close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Když si dá múza dovolenou...

1. března 2011 v 17:32 | Ufonek |  Jednorázovky
Konečně jsem něco sepsala... tak tady to máte :-) doufám že se vám to bude líbit, je to zase SxS takže mi to šlo ;))




Jak mám psát když nemám múzu? Nakladatelství už na mě tlačí, že co to jsem za člověka že to ještě nemám dopsané.. Lámu si nad tím hlavu už půl druhého měsíce. A co mám podle vás dělat když nějakou hrúzou nechytnu tu moji neposlušnou múzu co si ráčila dát dovolenou. Někdy to vážně nechápu. Několikrát se tu už ukázala ale to jsem byla v posteli a už chtěla konečně spát. A z vyhřáté postele fakt skákat nebudu jenom kvůli nějaké čarodějnici která ovládá můj mozek fantazie! Momentálně jsem v útrobách svého až přehnaně zatemněného pokoje... No on vlastně není zatemněný, to je venku jenom asi kolem jedenácti hodin večer a já prostě už nevím jak dál. Snažím se napsat alespoň pár řádků ale pokaždé je smažu neznámo proč, asi se mi nezamlouvají nebo je na nich něco divného. Každopádně pokaždé se kvůli tomu můžu utlouct aji třeba do hlavy ale stejně z těch mých ohavných prstíků nic nevymlátím!! K sakru... je to na nic... Protáhnu si své unavené ruce nad hlavou a pořádně si zívnu... Dneska už nemám sílu něco psát... V tom mi v hlavě blikne "nedostaneš zaplaceno jestli neodevzdáš pravou, dobrou práci spisovatele!" křičí na mě už troch zastařelí ženský hlas. Už podle hlasu je poznat že tato žena je velice rázná, bodejť by ne když vypadá jako stará čarodějnice co se právě vzbudila a vylezla z pelechu. Její rudé vlasy ji sahají na všechny světové strany a proto ani nejde poznat kde má předek, obličej a nebo temeno hlavy. A já zrovna s touhle šeredností mám pracovat. Znovu se odhodlám psát a napíšu pár slovíček které zanedlouho stejně zase vygumuju pomocí klapky "back space" takže moje práce stejně zase přijde v nivěč. Upevním si na sobě svou červenou mikinu, musím podotknout že hodně teplou, jinak bych v pokoji u okna nemohla dřepět a cvakat něco do klávesnice. Chtělo by to nějaký nápad... Stačilo by i malinko a já bych s tím byla spokojená.. třeba ucítit vůni fialek co by sem zatoulal neblahý větřík skrz otevřené okno.. Nebo ochutnat nějaké božské jídlo v podobě nějaké dobrůtky.. Marně se rozplývám, stejně se nic takového nestane.. Možná by i stačila vůně knih z jeho černých vlasů.. On mi však v tuhle noční hodinu asi těžko pomůže když už dávno spí. A navíc, já jsem nikdo... jenom ubohá spisovatelka která nedokáže ani napsat nějakou správnou knihu. Ke všemu tohle dělám jenom jako koníček a proto si od školy často musím udělat volno, na jednu stranu je to dobré že si aspoň při čajíčku odpočinu a můžu dlouho vyspávat, na druhou stranu pak neumím látku což je na vysoké škole celkem dost potřeba, však za chvíli mé utrpení skončí a já se budu moct věnovat mému soukromému životu. Na okamžik si představím jeho černo černé, uhrančivé oči ve snaze že mi to přinese alespoň nějaký spoj mezi mnou a fantazií vzdálenou nejméně na tisíc mil.. Najednou mě ovane chladný vítr, protože mám otevřené okno... začíná jaro tak by měl být teplý jako do onedávných minut. Tento je však tak chladný jako ze severního pólu, po zádech mi přejde mráz a místo toho aby se mé prstíky hýbali do rytmu písmenek v klávesnici, tak jen prokřehnou a mě nezbyde nic jiného než se koukat očima na jedno a to samé místo z důvodu až moc velké zimy. Je mi opravdu hodně velká zima na to že má být jaro. Schoulým se do klubíčka a na mé speciální počítačové židli na chvíli zavřu oči. Snažím se aby ten pocit co nejrychleji zmizel. Kdekdo by řekl že bych se měla vzchopit a jít zavřít to okno ale to prostě nejde! Mé nohy mě neposlouchají, mé tělo mě neposlouchá a já už prostě nevím jak dál. Je mi z toho na nic, to tady mám umrznout? To bylo moje naivní myšlení, vítr za chvíli ustal a já se v blaženosti své zase rochním v teple svého krytu. Nasadím si svou spací čepičku, ale jakoby mě něco pobízelo abych ještě nezalehla... Vítr, teď už o hodně teplejší mi čepici doslova strhne z hlavy a rozčechrá mé polodlouhé, růžové vlasy. Podívám se na měsíc a na chvíli, jakoby se mi zdálo že se na mě usmál. Dneska už vážně blázním, čepici nechám tam kde je, čili na zemi a zasednu opět za počítač a za mou velkou, známou, neposlušnou klávesnici na které co chvíli má napsaná slova zase mažu. Žeby konečně dorazili? Ona zmiňovaná hned ze začátku? Tomu nevěřím... Pohlédnu skrze sklíčka svých brýlí, které používám jedině při psaní či čtení, poté se rozhodnu že si je sundám, odložím je na noční stolek vedle postele a zadívám se na obrazovku. Vidím jenom rozmazaně ale dost na to abych to nepotřebovala. Nepotřebuji ani vidět co píšu, stačí mi když zavřu oči a podle mysli vím kde jsou písmenka a tak klapu až do noci. Vlastně, teprve se rozjíždím a jde mi to dobře, slovo za slovíčkem píšu do modře orámovaného Wordu, jakožto virtuálního psacího stroje uvnitř, někde v paměti počítače. Nemyslím na nic jiného než na to že můžu mít konečně kvalitní knížku, vlastně já jich mám už víc ale tahle by z nich mohla být i nejlepší! Jak se říká že dej každému dni aby se stal tím nejlepším ve tvém, dosud prohraném životě. Ani nevím co si to v mysli plácám za nesmysli, předem prohraném.. To se tak říká protože stejně jednou umřeme, na všechny dojde. Já však věřím v něco úplně jiného! Já věřím že to zvládneme, já věřím že to vyhrajeme! Že jednou.. se to stane a všichni budeme šťastní, možná je to jen moje velká naivita, kterou jsem známá, ale je mi to ukradené, naprosto...
Chci si od toho na chvíli odpočinout a na chvíli pootevřít svá zelená tajemství, která se schovávají pod víčky. Však nic mi to nedovoluje, moje oči se jakoby zadrhnuli a já je prostě nedokážu otevřít, nedokážu ani přestat bříšky prstů mačkat klávesnicová písmena, nechápu tomu ale nechám to tak a vesele pokračuju. Mám žízeň... chci se napít ale prsty nechtějí slézt z té malé otravné věci... Odmítají to, protestují proti tomu... Chtějí se na ní stále držet a stále klapat do těch laskavých písmen které je tak zdržují, hopsají jeden za druhým a ne a ne se pustit. Opět to nechám tak a i když mě ovane znovu ten zim ní vítr neřeším to protože já mám teď svou múzu kterou už nenechám ani za nic odejít, to by byla pohroma kdyby se to stalo, ale já neřeším co by bylo ale co bude! A co je teď! OC právě prožívám, co se mnou mocná čarodějka mysli vyvádí. Nechce nic jiného než abych dál psala, psala, psala a psala... Prostě nechce nic jiného než tohle, tohle a tamto. A nejhorší na tom je že ani nevím co sama píšu, prsty se instinktivně zapojují do boje s obdélníkem a já jim věřím, já věřím že to neprohraju, ale věřím ve vítězství. Věřím ve vítězství nad svou vlastní fantazií, že se ještě rozšíří a bude ještě bujnější než předtím. Vím že je to blbost ale já v to prostě věří, někdo věří v boha.. někdo v takové blbosti jako já... Věřím ve všechny magické bytosti které mi napomáhají, věřím ve svou lásku která je momentálně daleko ode mně. Najednou jakobych uslyšela něčí, v dálce hlas... Něčí hlas.. Pohlazení pro mé ušní bubínky se dostavilo ale i kdybych sebevíc chtěla tak se mi stejně nepovede otevřít oči a podívat se na dotyčného, stejně si myslím že se mi to jen zdálo a tak pokračuju v psaní mého románu. Opěřu si ke všemu hlavu o opěradlo a jen si v mysli představuju co se v té knize uděje a moje prsty to všechno do dokonalého detailu popisují, vím že je to tak protože já to vím, věřím v to a to je jedním hlavním důvodem proč to všechno dělám, věřím v sebe... Tuhle větu mi kdysi vryl do paměti jeden nezmiňovaný blonďáček. Jeho krásné, modré oči se na mě dívají přes sluneční brýle a s jeho zlatými vlasy si pohrává vítr, pamatuju si na léto... Na to kdy jsme stanovali, opékali a na mou letní, velkou lásku. Každý den jsme byli spolu ale pak se blonďákovi stalo něco hrozného a my jsme to prostě neunesli... Má láska však pokračovala a díky tomu jsem se přes ztrátu mého bráchy, jak jsem ho nazývala, přenesla... Nebýt jej tak tu dávno nejsem. Vzpomenu si na Narutovu nehodu a oči se mi zalijí slzami, tlačí mě a nutí mě otevřít oči což se mi však nepovede, vím že teď v té knížce bude něco dramatického protože se pod návalem vzpomínek rozbrečím. Neudržím to prostě na uzdě a to už moje oči slzí vodopád. Já nepláču, to se mi jenom spouští vodopády z očí.. Jak je známý... Tohle vždy říkala, vždy optimistická tmavovláska s levandulovými očky. Ano, ta do prázdnin optimistická, od té doby co se stalo Narutovi, její lásce je tolik zamlklejší.. Já však vím že uvnitř tam někde je.... to její srdce...Opět uslyším v dáli ten hlas "lásko..." Pormlouvá ke mě ale já ho jakoby neslyším, slyším ale jenom zevnitř mé hlavy. Mé ušní bubínky na to nijak nereagují. Konečně se mé přísavky aneb prsty pustí své teritorium krve, tedy klávesnice a já múžu svobodně odložit ruce a následně cítím jak mi je někdo chytil. Mé zelené oči se otevřou a já pohlédnu na toho kdo mě z toho všeho trápení nakonec dostal... na něj.. na nejkrásnějšího člověka pod sluncem. Jsem zabalená v dece a na mou tvář svítí sluneční lúče. Nechápu to, promnu si jednou rukou, tou nechycenou do jeho jemných rukou, oči v kterých nahmatám slzy. Tak tohle ještě víc než nechápu, vzpomínám si na ten sen který se mi zdál... Počkejte.. sen?! To nebyla skutečnost? A sakra... Tak teď jsem zaručeně někde...
"Lásko? Copak se stalo?" Zeptá se mě naprosto vážně a já mu pohlédnu do jeho nocí temnějších než sama noc.
"Nic... jen to že tě strašně moc miluju a nechci tě ztratit..." Usmála jsem se a objala ho.
"Ale no tak... po pravdě... proč si plakala?" Zeptal se mě ještě jendou.
"Zdál se mi poněkud prapodivný sen.." Vylíčím mu ve zkratce a on to konečně pochopil.
"Tak to je dobře... jinak víš že by si mi to musela vysvětlovat." Usmál se políbil mě do vlasů. Pevně jsem se ho chytla kolem krku a dala do toho polibku celé své srdce i duši... Sasuke je ten kterého mám ráda... Sasuke je ten který mi pomohl a vždy pomůže v nesnázích. Sasukeho miluji z celého svého srdce... Jeho jazyk se propletl s tím mým, užívala jsem si tuhle chvíli kdy jsem byla v blaženém opojení jeho paží a svěží vůně... Tady tahle vůně.. je to vůně domova, to u něj jsem doma... Když jsme se od sebe odpojili tak jsme se na sebe usmáli... Takže to všechno byl jenom sen.. Sasuke mi však vnukl nápad. Nápad který jsem tak postrádala... Múza si může udělat dovolenou ale Sasuke tu vždy bude pro mě. Já to vím. Bleskovým krokem jsem se vyhrabala z postele a zasedla za počítač. Okamžitě jsem ho zapla a zatlačila na myšku která mi stlačila ikonku od Wordu aneb můj psací svět a už jsem začínala další větu od mého nového knižního dobrodružství. Něco mě zalechtalo na krku a jak už jsem zjistila byla to Sasukeho hebká ústa... Vzal mé klapkající prsty do svých a pohladil mi ruce...
"Sasuke teď ne..." Nasadila jsem si své pracovní brýle a dál psala. On si sedl vedle mě a pozoroval mě...
"Počkám na tebe... kdykoliv a kdekoliv..." Zadívala jsem se mu do očí a on vykouzlil ten nejkouzelnější úsměv.
"Děkuju..." Šeptla sem a pokračovala ve větách. Nakonec, když jsem napsala jeden útržek jsem to jeho věčné pozorování nevydržela, sundala si brýle a zachumlala se mu do náruče. Líbal mě něžně a jemně, držel mě pevně a přitom mě netlačil... Je prostě úžasný, někdy nevím jak je možné že se se mnou vůbec zahazuje...
"Jsi krásná..." Řekl mi mezi polibky.
"Nejsem, to ty..." Zasmála jsem se a ještě víc jsem si hrála s jeho vlasy...
"Jenom díky tobě..." Zasmál se tentokrát on a pošeptal mi ta dvě krásná slůvka.. "Miluji tě..."
"Aji já tebe miluji..." Odpověděla jsem mu na to a on mě ještě více sevřel v náručí jakoby se bál že mu uteču...
___________________________________________________________________________
komentáře potěší :) xD
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 1. března 2011 v 20:02 | Reagovat

tohle zahřeje u srdce kdybych takky něco sepsala ale vůbec mi nezbývá čas ale toto je nádhera Tarei :)

2 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 1. března 2011 v 21:20 | Reagovat

no toto...geniálna poviedka...dokonalý koniec...ešte lepší dej...čo to plácam? celé to bolo úžasné...jednoducho nádhera... :-)  :-)  :-)

3 Niigata ♥SBnko♥ Niigata ♥SBnko♥ | Web | 2. března 2011 v 14:33 | Reagovat

absolutne nádherne :D :D krááásny koniec :D parááda :D

4 Charley tvé SB Charley tvé SB | Web | 2. března 2011 v 15:59 | Reagovat

nádherný Tarei...... S tím hledáním múzy mi to připomnělo mě...XD  Ale je to fakt nádherné...

5 Atali Atali | Web | 2. března 2011 v 19:22 | Reagovat

dobrá povídka amáš hezkej ohoz na blogu

6 Deidara miu Deidara miu | Web | 3. března 2011 v 18:07 | Reagovat

nádherááááááááááááááááááá :)))))))

7 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 3. března 2011 v 18:50 | Reagovat

krásnej dess Tarei *pochvala* :D

8 naruto109 naruto109 | Web | 3. března 2011 v 20:50 | Reagovat

máš u mě diplomek tadyk http://naruto109.blog.cz/1103/diplomky-za-bleskovku#pridat-komentar

9 Akemi Akemi | Web | 3. března 2011 v 21:10 | Reagovat

To bylo vážně nádherný. :D

10 sisa357 sisa357 | 4. března 2011 v 9:25 | Reagovat

s
su
sup
supr
supro
suprov
suprove

u
up
upl
upln
uplne

11 Dell Dell | E-mail | Web | 5. března 2011 v 10:47 | Reagovat

PĚKNÝ!!!!!NÁDHERNÝ!!!TO SE SLOVY NEDÁ POPSAT!!! :-)  :-)  :-D

12 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 12. března 2011 v 15:47 | Reagovat

Uuuzasneee  ^^  saky spisovatelkou ^^ a sasukeho laskou XDD nic viac nepotrebujem ^^ okrem pokracka... samozrejme XDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama