
"Pane bože, samej Pein! Si ho klidně pro mě za mě zavolej. Matsuri, mi všichni víme že ho máš ráda ale jako že to až takhle dáváš najevo je fakt strašný" Popíchl ji
"Tak si tady uklízejte samy!! Já končím!" Oznámila všem, zabouchla za sebou dveře a šla pryč. Někam kde by ji nikdo neotravoval. Někam kde konečně nejsou ti pitomci. Chtěla by někam jinam, ne do takové cvokárny.
Vyšla ven ze dveří a mířila si to k parku. Sedla si na lavečku a ještě celá plná nadávek nadávala, sice potichu ale kde kdo to zaslechl. A to právě slyšel on...
"Nestarej se!" Zavrčela
"Ale prosímtě, naštval tě někdo co? To se tady v tom světě děje celkem často" Přisedl si k ní
"Hm... Kdo si?" Zeptala se kluka co byl tak podobný Itachimu, trochu až moc. Myslela si.
"Jmenuju se Sasuke...a ty?" Zeptal se
"Já, já jsem Matsuri" Odvrátila modrovláska zrak.
"Matsuri...divný jméno" Zamyslel se
"Máš něco proti mému jménu?!" Vražedně se na něj podívala
"Proti tvýmu jménu ne ale proti tvým vlasům"
"Nikdy jsi neviděl černý vlasy??" Procedila mezi zuby už zase vytočená. Dneska ji všichni štvali
"Hele uklidni se jo ale nikdy jsme neviděl tak skvěle nabarvený vlasy"
"Sakra ty nejsou nabervený ty gelere!!" Zakřičela na něj a chytla ho za límec.
"Hele ty nejsou nagelovaný!!" Zavrčel na ni se zaťatejma zubama
"Moje vlasy nejsou nabarvený!" Pustila ho a uraženě si stoupla
"Ale vypadaj tak. A proč máš tu růži za uchem?" Podíval se na ni podezřele
"Ještě nějakou poznámku o mojem vzhledu a oholím tě skalpelem!!" Řekla už celkem kldině
"Ó jak silná slova to říkáš, to je brutální" Řekl ironicky
"Stichni už nebo to fakt udělám..." Podívala se na ním jedním okem zatímco to druhé měla zavřené
"No jo pořád. A odkud jsi? Tebe jsem tu ještě neviděl...To bude asi tím že jsem tu nový" Zamyslel se
"Hmm....Chodím sem na školu, bydlím na koleji s Akatsuki protože nikde jinde nebylo volno a abych pravdu řekla dost mě to tam štve."
"Hm, já budu chodit tady na tu školu, je jich tu víc?"
"V tomhle okruhu ne...aspoň myslím" Pokrčila rameny
"Tak to asi budem chodit spolu" Zářivě se usmál. Tahle černovláska se mu začínala zamlouvat. Ona se na něj trochu podezřívavě podívala a pak se začala smát.
"Čemu se jako směješ?!" Urazil se
"Tomu jak to vyznělo..." Smála se dál. Sasuke se nad tím na chvíli zamyslel a pak se taky zasmál. Že prý chodit spolu, to určitě. Pomyslel si a pak se na Matsuri zadíval. Nemohl to přehlédnout, sukně s červenými mráčky a taktéž černé tričko. Slušelo jí to, opravdu to musel uznat a to je co říct protože Sasukemu se moc dívky nelíbí ale tahle. Tahle je něco úplně jiného.
"Proč se na mě tak díváš??" Zeptala se znenadání...
"No, ale nic..." Nevěděl co má říct a tak raději nahodil jeden ze svých ledových výrazů.
"Už asi půjdu jinak se Kisame a ostatní poserou že jsem jim nenachytala večeři...tak se měj, možná se ještě uvidíme" Usmála se černovláska a pomalu odcházela.
"Měj se!" Zavolal za ní ještě a už už vstával z lavičky.
"Už ani projít se nemůžu?" Odsekla jsem
"Matsuri! Kde máme večeři?!" Křičel dál a vždycky jsem tohle snášela, už toho mám dost
"Nedělejte si tady ze mě služku! Já ní totiž nejsem, uvařte si to samy když máte tolik keců!" Oplatila jsem mu jeho křik.
"Promiň Matsuri, omlouvám se, máš pravdu" Tak to je poprvé co se mi Pein omluvil. Já však naštvaně prásknu dveřmi ať si nemyslí že po jednom omluvení hned roztaju.
"Jdi někam..."
"Dobře" Uraženě odkráčí a já si lehnu na postel. Z mé mysli stále né a né jít ten čerovlásek. Je až moc podobný Itachimu, nechápu to. Že by mezi nimi byla nějaká spojitost? Musím to zjistit. Hrábnu na noční stolek a vezmu si knížku. Lehnu si pohodlně na postel a začtu se.
Chvíli si čtu ale pak mě přemůže únava, knížku hodím na zem a usnu. Nic si ze snu nepamatuju ale přece jen vím že se mi něco zdálo. Neřeším to a vstanu, zajdu do koupelny kde si učešu svoje na dlouho střižené černé vlasy a vše okolo toho. Obleču si Akatsuki oblečení i když nevím na co mi je když s nima ani moc nejsem. Nedalo by se to tak říct. Jsem s nimi každou přestávku a bavím se s něma ale...proč? Ach jo... Povzdechnu si a vylezu z pokoje.
"Udělej si ji" Řeknu tomu zrybatělému člověku.
"Ňáká hnusná ne?" Vyjede na mě ale já si jen vezmu jablko a mířím si to do třídy. I když bych mohla vyrazit až za deset minut tak vyrážím už teď. Nechci tam být s těma cvokama už ani minutu. Zavřu za sebou dveře a vydám se ke třídě. Cestou nepotkám žádný kamarády protože tady vlastně ani kromě těch bláznů nemám... Povzdechnu si...zase, zavřu oči a pak uslyším ten hlas.
"Ahoj" Usměju se na něj
"Budu chodit s tebou do třídy, víš to?" Zeptá se mě a pak se k němu přižene nějakej kluk. Takovej blonďák s modrýma pomněnkovýma očima.
"Ty ji znáš Sasuke??" Zeptá se ho a podívá se na mě.
"Ne, pojďme" Řekne ledovým hlasem a já cítím jak se mi do očí dostávají slzy. Zatlačím je a jako bez ducha pokračuju do třídy. Podivím se když už je tam Itachi a ostatní.
"Trochu mě někdo zdržel..." Řeknu a přiletí tam udýchaný Sasuke.
"Á bratříčku já se tady s někým bavím tak mě neruš" Mrkne na mě a Sasuke se na mě taky podívá. Zřejmě ho zaujaly červené mráčky které oba dva máme.
"Matsuri? Ty seš...s nima?" Zeptá se mě znenadání a já to vůbec nechápu no odpovím mu
"Kdo jsi? Já tě neznám a jaktože znáš mé jméno?" Zeptám se ho ledově.
"Matsuri...copak mě nepoznáváš?" Vzdychne
"Já tě poznávám až moc dobře to ty mě neznáš" Obrátím a zamířím na něj svůj ultra vražedný pohled.
"Matsuri, ty jsi naštvaná?" Přijde ke mě a chytne mě za ruku, já se mu však vytrhnu.
"Jo, už jsme se viděli, je to jen známý" Oznámím Itachimu
"Aha, Sasuke, bratříčku pojď si popovídat" Usměje se a vezme ho kolem ramen. Bratři, vypadalo to tak od začátku ale já si to prostě nemohla připustit. Pustila jsem to z hlavy a šla se usadit do lavice.
Škola mě nikdy nebavila ale docela mi šla... I napříč tomu že jsem seděla sama mi bylo dobře. Nepotřebovala jsem nic jiného. Byla jsem v podstatě odloučena od třídy. Přece mnou taky nikdo neseděl ale to mi nevadilo. Nic mi nevadí i když jsem poněkud citlivější když jde o Sasukeho. Dneska jsem se před ním málem rozbrečela. Bylo to strašný a jsem si jistá že je to láska. Nevím jak se to mohlo stát ale zamilovala jsem se do něj. Proč? Proč? Proč? To se nemůže stát něco jiného, něco k životu schopného ale já se místo toho zamilovala! To je fakt něco...teda. Ach jo, no jo už zase povzdech. V tom si do třídy přikráčeli Sasuke s Itachim a tvářili se jako největší přátelé. Ode dneška se můj pohled na svět změnil... Byla jsem zamilovaná, do něj... Zadívala jsem se na něj a zjistila že aji on se dívá na mě. Nečervenala jsem se, aspoň myslím. Ale v hloubi mi srdce poskočilo. Usadil se přede mě i s tím blonďákem.
"Musíš tak řvát? Bolí mě uši!" Postěžuju si
"A heleme se, černovločka" Zasmál se. Nějak jsem nechápala to oslovení
"Ts...a heleme se, debil!" Vrátím mu to
"Ale černovločko, nech toho..." Usmál se na mě.
"Můžeš mi přestat říkat černovločko? Idiote"
"Ne nemůžu, líbí se mi to" zhoupl se a opřel se o moji osobní lavici.
"To bude den, postěžuju si a zabořím hlavu do dlaní."
"A černovločko?
Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptá se mě, otrapa.
"Jmenuju se Matsuri" A na to už se otočí aji Sasuke
"Héy, Sasuke... Pojď si povídat"
"Nechce se mi" Řekne opět ledovým hlasem a zase se otočí
"To je takovej vždycky? Myslím ty jeho změny nálad"
"No jo, náš Sasan už je prostě takovej!" Plácne ho po zádech div že Sasuke nespadne ze židle. Zato Narutovi stihne vynadat.
na lavici. To je nuda... Právě máme angličtinu. Většího debila před sebou sem si nemohla přát. Protože když se v nějaké větě objevilo "people" tak mě začal škádlit. Vzal
mi učebnici.
"Za nůžky"
"ne!" Odpovím záporně a snažím se od něj dostat učebnici. Potom se mi to podaří. Vzdychnu si, to je dneska den. Fakt horší být nemůže. A doprdele (gomene za výrazy :D) , dneska je ten ples! Do háje, do háje, do háje! Dám si ruce před oči a zazvoní.
Proč zrovna já? Zeptám se sama sebe když se před Sasukeho postaví ta červenovlasá zrůda.
"Pro mě, za mě" Řekne s nijakým nadšením. A já jsem doufala že bych tam šla s ním. No nebude mi zase zbývat nic jiného než tam jít s Peinem. Jako každým rokem. Chtěla jsem aby to tento rok bylo jinak ale jak tak koukám tak asi nebude. Začnu po sobě čmárat jak to dělá občas Kakuzu. Tentokrát sem si to načmárala úplně stejně a to tak že jsem si jakoby sešila prsty k dlaním atd. Docela se mi to i zalíbilo tak jsem si to udělala i na druhé ruce.
A jak se tak ten den táhl tak taky skončil. Pein mě samozřejmě pozval na ples a já souhlasila. Nezbývalo mi ani nic jiného. Má mě jen jako náhradu za Konan která tady není už bůhví jak dlouho.
"A co Karin?" Zeptám se ho ač nechtěně do toho zatahám tu červenovlasou nádheru.
"Od té se snažím utéct tak potřebuju help" Řekne jednoduše.
"Hm...už mě znáš?" Zeptám se stále s nadějí
"Ještě ne" Usměje se a vede mě na parket. Chvíli mi jen tak hledí do očí a pak se roztancujeme. Karin má málo k tomu aby tam nevletěla a něco neudělala a to se taky stalo. Když jsme dotančili tak mě Sasuke stále nechtěl pustit pryč a tak tam Karin vlítla.
od sebe.
"To ona mě nechtěla pustit!" Vymlouval se Sasuke a Karin mu to zřejmě zbaštila a naštvaně se na mě otočila. Já jsem se na Sasukeho podívala pohledem "idiote" a se slzami jsem utekla pryč.
Zamknula jsem se v pokoji a brečela jsem. Tak strašně to bolelo. A já myslela že by mezi náma něco mohlo být ale to je asi blbost. Povzdechla jsem si mezi vzlyky. Vyšla jsem z pokoje plná odhodlání a toho že to tady takhle už nemůže být. Jdu cestou po písku moře a pomalu si začnu pobroukávat písničku...
Footprints in the sand
And helped me understand
Where I'm going
You walked with me
When I was all alone
With so much I no along the way
Then I heard you say"
I'm always there
When your heart is filled with sorrow and despair
I'll carry you
When you need a friend
You'll find my footprints in the sand
Flash across the sky
So many times have I
Been so afraid ooh
And just when I
Have thought I've lost my way
You give me strength to carry on
That's when I heard you say
Stejně o mě nikdo nestojí...Mihá mi před očima celý můj život a já stále jdu a jdu stále do té slané studené hmoty.
I promise you
I'm always there
When your heart is filled with sorrow and despair
I'll carry you
When you need a friend
You'll find my footprints in the sand
Well I no you'll be there
And I can feel you
When you say
I'm always there
When your heart is full of sadness and despair
I'll carry you
When you need a friend
You'll find my footprints in the sand
"Jsi u mě. Co si to chtěla udělat?!" Zakřičí na mě
"já..." zašeptám
"Ne promiň, ale řekni mi, proč si to chtěla udělat?" Zeptá se mě a vezme jeden pramen mích černých stále mokrých vlasů do svých rukou.
"Já...už to tady pro mě nemělo cenu..."
"Nemělo cenu? A co já?"
"Co co ty?" Zeptám se ho nechápavě
"Miluju tě, černovločko" Usměje se. Já na něj chvíli jen tak nechápavě civím a pak mu jednu lištím.
"Jako, au! Člověk se ti tady vyzná a ty ho zmlátíš? Co to jee?" Zeptá se mě s úsměvem.
"Neříkej mi tak! Mi tak říká Naruto!" Urazím se a otočím se. Až teď moje srdce pochopilo co řekl.
On mě miluje? Prudce jsem se na něj otočila objala ho.
"Taky tě miluju" Zašeptám a odpojím se od něj. Pohlédnu mu hluboko do očí a pak se k němu natáhnu a políbím ho. Miluju ho. Teď už vím že to co jsme chtěla udělat byla blbost. Miluju ho a miluju aji svůj život.


















AAAle, táta mi nějak zabránil blocoví stránky..Hrůza a Děs. P.S. Sachiko-chan týden nepojede PC...Omlouvám ji