Stopy v ránách...

24. února 2011 v 14:43 | Ufonek |  Jednorázovky
Tak lidáčci, doufám že se vám bude tahle povídka líbit i když není SxS ale na RaH.. je to Ron a Hermiona no ... doufám že si ji i tak přečtete :))

Seděla v rohu a schovávala si hlavu do kolen... Po tváři plných šrámů jí stékaly slzy velké jako hrachy... Objala si kolena a zabořila do nich hlavu.. její vlasy barvy lískových ořechů jí objali kolena což vypadalo že tam ani obličej nemá.. Její slzy dopadaly do jejího klína... Plakala, velice... strašně jí to bolelo.. jak fyzické tak i psychické rány.. nikdo se o ni nestaral, nikdo ji neměl rád.. jenom jí bili a týrali... nikdy jí nenechali spatřit aspoň chvíli světlo slunce... Znala jen chladné mříže a dveře za kterými vždy čekal on. Ten který ji neměl v lásce... Nevěděla proč jí to dělá ale už jí to bylo jedno... Její život neměl cenu... Najednou se ozvali podivné zvuky ode dveří a ona už věděl že to je on... Dveře se rozrazili a jí do nosu vpadla silná Kolínská... Jeho černé vlasy a křiví nos lemovali jeho tvář. Díval se na ni těmi jeho černýma očima a vzal jí pod krkem, odvedl ji do vedlejšího pokoje a tam jí jednu vrazil... Poté následovala další a další, už se ani nebránila.. stejně by s tím nic neudělala. Nakonec odešel kvůli nějakm zvukům za dveřmi, těmi které konečně osvětlovali alespoň trochu ostatní části budovy a nahlíželi tam... Vykouknula tam zrzavá hlava a koukali se na ní modré oči z kterých vyzařovala taková zvláštní, pozitivní energie...
"Tam nemáš co dělat!" Zařval na něj silný, mužský hluboký hlas a zatahal ho za límec od košile zpátky do chodby.
"Počkejte! Kdo je ta dívka?" Zeptal se zmateně a hnědovlásku bodlo u srdce, ne jenom jednou... víckrát... strašně ji to bolelo.. On si na ni nepamatuje!
"Říkám ti že tam nemáš co pohledávat!" Zaburácel znovu ale on se nenechal odradit a všupl zase zpátky tam kde ji viděl, její tvář která byla poseta miliony modřin a šrámů...
"Ahoj..." Posadil se k ní a ona se ještě víc schoulila do klubíčka plného emocí... "Kdo jsi?" Pokračoval dál.
"H-Hermiona..." Vyřkla ze svých už tak dost roztřesených úst. On překvapivě zamrkal...
"Tak se jmenovala moje kamarádka z dětství... byli jsme ještě dost malí ale já na ni nezapomenu... Já jsem Ron." Usmál se na ni zářivým úsměvem a ona měla pocit že všechno zlé se nakonec promění v dobré to by však nesměl přijít on.
"Vypadni!" Zakřičel za něj černovlas a Ron se na něj osopil.
"Hele Snape! Řekni mi proč tady schováváš Hermionu? Co si jí udělal ty šmejde??"
"N-Nic..." Ronovi se teď zdálo že v jeho očích zachytil známku nejistoty... Naštval se a jednu mu vrazil, vzal Hermionu za ruku a utíkal co mu nohy stačili...
"Rychleji!" Pobízel jí zrzek a ona se poprvé za ty dlouhá léta co ji trápili, usmála..
"Rone.. tady už nás nikdo nepozná..." Sklopila hlavu na kachličkovatou zem, stále byli v útrobách Bradavic..
"Dobře..." Řekl a zpomalil až nakonec přešel na pomalou chůzi... "Proč?" Zeptal se nechápavě a nadzvedl jedno ze svých štíhlých obočí.
"Co proč?" Ptala se stále a nechápala Ronovu otázku.
"Proč si tam byla, Hermi?" Zeptal se na otázku kterou měl předem promyšlenou v myšlenkách, v hlavě...
"Já... Snape... je to těžké..." Při téhle představě se jí nahrnuli do očí slzy, už od mládí jí začal obtěžovat... bil ji... když se vzpírala tak ještě víc... Otřela si oči a podívala se Ronovi do tváře.
"A proč?" Zeptala se tentokrát ona na takovouto otázku.
"Co proč?"
"Proč jsi mě od tamtud odvedl?" Zeptala se ho a trochu se začervenala.
"Já ani nevím.. bylo mi hned jasné že jsi padla do nesprávných rukou, hned jsem si říkal že Snape nemá daleko od krimlu... a navíc, někoho mi připomínáš, víš.." Nepatrně uhnul pohledem a poté se podíval zpátky na ni.
"Jenom?"
"Jaké jenom?"
"Nic, nic..." Raději odvrátila hlavu protože přes slzy už pomalu přestávala vidět..
"Hermi?" Zeptal se jí a zastavil v chůzi.
"CO JE?" Neovládla se a trochu to aji zakřičela...
"Ty pláčeš?" Objal ji okolo ramen a ona se mu zakulíškovala do ramen..
"Já... nemůžu uvěřit že si na mě nepamatuješ." Vzlykla.
"Jak...nepamatuju?"
"Bylo to jen v dětství ale já tě znám až moc dobře Rone Weasley!" Rozplakala se a bušila mu pěstmi do hrudi.
"Hermi... já věděl že tě odněkud znám..." Řekl a několikrát ji pohladil po vlasech.
"Cože?" Podíval se na něj svýma uplakanýma očima které už tak byli červené...
"Miluju tě... tak jako když jsme byli malí... pamatuju si tě ale nevěděl jsme jestli to jsi opravdu ty, ale jakmile jsi řekla že jsi Hermiona, srdce se mi rozbušilo tak prudce že jsem na chvíli nemohl popadnout dech... miluju tě už od doby co jsem tě spatřil... už jako malý jsem věděl že ty jsi ta pro mě.. ta osoba pro mě které si budu vždy vážit a snesu jí třeba modré z nebe... jsi déšť který potřebuju abych se mohl zase pořádně nadechnout... jsi země po které potřebuju chodit... ty jsi ta pro mě..." Vyslovil několik celkem krátkých vět a přesto ji tak dojali... Jejich rty se k sobě nebezpečně přibližovali až se spojili v jedny.. Líbali by se ještě déle kdyby je někdo nevyrušil.

"Nech můj majetek!" Zakřičel na něj černovlasý čaroděj.
"Jaký váš majetek?!" Obrátil Ron a ještě víc Hermionu stiskl v pase na kterém ji objímal.
"Okamžitě!" Znovu vykřikl do tmy chodeb a nastavil proti němu jeho hůlku.
"Crucio!" Ron byl pohotovější a vyřkl jednu z kouzel která Snape okamžitě odstřelila do neznáma. "Utíkej!" Zakřičel ještě na Hermionu a sám se rozeběhl... Protože věděl že Snapa nebude tak snadné porazit...
"Rone!" Vykřikla a zatahala mátohu za rukáv, oba dva se schovali za roh.

"Bafiky baf! Nesežral tě?" Zatřásl Ronem jeho obrýlený kamarád.
"Uááá-!" Chtěl dál křičet ale Hermi mu zacpala pusu, nebylo by to naschvál aby si je podrazák nevšimnul.
"Harry!" Vyjekla Hermiona a Harry je zabalil do neviditelného pláště...
"Co tady děláte?" Zešeptal černovlasý s brýlemi.
"Ále, to je dlouhá historie..." Vyslovil Ron a objal Hermionu kolem ramen.. poté se nenápadně vyplížili a šli za vedením školy...

A tak to všechno ještě nekončí...

"Hermiono!!" Křičel Ron uprostřed cesty... "Ne prosím! No tak vydrž! Není možné aby si tu nebyla!"
"R-Rone... myslím že Snape to na mě nějak poznamenal... nic se nestalo... to jen mé tělo strádá.. Rone..." Přiložila svou ochablou ruku na jeho tvář. On ji okamžitě chytil do té své... Z její pusy začala vytékat krev...Skolili se k zemi...
"Né! Prosím!" Zaprosil k nebi ale stejně mu to nijak nepomohlo... své oči zavřela... navždy... "NÉÉÉÉÉÉÉ!" Křičel do neznáma...

Skončilo to smutně ale přece jenom... umřela u toho u koho chtěla... u toho co by ji snesl modré z nebe, u toho pro ni... U svého vzduchu který potřebovala pro její neuhasínající oheň. U té osoby které si nejvíce na světě vážila...
____________________
komenty by bodly :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kata-chan Kata-chan | Web | 24. února 2011 v 15:01 | Reagovat

Huííí ♥!!!! Úžasnééé! :-*

2 Keri x) tvé SBénko =) Keri x) tvé SBénko =) | Web | 24. února 2011 v 15:49 | Reagovat

Ahojky!!!!!!
Zdravím tě po dlouhé době:D
Jak se máš?
Jináč krásná povídka i když moc nemusím Rona a Hermionu:D

3 Deidara miu Deidara miu | Web | 24. února 2011 v 18:08 | Reagovat

whááá to j nádheráááá  :)))

4 marketa251996 marketa251996 | Web | 24. února 2011 v 19:03 | Reagovat

Huh... Ten konec jsem vážně nečekala :D

5 Majulík-chan SB-nkoo =* Majulík-chan SB-nkoo =* | Web | 24. února 2011 v 21:45 | Reagovat

krasnee jako vzdy :D a inac uzasny dess mojaa :D

6 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 25. února 2011 v 13:55 | Reagovat

skvelá poviedka :-)  :-)  :-)

7 Kami - SB - Kami - SB - | Web | 25. února 2011 v 15:55 | Reagovat

sice to bylo trošku strohé - takové všechno hrozně narychlo, hned vysvobodit, hned miluju tě, hned umřít :-D ale byla to fakt skvělá povídka :-)

8 Stanush Stanush | Web | 26. února 2011 v 13:06 | Reagovat

uuuuuuuuuuuuuuuuuuzasne :) :-P

9 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 27. února 2011 v 20:35 | Reagovat

Kawai ^^ tento par mam rada ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama