
I don't like you...
23. prosince 2010 v 15:32 | Ufonek | Moje kecy xD
Komentáře
Tarei já ti úplně rozumím...Já sama mám 3 sourozence a z toho nejmladší je ode mně o 11 let starší ségra je pak asi o 12 a druhý brácha 13...ale s tím o 11-Michalem.Když bydlel ještě u nás tak jsem se s ním furt hádala a prala a když mě naštval tak že jsem začala brečet chytil mě takový hysterák až spadl obrázek ze stěny....myslela jsem si že ho budu nenávidět, ale jak mile jsme byly někdy spolu a on odjížděl dřív tak jsem brečela protože jsem ho měla ráda.... Starší sourozenci zlobí ty mladší a by si u nich vybojovali respekt jen jim nedojde že to jde i jinou cestou a že nám tím ublíží...vím jak se cítíš a ani netušíš co já by jsem dala zato a by jsem se opět hádala s bráchou, místo abych byla ve škole šikanována...Chápu i to že máš vraždící náladu, já ji mám každý den, ale jako ty to nedokážu ani bych nedokázala uskutečnit... jen pomyšlení na to že bych tu někoho nechala kdo by po mně truchlil mě zabíjí... Vem si že kdyby ses zabila že budeš chybět svým rodičům, ale i svému bratrovi a on by si to po čase začal dávat za vinu a asi by nejspíš z toho zešílel nebo alespoň spadl do depresí...
Být mladším sourozencem je těžká věc, ale těm starším alespoň připomínáme že i oni byly malý...
P.S: sedni si někde o samotě s bráchou a promluvte si. Řekni mu že ti to vadí a proč ti to teda dělá(říká). Když řekne že jen tak ze srandy nebo že neví je to vůl a ty si ho nevšímej, ale řekne nějaký fakt pádný důvod tak to změň...
to je dobře
pamatuj si zásadní věc - žádnej kluk nestojí za to, aby se kvůli němu holka trápila ![]()
Máš u mě diplomek k vánocům XD
Nejsi sama já měla taky krušnej den, takže ti asi nic neporadim. Jen nám můžu přát aby nám bylo zítra líp.
to se mi něco podobného stalo včera na tréningu(tancování)jsme si tak povídali ne a já začala pít a teď ségra řekla něco co mě děsně rozesmálo a já abych nevyprskla to pití jsem se začala dusit....ale jsem ráda že je to s bráchou v poho....no já byla za jednu mojí příhodu co jsem napsala na facebooku byla asi 6 osobami označena za anime postavu, protože to co jsem udělala cituji: ty jo to je jako vystřižené z některého anime....nehrála jsi v něm náhodou
??takže jako prdel no...jestli chceš tak ti pak můžu napsat o co šlo....doufám že by ti to zlepšilo náladu.....
Přesně, akorát ten nejlepší kamarád ví co vás bolí a ví jak vám pomoct.
Tarei jestli chceš vědět oč běží v posledním movie tak se jdi podívat na můj blog. Ten film bude krásnej, krutej a smutnej, veselej jen se jukni Dikes
Nejdřív mě uhodilo, že používáš stejně oslovení k návštěvníkům jako já:lidáčci moji.Já vím, je to chytlavé oslovení XDDDD.Naprosto vím, jak se cítíš, sice nejsem nejmladší ze sourozenců(jsem uprostřed), ale chápu tě, taky jsem nejdřív neuměla trpět, přitom jsem zažila utrpení už jako 6leté dítě a až ve 14 jsem mamce svěřila, co se mi v 6 stalo, od té doby jako by mě nenáviděla..přitom já nic špatného neudělala.Otočila se ke mě zády a to samé i sestra(i jí jsem se svěřila) teď je smutek můj bratr.Jediný, kdo se ke mně chová pořád stejně je táta, protože jemu jsem nic neřekla a asi bych ani nedokázala.Teď se sestrou vycházím, jsme si zase blízké jako kdysi, jen s mamkou to není ono a asi už ani nikdy nebude.Teď se ti možná zdá všechno černé, ale věř tomu, že zítra budeš ok, rozleží se ti to v hlavě, třeba budeš nevrlá, ale nebude to tak hrozné, jako je to právě teď a až budeš mít možnost, tak tu povídku rozhodně napiš!Já udělala to samé, ty tu dílovku nejspíš nepamatuješ, jmenovala se Co to děláš.....Sasuke?! a tou jsem se vypisovala ze svého trápení a dost lidí mě kvůli tomu odsoudilo, mysleli si, že jsem hnusná sadistka, potom ještě přišla nedávná itasasu povídka:Pád do tmy.Napsaná pod stejným tlakem.Takže ti jen radím, dej před to upozornění, že to je napsáno v návalu smutku, aby se ti nestalo, to co se stalo mně, a aby ti potom nebylo špatně ještě z těch komentářů a věř, že lidi co čtou dlouho a rádi, ocení, kolik emocí tam vložíš, protože když je člověk nad míru spokojený nebo smutný nebo naštvaný, tak píše neprocítěnější povídky a většina lidí to opravdu ocení
.Držím ti palce, ať se to doma co nejdřív urovná.


















nesmíš si bratra tak brát, sama mám o sedm let staršího a bratra a moc dobře vím o čem mluvím...je nejlepší ty jejich kecy ignorovat

když já mám depresi, pomůže mi vždycky něco napsat a nebo když nemůžu psát tak nakreslit...a nebo si prostě zahrát nějako hru nebo číst povídku, prostě se nějak zabavit, abych nemyslela na to co mě trápí
A co se týče toho citátu...nemyslím si, že smutek člověk nosí sám, máš tu mě a určitě se za pár minut ozve spousta dalších lidí, kteří tě budou chtít povzbudit, jako já, pamatuj si, nejsi sama, pořád máš nás a nikdy se nás nezbavíš
takže hlavně klid, nějak to přetrp a věř mi, že se brzo zase všechno zpraví
PS: dělala jsem diplomek po SB k vánocům, tak se podívej, jestli chceš