Pověz mi co je to láska...

25. března 2011 v 19:25 | Ufonek |  Něco z mé duše...
Toš mám zase depku a když mám depku tak potřebuju psát... (né že bych jinak nepsala xD) ale tak tady to máte, užijte si.. je to taková kratší splácaninka :)))




Láska.. když se řekne láska co si vlastně pod tímto pojmem představíte? Nesnesitelnou bolest či spalované štěstí? Ohromný pláč či zářivý úsměv? Každý si to představí jinak ale je to jenom o tom jak si to kdo prožije.. je to jenom o tom jak se člověk má... jestli lituje toho co udělal a hrozí se aby nikoho takového už nikdy nepotkal a nebo chce tento cit prožívat dál a dál... promiloval by celý život... Ale ten kdo tohle nechce.. kdo prožívá jen věčného trápení... tak s tím to jde skopce... prožívá každodenní teror když vidí tu osobu a nemůže se jí dotýkat... Jak moc by té dané osobě řekl jak moc jí má rád.. že jí miluje... ale nejde to protože se až moc bojí odmítnutí a to zklamání je to nejhorší na světě... psychické bolesti trvají déle a bolí mnohem víc než ty fyzické a to jenom proto že lidé mají city.. že lidé jsou moc citlivý na to aby tohle zvládli... Láska se nedá popsat jedním slovem.. je to nekonečný cit který sebou táhne palčivou bolest ale i nekonečnou slast.. lidé se mohou vzájemně poznávat... zamilovat se do sebe a nebo se jednoduše nenávidět... Jakmile však tu osobu už jednou zahlédneme a už od pohledu se nám zalíbí pak to ještě není problém ale pokud ji budeme opravdu milovat tak už jí ze svého srdce nevyženeme nikdy ani kdybychom sebe více chtěli.. a to je na tom možná to nejhorší... že nejde zapomenout na toho koho jsme milovali srdcem i duší... srdce bolí a většinou se snažíme toho koho milujeme stále i po rozchodu nenávidět... a to je ta největší chyba... někdo nevydrží se na to jen tak koukat a chce se s tím aspoň porvat tak že mu nabídne přátelství.. ale nabídnout přátelství tomu kdo chce lásku je jako dát chleba tomu kdo umírá žízní... tento citát je vryt do srdce určitě hodně lidem.. no tak mi řekněte jen tak z fleku co znamená láska? Je to bolest nebo krása? Je to krása nebo bolest? Je to cit palčivé bolesti anebo nekonečné slasti? Určitě nikdo z vás to nedokáže popsat a to proto že to popsat nejde... každý si prožívá lásku jinak... ale na každého někdy dolehne to zklamání... každý si to někdy zažije.. je jen na nás jak se s tím popereme a jestli do toho půjdeme znovu po hlavě a zase narazíme nebo se stane to a zůstaneme spolu až na věky co se stává jenom až po dlouhé době... musíme se zamilovat vždy do té samé osoby abychom spolu mohli vydržet až do konce života... z různých úhlů se můžeme lépe poznat a tak to jde dál a dál... můžeme tu osobu milovat několikrát za sebou ale vždy ji budeme milovat trochu jinak.. až ta láska třeba vyprchá nebo v nás zůstane až dokonce života.. nevím.. opravdu to nevím.. každý se s tím musí poprat sám.. vždycky na to budeme sami... a to je na tom možná to nejhorší.. na lásku se totiž potřebují dva! Ale když jeden toho druhého opustí kvůli jinému.. těžce se pak hojí rány na srdci způsobené tímto ohavným a někdy krásným citem... pověz mi co je to láska.. ještě tomu pořádně nerozumím a asi tomu rozumět nechci... co těch zklamání kvůli lásce už bylo a právě jedno jediné právě trvá! Dřív mi bylo téměř nemožné popsat jeho části těla dvěma slovy a vždy jsem to dokázala jenom jedním.. teď bych se nad ním mohla rozplývat až do rána.. jeho krásné vlasy vlající ve větru.. Jeho neodolatelně hříšné oči... jeho rty svádějící k polibku... nos vytvarovaný přesně tak aby seděl právě do jeho obličeje! Uši schované pod čapkou vlasů skoro ani nejdou vidět... Jeho vypracovaná hruď byť jsem ji viděla jen jednou či dvakrát vryla se mi do paměti jako tisíc nožů a to jen proto abych mohla po nocích sténat za ním a litovat toho že jsem ho vůbec poznala... I když mám sebevíc špatnou náladu a chce se mi plakat jenom kvůli němu se dokážu rozesmát tak že mi potečou slzy proudem! Nevím jak to dělá ale vždy když se mu podívám do očí mám pocit jakoby se ve mě vždy něco zlomilo a rozklepou se mi kolena... Nevím jak to dělá ale vždycky když se on směje třebaže kvůli mě musím se smát s ním! A to je na tom možná to nejhorší no i když... nechápu to jak někdo jako on může mít tak nádherný úsměv... nesnáším když je smutný a když je smutný on jsem smutná i já... i když je nebe zatažené a on se směje tak mám pocit jakoby ten den byl něčím zářivější a mnohem krásnější! Proto se říká, dej každému dni šanci aby se stal ten nejlepší ve tvém životě! Možná že se to může stát ale to by se mi musela nejdříve vyplnit i jenom jedno přání... a to jediné přání je... mít jeho.. jeho lásku... aby mě měl aspo%n trochu rád... ale to se asi nestane protože on by se nikdy neponížil k něčemu jako je milovat mě... už jednou jsem si myslela že mě má rád... že mě má alespoň trošinku rád ale to je jen z kamarádství.. nic víc nic míň v tom nemíním hledat... ostatním poradit dokážu ale když jsem tady v tomhle tom sama tak nedokážu ani ťuk! Možná že.. kdyby jen.. ne dělám si plané naděje... nechci prožívat lásku ale když ona je tak spalující a přitom krásná že to ani jinak nejde. Vždy když ho zahlédnu jak vstoupí do budovy školy mi zablikají oči štěstím že s ním budu trávit opět půl dne v jedné třídě... vždycky mám takový pocit ale nejhorší na tom je že když má on špatnou náladu tak se na něj musím furt dívat a mám výčitky že ho nedokážu rozesmát ale on mě dokáže rozesmát vším! A já ho ničím.. začínám mít pocit že jsem naprosto k ničemu... když už nedokážu ani tohle.. tuhle mu zemřel pes a já on měl asi zhruba tři dny zlou náladu a já jsem nedokázala ani jedinkrát ho rozesmát! Tamhle měl zase pěkně podělanou náladu už ani nevím z čeho ale taky jsem to nedokázala a přitom bych to tak moc chtěla... udělala bych se zebe i blbce -berme to tak že nejsem- jen pro jediný jeho úsměv... jeho bílé zuby zářící do dne... třeba i hnusného a nebo slunečného.. prostě pod jeho úsměvem naprosto roztávám... nepřežila bych kdyby se mu něco stalo... nepřežila bych kdyby mu jen někdo něco udělal... ale on by se beze mě klidně obešel... mu by to ani nebylo líto že jsem zmizela... ho by ani netrápilo že tam před ním nesedím! Mu by to bylo naprosto jedno!! Těšila jsem se jako debílek že spolu půjdeme ven ale pak to stejně nevyšlo.. taky nevím kvůli čemu protože mi to ani neřekl.. já už vážně nevím co mám dělat! Mám chuť se jít stokrát pořezat a zabít ale nikdy to neudělám protože mám takzvaný put sebezáchovy který mi to jaksi nedovoluje!! Ale já jsem opravdu zoufalá... mám depku... třesou se mi ruce když se na ně podívám.. a už ani pomalu nedokážu udržet oči otevřené. Tak mi sakra někdo řekněte proč tak trpím kvůli tomu jedinému mizernému citu? Chtěla bych vrátit čas abych ho nikdy nepoznala... abych se s ním nikdy nepotkala.. abych se s ním nikdy nezačala bavit... vlastně to začalo tím že si změnil jméno.. a tak se to začalo... jenom kvůli tomu jednomu jsme se spolu začali tak bavit a já toho nelituju i když.. právě jo... to mě na tom strašně štve! Já ho miluju a přitom nenávidím ale tak už to chodí.. jsem s tím naprosto smířená! Co oči nevidí to srdce nebolí.. říká se ale já ho vidím každý den a někdy i o víkendech! Bože proč?? Zase ze mě láska dělá věřícího.. (*nic proti věřícím) Tohle se vážně může stát jenom mě! Fakt... nechci.. né... já už nechci... už něchci nic.. chci se jenom rozplynout a užívat si věžího vzduchu.. né já vím co chci.. chci se odmilovat a toho dosáhnu jedině tak že se s ním nebudu vůbec bavit ale to nejde když ho pořád miluju.. druhé řešení je zůstat doma a nic nedělat.. vymluvit se na nemoc ale to by byl podraz a nefér vůči někomu...
Stále si ale nedokážu představit jak by to vypadalo kdybychom se opravdu dali dohromady... možná bych s ním vypadala aspoň trošku k světu a né jen jako ušmudlaná šedá myška.. sny jsou sny a ty mi nikdo nevezme! Tak já budu snít dál protože tohle se nestane...
_______________________________________
doufám že se vám to líbilo aspoň trošku :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 deidara-miu deidara-miu | 25. března 2011 v 20:39 | Reagovat

jééžuš to nemá chybuu :))

2 Atali Atali | Web | 25. března 2011 v 21:16 | Reagovat

krásný, dokonce jsem začala přemýšlet a i plakat...

3 marketa251996 marketa251996 | Web | 25. března 2011 v 23:04 | Reagovat

Nádherný... :-)

4 Deidara miu Deidara miu | Web | 26. března 2011 v 9:51 | Reagovat

Tareinko máš u mě ten diplomek n_n

5 Akemi Akemi | Web | 26. března 2011 v 23:27 | Reagovat

Bylo to nádherné!Tak jemné a smutné,prostě kouzelné.Nemám slov.

6 Naruta-chan Naruta-chan | E-mail | Web | 27. března 2011 v 12:48 | Reagovat

prekrásne...píšeš vážne úžasne...vážne nádhera...

7 Tifa Tifa | Web | 27. března 2011 v 19:16 | Reagovat

Víš co? Při čtení se mi zdálo, jakobych to psala já...Nevím, jestli ho stále miluju, ale ten cit byl kdysi tak silný, že jsem si musela říkat přesně to, co jsi krásně sepsala dohromady ty. Já sním nechodím do školy, ale výdáme se často a trávíme spolu dovolené...Před dvouma týdnama jsme byli celý týden jen pět metrů od sebe. A já měla nutkání mu všechno říct. Miluju i nenávidím...Naprosto s tebou souhlasím - až na jedno - když popisuješ lásku jako takovou, zapomínáš na jiný druh lásky! Milovat svoji rodinu - to je něco, co mi přikazuje srdce. Myslím, že na tom nejseš jinak. :-)
Bylo to překrásný. Vyslovila si něco, co si myslí hodně z nás....Achjo...A mám depku :D

PS: Super, že budeš SB, ale já diplomy nedělám, takže nemusíš dělat ani ty mě :-)

8 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 28. března 2011 v 20:57 | Reagovat

samá láska  smutné to je ale :) v pohodě jsem poslední dobou citlivá a tohle mě rozplakalo!

9 nanachan nanachan | Web | 28. března 2011 v 21:13 | Reagovat

ďakujem za pochvalu ^^

10 Deidara miu Deidara miu | Web | 29. března 2011 v 17:18 | Reagovat

ahuujaaa tareicooo jakpak se máš? :D :)) XD :*

11 Deidara miu Deidara miu | Web | 29. března 2011 v 17:35 | Reagovat

já si to četla ještě unova no prostě dokonalé :)) já tu  povídku zcela miluju :D :)))

12 Dell Dell | E-mail | Web | 30. března 2011 v 15:23 | Reagovat

úplně úžasné!!!Po celou tu dobu jsem byla jakoby v tranzu...bylo to smutné, ae i optimistické..
moc pěkné..:-D :-D  :-)  :-)

13 angelika155 angelika155 | E-mail | Web | 30. března 2011 v 19:02 | Reagovat

úžasné fantastické no proste WOOOOW :-D

14 Tissa Tissa | Web | 31. března 2011 v 20:34 | Reagovat

Jéé děkuju...:)) ale pořád si myslim, že mám co zlepšovat...ikdyž je pravda, že díky psaní povídek se mi dost zlepšila čeština, hlavně slohy...:)) No rozhodně si nemyslím, že by můj blog byl nějak populární...:DD ale děkuju...fakt to potěší, když mi tohle někdo řekne, respektive napíše...:)
A co se týče těch dilinek, myslím, že to nejde ani komentovat...každej je nějakej.....:D Jen někdo je holt k smíchu..:D
PS: Moc pěkně napsaný...;)

15 Zafrina Zafrina | 1. dubna 2011 v 12:57 | Reagovat

užasný!Mám dotaz budou povídky na přání?

16 nika nika | 1. dubna 2011 v 16:32 | Reagovat

To já bych tam taky ráda jela,ale nestuduji žádnoíu zdrávku takže mě tam nevzala a hlavně přítel by mi to nedovolil!!Jinak se tím až budou dlaší povídky!!

17 matyldaxd matyldaxd | Web | 2. dubna 2011 v 15:47 | Reagovat

páni, to je neuvěřitelný, jak o tom dokážeš psát! já bych to nikdy takhle vylíčit neuměla. mam trochu odlišnej problém: kluka, kerýho miluju sem neviděla už skoro dva roky a nemam na něj žádnej kontakt

18 ¨bára ¨bára | Web | 30. dubna 2011 v 11:06 | Reagovat

:D:D máš to tu hezké:DNe, fakt! A ta povídka je uzasná! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama