close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rainbow in the dark

30. května 2011 v 19:18 | Ufonek |  Jednorázovky
Tk a je tu společná jednorázovka s Tom-chan a Syntií... holky byla sranda!! Rainbow in the dark (DIO!!DIO!!DIO!!) tady to máte :-)





Starý svět byl vždy někým ovládán. V našem případě 5ti Bohy co ovládají živly. Bohyně byly nesmrtelnými sourozenci. 3 z nich, ty co ovládali oheň, vítr a vodu chtěli sice zničit svět či ho zotročit, ale s jinými úmysly. Pak tu byly poslední dvě sestry. Ty společně bojovali za dobro a mír ve světě. Ovládaly zemi a blesky. Bojovali už velice dlouho a poslední boj měl být právě ve starém Japonsku. Za ty léta si všech pět vysloužily přezdívky. Bohyně s ohněm dostala přezdívku Killerka za svoji lásku ke krvi a znalost v boji. Další nesmrtelná s vodou jmenovali Chcíplotinou, jelikož využívala síly nesmrtelných. A pak Neutralka. Ta, která stála vždy vzadu a dívala, jak se všichni bijí a konala velké špionáže. Mistr ninjů.
Z nebe začaly pokapávat kapky a kapice. Najednou to bylo jako v úplně jiném světě a přesto to bylo jen staré Japonsko. Neutralka je tiše pozorovala ze své skrýše a měla v úmyslu tu, která přežije tento boj zabít, jejím jediným cílem bylo všechny zavraždit.
Síly Killerky byly stejné jako Chcíplotiny takže si nebyla jistá, komu bude čelit. Zrovna teď se dívala neutralka ze svahu. Na dvě bojující bohyně. Chcíplotina dneska měla převahu, protože dostala svou soupeřku na místo, na které chtěla a tak milovala. Hřbitov. Modrý oheň olizoval všechny nemrtvé, ale jelikož byli na svém tak trochu rodném místě vždy se nějak uzdravili.
Killerka byla tak trochu už v koncích. Oheň nemohl vodu na tomto místě přemoct, jelikož v tomto místě byli i bažiny a hodně vlhko. Jako vždy věděla, že její sestra Neutralka čeká, až se navzájem zabijí nebo budou hodně oslabené. To byla její mysl ninji, ale co ona bohyně, která je specialistou na boj může dělat s propadeně vlhou a hlavně mokrou vodou, když na tomto místě nejde ani klidně vytvořit ani jiskřička? Napadlo ji něco, co by ji mohlo trochu pomoc. Pozve další dvě sestry. Cítila je. Nejspíš brousili své zemské kopí a blesky až moc dobrého dobra.
Zavřela oči a začala se soustředit. Bylo to sice těžké, když se každou chvíli přiblížil nějaký nemrtvý, avšak oheň jí nezklamal. Bylo to ovšem těžké s tím vším svinstvem co byl okolo. V tu chvíli ji vycítila.Bohyně Blesku byla hodně blízko a schovávala se vysoko v mracích.Její divoká osobnost vyzařovala nebezpečnou auru.Bohyně ohně se zamyslela,jak by jí mohla přemluvit aby jí pomohla,ale odpověď jí vytryskla rovnou z hlavy.Vzpomínka na dobu kdy byli ještě děti.
Flash Back:
"Hej pospěš si" Smála se bohyně blesku když se bohyni ohně nedařilo rozbít strašáka.
"Nemůžu za to že ty jenom mávneš rukou a blesk se sejde z nebe jak nevím co je to nefér." Nafoukla se ještě Killerka mladší.
End Flash Back.
Zlověstně se ušklíbla a ještě před tím než vyhnala tyto milé vzpomínky z hlavy tak se na ni Chlípnotina zaútočila.
"Debilko! Nesmíš přestat dávat pozor!" Usmívala se a poté využila kapek a kapic vody a rozhodla se aby ububnovaly bohyni ohně která už pomalu nevěděla co dělat, snažila se však zachovat si chladnou hlavu. Neutralkce už pomalu ztuhoval obličej od toho neustálého šklebu.
Killerka věděla, že kdy na ní budou takto pořád padat kapky a kapice bude vypadat jak strašák a její sestra Čtyřoko by si ji mohl splést se strašákem, který na poprvé zničila. Ihned si začala prohledávat všechny kapsy. To trochu vyvedlo z míry Chcíplotinu, jelikož nevěděla, co dělá.
Neutralka ta která ráda vysedávala všelijakým roští a milovala své broučky a štěnice se trochu přiblížila blíže. Tohle ji nedalo. Musela vědět, co její sestra zamýšlí, docela jí to žralo. Věděla totiž, že její sestra má velice dobrou paměť a velice šílené nápady. Nechtěla, aby jí to udělalo díru do rozpočtu.
Killerka našla, co hledala velký obrovský modrý skládací deštník. Otevřela ho a Chcíplotina se na ni dívala jako Chcíplotina bez bahna.
,,Já blbá proč mě to nenapadlo dřív!" pokárala sama sebe a chystala se udělat z Chcíplotiny pomalu stejného strašáka, jako když společně se sestrou trénovaly.
Najednou jí někdo vyrval u ruky deštník. Překvapilo jí to už jen kvůli tomu, že deštník nebyl normální, odpuzoval totiž všechnu vodu. A pak, měla velkou sílu tak byl div, že to vůbec někdo dokázal. Rozhlédla se, ale viděla jen šklebící se postavu na kopci. Bohyně vody se zasmála a rychle vytvořila vodní kouli. Tu rozpůlila a jednu z nich hodila po Killerce.,,Vstávej,Killerko. Probudím tě!'' kouli netrefila, ale ta druhá někam tajemně zmizela. Bohyně ohně se mezitím domlouvala s bohyní blesku. Její aura zářila na všechny strany, ale začínala pohasínat. Chcíplotina se krutě zasmála a najednou se nad ní objevila obrovská vlna. Ta jejím pokývnutím začala mířit na Killerku. Vlna se kroutila a dostala se na všechny místa, která byla v jejím dosahu a Chcíplotina už viděla své vítězství. Postřehla však škleb ve tváři své sestry. Z nebe se zčistajasna objevil blesk.
,,Ááá co to bylo?" Zakřičela Chcíplotina a Killerka se jenom ušklíbla.
,,No přece moje pomoc. Hej ty tam nahoře! Vylez!" Zakřičela na bohyni blesku a jmenovaná se následně jako na povel snesla se i svou róbou z blesků na zem.
,,A ty si kdo?" Podivila se bohyně vody.
,,Háhá ty jsi fakt živá Chcíplotina jo? No teda, háhá, se divím, že jsi ještě nechcípla!" Začala se z čista jasna smát jako debil bohyně Blesku. Poté se ale její tvář změnila z té uštěpačné na naprosto vážnou.
,,Tak jo začneme." Promluvila a vrhla se na Chcíplotinu. Neutralka si jenom mnula ruce...
,,Vypadá to čím díl tím líp. Pozabíjejte se navzájem, ještě chybí země, ale ta tu bude pěkně brzo. Sice je pravda, že jsem musela Chcíplotině pomoci, ale co by. Ani nezaregistrovali moji přítomnost. A stejně by mě zajímalo jak Killerka přišla k tomuto skládacímu deštníku. Deštník, he jak ji to napadlo." trochu se usmála a pak sáhla do kapsy pro jednu housenku a udělala z ní hnědo modrého motýla, aby splýval s okolím. A hlavně chtěla slyšet co se tu děje. ,,Tak poďte moje sestřičky. Jdete mi přímo na můj stříbrný talíř!"
Ta se pak dál šklebila ve svém houštíčku a s ukradeným deštníčkem.
,,Jak jsi mohla ty...ty... ... ty čtyřoká manekýno!!! To si říkáš sestra?" křičela na ní Chcíplotina. Byli dva na jednoho. Killerka se jen blbě a lišácky usmívala a dívala se na svoji starší sestru. Musí splnit slib, co si dávno daly. Slib, že když jí nepůjde seslat oheň na strašáka tak jí pomůže. A jelikož když Bohyně poruší svůj slib, přijdou o svoje schopnosti a nesmrtelnost.
"Pche!" Zakřičela na bohyni vody bohyně blesku.
"Si nějak moc myslíš ne?" Zeptala se.
Neutrální osoba se v houštinách jen radovala, díky štěnici aneb motýlovi všechno slyší a ještě lepší provedení když to taky vidí že! V mysli se jí dralo tolik různých myšlenek na to, jak zabije své oběti. Rozpáře jim břicha a... ne ne ne ne ne… nejdřív je vykuchá... ne to taky ne... nejdřív jim protáhne mozek, pokud nějaký mají, nosem a pak už bude následovat jenom ticho. Potichu a ďábelsky se zasmála. Byla na to doslova natěšená ale nezbývalo jí nic jiného než čekat...
"Pche!" Zakřičela na bohyni vody bohyně blesku.
,,Hej, Neutralko.Co si tu tak vysedáváš?''ozvalo se za ní
,,Sakra, ani jsem si tě nevšimla. Jdeš pomoct Killerce?''
,,Té?Si děláš srandu doufám. Nejsem s ní spoutaná jako bohyně Blesků.''řekla trošku naštvaně bohyně Země a pak,nenávidím jí!Vypálila mi lesy!''
,,Ale ke Chcíplotině svázaná jsi''ušklíbala se neutralka, Hm jak to bylo,už vím,zachránila ti přeci život!''
,,No jo...Radši jí už půjdu pomoct.Vypadá to,že se brzo zhroutí.Ta rána bleskem jí dost ublížila..''řekla zamyšleně bohyně Země a zmizela.Věděla,že by jí Neutralka neublížila.Přeci jenom spolu vycházeli už od malička i když ta její psycho část kde zabíjí vše živé se jí moc nelíbila.
,,Bože Chcíplotino,ty se fakt plazíš nad tělami svých milovaných mrtvých.''smála se křečovitě Killerka,kterou též už zmáhala únava.Najednou jí něco svázalo a odhodilo jí to prudce do bahna.Nad sebou uviděla,zelenou liánu co se napřahovala k úderu.
,,Fůj....Bahno!" pronesla naštvaně a pokusila se vstát ze země. Záhy však zjistila, že ji liána spoutala nohy a ruce. ,,Ty větev jedna zelená! " zařvala na Bohyni Země.
,,Já?" a ukázala prstem na sebe.
,,Jo ty... ty... hnusná ségro." trochu popotáhla. ,,Jak jsi se opovážila mě hodit do bahna! Vypálím ti všechny lesy. Uvidíš!!!" zařvala na ní Killerka.
,,Říkáš to tak jako bys to dokázala." řekla opovrženě Bohyně Země.
,,Sakra proč se hádaj právě o tomto?" naštvala se Bohyně Vzduchu - Neutralka. ,,Ať se pozabíjejí a bude hotovo. Všechny zabiju, naložím a dám do vitrín. Pořád nechápu jak nemůžou pochopit tak jednoduchý nápad." zakroutila hlavou a luskla prsty. Vytvořila se velká větrná bouře. Chtěla to nějak uspíšit. Za prvé ji bolel zadek od toho věčného vysedávání a za druhé chtěla si doma ještě nabrousit hafo nožů na celé lidstvo.
,,Větrná bouře?" prohodila Killerka. ,,Sestra Vzduchu?"
,,Co? Co si to tam mektáš? Stejně se od tamtu nedostaneš." řekla škodolibě a hodila zraky na Zdechlinu. T a přikývla a připravovala si velké vodní kopí.
Bohyně Blesku vytahovala z pod pláště velký bleskový štít. Musela ochránit slib, co dala jinak zemře.
Killerka se hnusně a hlavně vítězoslavně usmála. ,,Sestřičko, ale ty jsi zapomněla, že vítr vždy pomáhal ohni." v tu chvíli se Killerčino tělo proměnilo v jednu velkou ďábelsky se chechtající pochodeň.
"No a mě by to jako mělo vadit?" Zeptala se Chcíplotina a koukla se na bohyni Země.
"Jinak dík ale asi by jsme je měli dodělat jinak to tady podpálí."
"Hele já to nepodpaluju!" Ohradila se bohyně Blesku a snažila se jí svými drápy paralyzovat tělo.
"né? Jo promiň to je ta druhá potvora. Hej ty! No ty co tam nevinně ležíš a děláš si bahenní koupel." Řehtala se bohyně Země.
"Jo ona si asi myslí, že z tvých spárů je úniku." Popíchla vodnatka bohyni ohně. Teď spíš vypadá, jakoby měla ohnivý vlasy a snědla něco pěkně pálivého.
,,*** ********''křikla něco nevhodného ohnivka a z bahna kolem ní ztvrdlo. Vstala a oklepala se.,,Bleskovko? Uhni prosím. Já tu pitomou Chcíplotinu dorazím!''oči jí rozzuřeně žhnuly jako maniakovi co mu nechtějí dát marihuanu.
Modrý oheň jí začal olizovat tělo a zvětšoval se čím dál víc. Její tvář už neměla podobu člověka. Mělnila se na samotný oheň. Bohyně blesku měla ve tváři vyděšený pohled, který byl také obdivný. Přeměnit se sice uměly všechny, ale dokázala by to jenom jednou ta 10 roků a sebralo by jí to kousek moci.
,,Tak milá Chcíplotino. Teprve teď se můžeš stát právoplatnou kamarádkou tvých mrtvých''řekla pohrdavým hlasem a její poslední náznaky těla zmizely v žáru ohně. Chcíplotina ovšem taky neseděla na zadku a nečekala na svou jistou smrt. Byla donucena se též změnit. Křišťálové oči zářily a její vyděšený pohled se změnil na tvrdý.
Vypadalo to, jakože její oči neměly s nikým slitování. Takže neměly. Obě vyzařovaly obrovskou mocí která vzplanula až někam do výšin nebe které bylo zamračené ale pomalu začalo odhalovat povalující se mraky které se, ale chýlily zase se schovat. Nebe bylo zatažené a schylovalo se k noci. Sluníčko ač nebylo vidět tak se pomalu začalo schovávat za obzor.
"Teď pocítíš smrt!" Zařvala Killerka tak strašidelným hlasme, že by se dal přirovnat k té nejmocnější čarodějce v Zemi.
"To bych ti měla říkat já! Voda vždy uhasí oheň!" Křikla po ní, ale Zabiják se nenechal odradit.
"Tss, a oheň vždy vypaří všechnu vodu to ti garantuji!!" S tímto výkřikem se proti ní rozletěla jakožto sám oheň. Voda spíš připomínala ledovou královnu. Oči jí jenom jiskřily.
Neutralka seděla ve křoví a drbala se na hlavě. Je to tak dlouho, co to tyto dvě použili. Takových 300 let. Vzpomínala a její síla se jí začala trochu vymykat, protože nárůst dvou živlů udělá vždy něco s dalším živlem. Na chvilku se soustředila a velké vzdušné bouře poslala na Kalahari, protože neměla čas přemýšlet, kam to poslat aby zabila co nejvíc lidí. Znovu se na ně podívala.
Doopravdy to bylo strašné. Voda narážela do ohně a oheň do vody. Na chvilku se vypařila voda a zase na chvilku zase zeslábnul oheň. Jak se na to Neutralka dívala nějak se jí zamžilo v očích a samovolně z nich začaly padat slzy. Vzpomněla si na ten den, kdy ony tři k sobě začali chovat takovou zášť.
BackFlash
Synthia, Tarei a Tomoko seděli na jedné houpačce a povídali si o své budoucnosti. To ještě byli ty nejlepší sestry na světě a udělali by pro sebe úplně všechno.
,,Já...já... chci zotročit svět, pak všechny zabít a povolat je na nemrtvé!" vyhrkla Tarei budoucí Chcíplotina.
,,Cože? To já všechny pozabíjím a nechám z jejich krve udělat hodně rudé barvy a vymaluji naše pokoje!" vykřikla Tomoko - Killerka.
,,Tak to tedy ne! Vy nemyslíte na úctu k mrtvým. To já je vykuchám a zabalím stejně jako faraony a nastrkám do nich pavouky a hmyz a larvy. A uložím je do pyramid." řekl budoucí psychopat neutralka.
,,Ne, bude po mém!"
,,Ne! Po mém!" začali se hádat a jejich začínající se nenávist k sobě jim ukázala cestu k dokonalosti.
Všechny tři se proměnili a sílá, kterou v tu chvíli měli je oznámila a poslala do mdlob. Synthia se probrala jako první. Podívala se na své sestry a… byly v hrozném stavu. Pomohla jim, aby nebyly nadosmrti zraněné. Avšak u toho brečela a slibovala, že je nikdy sama nezabije. Že to jsou přeci její sestry. Avšak své umění nemohla zavrhnout. Od té chvíle se z ní stal ninja, co vše vyzvídá.
EndFlash
,,Ne to se nesmí stát! Znovu už ne!" řekla si pro sebe se slzami v očích. Zvedla svoji mokrý a špinavý zadek z bláta a začala se taky měnit. Musela je zachránit. Chtěla je zachránit.
Čtyřoko a velká Zelená větev se otočili na Neutralku a vysloveně na ni civěly.
"Tarei! Tomoko! Nechte toho!" křičela bohyně z nebes - Syntia se slzami v očích. Jak oheň, tak voda ztuhly a ve zkřížené pozici se začučely na Neutralku, takhle si neříkaly ani nepamatuje.
"Hmmm… a co nebo spíš kdo nám zabrání?" Zeptala se nevraživě bohyně vody aneb Zdechlina či Chcíplotina.
"Klidně já, i kdybych měla zemřít!" Zakřičela na ně a sama se proměnila. Její výhoda byla to, že ve vzduchu aneb v jejím živlu byla neviditelná. Byli vidět jenom průhledně bělavé až levandulové oči, které jasně zářili až někdy purpurově. To se stávalo ,ale jenom když byla hodně naštvaná. Tentokrát se v ní však něco zlomilo. Vzpomněla si opět na to, jak byli děti. Ty rány na svých sestrách se jí hnusili. Nechtěla, aby to tak zase dopadlo. Nemohla to dopustit.
"Ty jo? Ty, která si z nás vždy dělala jen srandu a nechávala nás, abychom se navzájem pozabíjeli? Nechtěj mě rozesmát. Ty psychopatko." Ušklíbla se Zabijačka a Tarei na tom byla taky podobně.
"Na dvě psychopatky se právě dívám!" A s těmihle slovy se zoufale vrhla do boje, slzy jí prýštily z jejích jasně bílých diamantových očí.
Viděla ve tvářích svých milovaných sester jen zlost a krutost, ale na chvilinku jako kdyby se v jejich očích objevila i bolest a touha. Bohyně Země a Blesku ucítili něco nečekaného. Jako kdyby se něco stávalo s jejich těly. Přestali cítit zemi, na které stáli. Přestali cítit blesky, co je dosud obklopovali. Slib, které obě dvě daly dvou bohyním elementů je opouštěl. Splnili svůj slib a dočkali se svého štěstí. Stali se součástí všeho. Nebyli to jenom bohyně,těch pět byly samy elementy.Jejich těla pro ně nebyli vysvobozením,nýbrž vězením.S překvapivým úsměvem na tváři nechali své 3 sestry za sebou a rozplynuly se.
Dotyčné mezitím nevnímali svět až na sebe.
Zbylé tři živli vložené do těl - vězení do sebe naráželi a urputněji než obvykle. Něco jako by jim říkalo, že teď nebo nikdy. Každá ze zbylých tří sester měla druhé já. To, které pořád schovávali a věznili v duši, aby nevyšlo na venek. V podstatě toho to byla charakteristika živlů. I živli se narodili jako sestry v tomto ohledu to byli bratři. Dokázali vždy nějak komunikovat a teď to taky nebylo výjimkou.
Cítili, že může přijít jejich konec, konec zákona na planetě jménem Zemi. Každý z nich věděl o pravém jádru těch svých. Museli se rychle domluvit neboť jejich těla se hodně vysilovali a živli po celé planetě se zbláznily, toto byl poslední boj živlů. Pokusili se naposled vyjít na venek. Aby byli takové jako dřív. I když Synthia byla už probuzená, ale kvůli slibu sama k sobě si nemohla dovolit odejít.
,,Holky, sestřičky moje prosím přestaňme. Bude to špatné, vše se zhroutí, zemřete. My všechny tři a tím pádem i živly." pokoušela se je Synthia v průběhu boje přemluvit.
,,My jsme nesmrtelné. A živli jen tak nevymizí. Jsou nesmrtelné, jsou jako my nesmrtelné bez slibu." zakřičela na ni se lhostejností v hlase Tarei.
,,Jo souhlasím." přidala se Killerka. ,,Jsme nesmrtelní!" zařvala Tomoko a v tu chvíli ji něco bodlo v břiše. Když byla nyní jako plamen, bolest cítila pořád.
,,Sestry, proč mi to děláte. Nezapomněly jste na svoje sliby, když jsme tu byly jen jako živli? Než nás Země násilím vtlačila do těchto těl?" pokoušela se jim připomenout jejich sliby.
Tareiino podvědomí se právě dostávala na povrch. Chytla se za hlavu a kolem ní se začala voda velice rychle točit. ,,Slib... slib... SLIB!" vykřikla nahlas a proměnila se zpět na normální Tarei v lidské podobě.
Klečela ve svém milovaném blátě a dívala se snad na poslední boj a začala sama sebe proklínat, že zapomněla tak důležitý slib. ,,Synthio je to na tobě. Přiveď zpátky naši dobrou a přírodu milující Tomoko." a z očí ji začali padat slané křišťálové slzy.
Boj se zastavil.
Killerka měla velice silnou lidskou osobnost. A tak odolávala jako nejdéle. A její uplakaná sestra se jí pokoušela připomenout tak důležitý slib co si dali ty tři.
,,Nevztáhneš ruku na ostatní sestru, neublížíš, nezabiješ!" připomínala první část, co jim řekla Země, vládkyně této planety.
Tomoko pomalu zhasínala. ,,Ne já si pamatuji vše, co kdy jsem slíbila a udělala." a z hlavního plamene se oddělilo pět plamínků a výhružně létali kolem ní.
,,A ochráníš živel i za cenu tvého života!" zařvala na ni pomalu zhroucená Synthia a podívala se jí do očí.
Tomoky oči byli nyní plné ohnivých slz co uhasínali hlavní plamen.
Vzpomněla si na slib. Slib, který vymyslela ona sama a předala vládkyni Zemi. To ona si na sebe udělala pojistku. Ostatní sestry byli vždy přístupnější, ale proč si vzpomněla až teď? Zabila málem svoji sestru.
Spadla dolů do bláta a po čtyřech se doplazila k Tarei. Blátivou rukou plného nějakého svinstva jí pohladila vyčerpanou tvář. Tarei to však nevadilo, konečně viděla sestru takovou jaká doopravdy je.
,,Tarei.... já ... promiň." a začala brečet.
Tarei ji chytla a přitáhla do náručí. Obě dvě plakaly štěstím a radostí, že se doopravdy teprve teď vidí.
To i teď přišla Synthia a objala ty dvě také. Všechny tři brečely. ,,Tomoko ty blbkyně!" praštila ji do hlavy - jemně.
,,To já vždycky." teď spadla poslední slza. Poslední slza jako člověk. Poslední okamžik co jste je mohli vidět jako slabé a nemohoucí. V tu chvíli se naše tři sestry začali pomalinku vypařovat.
,,Tarei, Synthio… doopravdy se omlouvám. Už nikdy víc, už nikdy víc…" v tu chvíli se vyjasnilo, příroda dostala normální ráz a sestry. Ty se v objetí proměnily zpět ve své živly. Živel bez hranic.
A dnes? Dnes můžete vidět jak Synthia prohání Tomoko a když to Tarei přestane bavit tak obě dvě uhasí a zase je vše jako dřív. Také je slyšet smutná písnička Synthii ve Větru, šťastný tón v potůčkách a v ohni naději a jistotu, kterou získala Tomoko.
A poslední sestry? Ty byly vždy o trošičku napřed. Ty na ně dohlížejí z vrchu a normálně žijí jako živli.
Synthia, Tarei a nejmladší Tomoko znovu seděli na lavičce.
,,A co chcete dělat v budoucnosti?" zeptala se Tarei.
,, Já využiji lidstvo k vybarvení obýváku." řekla Tomoko.
,,Říkáš to tak jako bys to dokázala." setřela ji Synthia.
,,A proč bych nemohla?" divila se smíchem v hlase Tomoko.
,,Protože žádný nemáme, pro jistotu." odpověděla Tarei.
Všichni tři pak vypukli v smích a smějí se, popadají za břicho a z toho je tam dodnes bolí břicho, protože se tam smějí dodnes.
Tuto úžasnou povídku sesmolili tři úžasní lidičky Tarei, Synthia a Tomoko.
V hlavních rolích:
Chcíplotina či Zdechlina ...... Tarei xD
Neutralka naše psycho........Synthia n_n
Killerka psychopat.............Tomoko :O)
Scénář.....Smích :D
Pomocník ....Skype xD
End
,,Doopravdy?" vyjekla Tomoko.
,,No jo. Byla to legrace... psychopate!" řekla uhihňaně Tarei.
,,Máš co mluvit Zdechlino!" řekla Syntia.
,,Neutrál!!!" zavolaly na ní Tarei a Tomoko.
,,Nó?" ozvala se Synhia
,,Jedém!"….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amys-chan Amys-chan | 31. května 2011 v 8:28 | Reagovat

Tak to se povedlo :-D

2 Niigata ♥SB♥ Niigata ♥SB♥ | Web | 1. června 2011 v 21:45 | Reagovat

oh jesus :D toho obrazku som  sa normalne zlakla :D ale kráása :D

3 ~ Lady.CrystalGlance ~ ~ Lady.CrystalGlance ~ | Web | 1. června 2011 v 22:35 | Reagovat

Ahoj :)
Chcem ti oznámiť, že sa vraciam k blogovaniu, ale začínam zase od začiatku na novom blogu. Budem rada, ak ma tam prídeš navštíviť a aj spriatelíš zase ak chceš :)

4 ~ Lady.CrystalGlance ~ ~ Lady.CrystalGlance ~ | Web | 3. června 2011 v 7:24 | Reagovat

Predtým som mala blog the-hearts-symphony.blog.cz a volakedy som sa volala Sayuri :-D

5 Tomoko-chan Tomoko-chan | E-mail | Web | 5. června 2011 v 12:28 | Reagovat

Naše povídka je prostě nej. nemůžu z ní ještě dnes :D

6 Fallen Fallen | E-mail | 5. června 2011 v 22:47 | Reagovat

Ahoj. Promiňte že obtěžuju, ale po dvou letech jsem se rozhodla si znovu založit blok a k mé hrůze jsem zjistila, že se úplně změnil. Prostě tam u psaní článků už není ta postraní lišta a já teď nevím, jak vkládat obrázky, odkazy, videa a tak.... Mohl by mi prosím někdo na maila napsat pár rad?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama