaútočit na nás?" Křiknu po něm už trochu vytočeně.
"Ne..."
"To je jedno, raději půjdu, musím najít parťáky..." Řeknu mu i když myslím že ho to nazjímá a opět se otáčím.
"Jestli jsou zabití pak se chci vrátit do vesnice" Řekne a mě po těle proběhne mráz. No to snad nemyslí vážně?? Pak zase zradí jo jasně, ale takhle to nemůže jít! Zrada, zpět, zrada a zase zpět?? Ale Tsunade mu tak snadno neodpustí a i když ji bude Naruto dlouho přemlouvat a kdyby náhodou tak JÁ mu neodpustím!! Hajzl jeden, zmetek!
"Tss... a pak zase zradíš co?" Odpovím mu klidně
"Ne! Jen to ne, ale... chci už tam být napořád, miluju tě Sakuro!"
"Jo jasně. Já už ti nevěřím ani jedno tvoje slovo...A ani už ti nechci věřit a taky nebudu. I když třeba Naruto ukecá Tsunade abys tam ZASE mohl být tak já se ti budu obloukem vyhýbat"
"Sakuro, tak proč si mě jen nenechala zemřít?" Tak tahle otázka mi vyrazila dech ale asi mu to musím říct. Stejně si o tom pomyslí své.
"Nebudu ti lhát, protože tě miluju...Sasuke, proto" Usmála jsem se pro sebe
"M-miluješ? Ale jakto?
Já tě miluju ty mě miluješ tak proč nemůžeme být spolu?" Zeptal se mě a přišel ke mě
"Protože ti nevěřím Sasuke" Sundala jsem si masku a pohlédla mu do očí.
"Sasuke? Proč si ZASE odešel?" Zdůraznila jsem to slovo zase...
"Protože mě Akatsuki vydíraly že jestli se k nim nepřidám tak tě zabijí! Byl jsem si celkem jistý že to udělají! Nemohl jsem jinak" Vymlouvá se, vím to. Nemůžu mu věřit, vlastně se mu ani nedá věřit.

"Ariuko-chaaaaaaan!" Uslyším jak na mě volá hnědovlásek.
"Somu, Saro! Co vám tak dlouho trvalo?" Zeptám se jich s klidem a já vidím jak Sasuke upírá na Soma jeden ze svých divných pohledů, propaluje ho.
"Tak tohle je tvoje náhrada za nás?!" Vyjekne na mě najednou
"Cože?!" Upřu na něj svůj pohled.
"No za mě a za Naruta? Tady ten podivín a nějaká holka? Tss..." Odfrkne si
"Ne Sasuke, tohle je můj tým chápeš to? Dala jsem se znovu k anbu a vracet se už nehodlám!" Křikla jsem na něj a pokynula svému týmu aby na mě počkali před vchodem.
"Tss, ani nemusíš" Řekne ledově a já zmizím v okvětních lístcích Sakury... Jak jsem tušila, neříkal pravdu, nikdy! Nikdy mě nemiloval a nikdy milovat nebude. Já ho taky nechci milovat ale nejde to! CO mám dělat... Nic...Jen být u anbu a plnit mé mise. To je můj nový cíl. Vyrážím i s ostatními zpět... Mise je splněná. Uchiha ať si trhne. Asi za půl dne se utáboříme protože už je tma a my nic nevidíme.
Somu a Saraktis už spí a já se jen nečinně dívám do ohně. Asi po půl hodině. Něco uslyším a následně přede mnou stojí on...

"Co chceš?!" Vyštěknu
"Vrať se se mnou do vesnice..." Řekne a já se mu vysměju.
"S tebou? Už jsem ti říkala že ti nevěřím a ani ti věřit nebudu, už vůbec se do vesnice nevrátím. Maximálně tak zajít za Narutem ale jinak ne"
"Omlouvám se za to jak jsem se choval tam a omlouvám se za všechno" Řekne a já se znovu zasměju
"Sasuke, kdyby to bylo tak jednoduché. Je jednoduché říct promiň ale já ti neprominu."
"A co odpouštění?"
"Jenomže Sasuke! Panebože to si opravdu tak blbej?? Dvakrát si zradil vesnici, tobě už nebude nikdo věřit. Maximálně Naruto ale lidé z vesnice už ne v čele se mnou" Uchechtla jsem se
"Sakuro..." Přišel ke mě a obejmul mě za pas. Já jsem se mu vytrhla.
"Nedotýkej se mě ty prokletej Uchiho!" Zakřičím na něj a snažím se potlačit slzy které se mi derou do očí. Bolí to, bolí mě představa a fakt že neříká pravdu ale ty jeho činy, ty činy mě ničí!
"Ale Sakuro...prosím, miluju tě...Dělal jsem to pro tebe! Bál jsem se že se ti něco stane"
"Ty bastarde!Naříkej to! Neříkej že ses o mě bál! Není to pravda!" Křičím
"Je, miluju tě tak to pochop!"
"Kdybys mě měl aspoň trochu rád nikdy bys neřekl u brány ty hnusný řeči"
"Museli si být jisti že to myslím vážně"
"Jo jasně.." Klidním se, divím se že se parťáci ještě nevzbudily když tady ječím jak kráva.
"Hmm, ale je to pravda. Já nemůžu za to že si tak blbá a nedokážeš to pochopit" Vidím jak je vytočenej a moje obavy se ještě více potvrdily
"Vidíš a o tomhle mluvíš. Zase a zase říkáš ta slova a naznačuješ tím jak jsem otravná co? Neustále si musíš dokazovat že jsi lepší" Řeknu s úplným klidem.
"Tak to není!" Křikne a už cítím jeho rty na svých. S velkým přemáháním ho od sebe odtrhnu.
"Sasuke ne! Já nechci zase zažít tu bolest, už ne" Po tvářích mi už kloužou bolestné slzy.
"Prosím, neplakej..." Podívá se na mě a stírá mi slzy.
"Nejde to, já nechci...ale..nejde to!" Řeknu mu a utíkám pryč.
"Sakuro počkej!" Zakřičí za mnou a já jsem ještě slyšela jak se Sara probrala. Nedbala jsem na to že jsem je tam nechala a že by je někdo mohl napadnout, bylo mi to jedno! Utíkala jsem k lesu. Nejlépe se mi tam schovává a to jsem právě teď potřebovala. Schovat se, sama před sebou. Jak já se nenávidím za tu lásku k němu. Ale já... Proč zrovna já... Přes slzy nevidím na cestu a najednou jsem o něco zakopla. Rychle vstanu a chci běžet dál jenže jeho ruka mě zastaví. Chci se mu vytrhnout ale jeho sevření je pevné. Cukne se mnou tak že se ocitám v jeho objetí. Nebráním se, nemám sílu se vzpírat...

"Neutíkej..."Řekne a já zabořím hlavu do jeho bílé košile.
"Sakuro..." Řekne a sevře mě jeho silnými pažemi.
"Sasuke prosím tě, nedělej mi to ještě těžší. Odejdi! Odejdi!" Křičím už plná zoufalství.
"Nemůžu, chci tu být s tebou..."
"Ale já ti nevěřím ani slovo! Nechci ti věřit. Určitě mi zase ublížíš a to já nechci. Nechci to! Nechci!" Křičím stále dál.
"Ani já to nechci...chci aby si byla šťastná, se mnou" Promluví konejšivím hlasem.
"Ne..." Odtrhnu se od něj a zmizím v okvětních lístcích Sakury. Přemístila jsem se na nedaleký strom a rozvzlykala se. Nemůžu si ho pustit k tělu, už ne... Vydala jsem se ke svému týmu a společně jsme dorazili do vesnice...
Oddechla jsem si když jsem byla ve svém pokoji anbu.

Rozpršelo se. Odložila jsem si masku anbu na stůl a sedla jsem si na okenní parapet... Voda bubnující na okno mě ale vůbec neuklidňovala. Třeba se už Uchiha vrátil do vesnice...Třeba...A třeba taky ne. Třeba jenom kecal. Kecal o tom že se chce zase vrátit do vesnice. Chtěl se ke mě zase jenom přiblížit kvůli spaní? Já nevím ale připadá mi víc než podezřelé že hned po tom co se se mnou vyspal tak odešel. Určitě mě chtěl jako ženu jen na to jedno. Jinak by snad neodešel...nebo ano?
Ale je fakt že mě furt objímal a ta otázka...

Flash back:
"Miluješ mě?" Zeptal se černovlásek
"Víc než všechno na světě" odpovím mu na jeho otázku i když mu to říkám skoro pořád... On své sevření zesílí ještě víc jakoby se bál že se mu ztratím...
End flash back

Sasuke...je možné že si mě vážně miloval a nebo ne? Ano nebo ne? Tahle otázka mě doprovází každým dnem, každou nocí už po dobu sedmi dnů... Stále nevím nic nového o Konoze a o tom jestli se Sasuke vrátil...nevím v podstatě nic. Jen jsem splnila za celý týden jednu misi. A zítra mám jít za Tsunade... Je to zástupce Hokageho Naruta tak by mě zajímalo co mi chce... A ona ovšem rozhoduje o tom jestli Sasuke půjde zpět do vesnice protože Naruto by ho přívítal s otevřenou náručí, jak jinak že? Že by se to týkalo toho? Sasukeho? Ne to není možné, nevěřím že se vážně chce vrátit. Ale co já vím, ať se třeba tisíckrát vrátí mě je to jedno protože já jsem u anbu a už s vesnicí nemám v podstatě nic společného. I když mi na ní pořád záleží. Proč taky ne když je to má rodná vesnice. Tam kde jsme prožila tolik radosti ale taky utrpení.Ležím v posteli...Už týden nepřestalo pršet. Občas se ozve inner ale je to taky jen málokdy...občas se s ní dá docela fajnově pokecat. -Seš tam?- Zeptám se jednpduše ale odpovědi se mi né a né dostavit. -Hey? Nějak se už neozýváš co? Otravo- Tak mě nevolej když seš tak chytrá!
Vidíte? Na otravu už slyší... usměju se. Tak co chceš?? Ptá se mě neustále. -Vlastně ani nic já jen, zajímalo by mě jestli se už Sasuke vrátil-... Proč na něj vlastně tolik myslíš? Zeptá se mě jakoby to nevěděla. -Protože ho stále miluju víš... - Odpovím suše. Já ho nenávidím, je to jen namyšlený kretén....-Tobě se to řekne, ty ty seš...jiná osobnost- To akorát...jsme stejná osobnost jenomže ty ses nějak změnila z té tvrdé Sakury s kterou jsem se ve všem zhodla na nějakou přecitlivělou a naivní holčičku... -Máš pravdu, vážěn máš pravdu. Zase jsem se změnila a zase se potřebuju změnit.- Rozhodla jsem se. Tak je to zprávně, musíš zase najít toho bojového ducha. Usmála se. -Jo- Řekla jsem jí jednoduše a já myslím že to dokonce i pochopila... Pomalu zavírám ty moje ospalé oči a začnu vnímat jen zvuk kapek a jejím silám odrazu vůči oknu na kterém to jde tak slyšet. Díky nim taky nemůžu usnout ale pomalu a jistě se dostávám do mezispánku.


"Hey! Ariu! Vstávej!" Volá na mě někdo a probouzí mě z tvrdého spánku.
"Ještě ne..."
"Musíš za Tsunade!" Tak na to se proberu a vstanu z postele. V tom hlasu poznávám Saraktis. Pomalu se začnu převlékat a ona se odporoučí z mého pokoje. Když už jsem převlečená tak si ještě jako zprávná anbu nasadím masku a přemístím se za Tsunade. V mém pokoji nezůstane nic víc než jen lístek sakury.
Když jsem byla v kanceláři Tsunade tak to tady nevypadalo o nic líp jako v kage kanclu... Tsunade ten kancl už dávno nemá protože ho má Naruto a tahle kancelář je trochu menší ale přesto je tu opět tolik papírů. Povzdechla jsem si. I přes tu masku bylo určitě poznat jak se za ni stydím... Měla by si tu někdy udělat pořádek.
Toho koho uvidím sedět v křesle mě udiví...

"Naruto? Co tady děláš??" Zeptám se ho (asi jste čekali Sasana co? xD)
"Ále šel jsem zdělit babči Tsunade novinku a tobě vlastně taky"
"Tak to vyklop" Řeknu mu a usměju se na něj
"Sasuke se chce vrátit zpět! Ale Tsunade ho zavřela do krimlu"
"Jedině dobře Naruto!" Usměju se
"Já mu to říkám pořád!" Vmíchala se Tsunade.
"Ale Sakuro? Proč, vždyť Sasuke-"
"Nás už dvakrát zradil! Nemůžeme si dovolit ho tady nechat jen tak bez trestu" Dokončila jsem za něj
"Tohle jsem říct nechtěl..." Bránil se.
"Naruto, to že ho tu na pár let zavřeme bude jedině dobře...." Prosadila jsem znovu názor Tsunade.
"Ale Tsunade ho tam chce nechat devět let! No ták přemluv ji ať aspoň sníží ten trest!" Podíval se na mě Naruto
"Tsunade, nemyslíš že by stačily dva roky?" Podívala jsem se na ni ale přes tu masku vůbec nešel vidět můj obličej.
"Dva roky?? Tak málo...tak dobře" Svolila a Naruto začal skákat jak idiot.
"Sakura-chan! Sakura-chan! Já věděl že ho jen tak nenecháš!" Poskakoval. Já jsem si jen povzdychla. Rozhodla jsme se už zmizet ale Tsunade mi to nedovolila.
"A Sakuro?" Zeptá se mě
"Ano?" Odvětím
"Můžeš mu to zajít vyřídit?" Opět ta tázací věta
"A proč to nemůže udělat Naruto?"
"Zprávně proč ne já?" Když to řekne tak mu Tsunade jednu švihne.
"Protože Naruto je Hokage a má tam plno spisů..." Vysvětlí mi
"No tak dobře..." Povzdechnu si a přemístím se...

A tak si vykračuji tentokrát prosluněnou Konohou směrem k věznici. Ještě si u toho pískám a nezajímá mě že se lidi za mnou otáčejí proč ale mě to uklidňuje...Ano, uklidňuju se protože mě děsí naše setkání. Za chvíli už jsem u věznic a zeptám se v jaké cele je Uchiha Sasuke. A pak už následuji svou dráhu. Stále víc a víc se k němu přibližuju. Je to stejné jako na misi. Cítím to... Za chvíli už se mi naskýtá pohled na Sasukeho. Jen tak leží na posteli a dívá se do stropu...

"Uchiha...Sasuke" Řeknu nahlas tak aby to i on slyšel. Měla jsme takový ledový hlas až jsem sama sebe překvapila protože to se mi moc často nestávalo a zvláště v tak těžké chvíly.
"Sakuro? Já myslel že si u anbu" Odpoví mi
"Jo jsem ale Tsunade mě pověřila abych ti sdělila zprávu o tvém trestu"
"O mém trestu? A Tsunade? Proč ne Naruto? Ten je Hokage nebo už ne?" Ptá se mě na mnoho otázek najednou.
"Ano o tvém trestu...Tsunade je zástupce Hokage a rozhoduje o tom zda-li tady budeš moct být nebo ne víš...Rozhodla se pro pozitivní možnost. A ano Naruto je stále Hokage. Tvůj trest byl zmírněn z devíti let na dva. Já jsem se za tebe přimluvila, měl bys mi poděkovat" Řeknu a a pomalu se chystám na odchod.

"Děkuju ti... Sakuro, to se mnou pořád nemluvíš?"
"Ne nemluvím, nebudu se s tebou bavit. Jsem u anbu a stane se jen málokdy že se stavím do vesnice víš."
"Sakuro... Proč? Proč je život tak složitý?"
"Na to se mě neptej...ptej se někoho kdo by to mohl aspoň z části vědět jako třeba nějaké věštkyně ale mě určitě ne"
"Nechceš ho zjednodušit? Stačí když...když se mnou budeš zase mluvit..."
"Kdybych to udělala tak bych ti zase uvěřila...Moje srdce už tak máš ty, nemůžeš mi ho vrátit?" Povzdychla jsem si
"Já ti ho ale vrátit nechci, chci si ho nechat a... chci tě mít u sebe."
"Hm...tak to máš blbý, já už nechci Sasuke. Miluju tě, stále...Bohužel. Ale já ti nevěřím. Něvěřím tvím slovům a přitom když tě vidím tak myslím pořád na to jak si krásný. Tak... mi ho vrať." Usmála jsem se chabě..Vážně jsem neměla nějakou náladu.
"A proč nechceš uvěřit...Vždyť jsme spolu prožili tolik krásného, pamatuješ?" Zeptal se mě s nadějí
"Pamatuju ale uznej nezmátlo by tě kdyby ses s někým vyspal a ten tě pak opustil? Nikdy sis nepřipadal tak ošizeně a bezcenně jako právě v tu chvíli. Cítil ses využit. Jen na to jedno chápeš! Ne ty to nemůžeš pochopit protože si chlap a tohle chlapy dělaj!" Křičela jsem na něj.
"Sakuro..." Zašeptal a měl v očích lesk...jakoby mu to bylo líto ale on se jen přetvařuje... Je to namyšlenej kretén. Naštvaná odcházím on však za mnou ještě zavolá.
"Sakuro! Počkej! Zůstaň tady ještě!" Křičí a přiletí k mřížím, já se ještě na okamžik zastavím
"Co zase chceš?" Zeptám se
"Miluju tě, prosím věř mi to! Chci tě!" Tu poslední větu zašeptal... A já jsem zahlédla jak se po těch kovových lanech spustil dolů.
"Ne Sasuke, ty nechceš mě! Ty chceš moje tělo..." Řekla jsem vyrovnaně se situací.
"Sakuro...víš jaké to pro mě je? Já se někoho pro mě důležitého snažil ochránit a ten koho jsem chránil mi to nevěří... A proč? Protože jsem kvůli němu zradil vesnici. Měl jsem o něj strach, měl jsem strach o Tebe!" Řekne zoufale a já k němu přijdu blíž.
"Ty brečíš?" Zeptám se vyjeveně
"Ano, já brečím! A víš proč? Protože tě miluju a to mi ještě stále nevěříš co? Ale já věřím že se slituješ a uvěříš mi... Že se tě budu moct aspoň letmo dotknout a-"
"Dost! To stačí..." Klekla sem si k němu protože se právě nacházel na zemi. Lehce protáhl jeho paži přes mříže a pohladil jemně mou tvář.
"Jsi tak krásná a přesto, přesto nejsi moje...jakto?" Zeptal se a v očích se mu značily emoce. Ano, tohle byli emoce... smutek, lítost ale i radost a štěstí. Tolik citů najednou se značilo v jeho očích. Říká se že přes oči můžeš vidět cokoli.
"He...jak ironické" Ucukla jsem hlavou směr pryč od nebezpečného objektu.
"Proč se tak bráníš?" Zeptal se a chytl do rukou jeden pramen mích růžových vlasů.
"Já...už ti skoro zase věřím a to díky tvému hereckému umění a tvím očím...vypadá to že říkají pravdu ale já si tím nejsem vůbec ale vůbec jistá víš?" Zamyslela jsem se a jeho ruka zabloudila k mému krku.
"Tak se tomu poddej" Zašeptal omámeně a nasál vzduch do plic.
"Nejde to..." Zašeptala jsem na oplátku a více a přiblížila k mřížím...
"Ale jde..." Řekl a...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amu-chan Amu-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 21:18 | Reagovat

Řekl a... Pusa,Pusa,Pusa,Pusa,Pusa,Pusa,Pusa xD Tak už jsem zase mohla něco číct :) Arigato!! xD :)

2 Saku-chan Saku-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 21:34 | Reagovat

Jjj pšššššt, tak ale vymaž ten komentář xD Jo a nahoru pod záhlavý, do volitelného horního boxu to nezapoměň dopsat xD A kdy bude další díl Komixu Strany SSSK? A nebo další díl něčeho? Povídky?

3 Saku-chan Saku-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 21:35 | Reagovat

[2]: A promiň za jméno, pořád ho měnim na tý virtual konoze a normal na blogu xD

4 Saku-chan Saku-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 22:00 | Reagovat

Whaaaaaaaaaaaa Ňaňaňaňaňaňaňaňaňaňaňaňaňa xD njn, ale až se vzbudim a zaptu pc, tak ať nuž to tu je!! xD Ne kecam nemusí xD Ale já už mlčím xD Asi ti lezu na nervi....
hej pošlete mě na dlouuuuuhou misi at neotravuju!! xD

5 Amu-chan Amu-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 22:31 | Reagovat

*Fnuk* *Fnuk* Ty ospalče!!! xD Já stávam vždy kolem 9 hodiny.... nwm proč, ale vždy se tak vzbudím xD

6 Saku-chan Saku-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 22:37 | Reagovat

me se enchce vstávat nikdy a spát taky ne xD Ale do školy a na PC musím xD

7 Saku-chan Saku-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 22:48 | Reagovat

omg, já si se všema věčně podávám ruce xD se všema mám minimálně 3 věci společné xD

8 Saku-chan Saku-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 23:07 | Reagovat

jj zítra, teda za hodinu už dneska xD A já vim, už jsem o tom někde četla, ale nwm kde xD, že to píšeš ty a eště nekdo xD se těším!!

9 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 6. listopadu 2010 v 23:25 | Reagovat

shannaroooooooooo !!!! =D že se nestydíš to takhle ukončit,dílek moc pěknej a doufám že mu Saky odpustí (jak jinak že ? ) xD xD ....těším se na pokráčko,do kterýho tě budu muset asi zase dokopat =D =D

10 Saku-chan Saku-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 8:28 | Reagovat

[9]: Co ty? Já jí taky pořád honim ať už to udělá xD Ale já nejsem o nic lepší xD

11 Saku-chan Saku-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 8:47 | Reagovat

jojo promin za to slůvko.... tak teda te do toho tahám?? xD Myslim, ale Tahám abys si napsala povídku ne jako to co myslíš xD A ty smajlíku no...
Přihlaš se na blog... Nastavení...Obecné (Nebo jak to je)... A tam si to nastav :)

12 Saku-chan Saku-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 8:48 | Reagovat

A nejsi tu brzo?? xD Já dneska stávala v 8... nwm proč, ale neřikala si že stáváš pozdě? xD

13 Saku-chan Saku-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 9:06 | Reagovat

Ale neni zač, a když už o tom mluvíme, taky jsem šla brzo spát xD v pul 12 já když jdu pozdě tak vstanu brzo xD a já ted delam Design Sakura vs Ino :D

14 Saku-chan Saku-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 9:19 | Reagovat

mam oboje, ale na skype nechodim, takže jen ICQ xD

15 Saku-chan Saku-chan | Web | 7. listopadu 2010 v 9:20 | Reagovat

[14]: 371-335-456

16 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 7. listopadu 2010 v 9:29 | Reagovat

a řekla...? co řekla? takový napínáky

17 koizumi-ayumu koizumi-ayumu | Web | 7. listopadu 2010 v 11:05 | Reagovat

S kýmpak bys chtěla udělat Diplomek?

18 Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ | Web | 7. listopadu 2010 v 11:30 | Reagovat

heh.sorry,že jsem byla dlouho neřítomná,důvod najdeš na mém blogu :D
A jinak,jak se máš?

19 Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ | Web | 7. listopadu 2010 v 11:58 | Reagovat

nebudeš nebo se na tebe vykašlu!! :))) :) :) :D
P.S..Ayumu je příjmení(japan xD) ,Koizumi je jméno xD

20 Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ | Web | 7. listopadu 2010 v 12:05 | Reagovat

no jo,když už seš zvyklá,tak to dělej :D jop,ta animka Sasana je super,baví mě si ji prohlížet blbec jeden xD(nez uřážky xD)

21 Stiorry Stiorry | Web | 7. listopadu 2010 v 12:17 | Reagovat

a co? a co? Sakra takhle to ukončit UUUAAAAAA
Pokráčko pls :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama