
"Jo jo vyřídím neboj..." Ušklíbla se na něj a nevinně se usmála.
"Počkej já to nemyslel vážně!" Zděsil se ale pak zjistil jak se na tom Sakura skvěle baví... Odvrátil zrak a zadíval se na nebe.
"Vždyť já vím... Kdybych to Ragnarovi řekla asi by tě zabil..." Zasmála se Sakura a Sasuke se k ní po chvíli přidal.
"Jo to asi jo, ale... tohle děláš každý den? Jak to začalo?" Zajímalo Sasukeho, možná se chtěl o ní dozvědět víc a možná ne...
"No, to je dlouhý příběh ale začalo to asi druhým rokem co jsem tu byla. To jsem právě utekla od Hinaty. Běžela jsem a běžela, stále dál a dál a nezastavovala se. Řekla jsem si že poplavu ale nějak to nedopadlo..." Přerušila to smíchem. "Já blbá jsem skočila a narazila si hlavu... Nějak jsem díky tomu ztratila vědomí a když jsem se probudila tak jsem ležela, rozhlédla jsem se kolem sebe a všude byli medvědi... No všude, byl tam Reth a ještě mladý táta Ragnar, jo táta... Má ještě syna ale osobně mi ho nikdy nepředstavil. Byla tak i jeho matka, myslím toho jejich syna. Myslím že říkal že se jmenovala nějak Ima nebo tak nějak už nevím... Každopádně se stala nehoda a ona zemřela. Ragnar mě nejdřív neměl moc rád ale pak když Ima zemřela tak ho to strašně ranilo... Především neměl druhého rodiče pro svého syna. Začala jsem se o ně starat a postupně to šlo časem. Nejhorší na tom bylo že jsem přesně věděla co se stalo s jeho milou, a taky že jsem věděla jak se cítí. Bylo to pro něj něco strašného. Pamatuju si jak po mně hodil sníh. Vlastně tak to všechno začalo..." Zasněně se podívala na zdroj sněhu.
"Aha... tak to tě chápu, vlastně promiň ale co se stalo s tou medvědicí?" Zeptal se zvědavě a Sakura svěsila hlavu.
"Přijeli...přijeli stroje... A pytláci, jednoduše ji ukradli! Oni mu ji vzaly!" Zakřičela plná vzteku.
"Cože? Ale to je ještě možné že žije ne?" zeptal se ale Sakura zakývala hlavou.
"To nevím ale myslím si že už nežije... Každopádně to tak Ragnar pojal, ač jsem se sebevíc snažila ji zachránit byla jsem slabá! A to už nechci nikdy zažít, proto jsem trénovala, umím několik parádních triků... No triků, vlastně chvatů ale to je jedno, v tu chvíli jsem byla slabá a neměla jsem šanci ji zachránit. Od té doby se Ragnar rval se všemi medvědy a dokonce se porval aji s Rethem! A to je co říct když je to jeho bratr, vlastně od toho má ty jizvy. Všem medvědům jsem vysvětlovala že má těžké období a že ho musí pochopit proč se tak chová ale oni mě odbili. Snažila jsem se mu pomoct a pak se přesto jak říká přenesl ale já vím že ho ta ztráta pořád bolí... Medvědi říkali že jsem mu pomohla ale já tomu nevěřím, neudělala jsem naprosto nic! A Ragnar ji zachránit nemohl protože tam nebyl! Kdybych byla silnější třeba by se to nestalo! Chápeš to! Můžu za to! To já jsem na vinně že tady už není!" Křičela
"Ne, neobviňuj se! Ty za to přece nemůžeš Sakuro, je jedno jak si byla slabá ale ty za to nemůžeš." Uklidňoval ji Sasuke
"Ne, to je jedno... už to nevrátím, každopádně bych chtěla Ragnarovi pomoct a jestli odjedu tak mu moc nepomůžu..." Vzdychla
"Nemusíš jezdit jestli nechceš... já to pochopím a myslím že-" Nedořekl protože ho přerušila.
"Ne! Kdybych nejela tak nepojede ani Hinata a tím pádem ani nenajdeme další vyvolené protože Hinata je ucítí, uvidí a já prostě nemůžu dopustit aby se to stalo! Nevím... s Ragnarem to dám dohromady." Usmála se povzbudivě ale taky nebyla v pohodě.
"No dobře ale stejně, myslím si že když nepojedeš z vlastní vůle tak to nemá cenu." Posmutněl
"Ale ne... chci Konohu znovu vidět, chci, chci vidět Kakashiho perverzní knížku, věčně šmírujícího Jirayu, chci vidět tlustoobočnatce, vlastně chci vidět všechny...." Usmála se ale nejraději by si ledňásky vzala s sebou.
"Počkej, když jsi byla v Konoze a já tam bydlím od malička tak jakto že jsem tě sakra nikdy neviděl?!" Zajímal se Sasuke a nedocházelo mu to.
"Myslím že kdybych ti to řekla tak bys mi ani nevěřil protože já nevím co bych dělala kdybys mi to řekl ty." Smutně se usmála. Poslední dny se cítila jakoby měla nějaké city a jakoby cítila a byla více zranitelnější než předtím.
"Cože?! Ty to víš? Nemám důvod ti nevěřit!" Usmál se, v tom mu před očima něco bliklo. Nějaká osoba ale nedokázal ji rozpoznat.
"Vážně to chceš vědět?" zeptala se ještě jednou a Sasuke horlivě přikývl. Sakura si povzdechla.
"Asi nemám na vybranou...Pravdou je že mě znáš ale prostě si na mě nepamatuješ Sasuke, nevím jak to ale já jsem si vzpomněla, zapomněla jsem na tebe když jsem se změnila... Byla jsem úplně normální dalo by se říct slepice jako všechny ostatní... Milovala jsem tě Sasuke,ale tys mě vždycky odbil tím jak jsem otravná... neříkej mi že si to nepamatuješ protože já si vzpomněla. Vylila jsem si srdce ale tys mě zase jen odbil... bolelo to ale teď mi je to jedno..." Smutně se usmála... Byl slyšet vítr a Sasuke pootevřel ústa. Stále nemohl uvěřit tomu co mu tady řekla... ale vždyť sama říkala že jí asi nebude věřit. Tentokrát mu před očima blikly uslzené zelené oči a postupně i Sakura, ale měla dlouhé vlasy... dlouhé vlasy a teď je má krátké... Sasuke sklopil hlavu, ještě do nedávna byl takový...
"Já... já nevím co na to mám říct, snad jen že jsem si po té tvé vysvětlivce na to vzpomněl. Omlouvám se ti... je mi to líto-" Utnula ho.
"Neomlouvej se... já už tě nemiluju a je mi to jedno, bylo co bylo, teď už to nevrátím. Jestli se budeš ptát na to co se mi stalo s vlasama pak ti odpovím že už jsem je takové měla když jsem se proměnila. Trošku jsem si je ještě zkrátila protože jsem neměla co dělat, blbý co? Zkracovat si vlasy když se člověk nudí. Ale řekni mi, když mě tady nechali tak se divím že jsem si ty vlasy vážně nevytrhala. Bylo to nesnesitelné, že mě tady nechali a co já? Co? Postupně jsem však narazila na Hinatu která si mě sem zavolala a celé to bylo takové domotané, pomohla mi, pak jsem od ní tak nevděčně utekla a byla s medvědy... Pak jsem se tedy ocitla u Ragnara, ale to už znáš. Je to dost divný co? Já jsem taky nemohla uvěřit že se známe ale Sasuke musím ti říct že ses hodně změnil. Myslím že k lepšímu." Usmála se.
"Já jsem pořád stejný!" bránil se Sasuke. "Změna k lepšímu... co to je? Jsem pořád stejný!" Hájil se ale marně.
"Ne ne! Například teď by ses se mnou vůbec nebavil a říkal na moji minulost že tě to nezajímá! Sasuke myslím že když si ten vyvolený tak to tak muselo být... A možná proto si na tebe nepamatuju, možná že kdybych si na tebe pamatovala hned ze začátku tak by to bylo mnohem horší a bůhví jak by to dopadlo, raději ani nechci vědět..." Usmála se a upravila se.
"Celý mi to přijde jakobys mě vodila za nos ale asi je to pravda. Ale, jsem rád že jsem tě potkal... zase!" Uchechtl se.
"A co je na tom tak vtipného pane Uchiho? Nemůžu za to že celý ty roky v tomhle otravným a hnusným ledovým těle jsem...no." Usmála se
"Ale prosím tě... Já to myslel dobře paní Haruno...Ale je to divný!" Smál se.
"Hm... jsme magičtí..." To poslední slovo řekla s takovou lehkostí a tak zasněně. Podívala se na měsíc který už zase svítí na obloze. Sasuke si nemohl odpustit možná pro ni otravnou otázku.
"Tobě se líbí bratr?" Zeptal se a Sakura se na něj trhavě ohlédla
"Co prosím?" Zeptala se vyjeveně a vůbec nevěděla o čem to mluví.
"Jestli se ti líbí Itachi..." Procedil mezi zuby, to jméno začínal pomalu nenávidět.
"J-jak tě to napadlo?" zeptala se a stále na něj tak nevěřícně dívala. Sasuke odvrátil zrak a pak se vymluvil...
"Musím jít, měj se..." Řekl a vyběhl pryč, nechal tak Sakuru zcela zmatenou a vyjevenou... Potřepala hlavou a raději se rozešla pryč. Sasuke přemýšlel, hodně přemýšlel, přemýšlel by ještě dál kdyby ho někdo nevyrušil...
"Sasuke co to děláš? Co to s tebou je? Jsi dneska nějaký zamlklý..." Začal ho otravovat pro Sasukeho věčně otravný Itachi.
"Nic, jsem takový vždycky tak se nestarej." Prskl na něj. Itachi zakroutil hlavou a potom tam vešel blonďák.
"Hej Sasuke, co jsi celou dobu dělal prosím tě??" Zeptal se ho a tázavě se mu podíval do očí.
"Nic..." Zamrmral a podíval se mu do očí pohledem alá ,vypadni nebo tě sežeru' či něco horšího. Naruto se raději vzdálil, neměl rád takové pohledy a už vůbec neměl rád když se na něj křičí což bylo celkem často a nebo neměl rád Sasukeho, ale to hned vyloučil. Blonďáček se procházel po lední krajině a pak v dáli něco zahlédl. Podíval se ještě pozorněji a uviděl tučňáky. Právě se jimi nějaký medvěd nacpával.
"Potravní řetězec..." Pokrčil Naruto rameny a otočil se aby pokračoval pryč od nich. Mezitím Hinata vyslýchala Sakuru.
"Už si byla zase u medvědů co? Víš že ti můžou cokoliv udělat..." Strachovala se Hinata a kárala ji jako děcko.
"Sakra nic mi neudělají! Jsou to mírumilovná zvířata a navíc i kdyby mě napadl já se ubráním, přinejhorším zmizím." Vyštěkla.
"Ach no dobře... Sakuro nemohla jsem si nevšimnout jak pořád sleduješ Itachiho, tobě se líbí?" Zeptala se nejistě a Sakura toho začínala mít dost.
"Co s tím všichni máte?! Dokonce i Sasuke se mě na to ptal. A sakra co je vám do toho? I kdyby se mi líbil tak co!" Zakřičela na ni
"Sakuro uklidni se, nic ale nezapomínej že mě můžeš všechno říct." Usmála se na ni Hinata a Sakura se opřela o stůl.
"Dobře... líbí se mi ale vždyť je to něco jiného než mít rád a navíc...je neuvěřitelně krásný..." Snila Sakura
"No mě se teda nějak nezdá, zdá se mi jako pěkný zločinec." Kroutila nad tím modrovláska hlavou.
"On není zločinec! Je to biolog, ti nikomu neubližují." Usmála se na ni Sakura a protáhla se. Poté se zadívala do kouta kde trůnila Hinatina průhledná hůl s jasnou hvězdou na vrcholku. Hinata si nemohla nevšimnout toho pohledu...
"Ty ji tady necháš?" Zeptala se a opět se zadívala na ni. Hinata nadzvedla obočí. "No v tom rohu samozřejmě." Upřesnila.
"Jo ahá... no asi tam zůstane. Jiné místo pro ni momentálně nemám víš... A navíc stejně nefunguje." Usmála se modrovlasá.
"Nikdy jsi mi neříkala k čemu vlastně je, řekni mi to. Mě můžeš říct všechno!" Zopakovala růžovláska její slova.
"No tak dobře... není to jen na to abych se v jeho případě někdo změnil. Je to časoprostorová hůl." Oznámila ji Hinata
"To si děláš srandu! To je super!" Zavýskla Sakura a hned si hůl vzala do ruky. Pořádně si ji ošahala a culila se.
"Jak se to používá?" Zajímala se ale Hinata jí tu hůlku vytrhla z rukou.
"Pozor! Tohle není hračka pro malé děti! Nemůžeš si s ní dělat co chceš, něco uděláš špatně a je to v-" Nedokončila protože ji omyslem víc stiskla. Před nimi se objevil portál a je do toho doslova vcucnul. Ocitli se někde pryč... Někde v neznámu.
"Pokud něco neuděláš špatně co Hinato?" Ušklíbla se Sakura "Mimochodem kde to jsme?" Zeptala se naléhavě a rozhlížela se.
"O-ou, asi máme problém..." Řekla Hinata a podívala se na zlomenou hůl. "Uvízly jsme, mezi prostorem a časem..." Zaúpěla.
"To je tak vzrušující!" Usmála se Sakura ale Hinata jí to vždy dokáže parádně vyvrátit.
"Ty blbko! Chápeš to že máme docela velký problém? Jestli to hned nevyřešíme tak jsme s prominutím v prdeli! A hlavně nevím jak tady běží čas takže tady třeba můžeme být jenom vteřinu a nebo taky dny! Vzpamatuj se prosím tě a začni myslet." Vzdychla Hinata
"To je snadný... jednoduše ji přilepím." Rozhodla Sakura a i přes Hinatiny protesty vzala hůl do rukou.Kolem jejích rukou se začalo tvořit modré světlo, světlé a průzračné...Hůlka k sobě pomalu začala zamrzat. Když to dokončila tak se jen usmála.
"To byla hračka!" Uculila se a podávala hůl HInatě, ta si ji nejistě vzala a začala ji zkoumat.Sakuře to připadalo jako věčnost ale pak ji Hinata najednou schmatla a obě dvě spadly na studený led. Byla noc, u zase... Obě dvě se na sebe zahleděli a pak pohlédly před sebe.
"Jsme zpět!" Vstala Hinata a oprášila si svou bílou róbu.
Pak se usmála na Sakuru ale zjistila že ji nevnímá. "Co je?" Zeptala se.
"Něco tady není v pořádku... kopce jsou tu jinak než by měli být..." Přemýšlela nahlas Sakura
"Cože? Kopce? Ty to poznáš podle kopců?" Uchechtla se Hinata
"Tohle není sranda! Znám Antarktidu líp něž kdokoli jiný! Nejsme ve správném roku..." Řekla
"Tak to zkusíme ještě jednou... chytni se mě."Zavelala Hinata ale Sakura vyskočila na nohy a zadívala se do dáli.
"To není možné..." Vydechla... "To je Ragnar... a je tady i s medvědicí! Ima..." Vzdychla a pak si všimla nějakých lidí opodál. Rozběhla se tam.
"Sakuro počkej! Slyšíš mě počkej! Musíme se vrátit!" Křičela za ní Hinata ale Sakura ji neposlouchala. Moc dobře ty lidi poznávala. To jsou oni, to jsou ti pytláci! Teď má příležitost ji zachránit! Ima skočila do vody a pytláci ji i nadále pozorovali. Vzdálila se od Ragnara, to nebylo dobré... Běžela jak nejlépe dokázala. Zanedlouho byla u nich. Medvědice se otočila a díky tomu se stihla vyhnout síti. Zacítila Sakuru a podívala se na ni. Ta ji naznačila že jí nechce ublížit. Pytláci však pokoušeli štěstí dál. Bohužel ji chytila přesně tak jak si to Sakura pamatovala, teď to tak ale nenechá... Změní tím celou budoucnost... Teď nemyslela na nic jiného než na Ragnara. U rukou se jí objevili ostré hroty a tím lehce síť přeřízla. Pytláci se zalekli když to viděli protože oni Sakuru vidět nemohli... Když ještě Ima zavrčela tak utekli. Sakura ji pohladila po hlavě a Ima se k ní přitulila. Poté uslyšela hlas své kamarádky.
"Už jdu..." Vzdychla Sakura a přemístila se za Hinatou. Pevně se ji chytla a zkusily to ještě jednou. Tentokrát Sakura bezpečně poznala všechny hrbolky a ledovce.
"Jsme doma..." Vzdychla a přemístila se k Hinatě, tmavovlasá ji samozřejmě následovala. Zanedlouho obě spaly. Ráno je probudil...
"Hinato! Hinato!" Křičel Naruto a třásl s modrovlasou osobou ještě rozespalou...
"Co je Naruto..." Zamumlala a snažila se pořádně otevřít oči.
"Kde jste celou tu dobu byly?? Kde jste ten pitomej týden byly?? Sasuke málem zešílel! A kde je Sakura?" Vyptával se a na to Hinata hned otevřela oči. Došlo jí že museli být celý týden v čase. Nevěděla co mu má říct a tak neříkala nic.
"A Sakura nevím kde je, zřejmě se šla projít." Usmála se na něj nervózně Hinata. Naruto jen zakroutil hlavou.
"Hej Naru-... Hinato! Kde jste byly?" Zeptal se hned Sasuke který právě přiletěl jako vítr. Tohle bude těžší...Přemýšlela Hinata
"To je tajný." Vymyslela rychle a všimla si jak se Sasuke rozhlíží. "Sakura asi někam šla jestli se budeš chtít zeptat." Sasuke jen pokrčil rameny a kývl... poté zmizel. Hinata s Narutem tam zůstali sami celou tu dobu sami...
Sasuke se jen tak procházel a kopal do všeho co mu přišlo pod nohu... Kdežto Sakura se vydala za Ragnarem. Potěšilo ji když ho tam viděla ještě s Rethem a Imou. Všichni tři se o něčem bavili a Ragnar se trhavě ohlédl a když uviděl Sakuru tak zavrčel. Nepamatoval si ji protože jejich setkání se vlastně nikdy nestalo. Když je Ima naživu... Ima ji však vidět nemohla... Ragnar se divoce ohnal a stačil Sakuru škrábnout do ruky. Netekla ji krev, bylo to jako když škrábneš do ledu ale Sakuru to bolelo stejně... Rychle zmizela v ledu a přemístila se na jiné místo... Tam si sedla a dívala se na ránu. Vůbec se jí to nelíbilo, jestli to uvidí Hinata tak se zblázní protože tohle bude trvat než to vyléčí. Nespokojeně se na to dívala a pomalu chtěla vstát když ucítila tlak na svém rameně a to byl počátek toho škrábnutí.
"Áá!" Vykřikla Sakura a neznámému se vytrhla. Chytla se za ruku a dívala se na osobu. Po chvíli ji identifikovala.
"Sasuke?" Zeptala se a zadívala se na něj tázavým pohledem alá ,co je?' a vytrvale na něj čučela.
"Trvalo než jsem tě našel teda- Co to máš s rukou?" Zeptal se když uviděl jak se za ní drží a věděl že něco pod ní schovává.
"Nic nic... Nic se nestalo." Sklopila hlavu. S Ragnarem se už asi nikdy nebude bavit. Ale aspoň nebude loučení tak bolet. On je šťastný a to je pro ni důležité... Bude to v pohodě... Uklidňovala se ale vůbec jí to nešlo, věděla že bolet to bude tak aji tak.
"Me to můžeš říct. No tak, sundej tu ruku." Řekl a přišel k ní blíž, uchopil ji za loket.
"Nešahej na mě! Nestarej se!" Zakřičela na něj a ustoupila o pár kroků zpátky.
"Nezávoď se mnou, stejně prohraješ..." Ušklíbl se ale Sakura se nechtěla nechat. "No tak, pomůžu ti." Usmál se.
"Nepomůžeš... nejde to" Pošeptala s uchechtla se.
On ji znovu chytnul za ruku a ona se nebránila. Bylo jí to jedno. Teď bojovala s vnitřní bolestí. Sasuke si to pořádně prohlédl a pak jí pohlédl hluboko do očí. Jako by v nich našel bolest? Ztrátu?
"Kdo ti to udělal?" Zeptal se jí a ona se jen naivně usmála. Ano byla naivní když za ním dobrovolně šla, ale musela to zkusit.
"Ragnar..." Usmála se a ukázala své bílé zuby i když jí vůbec do smíchu nebylo.
"Cože? Mě nemusíš lhát... No tak řekni mi to." Usmál se povzbudivě
"Ragnar, vždyť ti to říkám... nemám důvod ti lhát. Je to pravda." Sklopila hlavu a kousla se do rtu.
"No dobře, tak když mi to nechceš říct tak s tím pojď alespoň za Hinatou." Vzal ji kolem ramen ale dal si pozor aby ji neublížil.
"Sakra já ti nelžu a za Hinatou s tím nepůjdu! Když mi nevěříš tak se o mě nestarej!" Zakřičela na něj a vytrhla se mu. Zmizela. Zmizela na místo kde se s Ragnarem poprvé setkali. Na to místo kde mu vzaly Imu. Která ale teď díky přemístění v čase žije. Najednou uslyšela zabručení. Ohlédla se a uviděla bílou medvědici. Ima, myslela že ji chce ublížit a tak se raději postavila.
"Neboj se, jsi to ty? To ty jsi mě před lety zachránila co? Myslela jsem že se s tebou něco stalo. Chtěla jsem ti poděkovat." Promluvila.
"Já nestárnu, už dlouho ne a jo to jsem byla já. Vlastně se to nestalo tak dávno... Mimochodem nemusíš mi děkovat." Sklopila hlavu.
"Imo! Koho to tam máš?" Zeptal se Ragnar kterému se na tváři neznačila ani jediná jizva. Byl to krásný medvěd.
"Jsem Sakura." Představila se hned. "Já hned půjdu Ragnare." Usmála se Sakura ale on ji zastavil.
"Sakuro, jaktože znáš moje jméno? Imo, ty se s ní kamarádíš?" Zeptal se ledňák a Ima přikývla.
"Promiň za Ragnarovo chování ale on už je takový, pojď vyléčím ti to." Řekla a poukázala na ránu. Sakura jen němě přikývla a i s Imou odešla. Zjistila že Ima je velmi milá a jak řekla tak ji ránu vyléčila. Dala ji ne to led a hned to bylo v pořádku.
"Děkuju ti, sama bych na to nepřišla." Usmála se Sakura a Ima jen přikývla.
"Přijď kdy budeš chtít, my tě tu s Rethem rádi přivítáme." Řekla jí líbezným hlasem a růžovlasá se na ni usmála. Pak odešla. Chvíli se jen tak procházela než na něj opět narazila. Jen tak pozoroval měsíc a ona zase pozorovala jeho. Usmála se, tohle se přece jen nezměnilo...
"Itachi?" Zeptal se někdo a Sakura se raději schovala v ledu. Byl to Sasuke.
"Co chceš..." Zeptal se a ani okem se nepodíval na druhého z černovlasých.
"To musíš pořád vycházet z letadla když chceme spát? Vždycky mě tím probudíš, už mě to štve víš..." Zlomyslně se usmál Sasuke. Sakura tomu nějak nerozumněla a na chvíli se zasnila. Všechno ji však probralo když uslyšela ránu. Sasuke mu dal přes hubu a ještě něco mu řekl. Itachi se ušklíbl neznámo proč. Sasuke pak odešel. Sakura tomu nerozumněla a tak se raději vzdálila. Na druhý den hned začala se sledováním Itachiho. Úplně ji okouzlil... Netušila však co se chystají udělat.
Byl tam i se svou skupinou Akatsuki. Viděla Retha jak se tak nese jako velký medvěd a to on byl. Akatsuki číhali za sněhem aby měli co nejlepší výhled. Pak na něj hodili vystřelili síť. Chytili ho.
"Rethe!" Zakřičela Sakura když viděla jak se zoufale snaží zachránit.
"Teď už ti nic nepomůže krasavče, budeš náš... si vážně pěkný kousek." Zlověstně se Sasori usmál. Sakura se k němu okamžitě rozběhla.
"Neboj Rethe zachráním tě." Utěšovala Sakura a namířila si to ostřím na síť. Šlo to ztuha ale kousek po kousku ji přece jen přeřezávala. Měla by štěstí kdyby si toho něčí bystré oko nevšimlo.
"Podívejte!" Zakřičel Itachi a všechny páry očí na to namířili pohled. Nezalekli se toho jako jiní a začaly jednat. Snažili se přijít na zdroj chyby. Najednou Sakuru někdo nevědomky uchopil za pas a trhl.
"Myslím že jsem to našel." Ušklíbl se Deidara a dál pevně svíral Sakuru. Sakura mu dala ostřím přes hubu ale vrhli se na ni další. Sama věděla že tohle sama nikdy nezvládne a Reth jen vrčel. Najednou uslyšela.
"Rasen-shuriken!" Zakřičel a hodil to po Itachim. Sakura s úžasem vydechla.
"Naruto!" Vykřikla a najednou byla volná... Okamžitě se rozběhla k Rethovi. Usmála se na něj.
"Ty ho dostaň ven a já se o ně postarám!" Zakřičel na ni a Sakura jen přikývla. Začala pomalu řezat a Naruto zatím účinně odbíjel jejich rány. Sakura už měla první očko přeříznuté a viděla jak Narutovi docházejí síly.
"Naruto ještě chvíli!" Zakřičela na něj a povzbudivě se na něj usmála se. Kdyby tady aspoň byla Hinata. Říkala si v duchu. V tom si všimla jak na ni míří
Kisame svou Samehadu. Sakura nevěděla jaktože ji vidí ale asi to bude tím že řeže.Skrčila se aby ji to nezasáhlo ale když čekala tak žádná ráno nepřišla... Uslyšela jen výkřik. Okamžitě narovnala hlavu.
"Sasuke!" Zakřičela ale dřív než stačila něco udělat tak ji Sasuke přerušil.
"Zastav je, přeřež to! Vím jak jsou pro tebe medvědi důležití! Na mě nehleď přeřež to!" Zakřičel a spadl k zemi.
"Ty idiote! Mě by se skoro nic nestalo ale tobě! Ty vůbec nepřemýšlíš!" Zakřičela na něj Sakura a okamžitě přiskočila k Sasukemu.
"Klid, já ho vyléčím..." Usmála se Hinata a pohlédla na Sasukeho. Sakura se na ni jen děkovně usmála a okamžitě se snažila řezat.
Najednou slyšela hlasitý řev. Jakoby ho už znala. Podívala se za sebe a tam se dvou tyčil Ragnar. Jen se na něj dívala.
"Nech ho!" Uslyšela jeho hluboký brumlavý hlas. Sakura se na něj lítostivě podívala.
"Chci mu pomoct! Ragnare prosím! Nic se mu nestane! Bude to dobrý." Dohadovala se s ním a Ragnar se na ni jen očima usmál. Vůbec to nechápala ale Ragnar ji od něj jen něžně odstrčil a pak se napřáhl. Jedním trhem byla síť přetrhnutá. Sakura na to civěla jak z jara.
"Děkuju ti Sakuro...měl jsem věřit hned že jsi dobrý člověk. Nebýt tebe tak nevím co se stalo." Zajiskřilo Ragnarovi v očích.
"Ale ještě se musíme vypořádat s nimi!" Zakřičel Reth a oba dva spolu s jeho bráchou se vrhly na Akatsuki. Sakura se rozhlédla a uviděla Naruta jak tak leží na ledu a snaží se co nejvíc udržet Itachiho který následně hodil hubu. Itachi vstává a Naruto taky.
"Naruto, uhni!" Zavelí Sakura a vedle ruky se jí zračí brnění. (takové jaké mají anbu :D) Z toho se vysune ostří a Sakura se rozběhne. Vyskočí a i když nerada trefí plnou silou Itachiho do tváře. Itachi nechápe proč ale něco ho odpálilo pět metrů do zadu. Tvář mu začala krvácet a on byl zmatený. Sakura se na něj vraždivě dívala i když to nemohl vidět. Nemohl ji slyšet ale Sakura se potřebovala vyřvat.
"Ty idiote!" Zakřičela na něj a šla směrem k němu tak že pod ní křupal led. Harpuna ji zmizela a ona ho chytla pod krkem. Ostří z harpuny se jí obejvilo na druhé ruce a ona chtěla seknout, byla pevně rozhodnutá, ale někdo ji však zastavil.
"Sakuro, to stačí..." Zašeptala a ze Sakuřiných očí až teď vymyzeli ty zlomyslné plameny a v jejích očích nebyl jediný náznak nějakého citu. Až teď její pohled padl na Sasukeho kterému Sasori nezapomněl propíchnout břicho. Nechápala ale její nohy jednali za ni. Rozběhla se k němu a klekla si. Jeho černočerné oči nejevili žádný život protože byli pečlivě skryty pod víčky.
"Bude v pořádku?" zeptala se Sakura a zapojila se do léčení. Znepokojovalo ji to ale ještě víc ji znepokojovali Akatsuki.
"Snad ano, ale věř že kdyby neměl tu sílu tak by tam tak rychle
nevběhl..." Přejela Hinata Sasukemu po černých vlasech.
"Já vím, schytala bych to ale aspň míň jak on! Já jsem zledu nebylo by to tak hrozné ale proč tam vletěl on?" Vzdychla Sakura. Hinata se na ni jen podívala a nic neříkala. Neměla co... Sakuře se teď Itachi nelíbil. Cítila k němu jen čirou nenávist. Nenáviděla ho za to co chtěl udělat jejímu příteli. Nenáviděla ho za to že se jim vzepřeli. Nenáviděla pytláky a to oni jsou! Ohlédla se za sebe a ruce složila do klína. Nebylo co léčit. V dáli viděla medvědy jak si to spokojeně vykračují a prchlý Akatsuki někam zdrhly. Ragnar se na ní otočil a kývl hlavou na odzdrav. Pak si všimla něčeho malého bílého na zemi. Sklouzla se kousek dál po ledu a pečlivě to zkoumala. Uchopila to do ruky a usmála se. Ragnarův zub...Pomyslela si, hezká památka na jejího nejoblíbenějšího medvěda který jí tak přirostl k srdci.
Povzdychla si a zub si založila do kapsy. Přisunula se zpět k Sasukemu a pak se podívala na Naruta. Ten stál opodál a díval se na tu trojku. Sakura k němu přišla, trochu ho oprášila a vyléčila mu řezn rány co mu způsobil Itachi svým kapesním nožem. Neví jak to ponese Sasuke, to jeho bratr...
"Co uděláme se Sasukem?" Zeptala se asi po pěti minutách a nechávání Sasukeho promrzat.
"Já ho odnesu..." Nabídl se už klidný Naruto a opatrně ho vzal na ruce. Přitiskl si ho na hruď a společně s dívkami odcházel. Zanesl ho do letadla a přemýšlel jak se teď tady ukáže Itachi. Položil ho na sedačku a prodloužil ho tak aby ležel. Tuto noc všichni strávili společně v letadle a všichni se dívali na Sasukeho a o něčem diskutovali ale převážně o tom jací jsou Akatsuki podvodníci. Nakonec usnuli všichni tři na zadním sedadle a Naruto měl nenápadně obtočenou ruku kolem Hinatiného pasu. Přitáhl si ji k sobě a ona mu spala na prsou. Sakura se ještě nějakou dobu dívala z okna a pak se podívala na spící pár. Hodili by se k sobě. Poté se vymotala přes ně a klekla si k Sasukemu. Trošku ji vyděsilo když měl otevřené oči a díval se do stropu. V jeho očích se značila jasná bolest a zklamání.
"Pojď se projít..." Vyhrklo z něj najednou a svůj černý pár očí umístil do Sakuřiných zelených.
"Teď?" Pošeptala aby nevzbudila ty vzadu. Sasuke se rychle postavil a dřív než ho Sakura stačila napomenout aby se nenamáhal už ji táhl ven z letadla. Když byli venku tak si Sakura nemohla odpustit jednu otázku.
"Sasuke? Proč si tam přede mně vběhl, nemusels a už vůbec bys nebyl zraněný sakra! Mě by to tak neublížilo!" Křikla na něj v bezmoci.
"No a co! Prostě se to stalo, muselas vyřídit tu síť. Muselas ho zachránit." Usmál se na ni
"Stejně ho pak dostal ven Ragnar." Řekla a vytáhla z kapsy jeho zub. "Vím že tady i beze mně budou v pohodě, zvlášť když teď žije i Ima..." Šťastně se usmála ale přitom si neuvědomila že se prokecla.
"Jaktože? Vždyť zemřela ne?" zeptal se " Jak to myslíš, viď že to souvisí s tím týdnem?" Zeptal se podezíravě.
"Sasuke prosím tě nevyslýchej mě, to co jsme dělali ten týden tě vůbec nemusí zajímat." Odsekla.
"Ale mě to zajímá! Chápeš to že jsme vás pořád hledali a nemohli najít? Víš jaký to bylo? Pak se dozvím že můj bratr je pytlák! Mě se hned nezdál ale tohle bych v životě do něj neřekl! Víš jaká je to rána pod pás?" Zeptal se i když věděl co řekne.
"To teda nevím ale nikdy to zažít nemůžu. Je mi to líto..." Začala
"Hm..." Zadíval se jí do očí a ona pevně sevřela zub až se jí zaryl do ledové kůže kterou jemně poškrábal. Zamyslela se...
"Haló Sakuro vnímáš?" Zamával jí Sasuke rukou před obličejem...


















supééérr dalééj !!