Ale bohužel to se nestane, včerejší den už nikdy neuvidím a taky neuslyším nic z toho co říkal...někdy vážně nechápu proč je život takový, taky nechápu jak to vůbec někdo může chápat...lidé jsou moc zvědavý... jednou bych se vrátit v čase chtěla, za tím co mi bylo drahé... třeba jen trochu pozměnit mou minulost, za minulostí se nemůže udělat tlustá čára a říct "vyřízeno"... minulosti neutečeš a taky ji už nikdy nezměníš, můžeš však změnit svou budoucnost na kterou já zvysoka kašlu...chci teď jen změnit minulost a vůbec se nezaobírat budoucností či přítomností, nevím ani jak se to stalo ale včerejší den byl magický, krásný, smutný... včerejší den bych vrátit chtěla, včerejší den bych napravit chtěla, včerejší den nebyl jeden z těch obyčejných dnů kdy jíme, vyjdeme z domu, jdeme do školy, chvíli tam sedíme, jdeme ze školy a zase jíme... včerejší den byl jiný...pro včerejší den bych udělala cokoliv abych ho mohla prožít znova... včerejší den jsem byla s ním a teď už nejsem... kdysi dávno lidé věřili na zázraky ale tím co se stalo včera mi to ten osud naprosto pokazil...už nikdy nebude den který by byl takový...už nikdy nebude den který bych tolik milovala...už nikdy nebude den kterého bych tolik litovala...nikdy nebude den pro který bych zabíjela...nikdy nebude den který bych zároveň prožít chtěla a zároveň bych chtěla aby to byl jenom sen... včerejší den byl ten nejlepší a přitom nejhorší, včerejší den byl strašidelný...plný něhy a lásky... plný nekonečných obratů... plný spásy... plný velké úzkosti... začátek byl normální...když se blížilo poledne tak to bylo krásné...konec byl horrorový... nejraději bych se vrátila abych to mohla napravit... nejraději bych se vrátila do doby než se to stalo a já tam skočila... nejraději bych si to prožila znova...nejraději bych si naliskala... pobila se... neviděla se... stále si to musím dávat za vinu a to se nezmění... stále to bude stejné...a přitom jiné...stále mě to bude strašit v probdělých nocích plných strachu...stále na to budu mít hezké vzpomínky protože takový den nezažila jsem... takový den nebude jen tak obyčejný...pokud se jedná o můj den... protože můj den je velice nudný...včerejší den byl jeden z nejlepších a přitom byl nejhorší v mém životě... budu na to mít trauma až do konce svého života... budu vždy skákat když si na to vzpomenu...od radosti...budu plakat...od smutku... navštívím to místo... a tam se opět ponořím do světa fantazie a zabořím se do myšlenek...tok myšlenek které nemusím...tok myšlenek na které ráda vzpomínám... tok myšlenek...někdy přemýšlím co to vlastně je...co vlastně jsem... a kdo byl on... kdo byl on to už jsem zjistila... nejsrandovnější... nejzamlklejší... nejkrásnější člověk kterého jsem kdy potkala... ale nevím kdo jsem já... vím jen že nejsem jako on... nejsem jako on... nikdy jsem nebyla jako on... nikdy ni nebudu jako on...nikdy mu nebudu sahat ani po paty..nebudu a nejsem jako on...Ani bych nechtěla být jako on...andělská tvář a v jeho mysli se nacházel malý ďáblík se vším všudy...skvělý člověk kterého potkal smutný osud...nezasloužil si to... obzvlášť ne tak mladý... a taky ne kvůli mě...kvůli malé holce která ani neví co chce...ba ne! Ví co chce ale nikdy se jí to nedostane...jediné co chce je aspoň kapka štěstí a trochu, možná by stačilo i malinko toho nejdůležitějšího...lásky...přátelství... však nic nemůže být dokonalé a tohle už vůbec ne... kdyby však jen kapička maličká kápla zrovna na ni byla by šťastná...já bych byla šťastná...protože to já jsem ta koho nepotkalo vůbec žádné štěstí...když už jsem si myslela že se na mě štěstí usmálo byla to jen planá naděje...
Když už si myslela že má lásku zase jsem ji musela ztratit... a to jen tak...ale navždy...navěky věků... být sama...to mě teď určitě čeká... možná že mě tam někde zhora sleduje ten koho mám ráda...koho miluju...všichni moji drazí už jsou dávno někdy v kytičkách a já jim přeju aby se tam měli dobře, tedy aspoň lépe než já se mám tady...tady na zemi kde každý den se musí dělat to samé a vždycky... vždy a všude...Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude... z mých úst se vydral hlasitý povzdych...kdyby se to stalo aspoň jinde... a ne tady... popadla jsem bundu a vytáhla se do temna ulice... světla zde jistila jenom pouliční lampa která tak ošklivě blikala a vypadalo to že za chvíli zhasne úplně... a jak jsem čekala tak taky zhasla...ale teprve potom než jsem ji přešla... vždy jsme se tomu s ním smáli že jsme kouzelní...ráda na tohle vzpomínám i když to bylo teprve včera... včera to začalo a taky skončilo... říká se že všechno jednou končí ale tohle skončilo až trochu moc předčasně... tedy alespoň na mě...jo asi si toho žádám až moc že? Ale v tomhle světě je jen čirá realita a není to tak stavěné že svůj osud řídíš ty... není to pravda...já svůj osud nikdy neřídila ale teď...pevně sevřu ruku v pěst... teď chci ovlivnit svůj osud alespoň něčím co chci já a ne tam ten nahoře... divili byste se kolik je tady věřících...za svůj život alespoň každý jednou řekne takzvané klení "ježiši" či právě "Ježiši Maria..." a to jsem říkala i já... nevěděla jsem jaký to bude mít vliv ale na co šáhnu to se pokazí a taky nezapomínám si dávat za vinu že tys zemřel... nevěděla jsem že se to stane ale všechno bylo jinak... a ke všemu ten parchant ujel...ten parchant co tě srazil ujel... držela jsem tě bezmocně za ruku a brečela... Sedla jsem si pod vrbu co tady vyrůstala na studený, pomalu tající, sníh... Z vrby opadl studený sníh přímo mě na hlavu a nepříjemně zastudil... nějak jsem to dlouho nepozorovala a raději se zadívala na jezero kde se plavil led který vytvářel kry... jako na pólech... tohle takové ale nikdy nebude...ztratila jsem všechno...lásku, štěstí...přátele...rodinu... všechno co jsem potřebovala ke štěstí...a díky tomu že to nemám tak nemůžu mít ani štěstí... krátce na to že jsem plakala a tys říkal že to bude dobrý tvůj pohled povadl... tvůj pohled vyhasl...tvoje oči vyhasly...nadobro...poté se z mých úst vydral hlasitý křik... ještě předtím než jsi mě opustil tak jsem s tebou prožila nádherný den plný lásky kterou jsem nikdy nepoznala a díky tobě vím co je to někoho milovat...nepřestanu tě milovat a proto jsem taky tady...chci jít za tebou... pro sebe jsem se usmála... stejně mě tu nemohl nikdo vidět protože kdo by sem chodil v tento čas... byla tma a zima...
Na chvilku jsem zavřela oči a na kratičkou minutku si představila jeho...to byl on...mého srdce šampión...
Opět jsem se usmála a pak jsem se konečně zvedla z chladné země... Konečně jsem pod zadkem necítila ten studený sníh nýbrž jen chladný vítr který se tudy proháněl. Ta voda musí být určitě ledová... No na to jsem nedbala, chtěla jsem být jen a jen s ním... Klekla jsem si k jezeru a nabrala do rukou vodu která mě při doteku zamrazila na konečcích prstů. Otřásla jsem se ale nezabránilo mi to abych vstala. Tohle je asi konec...definitivně... A tak si vlezu do vody která mě už ne tak nepříjemně chladí ale přece jenom je dost jako v mrazáku. Když už mi je voda po obličej mám chuť se zpakovat a vyběhnout, osušit se a dál žít... to bych se ovšem nemohla propadnout pod návalem bahna který mi klouže pod nohama. A protože se ani plavat nesnažím tak se jen volně snáším ke dnu. Bublinky mi stoupají od úst a moji tvář naposledy ozdobí úsměv. Zavřu oči a čekám kdy už konečně nadobro zemřu...
Konečně je to tady, cítím jak moje tělo uvadá a úplně přestávám cítit končetiny... Naposledy otevřu své oči a podívám se do vody kde všude mě plavou různé řasy... Nenávidím řasy, proto oči zase zavřu a mě opustí duše...
Už vidím jak stojí za bránou a jeho tvář zdobí zářivý úsměv... rozeběhnu se a on mě chytí kolem pasu, dvakrát zatočí ve vzduchu... A tak končí i tento příběh plný smutku ale i krás...
Pro včerejší den bych zabíjela...Pro včerejší den bych lásku chtěla...pro včerejší den bych zranění si vytrpěla...pro včerejší den bych noc probděla... pro včerejší den bych štěstí chtěla...pro včerejší den bych smutek měla...pro včerejší den bych nevěděla...pro včerejší den bych pohladila...pro včerejší den bych nechápala...pro včerejší den bych myslet nemusela...pro včerejší den bych šťastná byla... pro včerejší den bych pusu dala... pro včerejší den bych uchránila... pro včerejší den bych nakreslila... pro včerejší den bych cílů dosáhla... pro včerejší den bych radost měla...pro včerejší den bych plakala...pro včerejší den bych nemusela... pro včerejší den bych čas vrátit chtěla... pro včerejší den bych umírala...a přece jen jsem umřela...
_______________________________________________________________


















ja...ja nemám slov...to...to...to je úplne úžasné...obsah, štýl...no jednoducho nádhera...
