
"Hinato!" Uslyšela její jméno ale ona na to nereagovala. Jen si víc vtlačila hlavu mezi kolena.
"Hinato.. prosím ozvy se..." Její hlas byl tak zoufalý až si modrovlasá snad myslela že se jí ozve, ovšem nechce aby jí viděla uplakanou.
"Hin...prosím věř mi, nechtěla jsem ho svézt.. nemůžu za to, prosím odpusť mi." Hledala a nakonec uviděla krčící se postavu někde v rohu stěny.
"Saky... já vím..." Zašeptala.
"Hinato!" Objala ji a položila si hlavu na její rameno. "Je mi to tolik líto.. nevěděla jsem že se to takhle vyvine..."
"Odpouštím ti.. ale stejně to bolí.. když kluk kterého mám ráda má raději mou nejlepší kamarádku..." Povzdychla si.
"No tak, to bude dobré, společnými silami dokážeme že to bude dobré! No tak, zvedni hlavu, zvedni mysl, zvedni se ze studeného dna a poplav se mnou k hladině!" Snažila se ji povzbudit ale stejně to moc nepomáhalo.
"Chápu..." Řekla posmutněle a společně s ní se vyhoupla do stoje.
Flash Back:
"Sakuro... já chtěl bych ti něco říct, je mi jedno, ať to všichni vědí! Že tě miluju!" Vyvalil na ni Naruto.
"Cože?" Zeptala se protože to moc dobře neslyšela. Náhodou Hinata to slyšela moc dobře a ranilo jí to víc jak tisíce nožů zabodané do jejího srdce. Okamžitě se jí začaly slzy kutálet po jejích tvářích. Byla zoufalá, tak moc... už nešlo zadržet.
"Naruto! Ty blbče!" Zakřičela na něj a vyběhla z místnosti, u pokoje Naruta se málem přerazila se Sasukem...
End Flash Back.
"Ale to nemusíš, ne kvůli mě... jsem totiž jenom blbá, modrovlasá holka co ani nedokáže upozornit kluka na to že ho má ráda."
"Ale no tak, ty jsi to dělala víc jak dobře, to on je blbej že si toho nevšimnul, vždyť si před ním vždy rudla.To by poznal i slepej."
"Ale-"
"Žádné ale Hin, všechno je v pořádku, jenom musíš věřit že tě bude mít rád takovou jaká jsi, mě si odmiluje, uvidíš." Tloukla jí nesmyslné věci do hlavy.
"Doufám že ano, protože já jsem se zamilovala..." Do tváří se jí nahrnula krev.
"A zrovna do takového tupce." Pousmála se růžovlasá.
"Nenadávej mu! Sasuke je taky tupec a máš ho ráda!" Nejlepší obrana je útok, říká se, že?
"C-co? To jsem se asi přeslechla nebo co ne? Já ho nenávidím!" Rozesmála se tak že jí málem začaly téct slzy.
"Ale máš ho ráda! Já to vím!" Usmála se.
"Nemám, furt mě jenom štve!"
"Co se škádlivá, rádo se mívá." Zasmála se a společně došly až do jejich pokoje kde zamyšleně seděl Naruto.
"Naruto, vypadni!" Poslala ho Sakura na určitá místa a on se poslušně zvedl a odešel. "Tak a je to." Libovala si Sakura.
"Dobře si to zvládla, já bych to asi nevydržela a ruply by mi nervy." Svěřila se jí s tím.
"No jo, já jsem prostě dobrá. Hin, jdeme na odpolední trénink. Ztratily jsme hodně času, jenom si převleču tričko, počkej!" Rozkázala jí a ona tak udělala. Hodila na sebe fialové volné tričko, obula boty a mohlo se vyrazit.
"No jo abyste se z toho neposral." Upozornila ho ale jenom šeptem ale ti co to slyšeli se mírně chechtali.
"Co je tady tak vtipného?" Zeptal se učitel střižený podle kastrolu.
"Vy pane trenére." Uchechtla se Karin a bez ní by to nebylo ono.
"Cože? Proč já?"
"Podívejte se mezi své ladné nožky a uvidíte." Sensei tam samozřejmě hned upřel pohled a pak zase na Karin.
"Ale-" Sensei nestačil ani nic říct když ho Karin přerušila.
"No pane trenére, vy jste ale perverzní, snad ještě víc než Kakashi."
"Mluvil tady někdo o mě?" Vykoukl z poza rohu Kakashi.
"Ale nic pane trenére, nemáte vy náhodou poměr s panem Gaiem? Protože jakmile vás zahlédl tak se mu postavil!" Křikla po něm.
"KARIN!" Odkašlal si Gai a raději toho rychle nechal protože věděl že s ní to nemá co dělat.
"Ano?" Zatvářila se na něj svádivě a on to raději vzdal...
"Bojím se..." Pošeptala jí do ucha Hinata když se Sak dívala směrem ke klukům. Naruto pořád na ni tak divně civěl až to růžovlasé bylo nepříjemné.
"Já taky... ale vlastně není čeho.. no tak pojď si zaplavat!" Povzbudila ji a potopila se protože si musela zchladit hlavu.
"Uhm..." Pomalu se taky potopila do vody a nechala vlasy aby si s nimi dělala voda to co uzná za vhodné. Sakura plavala pod vodou. Plavala se ho zeptat proč jí to dělá, proč na ní tak divně hledí?! Měla toho opravdu plné zuby.
"PROČ NA MĚ TAK DIVNĚ ČUMÍŠ?!" Vmetla mu do tváře a on se na ni díval ještě víc. Pak ale sklopil oči.
"Tak odpovíš mi?" Řekla už míň naštvaná.
"No... protože... jsi na mě hodně naštvaná?" Zeptal se s nevinnýma očima. Sakura se vyhoupla z vody vedle něj na kraj.
"Uff... no naštvaná teda jsem ale né tak hodně. Jenom mi řekni proč si mi to řekl.. před ní?" Kývla hlavou k Hinatě.
"Já jsem neměl jinou možnost, tobě jsem to řekl a ona pochopila že se mnou nic mít nebude. Zabil jsem dvě mouchy jednou ranou."
"ZABIL DVĚ MOUCHY JEDNOU RANOU?!?!" Rozkřikla se.
"No..." Pokrčil rameny protože na to neměl co říct.
"Tak to už se mnou nepočítej...se mnou totiž taky nic mít nebudeš!" Skoncovala to a hupsla do teplé vody.
"SAKURO!..." Zavolal za ní nejdřív ale pak jenom pokrčil rameny, vytáhl nohy z vody a vstal. Uchopil osušku kterou si následně hodil kolem krku.
"Naruto?" Zeptal se ho tázavě Sasuke. Naruto se na něj jenom smutně podíval.
"Sasuke... když mě by to až moc sžíralo, klidně tady zůstaň ale já odcházím do pokoje..." Zamumlal.
"Půjdu s tebou!" Rozhodl a už to metl za ním.
"Za co? Za to že jsi jí vyznal city?" Zeptal se opatrně.
"Ne, za to že jsem jí je vyznal před Hinatou, ale chápeš, já už to nemohl v sobě dusit!"
"Chápu..."
"Chápu?? Jak ty to můžeš chápat?" Zeptal se nevěřícně.
"Hele neodsuzuj mě! Já jsem taky člověk!" Zakřičel na něj a Naruto jen vinně sklopil hlavu k zemi.
"Promiň..."Omluvil se a raději se odebral ke dveřím ze kterých chtěl vyjít pryč.
"Kam zase jdeš?"
"Jdu na bazén... nejsem žádný béčko!" Na jeho tváři znovu zazářil úsměv a Sasuke se usmál.
"Dobře, tak já zůstanu tady a budu přemýšlet ja?"
"Ja ja" Pokýval hlavou blonďák a zmizel. Sasuke si povzdychl a začal přemýšlet. Tak Naruto a Sakura jo? Myslím že by z nich byl hezký pár.. i když...Zamyslel se a zavřel oči. Na chvíli si vybavil ty dva držíc se za ruce ale nakonec to vzdal.
"Co?" Zeptala se a modroočko k ní doběhl.
"No víš.. chtěl jsem se zeptat jestli.. by si to se mnou třeba nechtěla zkusit?" Zeptal se jí ale ona jen pokývala hlavou v negativní odpověď.
"Nemůžu to s tebou zkusit když vím že by se Hinata trápila."
"Jinak bys to se mnou jako zkusila?"
"Co já vím.. možná jo a možná ne."
"Hinato? Moc by ti to vadilo?" Zeptal se v naději a Hinata jen sklopila zrak na zem.
"Je mi to jedno..." Řekla přiškrceným hlasem.
"Tak vidíš, tak to se mnou alespoň zkus." Prosil dál.
"Hele, je mi jedno co Hinata říká, vím že by se trápila a protože jsem její nejlepší kamarádka tak nemůžu říct ano!"
"Saky, nebudu ti kazit štěstí, jdi za svým snem..." Zašeptala.
"Ale né! Sakra pochop, nechci aby ses trápila a navíc já Naruta stejně nemiluju."
"Ale já tebe ano! Neboj se milovat toho kdo tě miluje, zkus to se mnou, třeba si mě zamiluješ, uvidíš, bude to dobrý." Usmíval se.
"Sni dál.. já prostě říkám ne a mě už nepřinutíš k vztahu ty hloupej blonďáku." Otočila se na patě a skočila do chladné vody. Proč mi tohle dělají?! Zakřičela v duchu a Inner se opět ozval. Joj tak to bych taky ráda věděla, no jo začínáš být populární. Uchechtlo se její vnitřní já a Sakura ho poslala do určitých míst.
Blonďáček poražen pomalu kráčel k jejich pokoji. Jakmile otevřel dveře spatřil Sasukeho jak leží na posteli a civí do stropu. Mimoděk se musel usmát.
"Tak jak si uspěl?" Uslyšel jeho pronikavý hlas a on opět zesmutnil.
"Nijak..." Pokrčil rameny.
"Chodit s tebou nechtěla co?"
"Jak si věděl že jsem se chtěl zeptat právě na tohle?"
"Čtu si v tobě jako v knize, drahoušku." Usmál se na něj a poplácal Naruta přátelsky po zádech. "To bude dobrý kámo."
"Ne nebude, protože já už nevím co dál, holka kterou chci já mě nechce, chce mě jiná, popravdě.. Hinata je divná."
"Ale kamošu, neříkal tady někdo neboj se milovat toho kdo miluje tebe?"
"Hele ale jak jsi to mohl slyšet když jsem to říkal tam dole?"
"Hele, tys to už řekl tolikrát, například Tenten a Nejimu nebo Temari a Shikamarovi." Pousmál se.
"Máš pravdu, díky Sasuke ale já Hinatu nechci..."
"Ale však se do ní musíš zamilovat, najdi v ní dobrou stránku."
"Ale já chci Sakuru!"
"Tak Sakuru jo?"
"Hej debile!" Smál se a plácal ho po hlavě.
"Tak takhle nééé!" Zakřičel na něj a smál se spolu s ním protože když se směje Naruto tak se nemůžete nesmát spolu s ním.
"S ním? Ale ty by ses trápila a já bych stejně nebyla šťastná protože ho nemiluju."
"Jak to můžeš vědět? Třeba ho miluješ ale nechceš si to přiznat."
"Hele HInato neštvi mě."
"Promiň ale já jsem pro tebe jen chtěla to nejlepší..."
"Já vím a za to ti děkuju, Hinato, mám tě ráda..." Usmála se a zalezla do koupelny ve které se mínila ráchat aspoň hodinu počítaně aji vyčištění zubů.
"Hele, zítra bude dobrej den, já to vím, cítím to." Zasmála se ještě v koupelně a hupsla do čerstvě napuštěné vany plné teplé vody.
"No tak to by mě teda zajímalo, protože teď už to nebude jako dřív." Posmutněla.
"Nebuď furt tak nešťastná, pokusím se ti Naruta nějak dohodit." A v tu ránu tu stejnou větu řekl aji Sasuke akorát že Narutovi...
"Jo, ale nevím ještě jak to udělám ale to půjde, já si věřím."
"Aji já ti věřím kámo, mám tě moc rád." A radostí ho objal.
"Já tebe taky, ale budu se kolem ní muset motat..." To zas dopadne... Pomyslel si ale v očích se mu blýsklo.
"Děkuju..." Zašeptal a zalehl do postele. Sasuke ho zanedlouho napodobil.
"Jo? A jakej?"
"Co takhle se dneska v noci vloupat ke klukům? Bude sranda..." Řekla a okny se prohnal vítr protože reagoval na Sakuřiny pocity. Konec konců má větrnou podstatu.
"No já nevím..."
"Ale jo! Prosííím, třeba tam budou mít něco co my vyšmejdíme, no táák."
"Tak dobře.." Povzdychla si ale Sakuře prostě nemůže říct ne a i kdyby jí řekla ne tak ona by jí tam stejně dovlekla takže to nemělo cenu.
"SUPER!" Zaradovala se a oblékla se do noční košile. Přece se tam bude chovat jako doma ne? Ještě aby se převlékala do civilu, to tak.
"Saky, tohle nedopadne dobře, já už to vidím." Řekla a navlékla se taky do pyžama.
"Ale prosím tě, všechno bude v pořádku jenom tomu musíš věřit!" Zvedla jí náladu. "Všechno ovlivňuješ myšlenkami takže když si řekneš že s tebou bude Uzumaki chodit tak s tebou bude chodit chápeš to??"
"Chápu to ale moc tomu nevěřím."
"No tak to je chyba. No ták!"
"A tak dobře, věřím tomu protože já chci být šťastná! Protože miluju Naruta!" Kecla na postel a Sakura se na ni smířlivě podívala.
"Tak je to správně." Usmála se podívala se na hodiny. Bylo deset. "Tak jo, Hin, nastavím si budíka na půl druhou ráno. Máme zhruba čtyři hodiny na spaní. Půl hodiny bysme u nich mohli šmejdit a pak jít zas chrnět co ty na to?"
"Tak okey, ale musíme si pohnout, brou.." Řekla a už se otáčela na druhou stranu ale Sak ji ještě vyrušila.
"Hin?"
"Noo?" Řekla už trochu otráveně.
"Jen jsem ti chtěla říct že tě mám ráda." Zasmála se.
"Jo aji já tebe, brou."
"Dobrou..." Popřála jí a taky zavřela oči. Na chvíli si představila jaké by to bylo kdyby se vážně dala dohromady s blonďákem a pak už nevnímala okolitý svět.
Bílá kápě procházela temnou nocí a zářila do ní jako pronikavý zvuk zvonku s kterým zvonila tajemnou melodii. Bylo to až k neuvěření ale vypadalo to jako drum. Cink-cink Cink-cink a pořád tak dokola. Kápě odhodily stranou a vytáhly si své značkové boty od Dattebayo. Vyhoupne špičku doprostřed kroku a druhou nohou se přehoupne na patu. A tak to pořád střídá až se dostane do drumového tance. DnB jo to je jejich. Poté si zas nasadí bílé kápě a pokračují ve zvonkohře. Když tu najednou...
Najednou se ti nechce vstávat co? Ale je čááás tak vstávej, tutututututudu ♪
"Zasranej budík!" Zakleje růžovláska a vypne jej. "No tak Hin vstávej, je půl druhý." Usmála se a zatřásla s kamarádkou.
"No jo..." Zívla a vyhoupla se ještě na prokřehlé nohy. Chodbou se ani tak neplížili ale teprve až nahlédly do jejich pokoje tak hned vykoukly zpět na chodbu protože jim dal facku ten smrad.
"Fuj" Zašeptala a pronikla do nitra pokoje. Všude byl binec, na židli se shromažďovali jejich svršky ale našli se tam aji kalhoty a trika. Do skříně se raději ani nedívali. Na posteli kde spal Naruto si vedle něj hověly smradlavé ponožky. Sasuke měl postel naštěstí uklizenou a Sakura si všimla že když mladší Uchiha spí tak vypadá jako andílek. Ještě křidýlka a-
"Saky!" Promluvila na ni a zatřásla s ní protože se mezitím dostala jakoby do takového většího tranzu.
"N-no?"
"Co tady chceš dělat?"
"No já nevím, šmejdi tady, co víš co tady najdem." Zasmála se potichu aby ji nikdo neslyšel a odkryla deku pod kterou se skrýval psací stolek. No psací, pisací potřeby tady celkem nepotřebovali. Přece jenom zasedla na štuplík který byl ještě nepokryt jejich oblečením a prohlížela si co to na tom stole vlastně leží. Našla tam obrázek kreslený propiskou. Bylo na něm nakreslené oko s kapkou zelené. Bylo zářivé a ona nachvíli nahlédla do Sasukeho tajemství. To očko se mu opravdu povedlo, nikdy by do něj neřekla že by uměl tak hezky kreslit.
"Saky?" Zeptala se jí opatrně a nahlédla jí přes rameno.
"Hm?" Zašvitořila.
"Co to je?"
"Tohle zřejmě kreslil Sasuke..." Vysvětlila a modrovlasá jen pokrčila rameny.
"Já bych to tipovala spíš na Naruta když to oko je zelené je možné že je tvoje!"
"Taky pravda ale tohle je určitě Sasukeho stolek protože je u jeho postele."
"No jo ale když, no to je jedno. Tak co dál?"
"Musíš se mě pořád ptát? Třeba šacuj Narutovi skříň nebo taky zasedni za jeho stolek nebo co já vím." Usmála se.
"Dobře.. už nebudu otravovat, sorry."
"Tak jsem to nemyslela." Utla ji v myšlenkách.
"Já vím." Zasmála se její naivitě a ona se musela smát s ní. A tak začala rabovat Narutovi stolek.
"Neslyšela si něco?" Zbystřela růžovlasá.
"Ne proč?" Zeptala se a dál se zaobírala Narutovími složkami.
"Nevím, zdálo se mi jakoby někdo šel a..." Stišila hlas protože teď už vážně něco slyšela.
"No jo máš pravdu, slyšíš ten skřípot? Je to jakoby to bylo ve zdi."
"To budou vosy." Mávla nad tím růžovláska rukou.
"Vosy??"
"Jo vosy, my jsme měli počítač a on tak hučel že si taťka myslel že jsou to vosy ve zdi a tak ji celou rozkopal."
"Bože ale tady žádnej počítač není!" Zhrozila se Hinata když se ty zvuky začaly jakoby více přibližovat směrem k nim.
"Bože nech to tak." Řekla a dál koukala na tu kreslíčku co vytvořil jeden z nich kteří byli na pokoji.
"Saky, pojďme do pokoje, já se bojím." Po této větě Sakura mrkla na hodinky a poté co zjistila že je už třičtrtě na dvě si povzdechla a zvedla se ze židle. Trochu zaskřípala ale tohle už nehodlala dále řešit. Během mihnutí se ocitla u dveří a Hinata za ní. Vyběhla pár schodů nahoru a už si to mašírovala do postele do které doslova skočila. Hinata se raději schovala aji pod peřinu jak byla vystrašená.
"Dobrou."
"D-Dobrou." Řekla pořád třpajíc se. Když to se znovu ozvalo to divné hučení a skřípání.
"Co to je?" Zeptala se tentokrát už celkem v klidu Sakura...
"Saky, udělej s tím něco, já se toho bojím, co když to je nějaký duch který nás odposlouchává a teď nás bude všude následovat! Jsme prokletí... chápeš too??" Celá vyděšená se furt víc a víc nořila do peřiny.
"Ale prosím tě, snad nevěříš na duchy?"
"A co by to bylo jiného? Saky prosím, já se opravdu bojím, přece nechceš aby mi tady zbělely vlasy a já byla usmrcena??"
"No usmrcena nebudeš ani tak a jestli budeš mrtvá tak tě zabiju!"
"Ehm, všimla sis že to nedává smysl?"
"To byl fór." Povzdychla si a zase uslyšely to skřípání...


















no v poho...akorád tady v třinci by tě kluci nejprve hodily do vany s vodou a pak teprve zmrskaly....já naštěstí byla pouze postříkána a bratránka jsem zmrskala....XDDDD ale i já dostala přes zadek....