"Proč? Kde jsi?" Tázal se pořád ale odpovědi mu nebylo.
Čerstvě napadaný sníh mu křupal pod nohama a on si sedl na lavičku. Zachumlal se do svého límce od bundy a na chvíli zavřel oči. Probíral si myslí její růžové vlasy, její jasně zeleně třpytivé oči které vždy když tancovala měla zavřené.
Miloval její tanec i když byl naprosto odlišný od toho normálního, ale možná to bylo tím že ona není normální... Možná to bylo tím že ona je někdo úplně jiný a možná je to tím že mu to naprosto nevadí a ostatně proč když...
"Mám tě rád..." Zašeptal do větru i když si do nejdřív nechtěl připustit tak musel.
Musel si to připustit protože jinak by necítil ten krásný pocit, ten pocit kdy ho spaluje láska a kdy se sám sobě nedokáže podívat do očí protože by tam uviděl své vlastní city. Dřív si myslel že se vůbec nebude zajímat o dívky ale to se sakramensky spletl protože tohle se nedá přirovnat k ničemu co by neměl dělat. Vždyť on se vyloženě těšil na to až mu skončí škola a půjde na to místo a že ji znovu uvidí. Vždy ji tam viděl ale nezáleželo to ani tak na tom že ji chtěl vidět ale on ji potřeboval vidět! Poslední dobou se vůbec neraduje ze života a chodí po ulicích jako tělo bez duše.
Nemůže nic jiného než čekat na ni i když se třeba neobjeví. On klidně tady zůstane až do skonání světa jen aby ji ještě jednou spatřil. Nevěděl zda se mu to ještě poštěstí ale on to potřebuje jako sůl. I kdyby mu měla přelétnout přes tvář jako čistý záblesk tak by byl schopný zase něco dělat. Pomalu se posunul na lavičce níž tak že mu hlava dosahovala opěradla. Zavřel oči a chtěl si něco přát, chtěl si přát aby se tady objevila jenže nevěděl jak to udělat a ani by se to ani nestalo. Bylo sedmnáctého prosince. Za chvíli bude štědrý den a on se tváří jak na umření. Vždy ho však potěší usměvavé tváře všech dětí pobíhajíc kolem. Ale on se nemůže radovat protože mu chybí. Strašně mu chybí. Připadá si jakoby měl každou chvíli umřít. Umřít pro lásku... Ale proč by měl umírat? Neví proč by mě umřít pro takzvaný cit který je tak krásný a dokáže tak ublížit. On... proč by neměl žít? Proč by vlastně měl žít jen pro lásku? Protože to jinak nejde... A proč to jinak nejde? Protože ji miluje... A proč ji miluje? Protože ho svým jedinečným způsobem okouzlila... A proč ho okouzlila? Protože šel jednoho rána za školu a šel sem.
A proč šel sem? Protože se mu nechtělo do školy... A proč se mu nechtělo do školy? Odpověď je jednoduchá...je flákač. A proč je flákač? Zkrátka na všechno kašle...Proč? Proč? Tolik otázek a miliony nezodpovězených. A proč? Opět to hnusné slovo proč které si všechny dobírá. Tyhle dny jsou nejhorší v jeho životě. Proč sem vůbec někdy šel? Hluboce toho lituje, hluboce lituje toho že ji ani po prvním dni nepřestal sledovat, hluboce lituje toho že ji má tak rád ale jinak to nejde, nikdy to nebude jiné...Nikdy už se jak se říká neodmiluje, protože on ji chce a přitom nechce milovat... A proč? Protože neví... na tohle prostou otázku není žádná prostá odpověď která by na to vyhovovala.
A je to tu zase, zase další otázka na kterou nejde odpovědět, a to proč? A zase a zase... nedokáže to. Nedokáže nevědět... Posadil se líp a koukl se do země. Sníh který byl pošlapaný tak nádherně svítil. Nechápal ale postavil se. Naposledy se ohlédl na to místo kde ji vždy viděl ale nebyla tam. Poraženě sklopil hlavu dolů a odkráčel si to pod tím křupavým sněhem pryč. Býval sám takže ho doma nikdo nečekal. Nikdo... naprosto pusto...Otevřel dveře a vešel dnu. Vyzul si boty a šel do pokoje. Celkem se zděsil když mu na pohovce trůnila ta holka která ho pořád otravovala s tím ať s ním někam zajde, vlastně ho otravovaly všechny ale tahle byla nejotravnější.
"Co chceš?" procedil unaveně mezi zuby a svalil se vedle ní na postel. Ta to brala jako nějaké vyzvání a začala ho líbat na hruď. Černovlasý ji však odstrčil a sedl si. Nebude to opakovat, proto nezopakoval svou otázku.
"Ale...já jsem jen přišla...myslela jsem že budeš rád..." Usmála se na něj a chtěla ho znovu povalit na postel ale on ji znovu odbil.
"Nebudu to opakovat! Vypadni!" Zakřičel na ni protože toho měl už pokrk a potřeboval přemýšlet. Rudovlasá se hned stáhla a poslušně vyšla z jeho domu což Sasukeho už uklidnilo. Karin na něj chtěla ještě něco zavolat ve smyslu ,že toho bude litovat' ale nakonec vyběhla i bez toho. Unaveně se svalil na postel a téměř okamžitě zavřel oči. Musel myslet jen a jen na ni. Nedokázal myslet na nic jiného...může jen čekat jestli se objeví ale o tom v tuhle chvíli dost pochyboval... Nevěděl čím to je ale už to prostě tak je. Nechtěl se toho vzdát ale ani to nechtěl pociťovat. Nemůže jinak. Nechce si šáhnout na život ale ani nechce takhle dál žít. Tak co má teda dělat? Sám nevěděl. Každopádně si sedl protože nemůže spát. Nemůže spát s takovým pocitem bezmoci... Nemůže však ani nic jiného dělat... Znovu vstal a šel na to místo. Na to místo kde ji posledně viděl. Nevěděl proč ale prostě ho tam něco táhlo. Zřejmě je to jeho posedlost. Opět si sedl na lavičku která byla zády k tomu místu a pak se ohlédl. Udivením otevřel ústa. Byla tam... Opět se ladně proplétala mezi padajícím sněhem a každé se vždy vyhla. Možná to bude tím že je skoro mizivá ale je tam... Je tam... zřetelně ji vidí a asi nikdo jiný. Její oči měla opět zavřené a pak je otevřela. Třpitili se tak že se to ani nedá k ničemu přirovnat... Byli tak třpytivé že to Sasukeho úplně okoulilo...jako vše na ní. Po tolika dnech ji konečně vidí... Zářivě se usmál a pak si znovu sedl na lavičku a jen tak ji pozoroval. Upřela své krásné smaragdové oči na něj a na okamžik se jí v nich značilo překvapení... Jakoby nevěřila vlastním očím. Chvíli se na něj ještě zmateně dívala a až pak přestala úplně tancovat. Vločky se stále snášeli a ona na něj jen třeštila své oči. Připadalo jí to...neuvěřitelné? Připadá ji jakoby se koukal přímo na ni a to on takyže dělá. Dívá se jí pronikavě do očí jakoby jí chtěl něco říct. Jakoby s ní chtěl navázat spojení a to on moc chce. Stoupl si a pomalým krokem se k ní přibližoval. Ona nevěděla co si o tom má myslet jen tam tak tiše stála a čekala. On se k ní přiblížil tak že od sebe stáli jen metr a natáhl před sebe ruku jakoby se jí byť chtěl jen dotknout ale zastavila ho jakási síla. Vytvořili se blesky které ho popálili a proto ruku rychle stáhl. Podíval se na popálenou ruku která ho ale nepálila. Pak uslyšel její sametový hlas.
"Cos to udělal? Vidíš! Už to raději nedělej." Zazubila se na něj a on nemohl nic říct protože byl naprosto omámen jejím úsměvem.
"Nic neřekneš? Dobře, nevadí... asi tě zajímá-... počkat!" Zamyslela se a vytřeštila oči. Pak se vrátila do normálu.
"Co je?" promluvil konečně a růžovlasá na něj upřela své oči. Jen zavrtěla hlavou.
"Nic...Jak se jmenuješ?" Odpověděla mu na to otázkou a pak se mu podívala do jeho ónixových očí.
On je přivřel a pak teprve odpověděl.
"Sasuke..." Usmál se a ona na opětovnou chvíli zase vytřeštila oči. Pak je na vteřinu zavřela a opět je otevřela.
"Řekni mi, co se děje?" Zeptal se i když měl před chvílí na jazyku jinou otázku.
"Nic... je to jen pověst..." Usmála se na něj.
"A jak se jmenuješ ty?" zeptal se a ona ukázala znovu jasně bílé zuby. Chytila do rukou vločku která se ve vteřině rozpustila.
"Sakura..." Odpověděla a zadívala se mu opět do očí. "Jen aby bylo jasno...já nejsem jako ty." Smutně se usmála.
"To já už dávno vím..." Usmál se ale než mu došlo cožeto řekl bylo pozdě.
"Jak to myslíš?" Zeptala se a podívala se mu hluboko do očí. Zdálo se jí jakoby jeho oči neměli konce.
"Nijak..." Zavrtěl hlavou a rozpačitě zčervenal. (oooo :D)
"Dobře, necháme toho...měl bys jít...já taky." Sklopila oči k zemi ale dřív než stihla zmizet tak Sasuke zkusil znova to z čeho se asi nepoučil.
"Nedělej to!" Varovala ho když se u ní znovu objevili blesky. "Mohl by ses zranit věř mi a to já nechci. Protože díky tobě mám naději." Smutně se usmála, tak teď to Sasuke nechápal ještě víc ale třeba to ani nechtěl pochopit.
"Cože?" zeptal se vyjeveně ale už mu nestihla nic odpovědět protože zmizela.
"Sakurooooooooooooo!" Zakřičel do temna noci, konečně ji poznal a ona mu takhle lehce zmizí. Neměl z toho dobrý pocit ale taky to nebylo nejhorší. Byl rád že se konečně odhodlal s ní seznámit ale teď je to úplně jiné, teď je to ještě horší. Kdyby ji nepoznal nemusel se o ni tak strachovat. Proč to jen udělal? Protože chtěl. A proč to chtěl? Protože ji má rád. A proč ji má rád? Protože tady chodil. A proč tady chodil? Aby ji viděl. A proč ji chtěl vidět? Protože ji má rád. A znovu je tady ta éra kde se nacházíme v začarovaném kruhu otázek. Na některé známe odpověď a na další zase ne. A to jen z prostého důvodu. Pořád se na to sami sebe musíme ptát protože jinak by to ani nešlo.
Každý si klade otázky na které neodpoví ale on si jich teď klade až moc. Až moc na jednu duši která je tak čistá... Původně plánoval že někam odejde ale nakonec ho ona od toho osudu který ho mohl čekat zachránila. A to jen proto že sem šel místo školy.
"Ksoyaro!" Zakřičel na město osvícené jen pouličními lampami. Vydal se prostuděnou ulicí zpátky do svého domu a tam rovnou lehl na postel. Celou noc probděl a to s prostho důvodu... Nemohl usnout...celou noc mu dělala v hlavě neplechu, teď už věděl, Sakura. Věděl že i přesto jak moc ji má rád tak nebudou moct být spolu protože ji k němu nepustí jakási magická síla a nemůže se jí dotknout. A proč? Na tuhle otázku by chtěl znát odpověď. Chtěl by změnit osud a to tak že by se k ní mohl jednou dostat. Chtěl nějaký zázrak který by se stal jen proto aby ti dva mohli být spolu ale on na pohádky nevěří. Což je zřejmě chyba protože ona je jako z pohádky. Třeba... třeba je to jen výplod jeho fantazie. Ale to hned vyhnal z hlavy protože kdyby to byl jen výplod tak proč by byla tak krásná? On se dřív o dívky jako je ona vůbec nezajímal. Myslel si že je to jen jako panenka barbie když ji poprvé uviděl ale pak se tam vydal podruhé a to už mu pomotala hlavu. To asi byla jeho chyba že je teď do ní celý pryč. Ale je rád že ji poznal protože ona je jeho život. Ona má jeho život ve svých rukou. Ona mu ukradla jeho srdce. Snaží se i to její ukrást ale asi se mu to nedaří. Neví jak ho získat a to je chyba. Chtěl by to vědět ale to se asi nikdy nestane. Protože on jí není blízký ani nikým jiným. Ona jeho blízkým ostatně nebyla taky ale už se jím tak stala z neznámého důvodu. Omyl! Velmi z prostého důvodu! A to takového že tam šel...šel na to místo zaprášené sněhem...


















aaaaaaaaaaaaa uzasneeeeeeeeee

dakujem moooooooooooc :)))) :-* 