*přednastaveno* XDD
"Já už půjdu spát.." Opáčila Zafrina a raději honem běžela do svého pokoje než aby ji Naruto přemlouval ať zůstane. Má tam dobrou společnost tak co… Okamžitě ulehla pod peřinu a podívala se na fotku mámy s tátou. Zemřeli když byla ještě malá, nechali ji tady úplně samou… Raději ji rychle zase položila a otočila se na druhou stranu dřív než se jí zase oči zalejí slzami. Nesnesla by něco takového jako kdyby měla opět plakat, slíbila si totiž že už nebude brečet. NIKDY! A to doufá že taky dodrží. Zahrabala se více pod peřinu a konečně se jí podařilo tak slepit oči aby se konečně donutila usnout.
"Co tady děláš?!" S tímhle výkřikem upustil sekačku a málem si usek nohu.
"Víš," Spojila dva prsty a začala dloubat. "Ty rád sekáš trávu?" Řekla nejistě jakoby to nebyla ta sebevědomá Zafrina nýbrž ta Zafrina kterou opravdu je.
"No…vlastně aji jo, proč?"
"Že sekáš tak brzo…" Usmála se a Sasuke tu sekačku raději schoval a přisedl si na trong k Zafrině. Přesněji je to dřevěný špalek upravený tak aby se na něm dalo sedět.
"To víš.. ale máš pravdu, je teprv půl sedmé a já už sekám, možná to bude tím že věčně nemůžu spát." Usmál se a zahleděl se kamsi do dálky.
"Aha…promiň že jsem sem tak bez ohlášení vtrhla ale já jdu po čichu." S tím ukázala na svůj nos.
"Proč po čichu?"
"Mám slabost pro trávu…" Vydechla.
"Pro trávu?" Zopakoval nevěřícně.
"Jo, miluju vůni posekané trávy…" Zasnila se a nasála vzduch nosními dírkami který putoval do plic.
"Jo tak, tu taky mám rád." Přiznal se.
"No vidíš! Jak jinak! Všichni mi říkají že jsem blázen že jsem šla vystopovat toho kdo za tím sekáním je, přesněji mi to říkal Naruto."
"To je magor." Zavrtěl Sasu hlavou a zazubil se.
"To je, nikdy mi to nevěří, to jenom já jsem bláznivá."
"Hele, vždycky jsem si myslel že jsi trošku navedená ale přišel jsem na to že jsi v pohodě."
"Mě se pořád zdáš jako naprostý mrzout." Když tu větu vyslovila tak se Sasuke po ní ohnal. Sakura se jenom rozesmála.
"To není pravda!" Ohradil se a překřížil si ruce na prsou.
"Ale je! Je, je a JE!" Vedla si dál svou.
"No když myslíš." Pokrčil rameny a ruce složil a když si je ložil na trong omylem zavadil o její ruku.
"Promiň." Promluvil a zrudl jako jeho nejoblíbenější zelenina.
"V pohodě." Mávla rukou ale taky byla červená až za ušima. "Tak… já už asi půjdu." Řekla a on jen kývnul. Když už byla skoro u branky tak na ni Sasuke zavolal.
"Zafrino?" zeptal se nejistě a když se na něj otočila jenom zakýval hlavou. "Ale nic."
"Chtěl ses ujistit že se tak opravdu jmenuju nebo co?" Zasmála se.
"No něco takového…" Ukázal své zuby taky.
"Tak, ahoj."
"Hoj!" Usmál se a opět se posadil na trong. Poté zalezl do domu a raději si uvařil kávu.
"Ach jo." Povzdychla si a zrovna myslela na Sasukeho krásné černé oči které připomínali propasti b¨plné uhlíků.
"Zafrino, pojď na snídani." Zvolala Hinata která už tam byla druhou nocí.
A tak se s těžkým srdcem vydala do kuchyně.
"Nejsi tady nějak…rychle? Včera jsi skoro nevstala." Vzpomněla si.
"To se ti jen zdálo." Uzemnila ji modrovlasá.
"Dneska jsi nějaká nabručená ne? Zlato? Sasuke mi říkal že by se měl za chvíli dostavit." Zavolala na Naruta. Zafrině jakoby se zamlžilo před očima. Nechtěla ho vidět, né teď. Zvlášť když se s ní právě něco děje. Ne nechtěla ho vidět… V žádném případě.
"Zase přijde?" Projevila trošku zájmu.
"Jo Zafri, těšíš se na něj?" Objevil se z vedlejší místnosti Naruto.
"Tak to ani náhodou." Namíchla se a šla si zalízt zase do svého pokoje.
"Kam zas deš?! Budeme se bavit!" křikl za ní ještě ale žádné odpovědi se však nedočkal.
O několik málo minut uslyšela veselé vítání.
"Ahoj Sasuke! No co jak se mááááš?" zajímal se hned zvědavě Naru.
"Hm, bylo líp." Řekl hlasem který byl tak jakoby, posmutnělí??
"Co jste všeci dneska nějací nabručení?" Zajímala se Hinata a odhodila si vlasy dozadu.
"Hmmm…" Zamumlal Sasuke a Zafrina opět ulehla do své měkoučké postele.
"Je tady Zafrina?" Zeptal se Sasuke po nějaké době.
"Jo je, nahoře v pokoji, proč?" Odpověděl a dosadil otázku.
"Jen tak…" Řekl a blýsklo se mu v očích. "Můžu za ní na chvíli zajít?" Zeptal se a Naruto jen nechápavě pokýval hlavou jakože jo.
A tak Sasuke vyběhl až do patra kde se nacházel její pokoj. Otevřel dveře a jakmile zaregistroval kde se Zafrina nachází okamžitě k ní přiletěl jako vítr. V té době se momentálně nacházela sedíc na posteli. Sasuke do ní dloubl ale i to stačilo aby spadla na znak. Sasuke si jí okamžitě přitáhl a přiložil jeho rty na ty její. Zafrina nechápala jeho chování ale momentálně byla jen ona a on a taky jeho jazyk…
Nechtěla, ale přece jenom se od něj musela odtrhnout protože neměla vzduch.
"D-dost." Zašeptala a zoufale ho odstrčila. Sasuke se na ni podíval smutným pohledem.
"Co to děláš?" zeptala se a on se vedle ní posadil na postel zády k ní.
"Nic." Zabručel a když se Zafrina přisála ústy k jeho krku bleskově se otočil a sevřel jí ve svém obětí.
"Miluju tě…" zašeptal a Zafrina vytřeštila oči. Jakoby jí začali v břiše poletovat motýlci.
"Cože?" Zeptala se ještě jednou.
"Nevěděl jsem že mi někdo takhle rychle dokáže pomotat hlavu ale od toho rána co jsem tě víc poznal se cítím jak vzhůru nohama." Přiznal.
"Já taky…" Zašeptala a políbila ho.
"Čím to asi bude?" zeptal se schválně.
"Žeby tím že…tě mám ráda?"
"Jenom?" Naoko posmutněl..
"Ne já už vím.. já tě miluju!" Vykřikla a přitulila se k němu.
"Tak to jsem rád…" Vydechl a políbil jí do vlasů…


















Děkuji je to užasný!! Fak se ti to povedlo!!