"Aha tak ty si od nás, ještě jsem tě tu neviděl." Odstoupil od ní a podal jí ruku protože doteď seděla.
"Ani já tebe ne." Zašklebila se a její červeň vymizela. I jeho oči ubrali barvu a zjevili se jasně černé, snad ještě černější než noc...
"Počkej..." Řekl a ona se na něj otočila. Podívala se na něj zamilovaným pohledem. On se pak jen otočil a pokračoval dál, myslel si jaká by to byla otrava kdyby se jí ještě věnoval. Tady takové upírky neměl rád. Pořád jen za nimi dolézají...
Bylo to už otravné...
Hmpf...právě sedím na židli a koukám se z okna. Někdy mě ta červenovlasá stvůra fakt štve, ještě jsem jí tady neviděl, byla celkem i hezká ale je pořád stejná jako ti všichni. Jako ty všechny dě*ky které mě nahánějí jen proto abych s nimi něco měl. Jakmile za oknem spatřím nějakou dívku, objeví se mi v očích červená barva a vyběhnu z budovy. Nasadím bleskový krok a poté se přisaju dívce na krk. Ohromí mě že ta dívka má jasně růžové vlasy, momentálně to ale neřeším a zakousnu se-. Tedy kdyby to alespoň šlo. Zastavila mě její ruka a následně se na mě otočila. Napřímil jsem se protože doteď jsem k ní byl sehlý.
"Moje krev není k jídlu." Ušklíbla se a její jasně zelené oči už nabrali barvu rudou.
"Aha, tak ty jsi od nás." Podíval jsem se na ni a červená vymizela z mých očí a nahradila je jen čistá černota.
"Od vás? Nikdy bych nebyla od vás... jsem od klanu Howaito(pozn: vůbec nevím jak mě to napadlo :D) a ne od Burraito. Burraito jsou jako burani." Její ústa se zkroutila do posměvačného úsměvu.
"No a co? Howaito je jako ho*no." (hvězdičkyyy :D) Vrátil jsem jí to a ona jen kldině stála s posměvačným úsměvem na místě.
To mi tak připomíná že takhle se ke mě ještě žádná dívka nechovala, o to to bude zajímavější. Zasmál jsem se minul jsem ji. Poté jsem se ještě otočil...
"Uvidíme se... Máme souboje nezapomínej." Zasmál jsem se a ona jen kývla hlavou. Nechápu jak může být přede mnou tak klidná. Přede mnou?! Před slavným šlechtickým upírem Sasukem Uchihou. Tohle je prostě urážka našeho klanu. Původně to byl klan Uchiha ale kdosi cosi to změnil na, jak ona říkala, burany. Nenávidím to, nějakej inteligent si přijde a klidně nám změní klan! Jako, co si o sobě myslí? Nechám to být a začnu zalézat do svého pokoje kde na sebe navléknu černé džínsy a stejně tak černou košili.
Ty souboje jsou tak problematické. Pořád se jen hádáme o to kdo bude mít moc. Jestli klan Howaito a nebo Burraito.
Souboje probíhají tak že se vylosují bojovníci a kdo koho zakousne tak ten ho porazil i když to má třeba za následek smrt. Je jim to úplně jedno. Vždy se vylosuje jen jeden z vybraného klanu a ten ho má reprezentovat. Druhý boj ani třetí či čtvrtý už není protože to rozhodují ti dva daní. Vyberu se z pokoje a tápu se na stadion. No tápu, jdu svojí stylovou chůzí.
Když už se konečně nacházím na tom rozlehlém koloseu, někde si najdu místo kam si sednu a tam se usadím. Na druhé straně přesně o proti mě sedí ona růžovlasá. Podívá se na mě a ušklíbne se. Poté vyčkáváme na to koho vylosují. Ještě asi pět minut čekáme než tam přijde Hokage a konečně to začne. Jména běhají sem a tam po úzkém obdélníku který bliká a je vystaven aby ho všichni viděli. Poté se však otočí na druhou stranu a to jméno vidí jenom ohlasovatel.
"Z klanu Burraito je to..." Chvilka napětí a pak konečně vyřkne to jméno. "Sasuke Uchiha." Řekne mé jméno a já se postavím, sejdu až dolů a pak se obdélník znovu rozeběhne. Vidím tam opět různá jména a mé černé oči to pořád sledují. Pak se opět obrátí a zazní hlas oného muže.
"Z klanu Howaito to je..." Opět vynechávka a všichni napjatí jako struny. "Haruno Sakura." Zamění příjmení se jménem aby to vyznělo více kouzelněji. Zaskočí mě když se zvedne ta dívka se kterou jsem se potkal dneska ráno.
Sejde až dolů a až moc mile se na mě usměje. To mě zaskočí ještě víc ale zachovám si vážnou tvář.
"Tak, začněte podle libosti." Usmívá se nevinně rozhodčí a ona nic nedělá, zato já se postavím do obrané pozice a i když neútočí jsem stále ve střehu. Asi mi chce přenechat první útok... No dobře, však jak chce, mě to problém nedělá. Rozeběhnu se proti ní a ještě před tím než jí zasáhnu do břicha se na ni zašklebím. Odletí daleko ode mě a já jsem to nějak nepochápal, jaktože neuhnula? Opět vstala a měla na sobě jen pár šrámů a z břicha jí začala téct krev. Pořád měla na tváři ten přiblblý úsměv, nechápal jsem to...
"Bojuj sakra!" Zakřičel jsem na ni a její úsměv se ještě více protáhl. Zaútočil jsem znovu a stalo se to samé. Že by měla něco v záloze? Ne... Opět jsem zaútočil a opět neuhnula.
"Copak seš úplně blbá nebo neumíš bojovat?!" Zakřičel jsem a už jsem byl pekelně naštvaný.
Bojovali dlouho, předlouho. Nemělo to konce. Sasuke ji nechtěl zakousnout když nebojovala. Dívala se na něj tak lhostejným pohledem jako ještě nikdy. Když už si však ostatní upíři z obou klanů začali stěžovat tak to musel udělat. Nechala se... Nechala... Sasuke ji položil hlavu do klína a podíval se do očí které pomalu vyprchávali barvu. Naposledy se na něho usmála. Sasukeho bodlo u srdce, jako kdyby udělal něco špatně... Po tvářích se mu začali kutálet slzy. Tohle se upírům stávalo málokdy.
"Proč pláčeš?" Zeptala se ho a natáhla k němu křídově bílou ruku. On ji chytil do své a sklonil se k ní.
"A proč si se ty nebránila když jsem na tebe útočil?" Ptal se a už pomalu neviděl skrz slzy které mu zaplňovali oči.
"Protože bych tě nemohla zranit...miluju tě, Sasuke..." Řekla chraptivým hlasem a přivírala oči.
"Aji já tě miluju... prosím, nenechávej mě tady." Zaprosil ale nemělo to cenu. Zavřela oči, navždy... Přiložil svoje rty na ty její a poté ucítil silnou bolest.
"Zrádče, jak můžeš mít rád takovou cou*u z vedlejšího klanu, nejsi nic jiného než odpad." Řekl mu jeho otec a to on ho zapíchl jeho katanou. Sasuke klesl na zem... klesl vedle ní. Vedle té do které se za tak krátkou dobu zamiloval. Naposledy vsunul její ruku do své a zavřel oči... oči které už nikdy neotevře...


















moc krásná povídka :))