"Ahoooooj lidi! Už jsme si mysleli že tam nejste." Usmál se na ně ze
široka Naruto.
"N-Naruto..." Usmála se na ně Sakura
a sama je pozvala dál. I když Sasuke byl stále ještě nakvašený kvůli tomu jak je Naruto i s Hinatou přerušili.
Sakura se na něj jen občas podívala a jinak se o něčem celkem živě bavili s blonďákem. Bylo jí to vlastně jedno, řekněme že je moc sobecký a ten čas se musí taky nějak trávit.
"Tak co jak se těšíš do školy?" Zeptala se ho a Naruto jen zavrtěl hlavou.
"Ani se neptej, raději bych se měl zeptat Sasukeho, oi! Sasuke!" Koukl na něj a on jen odvrátil zrak do podoby sloupů.
"Jak by se mi tam asi mohlo chtít po těhle prázdninách nevíš?" Zeptal se ho a Naruto se zachechtal.
Asi za půl hodinky ti dva opustili jejich byt ač přes hrozné přemlouvání v podobě toho aby se s nimi šli projít. Oba dva zavrtěli rázně hlavami na to že jim to nevyhovuje, sice z neznámého důvodu ale možná... Je to teď jedno neboť naši dva hrdinové zůstali doma.
"Asi půjdu udělat oběd." Usmála se růžovláska na černookého a ten jen kývl a oznámil jí že si asi vážně půjde provětrat hlavu za pomoci procházky kterou Narutovi s Hinatou nedopřáli. Sakura tentokrát nabodobila Sasukeho učinění a kývla na to.
Zašla do kuchyně a ještě před tím jak se pustila do vaření tak si sedla na židli která byla trošku poodsunutá po modrookém návštěvníkovi. Najednou si uvědomila jedno...
Kolem ní se chechtalo hnusné ticho a stále ji v něčem napodobovalo, když se otočila sem a tam tak se na ni pořád koukalo, to zatracené ticho. Nakonec se však ozvalo šourání židle které ticho rozřízlo vejpůl. Začala tím že nasekala mrkev do polévky a poté vzala do ruky brambory které začala škrábat škrabkou...
U SASUKEHO- jeho pohled.
Procházel jsem se mezi stromy provoněnými krásnou vůní lesa, ani nevím jak jsem sem zabloudil ale bylo mi to jedno. Pokračoval jsem v chůzi co noha nohu mine, nechtělo se mi nijak spěchat a měl jsem čas tak na co, v uších mi hrála mp4 s radiem které vždy poslouchám. Vždy tam najdu to co chci a momentálně mě to více než uspokojuje. Na okamžik zavřu oči a zaposlouchám se do krásné hudby která mi tak pestří to ticho které by tady jinak bylo. Na chvíli se odšpuntuju a ještě mi k tomu zazpívá ptáček sedící na nedaleké větvi. Občas tudy projde nějaký človíček který se na mě podívá jen s výrazem "je pomalej jak želva" a zase se odporoučí. Jsou mi celkem někde ty jejich otravné pohledy, já můžu mít tempo jaké chci a do toho mi nebude nikdo nic říkat! Někdy se tu najde i dívka která na mě však hází zamilované a né znuděné pohledy, vlastně tady toho mám až pokrk, já mám tu svou kterou nadevšechno miluju a o ty jiné se vážně nestarám, nejsem takový hajzl jaký se někdy můžu na první pohled zdát. Už dávno nejsem takový jaký jsem býval. Zavzpomínám na staré časy a vzpomenu si na bráchu. To on mi vlastně poskytl ty nejhezčí prázdniny pod sluncem. Nebýt něj a nebýt Naruta který to jen schválil asi bych ji nikdy nepoznal. Ale připravil mi taky zklamání které jsem nechtěl mít nastoleno, ovšem život je bahno a jenom svině v něm umí chodit.
Tohle se vždy někde objeví a bohužel Itachi byl ta svině, vlastně já jsem jí byl taky ale neuměl jsem v tom chodit, možná někdy jindy nashledanou ale teď fakt ne.
Nasál jsem vlni borovic a smrků ještě neposněžených přikrývkou sněhu který se za chvíli chystá (tahle povídka je posunutá asi o půl roku tak se nedivte v ročních obdobích xD) abych pravdu řekl zimu nemám i mám rád. Zčásti...miluju tu atmosféru která aspoň na ty tři, čtyři měsíce ovládne život na zemi ale zase nemám rád když chodím domů promrzlí na kost. Mám se však těšit na horkou čokoládu vždy připravenou Itachim? Ne, teď už nemůžu...teď už ne... Opřu se o strom za kterým prosvitnou lúče slunce. Miluji slunce a proto nastavím tvář už tak slabému žáru ale přesto intenzivnímu. Projdu se ještě kolem pár stromů a porozhlédnu se kolem. Díky turistickým značkám na stromech se zorientuji kde jsem a teprve pak se můžu těšit na ještě delší procházku.
Když se podívám na digitální hodiny na mobilu svítí tam 11:30 což znamená půl dvanácté, takže za půl hodiny bych měl nějak dorazit za Saky. Podívám se ještě jednou do nebe a stíní mi jen vysoké jehličnany proplétané pár listnatými stromy které to tak jakoby oživují? Zpestřují? Nevím nemůžu najít ta zprávná slova která by to vyhovovalo. Možná když se pořádně zamyslím....
MĚL BYCH JÍT! Probleskne mi hlavou když se "pořádně" zamyslím a otočím se na cestu která vede zpátky. Zabere mi to tak ještě aspoň patnáct minut no času mám dost. Asi jsem se ještě nepochlubil jak miluju podzimní procházky ale vždyť je ještě poslední den prázdnin a zítra se nastupuje do školy. Mám štěstí že se to aspoň o ty dva dny protáhlo a nastupujeme do školy až třetího září. Jinak by mě to fakt zabilo a jakože zabije když to bude už čtvrtý rok na střední... Ach bože za co mě trestáš. Znovu naberu do plic ten svěží vzduch. Možná by bylo lepší kdyby předtím ještě napršelo a vzduch by lépe voněl no zatím mi stačí jenom tohle. No řekněte, nepotřebuju ke štěstí málo? Ne? Tak to s vámi souhlasím...
Dojdu až k domu a zaštrachám v kapse ze které poté vyberu klíče kterými si odemknu. Všude se za pomoci difúze line ta krásná vůně jídla a já jen počichu dotápu až do kuchyně kde si umyju ruce a pak zasednu za stůl, lépe řečeno zapadnu... Rozložím se pohodlně na židličce a Sakura se na mě usměje, donese mi talíř s polévkou kteoru hned zdlábnu, následuje hlavní chod který taky rychle slupnu až se nad tím Sakura podiví. V klidu dojí svůj podíl a poté ke mě dojde aby přiložila její smyslná ústa na ty moje... chvíli se líbáme a poté se zeptá.
"A jak si se měl?" Tázavku si neodpustila a já jsem jen pokrčil rameny.
"Ale dobře, provětral jsem si hlavu a celkem i plíce." Usměju se a
znovu se na ni přisaju.
"Víš že máš, na tvou výšku, nejdelší a nejkrásnější nohy?" Zeptám se jí mezi polibky. Ona se
usměje.
"Až na zem co?" Zeptá se mě a tentokrát jsem to já co se směje, ovšem ji trošku setřu.
"Ne, až po zadek, představ si..." Zahláholím...
Poté se ještě dlouho mazlíme než nadejde noc kdy si spolu zalezeme pod peřinu a blaženě usneme. Na zítřek jsem si nachystal jen malou tašku s kapesníky a zápisníkem cosi kdosi máme udělat. Učebnice dostáváme až nějak třetí den ve škole takže ty první dny budou ještě pohoda, teda, aspoň doufám že se to nijak nezmění. Vlastně doufám že tam se mnou Sakura půjde, nebude nikomu na obtíž když ji nikdy nevidí, jen několik málo vyvolených což doufám z naší třídy nikdy není... doufám...
Nějakej modrovlas a pak ještě zrzek, Karin která se s nimi baví už znám že... ale jakmile mě zaregistruje tak hned ke mě přiletí jako čarodějnice na koštěti . Ověsí se na mě a hned jak to uvidí Sakura tak zvedne obočí. Jen babu Jagu ze sebe setřesu a hned to udělá znova. Sakura raději odvrátí zrak a jde za Hinatou. Jen zakoulím očima a jdu se podívat za Narutem který Karin silným a pevným hlasem něco řekne a zadívá se na mě jakobych to neuměl udělat sám či co. A asi ho překvapím ale v tuhle chvíli vážně neuměl...
Mám plnou hlavu jiných věcí například jak to bude probíhat během školy, zda je někdo vyvolený - případně uvidí Sakuru a tak dále. Přistihnu se jak se dívám na kámoše kteří o něčem živě diskutují.
"Gai-sensei jaký bude dnešní semestr?" Zeptá se hyperaktivně Lee dalšího tlustoobočnatce naproti něj a ukazuje mezinárodní znak -palec nahoru, samozřejmě nezapomene ukázat své jasně bílé zuby.
"Bude tak vášnivý *fňuk* jako ten minulý." Blahem se rozbrečí a menší ho napodobí. Vypadají jakoby byli v rodině a divím se že nejsou. Sakura mi poklepe na rameno a já se na ni otočím. Naznačí mi abych jí řekl kdo to je a já jen nazpět gestikuluji že jsou pěkně nahlavu což vyznačím poletujícím prstem kolem spánku.
Tyto dny budou ještě hodně zajímavé...
Jakmile se škola otevře všichni se do ní, ne moc nadšeně, nahrnou anám s Narutem a holkama zbývá totéž.
Hinata se samozřejmě zneviditelnila aby ji nikdo neviděl a tak jsme všichni prošli školními dveřmi za kterými se skýtá nový semestr, jak už nám napověděl Lee.
Procházíme po chladných kachlíčkách a ne jen jedna nám někdy křupne pod nohama, už by to tu měli opravdu nějak zpravit a zlepšit. Například že bychom si mohli jen tak kreslit po zdech a neměli bysme tady takové hnusné, nudné a bílé stěny! To by bylo, panečku, něco. Hned by to tu bylo veselejší a všichni by byli šťastnější! Ale tohle jsou asi jen plané sny které se nezmění, tak jdeme na to! Usměju se a protlačím se mezi první na frontě kdo s kým bude ve třídě, jako vždycky jsem skysnul s Karin. PANE BOŽE! Za co mě trestáš? Ale nakonec jsem tam ještě s Narutem který mě jak kdy zachrání, aspoň že tak. Mírně jsem si oddechl a více mě nezajímalo.
Vysvětloval jsem Sakuře jak to tady chodí a i přes její inteligenci z čeho jsem si dělal legraci to celkem i pochopila! Protože ona s námi koneckonců na střední nechodila.
Nekonečné belhání chodbou je někdy vážně vysilující a proto se nikdo nediví když si kecnu naprosto bez energie na židli. Možná jedinej Naruto se ke mě otočí s tím co to dělám, možná proto že on na
rozdíl ode mě nelítal po chodbě jako běsný a našel třídu dřív než já! Ani mi nedal vědět! Blonďák jeden nevychovanej, ani svýmu kámošovi neposkytne pomoc. I když se nad tím tak zamýšlím tak on má inteligenci gorily jak o sobě sám prohlásil
v osmé třídě.
Flash back:
"Paní učitelko, já mám IQ 30!" Ohradil se Naruto a zadíval se jí do čokoládových očí.
"IQ 30 má gorila." Oznámila mu suše a třídou se roznesl smích.
End Flash back.
A tak si všichni posedali do svých lavic, tedy... Ty tři podezřelé osoby jsou s námi ve třídě. Měli by odtud vypadnout, nezdají se mi a ke všemu se s nimi baví Karin což je ještě víc než nepokojné!
Sakura se o mě opře a pak tiše sleduje učitele Kakashiho který nás zasvěcuje do tajů jak to bude se školní docházkou a dozvím se akorát tak velký kulový! Zavřel jsem jen na vteřinku oči a nadechl jsem se vůně vlasů, přesněji šamponu který Sakura používá. A pak najednou jakoby jsem usnul a škola skončila! Nejdřív bych byl
rád ale když vůbec nic nevím tak mi je to celkem někde!
A tak jsem se musel zeptat nakonec Sakury která na moje štěstí dávala pozor
za mě, jak já ji miluju...
Za chvíli nám to tedy skončilo a protože jsem si ještě neobjednal obědy včetně Naruta a tak nám blonďáček naplánoval budoucnost v podobě navštívení Ichiraku Ramen.
a tuhle se rozhlížím a podívám se vedle sebe kde kráčí Sakura, jemně omotám svou paži kolem její a konečky prstů
jí chytnu za ruce. Ona se na mě nejdříve trochu zmateně podívá ale za chvíli její skroucenou tvář nahradí zářivý a sladký úsměv který mám tak rád. Vlastně ji miluju celou ať už se jedná o její povahu nebo její krásné, růžové vlasy.
"Jak se máš?" Zeptal jsem se a když odpovídala pořád se usmívala.
"Dobře, když jsem s tebou." Řekla mi a já jsem byl naplněn zvláštním štěstím, že osoba mě drahá je šťastná kvůli mě...
"Naruto! Nechte si to na doma!" Zvolal jsem na ty dva před námi se smíchem neboť se velice hladově líbali, to i v chůzi!
Nakonec to nevypadalo tak že by měli co dělat aby se po sobě nevrhli no já si neodpustím rýpnutí.
"Ale prosím tě, ty máš co říkat." Zašklebil se na mě a já jsem odvrátil zrak do podoby stojacích sloupů.
Úspěšně jsme dorazili do Ichiraku a Naruto nám hned objednal dlabanec. Všichni jsme se hladově po tom vrhli protože jsme od rána nejedli, že!
"Hele, Hinato, toš stařenko!" Zamával jsem jí před obličejem a ona hned mou ruku nenávistně chytla.
"Co chceš?!" Procedila mezi zuby protože jí to oslovení asi značně vytočilo.
"Tak babičko, promiň..." Na chvíli jsem se odmlčel a když si mě změřila pohledem tak jsem spustil dál. "Vnímáš? Chvíli si vypadala tak omámeně?" Na konec jsem dosadil otazník protože jsem ten její výraz nevěděl přesně popsat.
"Hele! Dědku nech toho!" Zavrčel na mě a já jsem se ušklíbl.
"Nejsem dědek! Jů!" Obrátil jsem karty, nejsem přece žádný Hele z Hřiště 7
nebo jak se ta kravina pro malý děcka jmenuje.
"Jestli nemáš zájem se se mnou přátelit tak mi to řekni rovnou!" Vykřikla na mě a uraženě odkráčela. Sakura vstala a ještě před tím než se za ní rozběhla mi řekla dvě slova. Nebo tři?
"To jsi přehnal." Řekla a já jsem na chvíli jakoby přestal vnímat. Složil jsem hlavu ke svému ramenu a Naruto mě přátelsky poplácal po zádech.
"Ach ty baby, ale Sasuke nezapomínej že Hinata je extra cholerická." Usmál se na mě zářivě a vcucl další nudle.
"No jo...Hnáta jedna..." Jakmile jsem to dořekl tak se Naruto začal smát o sto-šest. "To tě tak rozesmála ta Hnáta?" Zeptal jsem a nadzvedl jedno ze svých černých, štíhlých obočí. Naruto mi ani neodpověděl protože se u něj dostavil další záchvat smíchu, sice to nechápu ale nakonec jsem se k němu přece jen přidal, nejde se nesmát s přáteli že?
"Myslím si že budou někde doma jíst ovocný pohár a ne někde trajdat po lese." Vyslovil jsem svou velice inteligentní otázku.
"Ale prosim tě co by
tam asi dělali?" Zeptal se mě Naruto a tentokrát to byl on kdo zvedal tu žížalu nad okem.
"Hádej, přece nebudou běhat po Konoze sakra mysli! Jo aha ty to vlastně neumíš!" Napadlo mě instinktivně.
"Tak jdi do pr..." Chtěl mě tam poslat no má sakra štěstí že to nedořekl.
"Však jdu!!" Křikl jsem po něm a naštvaně jsem odkráčel, dneska mě všichni serou... Zamyslel jsem se a možná že na tom bude i můj podíl no ať si už všichni naserou. (gomen za výrazy) Odkráčel jsem někam k hlavám Hokágů a sedl si na ně, vítr mi čechral mé havraní vlasy
a na chvíli jsem vypustil...


















pět 3 šest 1 a šest 2 jsem spokojená
co ty? a jinak děkuju za desing, můžeš mi ho tam nastavit prosím?