24. ledna 2011 v 16:03 | Ufonek
|
Ciao minna! :D tak jsem tady s novou povídkou kterou jsem psala s
In Darkness se kdyžtak kukněte na její blog :D bydlí v Olomouci takže je to jedno velké + :D no tak není to styl na Naruta :) příští povídku chcem napsat na erotika x yaoi :D k tomu yaoismu jsem ji překecala :D no tak snad se bude líbit :-)
Při jedné temné uličce, krčila se tam malá děva. Nebo nebyla malá? Byla to žena? Nebo ještě nedozrálé mladé kuře? To bylo vše zahaleno v temnotě mlhy která ji obklopovala... Nebo jich tam bylo víc? Její potrhané šaty těžce zakrývali hlavní části jejího těla. Těžce dýchala a sotva viděla. Mlžilo se ji před očima a co horší bylo když se to mísilo s mlhou okolo. Temnota byla taková že by se dala krájet, napětí stoupalo a ona myslela že její srdce vybuchne pod napětím toho tepu...
Najednou se odkudsi ozval výkřik ,,Moniko!" nepřehlédnuté zoufalství kolující hlasem se rozléhalo v uličce, Monika zvedla hlavui ale pak ji rychle sklopila a doufala že si Petr toho pohybu nevšiml.Omyl! všiml.Petr běžel až ke konci uličky, v hlavě si přeříkával slova kterými svou družku urazí a nejistě pokračoval dál, vůbec se mu nelíbilo že musí chodit temnými uličkami plných děvek a lihem nasáklích zákazníků, nejrači by se otočil a mazal odsud pryč, ale nemohl mužská ješitnost ho poháněla dál , přímo za Monikou. Pokračoval se hnusnou tmou a někdy si myslel že ho něco sleduje ale to se mu vždy jen zdálo, nebo ne? Nebo to byla pravda a on si ji nechtěl připustit, najednou kdesi v dálce uviděl krčící se postavu.
"Moniko!" Zavolal a rozeběhl se za ní. Však ona ho nechtěla spatřit, přinutila své stuhlé končetiny k pohybu a rozeběhla se pryč. Každý pohyb ji bolel ale ona věděla že se nesmí vzdát. Zakopla o dřívko které leželo kousek před ní a i když si říkala že nesmí zakopnout tak přece... bezmocné tělo zadunělo o ledovou dlažbu, Petr toho využil a doběhl k Monice.Otočil tělo na záda a výsměšně se zadíval do hrůzou roztáhlých očí.,,Máš co si zaloužíš děvko'' vrazil Monice pěstí a bílou stěnu uličky zbarvil sprškou krve, Monika jen zasténala, už byla smířená se evým konce, tušila o něm už od té doby co se dala s Petrem dohromady, Petr se chroptivě zasmál a strh Monice sukni roztáhl nohy a.. Monika se bránila zuby nehty, nechtěla to, nechtěla aby se to stalo... nechtěla to... zaryla Petrovi nehty do rukou a z jeho úst se vydralo zasyčení jako od hada.
"Ty kurvo!" Zakřičel a tentokrát jí dal jen facku. Podívala se na něj s nenávistí v očích, on se přiblížil svou hlavou k té její a pošeptal jí do ucha.
"Jestli nechceš aby tě to bolelo tak toho necháš" Poté se jí podíval do jejích oříškových očí a na její tváři se objevil úšklebek. Petr znejistěl, udivil se, nechápal proč to dělá. Najednou však ucítil silnou bolest na čele a Monika ho převrátila pod sebe. Jo, dala mu čelo...
"Ty hajzle!" Křikla a tentokrát to byla ona kdo mu dal pěst na tvář. Petr se rotřásl, nedokázl pochopit jak se to všechno seběhl, Monika na něm obkročmo seděla a vmetla mu do obličeje další ránu, mělo ho napadnou že dívka na ulici se naučí bránit, zlostně zavrčel a pokusil se posadit, místo toho jeho hlava prudce praštila o dlažbu a Pavel stratil vědomí, Monika se úlevně vydechla a snažila se zklidnit najednou se za ní ozvalo rozléhavé klap-klap-klap-klap Kroky se kní stále přibližovaly, Monika se chtěla otočit
a podívat se ale už to nestihla, hustou tmou prosvištěla čísi ruka zarytá do těžké cihly, zlaté rolexky se zablískly ve svěltle lampy a roh cihly se tězce zaryl do moničiny hlavy, tělo se svezlo na to Petrovo .... "Moniko! Ty kryso!" Zavrčel na ni tlouštík s vyholenou hlavou.
"Mmmm..." Zamumlala a snažila se aspoň kapánek otevřít své hnědé oči.
"MONIKO KDE JSI!!" Zakřičel Denis z dáli a když si všiml postav mlžící se kousek dál tak se tam rozeběhl, jakmile spoznal Moniku tak si před ně stoupl.
"Kdo jste?" Zavrčel na něj... Chlápek se jen uchechtnul.
"Já jsem velký Kápo a tady se mi žádní brouci povalovat nebudou a už vůbec ne nějaký děvky!" Usmál se jízlivě.
"Ještě jedno slovo na Moniku a já se neznám..." Musel přivřít oči aby se udržel na místě a jednu tomu chlápkovi nestřihl. Už tak s tím měl velké problémy... Monika stále klečela na zemi a snažila se probrat, zaznamenala jakýsi pohyb a když se jí zrak srovnal spatřila před sebou Denise, skýmsi se to dohadoval, zaměřila na postavu za ním a spatřila svýho šéfa, zatahal Denise za nohavici ,,Denisi, pojďmě odsud'' Pasák byl nejobávanějším rváčem, což denis určitě netušil, denis nakonec moniku poslech vychrlil ještě par nadávek a vzal ji do náručí, ,,Kam si myslíš že jdeš?'' naklonil se tlouštík němu ,,Je moje, ani nevíš kolik jsem za ní zaplatil, a ty si ji ted jen tak odneseš?'' škodolibě se zasmál a dokolíbal se až k Monice, hrubě do ni dloubl obtloustlým prstem
,,Tak pojď Moniko, potřebuju ty prachy co jsi slíbila!" "Ne! Já nikam nejdu ty kníre!" Vykřikla na něj a tohle chlap nevydržel.
"Máš něco proti mému kníru?" Zeptal se jí a zatahal za svůj velký černý knír.
"Ano! Nikdy se mi nelíbil a když už tak-" Nestihla to ani doříct protože ji jednu vrazil. Denis na něj zavrčel a vycenil zuby jako nějaký velice naštvaný pes, tohle však byla pro Denise vyhlášená válka. Opatrně položil Moniku na zem a stoupl si naproti němu.
"Co mi uděláš? Sráči?" Zeptal se ho Kápo.
"Já? Já ti toho udělám hodně abys věděl!" Vystartoval proti němu a vší silou ho udeřil do jeho tlustého břicha, což však ale nečekal bylo to že se mu špeky otlučou kolem jeho pěsti.
"Fůůj, to je nechutný." Zakvílel a snažil se ruku vyprostit. Jakmile ruku dostal ven hned byl na tom líp ale po necelé vteřině ho opět polila várka pesimismu i s kápovým obědem.Štiplavé zvratky e mu dostali pod víčka a Denis oslepl. toho využil ducha přítomný kápo a vytáhl z kalhot revolver ráže 45, namířil ho Denisovi přímo na hlavu a čekal co bude dál, byl to pasák opravdu obávaný ale ve skrytu nitra to byl obyčejnej slaboch kterej se jen vytahoval věděl že by ho nedokázal zabít a tak v duchu žalostně škemral ať m denis ten revolver vyrazí z ruky než ho bude muset použít. Denis si protřel oči od těch lepkavých kyselin a myslel si že se asi udusí od toho smradu co to vydávalo.
"Ty jsi ještě větší prase než jsem si myslel!" Zhnusil se...
"Do háje máš problém?!" zakřičel na něj černoknír a pistol mu namířil přímo na čelo.
"Em co chceš dělat?" řekl mu v klidu Denis a chytil revolver do své levé ruky.
"To bych se měl zeptat já tebe, teď tě můžu klidně zabít." Ušklíbl se na něj a více přitiskl hmotu na jeho hlavu. Zašeklebil se.
"Ty si myslíš že mě takhle porazíš?" Řekl a 45-ka se nacházela už dávno kdesi nazemi nedaleko od nich. Monika pochopila co se děje a chtě nechtě od tam vzala roha, už měla dost pouličního života, zatím co utíkala pryč
uprostřed temné uličky se odehrával boj na život a na smrt, Denis se lehce usmál a kopl hroudu tuku do rokroku, kápo se instktivně sklonil aby svůj ''přítele'' utěšil a denis mu uštědřil kopanec do obličeje, tlouštík zakolísal a převalil se vzad, dva vykopnuté zuby mu sjely do krku a on se začal dávit. "KRrr,krrr." Vydávalo se od valibuka.
"Máš dost co?" Zeptal se ho hnědovlásek a otočil se na záda.
"Ty parchante." bylo poslední co Denis uslyšel protože se rozeběhl temnými uličkami napříč švábům a jinýmu zvířectvu.
"MONIII!" Křičel a všude se rozhlížel, teď by si přál mít oči jako kočka aby viděl ve tmě co se kde hne... to se mu však asi nesplní... Monika utíkala co ji nohy stačily, na vratkých podpadcích to šlo dost špatně ale pud sebezáchovy ji napomáhal, za ní se ozívalo její jméno ale ona nezpomalila, nemohla tuši jestli to je ten koho by chtěla,Denis uháněl mlhavou temnotou a prosil boha aby na moniku narazil, toužil jí opět hladit po vlasech, okusit její tělo, toužil ji utěšit....po půl hodině hledání to Denis vzdal, těžké myšlenky ho tížily a nakonec ho i přivedly k slzám, netušil co dál...jeho láska je a pryč a možná to tak je i navždy. Po tvářích se mu kutáleli slané slzy které byli podobny hrášku. Dal si ruce do dlaní a plakal, naříkal a utápěl se ve vlastním smutku, nadával si za to že nedokázal zachránit svoji lásku, že ji nedokázal najít a ona teď nejspíš někde bloudí po městě plných násilníků, když už ji jenom viděl chtěl jí schovat u sebe v náručí ale tohle je teď vedlejší, potřebuje ji najít. Pořebuje ji cítit při sobě! Monika po hodině urputného běhu zastavila, byla vkoncích, až teď si začala nadávat že nezpomalila a nepočkala na Denise, skrývala se ve stínu románskéhho podloubí a plakala,,,slečno?" Monika zvedla hlavu ,,jste v pořádku'' Monika viděla jen obrys robustné postavy nad sebou ale nijak jí pozornost nevěnovala. začla jí věnovat pozornost až tehdy když jí zatřásla rameny.
"Jste v pořádku?" Zeptala se osoba znovu a ona se jí podívala do očí. Jeho černočerné oči zářili do tmy snad ještě víc než tma. Proto si byla jistá že jsou to oči a ne jen tma která tu byla.
"A-ano..." Řekla stěží ale dobře jí vůbec nebylo. Postavila se protože doteď se krčila na kolenou. Hoch se na ni usmál se oprášil jí ramena. Poté si jí celou prohlédl a ona měla pocit že je pod rentgenem
"Co tady děláte tak sama uprostřed noci...?" Zeptal se
"No...já..." Řekla a jakmile si vzpomněla na Petra do očí se jí nahrnuli slzy.
"Ale no tak... to jsem tak špatný že kvůli mě musíte plakat?" Zeptal se jí a ona jen nesouhlasně zakývala hlavou... Neznámý se posadil vedle Moniky a dal ji svou mikinu, byl osamělý stejně jako ona, ale nedal na sobě nic znát, ,,Já jsem Daniel, a jak se jmenujete vy mohu-li se zeptat?'' Monika zdvihla hlavu a koutky jí zacukaly v melancholický úsměv ,,Monika'' špitla z pod slz a sklopila hlavu zpátky, Daniel ji chvíli pozorně sledoval, potom si objal kolena
a zavřel oči myslel na svou krásku když tu se odkudsi ze tmy ozval tichý vzlyk ,,Moniko ach, Moniko kde jsi?'' Dívka vedle Daniela se ještě víc přikrčila až mu připadalo že se snad skrývá. "Moniko! Moniko!Si tady?" Křičel a z očí se mu linuli slzy. Rozeběhl se a jen tak tak zastavil u dvou postav sedících při sobě.
"Moniko! Tolik jsem se bál." šťastně se usmál a vzal Moniku za ramena, tajemný ji však nepustil.
"A vy jste kdo?" Zeptal se ho a on se podivil. Nikdy neviděl někoho kdo by měl tak uhrančivě černé oči a havraní vlasy.
"Já jsem Denis..." Řekl a přitiskl si Moniku na hruď. ,,Já jsem Daniel'' vyřkl se vší elegancí a nenávistně hleděl na muže.Monika bylo jak hadrová panenka nechala by sebou vláčet kam by Denis chtěl ale Daniel tomu zabránil.,,Opravdu jste se té dívky ptal jestli s vámi chce jít?'' zeptal se tiše a natáhl ruku po Monice, Denis utrousil nějakou nadávku, otočil se a táhl Moniku sebou, myslel to dobře, očividně , ale to Denis nepochopil.,,Okamžitě ji pusť ty prachbídnej sráči'' Vyrazil na nohy Daniel, o bledou kůži se opíral třpyt měsíčního paprsku a noční vánek si pohrával dlouhými černými vlasy, jen pohled na něj naháněl strach ale Denis stál ani nehl brvou, miloval Moniku a nehodlal ji zase strati nebo opustit kvůli nějakýmu pouličnímu vyvrhelovi. "Myslíš si že jsi něco víc? Že máš právo na něco víc?" Ptal se ho Denis
"Nejsem tak namyšlenej jako ty!" Zavrčel na něj. "Hned ji pusť!" Pokračoval.
"Ale prosím tě, tebe ani nezná tak proč by zrovna s
tebou měla zůstávat!" Křikl na něj a setřel si polsední zbytky slz které mu zůstávali na tváři. Místem se prohnal silný vítr a pročesal jim vlasy. Jejich vůně se smísili...
,,Nechci aby zůstala se mnou, jen bych si přál aby nějakej otrhánek táhl někam dámu proti její vůli''Daniel nechápal proč se do téhle hloupé situace motal ale pak to vypustil z hlavy a popošel blíš k té dvojici, smutně se usmál a šel dál ,,Ty kreténe, drž se odd níás dál!, mé lásky se ani nedotkneš rozumíš?!'' snažil se vystrašený denis zastavit hrozbu slovu potom začal couvat, Daniela neodradilo nic z jeho počínání a kráčel klidně dál, jakmile byl u Moniky chytl ji za paži a jemně ji vytrhl z denisova objetí, denis jen zděšeně zíral a nebyl schopen pohybu, noční tvor na něj naposled upřel dva rudé kotouče a najednou se i s monikou vytratil v mlze, denis opět osaměl, jakmile ti dva zmizeli tak se denis rozeběhl za nima, zoufale křičel na všechny směry a zmateně se motal v mlze ,,Moniko,tak mu řekni že mě miluje, Prosím ať mi tě vrátí, Moniko prosím'' vřískal na všechny směry..
Nemohl pochopit jaktože ji nezachránil, už zase byl sám a zase byl tak bezmocný. Setřel si slzy které se mu chtě nechtě spustili po tvářích, věděl že je slabý ale nechtěl se vzdát, nechtěl se vzdát své lásky a taky musel zjistit kdo je ten noční "duch" věděl že se jmenuje Daniel ale hned mu bylo jasné že si nepadnou do oka. Byl divný, věděl to od prvního okamžiku když ho jeho oko spatřilo v nočním světle měsíce a pouličních lamp. Nejraději by ho nakopal do zadku.
"Moniko! Ty hajzle vrať ji! Vrať mi Moniku!" Zakřičel do temna noci.
"Kde to jsme?" Zeptala se rudovláska když se probrala a její oči hleděli do těch černých. On se jen usmál a pohladil ji po tváři.
"V bezpečí." Zamumlal a sehl se k ní blíž, na centimentrovou vzdálenost.: Dívka
ucítila zvlášní vůni, Dabiel se naklonil ještě blíže a jeho vlasy spadly z ramenou v jakousi temnopu oponu okolo Moničinýho obličeje, ,,denis'' zajíkla se Monika a začala se třást, Muž nad ní ji stiskl v objeetí a chlácholivě ji pohladil po tváři, ,,Neboj se, jsme v bezpečí, ochráním tě'' Se slovy se z úst vyvalil obláček sraženého dechu a usadilů se Monice na obličeji,usmála se a potom zavřela oči. když zavřela oči tak hned usnula. On se nad ní jenom
usmál a na chvíli se na ni zadíval jak na krásného andílka. Jeho černé vlasy se rozletěly do všech směrů a jeho krásné oči se zavřeli. Ucítil něco jako kdyby auru. Poté uslyšel toho hyperaktivního kluka.
"MONIKOOOO!" Křičel Denis a doslova "skočil" na Dana. Ten měl štěstí že stačil Moni položit na lavičku jinak by to odnesla taky. Denis seděl obkročmo na Danielovi a hned mu jednu vrazil.
"Ty blbečku! Co si o sobě vůbec myslíš! Vůbec tě nezná!" Vmetl mu do tváře. ,,Bojí se tě jak ďábel kříže''
bránil se daniel a pohrdavě plivl denisovi do obličeje, Denis zakvičel a myslel na to kolik sajrajtu se mu do xichtu za dnešek ještě dostane ale hned se zase zaměřil na dana a vrazil mu znova,Daniel
jedním pohybem poslal Denise kzemi a rychle se postavil,Denis si uvědomoval postup nepřirozeně rychlích událostí až ho ze zamyšlení probral tlak na hrltanu,zvedl hlavu a uviděl nad sebou šklebícího se netvora jehož bota ze chystala denisovi prošlápnout krk, ,,Ty kryple, ještě jednou se mi dostaneš do cesty a já se ti prohrábnu vnitřnostma rozumíš?'' přitlačil hrubě na hrtan a pak se otočil pro Moniku a odešel, Denis ohromeně ležel a kašlala jak o život..
Sakra už zase...už zase...už zase leží na zemi a poražen...tak bezmocný se dneska zdá... neví zdá vůbec nějakou šanci má... kašle a dáví se... neví co má dělat... snaží se vstát a z posledních sil zakřičel.
"Moniko! Notak řekni něco! Je tohle normální?" Ptal se a zrzka jakoby procitla.
"Danieli! Pusť mě!" Křikla na něj a Daniel se podivil že sama chce jít za ním. Najednou se zvedl prudký vítr proti nim, Dan chtě nechtě pustil Moniku která utíkala naproti Denisovi který stále kašlal div nevykašlal krev. Do očí se jí nahrnuli slzy.
"No tak! Bude to dobrý!" Klekla si k němu a její jasně zrzavé vlasy mu spadly do tváře... Monika se tiskla k Polomrtvé hrudi a plakala, hladila ho po tváři a stále se
omlouvala, Daniel jen stál u lavičky a všechno pozoroval přes tlustou stěnu zármutku a studu, nakonec se otočil a zmizel, utíkal od tam pryč jako pes se staženým ocacem, vyčítal si jak na chvíly uvěřil že právě tahle dívka by mohla být s ním věčně že právě tahle kráska by ho chtěla..
,,Moniko! miluju tě'' zašeptal přidušeným hlasem Denis a objal dívku nad sebou, ta vypukla v nový hysterický pláč. Nakonec se Denis posadil a pohladil ji po vlasech, pak se ale starostlivě na Moniku podíval ,,Co ti udělal Petr?''Jakmile si na to vzpomněla oči se jí zalili slzami.
"N-nic..." Vykoktala ze sebe a stáhla se. "Mnohem víc by mě zajímalo jestli budeš v pořádku..." fňukla.
"O mně se neboj, miluju tě..." Řekl a sklonil se k ní pro polibek. Ona mu ho oplatila a položila si hlavu na jeho rameno.
_______________________________________
nemohu vás připravit o původní konec! Je to jen pro pobavení a já jsem se z toho málem počůrala smíchem :D takže čtěte! :D
Tou dobou tam tudy jel velký náklaďák :D blondýnka 180 na místě spolu řidiče dělala igorovi dobře, právě když igor vyvrchol přivřel slastně oči a nedíval se na cestu, omylem srazil
na zemi se líbající pár - viz. Monika a Denis :D
bloncka umřela na udušení s ptákem v krku :D
tak jo a teď ten normální :D
______________________________________
"Nechci aby se ti něco stalo..." Řekla mu a políbila ho na přidušený krk... ,,O mě se neboj Moni, slibuju že tě už nikdy neopustím!'' políbil Moniku letmo do vlasů a...najednou ucítil horký žár u srdce, pichlavé impulzy ho poslali k zemi němě tam sebou cukal, Monika nechápala co se děje sklonila se nad Denisem ,,Denisi? co ti je? prosím tě? co se stalo?" křičela marně do smrtí stuhlého obličeje....... "Mi-luju t-tě..." To bylo poslední co řekl než se jeho oči zavřeli...navždy...
_______________________________________________________________
no? :D