Pro Roniku, Ledový 2/2

5. prosince 2010 v 20:01 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Tak dvojka je na světě, snad se bude líbit ^^ A arigato Kami-niichan za nápad, vážně si mi pomohla =**


Pomalu jsem si zul boty a odložil bundu na věšák a přešel do obýváku kde jsem se zastavil a koukal na to co bylo předemnou.
"C-co to děláš?" Zděsil jsem se a odměřivě se na ni podíval.
"Nic... Dělám Vánoční výzdobu." Zazubila se na mě červenovlasá a dál se snažila připevnit řetěz na světla a proto jsem se raději zavřel do mého pokoje kde jsem mohl v pohodě sebou fláknout na postel a tiše přemýšlet. Nevěděl že někdo jako ona mi dokáže tak zamotat hlavu, zavřel jsem oči a přemýšlel... Muselo se mi asi kouřit z hlavy protože se mi za chvíli začlo špatně dýchat a já jsem přehodil nohy přes hranu postele. Vyskočím zase
na nohy a otevřu dveře na balkón, vstoupím a do nosu mě praští ten čerstvý vzduch. Nadechnu se a pak se otřesu od zimy, skutečně, začal padat sníh a země se zaplňuje tenkou bílou pokrývkou...Usměju se, hezký tenhle pohled... Pak raději zalezu dovnitř protože jinak asi nastydnu.
Zalezu do vyhřáté postele a konečně se mi daří aspoň usnout. Ráno mě probudí budík který označuje že je čas vstávat a já ho samozřejmě musím poslechnout. Je sedm hodin, tentokrát musím vstát ještě dřív abychom stihli dojet na farmu a pak zase sem, to je tak složité, nejraději bych zůstal tam... Povzdechnu si a natáhnu na sebe oblečení. Sejdu dolů do kuchyně a tam už sedí ta potvora s Juugem doprovázeným Suigetsem. Rozhlédnu se a vidím že všichni něco jedí tak se taky zůšastním a vezmu si bulku kterou následně natírám máslem a utrhnu si kousek který pak sním a tak to dělám dál a dál dokud ve mě zcela nezmizí.
"Sasuke? Za chvíli pojedeme jo?" Zeptá se mě Juugo a já na souhlas jen kývnu, však on už by to měl pochopit, že já to vím.
"Dobře lidi... Karin ty si pohni, ten chleba mažeš už asi půl hodiny, vlastně už od té doby co sem přišel Sasuke..." Zapřemýšlel modrovlas
"No a co! Tobě to nemusí vadit!" Osopila se na něj a dál mazala svůj chleba.Já jsem nad tím jen zakroutil hlavou.
"No tak pojedeme bez tebe." Pokrčil Sui rameny, raštil se do stehen a vstal.
Vzal mě kolem ramen a vyváděl z domu, Karin bleskově vyletěla, rohlík strčila do pusy a valila za náma. Jen jsme nasedli do auta jeli jsme na farmu a poté zase zpět tentokrát už s naloženým autem plným zboží...něco jsem rozprodal ale to bylo asi tak všechno. Jeli jsme opět do příbytku kde jsme se svalili jako velká voda na gauč.
"Dneska toho bylo ňák moc." Vzdychla Karin a zívla si. "Půjdu se vyspat..." Ještě jednou zívla a pak zmizela nahoře.
Oddechl jsem si a ještě víc jsem se roztáhnul protože po Karin je tady ještě víc místa.
Pak se rozdrnčel zvonek.
"Sasuke, jdi otevřít..." Řekl SUigetsu a zaklonil hlavu ale já jsem si jen odfrkl.
"Proč bych měl? Jdi ty!" Zavrčel jsem na něj a on se poslušně zvedl a docupital ke dveřím.
"Á! Sakuro! Vítám." Usmál se a já jsem hned zbystřil, poté do dveří vešla ona zmiňovaná a mě se roztlouklo srdce ale na venek jsem samozřejmě nedal nic znát. Podívala se na mě a usmála se.
"Ahoj Sasuke." Pozdravila a já jsem jí kývnul na pozdrav protože jsem nemohl nic říct protože mě omámila ta její vůně. Raději jsem se ohlédl na Suigetsa který právě Sakuře chystal židli a ona se na něj jen děkovně usmála.
Pak Suigetsu něco navrhl...
"Nechtěla by ses podívat na naši farmu?" Zeptal se a vystrčil ten svůj špičák.
"Jestli by vám to nevadilo, ráda." Usmála se a přitom když říkala "nevadilo" se podívala na mě. Já jsem se jen usmál na to že ne.
"Dobře, na Karin kašlem ne? Pojedem?" Zeptal se a pak ho přerušila růžovlasá.
"Jako teď?!" Zeptala se a značně nedůvěřivě vytřeštila oči.
"NO jasně! Pojď! A ty taky!" Křikl na mě, vzal Sakuru za ruku a už ji táhl k autu. Trošku jsem zažárlil ale pak se vydal za nimi a rozhodl se že to JÁ! Budu ten kdo ji ukáže farmu, Suigetsa se nějak zbavím...na tváři se mi objevil ďábelský úsměv a pak Suigetsu sedl na místo řidiče a já jsem si se Sakurou sedl dozadu... Celou dobu se koukala z okna a já jsem si ji bedlivě prohlížel... Pak jak jsem zjistil díky tomu že auto zastavio tak jsme tady. Vystoupil jsem a pak podržel dveře Sakuře. Ona se na mě zářivě usmála a mě to nesmírně potěšilo... Vystoupili jsme a jen tak jsme obcházeli farmu a já ji pak ukázal svého vraníka. Jen jsme kolem nich prošli a všechno vypadalo že to bude dobrý až do té doby než jsme přišli do ohrady s kozly... Chvíli jsme si je jen tak prohlíželi a Sakura se značným zájmem. Pak se ale stalo něco nečekaného. Kozel kterého si Sakura právě prohlížela se rozběhl proti ní a Sakuře nezbývalo než utíkat. Snažil jsem se ho zklidnit ale dopadlo to tak že mě nabral na rohy a já jsem tvrdě dopadl. A tak jsme před ním utíkali oba. Vpadli jsme do toho nejbližšího co jsme viděli což zahrnovala malá budka na nářadí. Prudce jsem za námi zavřel dveře ale kozel si nedal pokoj a málem ty dveře i vylomil. Měl jsem ho plné zuby a když jsem si uvědomil situaci tak mi něco došlo... Jsme tu se Sakurou sami! Dám na dveře štuplík a sednu si ně něj, tím kozla zařídím aby se nemohl prorvat dovnitř a já si aspoň oddechnu, sice je zamčeno ale co já vím co je ten tvor s rohy schopný udělat. Podívám se na Sakuru a taky zjistím že pddechuje.
"Promiň, tohle se nemělo stát." Řeknu a podívám se na ni tím mím andělským pohledem který neumí nikdo jiný protože na něj mám patent.
"Nevadí, je mi to celkem jedno, neměla jsem na něj tak upřeně hledět, určitě ho to rozrušilo." Usmála se, popravdě, mě by to rozrušilo taky...zvlášť když ona má tak krásné zelené smaragdové oči které mě tolik fascinují, asi si všimla mého pohledu...
"Co je?" Zeptá se mě a překvapeně zamrkal a požaduje po mě odpověď na kterou sám nenalézám, jen zakroutím hlavou.
"Nic..." Řeknu a uhnu pohledem protože mám pocit jakoby mě chtěla propíchnout.
"Je to zvláštní..." Zamumlá a já na ni okamžitě upřu zrak.
"Jak to myslíš?" Zeptám se a pronikavě se ji podívám do očí za snahou tam něco najít.
"Je tma, jsme tu sami a nemůžeme se dostat ven." Vstane ze židle na které předtím seděla a poodejde blíž ke mě.
Já se narovnám ale rukama pořád tlačím do dveří.
"Si zajímavej, víš to?" Zeptá se mě a podívá se mi hluboko do očí. Na sucho jsem polkl a hledal jsem jí v očích co mi chce říct. Pak se ale odtáhla a usedla zpátky na "svou" židli. Kecl jsem sebou taky na štuplík a lokty si opřel o kolena a hlavu na to.
"Asi jsem otravná co?" Podívá se na mě a já ji naznačím překvapení.
"Ne proč? Vůbec..." Odpovím ji a ona se uchechtne.
"Že ti tady vykládám jak jsi zajímavý..." Odvrátí zrak na měsíc který se už jasně tyčí na obloze.
"Ne vůbec, třeba to rád poslouchám." Řeknu a ona stočí pohled na mě, pak se usměje.
Moje oko zahlédlo jak se otřásla. Musí ji být zima, pomyslel jsem si a vstal, jen doufám že ten kozel který si stále nedal pokoj brzo přestane ale tohle je zároveň situace kde mám příležitost... Přešel jsem k ní a objal jsem jí.
"Co to děláš?" Vyjekla a já jsem si opřel hlavu o její rameno.
"Je ti zima ne?" Zeptal jsem se a zavřel oči. Cítil jsem jak se ke mě přivinula a já jsem se jen usmál.
Sevřel jsem ji ještě pevněji... Miluju ji, teď už to vím, bravo Sakuro. Dokázalas mi ukrást srdce během pár dnů... můžeš si pogratulovat. Nasál jsem její vůni a poté zase vydechl.
"Sasuke?" Zeptala se mě a já ji na to odpověděl jen zamručením.
"Jsi víc než zajímavý...jsi...jsi..." Nedovolil jsem jí to dokončit a přiložil ji prst na rty. Ona na mě tázavě pohlédla a já se na ni jen usmál.
"Neřešto prosím..." Zašeptal jsem a znovu si položil hlavu na její rameno. Nevím přesně co chtěla říct ale snad je to pro mě příznivé... Pak ale vytřeštím oči po těch slovech co jen neslyšeně zamumlala ale já je slyšel.
"Jsi víc než to, jsi neobyčejný." Zašeptala a napodobila mě.
Já jsem se pak jen usmál blahem a pohladil ji po zádech. Pak jsem uslyšel poslední buchnutí a kozel přestal být tak aktivní a já za chvíli zjistil proč...
"Hey! Sasuke! Sakuro!" Křičel Suigetsu a my jsme se od sebe odpojili a já jsem trochu nejistě otevřel dveře.
"Tak tady jste, pojďte, to jste teda nevypočítali... Musíme tady ale přespat, už je pozdě." Usmál se Sui a my jsme jen přikývli. Odebrali jsme se do domu kde jsme předtím bydleli a ještě nějaké peřiny tu zbyli a tak jsme je pobrali a šli si lehnout do volné místnosti protože postele jaksi zmizeli ale nám to nevadilo. Polehali jsme si vedle sebe a čučeli do stropu. Pak jsme se rozpovídali a když jsem se chtěl Suigetsa na něco zeptat tak jsem zjsitil že už spí.
"To je drzost!" Uchechtnu se a Sakura se mnou. Nevím proč ale přijde mi strašně roztomilá. Otočil jsem se na bok směrem k ní protože na Suigetsa se fakt dívat nehodlám. Chvíli jsem ji tak pozoroval jak se kouká do stropu a pak se i ona otočila na mě a hluboko do očí se mi zadívala až jsem si myslel že se pod jejím rentgenovým pohledem sesypu na zem, chybaaaaa, já už na zemi jsem, no tak nic. Stále si hledíme do očí a pak moje ruka vystřelí ale dřív než zastihne svůj cíl tak Sakura vyskočí na nohy a podívá se na mě.
"Pojď zmizet, chtěla bych si s tebou popovídat." Usměje se a podá mi ruku, já se jí chytnu a vytáhnu se nahoru, její ruku však stále nepouštím... Pak ji ale pustím a my se vydáme chladným počasím po venkově.
Chvíli mezi námi vládne ticho ale pak se jí zeptám.
"Tak o čem si se mnou chtěla mluvit?" Zeptám se a ona se ke mně otočí...
"Líbíš se mi..." Uhne pohledem... "Vlastně se mi jen nelíbíš, miluju tě." Zrudne a zhodí si ofinu do tváře. Já se usměju a pohladím ji po tváři.
"Akceptuj mě, prosím..." Zašeptá a můj úsměv se ještě víc protáhne...
"Miluju tě..." Řeknu a vezmu její tvář do svých dlaní. Ona ke mě vzhlédne a já se k ní skloním pro polibek. Nejdřív vytřeští oči ale pak mi to začne ještě intenzivěji oplácet. Sjedu rukama na její pas a přitáhnu si ji k sobě. Ona mi obmotá ruce kolem krku a já ji pootevřu ústa, začnu prozkoumávat její ústa a za chvíli naše jazyky tancují a přetahují se o vládu. Za chvíli se od sebe odpojíme z důvodu nedostatku kyslíku. Odvrátí pohled a mě to trochu zmate, pak však na jejích rtech spatřím ten úsměv který tak miluju.
"Neodvracej se ode mě, úplně si mě pobláznila už od začátku, nemyslel jsem si to že se to ještě stane." Usmál jsem se
"Co se stane?" Zeptala se a konečně mi pohlédla těmi svými smaragdy do mých ónixů.
"Že se zamiluju a zrovna tak lehce víš, tohle se mi ještě nestalo." Usmál jsem se. "Vlastně ještě vůbec."
Podrbal jsem se na hlavě.
"Cože?" Zeptá se a opře si hlavu o mou hruď. "Víš, já co jsem tě prvně spatřila na tom tržišti tak jsem si myslela že nikdo hezčí být nemůže..." Řekla mi a já jsem se cítil nesmírně šťastný a polichocen.
"Ne, může... a víš kdo?" Zeptám se a zahledím se jí do očí. Jen zakroutí hlavou. "Přece ty, hlupáčku." Cvrknu ji do nosu a ona se na mě zatváří ublíženě. Pak se ale rozesměje. Na chvíli mě to zmate však po chvíli se začnu smát s ní...
"Měli bychom jít." Její smích utichne a ona mi sdělí tuto zprávu a já jen kývnu. Ruku v ruce odcházíme zpátky na farmu ze které jsme za té tajemné atmosféry odešly. Projdeme kolem zvířat a zalezeme si do spacáků vedle Suigetsa ale tentokrát je to jiné... tentokrát ji pevně svírám kolem pasu a nasávám vzduch a vůni z jejích vlasů. Vůni třešní...
"Miluju tě, panenko..." Zašeptám ji ještě předtím do ucha než se soustředím na spaní.
"I já tebe..." To je to poslední co jsem slyšel a s blaženým úsměvem na rtech usínám... Ráno mě probudí pohyb v mém náručí.
"Promiň, probudila jsem tě?" Zeptá se mě a mě se naskytá pohled na mou růžovlásku.
"Ne ale neutíkej mi..." Řeknu a přitáhnu si ji zpátky k sobě protože doteď se snažila vstát. Pak se ohlédnu přes rameno protože mě něco tlačí do zad a jak jsem tušil tak je to Suigetsova noha. Pak se opět podívám na objekt vedle mě což zahrnuje Sakura. Usměju se na ni a políbím ji. Ona si mě k sobě víc přitáhne takže se ocitám nad ní a ona pode mnou.
"Ale ale, milenci se z nás stali co? Bůhví co jste prováděli za nekalosti když jsem spal." Pane bože proč zrovna teď?! Suigetsu se probudil. Vstal jsem se vražedně se podíval na Suigetsa, ten se jenom uchechtl. Sakura taky vstala a ztratila se v kuchyni a za chvíli nám přinesla snídani a společně jsme se najedli. Bohužel jsme tedy z té farmy museli odjet zpátky do reality, vlastně Suigetsu nám neustále připomínal že je tam taky i po cestě zpět.
Pěkně mě to štvalo ale nějak jsme to přežili. Sakuru jsme samozřejmě pozvali dnu a Karin začla řádit když viděla jak se k sobě máme.
"Ruce pryč od mého Sasánka! M-my se vezmeme!" Začla vyhrožovat mojí noční můrou a Sakura se na mě tázavě podívala.
"Neboj, žije v iluzích." Pohladil jsem ji po vlasech. "Karin přestaň kecat blbosti." Uzemnil jsem ji. Ona ale našlapala hezky před nás, přesněji před Sakuru. Podívala se na ni z centimetrové vzdálenosti až jsem si myslel že jí zpadnou brýle z nosu.
"Přestaň na mě tak civět." Nařídila ji Sakura a Karin málem odpadla jakože jak se to k ní chová. Pak mě políbila a sladce se usmála. Já jsem úsměv nemohl nic jiného než oplatit.

Později...
Teď stojím tady na té mojí známé farmě po boku se Sakurou, však už jako moji ženou. Stojíme na mém oblíbeném kopci vedle stromu který se nazývá sakura. Přitáhl jsem si moji Sakuru k sobě a políbil ji do vlasů. Teď je tato farma jedna z nejlepších a s tím kozlem jsme si to už vyříkali. Vzhlédne ke mě a já se usměju. Ona mi úsměv oplatí a políbí mě... Karin z toho že se vezmeme měla málem,což je velká škoda že jenom skoro,
mrtvici. Miluju svůj život a Sakuru. Nikdy bych nečekal že se stane něco takového ale už jsem dřív přemýšlel jaké to je mít ženu a teď to vím...Je to nesmírně krásné...
___________________________________________________________________________
Napište svůj názor v podobě komentářů :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Stiorry Stiorry | Web | 6. prosince 2010 v 9:21 | Reagovat

krásnej konec :D I like it. :D

2 Kami -SB- Kami -SB- | Web | 6. prosince 2010 v 11:36 | Reagovat

neděkuj, pro tebe všechno :-D kdybys chtěla ještě nějaký nápad tak stačí napsat :D

3 Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ Sachiko-chan ♥tvoje SBéé♥ | Web | 6. prosince 2010 v 14:08 | Reagovat

:D ahooj SB,jak se máš? :D

4 SHIKASHI SHIKASHI | 6. prosince 2010 v 17:53 | Reagovat

Kaawiiiiii kawai moc sugoi, to je tak skvělý ááááách

5 Mya-chan Mya-chan | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 20:03 | Reagovat

Musím psát?? xD Nemusím, ale napíšu xD Je to bezva, ale Sasuke a farmář? Ten a dělat špinavou práci, se mi nezdá...., ale to je jedno je to Kawai :)

6 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 6. prosince 2010 v 20:13 | Reagovat

Mne sa to páčilo:))) ale toto k tej poviedke jednoducho nestačí :))) píšeš úžasne :))

7 Ronika SB Ronika SB | E-mail | Web | 8. prosince 2010 v 20:12 | Reagovat

ahojky, omlouvám se, že jsem neokomentovala dřív neměla jsem čas sem zajít měla jsem různě koncerty a doučka díl jsem si ale stáhla hned jakmile jsi mi o něm napsala. ten konec se ti opravdu povedl děkuju moc :-* jsi zlatá

8 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 22. prosince 2010 v 12:32 | Reagovat

kawaiiiiiii... :-) úplne suprové...moc sa mi to páčilo...nádhera :-) :-) :-)

9 Kavaiiiiiiiiii Kavaiiiiiiiiii | 9. listopadu 2012 v 22:53 | Reagovat

Sukoiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii ! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama