Kisame se natáhl se svou Samehadou a prudce sekl. Myslel si že se Sakuře snad něco stane... je naivní. Sekl ale ozvala se jen dunivá rána a Kisame letěl pryč. Kolem Sakury se vytvořil štít. Byla naštvaná...hodně. Ani tak ně na ně ale na sebe že ho nedokázala ochránit, ale i na ně že ho zabili. Utřela si slzy a smutnou tvář nahradila ta nenávistná. Postavila se a otočila se. Svůj pohled upřela na Itachiho který se na ni lhostejně díval. Ušklíbla se. Došla k němu tak že pod ní led praskal. Chytla ho pod krkem a začla...
"Tos neměl dělat!! Idiote!" Zakřičela na něj a po tváři ji znovu stekla slza. Napřáhla se a jednu mu vrazila tak že odletěl pět metrů daleko. Pak se něco stalo... z ničeho nic se chytla se ruce a klekla na kolena. Prudce se rozkašlala a HInata k ní hned přišla.
"Není ti nic?" Zeptala se ale když Sakura otevřela své oči, protože před tím je měla zavřené tak teď je měla červené a plné temnoty. Hinata se raději rychle oddálila. Ze Sakury se najednou začala uvolňovat jakási síla a oči se jí zvedly, vlasy začaly vstávat a ona celkově jakoby začala mutovat či co.

Sakura ho pak ještě jednou praštila a pak jakoby se dostala z toho "transu" ve kterém byla uvězněná.
Klekla na kolena a její tělo se změnilo do normálu. Nejenže byla celá poškrábaná ale ležela na zemi a nic nedělala, neměla ani sílu se zvednout...Nakonec se ale s velkým přemáháním dostala zpátky na nohy i když je měla těžké. Pomalu se podívala na Itachiho, tentokrát s lítostí. Po tvářích jí znovu tekly ty vodopády plné smutku a neštěstí. Věděla že jí to bolí míň jak Ragnara ale tohle bylo moc už i na ni.
"Ty blbče, ty si myslíš že můžeš zabít nevinné zvíře? Tak ty si opravdu myslíš že můžeš? Ne! Nikdo nemá právo vzít nikomu, opakuji nikomu život! A to ani ty, ale jestli si myslíš že ano tak prosím, mě nedělá problém tě totálně zabít a vybít tě do poslední kapičky krve, ale to ty zřejmě nechápeš protože to ani nedokážeš chápat! Ty idiote! To medvídě mohlo mít dlouhý život a tys mu ho vzal? A proč si mu ho vzal? Sakra proč si to udělal?! Nejsi si vědom jak moc to bolí?! A ještě víc to bolí když víš žes ho mohl zachránit... je mi tě líto... je mi tě líto, tak slyšíš sakra co říkám a nedívej se na mě jak kdybys měl umřít protože ty zemřeš mou rukou!" Zakřičela a natáhla mu novou.
"Sakuro to stačí!" Křičela HInata ale nebylo to nic platné. Sakura si tvrdě stála za svým.
Bila ho jak nejvíc mohla.
"Sakuro když mu tady vykládáš že on nemůže nikomu vzít život tak proč ty ano?!" Zakřičela na ni a to Sakuru konečně probralo, otočila se a to byla ta chyba. Polomrtvý Itachi toho využil a oplatil jí všechno co mu teď dala v jednom jutsu. Sakura odletěla a tvrdě dopadla na ledovou plochu. Jen se z ní vydral křik a pak utichla. Jen se dívala na to jak k ní Itachi pomalu jde ale těsně před tím spadl a už se nezvedl. Sakuře se ulevilo ale neplánovala to tak rychle vzdát. Tobi už byl taky někde pryč ale ještě tu byl Zetsu, Hidan a... Samozřejmě taky Konan... Zvedla se ale poté se opět ocitla na zemi od modrovlásčiné rány. Upravila si růži ve vlasech a chtěla střelit jenomže...
"Ty blbko! Nešahej na ni!" Zakřičel černovlasý a její útok vykryl. Ta se na něj jen zmateně podívala ale Sasuke ji místo toho jednu natáhl. A tak se začal další boj... Sakura vstala a viděla všechny, všechny do posledního... Medvědy...tučňáki...mrože...tuleni...a nakonec tu byli oni, její přátelé kteří ji jako vždycky chrání a drží. Utřela si krev z obličeje a podívala se na místo kde bylo medvídě naposledy... Jen jediný medvědi nebojovali a to byl Ragnar s Imou... Seděli kolem něj a prolévali nad ním slzy. Přišla k nim na jejích doráněných nohou a klekla si. Po tvářích se ji znovu rozjela voda a ona si je nesnažila setřít. Ohlédla se ale tohle byl nejhorší pohled. Všichni přátelé...nemohla uvěřit tomu jak se to stalo... všichni měli řezné rány a pomalu nezvládali. Došlo jí co se děje ale nechtěla tomu uvěřit. S těžkostí se postavila na nohy...
"Vy nás neporazíte!" Zakřičela a rozeběhla se do centra dění... (Trochu urychlím jestli nevadí =D, psát smajly v takovéhle situaci, no teda :D :D)
"Sakuro ne!" Zakřičela Hinata když ji viděla jak se snaží znovu bojovat ale ona věděla že prostě už je slabá, nemá na to. Boj byl dlouhý a s našimi vyvolenými to vypadalo bledě. Pak se do boje rozhodl zapojit i Ragnar, ale stejně tomu moc nepomohl. Bude ještě víc obětí... Růžovláska tvrdě dopadla na tvrdou plochu a vyrazila si dech. Tedy, dělala že si ho vyrazila protože ona nemusí dýchat... Stejně se už nezvedla, už nemohla...A právě když se Konan napřahovala stalo se něco co nikdo nečekal. Led začal praskat a z něj se vynořil dlouhý...
"U velkého Gawaina...co to je?" Zeptala se Sakura a obdivovala ten zjev který se tvářil jako sktečnost...Možná to byl...
"Ga-Gawain..." Koktala Hinata a drak se mocně rozpřáhl ocasem.
"Myslíš to vážně?!" Vyjekla Sakura ale nebyla si jista tím co Hinata právě řekla.
"Jsem, tohle je Gawain." Usmála se a sedla si. Otázkou je...stojí při nich? Každý si tu otázku dával sám sobě ale odpověď žádná.
"Ale vám stejně nepomůže!!" Ďábelsky se rozchechtala Konan a sekla, sekla však jen do ledu. Mezitím Sakura stihla zmizet a objevila se u draka.
"Sakuro pozor! CO když ti něco udělá!" Zakřičela Hinata ale Sakura jemně jela po jeho šupinách, drak nejdřív zafuněl ale pak se uklidnil a tázavě se podíval na Sakuru která ho stále se zájmem pozorovala. Pak něco uslyšel...
"Pomoz nám...prosím..." Zašeptala Sakura a zavřela oči...
"Sakuroooooooo!" Zakřičel mladý Uchiha a rozeběhl se za ní. Drak mu však zaterasil cestu svým dlouhým ocasem a dal jasně na jevo že o to se postará on. Sasuke nasucho polkl. Gawain se sklonil a vydechl. Sakura pootevřela oči a podívala se. Uviděla jen dvě velké oči které se na ni dívali. Nejdřív se trochu lekla ale pak usoudila že tady asi nemůže jen tak ležet a tak tedy vstala. Pak uslyšela něco jako ve smyslu. Pomůžu vám. A pak se ocitla ve vzduchu z důvodu že ji Gawain vzal do svých velkých tlap. Měla co dělat aby nevykřikla protože se lekla ale hlavně ji ještě štípaly rány z boje. Gawain Sakuru nesl jako nějakou panenku a postavil ji před Sasukeho. Černovlasý se na něj zmateně podíval.
"Postarej se o ni..." Zachrčel Gawain a usmál se. Poté zařval až se celý ostrov otřásl. Nenávistně se podíval na zbytek Akatsuki a jedním vyfouknutím ohně ze svých plic je odrovnal. I když to měli být vyvolení tak skončili takto...
"Sakuro! Už si vzhůru!" Ozvala se Hinata a přiklekla si k ní.
"Co se stalo?" Zeptala se zmateně i když si matně vybavovala ten boj a Gawaina ale nevěděla co se stalo pak...
"Víš, když to skončilo tak si omdlela, probudila si se až teď, vyspala ses aspoň trochu? Doufám že jsme tě neprbudili." Pokrčila rameny Hinat. Sakura nad tím jen zavrtěla hlavou a začla kolem sebe divoce mávat rukama, ale když zjistila že ještě nejsou plně zotavené tak toho raději nechala. Přece jen byla ještě trošku dořezaná.
"Ne, jistěže ne. Chápu...což ale znamená...počkat! Co se stalo s Gawainem?" Zeptala se Sakura
"To nikdo neví, po boji jakoby se po něm slehla zem i když říkal že se ještě uvidíme tak se tu neukázal." Pokrčila rameny.
"Ale to znamená že jsme vyhráli..." Chtěla začít juchat ale když si vzpomněla na medvídě tak posmutněla a zhodila si vlasy do tváře.
"Sakuro? Už zase na něj myslíš?" Zeptala se jediná modrovlasá v téhle místnosti a chytla Sakuru za rameno.
"Já...Já..." Začínala Sakura. "Pořád nemůžu uvěřit tomu co se stalo...To prostě není možné, já s tím nesouhlasím." Řekla a první slza si razila cestičku po její počkrábané ledové tváři.
"Omluvte mě." Řekla a zmizela, černovlasý pohotově zareagoval a přemístil se také. Seděla na kopci a objímala si ramena, přitom hlavu v loktech. (jestli chápete jak to myslím tak měla nohy přitažené k obličeji a lokty na kolenou a hlava na nich xD) Postavila se a utřela si slzy. V tom se ocitla v objetí...
"Neplakej..." Zašeptal "Neplakej i když tě to bolí..." Znovu to šeptání a Sakura se k němu přitulila. Potřebovala někoho kdo ji utěší.
"Děkuju...Sasuke..." Oplatila mu to stejně sníženým hlasem a pak mezi nimi nastalo ticho. Sakuře se po tváři valili slzy a Sasuke ji hladil po zádech. Dlouho bylo ticho, to však nikomu nevadilo... Sakura se od něj odpojila a podívala se do jeho černých očí.
"Proč tohle všechno děláš Sasuke?" Zeptala se ho a opřela se o jeho vypracovanou hruď i když to přes tu bundu nešlo cítit.Poté se mu ještě pronikavěji podívala do očí.
"Protože tě miluju...ale ty to přece víš." Řekla a vzal její tvář do dlaní. Pak je zase spustil podél těla a Sakura se na něj zazubila. On jí úsměv oplatil. Poté opět zesmutněla. Zatřepala hlavou a snažila se na to nemyslet ale pořád ji bylo do breku.
"No tak, měli bychom se radovat že jsme vyhráli...ne?" Zeptal se. Jen zatřepala hlavou.
"Já nemůžu, nemůžu dělat něco co není v tuto chvíli možné." Zakroutila hlavou a poodešla dál. Na obloze už svítili hvězdy.
"Půjdu." Řekla a otočila se na něj. Ještě mu stihla zamávat a pak zmizela. Potřebovala být sama, tohle se nedalo zvládnout. Naplno se rozplakala a nehodlala přestat.
k Hinatině domu... Pak se ale zastavila a naprosto změnila směr své cesty. Šla za zvířaty, ty teď nejvíc potřebovala. A hlavně Ragnara. Když tam došla tak ji hodně překvapilo že tam byli všichni, všichni do posledního... Seděli kolem mrtvého z nich a naříkali. Věděla to moc dobře a proto se k nim přidala... Když s tím skončili tak jednoduše drželi minutu ticha. Poté se všichni rozešli včetně růžovlasé ale ta zase jen bloudila. Ještě týden... Pomyslela si a kopla do ledu. Ještě týden a odjedou. Odjedou do Konohy kde se narodila. Povzdechla si a vyšlapala si cestičku, následně zmizela a objevila se v Hinatiném domě. Seděla tu jen Hinata a kluci byli neznámo kde.
"Kde jsou?" Zeptala se růžovláska a zvědavě se rozhlížela po místnosti.
"Kdo?" Zeptala se a přitom její zrak poutal jen její nově vytvarovaný dráček sedící na stolku a na Sakuru ani nemrkla.
"No Sasuke s Narutem ne?" Poklepala si na čelo a přitom si promnula červené oči.
"Odkdy ty se tak zajímáš?" Ptala se zvědavě a konečně se na ni podívala. "Jsou v letadle, obědvají. Kdes byla?" Zeptala se a umyla si ruce.
"Se zvířaty, měli takzvaný obřad..." Odpověděla a sedla si vedle modrovlasé.
"Aha, hele poslyš Saky, jsem si jistá že tě to trápí ale měla bys na to přestat myslet. Co se stalo, stalo se. To nevrátíš."
"A co ta hůl?" Zeptala se a podívala se na hůl¨ku ležící v rohu přičemž vzpomínala na své minulé dobrodružství.
"Ne! Sakuro na to ani nemysli, tohle už v životě nepoužijeme.Co kdyby se zase něco stalo?" Zeptala se a Sakura sklopila hlavu.
"Stalo by se co?" Zeptal se zvědavě blonďáček který si liboval jaký to měli dobrý oběd. Pak ale zahlédl Sakuru a nálada mu ihned klesla.
"Saky..." Posadil se a ona k němu vzhlédla.
Smutně se usmála.
"Na mě se vůbec nedívejte, prostě tady nejsem jo?" Oznámila mu a zářivě se usmála. Sasuke se podrbal na hlavě.
"No...Hinato co to zase vyrábíš?" Zajímal se hned aktivně Naruto a zadíval se do jasně zelených očí. "Je ti podobnej." Přirovnal Naruto draka k Sakuře. Sakura se tvářila jak kdyby ho měla zabít.
"To ti teda děkuju." Klesla a zadívala se na něj vražedně.
"Nééé! Já to tak vůbec nemyslel! Jen se na mě prosím už tak nedívej." Zadíval se na ni andělským pohledem a raději pohladil Hinatu po jejích jasně modrofialových vlasech. Hinaě po zádech přeběhl mráz a málem drakovi rozmázla šupinu. To se jí však naštěstí nepovedlo a ona ji úspěšně dokončila takže to měla celkem v pohodě. Někdy by Naruta nejraději zabila a to my všichni určitě taky.
"Hinatko, příště ho udělej mě podobnýho jo?" Zeptal se jí a opět se podíval na takzvaného draka Sakuru.
"Tak jestli tebe mám udělat jako draka tak to se raději zcvoknu. Jak by se jmenoval? Gabuto?" Zeptala se a podívala se na draka. Když tak o tom zapřemýšlela tak by se ten drak dal ještě zpravit na Naruta.
"Ne ne! Podle mě je lepší Kabuto! Nemyslíš?" Zeptal se ale Hinata to myslela tak že by se jmenoval Naruto ale všichni draci začínají na ,G'.
"Kabuto? Přijde mi to takový strašně známý..." Zapřemýšlela modrovlasá a podívala se na strop.
"Podle mě je to dokonalý jméno. CO myslíš Sasuke?" Zeptal se Naru a očekávaně koukl na jeho nejlepšího kámoše.
"Jo jo je to dokonalý..." Zamumlal Sasuke a přitom neporušil oční kontakt mezi ním a Sakurou. Jakoby se snažil z ní cokoliv dostat.
"No tak dobře ale nevím jestli neporušíme dlouholetou tradici ale může být." Řekla Hinata a nasadila drakovi na čumák brýle.
"Jejda Hinato mě nezajímá ňáká dlouholetá tradice tvojí babičky! Prostě to tak nech a bude to!" Usmál se na ni.
"Vždyť už jsem řekla že může být ne?? Tak buď spokojený a nekecej mi do toho laskavě!" Uzemnila ho Hinata a udělala mu vlasy které následně svázala do gumičky. Sakura se uchechtla. Hinata na ni upřela svůj pohled alá ,co se děje' a jen se na ni dívala.
"Nic, jen že je to divný...Drak s vlasama." Rozchechtala se.
"No tak když už má tak divný jméno tak musí být celý divný ne?? A mě se líbí náhodou!" Bránila se Hinata ale stejně ji to nebylo nic platné.
"Mě se to jméno líbí! Tak ho neurážej Hinat!" Bránil Naruto své mistrovské jméno vymyšlené právě ním.
"Naruto!" Řekli unisono Sakura s Hinatou přičemž na něj Sakura upřela své dva smaragdy. Což zapříčinilo zrušení kontaktu s černovlasým.
"No coo?" Zeptal se nevinně a hodil na ně taktéž takový kukuč.
"Teď si urazil mojí babičku!" Osopila se na něj Hina a Narutovytřeštil oči.
"Cože?? To jako fakt?!" Zeptal se nevěřícně. "Jako fakt jsem
urazil tvoji babičku??" Zeptal se a Hinata málem odpadla.
"Víš co, raději už nic neříkej." Usmála se na něj Sakura a přátelsky poklepala Hinatu na zádech.
"Nebudu." Nadul se blonďáček a podíval se na černovlasého který právě vstával a oprášoval si kalhoty. "Kam jdeš Sasuke?" Ptal se.
"Ale projít se." Usmál se a poté upřel zrak na mdrovlasou.
"Půjdu s tebou." Nabídla se protože pochopila situaci, Naruto a Hinata zřejmě budou chtít být spolu." Usmála se na ně a pak společně se Sasukem zmizela v oblaku kouře. Opět se ocitli na tom místě kde se zvířata předtím schovávala, řekněme že se ocitli u díry do ledu.
"Sasuke?" Zeptala se ho a rozešla se pryč. On na ni upřel ty své černé oči.
"Co?" Zeptal se a stále se na ni díval. Ona se na něj taky podívala.
"Nevím." Pokrčila rameny a usmála se. "Jen mě tak napadlo jaké by to asi bylo kdybys vůbec nepřijel..." Smála se.
"Hmm..." To byla jediná jeho odpověď po které si zasloužil jeden vražedný pohled od zelenooké.
"Víš o tom že je to už jen týden?" Zeptala se a zadívala se na nebe kde jasně svítilo sluníčko které celkem příjemně hřálo.
"Jo vím, pojedeš s námi ne?" zeptal se a očekávavě se na ni podíval.
"Jo pojedu, teď by to bylo ještě horší kdybych nejela. Všechno by tu bylo jako-" Nestihla doříct protože byla přerušena.
"Jo jo chápu, nemusíš to říkat...Nejsme jako Naruto." Usmál se čímž myslel že není tak neinteligentní jako jeho kámoš.
"No někdy bych neřekla." Uchechtla se a tentokrát ona měla na sobě jeden z nejvražednějších pohledů. Následně se rozutíkala protože Sasuke toho měl evidentně tak dost a začal Sakuru honit. Ona věděla že proti němu v běhu nemá šanci tak těsně předtím než ji chytnul se vsákla do ledu a chudák Sasuke zakopl o vlastní nohu a skončil na zemi. Sakura se znovu vytáhla na povrch a bylo slyšet jen její smích.
"Tohle si vypiješ." Klel Sasuke když se zvedal se země. Podíval se na ni a ona pak k němu přišla. Pohladila ho po tváři, tedy tak to Sasukemu aspoň připadalo, ale přitom mu jen stírala s tváře krev protože v tomto ročním období i když je léto je led jeden z nějostřejších a není divu když spadl na hubu že se odřel do krve. Sasuke její ruku chytl.
"Co to děláš?" zeptal se a podíval se na její zakrvavené prsty.
" To bych se měla ptát spíš já tebe, nemůžu za to že jsi tak nešikovný." Uchechtla se a vymanila si od něj svou ruku.
"Jestli já jsem nešikovný tak co jsi potom ty?" Zeptal se a vzal ji do náruče protože to bylo jeho cílem. Sakura se nachytala.
"Héy! Okamžitě mě pusť nebo se ti něco stane!" Zakřičela na něj a měla co dělat aby nevypískla znova.
"Nepustím, musíš si odpykat trest." Usmál se a dál pochodoval se Sakurou ve volném klusu.
"A co je to za trest pane Uchiho?" zeptala se ho a znovu se na něj usmála.
"Dělat mi celý den společnost v mém skromném příbytku." Řekl a políbil ji na krk. Paks ní jednuduše zmizel a oba dva se ocitli v letadle.
"To máte tedy skromný příbytek pane Uchiho..." Řekla a posadila se na jedno z křesel. On si sedl vedle ní a jen tak ji pozoroval.
"A co hodláte dělat?" zeptala se a postavila se. "Řeknu ti, větší bordel jsem v životě neviděla." Uchechtla se nad poházeným oblečením.
"TO je Narutovo." Vymlouval se ale přitom zčervenal protože nějaké věci nejenže byli jeho ale téměř většina.
"Chápu, chápu. Jsme přece kluci, my si nemusíme uklízet." Napodobila Sasukeho hlas ale moc jí to nešlo.
"Sakuro, nehraj si s ohněm..." Ďábelsky se na ni usmál a pokračoval v cestě k ní. Která už nebyla ani tak dlouhá. Vlastně to byla jen kratičká vzdálenost.
"Já bych se proti ohni ubránila. Stačí jediný pohyb a už je zmražený." Usmála se a Sasuke se k ní ještě víc přiblížil.
"Ale mě bys nezmrazila, nebo ano?" Zeptal se a jemně přiložil jeho rty na ty její, vzápětí se od ní odpojil.
Ona nejdřív zmateně zamrkala ale pak se rozpačitě usmála a odtáhla se od Sasukeho.
"Tohle bys ¨neměl dělat bez dovolení." Usmála se na něj ale přitom měla co dělat aby ho neseřvala.
"Já vím...nemůžu si pomoct Sakuro...ty...já..." Nedokončil, možná chtěl aby to vyznělo do prázdna a možná ne.
"Nech to plavat. Myslím že už asi půjdu." Řekla a chtěla odejít ale Sasuke ji zastavil.
"Nezapomeň! Máš mi dělat celou dobu společnost Sakuro..." Usmál se na ni a přitáhl si ji k sobě.
"A co chceš dělat?" zeptala se zvědavě a chytla ho za paži.
"Ještě nevím ale určitě se budeš bavit." Usmál se...nakonec to skončilo tak že se vážně bavili. Povídali si vtipy a tak různě, přitom Sasuke nezapomněl důkladně zkoumat Sakuřinu pokožku která byla tak neposkvrněná a celkově moc hezká už na pohled. Nejvíc ho ale klamalo to že se jí nemohl dotýkat i když byla tak chladná a nedávající teplo ale mu by to nevadilo. Nic by mu na ní nevadilo, jen kdyby už byla konečně jeho... Ale kdo ví jak to ještě bude... Třeba to bude úplně jinak než by to mělo být. A třeba ne, třeba to tak jednou bude ale v tuto dobu je mu vše momentálně velmi velmi dobře skryté.
"No nic, já už fakt půjdu. Naruto se za chvíli vrá-" Nedořekla protože ji sám blonďatý přerušil.
"Čau Sasuke!" Řekl Naruto a usmál se na Sakuru ale i na černovlasého. Sakura mu jen úsměv oplatila a pak zmizela do ledního království plné draků- za Hinatou.
"Jsem doma!" Zakřičela na ni a Hinata si povzdychla.
"No konečně, kdes trčela celý den?" zeptala se jí a Sakura rukama naznačila že byla s černovlasým. Hinata jen zakroutila hlavou...
"Sakuro, ty se nezdáš, chudák...furt mu něco říkáš já to poznám!" Šibalsky se zasmála Hin.
"Hinato prosím tě...chci spát." Otočila se naštvaně na bok od ní a pokoušela se usnout. Nejdřív jí to moc nešlo ale pak se propadla do říše snů. Najednou před ní bylo černo a jí najednou probliklo hlavou. Měla bych vstávat do školy... Neznámo proč ale najednou otevřela oči a venku byla ještě tma...Podívala se na hodinky... 5:46... teprve? Zeptala se sama sebe a pak se ještě převalila ale pak ji napadl ďábelský plán... Usmála se a hned se ho vydala udělat. Přemístila se ke klukům do letadla ale velice ji překvapilo že Sasuke byl vzhůru a něco dělal na notebooku. Taktéž byla překvapena tím že si ho s sebou vzal. Jakmile Sasuke zaznamenal pohyb a byl jiný než Narutovo chrápání tak na to stočil zrak.
"Nazdárek, copak tady děláš?" Zeptal se, zaklapl elektroniku a přišel k ní. Trochu zrozpačitěla a uhla pohledem.
"Jaktože už si vzhůru?" Snažila se vykroutit ale Sasuke se jen tak nedal.
"Já se ptal první. No tak povídej, přišlas za mnou?" Zeptal se a na tváři mu hrál lišácký pohled. Zadívala se na chrápajícího Naruta.
"Možná..." Podívala se mu do očí a on zvedl obočí. "No dobře, možná jsem tě chtěla trochu vylekat."
"A já ti to překazil co? Chudáku." Zaironizoval. "Je fakt že jsem měl spát." Zadumal se a podíval se a když zjistil že je šest byl celkem překvapený.
"To už je tolik?" Zeptal se a pořád nevěřícně koukal na tu kulatou věc.
"No jo, tak jaktože nespíš?" Zeptala se s úsměvem. "Tady internet nefunguje." Zasmála se.
"Jo já vím, jen jsem si potřeboval vybrat poštu a ještě jsem tam něco šteloval a marně se pokoušel chytit signál ale zřejmě tak moc že mě to úplně přepadlo." Usmál se.
"To Naruto věčně takhle chrápe?" Zeptala se znenadání a upřela na něj ty její smaragdy.
"Jo, věčně...kdo se pak má vyspat..." Podrbal se ve svých černých vlasech a když zjistí že trčí tak si je ihned začal uhlazovat načež se Sakura začala smát.
"Čemu se směješ?!" Zeptal se trochu více hlasitě ale stejně to nestačilo na to aby to probudilo blonďáčka.
"No jo, kdo pak má spinkat, řeknu ti...sekne ti to." Zasmála se když zjistila že má jen spodní část oblečení. Měla co dělat aby nezačala slintat. Ale přece jenom se jako "ledovka" udržela na uzdě.
"Mmmm...taky si myslím, ale ty se nezdáš." Ušklíbl se a přitáhl si ji k sobě. Přivoněl si k jejím vlasům a ona nasála jeho osobitou vůni. Až pak se mu teprve zadívala do jeho ónixů a nenašla tam nic jiného než štěstí a taky trochu chtíče.
"Miluješ mě ještě?" Zeptala se a zrudla, přičemž se zadívala do strany. On nadzvedl obočí ale pak ho zase stáhl.
"Dnem i nocí, celým svým srdcem." Odpověděl a přejel jí nosem po krku. Přivřela oči a když se od ní oddálil tak si stoupla na špičky a víc a víc se k němu pomalu ale jistě přibližovala. On se sklonil aby ji mohl políbit. Jejich rty se setkaly...


















UZASNA CAST
krááása 