I do not breathe 1/2

30. prosince 2010 v 18:35 | Ufonek |  Jednorázovky
Konečně jste se dočkali co? Tak tady vám házím konečně z domova povídku ^^ tak si ji užijte :)



Stále si pamatuju jak jsme se poprvé potkaly, taky kdo by na to zapomněl když jsem tehdy od tebe dostal takovou fajn ránu do hlavy.
Když jsem ucítil ten náraz tak jsem myslel že snad zemřu ale nakonec jsem to přežil, taky kdybych nepřežil tak se tady s tebou o tom nebavím. Neustále si vzpomínám když jsemtě poprvé zahlédl a úplně si mě omámila.Myslelas že tam nikdo není a holky ti to jenom schválili, bohužel jsem tam byl já, nikdy mě nenapadlo že doplavu až takovou hloubku takže to bylo celkem pochopitelné že mě nikdo neviděl. Neustále mi to bliká před očima i po těch letech...


"Hey Sasuke! Že nedoplaveš až na dno!" Pokřikoval blonďák na celé koupaliště a já měl chuť mu jednu natáhnout...
"Vsaď že jo..." Usmál jsem se na něj vítězně a pak se mu zablýsklo v očích. "O co?" Stačil jsem se ho ještě zeptat.
"O to že mi dohodíš tam tu holku." Usmál se na mě a prstem ukazoval na modrovlasou holku s levandulovýma očima.
"Hračka." Usmál jsem se jízlivě a skočil jsem do bazénu. Trošku jsem si tam zaplaval a až jsem si zvykl na tu studenou vodu tak jsem se teprve potopil. Nejsem žádná dohazovačka přece, to zmáknu levou zadní. I když ten bazén byl krytý tak tady nebylo právě moc teplo ale jak jinak Naruto, má takové "hezké" nápady si v zimě jít zaplavat že jo! Taky bezvadnej nápad... Stejně nechápu jak mě uvidí že jsem se dotkl dna ale co už. Pořád plavu hlouběji a hlouběji, dokonce mi už zalehly aji uši. Doufám že jsem na to stavěný, protože jinak mi můžou aji prasknout ušní bubínky. Ale já jsem přece nejsem žádný béčko... Dotkl jsem se dna a aby modrooký neříkal že mi to trvalo nějak krátkou dobu tak jsem tam ještě chvíli počkal protož dech mi vyjde stoprocentně.
Když jsem se rozhodl že by to mohlo být pro Naruta dostačující tak jsem se konečně nohama odrazil od konečné hloubky a vystřelil vstříc hladině jako raketa. Netrvalo dlouho a uši jsem měl v normálním stavu, teď ještě zbývalo doplavat až k hladině. Udělal jsem záběr svými vypracovanými pažemi a pak jsem trochu zamrkal protože mě začali malinko pálit oči. Podíval jsem se pořádně a všiml jsem si že je nad hladinou nějaký velký ruch. Zaostřil jsem, nebo jsem se lépe snažil zaostřit a pak jsem to ucítil. Někdo na mě doslova "skočil" a já myslel že mi v tu ránu pukne hlava. Vykřikl jsem což mělo za následek jenom samé bubliny takže mě nemohl nikdo slyšet. Ale to jsem neměl dělat protože když jsem ta ústa otevřel tak se mi do nich patřičně nahrnula voda, to by byl čert dlužen aby se to nestalo. Lokl jsem si, jednou nebo dvakrát a pak mi to došlo. Z důvodu pekelné bolesti hlavy jsem nemohl nic dělat a ani plavat ale aspoň jsem otevřel oči. Všiml jsem si někoho jak pro mě plave a nastavuje ruku aby jsem se chytil. Podíval jsem se jí do očí které zářili zelenou barvou a právě v té chvíli i strachem. Ne strachem o sebe ale o mě. Natáhl jsem ruku směrem nahoru a ona mi ji chytla. Divil jsem se jaké měla ocelové sevření a ještě víc jakou rychlostí mě potáhla abych byl co nejrychleji nad hladinou. Myslím že i ona měla málo vzduchu jenže já neměl žádný!! Prudce trhla a ona se ocitla na mém místě. Jo a já jsem zrovna pádil k hladině, vážně má sílu a já ji za to děkuju protože za chvíli bych málem přestal vnímat. Vynořil jsem se na hladinu a rozkašlal jsem se. Snažil jsem se otevřít oči a zjistit kde je břeh ale v tom mi moc nepomáhal kašel díky kterému jsem se začal dusit a musel jsem mít furt zavřené oči jinak to prostě nešlo.Měl jsem štěstí že moje ruce znali pohyby záběrů, nevydržel bych nad hladinou.
Nakonec to skončilo a já jsem se mohl rozhlédnout. Všiml jsem si že Naruto ke mě plave, následně mě vzal na záda a díky němu jsem se dostal na pevnou zem. Stále jsem ale nevěděl kde je ta růžovláska. Úplně mi pobláznila hlavu a nemohl jsem ji z ni vyhnat. Ale co víc, dostal jsem o ni strach a nepřestal jsem na ni myslet ani celou dobu co jsem ležel na ošetřovně kam mě Naruto následně dostal. Vyšetřovali mě ale naštěstí diagnostikovali jen že mě po dobu asi ještě dne bude z toho nárazu bolet hlava.
"A co je s tou dívkou?!" Vykřikl jsem na plavčici v hnědých plavkách.
"Jakou dívkou?" Zeptala se mě nechápavě a já měl chuť si natřískat že se něco takového vůbec stalo.
"Má zelené oči a růžové vlasy..." Vyřkl jsem už na pokraji zoufalství její popis. Měl jsem strach, velký strach.
"Myslíš Sakuru? O té nemáme žádné zprávy ale to údajně ona na tebe skočila ne?Měla se ujistit že tam nikdo není do pekla..." Zaklela hnědovlasá. Jak žádné informace?! Šílel jsem v duchu ale pak mi ze srdce spadl velký kámen o hmotnosti nejméně 100 tun. Dveře se otevřeli a dovnitř vstoupila ona. Měla na sobě oranžovou vestu a vypadala jako na pohřbu. Nemyslím oblečení ale její obličej. Jakmile mě ale uviděla že "žiju" tak se zářivě usmála a promluvila jejím sametovým hlasem který mi doslova pohladil uši.
"Přežil si to? Strašně se ti omlouvám, měla jsem dávat pozor." Sklopila oči a pak je zase zvedla ke mě. Když zaregistrovala můj pohled tak se zeptala ještě na jednu otázku díky které mě probrala ze snění.
"Proč se na mě tak díváš?" Zeptala se a vyčarovala ještě krásnější úsměv než předtím, jestli to ještě jde.
"Nic, jo přežil jsem to a jak vidím tak ty asi taky..." Usmál jsem se na ni a pak jsem se chytl za hlavu.
"Furt to bolí?" Zeptala se mě ale jí to určitě taky bolelo jen to nechtěla dávat najevo. Pak se ozval kázeňský hlas prsaté blondýny.

"Sakuro! A ještě bolet bude! Sakra ty máš na bazéně dávat pozor a ne přidělávat problémy sakra!" Zakřičela na ni až jsem se lekl.
"Omlouvám se...Vynahradím to!" Řekla ji bojovně do očí.
"No to si myslím že to vynahradíš, máš štěstí že se nestalo nic vážnějšího než bolest hlavy a řeknu ti že to se stává málo kdy Sakuro, máš z pekla štěstí! Ale dobře, dobře, celý měsíc jsi bez platu." Usmála se na ni jízlivě blonďatá.
"Ale Tsunade-sama!" Křikla po ní, jak už jsem zjistil, Sakura ale Tsunade, to už jsem taky stačil pochytit, ji uzemnila.
"Žádné ale!" Křikla po ní a pak se vítězně usmála. Sakura sklopila hlavu a poté si sedla na židli. Neměl jsem vůbec odvahu se do toho zapojit i když
jsem chtěl... Ošetřovna plavčíků se vyprázdnila a já se Sakurou jsme tu zůstali sami.
"Jak to myslela tím platem?" Zeptal jsem se jí opatrně a ona ke mě vzhlédla. Byla smutná, viděl jsem jí to na očích.
"Jsem tady jako brigádník. A prej plavčík, to tak...Tsunade měla pravdu. Neměla jsem to dělat." Smutně se usmála.
"To neříkej, už to nevrátíš...možná jsem i rád že se to stalo..." Zazubil jsem se na ni a ona se na mě nechápavě podívala.
"Proboha proč? Máš z toho jenom bolest hlavy!" Vytkla mi trochu ale můj úsměv se ještě rozšířil.
"Ee, poznal jsem tebe..." Usmál jsem se, ona se trochu začervenala a můj úsměv se ještě rozšířil. Vstal jsem z lůžka na kterém jsem doteď ležel a podíval jsem se na ni. Nabídl jsem ji ruku, podívala se na mě tím pohledem "co?" a já ji to hned měl v plánu vysvětlit.
"Kamarádi?" Zeptal jsem se jí a ona si se mnou potřásla rukou. "Jsem Sasuke." Přidal jsem úsměv a ona mi ho oplatila.
"Kamarádi...Sakura." Usmála se a postavila se protože doteď seděla. Za ruku ,kterou mi pořád držela, zatáhla a vyvedla nás z lékárny. Před námi se opět tyčilo to známé koupaliště a já na plavání neměl ani pomyšlení.
"Tak...se měj." Podívala se mi do očí a pustila mou ruku. Dostal jsem zběsilý nápad.
"Hele přiveď ostatní, pokecáme...Budeme tam." Ukázal jsem na blonďáka který si právě drhl hlavu a já jsem k nim raději běžel dřív než mě stačil zaregistrovat. A taky než ona mi stačila odpovědět. Když jsem se otočil ona už tam nebyla, takže to asi nebude jen taková ta holka kterou omámím hned na první pohled, ale to spíš ona omámila mě! Zastavil jsem až u Naruta který asi stále neměl v plánu si mě všimnout.
"Naruto?" Vyslovil jsem jeho jméno a on se na mě podíval. Až pak mu asi došlo co se před chvílí stalo. Zas taková chvíle to nebude.
"Sasukeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!" Zakřičel a já myslel že mu střelím.
"Sakra ty imbecile! Bolí mě hlava a ty mi to moc neusnadňuješ!" Zakřičel jsem tentokrát já a všechny zraky na mě padly. Nervózně jsem se usmál a pak jsem si odešel sednou za Shikamarem a Nejim kteří teď něco vášnivě probírali.
"Ale ona má větší prsa!" Domlouval mu Shikamaru a Neji mu to hned oplatil.
"Ale ta hnědovlasá je hezčí!" Naparoval se se svým novým objevem a já jsem se raději odporoučel sednout dál kde nikdo nebyl. Kousek ode mě se nacházel Sai který něco zarytě kreslil takže jsem ho rozhodl ignorovat, on tam vůbec ale vůbec není! Rozhodl jsem se... Mnohem raději jsem vyhledal očima růžovlásku kterou jsem však nemohl nikde najít. Pořád jsem se rozhlížel což naštěstí nebylo nikým povšimnuto. Pak jsem uviděl jak suveréně vychází dámským vchodem na bazén a usmál jsem se pro sebe. Konečně...pomyslel jsem si a trochu jsem si upravil ještě stále mokré plavky které mi sahaly až po kolena. Stále jsem ji sledoval a viděl jsem jak se o něčem živě baví s holkama a pak se na něčem strašně rozesmála. Vadilo mi že jsem ji přes ten hluk ,který tady panoval a ony byly na druhé straně, neslyšel ale více mi vadilo že se nesměje kvůli mě. Vím jsem trochu sobecký ale úplně mě pobláznila. Poté se konečně rozhodly odebrat sem k nám. Sakura se bavila s tou modrovlasou na začátku. No jo...Vstal jsem rychlostí blesku a už si to klusal k Narutovi.Jestli si myslel že jsem zapomněl.
"Naruto!" Křikl jsem po něm a moje hlava na to rychle zareagovala.
"Co je?" Zeptal se a sledoval tmavovlasou. Hned jsem si všiml že má stejné oči jako Neji. Mezi nima něco bude...Ale to není důležitý.
"A já se dotkl dna takže co uděláš ty když jsi prohrál?" Připomněl jsem mu naši sázku.
"Oslovím ji a rovnou ji řeknu co si o ní myslím." Pokrčil Naruto spiklenecky rameny. Sice by mi to nedostačovalo ale z důvodu že už tu skoro byly tak jsem nad tím jen pokrčil rameny a nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Otočil jsem se a měl jsem chuť je všechny propleskat. Můj velice otravný bratr Itachi se právě baví s MOJÍ Sakurou. Nevím kdy jsem začal brát v úvahu kdy jí nazývám mojí ale věděl jsem že to co k ní cítím není obyčejné. Že to není jen pobláznění a že jí mám asi fakt rád. A že ji zřejmě miluju...
"Itachi!" Zakřičel jsem na něj a velice svižně jsem si to vybral směrem k nim. Ostatní kluci se bavili s holkama takže si mě skoro nikdo nevšiml až na Sakuru a jak už jsem říkal mého bratra.
"Á bratříčku, co potřebuješ?" Zeptal se mě mile. Upřel jsem na něj svůj nejvražednější pohled jaký jsem uměl ale on se mě stejně nezalekl.
"Nic..." Procedil jsem skrze zuby a protože jsem už neměl na nic náladu tak jsem se odebral na své místo nedaleko toho podívína který měl na starosti blondýnu jak už jsem zjistil Ino. Zakabonil jsem se a jen nepřítomně koukal před sebe. Co chvíle jsem probodl Itachiho pohledem protože jsem slyšel Sakuru se smát. A to jen díky němu. Opřel jsem se rukama o kolena a hlavu si položil na ně. Nevěděl jsem že ta Sakuřina parta je tak smělá protože se samy od sebe bavili s klukama z mojí party. A to je co říct protože my jsme takový hezouni. Pak jsem uslyšel velice otravný hlas napodobující myš.
"Sasíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí!" Křičela ta otrava a já jsem si povzdychl. Neměl jsem ani náladu, nejmenovaně řečeno že mě hlava netřeštila jenom z ní ale i s té rány. Ona to několikrát za sebou zopakovala a pak i ostatní toho měli plné zuby.
"Hej Sasuke! Odveď si tu krysu, nemíníme to tady poslouchat." Ozvaly se narážky na Karin a jak já bych jí taky něco řekl ale to by se mi nesměla ověsit okolo krku i když jsem seděl. Pak ale přišla záchrana v kterou jsem ani nedoufal. A opět mě zachránila ona, podruhé.

"Jak se jmenuješ?" Zeptala se ještě mile i když jsem poznal že je uvnitř dost nakvašená.
"Karin ty skrčku..." Usmála se na ni Karin jízlivě a díky bohu se ode mě odpojila. Postavila se čelem naproti Sakuře a smála se.
"Dobře, Karin...Nemysli si že se jdu s někým jako ty bavit ale mohla bych tě jenom upozornit že Sasuke je zraněný a-" Nestačila doříct protože jí ta červenovlasá nádhera přerušila.
"Vsadím se že kvůli tobě." Zašklebila se na ni a růžovláska si povzdechla.
"Nebudu zapírat, je to kvůli mě ale to hlavní co jsem ti chtěla..." Nechala to vyznít a jednu jí vlepila.
"Můžeš tady přestat tak vřískat protože Sasukeho bolí hlava a už jenom z tebe, musím přiznat že já jsem na tom stejně a určitě i všichni ostatní." Řekla klidně protože jsem si byl jist že kdybyi ona křičela tak by jí hlava vybuchla stoprocentně. V duchu jsem jí děkoval.
"Ty nádhero, tak ty si tady na mě budeš dovolovat jo? Nemůžu za to že jsi tak neopatrná a zranila jsi chudáčka Sasánka ale ještě to tady na mě budeš svádět a taky mě budeš bít?" S tím tam přikvačili i ty ostatní její gardedámy a Karin ji suveréně strčila a tím zavinila pád.
"Néé!" Zakřičel jsem protože to co jsem viděl mi nahnalo strach. Tím že jí shodila do bazénu by to nebylo tak hrozné ale to že se bouchla do hlavy už bylo horší. Pohotově jsem zareagoval a skočil jsem za ní. Viděl jsem jak upadá stále hlouběji do vody a proto jsem ještě více zabral. Když jsem klesal s ní tak jsem ji jemně chytil okolo pasu a podíval jsem se na ní. Trápilo mě že měla zavřené oči a proto jsem ještě více pohl k hladině...
Vytáhl jsem ji na okraj bazénu a položil jsem ji. Všichni se tam seběhly a modrovlasá ji začala probouzet.
"No tak Sakuro!" Křičela ale moc jí to nepomáhalo. "Sasuke..."Podívala se na mě zoufale a já jsem hned pochopil. Vzal jsem ji do náruče a běžel jsem po mokré zemi, měl jsem velkou šanci spadnout, to se však naštěstí nestalo a já jsem znovu úspěšně dorazil na ošetřovnu. Byl jsem vinen za to co se jí stalo protože to kvůli mě ji ta kráva shodila do té vody a to kvůli mě se uhodila. A všechno kvůli mě! Zahnul jsem a položil jsem ji na postel kde jsem minule ležel já.
"Hey je tady někdo!" Zakřičel jsem a zpoza rohu vykoukla na krátko střižená, hnědovlasá hlava.
"Sasuke? Zase ty? Co se stalo?" Zeptala se mě Shizune a podívala se na Sakuru.
"Karin ji shodila do vody ale uhodila se do hlavy..." Vysvětlil jsem ji a modlil jsem se aby to nebylo nic vážného.
"Běž pryč, potřebuju ji vyšetřit. Doufám že to nebude nic vážného. Sakra..." Zaklela když na svých prstech ucítila krev. Vyvalil jsem oči a zůstal jsem zaraženě stát na místě. Bolest hlavy bylo nic co jsem oproti tomuhle cítil, bolest srdce...
"Tsunadeee!" Křičela hnědovlasá a ze zadu z nějaké místnosti vyšla ta ceckaňa, jak jsem přepokládal z kanclu.
"CO se děje?" Zeptala se jí ale když uviděla Sakuru tak se zděsila. Doufal jsem že je doktorka a jak jsem se po chvíli přesvědčil tak jsem si trochu oddechl. Poté mě ale i přes mé protesty vyhnala Shizune z toho pokoje...
Seděl jsem v čekárně a myslel že to čekání je nekonečné. Čekal jsem několik hodin než Tsunade konečně vyšla.
"Sasuke?" Zeptala se mě a já jsem vzhlédl.Podíval jsem se na ni pohledem ať mi to rychle řekne a vyskočil jsem na nohy.
"Je na tom špatně ale zachránili jsme ji. Díky tvému pohotovému jednání je v pořádku..." Viděl jsem jak si oddychla.
"Za málo ale...můžu za ní?" Zeptal jsem se a ona se na chvíli zamyslela. Pak se mi podívala do očí.
"Dobře ale musíš být úplně potichu..." Řekla a já jsem jen kývl. Měly to tu jako takovou menší nemocnici. A já jsem si myslel že na koupáku jsou jen plavčické ošetřovny ale začal jsem pochybovat.Tohle byla doslova nemocnice. Našel jsem pokoj na který jsem se málem zapomněl zeptat. Bylo to číslo 7 takže jsem ho měl celkem rychle najitý. Otevřel jsem dveře a můj pohled spadl na spící osobu na posteli. Vyfasovala kolem hlavy parádní fář který měla několikrát obvázaný. Přisunul jsem si židli a sedl jsem si na ni. Jen jsem na ni asi zhruba pět minut koukal jak kdyby měla umřít a pak se můj obličej vrátil do normálu i když jsem se nemohl zbavit pocitu viny.
Měla trochu jinou barvu, bylo to tím že nebyla zdravá. Chytil jsem její jemnou ruku do té své a políbil jsem ji. Nikdy jsem si nemyslel že takhle potkám dívku kterou budu za tak krátkou dobu nadevšechno milovat. Ovšem to už nevrátím a je to jen další problém protože to ani nevypadá na to že by mě chtěla. Spíše naopak, věnovala se Itachimu. Nad tou představou jsem se hořce ušklíbnul ale pak jsem si vzpomněl na to jak mě bránila. A nebo to bylo jen proto aby už konečně Karin stichla? Dělala to pro svoje dobro? Ale vzhledem k tomu co říkala tak to bylo asi kvůli mě. Pohladil jsem jí po tváři. V jednom dni tolik utrpení které ji život nastolil. Čekal jsem dlouho ale nakonec se to vyplatilo. Večer když už bylo docela dost pozdě a všichni se tady u ní vystřídali, čímž myslím holky a dokonce i kluky z mojí party. Otevřela svá smaragdová očka která upřela na mne.
"Sasuke?" Zeptala se a já jsem ji více sevřel ruku za kterou jsem ji neustále držel. Podíval jsem se jí hluboko do očí, ona svou ruku vymotala z mé a ošahala si svůj obvaz který měla na hlavě.
"To je fest." Vyřkla najednou ze svých jemných úst a já jsem se na ní podíval pohledem jestli jí nehrabe.
"Em, promiň...Mě si nevšímej, tohle je u mě normální ale...děkuju..." Podívala se mi do očí "Vím že to tys mě zachránil." Usmála se na mě a pokynula prstem abych se nahnul blíž. A tak jsem tedy učinil i když jsem byl tak blízko že se mi krev nahrnula do tváří.
To co udělala jsem upřímně nečekal. Ovinula svoje ruce kolem mého krku a hlavu si položila na mé rameno - objala mě.
"Nevadí?" Zeptala se a já jsem na důkaz že mi to je více než příjemné jsem jí ruce obmotal kolem pasu. Napodobil jsem ji v umístění hlavy... Když se ode mě odpojila bylo to asi po minutě tak se mi zahleděla do očí jakoby mě snad chtěla zhypnotizovat nebo co. Na mě to ale působit nemohlo protože já už jsem byl zhypnotizován. A to jejím půvabem a vnitřní krásou. Líbila se mi po všech stránkách. Nemohl jsem jinak, znovu jsem ukořistil její ruku a ona se na mě překvapivě podívala. Rychle jsem plácl jednu blbost která mě napadala protože říct jí to na mě bylo moc rychlé.
"Pomáhá mi to...pomáhá mi to od bolesti hlavy." Plácnul jsem a ona se uchechtla.
"Aha." Usmála se ale věděl jsem že ona věděla že je to blbost, ruku mi stiskla a jen tak jsem ji hypnotizoval pohledem. "Jsi mi strašně sympatický...Myslela jsem si...Když jsem tě viděla na druhé straně tak jsem si myslela že jsi ten tip dnešního kluka ale přesvědčil si mě o opaku." Promluvila na mě jejím krásným hlasem a já jsem se na ni jen nechápavě podíval. Však mi to polichotilo.
"Myslím ty kluky pro které je přísloví "holka je jenom na to jedno" víš..." Usmála se na mě a já jsem konečně pochopil a jen jsem zavrtěl hlavou. Vlastně já jsem si to do nedávna myslel taky ale ani neví že to ona ze mě udělal za jeden den to co jsem teď.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charley tvé SB Charley tvé SB | Web | 30. prosince 2010 v 18:56 | Reagovat

skvěl dl...jdu se vrhnout na druhý jo a všechno nejlepší do nového roku Tarei....

2 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 31. prosince 2010 v 11:23 | Reagovat

krasne x))

3 SheeShee zasa šiši :) SheeShee zasa šiši :) | E-mail | Web | 3. ledna 2011 v 15:31 | Reagovat

Tairéééééééééi!!! Ty ma chceš zabiť takou skvelou poviedkou že?!:D ty to úmyselne plánuješ že?:D Ale zjavne sa ti to poriadne darí :D No už sa nejdem vykecávať a aidem rovno na ďalší diel :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama