Světelný běžec a ledová dcera 12

26. června 2011 v 14:33 | Ufonek |  Světlený běžec a ledová dcera
Říkáte si jestli se vám to zdá? Ne nezdá se vám to, napsala jsem pokráčko této seklé povídky! Říkáte si jakto? Jo tak to sama nevím, prostě jsem chytla jednu obrovitáááánskou múzu a chci psát psát a psát. Tak tady máte moje dnešní dílko. Teď se vrhnu na jednorázovku pro Zafrinu! Chce se mi totiž psáááááááááááát! XDD Nuž tak doufám že jste toho moc nepozapomněli, jenom vám řeknu že se Sasu momentálně nachází na hlavách hokágů XDD mě taky dalo zabrat než jsem si vzpomněla na děj XDDD takže tady to máte... :))


Vypustil jsem úplně a raději jsem přemýšlel jaké by to bylo kdybych Sakuru nikdy nepoznal. Jaké by to bylo kdybych se nikdy nezamiloval. Jaké by to všechno bylo kdyby se nic z tohoto nestalo. Kdyby Itachi nikdy nepřišel s nápadem abychom jeli na pól. Ke všemu na ten ledový že ano. Přemýšlel jsem nad tím vším a hlavně nad blonďáčkem nad kterým jsem se ještě před chvílí rozčiloval. Ale nakonec jsem usoudil že to takhle mělo být. Když jsem otevřel oči byla už tma. Bylo to poněkud divné. Koukl jsem na nebe a zadíval se na ty krásné svítící body. Asi to takhle mělo být… Usmál jsem se při té představě. Raději jsem se postavil a rozešel jsem se směr náš dům. Když jsem tam přišel byla tam nějaká tma.
"Hej lidi!" Zvolal jsem ale nikdo mi neodpovídal. Zašel jsem nahoru do ložnice. Potichu jsem se vkradl a podíval se na postel. Jakmile jsem spatřil sladce spící růžovlásku potěšeně jsem se usmál. Musí být vážně hodně hodin když už spí. Přilehl jsem si k ní a v blaženosti své jsem usnul.

"Sasuke..?" Ucítil jsem jemný dotyk nějaké ručky.
"Mmmhmmm…" Zablábolil jsem a chytnul ten zdroj tepla na mé tváři. Uslyšel jsem jen smích který mi zněl jako rajská hudba. Poté jsem konečně otevřel mé oči.
"Saky?" Zeptal jsem se a natáhl jsem se k ní. Nahnul jsem hlavu abych si vysloužil polibek. Nejdřív jenom tak zlehýnka jsem se otřel mými o ty její. Miluju ji tak strašně moc. Poté pootevřela své rtíky a já jsem jí vjel jazykem do úst kde jsem rejdil jak ta myška. Ona se připojila k mé hře a napodobila mne.
"Miluju tě…" Zašeptal jsem jí do ouška a položil jsem si hlavu k ní do klína, šlo to hladce protože seděla zatím co mé tělo ještě obývala pokrývka pod kterou jsme spali. Takto bych dokázala být i hodiny, takto bych dokázal být celou věčnost, tady takhle se mi ten život líbil. Tak jsem si ho představoval. Ale skutečnost však byla jiná. Nechal jsem se však ještě pohlcovat iluzí že tenhle život je dokonalý. A tak jsem se tedy nechala laskat jejími rty po celých tvářích. Chytil jsem její jemné ručky do svých.
"Sasuke, pojď se nasnídat. Je neděle, taky potřebujeme-" Nedokončila větu.
"Ale prosím tě, já se najím klidně z tebe." Usmíval jsem se a nasál jsem její vůni. Ona se jen potěšeně usmála a taky zavřela své smaragdy. Dokázal bych být klidně vzhůru jen abych viděl jak ona spí. Je tak roztomilá. Nemůžu uvěřit že někdy byla tak nepřístupná a…ledová, zatím co teď je tak úžasně.. lidská? Nevím jak bych to přesně popsala ale určitě bych to nenechal jen tak. Mohl bych se nad ní rozplývat celé hodiny v neuvěření že někdy byla tak studená a jiná. Při té představě jsem se otřásl a ona si toho asi všimla.
"Co se stalo?" Zeptala se mě a já jsem jenom zakýval hlavou na gesto aby to neřešila.
"Nic zlato. Víš, někdy si přeju aby to takhle bylo na věky." Usmíval jsem se pořád. S její společnosti to ani jinak nejde, protože já jsem za tohle neskutečně rád.
"Co myslíš jak se má Ragi? A drak?" zeptala se mě najednou takovým smutným hlasem.
"Myslím si že žijí v míru a myslím že se mají dobře," Snažil jsem se ji utěšit. "Stýská se ti?" zeptal jsem se ještě a ona jenom kývla hlavou a bolestivě přimkla víčka k sobě. Zřejmě proto aby jí z pod víček neproklouzla nějaká neposlušná slza. Okamžitě jsem přehodil nohy přes stejný okraj postele na kterém seděla. Bleskově jsem ji objal. Nechtěl jsem aby plakala.
"Šššš, všechno bude dobré." Usmál jsem se a snažil jsem se ji utěšit.
"Sasuke…" Vzlykla mi do mé obnažené hrudi a křečovitě mě více stiskla. Začal jsem s ní kolíbat aby už přestala. Podíval jsem se jí do tváře abych se podíval jestli brečí nebo ne. Zjištěním pro mě bylo že naštěstí nepláče. Jenom má ve tváři děsně bolestný výraz.
"Netvař se takhle, ničí mě to, prosím Saky. Miluju tě."
"Já tebe víc…" Zabořila hlavu do mého ramena.
"Ale to už nejde." Usmál jsem se a ona se dožádala polibku. Nejdřív jsem ji jemně políbil na čelo, poté na nos a následně na rty. Jenom tak jemně a něžně. Jinak jí ani líbat nešlo, připadala mi jako sádrová panenka. Taky tak křehká že kdybych přitlačil, rozpadla by se. Takhle jsme byli ještě asi pět minut dokud se ode mě neodtrhla. Nechápavě jsem na ni pohlédl.
"Slib…slib mi že se za nimi pojedeme podívat." Podívala se mi do očí. Já jsem jí nemohl říct ne.
"Slibuju, hned příště." Znovu jsem ji uchopil do rukou. Tentokrát jsem ji přesunul na postel a obkročmo jsem si na ni sedl. Uvěznil jsem její ruce v mých a dal jí je za hlavu. Ponořil jsem se do polibku jako nikdy před tím. Asi po deseti minutách jsem usoudil že bych se měl jít konečně dolů najíst. A tak jsem se zvedl, Sakuru samozřejmě za mnou a sešel jsem dolů do kuchyně kde mě čekala miska s ovocem a mezi nimi jsem vyhrabal dokonce i rajče.
"Nic jiného jsem neobjevila." Přizná se mi. Já jsem ji jenom cvrnkl do nosu.
"To nevadí…" Utěšil jsem ji a kousl jsem si do čerstvého, červeného rajčete.
"Dobře." Usmála se a mě připadalo jakoby se nějak…uvolnila? Posadil jsem si ji na klín a tak jsem dojedl. Víc než jedno rajče jsem ani nepotřeboval.
"Půjdeme se projít, co říkáš? Je neděle dopoledne…dřív než začneme vařit oběd…" usmál jsem se.
"Začneme?" Zvedla jedno ze svých krásných obočí.
"No ano, nebudu ti překážet?" Udělal jsem na ni smutný kukuč a ona mi prohrábla vlasy.
"Vůbec, jenom že jsme společně ještě nevařili."
"To se musí napravit." Vyvedl jsem ji z omylu a pohladil jsem ji po hlavě které obývali růžové vlasy umyté jahodovým šamponem, není divu že tak nádherně voněli.
Jenom se usmála, víc ani nic. Vzal jsem ji tedy za ruku a společně, ruku v ruce, jsme vyšli před dům. Ona měla krásné, bílé letní šaty svázané pod ňadry stužkou. Vypadala tak lehce a přitom byla tak neodolatelně krásná… Tak strašně krásná. Já jsem byl jenom v černých kalhotech, tričko jsem jaksi zapomněl.. Vzpomněl jsem si že jsem tady polonahý ale to mi nedělalo vrásky na čele. Vzal jsem jí do náručí a pelášil pryč, někam kde nás nikdo nenajde. Někam do lesa.
"Co to děláš?" zeptala se mě když už jsem šel velmi pomalou chůzí.
"Právě tě unáším." Líbl jsem jí pusu na tvář. Zazubila se…
"Kdy ses včera vrátil? Měla jsem strach…" přiznala mi a já jsem si měl najednou takovou chuť natřískat že jsem ji nechal samotnou. Koneckonců, to ony nám s Hinatou utekly.
"Chvíli jsem přemýšlel když jsem seděl nad hlavami hokagů. Zdálo se že jsem asi usnul protože když jsem otevřel oči byla už tma. Pak jsem se vrátil a ty už jsi spala, ani jsem se nedíval na hodiny a rovnou jsem zalehl k tobě, zlatíčko." Usmál jsem se zeširoka a položil jsem ji na její nožky které připomínali tyčky. Byla tak strašně tenoučká… Ona se na mě jenom podívala takovým pohledem jestli mi nehraboší. Já vím že ne, jenom mi v žilách proudí ještě větší radost když jsem s ní než obvykle.

"Kam to vlastně jdeme?" zeptala se když jsem jí stále vedl za ruku někam do kopce.
"Uvidíš." Odpověděl jsem tajemným hlasem a dál jsem jí vedl a až pak jsem uviděl ten les v kterém jsem byl aji včera.
"Tak jsme tady." Řekl jsem když jsme konečně vstoupili do té krajiny která voněla. Voněla po listí které propouštělo čerstvý vzduch, vonělo po trávě a mechu které tady rostli. Byla to prostě božská vůně. Když Sakura nasála tu vůni věděl jsem že mám vyhráno.
"je tu krásně." Rozplývala se a já jsem se jen uchechtnul. "Odkdy ty máš rád lesy?" zeptala se mě a mě to poněkud zaskočilo.
"No…odjakživa…žeby?" Přivedl jsem ji na jiné myšlenky.
"Nuž…" pokrčila rameny, pustila mou ruku a čapla si.
"Saky?" Zeptal jsem se ale pak jsem pochopil když utrhla fialové drobky z keříčku.
"No?" Nabrala si do úst tu pochoutku která se nazývala borůvky. "Na." Podala mi, nebo spíš jsem otevřel ústa a ona mi tam nasypala.
"Co bys řekla místu prosvíceném sluncem a ležení v trávě?" zeptal jsem se jí a ona jenom kývla hlavou. Tak jsem jí objal kolem pasu a šel jsem na místo které jsem tady jen nedávno našel. Prošli jsme keříčky, bodláčím ale i mezi stromy až jsme se dostali na mýtinku přes kterou jsme prošli jeleními skoky, následovalo ono místo mnou nazývaný palouk.
"To je krása…" vydechla a já jsem byl potěšen. Vysoké stromy bránili slunci aby nám svítilo přímo do očí. Hned jsem si sedl poblíž menšího stromečku do trávy která byla sice trošku mokrá ale budeme dělat tak že mi to nevadí což je ostatně pravda takže co tady řešíme?
"Já vím, pojď ke mně…" Zafňukal jsem a ona mi vyhověla. Opět jsem ji schoval ve svém objetí. Vzdychla mi do hrudi.
"Stalo se něco?" zeptal jsem se.
"Bojím se…" Více jsem ji stisknul.
"I teď?"
"Teď ještě víc…" Posmutněla.
"Čeho?" nechápal jsem ale zároveň jsem jí toužil pomoct.
"Toho že to jednou skončí…"
"Neboj se, neskončí." Utěšil jsem ji.
"Jak to můžeš vědět?"
"Nevím to, ale věřím tomu protože kdybych o tebe přišel střelil bych se, uškrtil bych se, zabil bych se…" Vydechl jsem.
"Sasuke…" Vzdychla a přisála se mi rty na ty moje. "Miluju tě tak že si to ani nevíš představit."
"Myslím že to ty si neumíš ani představit tu náklonnost kterou k tobě chovám já. Miluju tě."
"Myslíš že to takhle bude navždy?" zeptala se mě a já jsem ji s jistotou odpověděl…
"Určitě, protože kdo jiný by tě měl mít než já?"
"Víš, nikdy jsem si nemyslela že mě něco takového potká, vždycky jsem jenom znala Hinatu, vždycky jsem jenom dováděla s Ragnarem a ostatními. Je to divné. Ale vím že jinak bych to ani nechtěla. Najednou přijedeš ty s Narutem a my s tebou jedeme pryč… Víš, jsem ti moc vděčná, za to že to takhle skončilo. Neznala jsem to zvláštní teplo které cítím jenom když jsem s tebou." Dokončila a já jsem byl víc než potěšen.
"Možná mi nebudeš věřit ale já také ne. Nikdy jsem si nemyslel že se tohle stane. Popravdě jsem tam ani nechtěl jet. Jenom mi sklamáním byl můj strašný bratr…" Chytil jsem trávu a div jsem ji nevyrval ze země jaký jsem měl na něj vztek.
"Já vím Sasuke, taky by mě to mrzelo. Taky bych byla naštvaná… Je to nepříjemné." Sklonila hlavu.
"Ale prosim tě, je to jeho problém, né náš víš? Náš problém už je jenom řešit budoucnost. Jestli vůbec vychodím a zvládnu školu. Jestli všechno nebude jinak. Jestli nám něco nepřekazí plány a já můžu jenom doufat a věřit že ne. Takže…" Dokončil jsem a byl jsem jenom rád že jsem rád. Naposledy jsem se k ní sehl a políbil. Postavili jsme se a kráčeli jsme lesem jen tak dál až do noci kdy jsme si lehli na hlavy hokágů a společně pozorovali hvězdy. Takový život jsem vždycky chtěl, takový život jsem si vždycky přál. Vždycky jsem chtěl někoho o kom budu vědět že mě má rád. A to je právě Sakura.

Díky ti, Saky. Díky ti za to že tě mám a že jsi stále se mnou. Protože jinak bych já, Sasuke Uchiha z klanu Uchihů, byl vážně ztracený. Bez tebe by to nebylo ono. Jenom díky tobě víc že jsem. Jenom díky tobě víc že žiju. Jenom díky tobě víc že mám city a jenom díky tobě vím že láska je nádherně nepopsatelný cit. Nejde vysvětlit ale přitom ho všichni tak dokonale chápou. Saky, jenom s tebou jsem šťastný a litoval bych dne kdybych se s tebou rozešel což já ani nehodlám a doufám že to nehodláš ani ty. Protože jak jsem ti už říkal, zabil bych se pro tebe a bylo by mi jedno jakým způsobem. Protože bych se nevydržel dívat na toho kdo mi byl jednou vším.. A momentálně ty jsi pro mě vším. Miluju tě a vždy budu…

KONEC
____________________________________
Doufám že se vám tahle povídka líbila ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 marketa251996 marketa251996 | Web | 26. června 2011 v 18:56 | Reagovat

Konec ?!?! Už ?! Víš, jak já tu povídku žrala ??? Hlavně když byli na tom severním pólu ?! Já tě zabiju XD XD

2 ~Hellequinassasin ~Hellequinassasin | Web | 26. června 2011 v 19:27 | Reagovat

ehm XD ja mám Adobe Photoshop CS 4 :)

3 ~Hellequinassasin ~Hellequinassasin | Web | 26. června 2011 v 19:28 | Reagovat

btw dík za pochvalu ^^

4 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 27. června 2011 v 14:00 | Reagovat

žiadny koniec...ono to ešte bude mať pokračko!!! :-D  :-D  :-D prosíííím :-D ale inak skvelá poviedka...a teším sa na ďalšiu časť :-D  :-D  :-D

5 Natsumi-chan Natsumi-chan | Web | 27. června 2011 v 16:22 | Reagovat

Ahoj obnovuju blog, tak nechceš spřátelit? :-)

6 Neri-sama ^^ Neri-sama ^^ | E-mail | Web | 30. června 2011 v 19:08 | Reagovat

Jééé! :3 Dokonalej konec :3:3 Tohle byla jedna z mých nejoblíbenějších povídek :3

7 siruka siruka | 13. července 2011 v 21:12 | Reagovat

hustyyy   to  je  dobrej  konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama