Ta dívka už není, teď je tu jen ubrečený fakan... když si vzpomene na ty její kamarády je jí do breku, zase... né do smutného ale do šťastného! I když jí popichují a smějí se jí, ona se musí smát s nimi a je ráda že se s nimi může smát. Protože to oni jí vlévají krev do žil ! Protože to oni se na ní dívají přes upřímný pohled... protože to oni se s ní každý všední den smějí. Protože to oni...! Usmívá se... i když slabě ale přece. Na uších má naražená sluchátka a neřeší nic kolem sebe, jen hudbu a pravidelné klepání jeích prstů do klávesnice. Vnímá jen ty tóny které jí proudí do uší. Na okamžik se zastaví a zavře oči, zhluboka vydýchne. Nemůže si dovolit povzdech protože s ní sdílí jeden pokoj její bratr. I když jí někdy pekelně sere tak přesto všechno ho má ráda. Protře si ospalé oči které ještě dnes nebyli umyty slzami. Zas kecá! Ale slzami štěstí... protože v té chvíli když čekala s kámošem na dalšího kamaráda byla opravdu šťastná! Byla šťastná že tam na té chladné a zamravencované zemi může sedět s ním. Že se s ním může smát, může si s ním vyměňovat vtipy různého kalibru... Dvakrát se nechala nachytat na jeden vtip. Je vážně hlupaňa co? Ale ta která si ze sebe dokáže udělat srandu, že se nechce jen urážet pro nic za nic! Že nechce ztratit své další přátele! Děkuje všem spoluhráčkám které s ní na tom poli vydrží. Děkuje těm pravým kamarádkám které na volejbale ještě má! Děkuje že se s ní zdraví objetím! Že jí mají rády! Že se na ni úplně nevysraly! Že si s ní pinkají a smečují do jejích rukou aby se pokusila vybrat balon který obvykel vybere. Děkuje ale i těm kteří jí tak ublížili že pro ně brečela, protože aspoň ví že není bezcitná! Děkuje těm které může oslovovat nee-chan! nii-chan! aneb těm které může považovat za své sourozence. Děkuje těm kteří s ní přesto všechno drží. Děkuje těm kteří jí dělají i přesto všechno šťastnou. Děkuje aji těm kteří jí nevědomky pijí pití! Ona už si ale zvykla a ví že bez toho by to nebylo ono. Že každý den by jí něco chybělo. Mohlo by to být třeba to nevypité pití...Děkuje těm kteří s ní chtějí být v kontaktu i nadále! Tolik díků snad ještě nikdy neporozdávala... i když je to jenom psané myslí to víc než upřímně. Myslí to tak jak to cítí. A to celým svým srdcem i duší. Záleží jí na tom, zaleží jí na všech... Děkuje rodičům za to všechno! Za to že jsou, za to že se o ni starají, za to že jí kámoši poskytují svou existenci. Protože by jinak neměla pro co jiného žít a stal by se z ní ještě větší blbec než jakým je. Stal by se z ní úplně někdo jiný. Opět, změnila se. Řekla by že o moc. Že strašně změkla, že tato škola ji změnila. Od základů a stále ji mění. S kým si, takový si. A já nelituju že jsem skončila právě s nimi! Nelituju že se směji právě s nimi! A doufám že oni toho taky nelitují! Že nelitují toho že se mnou tráví čas! Že se mnou kecají o Narutovi! Že mě objímají, chytají za ruce.. že si se mnou dopisují! Děkuju moc všem, kterým na mě aspoň trošku záleží! Děkuju japoncům že vymysleli něco tak úžasného jako je anime! Děkuju že je Naruto...Fairy Tail...Bleach...One piece...protože tyhle anime mě dokáží tak dokonale dojmout a můžu se aspoň na chvíli stát pravým člověkem který nic neřeší a nechává se jen unášet touhou po dalším sledování...Děkuju! Kdybych se z tohohle všeho nevypsala a nerozdala tolik poděkování ukotvilo by to v ní ještě dlouho protože ona miluje psaní! Miluje čtení! Miluje lidi! Miluje srandu! MIluje smích! Miluje svou rodinu, přátele... Miluje a váží si těch kteří ji neopustili. Těm totiž může říkat pravý přátelé. Děkuje však aji nepřátelům protože jsou. Protože se má s kým popichovat... Rány od přátel se nehojí...nikdy... Rozdíl mezi přítelem a nepřítelem je v tom že nepříteli se vyhýbáš kdežto příteli věříš... A tak už to chodí.. že v nouzi poznáš přátele.. a já ty svoje poznala a jsem... šťastná? Smutná? blbá? divná? ubulená? ano to všechno jsem já, ale aspoň vím že nějaká jsem, že nejsem z té sady které jsou tuctové.. že jsem jiná i když třeba divná. To nezapírám, jsem divná a jsem na to hrdá! Kam zmizela ta dívka která říkala že není divná? Kam zmizela? Ta už neexistuje a už nikdy existovat nebude... Miluje své přátele! Protože smích je její droga a přátelé jsou její díleři. Protože ta nešťastná, smutná, divná, šťastná, blbá hlupaňa jsem já...
Děkuju taky těm kteří to četli a doufám že zanecháte komentář :-)


















Máš to vždy hrozně procítěný :) a to je dobře
(Jen prosím o to, jestli bys tam příště udělala aspoň pár odstavců
Mně se to pak lépe čte a neztrácím se mezi řádky
) Ale jinak to bylo vážně hezký
