Áááááá nééé neděláááám si z vááás legracíííí! Ve čtvrtek mi začínají prázdniny a s nimi taky prázdninová nálada a taky přichází psací múúúúúúzáááááááááá! XDDDDDDDD Dobře, to moje smutnění, ve čtvrtek chystám new dess protože tenhle na mě špatně působí XDDDD můj otec říká že mám šťastnou povahu XDDDD Ale já někdy fakt nevím XDDDD ale když jsem s mými přáteli tak je to zcela jiné, dávají mi takovou tu chuť do životááá XDD A tak vás seznamuju s jednorázovkou pro Zafrinu XDD Prvním dílem, budou celkem dva (oba už mám napsaný takže se zítra múžete těšit na další část) XDDD ale to.. ehm... Je to na pár ZafrinaxSasu takže to nechce ať to nečte, nestojím o nějaké komentáře tipu...však vy víte XDD Tak si to užijte ;) Jinak PC mi už kompletně jede takže se nemusím krčit někde u ntbooku :DDD Tak dost kecání, tady to máte, teda více tady to máš Zafrino :-) Vím že jsi čekala děsně dlouho ale potřebuju čas. XDD
Bylo ráno. Ráno…Na dívku s temně modrými vlasy proudilo denní světlo. Světlo ze slunce které se odráželo o její hedvábnou pleť. Jak už se psalo bylo ráno které prosycovala vůně posekané trávy. Posekaná tráva byla znát a dívka se na její vůni právě probudila. Ona byla totiž ta co takovou vůni milovala. Milovala vůni posekané trávy. Rychle se navlékla do svého oblečení což obsahovalo jenom černé kalhoty a černé tričko s výstřihem. Jenom přečísla své sametově dlouhé vlasy a už pelášila najít toho kdo způsobuje tu vůni. Nemyslím trávu ale myslím toho od koho jde to sekání trávy. Když však vyšla před dům zvuk sekačky utichl.
"Ach jo." Povzdychla si Zafrina.
"Co vzdycháš?" Linul se hlas který slyšela od houpací lavičky a jakmile tam pohlédla spatřila svého nejlepšího přítele s blonďatou hlavou.
"Ááále, slyšela jsem zvuk sekačky a když jsem vyšla ven tak už to nebylo. Chtěla bych poznat toho kdo sekal."
"Hele kamoško, ty jsi fakt trhlá. Neříkej mi že by si s ním chtěla sekat." Zafrina na něj jen vyplázla jazyk.
"A i kdyby?!"
"Ty jsi vážně číslo, tak trhlou holku jsem ještě v životě nepotkal." Zasmál se a víc si k sobě přitáhl svou dívku Hinatu.
"No jo, ale jsem originál!" Zabrumlala.
"Řeknu ti Naruto, aspoň má sebevědomí. Kdybych vás nepoznala řekla bych že je to tvoje dcera!" Vyprskla smíchy jindy tichá Hinata.
"Moje dcera, cóže?! Ó Můj Bóže, jen to ne!" Zhrozil se blonďáček a Zafrina si odfrkla.
"Dovol, neříkej mi že bys tak úúžasnou dceru nechtěl mít!" Pohodila svými modrými vlasy.
"A víš že ani ne?!" Ohradil se a raději lípl sladkou pusu Hinatě na tvář. Zafrina si jen povzdechla a vyšlápla si to ke střeše jejich šopy. Víte co bylo na té střeše tak zajímavého? Že tam rostl strom. A ten strom nebyl jen tak ledajaký. Byl to Zafrinin strom. Byl to strom na který vždy chodila jen ona. A tohle nebylo výjimkou. Vylezla si na jeho nejvyšší větev a protože byla schovaná mezi listy nikdo jí nemohl najít a ani vidět. Usadila se do pohodlné polohy. Schovala si tvář do rukou…Nebyla taková jak si všichni mysleli. Nebyla sebevědomá jak říkala Hinata. Nebyla vůbec taková pod jakou si jí všichni představovali. Nebyla vůbec tak úžasná jak se mohlo zdát že si o sobě myslela. Byla ve skutečnosti tichá dušička která by ráda poznala pravou lásku. Jediné co milovala byla vůně posekané trávy. Protože se říkávalo že když kosíte trávu tak ničíte život a proč to tak voní? Protože zbylá duše z té trávy odchází. Protože tráva má čistou duši. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Tohle bylo její motto. Povzdychla si.
"Stromečku kdybys jen věděl…" Ptáte se proč říká stromečku? Vždycky se sem totiž chodila vypovídat. Nikdo nevěděl že ten strom je kouzelný. Přece jenom komu by to říkala?
"Kdybys jen věděl jaké to je mít stále přetvářku na obličeji." Vzdychla si a pohladila jej po jeho výmolech a celkové "kůži". Následovalo další a další povzdychnutí. Strom se pak jenom nesouhlasně zavrtěl a vymrštil jí ze své koruny. Nikdo už roky tu šopu neotevíral. Jenom malá Zafrina. No malá, už jí odbilo šestnáct let ale lidé jí pořád brali za tu malou která nikdy nedospěje. Zamrkala svými černými, hustými řasami a opět se schovala v šopě. Kořeny Jabloně sahaly až sem. Kdyby to někdo viděl určitě by se lekl. Ale Zafrina ne, Zafrina sem chodila ráda. Ale ještě raději by poznala sekače trávy… Poté uslyšela něčí hlas.
"Zafrinooo! Hej Zafrino! Neříkej mi že už zase sedíš na stromě!" Uslyšela modroočka a tak raději počkala až projde kolem dveří než vyleze z malé chatky.
"Co chceš?" Vyštěkla po něm jakmile byl poplach zažehnán.
"Ale nic, jenom jestli si chceš jít s námi povídat." Usmál se na ni.
"S námi?" Otázala se a Naruto pochopil.
"No já, Hinata a Sasuke." Usmál se.
"Nechápu jak může být tvůj nejlepší přítel Sasuke když je takovej podivín. Věčně zamlklej." Kdyby jen Naruto věděl že Zafrina je stejná. Tedy, skoro.
"No jo je to mrzout ale jinak je fajn! Věř mi, bude to sranda, hodláme dělat marinádu." Usmál se na ni.
"No tak dobře, když jinak nedáte…" Vzdychla si a rozhodla se vmísit mezi ně a sednout si k ohýnku který založili už před nějakou dobou když se začalo stmívat.
"Ach jo." Povzdychla si Zafrina.
"Co vzdycháš?" Linul se hlas který slyšela od houpací lavičky a jakmile tam pohlédla spatřila svého nejlepšího přítele s blonďatou hlavou.
"Ááále, slyšela jsem zvuk sekačky a když jsem vyšla ven tak už to nebylo. Chtěla bych poznat toho kdo sekal."
"Hele kamoško, ty jsi fakt trhlá. Neříkej mi že by si s ním chtěla sekat." Zafrina na něj jen vyplázla jazyk.
"A i kdyby?!"
"Ty jsi vážně číslo, tak trhlou holku jsem ještě v životě nepotkal." Zasmál se a víc si k sobě přitáhl svou dívku Hinatu.
"No jo, ale jsem originál!" Zabrumlala.
"Řeknu ti Naruto, aspoň má sebevědomí. Kdybych vás nepoznala řekla bych že je to tvoje dcera!" Vyprskla smíchy jindy tichá Hinata.
"Moje dcera, cóže?! Ó Můj Bóže, jen to ne!" Zhrozil se blonďáček a Zafrina si odfrkla.
"Dovol, neříkej mi že bys tak úúžasnou dceru nechtěl mít!" Pohodila svými modrými vlasy.
"A víš že ani ne?!" Ohradil se a raději lípl sladkou pusu Hinatě na tvář. Zafrina si jen povzdechla a vyšlápla si to ke střeše jejich šopy. Víte co bylo na té střeše tak zajímavého? Že tam rostl strom. A ten strom nebyl jen tak ledajaký. Byl to Zafrinin strom. Byl to strom na který vždy chodila jen ona. A tohle nebylo výjimkou. Vylezla si na jeho nejvyšší větev a protože byla schovaná mezi listy nikdo jí nemohl najít a ani vidět. Usadila se do pohodlné polohy. Schovala si tvář do rukou…Nebyla taková jak si všichni mysleli. Nebyla sebevědomá jak říkala Hinata. Nebyla vůbec taková pod jakou si jí všichni představovali. Nebyla vůbec tak úžasná jak se mohlo zdát že si o sobě myslela. Byla ve skutečnosti tichá dušička která by ráda poznala pravou lásku. Jediné co milovala byla vůně posekané trávy. Protože se říkávalo že když kosíte trávu tak ničíte život a proč to tak voní? Protože zbylá duše z té trávy odchází. Protože tráva má čistou duši. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Tohle bylo její motto. Povzdychla si.
"Stromečku kdybys jen věděl…" Ptáte se proč říká stromečku? Vždycky se sem totiž chodila vypovídat. Nikdo nevěděl že ten strom je kouzelný. Přece jenom komu by to říkala?
"Kdybys jen věděl jaké to je mít stále přetvářku na obličeji." Vzdychla si a pohladila jej po jeho výmolech a celkové "kůži". Následovalo další a další povzdychnutí. Strom se pak jenom nesouhlasně zavrtěl a vymrštil jí ze své koruny. Nikdo už roky tu šopu neotevíral. Jenom malá Zafrina. No malá, už jí odbilo šestnáct let ale lidé jí pořád brali za tu malou která nikdy nedospěje. Zamrkala svými černými, hustými řasami a opět se schovala v šopě. Kořeny Jabloně sahaly až sem. Kdyby to někdo viděl určitě by se lekl. Ale Zafrina ne, Zafrina sem chodila ráda. Ale ještě raději by poznala sekače trávy… Poté uslyšela něčí hlas.
"Zafrinooo! Hej Zafrino! Neříkej mi že už zase sedíš na stromě!" Uslyšela modroočka a tak raději počkala až projde kolem dveří než vyleze z malé chatky.
"Co chceš?" Vyštěkla po něm jakmile byl poplach zažehnán.
"Ale nic, jenom jestli si chceš jít s námi povídat." Usmál se na ni.
"S námi?" Otázala se a Naruto pochopil.
"No já, Hinata a Sasuke." Usmál se.
"Nechápu jak může být tvůj nejlepší přítel Sasuke když je takovej podivín. Věčně zamlklej." Kdyby jen Naruto věděl že Zafrina je stejná. Tedy, skoro.
"No jo je to mrzout ale jinak je fajn! Věř mi, bude to sranda, hodláme dělat marinádu." Usmál se na ni.
"No tak dobře, když jinak nedáte…" Vzdychla si a rozhodla se vmísit mezi ně a sednout si k ohýnku který založili už před nějakou dobou když se začalo stmívat.
"Marinádu říkáte? A na co?" Řekla po nějakém čase plkání. Když ale uviděla Naruta jak nese tlustý úřežek masa hned pochopila.
"Hele, Naruto, kde jsme to vzali?" Zeptala se protože už nějakou dobu žila s Narutem, byl pro ni jako bratr.
"Já jsem to přinesl." Zahřměl Sasukeho ledový hlas až Zafrinou projel něco jako elektrický proud po kterém dostala husí kůži.
"A-aha…" Raději se už na nic neptala, ještě by jí infarkt a to by v jejích šestnácti letech nebylo moc dobré. Ale přece jenom jí ještě jedna otázka zasvrběla na jazyku.
"Z čeho se ta marinda bude skládat?" Zkrátila si to.
"No přece zásady, sůl, pepř a kečuuuuuuup!" Protáhl Naruto.
"Aha, tak to nevím jakou to bude mít chuť." Zakřenila se na něj a raději se už vážně vzdala nějakých poznámek. Naruto jen zakroutil hlavou a obrátil maso které se opékalo na rožni.
"Dneska bude bašta lidi!" prohlásil Naruto poté co nandal každému žvanec.
"Jo to bude." Přitakala Zafri a už se začala ládovat.
"Žereš jako prase!" Uchechtl se Sasu.
"No a co jako?" Zeptala se a spokojeně jedla dál. Sasuke už neremcal takže ani neměla důvod něco říkat. Spokojeně zakousla do dalšího kousku a s blažeností zavřela oči. Vychutnávala si tu extra pálivou marinádu která je taková díky pepři.
"Naruto, ty prostě umíš vařit." Usmála se a Naruto jen zdvihnul palec v gestu žádný problém, přesně tak jak to dělává Lee.
"Uhm.. faky fjem focten." Mluvil s plnou pusou.
"Faky?" Rozesmála jsem se na plné kolo.
"Ale néé! Tak jsem poctěn." Zasmál se své blbosti.
"Každý se směje jen své blbosti." Konstatovala jsem a Naruto se teprve teď rozřehtal na plné kolo.
"Taky pravdá! Jaj Naruto, ty nejsi normální." Zakřenila se.
"A jsem na to hrdý!" Usmíval se a napil se ze své plechovky piva.
"Jo to bude." Přitakala Zafri a už se začala ládovat.
"Žereš jako prase!" Uchechtl se Sasu.
"No a co jako?" Zeptala se a spokojeně jedla dál. Sasuke už neremcal takže ani neměla důvod něco říkat. Spokojeně zakousla do dalšího kousku a s blažeností zavřela oči. Vychutnávala si tu extra pálivou marinádu která je taková díky pepři.
"Naruto, ty prostě umíš vařit." Usmála se a Naruto jen zdvihnul palec v gestu žádný problém, přesně tak jak to dělává Lee.
"Uhm.. faky fjem focten." Mluvil s plnou pusou.
"Faky?" Rozesmála jsem se na plné kolo.
"Ale néé! Tak jsem poctěn." Zasmál se své blbosti.
"Každý se směje jen své blbosti." Konstatovala jsem a Naruto se teprve teď rozřehtal na plné kolo.
"Taky pravdá! Jaj Naruto, ty nejsi normální." Zakřenila se.
"A jsem na to hrdý!" Usmíval se a napil se ze své plechovky piva.
_________________________________________________________________________________
Zítra přifrčím s další částí!!! :-)


















užasný děkuji ti fak se ti to ta povídka povedla!!