First blow

11. března 2011 v 17:00 | Ufonek |  Něco z mé duše...
Ták máme tu opět jednorázovku... depresivní a se špatným koncem... užijte si... :) chtěla sem ji sem dát už včera ale nějak jsem to nestihla :D


Možná že jednoho dne se to změní.. možná že jednoho dne se to změní a já konečně budu moct otevřít oči a podívat se na svět úplně jinak než do této doby. Možná že jednoho dne budu volná a poletovat si po světě z jednoho kraje do druhého jako nějaký ptáček. Možná že jednoho dne už nebudu ronit slzy pokaždé když jdu domů. To místo se vlastně ani nemá nazývat domovem jen to je mé současné přístřeší a to je vlastně jediný důvod proč tam jsem, rodiče mě nenávidí a já nemám kam hlavu schovat. Možná že jednoho dne nebudu taková šedá myška jako jsem doteď. Možná že jednoho dne se vyplní mé současné sny a přání. Možná že jednoho dne to všechno bude jinak. Možná že teď si říkám že je to špatné a třeba se to jednoho dne dokonce zlepší ale teď o tom dosti pochybuju. Jen tak tlapu nohama po chladné zemi. Je jaro a stejně dneska pršo-sněžilo. Všichni si z toho dělali srandu.. je 10.3. jo, neklám, fakt má narozky Chuck Norris… Proč tak dneska sněžilo a proč je nazdobená jídelna? Ne neblíží se Velikonoce nýbrž má narozky Chuck Norris, hahaha! Teda povím že tohle už se mi vážně nechce snášet, ukrutná škola a ještě horší doma… Jednoho dne možná skončí moje trápení ale mám pocit jakoby se mě to vůbec netýkalo. Jakoyby na mě byl svět šíleně krutý a vůbec zlý! Jakoby mě nikdo neměl rád.. Jakoby jsem byla prostě k ničemu, jako bych snad ani nebyla, jako bych byla vzduch. Možná by to bylo lepší než to snášet tady v tomhle těle. Moje duše dostala na starost mizerného člověka - to jsem já. Nedávno jsem dělala něco do školy a stejně je mi to akorát k velkýmu prdu! Jo, trochu jsem se koukla na matiku a stejně z ní mám za 4. Já už prostě nemám důvod něco dělat, být tady a vůbec se nevykašlat na celý svět. Na rodinu, kluky i kamarády. Nevím proč ale zdá se mi že se sami sobě postupně odcizujeme. Kámoška na mě dnes byla hnusná protože mi otřela krupici o čerstvě omyté vlasy. Ke všemu si ze mě dělal srandu jeden kluk. Sasuke Uchiha… Jak já to jméno nesnáším a přitom miluju. Miluju ho celým svým srdcem a přitom ho nenávidím. Dokázala bych se rozplývat nad každých jeho křivkách. Na jeho ostrých rysech kterému přesto tak sluší. Holt život mu prostě nadělil co jeho jest. A je tak nádherný. Jeho černočerné vlasy mají ještě temnější barvu než sama noc. Jeho uhlově černé oči mají lehký nádech tmavě modré, ale opravdu jenom tak aby když se natočí do správného světla to šlo vidět. Já jsem asi jediná kdo ho tak zkoumá je to tak. Sedí o tři lavice přede mnou ve vedlejší řadě. Vždy má své ruce spojené a zamyšleně kouká někam do prázdna. Občas pohodí svou černou kšticí a koukne se k oknu, to právě zapříčiní to že se na něj podívám ale stejně jsem moc naivní v tom že by mě měl někdy rád. Proto možná bude lepší se sebe nějak zbavit. Zabít se, udělat sebevraždu nebo se stát EMO což s mými růžovými vlasy moc nepůjde. Leda že bych.. ne stejně to nemá cenu, stejně to neudělám. To se raději zabiju protože na tomhle světě neplním žádný úkol a nikdo se o mě nestará. Nikomu bych nechyběla, nikoho jsem nikdy ve svém životě neokouzlila. Měla jsem sice pár kluků ale bylo to na nic. Stejně nikdy nepoznám pravou lásku, no nejde o to že bych ji nepoznala ale o to že bych nebyla milována. Miluju, stále, denně. Každou minutu a sekundu ho miluju čím dál tím víc a to mě na tom asi nejvíc štve. I přes to jak je arogantní tak mi je to jedno a já ho miluju přece jenom celým svým, malým srdíčkem. Je mi jedno co si o mě lidé myslí, stejně jsem jen odpad co byl zahozen už tím že byl narozen. Tím že existuju údajně mnoha lidem ničím život, to jenom svou existencí všechno kazím. Kdybych nebyla bylo by to určitě jiné. Teď jsem málem hodila hubu ve svých teniskách a jen díky rukoum na kterých jsem měla imitovanou kůži, myslím rukavice, jsem se zachránila. Abych neměla špinavé rifle, to by mě teprve matka zabila. Jo je to tak, to by teprve nastalo to pravé peklo. Upravím si na zádech svou tašku kterou nosím do školy a šupu si to vesele dál.
Za těch pět minut než dorazím konečně domů se stihnu ještě párkrát natáhnout ale naštěstí to vše dopadne dobře. Prostě se mi moc nechce nic dělat a jsem k ničemu a proto ani nemám chuť něco dělat. Odložím si tašku a jdu umýt nádobí. Vyluxuju a udělám si sváču, protože ty blafy co dělají ve škole se vážně nedají jíst a já se potřebuju něčím nasytit. Myslím si že je to ale jedno když za chvíli nebudu. Už jsem se definitivně rozhodla a to že se zabiju. Prostě to tady už pro mě nemá cenu. Jsem si jistá že poslední na co budu myslet bude on. On na mě určitě nikdy ani očkem nezavadil a nikdy na mě nepomyslel. Jediní kámoši jsou Hinata s Narutem a ještě pár skvělýma lidma. Mám je všechny vlastně ráda ale já jsem nic a tak to taky zůstane. Najednou mi něco zasvítí do tváře a já zjistím že jsou to paprsky slunce které právě vychází zpoza mraků. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Ne to je celkem blbost. Dnešní den byl zatažený a vůbec jsem si zase připadala jako v zimě. A to jsem si myslela že jarní prázdniny s sebou přinesly jaro. To jsem se ale šeredně a pořádně vážně sekla. Možná bych se měla trochu vzchopit a začít žít jinak, konečně někoho zaujmout a být šťastná, ale jak když to nejde? Jak když to nedokážu? Z počátku, už asi dva roky dozadu, jsem si říkala že se to zlepší ale stejně ani po tom co jsem přešla na střední školu se to nezlepšilo. Nechápu momentálně vůbec nic co se týče světa. Každopádně jsem už zjistila že není spravedlivý, dokáže podrazit ale taky jsem zjistila že každý si řídí svůj život. Pokud si chceš z někoho dělat srandu tak to uděláš a on ti za to buď rozkope hubu, nebo to toleruje a nebo nad tím jen zakroutí hlavou alá "co je to za blbce?" a jde dál… Tohle já prostě nedokážu, nedokážu si o nikom myslet že je zlý, prostě na to koukám jen tak ze zdola a naprosto jim to toleruju. Už dlouhou dobu si ze mě dělají srandu kvůli mým růžovím vlasům a získala jsem si tak přezdívku "žvýkačka" abych já sama sebe ohodnotila tak na mě není nic hezkého kromě mých jasně smaragdových očí. Myslím si že jsou hezké ale co já vím, to okolní svět mě hodnotí, já nemůžu prostě přijít a říct "jo já jsem nejkrásnější a nejlepší holka na světě" to prostě dokáže jenom Karin a její dvě gardedámy.
Pustím si do uší svou oblíbenou hudbu, její zdroj je kapela Nightwish kterou nade všechno miluju. Vždycky mě nějak pozitivně naladí a já chci aby když budu opouštět tento svět mi hráli v uších jejich oblíbené songy. Pomalu se nějakým zázrakem proderu do kuchyně protože doteď jsem byla ve svém pokoji a vezmu si ostrý nůž. Opět si zalezu do pokojíku a ještě před tím než se odeberu do koupelny se na kratičkou chvíli připojím k internetu. Kouknu co je na facu, hlavně mám na své zdi několik hnusných nadávek na moji osobu. Už je mi to jedno, za chvíli tady stejně nebudu. Poté ještě skouknu několik stránek a konečně se vydám ukončit svůj bezcenný život. Stejně tady jsem k ničemu, ještě jednou zopakuji že mě opravdu nikdo nebude postrádat. Naše koupelna je celkem malá ale za to má velkou vanu. Proto není problém svléct si své oblečení a vlézt si do vany do které se už pomalu napouští horká voda. Někteří říkají že zabít se ve vaně je mnohem pohodlnější no nevím nevím. Jemně se říznu do zápěstí a hned se začne ve vodě rozpouštět má čistě červená krev. No nevím jestli právě čistě červená ale to je mi jedno. Říznu se ještě víc a když zjistím že mě to vůbec nebolí rozřežu si celá svá zápěstí. Nemohu si pomoci od toho strašného, dobrého pocitu že se konečně zbavím těch co mi tak kazili život. Ale zbavím se i toho koho miluju... Toho koho mám na tomhle světě na prvním místě. Pořezala jsem si i mou pořezanou, třesoucí se rukou to druhé zápěstí, položila jsem nůž na okraj vany a zavřela oči. Vím že tohle asi není správné, že bych měla vstát a bojovat. Nejde to, slané slzy se mi spouštějí po tvářích a já myslím jen a jen na něj. Pomalu cítím jak mé tělo ochabuje a já se prodírám do jiného světa. Někteří říkají že jiný svět je v nás, nějak jsem o tom filozoficky nepřemýšlela. Prostě se má duše vypaří kamsi do pryč a tělo bude mrtvé... Nechci zahodit ty okamžiky strávené s ním, i když třeba se na mě jen mrknul...
Já už nevnímám okolní svět a odcházím z něj...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 marketa251996 marketa251996 | Web | 11. března 2011 v 19:05 | Reagovat

To bylo dooost smutný :-(  :-(  :-(

2 BeRuŠšš<3 BeRuŠšš<3 | 11. března 2011 v 19:18 | Reagovat

Je to smutný.. ale krásný :-)

3 Deidara miu Deidara miu | Web | 11. března 2011 v 19:39 | Reagovat

dokonalýýýýýý jak já ty depresivnosti miluju :D :)))

4 Kata-chan Kata-chan | Web | 11. března 2011 v 21:11 | Reagovat

:D *happy* :-)

5 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 11. března 2011 v 21:56 | Reagovat

uuuuu...veľmi pesimistické...a smutné...ale inak to bola nááádherná poviedka... :-)  :-)  :-)

6 Dell Dell | E-mail | Web | 12. března 2011 v 11:26 | Reagovat

achjo, proč to tak dopadlo, že si vzala život? :-( je to smutná, ale nádherná povídka :-)

7 Miyoko Kishima Miyoko Kishima | E-mail | Web | 12. března 2011 v 16:46 | Reagovat

Kawai :) Smutné, ale krásné :)

8 Deidara miu Deidara miu | Web | 13. března 2011 v 12:11 | Reagovat

Tareísku japak se máš? ;)

9 Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell Gabrielle Beatrice Bone Michaelis van Dorcell | Web | 13. března 2011 v 15:18 | Reagovat

to je nádhera *-*

10 Deidara miu Deidara miu | Web | 14. března 2011 v 15:14 | Reagovat

a ták... bolí mě záda prdel ruce a všechno XD Ale dobrý ,dobrý Tarejušo .DDD

11 Wuwík Wuwík | 15. března 2011 v 19:00 | Reagovat

http://storfor.blog.cz/1103/nabor-redaktorek sory za reklamu

12 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 16. března 2011 v 18:25 | Reagovat

smutný příběh , ale krásně napsaný =)

13 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 17. března 2011 v 18:28 | Reagovat

ahoj mohla bysis přečíst článek na blogu a napsat svůj názor díky!

14 Saky-chan Saky-chan | 18. března 2011 v 14:20 | Reagovat

:'( Bééééééé.......já bulím :) musím utírat klávesnici :(

15 Gaarusa Gaarusa | Web | 18. března 2011 v 16:01 | Reagovat

Děkuji moc taky máš moc kráááásný dess :-)

16 angelika155 angelika155 | E-mail | Web | 23. března 2011 v 10:26 | Reagovat

toje strašne smutné ale proste krásne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama