"Itachi mě to nezajímá..." Povzdychl si mladší... Ústavčině přemýšlel proč ho bratr aspoň jednou nenechá normálně a v klidu žít.
"Ale no tak ! Poslouchej svého staršího bratříčka!" Usmál se Itachi a podíval se na znuděného Sasukeho.
"Copak mám na výběr? I když řeknu že to nechci slyšet tak to stejně řekneš..." Povzdychl si Sasuke.
"Hm... taky pravda." Pokrčil Itachi rameny a dále hleděl do toho bílého kusu papíru ve kterém se nacházelo oznámení od jeho práce.
"Tak co mi chceš? Nebo mě chceš co nejdýl zdržet na jednom místě? Sakra začaly prázdniny!" Nudil se Sasuke.
"No... právě že začínají prázdniny! Máš skvělou příležitost podívat se do Antarktidy! Dostal jsem z práce takovou nabídku a můžeš vzít někoho sebou..." Usmál se na něj Itachi a poplácal ho po zádech.
"A proč si myslel zrovna na mě? Nechceš si tam vzít tu svou modrovlasou?" Zeptal se Sasuke a znovu si povzdychl.
"Tak aby bylo jasno Konan Peinovi přebrat nemůžu, počkej! Jak o ní vůbec víš?!" Rozkřikl se Itachi ale když mu nikdo neodpovídal tak přešel k tématu. Ještě chvíli listoval až nakonec narazil na list a začal mu oznamovat tu podstatnou věc.
"No prostě jsem myslel na svého bratříčka a myslel jsem že by ses tam rád podíval koneckonců jsi chladný jako severní pól! Myslím že s tímhle by ti klidně vytřeli hmat bratříčku!" Usmál se dlouhovlasý a vyčkávavě se podíval na bratra.
"Vytřít hmat? Nemyslel si náhodou zrak?" Podivil se Sasuke namísto toho aby odpověděl.
"Ne myslel sem hmat! Tak co jedeš? Dám ti na rozmyšlenou... teď už musím do práce." Řekl Itachi a popadl tašku na rameno.
"No jo jen si jdi zkoumat ty svoje žížalky." Zašklebil se Sasuke když uviděl na okně sklenici těch nechutných zvířat.
"Nezkoumám žížaly! Tohle je jen můj průzkum! A nemůžu za to že nemáš rád zvířata, měj se!" Zvolal a už bral klíčky od auta. Zabouchl za sebou dveře a hned co odešel tak Sasuke začal organizovat. Jako první zavolal Narutovi.
"Čau Sasuke! Co potřebuješ?" Zeptal se ho s radostí jako vždy hyperaktivní blonďák.
"Čau Naruto, potřeboval bych si s tebou o něčem promluvit a to po drátu fakt nejde..." Oznámil Sasuke a pak se chytl za hlavu.
"Po drátu? Ty seš na drátě?" Zeptal se Naruto a Sasuke začal uvažovat jak někdo může být tak blbej.
"Baka! No nic, přijdu tak mě čekej..." Oznámil mu Sasuke a pak zavěsil. Naruto pokrčil rameny a šel se koukat na telku. Sasuke si nebral ani mikinu protože venku bylo dost teplo na to aby mohl jít jen v krátkým tričku a v kraťasích což on samozřejmě měl. No přesněji měl tříčtvrťáky ale to už je detail. Nechápe proč zrovna o prázdninách Itachiho napadlo jet na Arktidu. Jo aha budou tam zkoumat ledovce... Při té představě se Sasuke otřásl. Vyšlapoval si to známou cestou směrem k tomu hyperaktivnímu stvořenímu. Natáhl ruku a zazvonil.
"Sasuke ty už si tady? Pojď." Podivil se Naruto ale pak ho pozval dovnitř. Sasuke vstoupil a okamžitě se posadil na gauč.
"Tak co si ode mě chtěl?" Zeptal se ho nedočkavě modrooký a posadil se naproti němu.
"No Naruto, potřebuju s tebou probrat pár věcí. Itachi mi nabídl jestli bych nejel do Antarktidy a prý že můžu vzít někoho sebou.-" Nedokončil protože ho blonďáček v půli věty okamžitě přerušil svým hlasem. Který oznamoval jak je nadšený.
"Do Antarktidy? No to by bylo bezva! Vemeš mě?" Zeptal se a Sasuke se ocitl pod rentgenovým pohledem.
"Ah, ty jsi nenapravitelný... uvažoval jsem jestli tam vůbec pojedu, měl bys mě podpořit abysme nejeli" Vztekal se černovlasý.
"Já bych tam klidně jel... hele! Ber to, taková příležitost se naskytne jednou za život a navíc to není za tvoje peníze."
"Ale... to je jedno, takže asi nemá smysl ti to vyvracet co? Ještě se zeptám kdy pojedeme. Ale večer ti zavolám jo? A prosím tě snaž se do té doby zjistit co je ,po drátu' jo?" Usmál se na něj povýšeně černooký a vycházel z blonďákova domu.
Cestou si to promýšlel a nakonec zjistil Narutovu pravdu. Nebudou to až tak špatný prázdniny. Když se vrátil domů tak tam už Itachi byl a něco jedl.
"Už zase žereš?" Neodpustil si Sasuke narážku a bratr mu to samozřejmě neměl za zlé ale odpověděl mu na to.
"A kdo by nežral? Tak co jak ses rozhodl?" Zeptal se a nasadil jeden z těch vlezlých úsměvů které Sasuke tak nesnášel.
"Jo pojedu, beru sebou Naruta.Kdy jedem?" Oznámil otázku a nalil si kofolu.
"To blonďatý třeštidlo? No zítra..." Řekl a Sasuke vyprskl pití.
"Cože?! Už zítra?" Zhrozil se Sasuke a petal nahoru do pokoje se zbalit. Sice bylo něco kolem páté ale Sasuke to nechtěl nechat na poslední chvíli.
"A co že jsi tak překvapený?" Řekl Itachi a ukousl si svého sucharu. "Máme tam průzkum tak toho musíme využít"
"Počkej... Na jak dlouho že to tam jedem? A jak nemám být překvapený? Já myslel že si aspoň trochu užiju prázdniny než s tebou odjedem na tu ,dobrodružnou výpravu'" Naznačil Sasuke uvozovky a usadil se vedle něho. Vytáhl z kapsy mobil a vyťukal Narutovo číslo. Ten se mu okamžitě ozval a Sasuke mu to oznámil. Blonďák začal jásat a pak zavěsil že se jde připravit. Sasuke mu ještě předtím řekl že se pro něj zítra staví.
"No jedem tam na celý dva měsíce a užijem si cestu soukromým letadlem..." Oznámil mu Itachi a nasadil si své černé sluneční brýle při kterých Sasuke měl co dělat aby nevybuchl smíchy což stejně udělal.
"Co je ti tady tak k smíchu? To neznáš tady tyhle super brýle? Mají je všichni z party a já jsem s tím začal!" Naparoval se Itachi
"Už se nedivím proč sou tam všichni takový debilové... Opičí se po debilovi... Vypadáš jak hipís!" Smál se mu Sasuke
"Hele bratříčku... tobě zřejmě ještě nedošlo že ti všichni z mý party říkaj Emo co? Vždy když tam přijdu tak říkaj něco ve smyslu ,Jak se má Emo?' nebo ,Co dělá papoušek?' a podobně..." Řekl Itachi a pro jistotu si dal brýle na hlavu.
"Já jim rozmlátím tu jejich držku ale pro papoušek?" Zeptal se Sasuke a Itachi mu to hned začal vysvětlovat.
"No to máš tak, ty nevíš že nosíš účes po papouškovi Ara? S tou chocholkou víš ne?" Řekl Itachi a usrkl ze své skleničky.
"Sakra já za to nemůžu že mám tak přiblblej účes a nezáviď!" Řekl s ledovým klidem krátkovlasý
"Tak si je nemáš gelovat. A nezávidím, mám raději svoje vlasy než ty tvoje, bratříčku." Řekl a to už Sasuke nevydržel.
"Já si je negeluju! Kolikrát ti to mám říkat hmmm??? Já nemůžu za to ale ono mi to tak stojí od přírody ty inteligente! Takže to furt neříkej protože mě s tím štveš víš!" Zakřičel na něj Sasuke, vstal a zbytek obsahu jeho sklenky zůstalo na Itachim.
"Hej! Můj letní outfit! To si vypereš!" Zakřičel Itachi a vstal. Čuměli na sebe a vrčeli se zaťatejma zubama. Zničeho nic se Itachi začal smát.
"Dobře dobře, skončíme to. Nechci se s tebou pohádat bratříčku..." Usmál se Itachi a cvrnkl ho do čela.
"Ty si tak vlezlej!" Zakřičel na něj Sasuke a naštvaně se odporoučel do pokoje. Itachi jen pokrčil rameny a šel si vyprat svůj outfit. Sasuke si četl knížku a pak se rozhodl jít spát. Letadlo jim odjíždělo už v osm tak museli být připravení. Zanedlouho usnul ale přece jenom přemýšlel ještě nad tím kdyby Itachiho odmítl. Byli by to nudné prázdniny? Dělal by to co normálně? V tom mu došla důležitá informace... nebudou tam holky... Takže náš milý lamač dívčích srdcí nebude mít koho zlomit. Sasuke se ušklíbl a pak usnul. Bratr ho probudil v sedm. A to ne moc dobrým způsobem. Sasuke měl co dělat aby ho potom nestřískal a nepřetrhl jako hada.
"Bratříčku...." Zašeptal mu Itachi líbezně do ouška. "SPÍÍÍÍÍÍÍŠ?!" Zakřičel a hned na to se po něm Sasuke ohnal.
"Teď už ne!" Obrátil se Sasuke na bok a přitom v duchu počítal do deseti.
"Tak vstávej! Začínají prázdniny a přitom vyšetřování možného nového druhu medvědů!" Zajásal biolog a sešel dolů do kuchyně.
"Jakoby mě nějací masožravci zajímali..." Řekl znuděně Sasuke a přitom prozvonil Naruta aby nezaspal. Poté stejně jako jeho bratr sešel do kuchyně a udělal si snídani. Po snídani popadl jeho sbalenou krosnu a i s Itachim se vydal k autu, musí ještě zajet pro Naruta. Itachi měl samozřejmě jak Sasuke říká jeho hipís sluneční brýle a letní čistě vypraný outfit. Ale postupně se bude ochlazovat a tak si ještě vzaly něco na převlečení. V letadle sice bude teplo ale když vystoupí tak to bude horší... A tak se rozjížděli směr Narutův domov. Když Sasuke zazvonil tak mu otevřel bohužel pro něj rozespalý blonďák a to nepočítá o jeho pyžamu a noční čepici na hlavě. Sasuke mu hned střelil.
"Vstávej dobe! Jedeme idiote!" Zakřičel na něj a prodral se přes něj do jeho pokoje.
"Nemusel si mě praštit, vždyť to stíhám..." Zívl si Naruto a začal se oblíkat. Popadl tašku kterou si už včera kupodivu sbalil a vydal se i s bratrama Uchihů k letišti. Na letišti to nebylo nějak divné když se stylovou chůzí prošli přímo až k soukromému letadlu. Všechny dívky na nich mohli oči nechat. Tedy, hlavně na bratříčcích. Naruto nebyl až tak oblíbený ale snažil se vypadat cool. Poté všichni nasedly do letadla a Naruto si sedl vedle Sasukeho. Jakmile se zapasoval tak usnul.
"No super..." Povzdychl si Sasuke a vytáhl si blok. Začal tam něco čmárat a pak to vzdal. Ještě chvíli trvalo než letadlo vzlétlo ale nakonec byli úspěšně na cestě na Antarktidu.
"Za jak dlouho tam asi budem?" Zeptal se nedočkavě mladší z bratrů toho staršího.
"Tak počítám za dvanáct hodin..." Řekl mu Itachi který se rozvaloval na konci řady. Sasuke protočil očima a pohodlněji se usadil. Strčil si do uší sluchátka od mp4 a začal poslouchat. Po nějaké době se začínalo stmívat a Sasukemu začala docházet baterka. Nakonec to vypnul a rozhodl se jít spát... Sice bylo brzo ale co má dělat sedmnáctiletý v letadle se svým retardovaným bratrem a postiženým kámošem který ke všemu spí. Nevěděl kdy ani jak ale usnul. Probudil ho až poklepání na rameno od jeho postižence.
"Eh? CO je?" Zeptal se Sasuke a rozlepil své oči.
"Sasuke, už tam budem, je na čase se oblékat do kožichů a čepic..." Usmál se na něj Naruto jakoby to byla jeho holka. Sasukeho to znechutila a proto se raděj navlékl do šusťáků a všemožných teplých věcí včetně čepice. Naruto měl special oranžové klapky na uši a Itachi si dal stejně jako jeho bratr čepici. Vystoupili z letadla a nejdřív se otřásly od zimy.
"Jen se tu porozhlédneme a pak zalezeme zpátky a budem chrápat jasný? A žádný protesty protože se potřebuju vyspat, zjistíme jestli už konečně přijeli Pein a spol okej?" Zeptal se jich Itachi a ti dva jen pokrčili rameny.
"Yosh! Tak se tu běžte porozhlídnout a za pět minut se tady sejdeme!" Poručil ještě Itachi a oni přikývli.
"Hele Sasuke já tady zůstanu jo?" Zeptal se ho Naruto a kývl na něj svou hlavou posázenou blonďatými vlasy.
"Seš srab nebo co?" Zeptal se ho černovlasý a nadzvedl jedno jeho černé obočí.
"Přiznal bych to kdybych s tebou šel takže nejsem jen už sem vyčerpaný, měj se!" Zalezl blonďák do letadla.
"To jeho ,vyčerpání' nepochopím! Vždyť celý den chrápal!" Pokrčil rameny Sasuke a vydal se prozkoumávat okolitou krajinu. Když nic nemohl najít tak se po minutě už chtěl vrátit ale pak ho něco zaujalo. Jako by viděl zablýsknutí světla a tak se tam šel podívat. Vešel do nějaké jeskyně a tam uprostřed trůnila nějaká hůl a úplně na vršku blyštivá koule. Sasuke se usmál. Poodešel k tomu a už natahoval ruku když ho zarazil něčí hlas. Byl výstražný ale přesto Sasuke nakonec učinil tak jak neměl...
"Nedotýkej se toho!" Poručila osoba a Sasuke se divoce otočil. Když nikoho neviděl tak usoudil že se mu to jen zdálo a chytl na kouli.
Najednou ruku nemohl sundat a koule se ještě více rozsvítila. Zavřel oči od toho světla a pak jakoby bylo zemětřesení... Nadskočil a nakonec skončil na zemi. Oddychl si. Podíval se na sebe a nějakou nezvyklou změnu nerozeznal. Vyšel pryč a rozhodl se jít konečně k letadlu. Za okamžik tam dorazil a jeho bratr už nervózně stepoval před letadlem.
"Co je? Proč si tak nervózní?" Zeptal se Sasuke a podíval se na hodiny, má ještě minutu
"Už si tady měl dávno být! Hodinu přes čas!" Zakřičel na něj jeho starší bratr
"Ale co to plácáš! Mám ještě čas..." Usmál se na něj Sasuke a ještě jednou se pořádně podíval na hodinky. Měl pravdu bylo o hodinu později, ale vždyť tam byl tak dvě minuty ne-li míň. Bylo to pro něj dost divné a rozhodl se to hned zítra zjistit.
"No jo promiň ale já to nevěděl a našel si Akatsuki?"Zeptal se na jeho průzkumný tým.
"Ne, dorazí až zítra. Zalez a zbytek noci tě nechci slyšet! Bál jsem se že se ti něco stalo, bože bože..." Zavzdychal Itachi a Sasuke si připadal jak nějaký malý rozmazlený děcko. No rozmazlený on byl ale rozhodně už nebyl malý... Otráveně zalezl do letadla, prodloužil si sedadlo na spaní a zanedlouho spal. Pořád ale musel přemýšlet nad tím hlasem který ho upozornil neznámo na co.
Ráno se probudil a hned se zeptal Itachiho kolik je hodin který ale ještě spal a tak mu nezbývalo nic jiného než se podívat na vlastní hodinky. Bylo půl osmé. Naruto taky ještě spal a tak jen napsal na papírek že odešel a vydal se do té jeskyně. Chtěl tam být co nejdřív ale jakmile se rozběhl tak za vteřinu byl už na druhém konci někde pryč. Bylo to jako světelná rychlost. Podivil se a zkusil to znovu. Stále to samé!
"Co to je?!" Zakřičel si ale odpověď vážně nečekal. Nadskočil a najednou byl někde kde bylo naprosto bílo. Něco jako iglů. Rozhlédl se a na druhém konci spatřil postavu. Měla modré vlasy a levandulové oči.
"Kdo jsi? A kde jsme?" Zeptal se a dívka se otočila. Před tím k němu byla zády a rozhodla se odpovědět.
"Jsem Hinata, takzvaný rádce a jsme v mém bytě... Víš, včera jak si byl v té jeskyni tak si šáhl na moji hůl a to nebylo nic dobrého. Teď už nemůžeš běhat jako normální člověk... Běžíš nadlidskou rychlostí. Rychlostí světla...." Oznámila mu Hinata a Sasuke byl zmatený.
"A jak mám hrát fotbal? To jako takhle budu už napořád?" Zeptal se jí Sasuke a Hinata pokrčila rameny.
"Jo budeš tak napořád ale fotbal hrát nemůžeš. Jedině že bys chtěl říct ostatním že jsi magický..." Ušklíbla se Hinata
"Magický? Jak to myslíš?" Zeptal se jí Sasuke a Hinata se dvakrát zhluboka nadechla a vydechla před tím než začla mluvit.
"To máš tak... Jsi vyvolený... Ostatním by se to nestalo ale tobě ano! Stalo se to ještě jedné dívce ale někde se tady potuluje po krajině a já ji nemůžu najít už dobrých pět let. Nevím co se s ní stalo ale vím že tady někde je! Možná bys ji mohl najít..." Usmála se na něj Hinata
"Cože? Já? Hele není to trochu otravné a sobecké? Je to váš problém!" Ohrnul se arogantně.
"No pravda je taková že to ani tak není můj problém jako i tvůj. Víš ty ji potřebuješ." Oznámila mu modrovláska.
"Potřebuju? Tss, já nepotřebuju nikoho!" Řekl vítězoslavně mladý Uchiha a otočil se že odejde.
"Asi jsi ještě malý abys to pochopil...Časem to uvidíš..." Nevinně se usmála Hinata a otočila se aby si nalila čaj.
"Co to meleš? Vždyť jsme stejně staří! Teda, mám pravdu ne?" Zeptal se a očekával její odpověď. HInata se jen zachichotala.
"Lichotíš mi... Ne jsem asi tak o dvěstě let starší než ty." Pohodila vlasama a Sasukemu klesla čelist.
"Cože?! T-to není možné! Že vy používáte nějaký vymakaný omlazující krém!" Žasl Sasuke
"Ne to opravdu ne, já nestárnu a ostatně je pravděpodobné že ty taky nezestárneš." Usrkla si Hinata čaje a nabídla ho Sasukemu
"Ne díky ale cože? Že nebudu stárnout? To je nějaká blbost ne?" Zeptal se a chystal se jí vysmát.
"Žádná blbost jen čirá pravda a tohle bys měl vypít. Je jen ale na tobě jestli se to rozhodneš někomu říct..."
Sasuke začal uvažovat... přemýšlel. Mám to říct Narutovi? Itachimu? Uvažoval, nakonec se rozhodl že to nikomu neřekne. Stejně by mu nevěřili a kdyby jim ukázal jak umí běhat tak by si myslely že mají fata morganu či něco horšího.
"Nikomu to neřeknu..." Vyslovil Sasuke nahlas svoji myšlenku. A postavil se protože do té doby seděl na polštářku.
"Já si to myslela... ona to taky nechtěla nikomu říct, ostatně komu by to řekla. Má mnohem horší případ než ty." Smutně se usmála
"Jak to myslíš?" Zeptal se jí Sasuke a nadzvedl obočí.
"To se dozvíš až ji najdeš... Najdi ji, budeš to mít mnohem snažší, dalo by se říct že ti dávám ukol" Řekla tmavovlasá
"Cože? Já to odmítám..." Zapřemýšlel Sasuke ale pak změnil názor ostatně, ona možná je jediná kdo by mu mohl rozumnět.
"Ale tak dobře, najdu ji...Ale neuvažuj nad tím že by ti to jen tak prošlo!" Usmál se Sasuke a pak se rozhlédl kolem sebe.
"A kde je východ?" zeptal se Sasuke a Hinata položila šálek na ledový stůl.
"Jo promiň..." Usmála se a luskla. V tu ránu všechno kolem Sasukeho zmizelo nebo by se dalo říct že Sasuke zmizel a objevil se na tom místě kde byl předtím než se dostal k Hinatě. Sasuke jen pokroutil hlavou a rozhodl se znovu vydat do té jeskyně. Na obloze už zářilo sluníčko a on se procházel v košichu po chladné zemi. Neměl nejdřív ani tušení o tom že by tohle měl už dávno předurčené. Co kdyby nejel? To by se vyhnul osudu? Co je to vlastně osud? Nad čím to zase přemýšlím. Zatřepal hlavou Sasuke a udělal jeden běžný krok a rázem byl u té jeskyně. "Někdy je to výhoda..." Usmál se Sasuke pro sebe a prošel se blíž k té holi. Pořádně se podíval a pak znovu uslyšel ten hlas.
"Já říkala abys na to nešahal..." Ozval se hlas a tohle Sasuke už nenechal jen tak být. Chtěl zjistit kdo to je.
"Hej kdo jsi!" Zakřičel a šel dál ledovou chodbou a prohledával každičký koutek. Najednou mu v očích zazářilo cosi červeného a jeho černé oči se změnili na červené s černým tomoe. Podivil se nad tím ale díky tomu viděl kde jaký pohyb. Viděl ji na protější stěně a tak tam rychle doběhl ale nic neviděl. Podíval se na všechny zdi a jakoby se hýbala ta celá zeď. Šáhl na ni a jakoby se pohnula. Znovu zatřepal hlavou a ještě víc se tam podíval. Byla tam, určitě tam byla! V té stěně! Ledová stěna a tam někdo je kdo se hýbe. Nemožné! Začal tu stěnu promačkávat a když zjistil že do ní může šáhnout tak tam vsunul ruku a někoho vytáhnul. Ruka ho zastudila ale jedním prudkým trhnutím vytáhl onu osobu na vzduch... Ona se rozkašlala a pak se na něj podívala skrze zelené oči.
"Co to děláš!" Zakřičela na něj a pak bylo vidět jak přemýšlí. "Počkej, ty mě vidíš?" Zeptala se a upravila se. Měla na sobě jen lehké růžové šaty a nedalo se tomu říkat ani tak šaty. Bylo to celkem průhledné a zkroucené do různých tvarů.
"No jasny že tě vidím, tebe přehlídnout nejde, tobě není zima?" Zeptal se a podal jí ruku protože doteď seděla na zemi.
"Ne ale je to divné... Proč si na tu hůl šahal?!" Zakřičela na něj neznámo proč.
"Jaký zase proč je to moje věc jasný? Nestarej se..." Uzemnil ji ale netušil jak mu to vrátí
"Dobře nestarám se ale ty se nestarej o mě..." Řekla a prošla ledem. Sasukemu se rozšířili zorničky. Jak může někdo sakra projít ledem?! Zapřemýšlel Sasuke ale na ni nepřišel. Tak se rozhodl to zkusit když už tam mohl strčit tu ruku. Zkusil to ale jediné čeho docílil byla bolest hlavy. Nedokázal to. Červeň z jeho očí už dávno vymizela a on nevěděl jak ji vrátit. Rychle to celé oběhl k čemuž mu stačili dva kroky.
"Počkej! Sakra vrať se!" Zakřičel Sasuke ale nebylo mu to nic platné. Ona se nevrátila. Svěsil hlavu. Promarnil svoji příležitost. A tak jen pokrčil rameny a vydal se zpátky k letadlu. Podíval se na hodinky a zjistil že je čas oběda. Taky se jeho žaludek už kroutil v nemožných polohách. Kručelo mu tam a to hodně. Když došel k letadlu tak v dálce poznal Itachiho a jeho partu a teď už vážně vypukl smíchy tak že nemohl přestat. Bolelo ho z toho břicho a skácel se k zemi na studený led. Ani mu to nevadilo když měl kožich a šustky.
"Co mu je?" Zeptal se blonďák od Akatsuki. "Papoušek zase vyvádí co?" Usmál se Deidara, Sasuke okamžitě vyletěl na nohy.
"Neříkej mi papoušek! Já nejsem papoušek!" Rozčiloval se a na smích neměl ani pomyšlení.
"To je můj střeštěný bratříček." Vysvětlil Itachi danou situaci a zhlídl ho přes jeho hipísácké brejle kvůli kterýmž dostal Sasuke takový záchvat smíchu až se za břicho popadal. Itachi nelhal když říkal že je mají všichni a tak se taky stalo protože je teď mají všichni z Akatsuki a to na Sasukeho prostě už bylo moc. Sasuke si uraženě odfrknul a nakráčel si to do letadla. Dneska ještě neviděl Naruta, kromě rána když ještě spal. Vyšel tam a spatřil blonďáka jak si ještě stále vychrupuje. Sasuke měl chuť mu takovou šlehnout ale nakonec se uklidnil a sedl si vedle na protější sedadlo. Vzal si pírko z Itachiho polštáře a začal Naruta pomaličku probouzet. Lechtal ho pírkem po nose a po lících, dokonce i na víčkách a pak se znovu rozhodl na nose. Sasuke se skláněl nekolik centimetrů nad jeho hlavou a byl opřený loktem vedle jeho hlavy. Čili ležel naproti němu. Naruto sebou tak trhl a svými rty narazil na Sasukeho. Sasuke vytřeštil oči a okamžitě se odtrhl a začal kašlat. Bylo však už pozdě.
"Promiňte nebudu rušit..." Odporoučela se modrovlasá které Itachi doporučil že tam najde čaj ale teplou dvojici však nečekala.
"To není tak jak si myslíš!" Zakřičel na ni Sasuke ale už bylo pozdě. Tak se rozhodl aspoň něco říct Narutovi.
"Sorry Naruto ale já jsem na holky..." Vysvětlil mu Sasuke a třel si pusu.
"Já taky víš... T-to byla neh-hoda" Koktal blonďák celý zmatený.
Pak se ale usmál a řekl že se nic nestalo. Sasuke otráveně vyšel ven do to¨é zimy a hned se mu naskytl pohled na tlemící se bandu jeho společníků.
"Sakra co vám je?! Já za to nemůžu!" Bránil se takzvaný papoušek.
"Bratříčku nikdy bych si nepomyslel že takhle raníš Naruta" Chichotal se Itachi.
"Já vás fakt nechápu! Vy se prostě chcete posmívat!" Sasuke byl už pěkně vytočený, neměl sem jezdit.
"Ale papoušku... já vím jak se cítíš, prožívám se Sasorim to samé..." Zasnil se Deidara a objal Sasoriho okolo ramen (neukřižujte mě ale hodilo se to sem :D)
"Teplouši teplý!" Zakřičel Sasuke a chtěl se rozeběhnout pryč jenže pak si to rozmyslel po tom co zjistil že má nové schopnosti a tak si to jen tak nakvašeně odpochodoval pryč. Najednou jakoby se opět svět ztratil a on byl znovu v Hinatiném domě.
"Můžeš mě před tím nějak varovat?" Zeptal se jí Sasuke a kecl si na polštář.
"Ne, zjistil jsi něco? Jak jsem viděla tak už jsi objevil sharingan..." Usmála se na něj modrovláska.
"Sha- co?" Zeptal se černovlásek a nepochopitelně se na ni podíval.
"Sharingan, je to oční technika..." Vysvětlila mu a on jen pokýval hlavou. Pak mu ale něco došlo...
"Ale jak si mě mohla vidět? Já tě neviděl..." Zeptal se na další nepochopitelnou otázku a vyčkával co odpoví.
"Myslíš si že jsi jediný kdo je tady vyvolený? Já radím ale schopnosti mám taky..." Řekla a nalila mu čaj který rád přijal.
"Hm... co ty tak asi můžeš ovládat." Popíchl ji Sasuke ale to asi netušil co použije.
"Byakugan!" Zakřičela Hinata a poté následovala lví pěst. V okamžiku byl Sasuke na zemi.
"Wow... dobře, pochopil sem..." Řekla a Hinata ho pustila protože mu držela svou pěst s modrým světlem pod krkem a nenávistně se na něj dívala. Hinata se tedy postavila a pomohla mu na nohy.
"Hele dám ti tohle..." Řekla a podala mu něco jako kamínek.
"Co to je?" zeptal se Sasuke a vzal si to z její ruky. Vypadalo to celkem i roztomile.
"Kdykoli chceš, zmáčkni to,objevíš se tady..." Usmála se na něj Hinata a pak znovu luskla a byl pryč. Sasuke si povzdechl, ty její výpady jsou nepředvídatelné.Pomyslel si a protřel si oči. Zapomněl se jí zeptat jak sharingan aktivuje.
Vydal se znovu do té jeskyně ale tentokrát tam nikoho nenašel. Ať se díval sebevíc tak nikoho neviděl.
"Héj! Ty co ti nebyla zima a se zelenýma očima! Vyleeez!" Zakřičel ale nikdo se mu neozýval. Až teď se nad ní pořádně zamyslel. Až teď zjistil že byla krásná. Mnohem krásnější než holky ze školy. A taky byla naprosto jiná než ostatní. Vyvolená...Zamyslel se Sasuke a pak se znovu vydal k té bandě retardů.
"Čau papoušku... už seš zase tady?" Popíchl ho Deidara a odhrnul si jeho dlouhou blonďatou ofinu.
"No jo Emák dorazil..."Neodpustil si narážku Kisame a Sasuke se snažil uklidnit před tím než cholericky vybuchne. Bůhví jakou přezdívku by si vymyslely tentokrát... Třeba by to bylo mnohem horší než papoušek nebo Emo, něco jim ale vytknout musel.
"JÁ nejsem Emo! To si říkejte Itachimu!" Zakřičel na ně a naštvaně si sedl na led.
"Bratříčku nastydneš..." Usmál se na něj příjemně naladěný Itachi a Sasukemu se z něho dělalo zle.
"Najednou máš starost co? Starosto!" Oplatil mu to Sasuke a uraženě odvrátil hlavu.
"No Itachimu to říkat nemůžeme protože Itachi narozdíl od tebe nosí i něco jiného než černou nebo modrou..." Usmál se Sasori.
"Nooo, to určitě, ale je mnohem blbější než já!" Hájil se Sasuke a už vážně nevěděl jestli se z nich nezcvokne.
"Nechte toho! Víte jak se chudáček musí cítit? Tobi ho bude hájit! Tobi je hodný kluk..." Přispěchal mu na ,pomoc' Tobi. Teď už Sasuke neměl žádný důkaz že tihle údajní "biolozi" ,kteří se mají zajímat o přírodu, jsou normální lidi. Všichni si nasadili své sluneční brýle a Sasukemu to už ani nepřipadalo tak vtipné jak by m to normálně bylo. Měl špatnou náladu.


















Oo Antarktida =) *blažený výraz ve tváři*
je fajn žes tam hodila Akatsuki ^^