
Tak a máme tu dvojku z povídky "Vánoční čas" Tentokrát je to na páry z Bradavické školy čar a kouzel. Já také preferuji Dramione ale kvůli tomu že mě tady nejmonovaná osoba furt uhání abych napsala něco na pár Hermi a Rona tak tady to je... Je to spojené s párem Harry a Ginny :-) tak si to užijte xD
V Bradavicích panoval klid jaký ještě nikdo nikdy nezažil. Všichni nosili barevné šáli a především z Nebelvíru se nosili ty veselé barvičky jako je oronžová a červená. A tak to měli i naši přátelé. Vločky se snášeli vesele k zemi a každý si užíval tu nádheru Vánoc a všichni se těšili co dnes dostanou pod stromeček. Bylo to... Vážně kouzelné. Čaroději a čarodějky se volně pohybovali ale přece jen jedna seděla zařezaná ve svém pokoji a študovala. Dnes měli psát ještě písemku a její nechvalná přezdívka ,šprtka' se dala jasně poznat a to už nemluvě jen kvůli tomu. Na chvíli vzhlédla od učebnice a podívala se oknem ven naproti jejímu stolku. Povzdychla si...
"Ach jo..." Vydechla a otočila na další stránku... V tom se ozvalo hlasité zabouchání na dívčí ložnice. "Co je?!" Křikla a vykoukla zrzavá hlava.
"Hermiono? Půjdeš ven? Je tam krásně!" Rozplýval se její kamarád ale ona na to absolutně neměla náladu.
"Rone...nejdu musím se učit."
Vzdychla a znovu přenesla svůj pohled od Rona na knížku. Ron si to však nechtěl nechat jen tak líbit a zatahal ji za rukáv. Přitom nadšeně volal: "Pojď! Pojď! Postavíme si sněhuláka!" Křičel a jí nezbývalo nic jiného než ho uposlechnout což znamenalo se s ním táhnout přes hradní chodby a nasadit si čepici spolu se šálou. Ron ji napodobil a už si to pelášili za Harrym a Ginny které při černovláskově společnosti bylo trochu úzko. Však už na ni každý poznal že ho má ráda ale ještě se Harry neodhodlal. Kvůli tomu se mu však všichni posmívali a nejvíc se na tom tlemil Ron ale Harry mu to vždycky statně vrátil.
Vzdychla a znovu přenesla svůj pohled od Rona na knížku. Ron si to však nechtěl nechat jen tak líbit a zatahal ji za rukáv. Přitom nadšeně volal: "Pojď! Pojď! Postavíme si sněhuláka!" Křičel a jí nezbývalo nic jiného než ho uposlechnout což znamenalo se s ním táhnout přes hradní chodby a nasadit si čepici spolu se šálou. Ron ji napodobil a už si to pelášili za Harrym a Ginny které při černovláskově společnosti bylo trochu úzko. Však už na ni každý poznal že ho má ráda ale ještě se Harry neodhodlal. Kvůli tomu se mu však všichni posmívali a nejvíc se na tom tlemil Ron ale Harry mu to vždycky statně vrátil.
"Heey!" Křičel už z velké dálky Ron a usmíval se. Harry se na něj otočil a po chvíli už svíral jeho ruku ve své.
"Ááá! Páni debílci." Posmíval se uhlazený blonďák i když nevím jestli ho můžu nazvat blonďákem protože se hodí spíš na bělovlasého.
"Vypadni Malfoyi!" Zakřičela na něj hnědovláska a on jen nakrčil nos až se z toho vydral úšklebek.
"Jakobych zrovna tebe, šprtko, měl poslouchat." Šklebil se na ni ale Hermi toho měla právě tak dost.
"Nečum na mě jak chleba z tašky!" Zakřičela na něj a to už mu spadlo háro.
Podřadně se na něj podívala a přišla za svými kamarády.
Podřadně se na něj podívala a přišla za svými kamarády.
"Konečně tě Ron vytáhl ven! Jsi celá bledá, měla by sis víc užívat a né pořád sedět za stolem." Upozornila ji Ginny a Hermiona jenom nervózně přešlápla. Neměla náladu se s nimi o tomhle bavit a konečně si to aspoň trochu chtěla užít.
"Písemka z lektvarů je pro tebe jako dělaná! Zvládneš to levou zadní!" Povzbuzoval ji Harry a ona se na něj jen usmála. Poté si natáhla rukavice a uplácala z čerstvě napadaného sněhu sněhovou kouli kterou následně po zrzkovi hodila.
"Helee!" Zakřičel na ni a už to jelo. Házeli koule jeden přes druhého a celkově si to užívali až do té doby než tam přišel Severus.
"Oops..." Dala si ruce před pusu Grangerová. Snape se na ni hrozivě podíval a pak prořekl svůj trest.
"Vidím že si tu písemku napíšete o něco později Grangerová. To nevíte že se sněhové koule nemůžou házet po učitelích? Pojďte se mnou..." Řekl a Harry vyprskl smíchy což jak zjistil následně neměl dělat protože Severus má trest pro všechny.
"A vy Pottere půjdete s ní aby vám to nebylo líto...a víte co, myslím že půjděte všichni viďte Weasly??" Zeptal se ho a už šli všichni, chudák Ginny tam jediná zůstala a koukala na to jako na zjevení v podobě černovlasého přísného učitele. A tak si to všichni díky Snapovi už ne příliš vesele rázovali do třídy. Bylo tam pusto protože všichni tam měli ještě přestávku. Usedli do svých lavic a Snape napsal na tabuli takový hezký slogan : "Nemám házet po učitelých sněhové koule."
"Tak a tohle napište stokrát." Poručil jim a odporoučel se na chodbu dávat další poznámky.
"To je nuda..." Zívl si Harry a vzal do ruky pero. Hermiona a Ron také po chvíli začali dělat velice nadšeně tu nudnou práci jak to už Harry stihl nazvat. Pak Snape po chvíli opět přišel a oznámil jim velice radostnou zprávu. Teda aspoň pro ně.
"Dobře, nemusíte to psát ale já vám dám zadání a napíšete si písemku i se všemi ze třídy." Ušklíbl se zlověstně a Ron už se chystal zaradovat když se dozvěděl že budou psát tu písemku. A tak si žáci ještě s letmým úsměvem nacupitali do třídy a zasedli do svých lavic. Snape jim rozdal práci a všichni to začali vyplňovat a při té příležitosti si Hermi nemhla vzpomenout na jednu přísadu na kterou si po sléze vzpomněla. Natěšeně písmku odevzdala a těšila se na další hezkou známku které obývali její sešit. Byla nejlepší ze třídy a dalo by se říct že jí to leckdo záviděl ale ovšem to nikdo nepřiznal.Ron do ní drcl.
"Poraď mi..." Zašeptal prosebně a hnědovláska s čokoládovýma očima se mu rozhodla vyhovět. Pošeptala mu jedno slovíčko které Severus s těma jeho ušima naštěstí neslyšel i když obvykle vidí všechno s slyší víc než je zdrávo. Jen se na ni odměřivě podíval a pak se zahleděl z okna přičemž šlo jasně vidět o co mu jde- více nastražit ucho aby toho mohl více slyšet. Nikomu to ale nevadilo a protože toho moc neslyšel díky létajícím vlaštovkám po třídě. Někdy měl chuď jim pořádně osladit život ale vždy se držel na uzdě, u něho však se nikdo nerží na uzdě nýbrž se jí přímo škrtí aby něco neřekl. Tentokrát tomu však bylo jinak, Hermi už se zdálo že je tu nějak moc velký rambajs a bylo to tak. Dnešní den byl vážně divný...Porozhlédla se po třídě a nikdo nedělal to co měl a ani Snape už se nezdál tak přísný jak vždycky bývá... To je zvláštní...Pomyslela si a znovu se zahleděla do sešitu který právě pečlivě studovala. Konec hodiny se čím dál víc blížil a všichni ho už očekávali ale problém pro ně bylo že nezazvonilo. Učitel si toho nevšímal a přišel k látce. Poté se z rozhlasu ozvalo:
"Chci vám oznámit že ve škole je porouchané zvonění tak prosím ukončete hodinu... Přeji hezký zbytek dne a veselé Vánoce!" Popřál jim ředitel školy a všichni se začali radovat z předčasného skončení. Vlastně je to pozdní ale další hodiny už mít nebudou.
"Nevíte kam zmizela GInny?" Ptal se nedočkavě Harry a i když mu nikdo neodpověděl tak odešel hledat svou hnědovlasou.
Radovánky byli v plném proudu a jak bylo známo,všichni jedli cukroví a pak se přemístili do jídelny kde to ještě intenzivěji pokračovalo. Pak je překvapilo že se stoli s jídlem vyklidili a začala hrát veselá hudba. Všichni se začali pohybovat do rytmu hudby a Ron vyzval hnědovlásku tancovat. Ta to trochu nejistě přijmula a tak se začlo na novo. Všichni se veselili co to šlo a pak někdo nenápadně něco udělal a drkl do Hermiony. Náš pár se přesunul o kousek dál a Rona do hlavy něco bouchlo. I když přitom jemně zavadilo.
Podíval se nahoru a to co spatřil ho příjemně nakoplo k jednomu činu. Hermi se na to taky podívala a zrudla. Nad hlavami se jim houpalo zelené jmelí obvázané červenou stužkou. Takových tady bylo víc ale momentálně všechny pohledy směřovali jen na ně. Když se dlouho nic nedělo tak toho nechali a věnovali se dění kolem nich, které pro ně bylo velice závazné. Hermiona se kolem sebe nervózně rozhlédla a přitom čekala na nějakou záchranu.
"Šťastné a veselé..." Usmál se Ron a přibližoval se k jejím rtům. Hermiona je rozpačitě nastavila a víčka jí automaticky klesla. Zdálo se to byť až nekonečné ale mělo to úplně normální čas. Jejich rty se setkali... Hermiona zjistila že ji Ronovi rty až moc zachutnali a tak v tom pokračovali i po časovém limitu a dělali to úplně dobrovolně...
"Tak a tohle napište stokrát." Poručil jim a odporoučel se na chodbu dávat další poznámky.
"To je nuda..." Zívl si Harry a vzal do ruky pero. Hermiona a Ron také po chvíli začali dělat velice nadšeně tu nudnou práci jak to už Harry stihl nazvat. Pak Snape po chvíli opět přišel a oznámil jim velice radostnou zprávu. Teda aspoň pro ně.
"Dobře, nemusíte to psát ale já vám dám zadání a napíšete si písemku i se všemi ze třídy." Ušklíbl se zlověstně a Ron už se chystal zaradovat když se dozvěděl že budou psát tu písemku. A tak si žáci ještě s letmým úsměvem nacupitali do třídy a zasedli do svých lavic. Snape jim rozdal práci a všichni to začali vyplňovat a při té příležitosti si Hermi nemhla vzpomenout na jednu přísadu na kterou si po sléze vzpomněla. Natěšeně písmku odevzdala a těšila se na další hezkou známku které obývali její sešit. Byla nejlepší ze třídy a dalo by se říct že jí to leckdo záviděl ale ovšem to nikdo nepřiznal.Ron do ní drcl.
"Poraď mi..." Zašeptal prosebně a hnědovláska s čokoládovýma očima se mu rozhodla vyhovět. Pošeptala mu jedno slovíčko které Severus s těma jeho ušima naštěstí neslyšel i když obvykle vidí všechno s slyší víc než je zdrávo. Jen se na ni odměřivě podíval a pak se zahleděl z okna přičemž šlo jasně vidět o co mu jde- více nastražit ucho aby toho mohl více slyšet. Nikomu to ale nevadilo a protože toho moc neslyšel díky létajícím vlaštovkám po třídě. Někdy měl chuď jim pořádně osladit život ale vždy se držel na uzdě, u něho však se nikdo nerží na uzdě nýbrž se jí přímo škrtí aby něco neřekl. Tentokrát tomu však bylo jinak, Hermi už se zdálo že je tu nějak moc velký rambajs a bylo to tak. Dnešní den byl vážně divný...Porozhlédla se po třídě a nikdo nedělal to co měl a ani Snape už se nezdál tak přísný jak vždycky bývá... To je zvláštní...Pomyslela si a znovu se zahleděla do sešitu který právě pečlivě studovala. Konec hodiny se čím dál víc blížil a všichni ho už očekávali ale problém pro ně bylo že nezazvonilo. Učitel si toho nevšímal a přišel k látce. Poté se z rozhlasu ozvalo:
"Chci vám oznámit že ve škole je porouchané zvonění tak prosím ukončete hodinu... Přeji hezký zbytek dne a veselé Vánoce!" Popřál jim ředitel školy a všichni se začali radovat z předčasného skončení. Vlastně je to pozdní ale další hodiny už mít nebudou.
"Nevíte kam zmizela GInny?" Ptal se nedočkavě Harry a i když mu nikdo neodpověděl tak odešel hledat svou hnědovlasou.
Radovánky byli v plném proudu a jak bylo známo,všichni jedli cukroví a pak se přemístili do jídelny kde to ještě intenzivěji pokračovalo. Pak je překvapilo že se stoli s jídlem vyklidili a začala hrát veselá hudba. Všichni se začali pohybovat do rytmu hudby a Ron vyzval hnědovlásku tancovat. Ta to trochu nejistě přijmula a tak se začlo na novo. Všichni se veselili co to šlo a pak někdo nenápadně něco udělal a drkl do Hermiony. Náš pár se přesunul o kousek dál a Rona do hlavy něco bouchlo. I když přitom jemně zavadilo.
Podíval se nahoru a to co spatřil ho příjemně nakoplo k jednomu činu. Hermi se na to taky podívala a zrudla. Nad hlavami se jim houpalo zelené jmelí obvázané červenou stužkou. Takových tady bylo víc ale momentálně všechny pohledy směřovali jen na ně. Když se dlouho nic nedělo tak toho nechali a věnovali se dění kolem nich, které pro ně bylo velice závazné. Hermiona se kolem sebe nervózně rozhlédla a přitom čekala na nějakou záchranu.
"Šťastné a veselé..." Usmál se Ron a přibližoval se k jejím rtům. Hermiona je rozpačitě nastavila a víčka jí automaticky klesla. Zdálo se to byť až nekonečné ale mělo to úplně normální čas. Jejich rty se setkali... Hermiona zjistila že ji Ronovi rty až moc zachutnali a tak v tom pokračovali i po časovém limitu a dělali to úplně dobrovolně...
Mezitím u Harryho a Ginny...
"Hej! Ginny! Jsi tady?" Volal černovlásek do stromů ale nikdo se neozýval. Ona se mu schovávala mezi stromy což však on moc dobře věděl.
Rozhlížel se všude možně ale pořád ji ne a ne najít. Až mu nakonec někdo tajemně zakryl oči.
"Ale ale..." Zářivě se usmál a sundal si ruce z očí. Podíval se do jejích očí a její ruku stále nepouštěl. Když se mu ale sama vysmekla a rozutíkala se sněhem tak nemohl dělat nic jiného než ji napodobit. Napodobil ji jen v běhu ale v tom že po něm hodila ledovku už ne. Strefila ho přímo do hlavy a on se svalil do sněhu. Začal máchat rukama i nohama a tak vytvořil andělíčka navlečeného v šatech. Anděl...Pomyslela si hnědovlasá a nad tím se musela usmát. Je to jen můj anděl...Usmála se a svalila se vedle něj do studené a mokré, tlusté, bílé pokrývky. Sundal si objekt který mu sídlil na nose čemuž se říkalo brýle. Vyčistil si je od sněhu a sám jej nabral do rukou. Poté se převalil na břicho a podíval se hnědooké do očí.
Poté jí sníh taky hodil na tvář a ona se pod studeným jenom otřásla.
"Hehehe..." Smál se Harry a pak se hnědovlasá prudce zvedla. Harry se na ni zmateně podíval ale ona mu pohled neopětovala a rázným krokem odcházela směrem k Bradavickému hradu. Harry nechápal ale poté se tam také přesunul. Nevěděl však že hnědovlasá je celá rudá a jen ten sníh ji dokáže přimět aby měla takřka normální barvu. Mezitím přišla do dívčích ložnic a sedla si na svou přidělenou postel. Vzala do ruky deníček který měla položený na přikrývce. Vzala do ruky pero, jedním chvatem ho otevřela a nalistovala stránku na které skončila. Přičemž si až moc dobře všímala datumů tam napsaných. Nakonec přišla až na stránku kde skončila a začala nedočkavě psát své zážitky...
Milý deníčku,stalo se toho za ten den vážně hodně...vypadalo to na normální den který nebude ničím výjimečný ale jak by to nemohlo být výjimečné když jsou Vánoce? Asi nijak, ale nemyslela jsem si to. Nejdřív jsme se s Harrym a ostatními koulovali, poté museli odejít protože Snape se znovu účastnil naší menší akce, odešli a mě tam nechali samotnou. Zase jsme psali písemku na 24. 12. z lektvarů, nebylo to nijak zvlášť hrozné, ale určitě nebudu nejlepší protože jak je známo nejlepší bude Hermiona. Někdy si říkám že je vážně strašná šprtka ale je to moje kamarádka tak tak o ní nesmím zamýšlet i když to dělám. Vážně se prohřešuju. Pak jsme ale s Harrym zaběhly do lesa a chvíli mě hledal. Bezmyšlenkovitě jsem se mu sama ukázala a napálila mu sněhovou kouli do tváře. On se pak svalil do sněhu a já jsem o napodobila. Začal si leštit brýle a pak mi dal taky jednu do tváře. Já jsem se naštvaně zvedla a odešla jsem. Nechápala jsem to proč jsem to udělala a nechápu to doteď. Vážně jsem tak špatná že nedokážu ovládat své chování.Tohle se nemělo stát...Jakmile tu větu dopsala tak někdo klepl.
"Dále..." Ozvala se ale pak jí došlo kde je. Rychle zaklapla svůj deník a běžela ke dveřím. Otevřela je a tam stál sám černovlasý. Usmál se na ni.
"H-Harry, co potřebuješ?" Rozpačitě se usmála a vkročila přes práh ven z ložnic. Harry si ji změřil pohledem pod kterým se Ginny cítila jako pod rentgenem. Pak se zaměřil na její dvě oči a díval se přesně do středu. Ještě dlouho na sebe pak hleděli a to že se Ginny lekla zapříčinilo Harryho prudké trhnutí rukou. Trhl s rukama a přitáhl si ji k sobě. Ještě se jí na vteřinku podíval do očí a pak spojil jejich rty v jedny. Ginny na něj třeštila své oči ale pak ji poklesla víčka. Harry ji jemně pootevřel ústa a pak do nich vnikl jazykem. Prozkoumával v nich každé místečko a Ginny se do toho taky za chvíli vášnivě zapojila. Její ruce vystřelili k jeho krku a on si ji k sobě více přitáhl a chytil ji za pas který měla velice štíhlý. Milý deníčku, tohle je nejhezčí vánoční dárek který jsem kdy dostala...Napsala si poté Ginny do svého deníčku.
"Hej! Ginny! Jsi tady?" Volal černovlásek do stromů ale nikdo se neozýval. Ona se mu schovávala mezi stromy což však on moc dobře věděl.
Rozhlížel se všude možně ale pořád ji ne a ne najít. Až mu nakonec někdo tajemně zakryl oči.
"Ale ale..." Zářivě se usmál a sundal si ruce z očí. Podíval se do jejích očí a její ruku stále nepouštěl. Když se mu ale sama vysmekla a rozutíkala se sněhem tak nemohl dělat nic jiného než ji napodobit. Napodobil ji jen v běhu ale v tom že po něm hodila ledovku už ne. Strefila ho přímo do hlavy a on se svalil do sněhu. Začal máchat rukama i nohama a tak vytvořil andělíčka navlečeného v šatech. Anděl...Pomyslela si hnědovlasá a nad tím se musela usmát. Je to jen můj anděl...Usmála se a svalila se vedle něj do studené a mokré, tlusté, bílé pokrývky. Sundal si objekt který mu sídlil na nose čemuž se říkalo brýle. Vyčistil si je od sněhu a sám jej nabral do rukou. Poté se převalil na břicho a podíval se hnědooké do očí.
Poté jí sníh taky hodil na tvář a ona se pod studeným jenom otřásla.
"Hehehe..." Smál se Harry a pak se hnědovlasá prudce zvedla. Harry se na ni zmateně podíval ale ona mu pohled neopětovala a rázným krokem odcházela směrem k Bradavickému hradu. Harry nechápal ale poté se tam také přesunul. Nevěděl však že hnědovlasá je celá rudá a jen ten sníh ji dokáže přimět aby měla takřka normální barvu. Mezitím přišla do dívčích ložnic a sedla si na svou přidělenou postel. Vzala do ruky deníček který měla položený na přikrývce. Vzala do ruky pero, jedním chvatem ho otevřela a nalistovala stránku na které skončila. Přičemž si až moc dobře všímala datumů tam napsaných. Nakonec přišla až na stránku kde skončila a začala nedočkavě psát své zážitky...
Milý deníčku,stalo se toho za ten den vážně hodně...vypadalo to na normální den který nebude ničím výjimečný ale jak by to nemohlo být výjimečné když jsou Vánoce? Asi nijak, ale nemyslela jsem si to. Nejdřív jsme se s Harrym a ostatními koulovali, poté museli odejít protože Snape se znovu účastnil naší menší akce, odešli a mě tam nechali samotnou. Zase jsme psali písemku na 24. 12. z lektvarů, nebylo to nijak zvlášť hrozné, ale určitě nebudu nejlepší protože jak je známo nejlepší bude Hermiona. Někdy si říkám že je vážně strašná šprtka ale je to moje kamarádka tak tak o ní nesmím zamýšlet i když to dělám. Vážně se prohřešuju. Pak jsme ale s Harrym zaběhly do lesa a chvíli mě hledal. Bezmyšlenkovitě jsem se mu sama ukázala a napálila mu sněhovou kouli do tváře. On se pak svalil do sněhu a já jsem o napodobila. Začal si leštit brýle a pak mi dal taky jednu do tváře. Já jsem se naštvaně zvedla a odešla jsem. Nechápala jsem to proč jsem to udělala a nechápu to doteď. Vážně jsem tak špatná že nedokážu ovládat své chování.Tohle se nemělo stát...Jakmile tu větu dopsala tak někdo klepl.
"Dále..." Ozvala se ale pak jí došlo kde je. Rychle zaklapla svůj deník a běžela ke dveřím. Otevřela je a tam stál sám černovlasý. Usmál se na ni.
"H-Harry, co potřebuješ?" Rozpačitě se usmála a vkročila přes práh ven z ložnic. Harry si ji změřil pohledem pod kterým se Ginny cítila jako pod rentgenem. Pak se zaměřil na její dvě oči a díval se přesně do středu. Ještě dlouho na sebe pak hleděli a to že se Ginny lekla zapříčinilo Harryho prudké trhnutí rukou. Trhl s rukama a přitáhl si ji k sobě. Ještě se jí na vteřinku podíval do očí a pak spojil jejich rty v jedny. Ginny na něj třeštila své oči ale pak ji poklesla víčka. Harry ji jemně pootevřel ústa a pak do nich vnikl jazykem. Prozkoumával v nich každé místečko a Ginny se do toho taky za chvíli vášnivě zapojila. Její ruce vystřelili k jeho krku a on si ji k sobě více přitáhl a chytil ji za pas který měla velice štíhlý. Milý deníčku, tohle je nejhezčí vánoční dárek který jsem kdy dostala...Napsala si poté Ginny do svého deníčku.
"Šťastné a veselé Rone..." Pošeptala mu hnědovlasá do ucha a poté se jejich rty znovu setkali. A tak končí tento příběh z Bradavické školy čar a kouzel pro mladé čarodějky a kouzelníky.


















uff jsem ráda že se ti líbí xD