Pro Sheenu, Quo Vadis

3. ledna 2011 v 19:04 | Ufonek
Vím že je to krátké ale upřímně, tento název mě jen tak nenapadl :D :D prozradím vám že je to z Latiny tak si to hezky přeložte :D :D xD tak přeji příjemné čtení :)


_____________________________________________________________________________________________________________________
Kam kráčíš? Stále se ptáš? Hmpf, jak zbytečná otázka. Nevěřím už nikomu a ani ničemu co se kolem mě děje protože nikdo se stejně se mnou ani nebaví a chcete vědět proč? Možná jen proto že jsem jiná než ostatní, možná že proto že se mě bojí, bojí se něčeho nepoznaného a neskutečného kdo mě nechce tak ať mě sakra nechá na pokoji, jenže ne oni mě musí stále otravovat a to jen proto že jsem jiná, tudíž si ze mě neustále dělají srandu. Nemůžu s nimi normálně vycházet ani kdybych stokrát chtěla tak se stejně nic nestane, prostě je nepoučím. Myslí si že to dělám schválně ale ne... já už jsem taková, hlas, jak to říkají ostatní... Myslí si že když jsem taková že je to proto že mám nepěkný hlas a tak se raději nevyjadřuji. Ale to proto není, nemám ani takovou potřebu jak jsou někteří užvanění. Používám hlas jen v hodinách a to jen ve vážně krutých případech kdy si mě učitel sám vyvolá. A tomu se snad, podle některých, ani nedá říkat hlas protože mě stejně nikdo neslyší. Já totiž nemluvím vůbec, jen formuji svá ústa tak aby to alespoň odkoukali to co se snažím říct. Říkáte si proč tedy chodím na normální školu? Důvod je velmi složitý a to proto že to ani vlastně nevím. Měla bych asi chodit na nějakou školu která je určená pro mě co? Neřeším to a žiju si dál svůj, nikým nerušený, život.
Jsem zamlklá, nemůžu mluvit a někdy bych si za to vymlátila hlavu.Ničí mě to, ale už jsem se celkem naučila se s tím vypořádat a žít... žít... To slovo je mi neznámé a přitom tak známé...
Nemám už ani kam kráčet tak ani nevím co bych měla dělat...
"Ahoj..." Promluvil na mě někdo když jsem si sedala na lavičku na zastávce autobusu. Jen jsem zakývala rukou na znak "papa" možná to dost dobře nepochopil, jo zapomněla jsem se zmínit je to ten... Zvedl obočí a zkroutil tvář... Když ji zase povolil tak jsem se na něj pořádně podívala tak mi připadal ještě krásnější než když jsem ho viděla poprvé. Jeho hnědé, oříškové vlasy se odráželi ve slunci které ani moc nehřálo... Zvlášť ne teď... Oči stejné barvy ve kterých jsem se tak utápěla byli tak smyslné, hezčí jsem prostě neviděla. Věděla jsem že chodí na naši školu, o ročník výš a nikdy by mě nenapadlo že na mě vůbec promluví. Poté jeho sametový hlas zazněl podruhé...
"Čekáš na MHDčko?" Zeptal se mě mile a já jsem jenom kývla. Možná nechápal to proč nemluvím ale je mi to celkem jedno. Bylo mi to v tu chvíli úplně fuk protože mě hypnotizoval očima. Těma jeho krásnýma hnědýma očima...
"Ty toho asi moc nenamluvíš co?" Zeptal se najednou a mě přejel po zádech mráz. Sklopila jsem hlavu, neměla jsem co říct. Pak mě ale něco napadlo. Co takhle zkusit ruční abecedu? Zeptala jsem se sama sebe a už jsem začala jednat. Nějak jsem ze sebe vyprodukovala pohyb rukama a dokonce oběma! Zformovala je do písmen prstů a začala se s ním domlouvat. Nejdřív nechápal na co si to hraju ale pak když jsem mu to pomocí mých "ukazovátek" vysvětlila tak pochopil.
"To asi nemáš snadný život co? Chápu to... proto jsem tě nikdy neviděl bavit se spolužáky." Zazubil se na mě.
Jen jsem smutně kývla hlavou a sklopila ji, dívajíc se dolů na tu chladnou zem. Jo byla chladná a auta ještě pořád nosili ty čepičky tvořené bílým, zářivým sněhem který jsem vždy tak milovala. Zadívala jsem se na jedno z aut které kolem právě projíždělo. Zastavilo před ním a z něj vystoupila vysoká, štíhlá žena. Někdo zevnitř z auta ji podal obal,jak to tak vypadalo tak od kytary. Podala ho mladíkovi a ještě na něj něco křikla s tím ať už se nevrací nebo co...
Vzala jsem si do prstů jeden můj na krátko střižený, blonďatý pramínek vlasů.
Očima jsem se stále dívala na zasněženou krajinu. Ta ženská zase zalezla a Michal jen pevněji sevřel svou kytaru kterou si následně pověsil na záda. Přešel ke mě a usmál se. Naznačila jsme mu co to mělo být a on mi hned odpověděl.
"Ale moje mama, je vážně strašná. Vlastně to není moje máma jako spíš macecha." Ukázal zuby a pak mi podal vstupenku. Volňásek?? Pohlédla jsem na něj překvapeně ale on nad tím jen mávl rukou.
"Budu rád když přijdeš na náš koncert." Usmál se a pak nastoupil do busu a kdyby mě nezatahal s sebou tak bych tam i zůstala stát a autobus by mi ujel. Děkuju Michale... Zaděkovala jsem mu v duchu a usedla na místo vedle něj. Když jsem si strčila sluchátka se zdrojem hudby do uší tak jsem si teprve pořádně přečetla kde to je. A odpovědi se mi dostalo že už dneska večer. Těšila jsem se to ano jen jsem netušila že mi to dá poslední den... Ani jsem nevěděla jestli tam vůbec půjdu, ale když už jsou ty lístky vyprodaný tak bych zbytečně omezila někoho kdo na ně chtěl vážně jít. A navíc když tam bude Míša...zasnila jsem se a pak jsem si to založila do batohu. Podívala jsem se na místo vedle mě a nemohla jsem si nevšimnout že mě Michal zaraženě pozoruje. Zároveň to byl takový zkoumavý pohled... Nedokázala jsem to vůbec odhadnout a ani jsem nevěděla co si myslí. Doufám jen že nic špatného. Už mi konečně došlo proč si sedl, bylo to proto že vystupoval později než já a zároveň nastupoval první takže si musel sednout dozad aby mi umožnil snadnější sednutí.
Zamávala jsem mu jako náznak že už jdu protože autobus právě přistával na zastávce "Samotná" kde jsem vystupovala.
"Tak ahoj, Maky." Usmál se na mě a já jsem se na něj taky zazubila. Přehodila jsem si tašku na rameno a vystoupila. Stihla jsem ještě na něj mrknout a pak bus i s ním odjel. Sklopila jsem hlavu a zaposlouchala jsem se do melodií mého oblíbeného, chorálového
zpěváka, nosící jméno Ronnie James Dio. Na okamžik jsem zavřela oči ale i to stačilo k tomu abych uklouzla na tenkém ledě a parádně si narazila zadek. Děcka kolem mě se začala smát jak běsní a já jsem raději rychle vstala a odbruslila pryč. Uff... Unikla jsem jim. Život v šestnácti není snadný... Povzdychla jsem si a z mých úst se vydral obláček díky teplému vzduchu, teplejšímu než je ten okolní... Vybrala jsem se domů protože už jsem si všimla že je půl čtvrté. Jak to tak vypadá pěkně se loudám protože teď už jsem měla být doma. Ještě jsem zrychlila krok a to bylo asi tak vše co jsem pro své urychlení mohla dělat. Když běhám tak to nedopadne moc dobře a nechtěla jsem znovu slítnout na tu studenou zem... Přidržela jsem si čepici, protože zadoukal silný vítr a zašla jsem do domu kde mě ovanulo příjemné teplo. Zamávala jsem mámě a odhodila tašku do rohu místnosti. Na chvíli zalezla za počítač a pak jsem se šla chystat. Koncert má začít v šest takže mám nejvyšší čas jestli se chci trochu vyšvihnout. Namalovala jsem se, vyčesala si vlasy.
Když jsem vybírala oblečení tak bylo půl šesté. Nechápala jsem jak to mohlo tak rychle utéct, přišlo mi to jakobych to dělal pět minut ale když jsem se rozhodovala nad účesem který si udělám tak to asi muselo chvíli trvat. Pokrčila jsem rameny a vystřelila jsem hlouběji do šatníku.
Zavrtala jsem hlavu do hadrů mezi kterýma jsem se začla prohrabovat a pak jsem vytáhla krátké šaty nad kolena tmavě modré barvy. K tomu byla spona do vlasů, náhrdelník a rukavičky téže barvy. Všechno jsem to na sebe naházela a pod to samozřejmě silonky, bez těch bych nevyšla ani na krok do toho mrazu. I v tomhle se budu třepat no když chci vypadat dobře tak to něco stojí že? Sama jsem si odpověděla pozitivní odpovědí a pak jsem se podívala na hodiny. Bylo padesát... Rychle jsem vyletěla z domu i s kabelkou ve které jsem měla mobil a takové ty věci včetně vstupenky kterou jsem si kupodivu nezapomněla. Letěla jsem, div jsem si nezlomila podpatek, na autobus který jsem jen taktak stihla. Měla jsem štěstí že vystupuju na příští zastávce protože jinak bych to nestihla.
Vystoupila jsem a kráčela si to k hale kde se to všechno mělo odehrávat...
Když jsem vešla do místnosti tak mě ohromili všichni ti lidé co se tu dnes sešli aby slyšeli kapelu "Blue Kolbalt" musím uznat že hrají dobře ale já tady takovou hudbu většinou neposlouchám... Za minutku ,co jsem si tam zatím našla flek kde bych mohla stát nebo sedět, se rozezněli první tóny libé hudby která jen pohladila mé ucho. Michal má tak jemný hlas... Znovu jsem se odebrala do říše snílků a tak jsem se na něj podívala. Všimla jsem si že nepříjemně těkal očima po návštěvnících a jeho hlas, já mám vyvinuté uši, se maličko třásl. Podivila jsem se když zakotvil pohledem na mě. Jen se usmál a začal zpívat naplno.
Předvedl tam několik triků, přičemž se neustále koukal jen a jen mě do očí. Možná že se mu líbím...? Ne to jsem hned vyloučila. Jeho čokoládové oči zamířila pak na svého kolegu a
ten jen kývl. Tohle se stal doslova úžasný večer když připojili více elektrických kytar. Kolem mě se doslova procházeli noty, jedna za druhou a já jsem se neuvěřitelně těšila z toho že jsem se na Míšu mohla usmívat. Neustále jsem se na něj koukala stejně jako všechny ostatní holky v této místnosti. Večer byl naprosto úžasný a nepřekonatelný. Prožívala jsem ho celým svým srdcem i duší. To se pak ještě zlepšilo když dohráli a on šel rovnou za mnou aby se se mnou pozdravil. Nabídl se mi že se mnou půjde a já jsem jen kývla s úsměvem na rtech. Nemohla jsem ani jinak...
Procházeli jsme se tichou nocí a občas jsme se koukli na svítící body nám nad hlavami. Ale nejčastěji jsme se koukali jenom na sebe...
"Víš, bál jsem se ti to říct ale už od začátku jsi mě zaujala. Je mi jedno že si třeba němá, ať si klidně ryba vždy tě budu mít rád a..." Nedokončil a já jsem se trošku otřásla, možná ani tak ne od zimy, nýbrž od toho co mi chce říct...
"Neudržím se Maky..." Zasmál se a trochu poodešel blíž ke mě. Zastavila jsem na místě jako přikovaná a čekala co bude dál... Přiblížil se až nebezpečně blízko a já už ani nedýchala... Jen jsme se dívali jeden druhému do očí a poté vyslovil ta slova...
"A vždy tě budu milovat." Zašeptal, snad aby neporušil tu atmosféru utvořenou mezi námi. Natáhl se ještě víc, obmotal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Koukala jsem na něj jak zjara ale můj pohled ho zřejmě neodradil a za to jsem byla jen ráda... Naše rty se setkaly... Bylo t spíš tak na pět sekund ale i tak mi stačilo mu dokonale podlehnout. Položila jsem ruce na jeho ramena a znovu jsem zopakovala to co předtím nedokončil. Tentokrát jsme do toho zapojili však i jazyky. Bičovali jsme se, jeden přes druhého až se to vyvinulo v tanec. Líbali jsme se dlouho a ještě dýl bychom se líbali kdyby nám nedošel vzduch.
"Miluji tě, Markéto..." Usmál se na mě a já jsem mu ústy naznačila stejnou vůli.
"Je mi jedno že nemluvíš, si tak pěkná...jak zvenčí tak zevnitř." Pohladil mě po vlasech a poté mě ještě jednou políbil...
_______________________________________________
Tak co? xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 3. ledna 2011 v 19:28 | Reagovat

Nene xDD

2 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 3. ledna 2011 v 19:31 | Reagovat

Dyt je tady =P xDD teda na mym blogu xD

3 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 3. ledna 2011 v 19:45 | Reagovat

NENE  xDD se ti jen zdálo xD

4 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 3. ledna 2011 v 20:02 | Reagovat

Ale no tak , vždyť si to přece nemohla vidět xDD

5 Akemi Akemi | Web | 3. ledna 2011 v 20:05 | Reagovat

Moc se ti to povedlo je to úžasné.Opravdu.Honem piš dál. ;-)

6 SheeShee zasa šiši :) SheeShee zasa šiši :) | E-mail | Web | 3. ledna 2011 v 20:06 | Reagovat

TAIREI TAIREI TAIREI!!!! Tý vagón! To bolo dokonalé!!!!! Nebolo to krátke, také akurát, možno by sa to ani dlhšie nehodilo :D:D:D (veľmi by ťi vadilo keby osm aj ja niečo na túto tému napísala? :D a ten názov je geniálny!!! :D btw. v jednej časti som sa rozrehotala bolo to tuto: Na chvíli zalezla za počítač a pak jsem se šla chystat. Tá veta sama o sobe vtipná nebola ale keď to moje slepé ja prečítalo: a pak sem šla chlastat :D:D :-D Smekám!!! Proste krása!!! :)

7 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 3. ledna 2011 v 20:18 | Reagovat

nanejvyš hvězdičky xDD

8 SheeShee zasa šiši :) SheeShee zasa šiši :) | E-mail | Web | 3. ledna 2011 v 20:28 | Reagovat

no to moje ja číta niekedy dosť divne :D:D (teda hlavne chybne) :D no veď na tom sa nedá nezasmiať :D sa mi aj zdalo divné že prečo by si s Maky robila alkoholičku, tak som si to ešte raz prečítala :D našťastie :D inač by som aj kritiku písala :D nemáš začo :) ale najviac sa mi páčilo to že to bolo iné ako tvoje ostatné poviedky :) Keď píšeš poviedku s inými postavami, ako už s vymyslenými je to iný pocit, môžeš si s nimi robiť čo chceš :-D môžeš im dať hocijaké vlastnosti, je to taká voľnosť. :D A tebe sa to dokonale podarilo :D Len je škoda že také autorské poviedky si zväčša prečíta menej ľudí ako FF :-? Som rada že si mi to povolila :D Možno ešte dnes to zverejním, bude to krátke možno tak 500 slov :D:D a nebude to nič svetoborné :-D ale budem rada ak si to prečítaš :)

9 Charley tvé esbéé Charley tvé esbéé | Web | 4. ledna 2011 v 10:01 | Reagovat

pěkný a k čemu mi gratuluješ????

10 Charley tvé SB Charley tvé SB | Web | 4. ledna 2011 v 13:33 | Reagovat

nic proti Tarei ale řekl ti už někdo že jsi cvok?????? :-P  :-D  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama