Pro Roniku, Ledový 1/2

4. prosince 2010 v 18:05 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak po dlouhé době jsem napsala zase jedn. na přání :) tak snad se líbí, nevím ale je to krátký no... snad nevadí ^^ už jste viděli novej shippuuden?? Sasuke s kočičíma ušima je tak moeeee ♥ určitě ho zkoukněte, je tak kawaiiiiiiiiiiiii! *rozplývá se*



Někdy si říkám jaké by to asi bylo mít nějakou holku, nebo ženu? Nevím ale zatím mě žádná ještě neokouzlila... Žiju sám a ještě s mými "kamrády" na farmě kde se starám o svá zvířata a prodávám zboží díky kterému vlastně pořád ještě jsem. Čili žiju. Procházím se po čerstvé trávě a lehký vánek si pohrává s mými černými uhlovými vlasy. Porozhlédnu se a vidím jen venkov. Opravdu to je jen venkov. Nedaleko odsud je malá vesnička do které vozím to co jsem dostal od mých malých kamarádů. Stočím pohled dolů když na své noze ucítím tlak. Podívám se dolů...
"Same, co tady děláš?" Zeptám se svého psa který mi sedí u nohou zatímco by měl hlídat ovce.
"Haf, haf." Odpoví mi a já jako obvykle mu nic nerozumím ale snažím se mu aspoň trochu porozumět a proto jdu s ním... Zanedlouho se ocitáme v ohradě plné bílých koulí které se vesele pasou na tom zeleném pod nimi. Tázavě se na Sama podívám a on jen zavrtí ocasem.
Sednu si tedy k němu a podrbu ho za ušima. Je to zvláštní... Pak vstanu a přejdu ke kurníku. Vyberu vajíčka a naskládám je do krabičky. Tohle by bylo...
Naskládám krabice do auta a ještě stihnu pohladit v kuchyni mou černou kočku. Abych vám řekl mám hodně zvířat. Kočičí místo, jak tomu říkám je na troubě na chleba. Nechápu to ale asi se jim tam líbí. Mám přesně tři, jednu černobílou a dvě černé. Odjíždím do vesničky a tam prodávám. Zaparkuju nedaleko takového dosti tmavého a polorozpadlého domu a vyjdu. Postupně to tak všechno rozprodávám a jak se dívám tak kolem do oka mi padne jedna žena. Má světle růžové vlasy a pronikavé zelené oči. Nikdy jsem ji tady neviděl ale něčím mě zaujala. Díval jsem se na ni tak soustředěně že jsem si ani nevšiml že mi vajíčka vypadla
z rukou.
Rychle jsem se sehnul a uklidil to. Když jsem se zase narovnal ona už tam nebyla... Rozhlédl jsem se ale nikde. Uklidil jsem si zbytek svého zboží protože mi vypršela doba. Všechno jsem sklidil zpátky a už jsem si to frčel zpátky domů. V domě mě čeká nepříjemné překvapení.
"Sasááááááááááánku!" Zakřičí ten parní válec který se ke mě řítí a už se ocitám ve velmi nepříjemném objetí.
"Nech mě Karin." Zavrčím na ni a dám jasně najevo jak je mi to nepříjemné. Ona jen překvapeně zamrká a pohladí mě po vlasech.
"Máš špatnou náladu? Můžu ti ji zpravit..." Zamrká na svůdně ale já si jen odfrknu. Asi jsem se ještě nezmínil že žiju s takovou divnou bandou pomatenců kteří mi pomáhají s obchodem a vůbec se zvířaty. Povzdechnu si a setřesu ji ze sebe. Karin si pořád myslí že když mám dvacet osm let a jsem stále svobodný tak že čekám než bude ta vhodná chvíle ji požádat o ruku ale k její smůle se nic takového nechystám. Jenom rychlým krokem se odeberu na svůj oblíbený kopec kde vlastně trávím většinu času. Tam kde vesele poskakují králíci a tam pod tím stromem. Ten strom je sakura. Je tak růžový až se ke mě nehodí ale já tam jsem rád. Nikdo mě tam neruší a já si můžu v klidu užívat toho až ohlušujícího ticha. Sednu si pod něj a začnu přemýšlet. Vyhlídnu a opět vidím tu vesnici, je tu krásný výhled a že zrovna na tohle místo nikdo nechodí. Jednou jsem toto místo vážně ohrozil na životě protože mě málem až sem sledovala ta rudovlasá čarodějnice. Ještě teď mi z ní vstávají všechny chlupy na těle, je to jenom
otravná potvora. Sejdu dolů a do oka mi padne modrovlas jak tam něco řeší se šéfem. Zajímalo by mě co tady dělá vždyť sem v podstatě nikdy nechodil tak koho by to zajímalo, mě teda ano.
"Á Sasuke! Pojď sem!" Křičí na mě Suigetsu a já si jen otráveně povzdechnu. Znuděně k nim dojdu a podívám se o co jim jde.
"Orochimaru, co tady děláš?" Zeptám se a dám jasně najevo jak moc mi tady "chyběl" většinou když přijede, to se nestává moc často, tak tady tohle klidné a hezké místo přehází vzhůru nohama a kdo to má pak rovnat? Všichni tu spoléhají jen a jen na mě. Ale až se se mnou jednoho dne něco stane, což nepředpokládám, tak se budou divit, hošánkové...
"Sasuke Sasuke, do kdy se ke mně budeš tak drze chovat?" Zeptá se mě tím jeho slizským hlasem a já se uchechtnu.
"Do té doby než mě přestaneš otravovat." Odpovím mu ledovým hlasem a on jen zakroutí hlavou.
"Dobře teda, přejdeme k věci... Sasuke pan Orochimaru říkal že se budeme muset na nějaký čas přesunout do vesnice pro lepší místo." Vysvětlil mi Suigetsu a já myslel že toho "šéfa" asi rozmlátím na milióny kousků.
"A to jako proč? Je to povinné? Proč bychom se měli přesouvat?" Ptám se na jednu otázku za druhou ale pořád si nechávám v sobě ten ledový a chladný klid.
"Pro lepší místo a obchod. Nebudem utrácet tolik prachů za dopravní hmoty." Řekne chytře na krátko střižený a podívá se na mě.
"No tak dobře..." Svolím nakonec, stejně mi nic jiného nezbývá. "Kdy?" Stačím se ještě zeptat
"Dneska, co nejdřív, měli byste se zbalit." Promluví opět dlouhovlas a olízne si horní ret. Raději tryskem z tohoto místa vypadnu protože ho nemám moc v lásce. Nedalo by se říct že pro něj dělám rád ale zvířata jsou mou vášní. (xD) To mi připomíná... bleskově k nim petám zase zpátky a už před nimi na krátko stojím.
"Něco sis zapomněl Sasuke?" Zeptá se mě Suigetsu takovým posměvačným hlasem.
"Ne, jen se chci zeptat co bude se zvířaty?" Zeptám se na otázku která mě svědila na jazyku od té doby kdy jsem si na to vzpomněl.
"Ti zůstanou tady, budeme za nimi dojíždět a brát si od nich..." Trošku mě to naštvalo ale prozatím jsem byl spokojený. Opět se vydávám tam kam jsem chtěl předtím jít a to je za králíky. Ty chováme výhradně pro maso ale nějaké máme jen na chov. Pohladím je po jejich srsti a usměju se. Jeden začne ve svých zoubkách chroupat mrkvičku a já se nad tím jen usměju. Jednoho si vezmu na klín a jen ho hladím. Lehnu si a položím si ho na hruď. Vidím jak se v jeho očích zjevuje otázka ale ta hned zase mizí potom co mi začne prozkoumávat obličej a díky jeho vouskům mě začne lechtat.
Jen se zasměju a chytnu ho a zanesu zpátky do klece. Zajdu do kravína a prohlédnu si všechny krávy. Zajdu k Matyldě a začnu s mlékem. Jo tohle dělám pravidelně, získávám mléko. Když je kýbl naplněný tak ho odnesu ke dveřím a tam ho nechám protože Juugo ma na starost je odnést. Utřu si pot z čela protože to docela trvá než se to udělá. Sundám si rukavice které jsem si předtím nasadil a jdu ke koním. Vyvedu ze stáje svého vraníka a nasedlám ho. Nasednu a jen začnu hezky klusem. Když je trochu rozhýbaný tak se s ním rozjedu směr les. Dlouho jsem se s ním neprojel tak není divu že jsem trochu vyšel ze cviku. Hodně času mi zabírala Karin která mě jako vždycky nepřestala nikdy otravovat. Kličkujeme mezi stromy a já nasávám vůni stromů a jehličí. Neuvěřitelná tady ta vůně která mě tady všude obklopuje. Slyším hlasité zaržení a můj kůň se tam okamžitě rozbíhá.
Zanedlouho už stojíme na mýtince a já koukám na hnědáka který mi je tak povědomý. Sesednu a přejdu k němu. Má tak krásné oříškové oči do kterých se mu dívám.
"Ahoj, kde máš pána?" Zeptám se a na to jsem se asi neměl ptát.
"Sasukeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!" Zakřičí a ověsí se mi okolo ramen. "Tak co jak ses měl?" Zeptá se mě blonďatý.
"Jo šlo to Naruto akorát se budeme muset přesunout do vesnice,
prý kvůli lepšímu obchodu a táák." Protáhnu.
"To je blbý, co budeš dělat?" Zeptá se mě a nasedne na černohřívého.
"Nevím ale momentálně si s tebou dám závod! Vsaď se že zase vyhraju! Kdo bude dřív u Divoženky
vyhrál!" Řeknu a taky nasednu,Divožence říkáme jednomu dubu nedaleko odsud, už za sebou mám řadu výher. Teď má tu výhodu že jede napřed protože m taky zabralo než jsem nasedl na koně. Ještě chvíli jsem mu dával aby se dostal tam kam chtěl tou svou "rychlostí" a pak jsem ho tak rychle dohnal a předehnal že si toho ani snad nešiml.
"NO kde seš?!" Zakřičel jsem na něj se smíchem ale on se nedal, snažil se mě dohnat ale stejně mu to nešlo protože můj kůň je nejrychlejší jakého jsem kdy viděl a proto není zázrak že vždy vyhraju a tak tomu bylo aji teď.
"Tak co? Kdy už se mnou konečně přestaneš závodit?" Zeptám se ho popichovačně a pořád mi hraje na rtech ten pobavený úsměv.
"Dokud nevyhraju." Řekne a podrbe se ve vlasech, stejně to nemá cenu Naruto, já tě vždycky porazím. Ušklíbnu se a otáčím se.
"Tak já jdu, měj se tady. Naruto." Řeknu a už si to peláším zpět k farmě.
Klusáme vesele lesem a jeho podkovy se dunivě odrážejí od země. Zaposlouchám se a zavřu oči. To jsem ale neměl dělat protože se následně ocitám na zemi.
"Sakra..." Zakleju když se sbírám ze země a vzapamatovávám se z toho pádu jakobych něco uslyšel.
"Jsi v pořádku?"
Zašeptá listoví ve stromech a já vytřeštím oči. Divoce se rozhlídnu ale když nic nenajdu tak jen pokrčím rameny. Parádně jsem si natloukl zadek a dost to bolí. Ke všemu mám otisk na tváři od té větve která mě srazila z koně. S těží nasednu a vyjíždím opět a raději už ty oči udržuju stále otevřené aby se mi zase nestala nějaká "nehoda". Nějak se dopotácím domů a tam už je to v plném balení.
"Sasí! Už jsem ti zbalila! Kde se tak dlouho touláš? Nejvyšší čas vyjet..." Usměje se na mě a mě málem zaskočilo. Ona mi zbalila? Povzdechnu si, s tím už nic nenadělám, aspoň míň práce. Pokrčím rameny a přejdu k nim. Popadnu svou tašku kterou mi Karin s láskou předá a nasednu do auta které řídí sám Kabuto, Orochimarova pravá ruka...
Zadívám se z okna a dívám se jak všechno kolem mizí v dálce a naskytají se i nové pohledy na přírodu a následně na domy či domky nebo byty, hoteli, paneláky a podobné. Cesta netrvala ani tak moc dlouho a já se hrdě hlásím že stojím před budovou ve které budu "bydlet" na dobu neurčitou... Vyběhnu schody a okamžitě vpadnu do některých ze čtyřech pokojů a fláknu taškou na zem. Poté znovu seběhnu dolů kde na mě nechápavě civí Karin. Pak její pohled ale přiláká právě přicházející...ale vždyť to je...ta žena z rána. Asi nás tu ubytuje. Pomyslím si a pokrčím rameny. Musím uznat že je hezká.
"Ahojte! Jsem Sakura... Chovejte se tu jako doma, vlastně si to tu zařiďte podle sebe." Řekne mile a kývne na Suigetsa, ten se na ni usměje zatímco Karin na ni vrhá jeden ze svých nenávistných pohledů. Pak její pohled upoutám já, pronikavě se mi dívá do očí až si myslím že je mi snad vydere z důlků. Odvrátí pohled a poté jde udělat čaj. Já, stejně jako všichni ostatní, se posadíme k jídelnímu stolu a čekáme...
"Sakura je milá co myslíte?" Zeptá se Suigetsu a dá si ruce za hlavu přičemž přičemž se opírá nohou o prkno a tak se houpe. Jen kývnu.
"Mě se zdá divná..." Zamumlá žárlivě Karin a mrkne na mě jakoby se hádala právě o mně, ne-li to je pravda.
"Karin, tobě se všechny holky v blízkosti Sasukeho zdají divné." Popíchne ji Suigetsu
"Náhodou! My se se Sasánkem brzy vezmeme!" Odfrkne si Karin a já se uchechtnu.
"To sotva." Srovnám ji myšlenky v hlavě a nechám ji dál se topit v představách. Někdy si připadám jakoby mě vůbec nikdo nechápal. Ale ji si nikdy nevezmu, když tak o tom přemýšlím...asi si nevezmu nikoho... Můj pohled upoutá drobná osoba pokládajíc na stůl hrníčky a následně do nich nalévá čaj. Okouzlila mě, tím způsobem jak to nalévá a tím jak její tvář zdobí jeden z nejkrásnějších úsměvů který jsem kdy viděl. Když se na mě podívá jen se usměju a šálek uchopím do pravé ruky.
"Pozor je horký." Upozorní mě s úsměvem a já šálek znovu položím na stůl protože jak řekla, pálí mě do rukou. Chvíli sleduju jak se Sakura o něčem živě baví s Juugem a Suigetsem a pak už vidím jak se zvedá.
"Omluvte mě, budu muset jít." Umluví se a já jsem něco zjistil...líbí se mi... Je...jiná.
"Dobře, brzo se vrať, tedy choď nás navštěvovat." Mrkne na ni Suigetsu a já bleskově vstanu ze židle.
"Doprovodím tě." Řeknu ledově a zní to jako oznam, to měl být oznam...Zvednu se ze židle a i když na mě překvapeně kouká tak projdu kolem ní. Potřebuju odsud vypadnout a to se jinak vážně nedá...
"Jdeš?" Otočím se na ni ještě a usměju se. Ona mi úsměv oplatí a dobíhá mě. Pomůžu ji nasadit zimní ohoz a sám se obleču do bundy a šály. Společně vyjdeme do ulice a já ji nabídnu rámě které s úsměvem přijme.
"Proč jste se rozhodl mě doprovodit?" Zeptala se sametovým hlasem a já jsem se zasmál.
"Tykej mi, jsem Sasuke." Usmál jsem se a podal jí pravou ruku s kterou potřásla.
"Dobře Sasuke, proč ses rozhodl že mě doprovodíš?" Zeptala se mě na tu samou otázku, jenomže...já to sám nevím, nebo ano?
"Ani nevím, chtělo se mi..." Zadíval jsem se na hvězdy a ona mě po chvíli napodobila.
"Kdo vlastně jsi? Ráno jsem tě viděla...vypadals úplně jinak než teď a taky si působil jinak..."
"Co? Myslíš farmářsky? No jo, kalhoty na šráky..." Uchechtl jsem se "Taky jsem si říkal že je to blbost." Dokončil jsem
"Ne ne! Právě naopak, sluší ti." Vykouzlila zářivý úsměv.
"Myslíš?" Podíval jsem se na ni a ona jen přikývla. Pořád jsem měl na rtech ten pobavený úsměv až do té doby než jsme přišli k ní domů.
"Díky... jsi fajn." Rozloučila se a zamávala mi, poté zmizela za dveřmi do jejího domu. Pohodím šálu dozadu protože mi zabloudila dopředu a rozejdu se studenou ulicí, nemůžu ji vyhnat z hlavy. I když jsem došel do nového bytu tak tam stále sídlila...
____________________________________
Komentík byste hodit mohli ^^ :)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronika Ronika | E-mail | Web | 4. prosince 2010 v 19:14 | Reagovat

juj prej krátký :D je to boží už se těším na další si úúúúúúúžasná :-*

2 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 4. prosince 2010 v 20:15 | Reagovat

kawai !! a stihneš to na dva dieli?

3 SHIKASHI SHIKASHI | 4. prosince 2010 v 22:50 | Reagovat

Dobře ty fakticky skvělý

4 Charley tvé SB Charley tvé SB | Web | 5. prosince 2010 v 6:21 | Reagovat

úplně úžasný....asi si taky něco objednám....teda pokud můžu.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama