Světelný běžec a ledová dcera...2

23. listopadu 2010 v 15:36 | Ufonek |  Světlený běžec a ledová dcera
Nějak mě to chytlo čéče :D



Jen se tak volně procházel po ledu pokrytém sněhem. Připadalo mu to jako ze zlého snu. Nejdřív mu bratr nabídne jet na Antarktidu a pak šáhne na nějakou hůl která ho přemění že může běžet světlenou rychlostí a pak ta HInata... najít tu dívku... Byl jsi jist že ta co procházela ledem byla ona ale to on ovšem nemohl vědět protože to promarnil. Možná by o tom měl říct Narutovi, vždyť je to jeho nejlepší přítel ale... co kdyby se takhle něco stalo. Vždyť nemůžeme vědět co kde jak a proč že? Raději se tím přestal zabývat a raději si procházel různé jeskyně ale přece jenom ho nejvíc lákala ta s tou holí. Opět tam šel a hned jak tam vešel tak zjistil podstatnou věc... Ta hůl zmizela. Rychle k tomu kde se předtím nacházela přiskočil a když to důkladně prozkoumal tak vážně ale vážně byla pryč. Povzdychl si. Šel se posadit tam kde ji naposledy viděl. Čili to celé obešel a sedl si k té ledové stěně jakoby čekal že přijde. A nemílil se. Opravdu přišla.
"Co ty tady chceš?!" Vyjela na něj ostře až se Sasuke trochu lekl jejího tónu hlasu.
"Promiň jak jsem se choval, přehnal jsem to..." Usmál se. Tohle bylo poprvé kdy se Sasuke někomu omlouval.
"A co chceš?" Změnila téma a založila si ruce na prsa. Chvíli ho zkoumala pohledem načež se Sasuke rozhodl promluvit.
"No, jak se jmenuješ?" Zeptal se ze všeho nejdřív a ona k němu přišla blíž.
"Sakura, jak říkají tobě?" Opáčila zatímco bedlivě zkoumala ledovou zem. Cítila to, cítila že není obyčejný člověk.
"Jsem Sasuke... Děje se tady něco hodně divného a já myslím že to víš..." Usmál se na ni a čekal co odpoví
"To už vím. Ty jsi taky ,vyvolený' co?" Zeptala se ho a on přikývl. "Já taky, popravdě, když jsem se to dozvěděla tak jsem nechtěla věřit..."
"Co máš za schopnosti? No to jsem viděl ale Hinata mi říkala že jsem světelný běžec nebo že mi tak aspoň bude říkat..."
"Jo, ty znáš Hinatu? Ona a její moudra... Já jsem dcera ledu. Nemůže mi být zima ale taky necítím teplo... necítím nic, jsem celá z ledu..." Smutně se usmála a on měl pocit jakoby jí znal věky.
"Chápu..." Podíval se jí do zelených očí ale ona neměla v plánu mu věřit.
"Ne, to nemůžeš chápat... nevíš jak se cítím, nikdy nemůžeš pochopit když nejsi jako já. Ty nejsi z ledu! Můžeš cítit slunce na tvých pažích a máš city ale od té doby co se mi tohle stalo tak necítím absolutně nic! Tím myslím že ani necítím, moje tělo jakoby bylo mrtvé, nic necítí a když říkám nic tak opravdu nic..." Sklopila hlavu. Stále mluvila tak klidným hlasem i když podle její situace by měla mluvit zoufale.
"Ale jakto? Hinata říkala že se o tebe strachuje a už nějakých pět let tě neviděla, poslyš, jak dlouho tady jsi?" Zeptal se
"Asi šest let, stalo se mi totéž co tobě a to ona mi taky říkala ať se toho raději nedotýkám ale já se zachovala přesně jako ty, teď toho lituju. Byla jsem normální a místo toho je ze mě kostka ledu. Šáhla jsem na to a teď je ze mě tohle!" Nekřičela, měla stále ten stejný tón hlasu.
Sasuke se na ni soucitně podíval... Bylo mu jí líto, nevěděl jak se cítí ale měl štěstí že se mu nestalo něco podobného jako jí.
"Nedívej se tak na mě! Už jsem se s tím vyrovnala, rok jsem žila s Hinatou a ona mi pomohla se s tím vyrovnat a za to jsem jí vděčná ale poslední dny mi začala vyčítat že kdybych se toho nedotkla tak by se ze mě tohle nestalo a měla pravdu. Začala jsem mít výčitky, vlastně , ona mě nevidí, za ty dlouhé roky mě vidíš jenom ty... Taky proto mě tu mí kamarádi a dokonce i rodiče nechali, měly jsme vyjížďku a pak se to stalo. Mysleli si že jsem mrtvá a odjeli.Chvíli se o mě starala Hinata ale pak jsme se začala tady toulat. Znám Antarktidu jako své boty, vím kam nesmím a to je jediné co vlastně znám. Je mi to jedno protože i kdybych třeba spadla do té ledové vody tak se mi nic nestane... Ale co, nebudu ti to tady říkat. Stejně tě to nezajímá a vlastně se neznáme. " Mávla rukou nad hlavou
"Ale mě to zajímá, zajímá mě to...Hinata říkala že se potřebujeme ale že to ještě nemůžu pochopit, chápeš to?" Zeptal se
"Hinata toho nakecá, možná že ví že mě můžeš vidět. Snaží se mi pomoct. Ale je to marné, nikdo mi nedokáže pomoct a to jenom proto že neví o prožívám! Neví jak se cítím! A stejně jí je to jedno. Dělá se že jí to zajímá ale přitom na mě úplně kašle."Podívala se mu do očí.
"Ne takhle nemluv!" Chytil ji za chladná ramena a zatřásl ní. "Ona se o tebe bojí! Jinak by mi nedávala za úkol abych tě našel!"
"Tys mě měl najít?" Zeptala se a setřásla jeho ruce z jejích ramen. "Můžeš se nachladit." Vysvětlila
"Nemůžu! Já toho vydržím hodně a i kdyby nějaká rýma mě nezastaví!" Znovu ji položil ruce na ramena. Dívala se mu do očí...
"Tak se vrať, vrať se za Hinatou a i když tě nemůže vidět tak tě bere jako kamarádku!" Usmál se na ní...
"Přátelé? Co to vlastně je? K čemu jsou? Je mi jedno že nějaké budu mít když vlastně ani nevím co je to za pocit... věděla jsem to ale už jsem to zapomněla za ty dlouhé roky... Jediný na koho si pamatuju byl nějaký blonďák s modrýma očima... Takovej střeštěnec, bohužel už nevím jak se jmenoval ale i v těch nejsmutnějších chvílích mě dokázal rozesmát." Usmála se. "Ale nechal mě tu jako všichni..."
Sasukemu okamžitě před tvář naskočil obraz střeštěného blonďáka. Že by tady byl Naruto a ona je jeho kamarádka?!
"Nejmenoval se náhodou Naruto?!" Zeptal se jí a znovu jí zatřásl. Ona se na něj zkoumavě podívala a pak zavřela oči.
"Jak to víš, jak to víš?! Ty ho znáš? No tak řekni něco!" Kdyby neměla tak ledový hlas tak Sasuke věděl že mluví zoufale.
"Znám ho, je tu se mnou víš... No tak, bude to dobrý... Řeknu mu že žiješ." Bez přemýšlení ji objal a Sakuřin vnitřní klid tím způsobem narušil. Vytřeštila oči dokořán a snažila se to nějak přebrat. Takže... Naruto je tady?
"Musíš jít se mnou! Půjdeš za Hinatou!" Usmál se na ní Sasuke a ona měla pocit že někdo tak hodný nemůže být.
"Ne, je to zbytečný, tak aji tak mě neuvidí..." Podívala se do jeho černých očí ale on si nechtěl připustit že někdo jako ona může tolik trpět.
"Sakuro vzpamatuj se! I takhle se dá žít jenom to musíš chtít!" Ozval se znovu jeho hlas do ledového ticha
"Nemluv tak! Nezažils to tak takhle nemluv..." Utnula ho
"Já že nevím a nezažil jsem? Hele něco ti řeknu! Mě umřeli rodiče a taky jsem neměl chuť žít ale přežil jsem to víš! Vzchopil sem se, teď mi připadáš jako slaboch a to ty seš? Vzpamatuj se!"
"A odkdy ty mluvíš tak jak mluvíš? Copak si to někde slyšel a seš nějakej papoušek že to po všech opakuješ?" Obrátila k němu zrak. Tohle už Sasuke nevydržel, další co mu bude říkat papoušek... Neovládl se napřáhl se a...
Její tvář zůstala tak jak ji nasměroval, na stranu... Podíval se na svoji ruku a pak opět na ni.
"Mě je to jedno, nic necítím, klidně si můžeš vylít svoji zlost mě je to jedno..." Nasměrovala svou hlavu opět na něj.
"Panebože promiň! Já
něchtěl...já...všichni mi ale v dnešní době říkají papoušku, kéž bych tak místo tebe střelil Deidarovi..." Povzdychnul si.
"Tak papoušek? Popravdě mě to napadlo hned napoprvé co jsem tě viděla u té hole..." Věděl že kdyby mohla usmála by se.
"No jo! Ta hůl! Nevíš kde je? Když jsem sem přišel už tady nebyla!" Křikl, chytl ji za ruku a vedl chodbami do vchodové místnosti.
"Kam zmizela... Hinata bude řádit! Pane bože... to není možný, vždyť tady byla..." Začala Sakura hledat.
"Já věděl že máš Hinatu ráda..." Usmál se na ni Sasuke a zadíval se jí do jejích smaragdových očí.
"Mám ji ráda ale vždyť už pomalu ani nevím co to je... mít rád...přátelé...láska... věděla jsem že to potřebujeme k životu, věděla jsem to! Měla jsem lásku ale on mě odbil..."Zadívala se do země ale hlas se neměnil.
"Nebudem o tom diskutovat jo? Prostě půjdeš za HInatou i kdybych tě tam měl odtáhnout..." Usmál se.
"Tak to asi budeš muset udělat protože já za ní nejdu!" Zvýšila hlas, když v tom Sasukemu v kapse něco zabzučelo.
"Co to bylo?" zeptala se růžovlasá a podívala se na jeho kapsu. Ještě chvíli se na ni tak dívala dokud z kapsy nevyndal to Hinatinu čidlo.
"Promiň ale chytnu se tě jo?" Zeptal se a chytl ji za ruku. S tím to zmáčkl. A rázem byli u Hinaty.
"Zradil si mě!" Pošeptala Sasukemu do ucha tak aby to Hinata neslyšela. Sasuke se ušklíbl.
"Tak co je Hinato? Nemám čas tady ho s tebou ztrácet..." Řekl ledovým hlasem až se Sakura podivila že před chvílí mluvl úplně jinak.
"No tak hele! Našel se nový vyvolený!" Při tom slově Sakura zkoprněla a už se to nedalo zastavit.
"Kdo?!" Vykřikla ale pokud nechtěla být odhalena tak bylo pozdě na uvažování.
"Sakuro?" Zeptala se a rozhlížela se po místnosti. Sasuke jenom naznačil palcem že je vedle něj. Hinata zapla byakugan.
"Pane bože Sakuro!" Smála se a s tím svou kamarádku objala. "Kde si se toulala..." Usmála se. Sakura se nenávistně podívala na Sasukeho. On se jenom nevinně usmál.
Sakura ji pomalu a nejistě taky objala. Nechtěla se jí příliš dotýkat, koneckonců byla jako led.
"Hinato... já jsem byla pryč... tvá hůl je pryč!" Upozornila ji ale Hinata nereagovala. "A kdo je ten vyvolený?" Zeptala se.
"Jo ta hůl, tu jsem si vzala a vyvolený je ten koho máte najít... Ještě nezjistil svou schopnost a proto se o ni nezačal zajímat a proto tady ještě není... Uvidíme co to bude za kvítko...Ale dostala jsem signál..." Usmála se Hinata. "Uvidíme..." Zopakovala
"Dobře, tak já půjdu, uvidíme se..." Řekla Sakura a ještě před tím než zmizela se jí Sasuke chytl.
"Co chceš?!" Vyjela na něj už rozzlobená růžovláska.
"No nemůžu tě nechat utéct když už jsem tě našel a hlavně, chci ti ukázat Naruta." Usmál se
"Hm... Seš divnej že se o to tak zajímáš..." Odpověděla, Sasuke se taky divil ale za tu dobu si k ní utvořil jistou náklonnost.
"Pojď!" Chytl ji za ruku a táhl kamsi pryč. Zanedlouho se nacházely u letadla a Sasuke se tam podíval. Naruto nikde.
"Hej Naruto!" Zakřičel ale nikdo se neozýval.Jen pokrčil rameny. V rychlosti zapl sharingan a prohlídl si to tu, nikde nikdo a tak jen vyšel ven.
"Nikdo tam není..." Oznámil Sakuře když vycházel z letadla, asi to neměl ale říkat tak nahlas.
"Hey Sasuke s kým se to tam bavíš?" Zeptal se ho Kakuzu kterej byl právě jak zhulenej.
"To víš, papoušek si už mluví pro sebe aby zakryl tu bolest že se mu tak posmíváme. Ale papoušku neboj my to myslíme ze srandy!" Zakřičel na něj Deidara. Sasuke toho měl akorát někdy tak dost.
Slyšel však smích. Ohlédl se uviděl Sakuru.
"A ty se nesměj!" Zakřičel na ni ale to byla další osudová chyba.
"Bratříčku, neblouzníš trochu?" Zeptal se ho Itachi a Sasuke si uvědomil že oni ji nevidí.
"Hej Itachíku, neviděls Naruta?" Zeptal se ho a Akaťáci dostali záchvat smíchu.
"Itachík? Kurva to je dobrý..." Popadal se za břicho Hidan, Sasuke se cítil výš že mu to tak nandal.
Pak raději odešel a Sakura tam ještě chvíli pozorovala Akatsuki a Sasuke byl už přitom dávno pryč. Pak uslyšela známý hlas.
"Sakuro?" Zeptal se někdo a ona prudce trhla hlavou. Byla si jistá že tenhle hlas nepatřil Sasukemu.
"N-Naruto t-ty mě vidíš?" Koktala a přitom nemohla odtrhnout oči od blonďáka. Teď ji to došlo. Naruto je vyvolený!
"Sakuro! Já myslel že jsi mrtvá!" Doběhl ji "Nevěděli jsme že jsi živá! Omlouvám se že jsme tě tu nechali!" Omluvil se a objal ji.
"Jsi ledová!" Zděsil se Naruto "Není ti zima?" Zeptal se a Sakura se zasmála.
"Ničemu nerozumíš ale pořád si takový jaký jsi býval..." Smála se dál Sakura a pomalu jí tekly slzy.
"Sakuro? Naruto?" Ozval se hlas a tentokrát patřil Sasukemu. Chvíli se na ně jen tak díval.
"Sasuke? Ty znáš Sakuru? Jak to? To je divné, nepamatuju se že by si s náma kamarádil..." Zamyslel se Naruto
"Ty idiote jak jste tady Sakuru mohli nechat?!" Vyjel na Naruta Sasuke "Asi nevíš jak se cítila když jste ji opustila co?!" Chytil ho za límec.
"Sasuke přestaň! Nech ho být! Je to jedno oni mě neviděli! Sakra..." Nemohla je od sebe odtrhnout Sakura. Najednou se za Sasukem objevili další dva Narutové a Sasukeho vzaly pod pažemi a odtrhly od sebe. Sasuke ani nevěděl co dělá a podíval se kdo že ho to drží. Kdžy to zjistil nejraději by to ani nevěděl. Právě na něj koukali dva stejní Narutové, vlastně tři a jedna ledovka.
"Naruto?" Zeptala se ho tázavě Sakura. "Sasuke, tohle musí být jeho schopnost..." přemýšlela Sakura.
"Cože? Jaká schopnost? Co to je zač?" Zděsil se Naruto a díval se na svůj dokonalý obraz. Zničeho nic se všichni tři octli u Hinaty. Hinata měla zaplý byakugan aby mohla vidět Sakuru. Ona jediná ji neviděla, nevěděla proč ale už to tak bylo.
"Kde to jsme?" Zeptal se jako vždy hloupý Naruto a pak jeho pozornost upoutala modrovláska.
"Kloni..." Přemýšlela nahlas Hinata. "klonovací člověk..." Pojmenovala ho Hinata
"O čem to tady debatujete? Já vám nerozumím! Vysvětlete mi to někdo! Haló! Nerozumím řeči vašeho kmeneee!" Snažil se upoutat pozornost celý zmatený blonďák který tu byl jediný kdo nevěděl o co se jedná. A tak se mu to Sakura rozhodla vysvětlit, řekla mu že jsou vyvolení a že mají zvláštní schopnosti, ona že je ledová dcera, Sasuke světelný běžec a on je podle Hinaty klonovací člověk. Tak teď byl Naruto ještě víc mimo mísu než normálně. Stále tomu nerozuměl a tak mu to Sakura odříkala ještě jednou a konečně to pochopil i když ne uplně ale aspoň něco. Sakura si pak oddechla a to ještě věděla že je Naruto tupej ale že až takhle, to opravdu netušila.
"A Hinato, co to má vlastně dočinění s naším úkolem... myslíš že jsou po světě ještě nějací vyvolení?" Zeptala se ho Sakura.
"Podle mě určitě, podle mě máte nějaký důležitý úkol, je sice pravda že Sakura tu byla nejdřív už před šesti lety a já jsem tady... to ani nebudu počítat ale to je jedno, myslím si že až teď se to všechno začalo sjednocovat, tohle je magický svět! Třeba se má stát něco velkého a vy tomu máte nějak zabránit nebo já nevím ale v každém případě si toho nemáte jen tak užívat!" Vyslovila svá moudra Hinata. Všichni nad tím začali přemýšlet, tedy kromě Naruta. Ten toho jaksi nebyl schopen. Sasuke si pomalu začal uvědomovat jistou skutečnost.
"A co když je to jen shoda náhod? Co když to tak vůbec nemá být? Co když je to omyl?" Zeptala se zmateně Sakura
"Sakuro, kdyby to byl omyl tak by nás nebylo tolik, chytrolíne..." Vyvrátil jí to černovlásek.
"No tak promiň že žiju!" Odvrátila pohled a povzdychla si. Kdyby tak mohla být jako oni.
"Nad čím to zase přemýšlíš Sakuro?" zeptal se jí Naruto po tom co slyšel co říkala.
"Ale já nic neříkala Naruto!" Podívala se na něj nevěřícně Sakura.
"Cože? Ale že něco říkala?" Zeptal se Naruto ostatních protože on jasně slyšel jak si povzdechla ale oni jen zakývali hlavami.
"Naruto to se ti asi něco zdálo!" Usmál se na něj Sasuke a pomyslel si jakej je to blbec.
"Hele Sasuke ale nemusíš mi pořád říkat jak jsem blbej!" Upozornil ho na to Naruto. "My to máme v genech." Urazil se.
"Naruto... ale já nic neříkal..." Zděsil se Sasuke že mu už vážně přeskočilo. V tom Hinata spráskla ruce nad hlavou.
"Mám to! Naruto umí číst myšlenky! To je jasný..." uvědomila je Hinata a byla si jistá že její teorie je pravdivá.
"To je dost možný..." Zapřemýšlela Sakura.
"Skvělá dedukce..." Popíchl ji Sasuke a Sakura myslela že mu jednu ubalí.
"Musíš mě furt rušit v myšlení?" Zakřičela na něj... Dneska se jí vážně dějí podivné věci.
"Ty to umíš?" Opět narážka a pochybnosti o její inteligenci. Sakura toho měla dost. Vážně toho měla dost.
"Hele jediný kdo tady nemyslí je Naruto jo tak mě z toho laskavě vynechej!" Podívala se vražedně na Sasukeho a omluvně na blonďáka.
"Všichni mě tady urážejí..." Posmutněl Naruto a poraženě svěsil hlavu a zadíval se na chladnou zem.
"Hele neurážej mého nejlepšího přítele! Myslím že ty taky nemyslíš" Ušklíbnul se Sasuke.
"Tak si na to přiďte samy, mě je to celkem jedno..." Pokrčila Sakura rameny a zmizela.
"Sasuke to ti teda moc děkuju!" Zaironizovala Hinata a podívala se na Sasukeho vražedně.
"No coo? Kdo má vědět že to bere tak vážně?" Podíval se na ni Sasuke a pokrčil rameny.
"Sasuke Sasuke, Sakura se tváří že je silná ale uvnitř trpí a myslím že moc jí nepomáháš!" Uvědomila ho Hinata a Sasuke si teď uvědomil že má vlastně pravdu. Proč by mu jinak říkala celý svůj život? Proč by to říkala, Sasuke musel uznat že to zvoral, musí se jí omluvit!
"HInato! Musím jít! Musím se jí omluvit!" Řekl a Hinata mu vyhověla, luskla a Sasuke zmizel, s Narutem si ještě potřebovala promluvit. Sasuke mezitím bloudil po chladné zemi a prohledával každé místečko. Nikdy ale netuší že Narazí na to na co narazil. Před ním se tyčil velký lední medvěd a vypadalo to že není moc přátelský.
V tom ho něco napadlo. Proč by nemohl utéct že? Ušklíbl se.
"Hele na mě nemáš..." Zašklebil se na něj Sasuke a pelášil si to sovu světelnou rychlostí. Netušil že Sakuru najde na schodech od jejich letadla a podíval se že Akatsuki někam zmizeli. Slyšel ještě nadávky ze Sakuřiné strany.
"Arogantní blbec, co si o sobě vůbec myslí... asi to že je ten nejdůležitější a že všechno ví..." Nadávala Sakura na černovláska.
"Tak hrozný zase nebudu." Přisedl si Sasuke vedle ní. Sakura překvapeně zvedla oči.
"Ale ano jsi tak hrozný přesně jak to říkám!" Řekla Sakura a vzdálila se od něj.
"Ne promiň, přišel jsem se ti vlastně omluvit, choval jsem se hrozně máš pravdu. Promiň." Omluvil se jí ještě jednou.
"Hele a nedlužíš mi těch omluv nějak hodně?" Zeptala se a vítězně se na něj usmála.
"No to bude tím že jsem přesně takový jak říkáš..." Usmál se na ní Sasuke. Itachi a zbytek šli konečně asi zkoumat Antarktidu. Napadlo ho.
"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhla ho z přemýšlení Sakura a dívala se do slunce.
"Nad tím jak ti nemůže být zima jenom v tom co máš..." Ušklíbl se a podíval se tam kam ona. Ale pak pohled hned odvrátil.
"Mohla bych tady běhat třeba nahá a nevadilo by mi to..." Zamumlala ale černovlásek ji moc dobře slyšel.
"Můžeš no..." Ušklíbl se a nasadil šibalský výraz. Nemůže popřít že Sakura měla hezkou postavu a on byl trochu větší úchyl.
"Ty si blbec!" Liskla ho Sakura a usmála se. Někdy ji i blbec dokáže rozesmát.
"No ne jako můžeš to zkusit já ti bránit nebudu..." Pokrčil rameny Sasuke a podíval se jí do očí.
"Ale já si budu bránit, kdo ví jestli bys mě neznásilnil, úchyle!" Vynadala mu. Sasuke se ušklíbl.
"Třeba i to by se stalo..." Řekl a poodešel k ní. Nasadil lišácký úsměv a Sakura se trochu lekla.
"Nemyslíš to vážně že ne?" Zeptala se a ho a Sasuke se pro sebe zasmál ale na venek měl stále ten úchylnej výraz.
"Víš že proti mě v běhu nemáš šanci..." Ušklíbl se. Až teď Sakuře došlo že z toho má strašnou srandu.
"Bych se ti schovala." Řekla a pak je někdo vyrušil. Byl to kdo jiný než nám známý blonďáček...
"Sakuro! Hinata tě schání..." Upozornil ji blonďák a koukl na ni svými svěže modrýma očima. Ona se na něho zářivě usmála a přikývla.
"Okej... zatím tady zabav pana úchyla..." Ušklíbla se těsně předtím než je tam nechala a ještě předtím si všimla nenávistného pohledu ze Sasukeho pohledu. Pak zmizela a ocitla se u modrovlásky. Jen si kecla na polštář a podívala sena ni.
"Tak cos potřebovala?" Zeptala se Sakura a nastavila obě uši.
"Vlastně nic...Jen že tohle je vážně divný svět, skoro bych řekla že jsme v pohádce." Zasnila se Hinata a zadívala se do dáli.
"Nad tím přemýšlíš až teď? Je to divné že se to stalo právě o těchto prázdninách." Dala si Sakura za ucho pramen vlasů.
"Sakuro, víš ale že Sasuke bude muset zase odjet že jo? Je tu se svým bratrem a Naruto jakbysmet." Upozornila ji Hinata
"A co naděláme? Vždycky jsme tady přežili, ty už jsi tady bůhví jak dlouho a já teprve šest let!" Zvykřičníkovala to.
"Jo to je pravda ale teď když se vyvolení konečně začali sjednocovat nemůžeme to tak jednoduše zahodit." Vysvětlila jí to.
"To máš sice pravdu ale co chceš dělat? A navíc k čemu nám ty schopnosti sou?" Zeptala se jí a nadzvedla obočí.
"To je taky pravda ale nezapomeň na mou teorii." Zvýraznila se Hinata a opět si nalila čaj.
"A co když je tvá teorie špatná? Co když tady vážně nemáme nic dělat?" Zeptala se jí.
"Sakuro, nepochybuj... já nevím co máme dělat ale něco tady musí být, nějaká záminka nebo něco..." Zamyslela se a podala Sakuře šálek.
Sakura se jen zadívala do svého šálku a viděla v něm svůj odraz. Zamyslela se.
"A co se stane když odjedou hm? To už nebude nic protože my budeme tady a oni tam!" Řekla a napila se.
"Třeba je jich tam víc..." Položila Hinata skleničku a tvrdě myslela div se jí od hlavy nekouřilo.
"Za rok můžou přijet zase..." Vyslovila Sakura nedomyšlenou myšlenku za níž se Hinata zamračila.
"To nevíš! Třeba se sem ani nedostanou! Vzpamatuj se! Je tu jen díky bratrovi..." Upozornila ji na skutečnost.
"Taky pravda..." Svěsila Sakura hlavu a pak vstala, odložila šálek a jednoduše bez rozloučení zmizela. Objevila se tam kde minule byla. Čili tam kde měli být Sasuke s Narutem ale nebyli tam. Jen pokrčila rameny a když v tom uslyšela křik. Vsákla se do ledu díky kterému se mohla rychleji pohybovat a když byla tam odkud se křik ozýval nemohla uvěřit vlastním očím. Asi nepřemýšlejí!!Zakřičela v duchu a zhmotnila se.
"Vy blbci! To není proto abyste to používali na sebe!" Zakřičela na ty dva když si trénovali svoje schopnosti. Naruto držel Sasukeho a u nich bylo několik klonů a při jejím vynadání všichni praskly se zvukem *puf*.
"Sakuro? Ty ses tady jen tak objevila?" Zeptal se Naruto a Sakura se chytla za hlavu.
"Idiote! Mohli jste se zranit..." Uvědomila ho a snažila se je oba nezbít když už u toho byla tak blízko.
"Á Sakurka má o nás straaach..."
Zašklebil se Sasuke. Kdybys jen věděl ty parchante! Zakřičela si
duchu Sakura.
"Idioti... tohle s váma nemá smysl! Jste beznadějný případ ale až se vám něco stane tak za mnou nechoďte." Řekla a odcházela. Sasuke se jen ušklíbl a napadlo ho že by teď mohl dostat Naruta. Dal mu pěstí přímo mezi oči až Naruto odletěl. Dopadl na led který pod ním praskl a protože voda byla studená tak se začal potápět. Sasuke se zděsil. Sakura se prudkým trhnutím otočila. Začala jednat.
"Uhni!" Zakřičela a běžela proti vodě. Rychle tam skočila a porozhlídla se kde Naruto skončil.
"Sakuro!" Zakřičel Sasuke a už vážně nevěděl co má dělat. Nezbývalo mu než...
"Vytáhni ho!" Zakřičela Sakura potom co vytáhla bezvládné tělo Naruta. Pak se sama vyškrábala na vrch. Měla štěstí...teď se jí to její zledovatělé tělo hodilo. Rychle začala léčit Naruta. Snažila se aby dýchal což se jí nakonec podařilo.
"Sasuke... dělej! Běž, běž! Musíš ho dostat do tepla!" Zakřičela a Sasuke přikývl. Vzal Naruta a rychlostí světla už byl u letadla.
Itachi a jeho banda tady už nebyli takže to nemohl vidět jak s ním zalézá do letadla. Pustil vytápění na nejvyšší možné a přikryl Naruta dekami. Oddechl si. Tohle zvorali... Sakura se mezitím přemístila k Hinatě a začla ji vyprávět o tom co se stalo. Pak ale řekla že už je to v pohodě a přitom ani nezapomněla nadávat.
"No tak Sakuro uklidni se! Zachránila si ho, to je hlavní ne?" Zeptala se ale Sakuře se to nelíbilo.
"No dobře ale co kdybych tam nebyla? Co by dělal Sasuke?Myslím že za ním by tam asi neskočil." Poklepala si na čelo.
"Tak by tě našel..." Vymluvila se HInata a snažila se hájit a přitom si vzpomněla na Sasukeho schopnosti.
"A co kdyby mě nenašel?! Naruto by zemřel!" Zakřičela. "Jsem vážně naštvaná, dnes je už nechci ani cítit..." Řekla a zmizela. Hinata si povzdychla ale nemohla popřít že má pravdu. Co by se stali?
A jak by to vysvětlili třeba druhému z Uchihů? Raději na to přestala myslet a odebrala se do vedlejší místnosti. Bylo to stejně na nic protože Sasuke za chvíli zavolal.
"Co chceeeeeeeeeš?" Protáhla Hinata a nakoukla za ním. Sasuke se podrbal na hlavě.
"Kde je Sakura?" Zeptal se a podíval se na ni pronikavým pohledem. Hinata jen zakroutila hlavou.
"Radila bych ti abys ji nehledal..." Řekla mu a posadila se před něj.
"A to jako proč? Měli bychom se jí omluvit a poděkovat jí." Zamyslel se Sasuke a pak se podíval na tmavovlasou.
"Před chvílí tu byla a říkala že vás nechce vidět do zítřka, oba dva. A to nechtěj slyšet jak nadávala, myslím že by vás to nepotěšilo ale má pravdu. Co jste to dělali za voloviny? Myslím že si si toho vědom tak tě nebudu kárat ale vážně to už nedělejte, co kdyby tam Sakura nebyla? Co bys dělal? Myslím že bys za ním do vody neskočil..." Zopakovala po Sakuře
"Jo to je pravda, ale ona tam byla a vlastně... Všichni jsme měli štěstí. A já ji plně chápu, jsme blbci" Svěsil hlavu (ooo Sasuke to přiznal xD)
HInata si jen povzdychla a zadívala se smutně na Sasukeho, myslí si že za tohle se s ním Sakura nebude bavit a to aspoň týden.
"No tak já už půjdu..." Řekl Sasuke a zmizel za Narutem. To ale netušil co ho tam čeká.
"Sasuke? Jak my tohle vysvětlíš?" Zeptal se o Itachi a ruce měl zkroucené na prsou. Sasuke mu to tedy všechno vylíčil a dostal kárání. Něco ale Itachimu nedocházelo. Jak ho vytáhl z té vody? Neodpustil si otázku a Sasuke se zamyslel.
"Vytáhl ho lední medvěd! Jmenoval se Ragnar!" Vymyslel si Sasuke a uculil se.
"Ty idiote! To je jeden z devíti ochránců Arktidy ne Antarktidy!" Uzemnil ho Itachi který vždy všechno věděl. Sasuke si povzdechl. Nic mu už nevysvětloval a raději si sedl k Narutovi. Sakura ho dobře vyléčila, proto nebude nemocný a toho si Sasuke moc vážil. Zanedlouho usnul.Ze spaní ho probudil už opět skvěle naladěný a hyperaktivní Naruto.
"Sasukeeeeeee!" Zakřičel mu do ucha. "Co se včera stalo?" Zeptal se protože nic nevěděl.
"Jako normálně..." Řekl a zívl si.Pak mu došlo že spal na křesle a protáhl se. Samozřejmě mu pokřupali záda.
"Tak proč mám náhradní oblečení?" Zeptal se když viděl své včerejší oblečení mokré.
"Neřeš, převlékl jsem tě, včera jsme se koulovali a tys to schytal víc než obvykle." Ušklíbl se Sasuke a vymyslel si lež. Naruto se podrbal na hlavě ale zatím byl s věsvětlivkou spokojen. Mám štěstí že je takový debil... Pomyslel si Sasuke a utřel si čelo.
"Jdem za Sakurou!" Culil se Uzumaki a vyšel z letadla.Protáhl se a podíval se na oblohu. Bylo zataženo. Sakura seděla v domě Hinaty a přemýšlela. Přemýšlela nad tím vším co se událo ale hlavně o včerejšku. Byla jakoby nic neviděla a neslyšela. Nereagovala ani na Hinatin hlas. Mezitím se tam dostali Naruto se Sasukem a nemohli přehlídnout Sakuru jak tam tak sedí a hlavu má opřenou o ruku.
"Sakura-chan! Jak se máš?" Zeptal se a tím začala Sakura plně vnímat. Jen zvedla oči v sloup a nevšímala si jich.
"Hinato, hezky jsme si pokecali ale já už musím jít.Měj se!" Usmála se a ještě stihla předtím než zmizela hodit na Sasuke jeden ze svých vražedných pohledů. Naruto to nechápal ale sedl si tak aby si mohl povídat s Hinatou. Sasuke se do jejich debaty taky občas zapojil... Ale nemohl z hlavy dostat Sakuru. Vadilo mu že se s nimi nebaví, hodně mu to vadilo. Proto se od nich asi uprostřed oddělil. Stejně si toho ani nevšimli protože vedli velmi vášnivou debatu o tomto prostředí.
"Sakuro! Sakuro!" Volal Sasuke a běhal všude možně. Po minutě nevěděl kde hledat protože jeho tempem to měl rychle.Povzdychl si. Zakroutil hlavou a šel tam kam ho nohy nesly. Zavedly ho na včerejší místo ,boje", měl kliku, byla tam. Seděla a nohy si máchala v chladné vodě. Dívala se tak lhostejně na tu vodu před sebou až Sasukemu přejel mráz po zádech.
"Sakuro?" Zeptal se a když mu neodpověděla zkusil to ještě jednou... "Sakuro, omlouvám se i za Naruta ale hlavně za sebe, byla to blbost, nebýt tebe tak nevím co bych dělal..." Omluvil se jí a chtěl pomalu odejít ale ona se mu rozhodla odpovědět.
"Počkej!" Vyskočila na nohy a obula si boty. "Jen mi řekni k čemu vám to bylo?" Zeptala se a on jen pokrčil rameny.
"Já nevím...nás to tak napadlo..." Znovu ta krčená ramena
"No jo jen vás to napadlo ale mohl z toho být problém, slib mi že už to nikdy neuděláte." Podívala se na něj
"Čestný Uchýhovský." Slíbil a nastavil dva prsty. Sakura si povzdechla.
"Dobře..." Znovu povzdech a pak se začla klouzat po ledu.
"Hej! Jak to děláš?! Mě to nejde!" Zakřičel na ni a usmál se.
"Ty to raději nezkoušej prosímtě jo??" Zeptala se a on jen poraženě přikývl. "Někdy jsem ráda že jsem tím kým sem." Usmála se.
"Předtím to tak nevypadalo." Uchechtl se. Sakura na něj hodila vražedný pohled a pak se mu zadívala do očí.
"Co si myslíš o těch takzvaně ,vyvolených'?" Zeptala se a on se zamyslel.
"No... já si myslím že je nás ještě víc ale uvidíme..." Odpověděl jí a pak se usmál.
"Ale koncem prázdnin odjedete a bude konec." Zadívala se na zem nebo-li na led. Pak se opět podívala na něj.
"Ty nepůjdeš s náma?" Zeptal se trochu překvapeně a ještě víc na něj Sakura překvapeně podívala.
"Cože? Ty sis myslel že bych šla jo? Já nemůžu, tohle je můj domov a všichni na mě už zapomněli a navíc, stejně by mě nikdo neviděl."
"Já myslel že půjdeš i s Hinatou! A vlastně koho všechno znáš?" Zeptal se a očekávavě se na ni podíval...
_____________________________________________________
A chci komenty! xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Deidara miu Deidara miu | Web | 23. listopadu 2010 v 16:44 | Reagovat

ahuj SB jak se máš? X)

2 Saskiee-your ♥SB♥ Saskiee-your ♥SB♥ | Web | 23. listopadu 2010 v 17:16 | Reagovat

krásnej dílek !!! :-D  :-D ale bylo by fajn kdyby Saky zviditelnila :-D jako třeba až bude v teplym prostředí každej den,tak bude spíš víc horká :-D  :-D .......(neřeš...jsem trochu mimo) ...a kdy bude pokráčko,když tě to tak chytlo ??? :-D  :-D

3 Nerisaga ~SB~ Nerisaga ~SB~ | E-mail | Web | 23. listopadu 2010 v 19:03 | Reagovat

super..už se těšim na další pokráčko až se dozvim koho všechno zná :D

4 Saku-chan Saku-chan | 23. listopadu 2010 v 19:26 | Reagovat

Skvělí... Myslím, že si se do toho vážně chytla :D A myslim, že další větu psát nemusim xD

5 Saku-chan Saku-chan | Web | 23. listopadu 2010 v 20:01 | Reagovat

Heeej.... Jak jsi zjistila ten můj NEW Blog??? ???

6 Stiorry Stiorry | Web | 23. listopadu 2010 v 20:05 | Reagovat

to je geniální povídka....pls rychle pokráčko :-D

7 Akemi tvoje SBénko Akemi tvoje SBénko | Web | 23. listopadu 2010 v 20:48 | Reagovat

Děkuju!Taky jsem se s tím pitvořila hneď mi došly nápady.
Jen tak mezi námi moc se ti ta povídka povedlo,ale nikomu to neříkej jo. XD XD XD

8 Nerisaga ~SB~ Nerisaga ~SB~ | E-mail | Web | 23. listopadu 2010 v 20:55 | Reagovat

no kdo by se u Fairy Tailu neřezal..už jen první díl mě zaujal a tak jsem koukala a koukala až jsem se ukoukala do morku kosti :D jinak sněhuláška přidám :D na tvé přání :D jdu hledat xDD

9 Nerisaga ~SB~ Nerisaga ~SB~ | E-mail | Web | 23. listopadu 2010 v 21:04 | Reagovat

jasný :D já když ho našlu úplně "Jéééé!" :D

10 Stiorry Stiorry | Web | 23. listopadu 2010 v 21:34 | Reagovat

supér moc se těšim XD

11 SHIKASHI SHIKASHI | 24. listopadu 2010 v 16:19 | Reagovat

prosím ten díl byl moc sugeroidní další díl moc moc prosím smutně koukám

12 Saky-chan your LoWes SBé Saky-chan your LoWes SBé | Web | 29. listopadu 2010 v 17:20 | Reagovat

super!!!!

13 marketa251996 marketa251996 | Web | 10. ledna 2011 v 21:21 | Reagovat

Nádherný díl. Smekám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama